top of page

Kurt Wichmann

2. 5. 2022

Kurt Wichmann - německý sériový vrah, který má na svědomí nejméně 5 vražd. Zaměřoval se na páry, případně samostatné ženy. Motiv jeho zločinů byl sexuální. První ženu napadl již ve věku pouhých 14 let. Wichmann po dlouhou dobu dokázal policii unikat a když se jej konečně podařio v souvislosti se zmizením jedné z žen dopadnout, spáchal sebevraždu. Až s odstupem řady let se jej podařilo spojit s dalšími vraždami.

  • Narozen:8. 7. 1949

  • Zemřel:25. 4. 1993

  • Země: Německo

  • Počet obětí: 5+

  • Unikal: min. 4 roky

  • Vražedná aktivita: 1989 (možná 1968-1989)

  • Přezdívka: "Blonďatá bestie"

Kurt Wichmann 3.webp

V tomto článku se po delší době opět „podíváme“ do země našich nejbližších západních sousedů. Muž, o kterém bude řeč, je mladším „kolegou“ Joachima Krolla a Fritze Honky, sériových vrahů, kteří rovněž působili na území tehdejšího Západního Německa. Stejná státní příslušnost je však jedním z mála pojítek těchto případů, když osobnost tentokrát popisovaného pachatele má s neinteligentními „outsidery“ typu Krolla a Honky jen velmi málo společného. Případy jsou rozdílné také v tom, že zatímco starší „kolegové“ byly v důsledku svých vražedných sérií odsouzeni, v tomto případě k tomu nedošlo a jméno dotyčného zůstávalo předlouhá léta pouze v kolonce „podezřelý“… Jeho jméno zní  Kurt-Werner Wichmann.

Kurt Wichmann 2.webp

Kurt- Werner Wichmann

Mládí

Kurt – Werner Wichmann se narodil 8. července 1949 osmačtyřicetiletému Kurtu Emilu Wichmannovi a třiatřicetileté Marii Gertrudě Wichmann. U obou z rodičů šlo o jejich druhé manželství. Po Kurtovi se manželům v roce 1952 narodila ještě dcera Ursula, ta však zemřela pouhý den po porodu. V roce 1958 pár zplodil ještě druhého společného syna jménem Hans-Joachim. O rodinném prostředí bylo zjištěno, že šlo o velmi chudou rodinu bydlící v ubytovně pro nízkopříjmové občany, kde nebylo dokonce ani topení a kanalizace. Synům vládnul tvrdou rukou násilnický otec, který se syny velmi špatně zacházel. Matka zas měla být ve výchově nedůsledná, laxní a lhostejná. Malý Kurt často trpěl bolestmi hlavy a břicha, a tak ve škole často chyběl. Nakonec byl na čas umístěn do dětského domova pro problémové děti. Někdy mezi 8-10 rokem života bylo jeho největší zálibou potulovat se po okolních lesích, ve kterých se bavil tím, že v zemi ukrýval různé předměty a zabíjel zvířata, které pak rovněž zakopával. Jeho kamarádi z dětství, kterých bylo opravdu málo, později vzpomínali, že Kurt například prakem lovil ptáky a ke zvířatům byl velmi krutý a s oblibou je týral.

První trestné činy

Jeho první vážný problém se zákonem nastal ve věku 14 let (leden 1964), kdy byl poslán do ústavu pro mladé pachatele poté, co s nožem v ruce ohrožoval sousedku, kterou se ve spánku pokusil uškrtit. Naštěstí jej při činu vyrušil její plačící syn, takže čtrnáctiletý útočník z bytu, kam se dostal poté, co vyříznul otvor v okně, nakonec prchnul. Jenže pobyt ve výchovném zařízení jej rozhodně nepolepšil, a tak v 16 letech Wichmann zaútočil na další ženu. Tentokrát napadl cyklistku, kterou sexuálně zneužil. Za tento prohřešek byl následně „odměněn“ šestiměsíční podmínkou. První nepodmíněný trest si vysloužil, když v roce 1967 ohrožoval policisty malorážkou. K tomuto incidentu došlo, když jej strážníci chtěli převézt do zařízení pro mladé delikventy. Wichmann na policisty vytáhl zbraň a pokusil se o útěk, načež byl postřelen do nohy a následně odsouzen k jednomu roku odnětí svobody.

