Výsledky vyhledávání

Recenze knihy "Skutečné zločiny po Česku 2", která se věnuje zásadním případům historie české kriminalistiky. Autor: Radek Galaš, Miloš Vaněček. Skutečné zločiny po Česku 2 - R. Galaš, M. Vaněček Název: Skutečné zločiny po Česku 2 Autor: Radek Galaš, Miloš Vaněček Nakladatelství: Nastole Rok vydání: 2024, 280 stran Recenze: Zatím nenapsána. Zásadní případy české kriminalistiky pohledem dvou známých policistů . Elitní vyšetřovatel, který sbírá nejzajímavější české policejní případy, a ředitel Muzea Policie ČR . Kdo jiný by mohl znát zločin lépe? Miloš Vaněček a Radek Galaš vás podruhé provedou temnými stezkami české historie zločinu . Začnete v časech první republiky a doputujete až do současnosti . Děsivá trojnásobná vražda v Rajském mlýně , záhadná krádež Pražského Jezulátka , bomba v OD Kotva a další případy – ty všechny doprovázejí autentické fotografie, dobové dokumenty, přepsané výslechy i náčrtky z místa činu. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu. Další knihy

Recenze knihy "Jak se rodí sériová vrah - Skutečný příběh Thomase Quicka", která se věnuje případu tohoto muže. Autor: Hannes Rastam. Jak se rodí sériový vrah - Hannes Råstam Koupit knihu Název: jak se rodí sériový vrah - Skutečný případ Thomase Quicka Autor: Hannes Råstam Nakladatelství: Paseka Rok vydání: 2014, 400 stran Recenze: Zatím nenapsána. Odsouzen za osm vražd, dalších pětadvacet přiznání k soudu nedospělo. Thomase Quicka znají média jako švédského Hannibala Lectera, zločince, jehož hrůzné činy přesahují běžnou představivost. Pozadí jeho příběhu je však spletitější a překvapivější, než se zdá. Autor knihy se s nejnebezpečnějším švédským sériovým vrahem setkal poprvé roku 2008 v nemocnici v Säteru a během čtyř let prozkoumal každý detail policejního vyšetřování a soudního procesu. Pečlivá analýza policejních videonahrávek, záznamů z výslechů i soudních stání, lékařských materiálů a zápisků policejních vyšetřovatelů, včetně těch dosud utajovaných, jej přivedla k šokujícímu zjištění – v případě Stura Bergvalla, jak se odsouzenec ve skutečnosti jmenuje, policisté, lékaři, právníci i soudní znalci účelově manipulovali s fakty. Råstamův příběh o tom, jak lze z nevinného, psychicky nemocného člověka vytvořit sériového vraha, je reálný thriller a kritika policejního a právního systému, který selhal. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Devatenáctilený indický občan, který se přiznal k zavraždění 4 mužů během pouhých šesti dnů na přelomu srpna a září 2022. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Shivprasad Dhruve 6. 10. 2022 Shivprasad Dhruve - devatenáctiletý indický občan, který se přiznal ke spáchání čtyř vražd, které se odehrály během šesti dnů na přelomu srpna a září 2022. Ve všech případech oběti vykonávaly povolání hlídače a pachatel je ubil údery mířenými na halvu, zatímco spaly. Jako pravděpodobný motiv vražd lze označit touhu podezřelého "být slavným", případně jím deklarovaná averze vůči lidem, kteří v povolání spí. Narozen: 2003 Nyní: doživotí Stát: Indie Počet obětí: 4 Unikali: méně než 1 rok Vražedná aktivita: 6 dní V pátek 2. září 2022 byl v indickém městě Bhópál zadržen teprve devatenáctiletý Shivprasad Dhruve , který je podezřelý, že během pouhých šesti dnů (mezi 28. srpnem a 2. září 2022 ) zavraždil čtyři muže . Za své oběti si vybíral hlídače různých objektů, přičemž každá jeho oběť byla napadena údery různými předměty do hlavy , zatímco spala . Podezřelý byl zadržen jen pár hodin poté, co zavraždil svoji čtvrtou oběť, když vystopován byl díky mobilnímu telefonu jedné z dřívějších obětí, ze kterého sice vyhodil SIM kartu, ale ponechal si jej u sebe. Jeho první obětí se stal 28. srpna Kalyan Lodhi (57) , který byl zaměstnán jako hlídač v garážích v Bhainsa v Sagaru . Pachatel jej nalezl spícího a usmrtil ho ranami kladivem do hlavy, načež mu sebral telefon. Ještě té samé noci prý měl