top of page

30 případů majora Zemana - skutečné případy

Zveřejněno 21. 4. 2021 - doba četby 7 min.

V tomto článku se budeme věnovat reálným případům vražd, které byly ztvárněny ve velice populárním československém seriálu 30 případů majora Zemana, který natočil v průběhu 70. let 20. století Jiří Sequens, a který je pravidelně reprízován a vysílán až dodnes. Ač bylo reálnými událostmi inspirováno více epizod, než ty, které zmíníme, v řadě případů šlo o nenásilné trestné činy, což není parketa tohoto webu, případně byly události z ideologických a propagandistických důvodů vykresleny pokřiveně, proto vybíráme jen níže uvedené tři případy.

"Studna"

Snad každý druhý zná slavnou epizodu „Studna“ ze seriálu 30 případů majora Zemana. Děsivá postava „starého Brůny“ a hláška "Otec byl toho večera poněkud neklidný", jsou nezapomenutelné. Méně lidí už ale ví, že tato epizoda byla inspirována velkým českým kriminálním případem. Pojďme jej krátce připomenout.

Brůna - 30 případů majora Zemana - Studn
Brůna - 30 případů majora Zemana - Studn

"starý Brůna" - 30 případů majora Zemana (epizoda "Studna")

Případ rodinné tragédie se odehrál v obci Vonoklasy (Středočeský kraj) v noci z 12. na 13. února 1968. Té noci byl nahlášen požár rodinného domku, kde žila poněkud uzavřená rodina Jelínkových (v seriálu Brůnovi). Konkrétně šlo o otce Stanislava, jeho manželku Marii a dospělého syna Ing. Stanislava Jelínka mladšího. Po uhašení požáru a při následném ohledání místa byly zjištěny stopy krve na krytu studny, ve které byla nakonec nalezena mrtvola Stanislava Jelínka staršího. V I. patře shořelého domku pak byla nalezena značně ohořelá mrtvola Marie Jelínkové. Na zahradě bylo pořezáním kmenů poškozeno 28 ovocných stromků a částečně poškozeny včelíny. Jelínek ml. byl následně nalezen sedící, těžce zraněný a vysílený, před jedním z domů v obci.

Ohořelé tělo Marie J..jpg

Mrtvola Marie Jelínkové

Podle vyšetřovatelů se událost odehrála tak, že nejprve Jelínek starší v ložnici nezjištěným tupým předmětem usmrtil svou manželku, načež oznámil synovi, že ten večer nepřežije z rodiny nikdo. Syna donutil podřezat stromky a poškodit včelíny, načež ho měl přimět říznout se na zápěstích a do krku a pak skočit do studny. Jelikož však Jelínek mladší po pádu do studny pocítil touhu žít, začal se ze studny sápat ven. Mezitím prý jeho otec zapálil dům, načež se pořezal na zápěstí a rovněž skočil do studny. Při pádu srazil zpět do vody vylézajícího syna. Když otec ve studni zjistil, že jeho syn dosud žije, snažil se ho usmrtit tak, že ho chytil rukama kolem krku a stahoval ho pod vodu. Tomu se však Jelínek ml. měl ubránit a nakonec se mu ze studny podařilo vylézt. S touto verzí bylo nakonec trestní stíhání Stanislava Jelínka mladšího zastaveno.

VYšetřovací pokus - studna.jpg

Vyšetřovací pokus

Studna.jpg

Reálná studna

Takto byl případ rovněž vykreslen v již zmíněné, dnes už legendární, epizodě seriálu 30 případů majora Zemana s názvem „Studna“. JENŽE, jak zmiňuje publicista a badatel Jaroslav V. Mareš: „Případ samotný byl natočen přesně podle skutečné události. Až na to, že se tak nemohl stát...“ Co se tedy doopravdy onu osudnou noc stalo? A co podle oficiální vyšetřovací verze nesedí? To je už na delší povídání, proto odkazujeme právě na knihu J. V. Mareše Největší záhady kriminalistiky, dále na interview s ním, kde se k případu vyjadřuje v jedné z odpovědí, či na tento článek.

"Kvadratura ženy"

Epizoda s čílsem 15 "Kvadratura ženy", je v seriálu zasazena do roku 1958, ač ve skutečnosti se kauza odehrála v roce 1951. Pojďmě se podívat na skutečný kriminální případ, který tuto epizodu inspiroval, a který je zajímavý mimo jiné tím, že se pachatel dopustil tzv. defenzivního čtvrcení oběti.