Kurt Wichmann 6.webp
Kurt Wichmann v mládí

V případech sériových vrahů bývá poměrně běžné, že mimo těch zločinů, které se jim podaří prokázat či se k nim sami přiznají, není zcela jasné, zda-li nemají na svědomí ještě některé z neobjasněných vražd. V kauze Kurta Wichmanna tato skutečnost vystupuje do popředí obzvláště výrazně, o čemž se čtenář v článku ještě mnohokrát přesvědčí. Na tomto místě lze uvést, že první vražda, která s ním bývá spojována se odehrála krátce po jeho propuštění z prvního trestu vězení. V roce 1968 byla totiž čtyřmi ranami z malorážné pušky zastřelena 38letá Ilse G. K vraždě došlo, když se byla na kole projet v lese poblíž Lüneburgu.  Ač svědci viděli mladíka, který odpovídal Wichmannovu popisu, jak prchá z místa činu a policie u něj následně nalezla několik malorážných pušek, stejně tak jako výstřižky z novin, týkající se této vraždy, Wichmann nakonec nebyl z tohoto zločinu obviněn.

O dva roky později, konkrétně 21. 11. 1970, se odehrál jiný trestný čin, kdy, již lze na tehdy jedenadvacetiletého kriminálníka jako na pachatele ukázat s jistotou. Tehdy Wichmann zastavil mladé stopařce, kterou pak znásilnil a dokonce se ji pokusil uškrtit. Ženě se však naštěstí podařilo útočníka přesvědčit, aby ji nechal odejít. Napadená žena se poté pochopitelně obrátila na policii, kde celé napadení popsala. Když poté o znásilnění psali v novinách, Wichmanna rozhořčilo, že byla celá událost podle něj zkreslená, a tak se vydal na policii, kde chtěl příslušníkům „incident“ ozřejmit a napadení se snažil bagatelizovat. Tato taktika mu příliš nevyšla, neboť následovalo odsouzení k trestu odnětí svobody na pět a půl let, ač prokurátor tehdy navrhoval mnohem přísnější trest - 12 let vězení.

13 let bez zločinu

Ač nelze Wichmanna (zatím) s jistotou spojit s žádnou vraždou spáchanou mezi lety 1975–1988, vzhledem k jeho osobnostnímu profilu je velice nepravděpodobné, že by se v tomto období zapojil do společnosti jako bezproblémový a zákony dodržující občan. Ostatně nejde jen o názor autora článku, který by byl opřený pouze o osobnostní profil Wichmanna, ale indicie podporující tuto domněnku lze spatřit i v později nalezených důkazech. Ač o nich bude řeč až později, na tomto místě uveďme některé případy vražd, u nichž panuje silné podezření, že by mohly souviset s Wichmannem.

Tak třeba po propuštění z vězení v roce 1975 strávil Wichmann tři roky v Karlsruhe, kde žil se starší ženou, se kterou se seznámil díky inzerátu, ještě když byl ve vězení. Během této doby došlo v okolí k několika nevyřešeným vraždám stopařek, které mohly být dílem právě Wichmanna.

Dalšími zločiny, se kterými byl později spojován, byla vražedná série nazývaná jako tzv. „disko vraždy v Cuxhavenu“, která se odehrála mezi lety 1976–1986. Pro toto podezření svědčilo hlavně to, že Wichmann měl vazby na tuto oblast, navíc v roce 1993 u něj byla nalezena detailní mapa ulic v této lokalitě.