Dhurve zaútočit na ostrahu jednoho hotelu, ale útok se naštěstí obešel bez vážnějších následků. Hned den poté byl ve spánku zavražděn Shambhu Saran Dubey (60) , který se živil jako strážný na jedné z vládních vysokých škol. Pachatel mu rozbil hlavu kamenem, načež u jeho těla zanechal mobilní telefon předchozí oběti a vzal si ten jeho. 31. srpna pak následovalo zavraždění Mangala Ahirwara (45) , který dělal hlídače v jedné rozestavěné budově v Sagaru . Policie již v té době věděla, že má co dočinění se sériovým pachatelem a média se tomu hojně věnovala. Byl zveřejněn identikit podezřelého a na jeho dopadení vypsána odměna . Identikit podezřelého Zřejmě kvůli tomu se Dhurve rozhodl přemístit do hlavního města indického státu Madhjapradéš – Bhópálu . Zde pak v průběhu noci z 1. na 2. září ubil kusem mramoru muže jménem Sonu Verma (27) , který dělal hlídače v obchodu s mramorem. Jenže, to už mu byli v patách policisté, kteří jej vystopovali díky mobilu, který odcizil jedné ze svých předchozích obětí a Dhurve byl jen několik hodin po poslední vraždě zadržen . Jedna z obětí Jedna z obětí Prošetřováním mladíkovi minulosti bylo zjištěno, že jde o nejmladšího ze čtyř sourozenců a dle slov vlastní rodiny s ním byly vždy problémy . Rovněž ve škole na něj vzpomínali jako na rváče , který se velmi často hádal se spolužáky a mlátil je kvůli triviálním záminkám. Možná právě kvůli tomu ve vesnici Kainkra (jinde Kekra) neměl přátele a společnosti ostatních se údajně vyhýbal (ostatně možná to bylo zcela vzájemné). Když v 15 letech dokončil 9. třídu, z vesnice nakonec odešel s tím, že jde vydělávat do Maháráštry a rodině bude posílat peníze. Za celou dobu do svého zadržení však rodině nic neposlal a rovněž ke kontaktu s ní docházelo zcela výjimečně. Po svém zadržení se Dhurve přiznal nejen ke zmíněným čtyřem vraždám, ale rovněž k tomu, že se již dříve pokusil zabít muže v Pune, kde pracoval jako hotelový číšník, za což byl obviněn z pokusu o vraždu, nicméně byl bohužel propuštěn na kauci. Za zmínku stojí rovněž další událost z Punte, kdy se Dhurve roku 2018 dostal do sporu se svým zaměstnavatelem. Zaměstnavatele během konfrontace napadnul takovou intenzitou, že ten musel následně vyhledat lékařské ošetření. Kvůli tomu byl mladík poslán do nápravného ústavu pro nezletilé . Shivprasad Dhruve Co se týče motivu , tak sám Dhurve před policisty prohlašoval, že nemá rád lidi, kteří v práci spí . Jako pravděpodobnější motiv jeho zločinů se však jeví jeho touha „proslavit se“ . V průběhu srpna se totiž tento mladý muž zastavil v rodné vesnici a rodinným příslušníkům, kteří jej označili za „problémového chlapce “, sdělil, že se již nevrátí a brzy stane slavným. Ostatně i po svém zadržení Dhurve hýřil před kamerami sdělovacích prostředků úsměvy a gestikuloval vítězná gesta, tedy o jeho touze po pozornosti není pochyb. V květnu roku 2024 byl Shivprasad Dhruve odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody . Komentáře

Recenze výtečné knihy s názvem "Černá kniha sériových vrahů". Autor: VStéphane Bourgoin. Rok vydání 2005, 550 stran Černá kniha sériových vrahů - Stéphane Bourgoin Koupit Název: Černá kniha sériových vrahů Autor: Stéphane Bourgoin Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2005, Praha, 550 stran "Bible"! Ano! Až tak fatálně a hlavně kladně bych tuto knihu ohodnotil v žánru literatury faktu věnujícímu se životním příběhům sériových vrahů. Je v ní popsáno sedm případů světově známých zabijáků ( např. Peter Kurten, Ed Kemper, Gary Ridgway a další) a to s bezprecedentní erudicí, informační obsáhlostí a relevancí. Opravdu těžko v českém jazyce hledat na trhu titul, který by se v tomto směru mohl s touto knihou srovnávat. Jde o čtení mrazivé, dech beroucí, kruté, ale i plné poznání a profesionality, která se odráží v osobě autora, jenž se kriminálním příběhům a speciálně studiu sériových vrahů dlouhodobě věnuje. Rozhodně nejde o žádné bulvární zpracování případů, ale o podrobnou sondu do dětství, životů a zločinů popisovaných exemplářů. Samozřejmě nechybí poctivé uvádění zdrojů, a ještě jednou zopakuji, že autor šel opravdu do hloubky, takže se dozvíte nejen detaily vražd, ale i to, jak byli osobnosti jednotlivých pachatelů formovány a obsaženy jsou i mnohé jejich autentické výpovědi. Čili, kdo nečetl – povinně dostudovat. Opravdu to stojí za to! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1 Další knihy Komentáře