30 případů majora Zemana - Kvadratura že
30 případů majora Zemana - Kvadratura že

30 případů majora Zemana (epizoda "Kvadratura ženy")

V pondělí 23. dubna 1951 se na hrázi jezu v Klecánkách u Prahy zachytila u jednoho ze středních pilířů velká kartonová krabice. Správce jezu krabici z řeky vylovil a samozřejmě rozbalil… Na to, co v ní poté objevil, pak zřejmě do své smrti nezapomněl. Krabice totiž obsahovala hrůzný nález - ženský trup bez hlavy a dolních končetin. Ten byl zabalen do červené látky. Nálezce vše ihned nahlásil na pražskou kriminálku, kterou v té době vedl Karel Kalivoda, který případem pověřil dva ze svých nejzkušenějších kriminalistů Miloslava Nečáska a Jaroslava Zahrádku.

Karel Kalivoda - Pražský Maigret.jpg

Karel Kalivoda

Jaroslav Zahrádka.jpg

Jaroslav Zahrádka

Pochopitelně byla neprodleně nařízena soudní pitva, po níž patologové odhadli stáří oběti mezi 20 a 30 lety s tím, že tělo ve vodě bylo přibližně týden. Dále bylo zjištěno, že oběť zemřela na následky vykrvácení a zakrvácení do hrudníku, na kterém bylo nalezeno pět bodných ran, které byly provedeny nástrojem ostrým a hrotnatým - pravděpodobně nůžkami. Co však bylo nejcennějším zjištěním, žena dříve prodělala tzv. thorakoplastiku, o čemž svědčila pooperační jizva na zádech torza těla. K tomu bylo zjištěno, že látka, do které byl trup těla zabalen, sloužila jako závěs a byly na ní nalezeny černobílé psí chlupy. Vyšetřovatelům se dříve než za 24hodin od nálezu těla podařilo najít jak doktora, který thorakoplastiku dělal, tak zjistit totožnost oběti.

Jez v Klecánkách.jpeg

Jez v Klecánkách

Kvadratura ženy - jizva.jpg

Torzo těla oběti - jizva po thorakoplastice

Obětí byla 25letá Herta Černínová, provdaná, bezdětná účetní pohřešovaná od 17. dubna 1951, kdy vyzvedla v Živnostenské bance Na Příkopech 67.000,- Kčs na výplaty zaměstnanců podniku, kde pracovala. Jelikož její matka žila v Německé spolkové republice, policie se po jejím zmizení domnívala, že žena peníze zpronevěřila a prchla na Západ. Prvotní podezření se nemohlo vyhnout ani manželovi zavražděné, Ing. Radko Černínovi, ale to byl dle sousedů inteligentní, slušný muž, navíc v manželství s Hertou jim to klapalo.

Herta Černínová.jpeg

Herta Černínová

Děsivý zločin, připomínající v tu dobu osmnáct let starou neobjasněnou vraždu Otýlie Vranské, se dostal na veřejnost, a tak byl tlak na co nejrychlejší vypátrání a usvědčení pachatele enormní. Nadřízení dokonce dali kriminalistům lhůtu tři dnů na neprodlené a razantní vyřešení vraždy, když toto nařízení se údajně objevilo i v písemné podobě a mělo podobu téměř až výhružky.

Kriminalisté se tak zaměřili na podnik, kde zavražděná pracovala, a tak poprvé narazili na účetního Miroslava Šmída(33). Ten jakoukoli souvislost s vraždou popřel, navíc mu dvě kolegyně potvrdily, že byl 17. dubna v práci.

Netrvalo dlouho a Šmídovi kolegyně si vzpomněly, že si ve své prvotní výpovědi spletly datum, a že se Šmíd 17. dubna z pracoviště vzdálil. Dokonce si vzpomněly, že se ten den na pracoviště vrátil v jiném oblečení, navíc nebyly k nalezení inventarizované „firemní“ nůžky – možný vražedný nástroj. Miroslav Šmíd se stal jasným podezřelým č. 1, nicméně vše dál popíral a kriminalistům zatím chyběl nějaký nezvratný důkaz. Proto se odhodlali k psychologické hře, kdy podezřelého přivedli na soudní lékařství a ukázali mu torzo těla Herty Černínové. Jenže Šmíd se při této konfrontaci ani nezhroutil a ani nepřiznal, jak očekávali. Choval se jakoby překvapeně a vcelku lhostejně. Více k tomu odcitujme vzpomínku Miloslava Nečáska: „Chtěli jsme toho chlapa nějak zlomit a tak jsme ho zavezli na soudní a ukázali mu nalezený trup zavražděné ženy, víc jsme v té chvíli ani neměli. Jenomže Šmíd zachoval obdivuhodný klid a jen prohodil. To je opravdu paní Černínová? To je hrozné! Kdopak jí to jen mohl udělat!“ – mnozí z vás si teď možná vybavili nezapomenutelnou scénu z oné epizody majora Zemana, kde byl tento výjev zpracován.