Kurt Wichmann.webp
Kurt Wichmann

Lovec lidí a psychopat

Ještě, než se vrhneme na zločiny, se kterými se jej nakonec podařilo prokazatelně spojit, povězme si, jak Wichmanna vnímalo jeho okolí, jaké měl zvyky, jak se živil a jaká byla jeho osobnost.

Asi nebude příliš překvapením, když uvedeme, že šlo o psychopata. Tedy, alespoň autor článku si toto dovolí tvrdit, protože na vypracování znaleckých posudků se v jeho případě nedostalo. Co k tomuto názoru autora článku vedlo? Tak například Wichmannova potřeba mít věci pod naprostou kontrolou, jeho dominance ve vztazích s ostatními lidmi (ať již šlo o jeho mladšího bratra, tak jeho partnerky a milenky), touha být středem pozornosti, absence strachu, absolutní nerespektování norem, velmi časté lhaní, egoismus a umění okouzlovat, resp. manipulovat (především ženy). Všechny tyto znaky jsou typické právě pro osoby s disociální poruchou osobnosti, což je termín aktuálně používaný pro poruchu osobnosti dříve nazývanou jako psychopatie.

Wichmann, ač byl několik let ženatý, svoji manželku pravidelně podváděl a seznamoval se a udržoval poměr s jinými ženami. Ve svém domě, ve kterém s manželkou bydlel, měl zbudovanou „tajnou místnost“, která byla vybavena odhlučněnými dveřmi s bezpečnostním zámkem, ke kterému měl klíč jen on sám a do místnosti nikdo jiný nesměl. V této místnosti bylo rovněž později nalezeno funkční odposlouchávací zařízení, které bylo napojeno do ložnice nájemníků. Další, co místnost skrývala, bylo velké množství videokazet. Všechny měly pouhé tři témata. Jedním byla 2. světová válka a nacistické Německo (na svém pozemku také občas vyvěšoval Říšskou vlajku), na dalších videokazetách bylo porno a na videokazetách s „šifrovanými“ popiskami byly nahrávky televizních pořadů, které se věnovaly některým neobjasněným vraždám. V místnosti pak rovněž byly nalezeny zbraně (puška malého kalibru, upravený revolver a tlumiče) a množství předmětů, které by se daly shrnout jako „základní výbava únosců“ – tedy provazy, pouta, baterka, brýle pro noční vidění, nože, mapy, anestézie a injekční stříkačky.

Kurt Wichmann 5.webp
Kurt Wichmann

Jak popisovalo Kurta Wichmanna jeho okolí? Jelikož šlo o samotáře, který měl jen minimum přátel, nebylo příliš lidí, kteří by k tomuto měli co říct. Každopádně ti, kteří s ním přišli do styku, jej vykreslovali jako extravagantního člověka s chladnýma, ledovýma očima, který měl potřebu být středem pozornosti a rád se předváděl.  Jiní ho popisovali jako arogantního a egoistického muže s dobře upravenou vizáží a image, ke které patřilo například časté nošení slunečních brýlí. Jak již bylo zmíněno, typické pro něj rovněž bylo časté lhaní. K tomu patřilo i falšování pracovních doporučení a dokladů o dosaženém vzdělání. Wichmann taktéž často měnil zaměstnavatele, přičemž v době svého zadržení (rok 1993) se živil jako zahradník na Lünebergském hřbitově. Bez zajímavosti určitě není ani to, že se v seznamkách v porno časopisech inzeroval jako tzv. „callboy“ pro ženy či páry. „Hledám pár pro sex v lese“, stálo například v jednom z inzerátů.

Další jeho aktivitou bylo velmi časté cestování a projíždění celého Německa, kdy vlastnil hned několik aut, ve kterých ročně zdolal minimálně 30 000 km!Choval se vlastně jako lovec lidí“, uvedl později jeden z kriminalistů, kteří se zabývali jeho případem.