Recenze knihy "Patologie na stopě zločinu", která je povedenou populární naučnou literaturou v oboru soudní patologie. Autor: Hans Bankl. Patologie na stopě zločinu - Hans Bankl Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Patologie na stopě zločinu Autor: Hans Bankl Nakladatelství: Euromedia Group k.s. Rok vydání: 2008, 220 stran Tentokrát se zaměříme na knihu od mezinárodně uznávané kapacity v oboru patologie a populizátora vědy – Hanse Bankla. Tento soudní patolog, vědec a autor řady oblíbených knih bohužel zemřel v roce 2004 (věk 64 let) na následky dopravní nehody a popisovaná kniha tedy byla vydána až po jeho smrti z rukopisu zveřejněného autorovo manželkou. V „Patologii na stopě zločinu “, jak zní název titulu, najde čtenář jak kombinaci informací z různých lékařských oborů (především samozřejmě patologie), tak i směs různých kriminalistických pouček a zásad pro kvalitní práci vyšetřovatele – tedy fakta. Nebojte se však, nejde o žádnou nudnou učebnici. Pro představivost a udržení pozornosti čtenáře je kniha rovněž protknuta hojnou kazuistikou – tedy reálnými případy, na kterých jsou zmíněné zásady a fakta demonstrována. Není třeba nějaký z nich zmiňovat, je jich opravdu hodně a jsou uvedeny u každé kapitoly a podkapitoly. Když budu konkrétnější, kniha začíná stručným srovnáním postupů při zjišťování příčin úmrtí a provádění pitev v několika evropských státech, včetně nedostatků jednotlivých právních úprav a častých chyb ohledávajících lékařů. Následující kapitola se pak věnuje smrti a umírání – konkrétně různým příznakům a projevům při úmrtí z rozličných příčin. Dále v knize naleznete kapitolu popisující spolupráci soudního lékaře a kriminalisty. Ta zmiňuje jak zajišťování a význam různých biologických stop, tak i typické stopy při poraněních způsobených rozdílnými mechanismy a co lze z takových stop vyčíst. Následují pak jednotlivé kapitoly podrobněji rozebírající úmrtí způsobené: střelným poraněním, udušením, ohněm, el. proudem a jedy. Společné pro ně je, že se v nich můžete dozvědět např. jak je možné rozlišit sebevraždy od smrtí způsobených cizí rukou. Velice zajímavá je pak kapitola popisující, jak může k smrti dojít v důsledku sexuálního jednání či v souvislosti s ním. Ta pak obsahuje opravdu povedenou podkapitolku věnující se vyšetřování sexuálních vražd. Závěrečné dvě kapitoly už pak skutečně pouze mapují konkrétní kauzy z praxe. Nejprve jsou popsány různé případy, kdy se pachatelé pokoušeli rozličnými způsoby zbavit těla mrtvoly a pak následují případy, kdy vrahem byl lékař – v obou kapitolách autor analyzuje, kde pachatelé pravděpodobně udělali chybu, která vedla k jejich dopadení. Je nutno mít na paměti, že autor knihy měl snahu čtenáře knihy něčemu přiučit, tedy skutečně jde o naučnou literaturu, nikoli lehkou beletrii. S tím musí čtenář počítat. Kniha by tak mohla zaujmout především studenty nižších ročníků lékařských fakult, případně ty, kteří o studium medicíny mají zájem, rovněž ale jistě i studenty policejních škol či kriminalisty. A jelikož jde o knihu, která má za snahu vědu popularizovat, tak samozřejmě i laiky, kteří se nebojí poznání, případně je popsaná témata zajímají. Mě osobně kniha dost zaujala a považuji ji za povedenou, ač někdy přeci jen byla forma učebnice (myslím odrážky, výčty, vyjmenovávání, atd.) trochu únavná. Ale jak už jsem avizoval, jde o naučnou literaturu faktu, nikoli o červenou knihovnu. Tedy za nás velice slušných : 2 -. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Komentáře

