SERIAL
KILLERS.CZ
The biggest Czech web about serial and mass killers
Svatoslav Štěpánek
28. 11. 2016 - aktualizace 1/2022
Svatoslav Štěpánek - první sexuální sériový vrah v Československu (míněno od vzniku samostatného československého státu). Usmrtil minimálně tři osoby a dopustil se minimálně dvou dalších pokusů o vraždu. Navíc existují silné indicie, že by mohl mít na svědomí ještě více vražd. První oběť usmrtil již ve svých 16 letech. O deset let později pak byl popraven.
-
Narozen: 25. prosince 1911
-
Zemřel: 8. listopadu 1938
-
Stát: Československo
-
Počet obětí: 3+
-
Unikal: 8 let
-
Vražedná aktivita: 8 let
-
Přezdívka: Roudnický netvor
"Dům hrůzy"!!! Ještě mnoho let po událostech z roku 1936 nesl tuto nelichotivou a děsivou přezdívku dům č.p. 206 v Třebízského ulici (jinde uvedeno v Havlíčkově ul. – ulice spolu dnes sousedí) v Roudnici nad Labem. Zde bydlel, a dokonce byl i dopaden, první typický (atypickým byl „gangster“ Martin Lecián – 20.léta) československý sériový vrah (míněno od vzniku samostatného československého státu). Sice mnohem méně známý než jeho následovníci – Hubert Pilčík (přelom 40. a 50.let) a Václav Mrázek (50.léta), ale přesto první. Dokonce o způsobu spáchání u dvou jeho pokusů o vraždu se dá prohlásit, že jako by jej Václav Mrázek svým modem operandi takřka okopíroval. Jméno dotyčného je Svatoslav Štěpánek.
"Dům hrůzy" v Roudnci nad Labem
Svatoslav Štěpánek se narodil 25. prosince 1911 jako nejmladší ze 4 sourozenců do rodiny patřící v té době do tzv. vyšší střední třídy. Jeho rodiče byli vzdělaní - otec byl inženýrem chemie v cukrovaru, jeho matka, která byla o 20 let mladší než otec, pracovala jako učitelka (později žena v domácnosti). Rovněž jeho sourozenci byli nadaní a úspěšní - dva z jeho sourozenců (bratr a sestra) byli později taktéž zaměstnáni jako učitelé. Malý Svatoslav byl však jiný. Údajně se narodil předčasně, byl oproti sourozencům slabší fyzické konstrukce, navíc v dětství prodělal zápal mozkových blan. Ve škole měl velice špatný prospěch, těžko chápal učivo. Po absolvování obecné a měšťanské školy (jde o první a druhý stupeň tehdejší národní školy) se vyučil zahradníkem. Jeho špatná pověst v dětství (ostatně špatné pověsti se nezbavil v průběhu celého života) nesouvisela jen se školním prospěchem, ale především s jeho chováním. Už jako malý údajně házel ostatním dětem do vlasů hořící sirky, jindy štípal spolužačky do ramene a radoval se z jejich pláče či jinými způsoby „týral“ vrstevníky. V té samé době také mučil a zabíjel zvířata, rovněž hojně lhal a dopouštěl se krádeží. Mezi další výstřelky chování v období dětství patří např. to, že v páté třídě údajně bodnul nožem spolužáka a mezi jeho záliby patřily návštěvy hřbitova, kde se zájmem sledoval práci hrobníka. Rodiče (tedy především matka) však jeho prohřešky neustále omlouvali a žehlili. Štěpánkovo matka pak této výchovné strategii zůstala věrná až do jeho dospělosti.
