SERIAL
KILLERS.CZ
The biggest Czech web about serial and mass killers
Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 4 - období 2006 - 2007
(řazeno chronologicky)
Na úvod jen několik poznámek k tomu, čeho se níže uvedený článek týká, respektive spíše čeho se netýká, a co v něm tedy nenaleznete, tedy k metodologii. Myslíme, že je nutné krátké vysvětlení toho, co článek mapuje. To protože podobné výčty masových vražd nejsou výjimkou (i když mnohem méně rozsáhlé a troufáme si říct i méně kompletní), ale jsou v nich dle našeho názoru často míchána „jablka a hrušky“ – tedy útoky, které spojuje jen mnohost obětí, bez nějakého zamyšlení a analýzy, proč jsou zmíněny jen některé a jiné nikoli. No, pojďme na to!
Jak už v názvu článku uvádíme, zaměřili jsme se na nejhorší masové vraždy po roce 2000. Slovo „nejhorší“ je v tomto smyslu chápáno tak, že budou popisovány útoky s nejzávažnějšími následky – tedy kritérium pro zařazení či nezařazení byl počet obětí. Z porovnání mnoha masových vražd jsme si stanovili jako podmínku pro zařazení – 9 a více usmrcených obětí. Věnovat se totiž událostem, které měly za následek méně obětí, by bylo časově neúnosné – i se splněním této podmínky jsme totiž nalezli přes 100 případů! Jen pro zajímavost, pokud bychom snížili tuto podmínku jen o jedinou oběť, tedy na 8, přibylo by nejméně dalších 40 - 50 masových vražd. Domníváme se, že v méně exponovaných částech světa byly spáchány určitě ještě nějaké masové vraždy splňující tuto podmínku, tedy 9 a více obětí, ale nepodařilo se nám sehnat dostatek informací o žádné další takové.
Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Zaprvé - těch s devíti a více obětmi by bylo od roku 2000 opravdu mnoho a mnoho – ani si nedovolíme odhadovat kolik, ale jistě nejméně stovky. Zadruhé – mezi teroristickým útokem a „klasickou“ masovou vraždou je několik rozdílů. Nebudeme se zde pouštět do podrobného srovnávání a ucelenějších úvah. To by vydalo na samostatný článek. Zkusíme uvést jen letmé porovnání. Tak například hlavním cílem vražd ve jménu teroru je vyvolat strach a pocity nejistoty, jejichž prostřednictvím mají být dosahovány politické, náboženské nebo ideologické cíle. Toto jednání tedy není plně vázáno na konkrétní "potřebu", motiv jednotlivce, ale spíše inspirováno nějakou přijímanou ideologií a sloužící jejím cílům. Rovněž je typický vliv dalších osob, které působí na mysl pachatele. Ti jej často motivují, přesvědčují, pomáhají mu. Teroristické činy jsou také často koordinovány několika lidmi či je hlavnímu vykonavateli teroristického útoku poskytován určitý servis, prostředky, pomoc atd. Naproti tomu „klasická“ masová vražda je často motivována především zlobou, mstou, touhou „po slávě“, atd., případně kombinací těchto faktorů, tedy individuálními motivy. „Klasická“ masová vražda nebývá zpravidla páchána s pomocí dalších zúčastněných či nápomocných osob.
Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachatelem byl totiž manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován.
Média, která tvoří různé souhrny masových vražd, většinou výše uvedené útoky do seznamů zařazuje. Asi zejména proto, že činy se odehrály v západním světě, navíc v nedávné době. Nicméně problém spočívá v tom, že k podobným útokům (navíc s mnohem vyšším počtem obětí) dochází i v nezápadních částech světa pravidelně, a podle názoru autora mají tyto a jim podobné činy více společného právě s terorismem než se zde popisovanými „klasickými“ masovými vraždami.
Naopak jsme pro srovnání a ukázku toho, jak tenká linie mezi takovým rozlišováním je, zahrnuli činy A. Breivika a O. Mateena. Ty sice jistě byly spáchány s nějakým politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením, ale minimálně A. Breivik neměl v úmyslu vyvolat strach, prostřednictvím něhož by dosáhnul svých cílů, ale svým činem chtěl získat pro své myšlenky prostor. Chtěl své názory "zakřičet do světa". U O. Mateena je to ještě složitější a zařazen byl hlavně proto, že ač sám deklaroval, že útočí ve jménu IS, tak podle dostupných informací jednal sám, neměl na tuto zločinnou organizaci přímé vazby a čin s nikým nekoordinoval, ani mu nebyla poskytnuta žádná pomoc a součinnost, a to ani při plánování a přípravě. Nicméně jeho zařazení bylo opravdu na hraně.