Článek o třech nejchytřejších sériových vrazích. Kdo je nejinteligentnější sériový vrah? Jsou skutečně sérioví vrazi nadprůměrně inteligentní? Dozvíte se v článku. Tři nejinteligentnější sérioví vrazi V tomto článku se budeme věnovat inteligenci sériových vrahů a krátce vám v něm představíme tři nejinteligentnější z nich. Ve všech případech jde o jedince s IQ géniů, kteří se přes své nadání rozhodli vydat cestou zločinu a opakovaně spáchali nejtěžší zločin ze všech. Jelikož se hodnota inteligenčního kvocientu podle některých názorů správně uvádí v rozmezí, respektive „okolo“ naměřené hodnoty, nikoli přesným číslem, existuje více sériových vrahů , kteří byli rovněž nadáni superiorní inteligencí a mohli být do žebříčku vybráni. Uveďme třeba Teda Kaczynského zvaného "Unabomber" , který v letech 1978–1995 zavraždil podomácku vyrobenými bombami nejméně tři osoby a desítky dalších zranil. Velice inteligentní byl i Andrew Cunanan , který během tří měsíců v roce 1997 zavraždil pět osob, včetně slavného návrháře Gianni Versaceho. A jen kousíček od bronzové příčky se umístil známý sériový vrah studentek, své matky a prarodičů, Edmund Kemper , který vynikal nejen svým IQ kolem 140, ale i tělesnou konstrukcí, když vážil přes 130 kilogramů a měřil přes 2 metry. Velmi vysoké IQ (nad 130) pak měli i Jeffrey Dahmer , Stephen Stanko nebo Ted Bundy . V Čechách byl vysokou inteligencí nadán například „Spartakiádní vrah “ Jiří Straka a nadprůměrnou inteligenci má i doživotně odsouzená Jaroslava Fabiánová . Ze všech prostudovaných případů jsme se nakonec rozhodli vybrat následující trojici. 3. Carroll Cole Narozen : 9. května 1938 Zemřel : 6. prosince 1985 (trest smrti) První spáchaná vražda : 1948 (9 let) Poslední spáchaná vražda : 1980 (42 let) Dopaden : 1980 Vražedná aktivita : 1938-1982 Unikal : 32 let Počet obětí : 16 - 35+ Na třetí místo řadíme amerického sériového vraha a nekrofila jménem Carroll Cole . Jde o muže, kterému ač bylo naměřeno IQ přes 150 , dokončil pouze 10 let školní docházky a nezískal ani maturitu. Místo toho rád ve velké míře nadužíval alkohol a další návykové látky. Rovněž prožil neutěšené dětství, kdy jej psychicky i fyzicky týrala vlastní matka. Carroll Cole strávil podstatnou část svého života v nejrůznějších nápravných zařízeních a psychiatrických léčebnách. Své první vraždy se dopustil už v dětství, když mu bylo 9 let. Všechny zbylé vraždy se pak odehrály až po jeho 32. narozeninách mezi lety 1971 - 1980. V tomto období zavraždil nejméně 16, ale možná až přes 30 osob. Carroll Cole byl i přes svou vysokou inteligenci nakonec přeci jen dopaden a v roce 1985 nakonec zaslouženě skončil v rukou kata. Více o jeho případu ZDE . 2. Charlene Gallego Narozena : 10. října 1956 Dnes (k datu 10. 5. 2020): Je jí 64 let, v roce 1997 propuštěna z vězení První spáchaná vražda : 11. září 1978 (21 let) Poslední spáchaná vražda : 1. listopadu 1980 (24 let) Dopadena : 1980 Vražedná aktivita : 1978 - 1980 Unikal a: 2 roky Počet obětí : 10+ Na druhé místo v tomto žebříčku nejinteligentnějších sériových vrahů řadíme ženu. Je jí Charlene Gallego , která stejně tak jako Carrolle Cole, přes svoji extrémní inteligenci, kdy její IQ má hodnotu dokonce přes 160 bodů , nezvládla dosáhnout vysokého vzdělání. Zvládla dokončit „pouze“ střední školu, a to i přesto, že na rozdíl od Colea byla vychovávána ve starostlivé, pečující a úplné rodině . Místo kariéry například vědkyně či houslové virtuosky (k tomu neměla daleko, neboť v dospívání se opakovaně účastnila hudebních soutěží na národní úrovni) si raději zvolila „kariéru“ manželky a do svých 21 let se stihla třikrát vdát. Jejím posledním manželem se stal Gerald Gallego . S ním pak vytvořila mladá Charlene krutý a zvrhlý vražedný pár, který během let 1978 – 1980 připravil o život nejméně 10 obětí . Ač Charlene Gallego samotné vraždy nevykonávala a hnacím motorem vražedného páru byl její parter, ona nejen, že o vraždění věděla, ale svému partnerovi aktivně pomáhala. Super inteligentní žena nakonec v soudním procesu svědčila proti svému manželovi, díky čemuž byla odsouzena k pouhým sedmnácti letům odnětí svobody. Brány věznice tak opustila v roce 1997 , zatímco její manžel během čekání na výkon trestu smrti v roce 2002 ve vězení zemřel. Více o jejím případu ZDE . 