Kurt Wichmann 4.webp
Kurt Wichmann s jedním z jeho vozů

Vraždy v Göhrde

21. května 1989 odjel manželský pár, Ursula (45) a Peter (51) Reinoldovi z Bergedorfu, na výlet do státního lesa Göhrde – největšího smíšeného lesa v severním Německu, který býval loveckým revírem vévodů, a který byl na konci 80. let téměř neobydlený. Manželé nejprve zanechali své auto nedaleko od lesa a během procházky došli až na mýtinu v loveckém sektoru 147, kde se rozhodli si udělat piknik a trochu se opálit. Místo příjemně stráveného dne v přírodě je ale na tomto místě potkal jejich vrah. Poté, co pachatel oba usmrtil, odtáhl mrtvoly do nedaleké rokle, kde vysvlečená těla ukryl. Poté zavražděným ukradnul piknikový koš a sebral klíče od auta, se kterým odjel (auto bylo později nalezeno 300 metrů od vlakového nádraží v městečku Winsen).

Ursula a Peter Reinold.jpg
Ursula a Peter Reinold

12. července 1989 byly jejich ostatky ve značném stupni rozkladu (kvůli tomu již nebylo možné určit přesnou příčinu smrti) objeveny třemi sběrateli borůvek. Když se vyděšení nálezci vydali hrůzný nález nahlásit policii, potkali cestou asi 40 letého, urostlého muže s taškou. Ač to nelze s jistotou potvrdit a zní to možná až příliš dramaticky, Kriminalpolizei předpokládala, že se jednalo o právě pachatele dvojnásobné vraždy, který již sháněl svou další oběť…

Zhruba ve stejnou dobu, kdy na místo nálezu mrtvol dorazili policisté, se totiž asi 800 metrů opodál odehrávalo další drama. Toho dne se po obědě na procházku do lesa vydali – Ingrid Warmbier (46) z Uelzenu a Michael Köpping (43) z Hannoveru.  Milenecký pár se k lesu dopravil autem, které zaparkoval v malé boční uličce poblíž Forsthaus Röthen a poté šel více než dva kilometry do lesa do sektoru 138. Zde muž a žena potkali útočníka, který je pod pohrůžkou zbraně znehybnil leukoplastovou páskou. Pak muže škrtil, načež jej zastřelil ranou do hlavy ze zbraně ráže 5,6mm, aby poté ženu ubil k smrti (žena měla rozbitou lebku a poraněný hrudník). Nakonec páru odcizil fotoaparát Polaroid, klíče od vozu značky Toyota a s tím nejen, že odjel, ale používal jej ještě zhruba týden, načež jej odstavil v okolí lázeňské kliniky v Bad Bevensenu. Čtenáře zřejmě zarazí, že policisté, kteří tou dobou již ohledávali místo nálezu prvních dvou obětí neslyšeli výstřel. To zřejmě bylo způsobeno tím, že obě místa se nacházela v roklích, takže následné vyšetřovací pokusy potvrdily, že zvuky střelby z jednoho místa na druhé opravdu nedolehne.

Ingrid Warmbier a Michael Köpping.jpg
Ingrid Warmbier a Michael Köpping

Těla obětí druhé dvojnásobné vraždy byla nalezena o dva týdny později, konkrétně 27. července 1989, když policie důkladně prohledávala les při rozplétání prvního Göhrdského zločinu. Nález druhého zavražděného páru ve stejné lokalitě vyvolal celonárodní pozdvižení a les začal být v tisku nazýván jako „les smrti“. Vyděšení obyvatelé se pak kvůli možné přítomnosti „Batůžkáře“, jak byl vrah přezdíván, této oblíbené výletové lokalitě po mnoho let vyhýbali.