Ještě poslední věc. Jednotlivé „exempláře“ jsme hodlali zpracovat stručně, takže u každého byla snaha zodpovědět toto schéma otázek: Co? Kdy? Kde? Jak? A proč? S tím, že u každého činu jsme se pokusili rozlišit mezi pravděpodobnými příčinami, motivy a spouštěči onoho kriminálního činu. Nebylo to vůbec snadné. Respektive, přesné určení toho, co lze označit u konkrétní masové vraždy za příčinu, co za motiv, a co za spouštěč, je totiž nejen složité, ale často přímo nemožné, a to už jen z toho titulu, že řada masových vrahů volí po činu sebevraždu. Tedy ti, kteří by jako jediní mohli trochu osvětlit své jednání, často nepřežijí a i pokud ano, mohou z nejrůznějších pohnutek ony pravé příčiny a motivy zkreslovat, případně ani sami sobě v tomto směru nerozumí. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na následném smrtícím jednání. Naší snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny (především ty vnější, jelikož vnitřní - osobnost pachatele - většinou nešlo posoudit), motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o hrubý odhad autora. Jak se mu to podařilo, nechť posoudí a zváží čtenář.
Tím se dostáváme k závěru, kde cítíme potřebu dodat, že naše zkoumání nás přivedlo k úvaze, že právě asi to jediné společné pro úplně každou masovou vraždu je to, že ihned po činu vyvstane otázka „Proč?!?“ A tato otázka často zůstane viset ve vzduchu nezodpovězena navěky… Jistou odpověď však možno zkrátka hledat v sobeckosti a bezohlednosti pachatele. Totiž každá masová vražda, ať už spáchaná z pohnutek touhy po „slávě“, pomstě, odplatě nebo nějakého hlasitého „výkřiku“ do světa, či jiného motivu, je především činem odporně sobeckým.
30. Bai Ningyang – Čína – 8. 5. 2006 - oběti: 12 + 5
(nar. 1986)
Prvním zločinem, na který se v tomto čtvrtém díle seriálu o nejhorších masových vraždách po roce 2000 budeme věnovat, je žhářská masová vražda, kterou měl na svědomí teprve devatenáctiletý muž jménem Bai Ningyang. Ten vstoupil v pondělí 8. května 2006 v 9 hodin ráno do mateřské školy v jedné vesničce poblíž města Gongyi v čínské provincii Henan. Tam se vydal do třídy, kde učila žena, které podle místních nadbíhal a dvořil se jí, přičemž ona jeho návrhy odmítala. Ve třídě v tu chvíli bylo, mimo zmíněné ženy, 21 dětí (věk kolem 5 let). Ningyang přítomné nejprve ohrožoval nožem a nařídil, aby se všichni přesunuli do zadní části místnosti. Poté zamknul a vzal přinesené lahve s benzínem a rozlil jej po místnosti. Nakonec řekl jednomu dítěti, jehož rodinu znal, aby odešlo, načež benzín zapálil a sám utekl. Požár měl za následek 2 usmrcené děti na místě, v nemocnici však bohužel na následky popálenin zemřelo dalších 10 z nich. K tomu všemu 4 další děti utrpěly zranění a popálena byla i učitelka, o kterou vrah usiloval. Po pachateli bylo ihned vyhlášeno rozsáhlé pátrání, do kterého bylo nasazeno několik stovek policistů, a vrah byl nalezen jen den po útoku v jedné z jeskyní v nedalekých horách. Následně byl odsouzen k trestu smrti, který byl brzy vykonán.
Co se týká útočníka, šlo údajně o introvertního, nezaměstnaného muže. Přístup do školky byl snadný, neboť mateřská škola byla provozována nelegálně, navíc přes ni běžně chodili dělníci do sousedící továrny. Můžeme jen odhadovat, že za hlavní příčinu této masové vraždy lze označit odmítnutí učitelkou, které se Ningyang neúspěšně dvořil a jako motiv pak připadá v úvahu msta. Bez zajímavosti však není ani konflikt, který měl Ningyang jen 2 dny před osudným dnem, který ukazuje na výraznou nevyrovnanost a možná hlubší psychické problémy útočníka. Toho dne měl totiž zcela banální hádku s mužem, který jej káral za to, že jde po čerstvě vydlážděné cestě. Devatenáctiletý mladík se došel ozbrojit a později toho dne onoho muže se dvěma noži v ruce pronásledoval po vesnici. Když se ho následně vydal jeho otec odzbrojit a potrestat, vzal jako rukojmí 5leté dítě. Ač se incident obešel bez jakýchkoli obětí, lze z něj zřejmě usuzovat na možné psychické problémy pachatele.