1. Rodney Alcala Narozen : 23. srpna 1943 Dnes (k datu 10. 5. 2020): Je mu 76 let, čeká na výkon trestu smrti První spáchaná vražda : červen 1971 (28 let) Poslední spáchaná vražda : 20. června 1979 (36 let) Dopaden : 24. července 1979 Vražedná aktivita : 1971 - 1979 Unikal : 8 let Počet obětí : 7 – 100+ Na první místo jsme zařadili jednoho z nejplodnějších amerických sériových vrahů, který mezi lety 1971 – 1979 zavraždil v několika amerických státech možná až přes 100 obětí ! Podle některých zdrojů tento vrah při testech inteligence dosáhnul hodnoty nejméně 140 bodů, jiné uvádějí dokonce hodnotu přes 160 (někde i nad 170) . Každopádně jde o člověka s inteligencí vyšší než 99,9% všech lidí. Jeho jméno zní Rodney Alcala . Na rozdíl od předchozích dvou exemplářů Alcala dosáhl vysokoškolského vzdělání , když postupně studoval umění a film na dvou univerzitách. Vystřídal rovněž několik nemanuálních prací – jako například poradce na uměleckém táboře pro mládež. Šlo o psychopatickou osobnost a zdatného manipulátora, kterému se podařilo několikrát úspěšně zapůsobit na psychology i soudce, a tím dosáhnout dřívějšího propuštění, když byl v souvislosti s některými spáchanými zločiny dopaden. Alcala byl považován rovněž za relativně úspěšného fotografa . Dokázal mistrně přesvědčit stovky mladých dívek, aby mu zapózovaly na „módní“ fotografie, kterými se pak rád chlubil. Ve skutečnosti šlo často o fotografie erotické a Alcala mnoho pózujících dívek znásilnil a některé zřejmě dokonce i zavraždil. Za pozornost stojí rovněž to, že se Alcala v roce 2010 rozhodl před odvolacím soudem zastupovat sám . Zvolil tak stejnou taktiku, jako jiný velice inteligentní sériový vrah - Ted Bundy . Během více než třicetiletého pobytu v cele smrti také podal dvě žaloby směřující proti kalifornskému vězeňskému systému. V jedné se domáhal nízkotučné stravy, v druhé žaloval věznici, když upadl a zranil se. Alcala v cele smrti rovněž napsal knihu, kterou si sám vydal. V ní se samozřejmě obhajoval a snažil se veřejnost dostat na svou stranu. Do dnešního dne byl Alcala odsouzen celkem za sedm vražd a stále čeká na výkon trestu smrti. Více o jeho případu ZDE. Ač je poměrně rozšířený mýtus o tom, že sérioví vrazi jsou většinou jedinci s vysokou inteligencí , a tento článek by tak mohl rovněž působit, není to pravda! Výzkumy prokázaly, že u sériových vrahů je inteligence rozvrstvena podobně jako u běžné populace . Tak např. ve výzkumu Ranfordské univerzity ve Virginii vyšlo, že ve vzorku 271 porovnávaných sériových vrahů z celého světa činila průměrná hodnota IQ 94,5 . Mezi jednotlivými typy sériových vrahů však existují veliké rozdíly, takže tato hodnota o mnohém nevypovídá. Zajímavější je podívat se třeba na tzv. organizované pachatele (ti své činy předem promýšlí, plánují, snaží se zahladit stopy, atd.). U nich průměrná hodnota IQ dosahovala 99,3 , zatímco u o dezorganizovaných pachatelů jen IQ 91,3 . U smíšeného typu (kam spadá většina sériových vrahů) pak 102,3 . Zajímavé bylo rovněž průměrné IQ podle způsobu usmrcení oběti. Vyšších hodnot dosahovali např. bombový útočníci IQ 140,3 (počet 3), ti, kteří použili škrcení v kombinaci s umlácením oběti IQ 108,8 (8) či škrcení v kombinaci se zastřelením IQ 105,8 (6). Naopak u těch, kteří oběť ubodali , činilo IQ 92,3 (25), u zastřelení pak 90,7 (61) a u ubití bylo průměrné IQ pachatelů pouze 79,1 (10). Podle jiného výzkumu pak u pachatelů sériových znásilnění činila průměrná