Není divu, vždyť okolnosti vražd, jenž svědčily o totožném pachateli, byly do očí bijící – při obou dvojnásobných vraždách byl zavražděn pár, vraždy se odehrály v rozmezí necelých dvou měsíců, navíc v těsné blízkosti. Při obou zločinech byly obětem odcizeny různé předměty, ač se nezdálo, že by šlo o loupežné vraždy, navíc, po obou událostech se pachatel z lesa v Göhrde dopravil auty obětí, které pak opustil v malých městech s železničním spojením.

Dolnosaská policie po alarmujících vraždách vytvořila zvláštní 40člennou vyšetřovací skupinu a bylo dotázáno přibližně 10 000 lidí. Byl vytvořen a publikován identikit a vyhlášena odměna 50 000 německých marek za informaci vedoucí k dopadení pachatele. V prosinci 1989 a pak znovu v lednu 1990 byl navíc případům věnován televizní seriál Aktenzeichen XY (o neobjasněných zločinech), ale vyšetřování to nikam dál neposunulo.

Pátrací akce po vraždách v Göhrde.jpg
Pátrací akce po vraždách v Göhrde
Vražda v Göhrde identikit.jpg
Identikit "Baťůžkáře"

Rovněž byl vytvořen psychologický profil neznámého pachatele. V něm byl vrah charakterizován jako „brutální, agresivní, citově chladný, samotářský, sexuálně narušený cholerik, který je asi přehnaně slušný a „introvertní“. Profil dále předpokládal, že šlo o zaměstnaného nekuřáka, který si umí zorganizovat svůj čas tak, aby v práci nevynechal ani den.

V souvislosti s vraždami v Göhrde měla policie postupně dva podezřelé, ale ani jedno podezření se nepotvrdilo, a tak se z případů stal tzv. kriminalistický pomníček.

Zmizení Birgit Meier

Teď však zpět do léta 1989. Vyšetřování vražd v Göhrde bylo v plném proudu a média byla plně fokusována na tyto děsivé „dvojvraždy“. Není tak divu, že když v noci ze 13. na 14. srpna 1989 zmizela ze svého domu v Lüngbergu jedenačtyřicetiletá Birgit Mayer, zaneprázdněná média tomuto zmizení nevěnovala příliš pozornosti. Její pohřešování nahlásila její dcera, se kterou se měla žena 14. srpna ráno sejít, jenže se neozvala a nenacházela se ani u sebe doma, ač její auto stálo u domu. Dcera Birgit Mayer policistům sdělila, že s matkou naposledy telefonicky hovořila předchozího večera kolem 18 hod, kdy jí matka sdělila, že se již převlékla do noční košile a půjde brzy spát. Když se do domu následně dostavila policie, zjistila, že dům nenese žádné stopy násilí, na stole se nacházejí dvě sklenice se sektem a v záhoně je zřetelný otisk mužské boty. Jelikož Birgit Mayer byla v té době v rozvodovém řízení se svým manželem, bohatým podnikatelem, policisté pochopitelně upřeli pozornost právě na něj. Když se navíc ukázalo, že se s ním žena dokonce setkala v průběhu dne, kdy zmizela, stal se z něj podezřelý č. 1. Jenže, když později vyšlo najevo, že vztahy manželů byly i přes probíhající rozvod korektní, navíc žena rozhodně nechtěla svého bohatého manžela v rámci vypořádání majetku „obrat“, spíše naopak, verze o vraždícím manželovi se rozplynula, ač se muž s tímto podezřením musel potýkat ještě celé roky...