Své první vraždy se Štěpánek dopustil 19. srpna 1928, tedy teprve ve svých šestnácti letech! Obětí mordu se stal syn podnájemníků - pouze pětiletý Bedřich Brožovský. Nezletilý Štěpánek malého chlapce usmrtil za pomocí kladiva. Informací o způsobu spáchání této vraždy, resp. o tom proč k ní došlo, je velice málo, neboť policisté na pachatele (respektive i na to, že byl vůbec malý chlapec zabit) přišli až po sedmi letech. Ví se jen to, že Štěpánek samozřejmě byl, jako obyvatel domu kde rodina zmizelého hocha bydlela, mezi vyslýchanými… nicméně nedůslednost policistů a štěstí se tehdy poprvé (a rozhodně ne naposled) přiklonilo na jeho stranu. Stačilo mu uvést, že Bedříška ten den neviděl. Policisté tak zmizení uzavřeli s tím, že se ho nejspíše unesli kočující cikáni…zatímco jeho tělíčko leželo v mělkém hrobě ve Štěpánkově dílně.
Dílna, ve které byla kostra B. B. nalezena
Kostra Bedřicha Brožovského
Následujícího roku se mladý delikvent dopustil krádeže dámského prádla, vlivní rodiče se však postarali o mimosoudní vyrovnání, stejně jako u několika dalších jeho pozdějších krádeží. Zdroje rovněž hovoří o tom, že někdy v tomto období polil dospívající Svatoslav své sestře ňadra kyselinou. Kvůli množícím se incidentům tak rodiče vzali svého nejmladšího syna k psychiatrovi do Prahy. Ten jednoznačně doporučil ústavní léčbu, ale rodiče opět stáli na straně Svatoslava a nic takového dle nich nepřipadalo v úvahu.
Po smrti otce, v roce 1931, krádeží a různých dalších méně závažných přestupků na kontě nezdárného synka dál přibývalo. Jak již bylo uvedeno, Štěpánek kvůli tomu neměl v okolí dobrou pověst - a není se čemu divit. Posuňme se však do srpna roku 1932. Toho měsíce nalezli kolemjdoucí čerstvou mrtvolu, ležící v rigolu u silnice, poblíž pražské Troji. Obětí byla osmadvacetiletá Marie Zemancová. Mladá žena byla ubodána ranami směřujícími proti jejímu krku a ňadrům… Nebudeme čtenáře napínat, Svatoslav Štěpánek za tuto vraždu nebyl nikdy odsouzen, a ta zůstala nadobro tzv. kriminalistickým pomníčkem. Nicméně k ní nelze neuvést pár zajímavých faktů. Tak zaprvé - Štěpánek toho léta pracoval jako pomocník u zahradníka v Troji. Zadruhé - v jeho deníčku, který policisté později našli, měl vyznačeno místo poblíž nálezu mrtvoly. A zatřetí - po svém zatčení se po opakovaném vytěžování k zabití Zemancové doznal! Toto doznání sice později odvolal, nutno však zmínit, že Štěpánek zapíral všechny své vraždy a doznával se jen neochotně až pod tíhou silných důkazů. V případě vraždy Zemancové rovněž nešlo o prosté doznání, ale toto přiznání bylo doplněno mnoha informacemi, které odpovídaly reálné situaci…. Faktem zůstává, že oficiálně tuto vraždu Štěpánek nespáchal, nicméně nechť si čtenář učiní vlastní závěr. Doplníme jen, že se k jeho osobě, jako velice pravděpodobnému pachateli, přiklonil v knize V. Šulce i legendární pražský kriminalista a bývalý šéf 1. oddělení plk. Jiří Markovič.
Do roku 1932 se datuje ještě jedno možné závažné kriminální jednání tehdy dvacetiletého Svatoslava. Od podzimu toho roku totiž pobýval s matkou u svých sourozenců na Slovensku. 15. října 1932 údajně navštívil s 15letou Marií Riganovou hrad Červený Kameň. Kvůli jeho velkému zájmu o mučicí nástroje si ho tehdy zapamatoval místní kastelán. Ten později vypověděl, že když Štěpánka jako opozdilce z areálu hradu pouštěl, jeho společnice s ním již nebyla. Marie Riganová zůstala dodnes nezvěstná.