hodnota IQ dokonce 120 bodů. Z výše uvedeného vyplývá, že sérioví vrazi opravdu většinou nejsou geniální jedinci. A ti, kteří přeci jen mají velmi vysokou inteligenci, nemusí být geniálními zločinci. Naopak však existují i tací sérioví vrazi, kteří dle testů IQ spadali do podprůměru, ale přesto byl jejich modus operandi tak úspěšný, že dokázali spáchat mnoho vražd a unikat celé roky. Však vzpomeňte si třeba na přihlouplého Ladislava Hojera a jeho primitivní vyjadřování, kdy se o svých obětech vyjadřoval např. takto: „ubral sem jí kyslík; chytil sem ji za tlamu; zůstala mi pod rukama; bylo mi jedno jakou drbnu, hlavně že měla dobrou kostru “, atd.. Velkou inteligencí neoplýval ani britský sexuální sériový vrah Fred West . Oba tito vrazi spadali do pásma IQ mezi 80-90 , tedy do slabě podprůměrné populace. Velice primitivním a přesto „úspěšným vrahem“ byl i "Duisburský lidožrout" Joachim Kroll . Za jednoho nejhloupějších sériových vrahů je pak často považován Ottis Toole . Joachim Kroll a Ottis Toole již spadal do pásma osob výrazně podprůměrných tzv. slaboduchých (IQ 70-80 ). Přesto každý z výše uvedených čtyř pachatelů s nízkým IQ dokázal opakovaně vraždit po celou řadu let. Nejméně inteligentním sériovým vrahem, kterému bylo změřeno IQ, je asi Simon Pirela . Tomuto americkému sériovému vrahovi bylo naměřeno IQ pouhých 57 , což je již v pásmu lehké mentální retardace . Snad čtenáře tento článek alespoň trochu zaujal a nezapomene tedy, že ne každý sériový vrah je nadprůměrně inteligentní, a to dokonce ani z těch „úspěšnějších“, kteří se dopadení zdárně vyhýbali po dlouhé roky. A naopak, že sériový vrah s inteligencí génia může být dopaden, a to třeba i velmi záhy po spáchání první vraždy. Další článek Copyright © 2009-2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno Komentáře

Recenze knihy "Zločin a vášně za rady Vacátka", která se věnuje případům a historii pražské Čtyřky. Autoři: Blanka Kovaříková, Miloš Vaněček. Zločin a vášně za rady Vacátka - Blanka Kovaříková, Miloš Vaněček Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Zločin a vášně za rady Vacátka - Nové příběhy z pražské Čtyřky Autor: Blanka Kavaříková, Miloš Vaněček Nakladatelství: BRÁNA, a.s. Rok vydání: 2012, 245 stran V dnešní recenzi se budeme zabývat titulem, který se jako již mnoho zde popsaných, taktéž věnuje období první republiky. Jde o volné pokračování knihy z roku 2007 Rada Vacátko a jeho hříšní lidé od autorky (redaktorky a spisovatelky) Blanky Kovaříkové, která se ve svých knihách zaměřuje na různá témata české historie 20. století, především pak na život slavných osobností. K ní se pak v případě recenzovaného titulu Zločin a vášně za rady Vacátka přidal spoluautor - Miloš Vaněček (bývalý policista a spisovatel). Jak už bylo avizováno, kniha se věnuje hlavně meziválečnému období, nicméně dostalo se i na o kousek starší historii, kniha totiž mapuje období 1904 – 1939. Vše se v ní točí kolem případů a příběhů legendární pražské "Čtyřky" – tedy IV. bezpečnostního oddělení pražské kriminálky. Konkrétně se v první a druhé kapitole můžete dočíst o historii tohoto oddělení a jeho sídla v Bartolomějské ulici v Praze. Jedna z dalších kapitol je věnována životu a kariéře vládního rady Josefa Vaňáska, který se stal předlohou pro seriálového radu Vacátka. J. Vaňásek však není jediným slavným kriminalistou, kterému se kniha věnuje. Mezi dalšími jmenujme např. Jaroslava Kinkoru a Aloise Kitnera (oba bývalí šéfové pražské "Čtyřky") a dostalo se i na mnoho dalších. Mimo řady slavných policistů, kolem kterých se kniha točí, a kteří se vyskytují v každé kapitole, je možné se dočíst např. i o pražské drogové (především kokainové) scéně ve 30. letech 20. století; dále o kasařích a o několika jejich zajímavých případech; o nejstarším řemeslu a jeho vykonavatelkách; o podvodnících všeho druhu; nechybí ani několik případů trestného činu vraždy a rovněž mnoho informací