31. Qui Xinghua – Čína – 15. 7. 2006 - oběti: 11 + 2
(1959 – 28. 12. 2006)
Qui Xinghua, sedmačtiřicetiletý čínský farmář, během července roku 2006 připravil o život v čínské provincii Shaanxi 11 osob a další 2 zranil. Pachatel nejprve v taoistickém chrámu poblíž města Qiu ubil sekerou 10 spících lidí, když obětmi se stala jedna žena, čtyři poutníci a 5 duchovních. Vrah údajně po usmrcení obětí dokonce vydloubl jednomu z duchovních oči a vyňal některé jeho vnitřní orgány. Nakonec chrám zapálil a utekl. Na útěku pak o čtrnáct dní později napadl ještě rodinu jednoho farmáře. Bohužel i toto napadení si vyžádalo jednu usmrcenou oběť – dceru farmáře. Její rodiče vyvázli se zraněními.
Než se pachatele podařilo dopadnout, byl na útěku déle než měsíc. Během této doby se schovával v místních horách, které dobře znal. Muž byl nakonec odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán ještě v prosinci téhož roku.
Qui dříve neměl žádný podstatnější konflikt se zákonem a v jeho osobní anamnéze nebyly zaznamenány ani žádné potíže s duševním zdravím. Nicméně v jeho chování bylo možné spatřovat zvýšenou agresivitu. Navíc se vyznačoval až chorobnou žárlivostí, kdy se domníval, že dvě jeho dcery má manželka s cizím mužem. Právě tyto domněnky měla vyvrátit dvojí návštěva chrámu, kde se masová vražda odehrála, které proběhly v měsíci předcházejícím útoku. Tyto návštěvy chrámu však situaci spíše zhoršily a při jedné z nich se měl údajně Qui pohádat se správcem chrámu. Podle svých slov žárlil právě na něj a podezíral jej z toho, že jeho ženu „zneuctil“. Tento muž se tak proto stal jeho úhlavním nepřítelem. Tento fakt pak Podle čínské policie se pak Qui v rozčílení rozhodl zavraždit všechny obyvatele chrámu, načež chtěl celé místo zničit. Údajně také zprvu plánoval, že následně zavraždí i manželku, ale to si pak kvůli svému synovi, kterého měl na rozdíl od dcer, které považoval za nevlastní, rád, a proto od tohoto záměru upustil.
U soudu pak Qui prohlásil: „Omlouvám se všem obětem a jejich příbuzným. Já toho opravdu lituji a doufám, že společnost za to nebude vinit moji rodinu“. Před výkonem trestu stihnul ve vězení sepsat vyjádření, ve kterém své činy vysvětloval, nicméně toto vyjádření nebylo publikováno.
Zdá se, že v tomto případě, ostatně jako i v mnoha dalších v rámci tohoto seriálu, byla motivem činu msta. Za příčinu pak lze zřejmě označit nenávist vůči správci chrámu, kde k masové vraždě došlo, způsobenou chorobnou žárlivostí. Spouštěčem mohla být jedna z předchozích návštěv chrámu, kdy došlo mezi muži k hádce.
32. Wang Changyi – Čína – 1. 8. 2006 - oběti: 11 + 1
O této masové vraždě bylo zjištěno pouze to, že se stala 1. srpna 2006 v čínském městě Menzi v provincii Yunnan a pachatel nesl jméno Wang Changyi. Ten toho dne zavraždil 11 osob a jednu vážně zranil, přičemž minimálně část obětí tvořili příbuzní pachatele. Nic dalšího se ohledně této mnohonásobné vraždy nepodařilo zjistit, proto nejsou činěny žádné závěry o jejím možném motivu či příčinách.