Miroslav Šmíd.jpeg

Miroslav Šmíd

Vyšetřovatelé byli přes absenci důkazů přesvědčeni o Šmídově vině, a tak postup vyšetřování nasměrovali k nalezení jeho milenky, o níž v podniku kolovaly řeči. Mezitím, 30. dubna, kriminalisté nalezli i chybějící části těla – hlavu a spodní končetiny.  Ty byly vloženy do velkého černého kufru, který byl vyloven z řeky jen pár metrů od místa, kde pachatel obě zavazadla do vody vhodil. Nález hlavy oběti svědčil o tom, že žena do ní byla opakovaně udeřena tupým předmětem.

Kvadratura ženy - kufr 4.jpg
Kvadratura ženy - kufr.jpg
Kvadratura ženy - kufr 3.jpg

Kufr se zbytkem těla oběti

Kriminalistům nakonec pomohlo až to, že monitorovali telefon Šmída v zaměstnání. Tam mu totiž po několika dnech zavolala jeho milenka Věra Holánková, narozená 15. ledna 1923, kterou kriminalisté pozvali k výslechu. Následně také provedli prohlídku jejího bytu, kde žena bydlela se svou matkou Aurélií Křížovou. Při prohlídce bytu nalezeno množství důkazů - skvrny od krve, chyběl závěs na okně, typ rádia v bytě odpovídal krabici, v níž byl nalezen trup Herty Černínové, na skříni byla ve vrstvě prachu patrná stopa po kufru, který byl z řeky vyloven, navíc žena měla černobílého psaObě ženy se tak pod tíhou důkazů přiznaly ke spoluúčasti na odstranění těla Herty Černínové a za pachatele vraždy označily Miroslava Šmída, který se následně přiznal také.

Kvadratura ženy Věra Holánková.jpg
Věra Holánková.jpeg

Věra Holánková

Bylo zjištěno, že Miroslav Šmíd žil dvojím životem - na jedné straně spořádaného otce od rodiny, na druhé straně bohéma a granda, který si vydržoval milenku Holánkovou, navíc z jeho peněz žila i její matka. Rozhodně nešlo jen o nějaké občasné dárečky a příležitostné večeře. Nikoli! Trojice byla schopna prohýřit statisíce, což v té době byla neskutečná suma, když průměrný plat se pohyboval někdy mez 2000 – 5000 Kčs! Šmíd, aby mohl takto nákladné radovánky sponzorovat, zpronevěřil během 2 let z podniku, kde pracoval přes 3 miliony korun, jenže jeho penězovod pomalu vysychal. A tak jej napadlo vzít alespoň peníze na výplaty. Jeho zákonná manželka, s níž měl dvě děti, neměla o jeho podvodech a milostných avantýrách ani ponětí.

Kvadratura ženy - rekonstrukce.jpg
Kvadratura ženy - rekonstrukce 2.jpg
Kvadratura ženy - rekonstrukce 5.jpg

Rekonstrukce zločinu

Šmíd pochopitelně Černínovou znal a věděl, kdy peníze v bance vyzvedává. Černínová se snažila v té době prodat (nebo koupit – zde se zdroje rozchází) zánovní psací stroj a pod touto záminkou byla Šmídem vylákána do bytu jeho milenky. V bytě Šmíd Černínovou nejprve udeřil kilovým závažím 17x do hlavy, poté odtáhl bezvládné tělo do vany a zde svůj hrůzný čin dokonal tím, že oběti do hrudi zasadil pět ran kancelářskými nůžkami. Milenka a její matka se následně snažily odstranit stopy krve v bytě a Šmíd mezitím ve vaně pilkovým nožem odděloval hlavu a nohy od trupu. Následně vše zabalil do závěsu a uložil do kufru a krabice od rádia. Obě ženy mu pomohly naložit zavazadla do vypůjčeného auta, se kterým pak Šmíd odjel směrem na Roztoky a ostatků se zbavil ve Vltavě. Bohužel pro něj, jedno ze zavazadel vyplavalo.

Kvadratura ženy - předměty doličné.jpg

Předměty doličné

Kvadratura ženy - oběť 2.jpg

Zranění na hlavě oběti

Kvadratura ženy - rekonstrukce 3.jpg

Rekonstrukce

Soud odsoudil Miroslava Šmída k trestu smrti, Věru Holánkovou k deseti rokům nepodmíněně a Aurélii Křížovou k osmi rokům nepodmíněně. "Vraždící účetní" byl popraven 18. prosince 1952. Lze dodat, že epizoda 30 případů majora Zemana - „Kvadratura ženy“, která se tomuto kriminálnímu případu věnuje, se drží reality velice úzce. Odchylek oproti realitě je jen pár, a proto je snad ani není třeba zmiňovat. Ostatně, kdo se chce dozvědět o tomto případu ještě více, doporučujeme kouknout na tyto odkazy: muzeumpolicie.cz, majorzeman.eu, dvojka.rozhlas.cz.

Kvadratura ženy Miroslav Šmíd.jpg

Miroslav Šmíd

  • Facebook
  • Instagram

Copyright © 2009 - 2021 serialkillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno

bottom of page