Birgit Meier s rodinou.jpg
Birgit Meier s rodinou

Policie stále podezírala především manžela pohřešované, když byl 29. srpna v jedné z Hamburgských poštovních schránek nalezen občanský průkaz zmizelé. Bylo rovněž zjištěno, že žena v osudný den telefonovala s jednou svou kamarádkou a v hovoru mimo jiné zmínila seznámení se zahradníkem sousedů… Tím nebyl nikdo jiný než Kurt Wichmann, kterého si policie pozvala 26. října 1989 na služebnu, aby k tomu podal vysvětlení. K velkému udivení vyšetřovatelů se Wichmann na policejní služebnu dostavil v rukavicích, které si odmítal sundat, což vysvětloval tím, že trpí silnou alergií. Jeho tvrzení nešlo snadno ověřit, jelikož Wichmann odmítl svého lékaře zprostit mlčenlivosti. Každopádně v rámci dotazování kriminalistů popřel, že by měl se zmizením paní Mayer cokoli společného, ač potvrdil, že se s ní znal, protože se na jaře toho roku seznámili na večírku u sousedů, kterým se staral o zahradu. Zmínil také to, že na této oslavě se Birgit silně opila, takže ji nakonec v náručí přenesl do jejího domu. Jakékoli další spojení s Birgit Mayer popíral a jelikož vyšetřovatelé žádný důkaz svědčící o opaku neměli, Wichmann mohl volně odejít. To však zřejmě ještě netušil, komu bude nakonec čelit. Paní Mayer totiž byla sestrou tehdejšího šéfa hamburgské kriminálky Wolfganga Sielaffa – policajta tělem i duší s náturou a urputností honáckého psa.

Wolfgang Sielaff.webp
Wolfgang Sielaff ve službě
Wolfgang Sielaff 2.webp
Wolfgang Sielaff ve výslužbě

Jelikož byl Wolfgang Sielaff šéfem hamburgské kriminálky a případ zmizení jeho sestry měl na starosti policejní sbor z Lüngbergu, nemohl se na vyšetřování nikterak přímo podílet. Přesto se zájmem sledoval, když lüngberští kriminalisté v průběhu února 1993 dostali souhlas s prohlídkou domu a pozemku vlastněného Kurtem Wichmannem. Policisté však udělali zásadní taktickou chybu. Dostavili se k prohlídce domu, aniž by byl Wichmann přítomen či zadržen. Není jasné, zda jej kontaktovala jeho manželka Alice, případně někdo jiný, každopádně podezřelý se policistům rozhodně nechtěl dobrovolně vzdát a rozhodl se pro „život na útěku“.

Během prohlídky policisté našli jak již výše uvedenou „tajnou“ místnost plnou podezřelých věcí, ale rovněž zakopané, celkem nové auto, ve kterém speciálně vycvičení psi „nahlásili“ mrtvolu. Jenže žádná mrtvola v autě nalezena nebyla a policisté byli nuceni odjet bez nějakého hmatatelného důkazu, který by Wichmanna spojoval se zmizením Birgit Mayer.

Wichmann - zakopané auto.jpg
Auto zakopané na Wichmannově pozemku

24. den na útěku Wichmann kontaktoval manžela zmizelé ženy a v telefonátu mu mimo jiné vyhrožoval: „Tak takhle jsem dopadl. Děkovat můžu tobě a tvému švagrovi! Ještě o mě uslyšíš!“ 50. den na útěku, konkrétně 15. 4. 1993, udělal Wichmann osudovou chybu. Měl totiž dopravní nehodu a v důsledku ní byl policisty zadržen a vsazen do vazby. Bohužel po pouhých 5 dnech, 20. dubna 1993, spáchal ve vazební cele sebevraždu. Je otázkou, zda-li šlo o tzv. bilanční sebevraždu, kdy nabyl přesvědčení o tom, že policisté vůči němu naleznou dostatek důkazů, a on bude nucený strávit zbytek života ve vězení, nebo šlo o další z projevů jeho psychopatické osobnosti, kdy stejně jako někteří jiní sérioví vrazi (např. Jack Unterweger) chtěl mít „navrch“ a „neprohrát“ za jakoukoli cenu. Tedy mít svůj život pod kontrolou až do poslední chvíle. Ač po sobě Wichmann zanechal dopis na rozloučenou směřovaný své manželce a bratrovi, toto nevysvětlil, a v dopise pozůstalé pouze instruoval, že manželka nemá pozemek prodávat, a že bratr má „vyčistit okap“, což mohl být kód pro zbavení se důkazů…

Vyšetřování

Jisté je, že jeho sebevraždou padla jakákoli šance na jeho případné přiznání či na to, že by mohl vyšetřovatelům odhalit, jestli stojí za zmizením Birgit Mayer či jinými zločiny.