o tehdejších policejních lékařích v čele s legendárním prof. Eduardem Knoblochem. Závěrečné kapitoly pak navíc pojednávají o výkonu trestu v českých věznicích v období 1. republiky a o pražských věznicích této doby. Suma sumárum: dostalo se více méně na všechny druhy trestných činů, se kterými se kriminalisté z pražské Čtyřky museli potýkat, ale především, dostalo se i na soukromé a profesní životy mnoho z nich a o tom popisovaný titul především je. V tomto ohledu je kniha opravdu výživná a vynikající! Navíc nutno podotknout, že po grafické stránce jde o perfektně zvládnuté dílo, které vypadá opravdu k světu, k čemuž pomáhají především krásné a vzácné dobové fotografie, kterých je v knize spousta. Nelze pominout ani to, že se kniha pěkně čte a její tempo je velmi svižné. No, vlastně není asi nic, co by šlo vytknout. Snad zmíním jen to, že vzhledem k časovému odstupu mezi popisovanou dobou a napsáním knihy, nešlo kvůli málo informacím veškeré případy a historky převyprávět podrobně a bezezbytku, což ostatně autoři často sami připomínají. Jde o poskládané střípky z několika zdrojů, nikoli o přímé popsání vzpomínek a zkušeností tehdejších kriminalistů. Jaká škoda, že podobná kniha a nějaké paměti nevznikly na sklonku života samotných kriminalistů, a vše tak muselo být podáváno a mapováno z druhé či třetí ruky… Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Komentáře

Recenze knihy "Skutečné zločiny na Plzeňsku", která se věnuje čtyřem vražedným případům z Plzeňska, na jejichž objasňování se podílel autor knihy - kriminalista František Müller. Skutečné zločiny na Plzeňsku - František Müller Název: Skutečné zločiny na Plzeňsku Autor: František Müller Nakladatelství: CPress Rok vydání: 2023, 208 stran Recenze: Zatím nenapsána. Knihu "Skutečné zločiny na Plzeňsku " napsal plzeňský kriminalista kpt. František Müller , který v knize líčí okolnosti čtyř nechvalně proslulých západočeských případů i zákulisní detaily z jejich vyšetřování . Dostane se na jak na brutální vraždu seniora , k níž pachatel neměl motiv, tak na kauzu dvou vraždících bratrů bez dřívějšího záznamu v rejstříku trestů, ale i na případ rozčtvrceného muže , jehož tělo vydala řeka. V knize jsou použity autentické výpovědi podezřelých a dalších zainteresovaných osob , tak jak zazněly v průběhu vyšetřování. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Recenze knihy "Masarykovy vražedkyně", která mapuje všechny případy 1. republiky, kde ženy byly odsouzeny k trestu smrti. Autor: Ivo Pejčoch. Masarykovy vražedkyně - Ivo Pejčoch Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Masarykovy vražedkyně Autor: Ivo Pejčoch Nakladatelství: Svět křídel Rok vydání: 2015, 220 stran Zajímavá, originální tématika, profesionální a velice kvalitní zpracování, v rámci literatury faktu špičková kniha, a přesto možná místy trošičku nuda… je to vůbec možné? No, zkusme se na to blíže podívat. Jde o jedno desítek děl PhDr. Ivo Pejčocha, Ph.D. (1962-2019), předního českého historika, akademika a spisovatele, který se během svého života specializoval především na vojenskou historii, ale zabýval se např. i kriminální historií, jak je tomu v případě recenzované knihy. Ne, titul "Masarykovy vražedkyně " opravdu není o nějakém ženském vražedném komandu prezidenta Masaryka, jak napadlo jednoho kamaráda, když knihu letmo zahlédl, ale o ženských vražedkyních, které byly v období první republiky odsouzeny k trestu smrti. Všem těmto ženám nakonec pprezident T. G. Masaryk udělil milost. Obdivuhodné a z hlediska přínosu knihy asi nejzásadnější je to, že nejde jen o nějaký náhodný výběr, ale rovnou o popsání VŠECH takových případů, které se mezi lety 1918 – 1938 odehrály! Celkem jde o osudy 65 žen popsaných v 61 případech (ve 4 případech jde o spolupachatelství 2 žen). Jednotlivé případy jsou popsány v rozsahu od 1 do 5 stran - v závislosti na tom, kolik informací se podařilo autorovi o okolnostech