Netrvalo dlouho a Šmídovi kolegyně si vzpomněly, že si ve své prvotní výpovědi spletly datum, a že se Šmíd 17. dubna z pracoviště vzdálil. Dokonce si vzpomněly, že se ten den na pracoviště vrátil v jiném oblečení, navíc nebyly k nalezení inventarizované „firemní“ nůžky – možný vražedný nástroj. Miroslav Šmíd se stal jasným podezřelým č. 1, nicméně vše dál popíral a kriminalistům zatím chyběl nějaký nezvratný důkaz. Proto se odhodlali k psychologické hře, kdy podezřelého přivedli na soudní lékařství a ukázali mu torzo těla Herty Černínové. Jenže Šmíd se při této konfrontaci ani nezhroutil a ani nepřiznal, jak očekávali. Choval se jakoby překvapeně a vcelku lhostejně. Více k tomu odcitujme vzpomínku Miloslava Nečáska: „Chtěli jsme toho chlapa nějak zlomit a tak jsme ho zavezli na soudní a ukázali mu nalezený trup zavražděné ženy, víc jsme v té chvíli ani neměli. Jenomže Šmíd zachoval obdivuhodný klid a jen prohodil. To je opravdu paní Černínová? To je hrozné! Kdopak jí to jen mohl udělat!“ – mnozí z vás si teď možná vybavili nezapomenutelnou scénu z oné epizody majora Zemana, kde byl tento výjev zpracován.