Vyšetřování zmizení jedenačtyřicetileté ženy uvízlo na mrtvém bodě a ani vyšetřování vražd v Göhrde se nikam neposunulo. Zarputilého Wolfganga Sielaffa to však neodradilo. Opak byl pravdou. Po odchodu do policejního důchodu v roce 2002 totiž hodlal přijít důvodu zmizení své sestry na kloub za každou cenu, a tak sestavil soukromý čtyřčlenný tým, který měl záhadu vyřešit. Mimo něj byl v týmu ještě jeden právník, další špičkový vyšetřovatel a psycholožka. S těmi pak prozkoumával veškerá dostupná nabíraná fakta k případu. Tímto způsobem byla prozkoumána třeba pouta nalezená u Wichmanna, ze kterých se v roce 2016 podařilo získat DNA právě Birgit Mayer. Skupina následně oslovila nového majitele nemovitostí, které dříve patřily Kurtu Wichmannovi, zda-li by nemohli dům a pozemek opět prohledat. Jeho benevolence pak umožnila zásadní zvrat. Na pozemku totiž nejen, že bylo nalezeno 400 různých předmětů, které mohly souviset s Wichmannovou trestnou činností, a které byly nafoceny a posléze pro veřejnost vystaveny na webu německé policie, ale především byly v roce 2017 pod betonovou podlahou v jámě pro opravování aut konečně nalezeny ostatky Birgit Mayer. Žena byla zastřelena. Na konci roku 2017 se navíc podařilo spojit DNA z dvou vlasů nalezených v autě Reinoldsových (oběti z Göhrde) s DNA Wichmanna, tedy bylo již nepochybné, to, co mnozí předpokládali. Tedy, že Kurt Wichmann byl sériovým vrahem.

Místo nálezu mrtvoly.jpg
Místo, kde bylo nalezeno tělo Birgit Meier

Další oběti a možný spolupachatel

V návaznosti na výše uvedená zjištění nechal Lünebergský policejní prezident sestavit vyšetřovací tým, který má za úkol důkladně prověřit 24 starých neobjasněných vražd, ve kterých by mohl mít Wichmann prsty. V jeho souvislosti policejní prezident rovněž vyjádřil názor, že by mohl stát i za některými vraždami v zahraničí.

Ve většině článků se snažíme na závěr případ nějak shrnout a udělat za ním tečku. V tomto případě však musíme zakončit třemi tečkami, které značí nedokončenou řeč.  Ač byl totiž s vraždami v Göhrde na základě analýzy DNA nepochybně spojen právě Kurt Wichmann, v únoru 2018 byl tomuto případu opět věnován díl televizního pořadu Aktenzeichen XY. Stalo se tak protože vyšetřovatelé na základě nejrůznějších indicií nabyli podezření, že vrah měl komplice nebo pomocníka!jméno muže, na kterého v tomto ohledu padá hlavní podezření nebudeme uvádět, ze článku není příliš těžké uhodnout, koho tím myslíme… Každopádně v tomto ohledu se zatím nic dalšího objasnit nepodařilo a ve zbytku odkazujeme na perfektní dokument od Netflixu s názvem „Dig Deeper“ – „Do hloubky: Zmizení Birgit Meier“, který čtenářům vřele doporučujeme.

DALŠÍ FOTOGRAFIE:

  • Facebook
  • Instagram

Copyright © 2009-2022 serialkillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno

Komentáře
bottom of page