Svatoslav Štěpánek - na kresbě soudního zpravodaje
V následujících letech není známo, že by se Svatoslav Štěpánek dopustil nějakých závažných trestných činů. Vše si však „vynahradil“ v roce 1936, kdy jeho útoky na ženy závratným tempem akcelerovaly a on plně popustil uzdu svým sadistickým touhám. K prvnímu napadení došlo již 10. ledna, kdy při projížďce na kole, na silnici poblíž Roudnice nad Labem, narazil na dvě třináctileté školačky vracející se domů. Vybavený flobertkou dívky dohonil, beze slova přiložil pistoli k lopatce Růženy Jebavé a vystřelil. Poté k mladé dívce s uspokojením pronesl větu: „Tady to máš!“, a odjel. Nelze neučinit poznámku o tom, že přesně tento modus operandi o dvacet let později používal Václav Mrázek. Ale zpět do Roudnice nad Labem roku 1936. Střela naštěstí těsně minula srdce a dívka tak o vlásek unikla smrti. Za zmínku rovněž stojí to, že dotyčná třináctiletá slečna měla ve srovnání s vrstevnicemi velmi vyvinutá prsa, což sehrálo klíčovou roli. O tom ale až později.
Další útok na sebe nenechal dlouho čekat. 23. ledna opět na kole potkal šestadvacetiletou matku dvou dětí Zdeňku Drobnou. Když ženu dojel, prudce do ní strčil a začal jí vulgárně nadávat. Žena se zvedla a snažila se odejít. Pachatel však vytáhl pistoli, hlaveň přitiskl přímo na místo, kde se nazází srdce a vystřelil…žena však byla rychlejší a stačila mu ruku pohotově srazit tak, že střela zasáhla břicho. Zraněná žena se dala na útěk do polí, Štěpánek jí pronásledoval, ale po chvilce si to rozmyslel, vrátil se na silnici a odjel (některé zdroje rovněž uvádějí, že byl Štěpánek při tomto útoku vyzbrojen sekerou, kterou však nepoužil).
Sériový vrah Svatoslav Štěpánek alias "Roudnický netvor"
Policie měla pochopitelně k dispozici popis pachatele, který poskytnuly oběti. Ten v mnohém odpovídal Svatoslavu Štěpánkovi, který se dostal mezi možné vytypované pachatele. Jeho matka mu však na dobu obou útoků poskytla alibi, když uvedla, že celý leden byl nemocný s chřipkou a ležel doma, což potvrdili i někteří sousedé (ve skutečnosti ihned po činu dojel domů, převlékl se do pyžama a teprve poté ulehl a simuloval nemoc). Navíc postřelené ženy dotyčného útočníka popsali spíše jako blonďáka a Štěpánek měl vlasy tmavé. A tak mladý delikvent už poněkolikáté unikl spravedlnosti.
3. dubna odjela Štěpánkova matka za dcerou na Slovensko, tentokrát bez svého syna. Ten toho využil a již za dva dny vraždil! V neděli 5. dubna 1936 se ztratila jedenačtyřicetiletá mlékařka Františka Třísková. Svatoslav Štěpánek se opět ocitl mezi podezřelými, protože byl podle šetření četníků jedním z posledních (né-li poslední), kterému roznesla mléko. Mladý muž toto potvrdil, ale podle jeho slov v té době ještě spal. A opět měl štěstí! Jedna ze sousedek totiž tvrdila, že s mlékařkou mluvila ještě kolem deváté hodiny, zatímco u Štěpánka byla kolem sedmé. Další šetření se tak obrátilo jiným směrem. Co se doopravdy toho rána stalo? Třísková opravdu k Štěpánkovi přišla, ten však rozhodně nespal. Když žena přelévala v kuchyni mléko do připravené nádoby, vzal svojí pistoli a střelil ženu z blízkosti do hlavy. „Ani nehlesla a padla na zem jako podťatá. Ještě ale chroptěla. Aby nepřišla k vědomí, vzal jsem sekeru, co byla u kamen, a několikrát jsem uhodil Třískovou do hlavy.“ Poté se oddal svým fantaziím. Tělo odtáhl do prádelny, kde mrtvé ženě pečlivě odřízl oba prsy, o čemž vždy snil. Poté oddělil hlavu od trupu, stáhl z ní kůži i s vlasy, vyřízl část břicha a tělo rozřezal na jedenáct dílů. Nakonec dal kusy těla do pytlů a umyl podlahu i použité nástroje. V noci pak zakopal pytle s ostatky a konví mlékařky na zahradě. Její šaty spálil a nalezené peníze si ponechal.