a aktérech případu vypátrat. Asi jediné negativum, které jsme už v úvodu recenze naznačili, vystihuje přísloví: „vše zlé je pro něco dobré“. Zde ovšem platí naopak. Tedy největší unikum knihy - výčet VŠECH případů žen odsouzených k trestu smrti – pro čtenáře to v praxi znamená absolvovat celkem 15 případů, kde je schéma zločinu téměř totožné: chudá (svobodná) matka – narození „nechtěného“ dítěte – „bezvýchodnost“ situace - jeho vražda vhozením do vody, příp. udušením. Opakují se i další vražedné schémata - tedy onu „nudu“ nemá na svědomí autor (naopak případy jsou popsány příjemně, čtivě!), ale zkrátka fakta, která vyplynula z bádání. No a teď již k pozitivům, které drtivě převládají. Mimo komplexního zmapování problematiky ženských vražedkyň ve sledovaném období, je pozitivem i řada dobových fotografií, rozbor pramenů, několik statistik a hlavně české historické reálie přelomu 19. a 20. století a první republiky. Kdy se čtenář z knihy dozví například i to, jak tehdy obyčejní lidé bydleli a žili, navíc si přečtě i žadu dobových citací - např.: „Pověst a chování Anny Píčové nebyly chvalné, jmenovitě za svobodna byla marnivá a náchylná k životu méně mravnému. Podle zprávy četnictva byla marnotratná a zahálčivá “, a mnoho dalších podobných „perel“. Zkrátka za nás knihu jistě a vřele doporučujeme. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Komentáře

Recenze knihy s názvem "Nejkrutější kanibalové v dějinách". Autor: Ray Black, rok vydání 2009, 255 stran Nejkrutější kanibalové v dějinách - Ray Black Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Nejkrutější kanibalové v dějinách Autor: Ray Black Nakladatelství: Alpress s.r.o. Rok vydání: 2009, Frýdek-Místek, 255 stran A máme tu další recenzi – tentokrát se vrhnu na knihu britského spisovatele Raye Blacka, který se na „krvavá“ témata specializuje. Jak už samotný název titulu napovídá, vše se točí kolem fenoménu kanibalismu. Obsah knihy je rozdělen na dvě části. Ta první se věnuje zhruba 17 příběhům napříč světem a historií, kde kanibalismus sehrál nějakou roli. Je tedy možné se dočíst o lidojedství maorských, afrických a dalších domorodých kmenů, dále o řádění „vlkodlaků“ ve Francii 16. a 17. století, kanibalismu v Sovětském svazu v 20. století, ale i o „nouzovém“ kanibalismu při různých trágédiích, z nichž nejznámější je asi ztroskotání uruguayských ragbistů v roce 1972 v Chile. Tato část knihy je dle mého názoru velice zajímavá, i když ne všechny příběhy jsou popsány s rovnocennou péčí. Druhá poloviny knihy je pak věnována případům sériových vrahů, kteří se mimo jiné dopustili kanibalismu. V této části je popsáno 20 exemplářů pachatelů v rozsahu 4-14 stran (formát A5). Povětšinou jde o případy známé a často popsané, pozitivem ale je i zmínění několika poměrně neznámých exemplářů. Teď však musím v rámci objektivity zmínit i výhrady. Takže…. některé pasáže jsou popsány trochu bulvární formou, což by se dalo ještě přejít, dokonce i to, že několikrát byl zaměněn pojem „sériový vrah“ za „masový vrah“ (možná to je spíše chyba překladu – originál knihy neznám), ale co je dle mého názoru horší, že v rámci zkrácení a shrnutí případů došlo občas i k řadě zkreslení (např. osobností jednotlivých pachatelů, jejich motivace, modu operandi, atd.). Sem tam jsem také nalezl určité dílčí nepřesnosti (např. v datech) a jelikož řadu z popsaných případů detailněji znám (z řady zdrojů) mohu tvrdit, že autor podal některé nejasnosti a domněnky, které se vážou k jednotlivým případům, jako zaručená fakta – a to mi vadilo asi nejvíc. Nicméně abych nebyl zbytečně přísný – nejde o nějaký dominantní jev knihy, prostě sem tam se stalo…a četl jsem v tomto ohledu horší knihy. Ono v podobných „encyklopedických„ titulech je to poměrně časté. Tedy díky první části knihy a díky zařazení některých málo známých pachatelů dávám takovou "lepší trojku“. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 3