Prádelna, ve které Štěpánek rozřezal tělo F. Třískové
Hořké svědectví, při kterém mrazí, později podala dcera zabité. Ta totiž po zmizení matky musela mléko roznášet za ní. Samozřejmě i do domu jejího vraha, Svatoslava Štěpánka. Ten se jí prý vyptával: „Už víte něco o matce?“, a když se mu dostalo negativní odpovědi, s úsměvem, zlomyslně dodal: “Nu, však se s ní brzy shledáte.“ Další hořkou skutečností je rovněž to, že mu v době matčiny nepřítomnosti snídaně a svačiny připravovala matka Bedříška Brožovského - jeho první oběti.
Jak již z výše uvedeného odstavce vyplývá, o již skoro pětadvacetiletého Štěpánka bylo pečováno i v době matčiny nepřítomnosti. Kromě snídaní a svačin mu zařídila také donášku obědů. O tu se starali zaměstnanci jeho strýce. V neděli 17. května 1936 však musela zaskočit Štěpánkova sestřenice – dvacetiletá Jiřina Šťastná. Její matka samozřejmě věděla, jakou má její synovec pověst a naléhala na dceru, ať rozhodně nechodí dovnitř a jídlo mu jen postaví přede dveře…. Slečna Jiřina se již podezřele dlouho nevracela, proto matka vyslala syna, aby zjistil, co se děje. Tomu Štěpánek oznámil, že Jiřina už přeci dávno šla domů, což byla jeho klasická odpověď. Když se Vladislav vrátil s tímto vysvětlením domů, vydala za synovcem sama Anna Šťastná. Synovec jí sdělil opět to samé, ale ona se s tím nespokojila a i přes jeho odpor vtrhla do domu. V prádelně u vany přikryté plechem pak uviděla poutírané zbytky krve a nůž… Čtenáři asi již tuší, že se jí po odkrytí plechu naskytnul hrůzný a hlavně bolestivý pohled. Štěpánek pak utekl z domu na zahradu, kde demonstroval svůj pokus o oběšení, kterému však zabránili kolemjdoucí…. Jak k vraždě onoho dne došlo? Štěpánek prakticky zopakoval to, co měsíc a půl předtím s mlékařkou Třískovou. Když mu Jiřina Šťastná servírovala oběd na stůl, vzal pistoli a střelil dívku přímo do pravého oka. Svůj čin plánoval, neboť předtím schválně pustil nahlas rádio, aby výstřel co nejméně vyniknul (přípravu dokládá i dopis, který sepsal ještě před příchodem své sestřenice a ve kterém již popisoval její vraždu). Poté ještě oběť bodnul do srdce a její tělo odnesl do vany, kde jí ostříhal vlasy…Přesně v takovém stavu jí o něco později našla její vlastní matka.
Jiřina Šťastná
Mrtvola Jiřiny Šťastné
U výslechů Štěpánek zapíral veškeré své trestné činy, krom toho posledního – nezpochybnitelného (nutno si uvědomit, že policie zatím věděla pouze o poslední vraždě). Upozornil však na sebe odpovědí na otázku, co by s tělem Jiřiny Šťastné udělal. „Rozřezal bych je a zakopal na zahradě.“ To vedlo četníky k důkladnému prozkoumání domu a zahrady, kde v rozmezí pár dnů nalezli další dvě těla jeho předešlých obětí.
Soudní proces se odehrával přesně za rok, tedy v květnu 1937 u Litoměřického soudu. Pochopitelně, jako u jiných mnohonásobných vrahů, jej provázela velká pozornost tisku i veřejnosti. Štěpánek údajně zůstával klidný a působil plachým, nesmělým dojmem, nicméně neprojevoval žádnou lítost. Obhajoba se snažila zpochybnit, zda-li byl za činy trestně odpovědný. Znalci Štěpánka shledali málo inteligentním, nenadaným, líným a anetickým jedincem, který jevil sklony k sadismu a fetišismu na ženské ňadra. Ostatně, jak již bylo v článku zmíněno, jimi byl opravdu posedlý. Našlo se u něj mnoho výstřižků z časopisů, které zachycovaly ženy s velkým poprsím. „Třísková měla velké prsy, také bradavky měla dosti velké, byl jsem zvědavý, jak prsy vypadají uvnitř. Také Jiřině Šťastných jsem je chtěl uřezati, abych se dozvěděl, jak vypadají prsy mladé ženy.“ uvedl v jedné z výpovědí. Rovněž postřelená školačka Jebavá byla nadprůměrně vyvinutá, a právě proto si jí zřejmě vybral. Pro dokreslení pachatelova sadismu zaměřeného na ženy a především jejich prsy uvádíme ještě dva úryvky z dopisů psaných pachatelem (první úryvek pochází z dopisu, který napsal těsně před vraždou J. Šťastné, druhý je z fantazijního dopisu, který v roce 1935 adresoval roudnickému četnictvu, a který napsal v ženském rodě):
1)“Milá Dobruško! V neděli 17.5.1936 nepřišla do večera Jiřinka Šťastných domů. U Šťastných je to jako po vyhoření a každý tam naříká. Teprve dnes byla nalezena její bílá zástěrka a v ní byly zabalené oba její uříznuté prsy, uši a pravá ruka uříznutá v zápěstí. Neví se, kde a kým byla zabita a tak hrozně zohavena. Její mrtvola nebyla vůbec nalezena…..“
2)“….Nyní jsem si opět z obou prsů za to, že v nich nebylo dosti mléka pro robátko, odřízla bradavice. Chci znovu zakoušeti za svůj čin nové bolesti. Znovu budu dávati jód na rány, abych se napravila.“ – (tento fantazijní dopis psal jako mladá, znásilněná dívka, která byla nucena zabít své dítě, neboť jej nebyla schopna kojit)
O povaze a osobnosti Štěpánka dále u soudu vypovídal zahradník, který ho v létě roku 1932 zaměstnával: „Už od začátku činil dojem člověka velmi uzavřeného a nemluvného, který nevynikal nijak pílí, projevoval nenávist k ženám a byl velmi samotářský. Když jsem mu domlouval, aby hleděl udělat radost své ovdovělé matce a stal se řádným pracovníkem, byl zcela lhostejný. Když jsem mu naznačil, že by měl jednou domů přivést nevěstu, řekl, že ženy nemá rád. Byl velmi zádumčivý, nepřístupný, nikoli hrubý.“
Soudní znalci nakonec Štěpánka uznali plně trestně odpovědným a litoměřický krajský soud mu udělil 17. 5. 1937 předpokládaný trest - trest smrti. Rozsudek potvrdil 23. 11. 1937 i Nejvyšší soud v Brně. Následná žádost o milost byla usvědčenému trojnásobnému sériovému vrahovi zamítnuta. A tak byl dne 8. 11. 1938 v půl sedmé ráno Svatoslav Štěpánek za své činy oběšen.
Copyright © 2009 - 2022 serialkillers.cz
Po plagiátech je aktivně pátráno!