33. Shi Yuejun – Čína – 24. – 29. 9. 2006 - oběti: 12 + 5
(5. 3. 1971 – 20. 12. 2006)
Další čínský případ, ve kterém lze pachatel označit za tzv. záchvatového vraha. Řeč je o sedmatřicetiletém řezníkovi jménem Shi Yuejun z provincie Jilin v Číně. Ten během 5 dnů v září roku 2006 zavraždil nožem celkem 12 osob a 5 dalších zranil (někde 13+4). Vše se odehrálo tak, že Shi nejprve v neděli 24. září ve dvou nedalekých městech v okrese Tonghua usmrtil sedm osob a čtyři vážně zranil. Téměř ve všech případech šlo o jemu známé osoby, se kterými měl v minulosti konflikt nebo o jejich příbuzné. Poté se ukrýval v okolí města Liunan a ve snaze vyhnout se dopadení zavraždil v průběhu několika následujících dní dalších 5 osob a jednu zranil. Nakonec byl po pátrání, do kterého bylo podle zpráv zapojeno přes 14 000 lidí, včetně 2000 policistů, dopaden v kukuřičném poli necelý týden po prvotním útoku. U následného soudu byl nad ním vyřknut ortel smrti. Poprava byla vykonána 20. prosince téhož roku.
Shi byl manželkou popisován jako introvert, který příliš nekomunikoval se svým okolím, a který měl až chorobné sklony k tomu, dlouze přemýšlet nad konflikty s ostatními lidmi. Policie neposkytnula žádné bližší informace, ani nekomentovala konkrétní motiv, ale podle místních obyvatel šlo v mužově historii vysledovat problémy s psychickým zdravím. Sám Shi prý popisoval svůj motiv jako „pomstu společnosti, která ho ponižovala a kvůli které trpěl“.
Motiv tedy je v případě tohoto pachatele zřejmě kombinovaný. V případě prvotního záchvatu se zdá, že byl hnán touhou po pomstě, kde příčiny lze hledat asi především v psychice pachatele. Motivem u zbylých 5 vražd byla zřejmě snaha zbavit se nepohodlných osob ve snaze uniknout dopadení.
34. Liu Weixiong – Čína – 4. 2. 2007 - oběti: 17 + 6
Třicetiletý muž jménem Liu Weixiong je odpovědný za úmyslné založení požáru, který si 4. února roku 2007 vyžádal život 17 osob a 6 dalších zranil. Událost se odehrála v čínském městě Taizhou v provincii Zhejiang. Objektem žhářského útoku byl dvoupodlažní dům, v jehož prvním patře byly umístěny obchody a druhé patro bylo využíváno jako ubytovna pro pracovníky. Pachatel se k činu přiznal a nakonec byl odsouzen k trestu smrti. Motivem popisovaného činu údajně měla být opět msta. Příčiny tohoto jednání, ani nic bližšího o osobě pachatele či spáchaném zločinu se nepodařilo dohledat.
35. Seung-Hui Cho – USA – 16. 4. 2007 - oběti: 32 + 23
(18. 1. 1984 – 16. 4. 2007)
Seung-Hui Cho, třiadvacetiletý, původem jihokorejský, vysokoškolský student vstoupil dne 16. 4. 2007 do budovy Polytechnického institutu státní univerzity v Blacksburgu ve státě Virginie a zde zastřelil 32 osob (studentů a vyučujících) a dalších 17 osob postřelil. K tomu dalších 6 osob se zranilo při skoku z okna ve snaze uniknout šílenému střelci. Jde tak až doposud (3/2023) o nejhorší školní masakr v historii USA. Na konci masakru Seung-Hui Cho obrátil zbraň proti sobě a spáchal sebevraždu. Útočník byl vyzbrojen dvěma pistolemi typu Glock 19 a Walther P22 – zbraně byly obstarány legální cestou.
Motivem činu byla pravděpodobně msta společnosti, když pachatel ve svých zápiscích kritizoval „zhýralost“, „děti zbohatlíků“, apod. Hlavní příčinu této masové střelby je zřejmě třeba hledat ve vnitřních faktorech na straně pachatele. Ten totiž trpěl dlouhodobě psychickými problémy, když se již od mala podroboval různým vyšetřením, léčbám a terapiím. Taktéž učitelé i spolužáci považovali jeho chování za abnormální - minimálně podivínské, spíše však přímo znepokojující až nebezpečné. Přesná diagnóza z psychiatrického hlediska zůstala nejasná, respektive žádná z diagnóz nebyla „obecně“ přijata – i když zdroje často se často shodují v tom, že pachatel trpěl sociální fobii a vadou řeči tzv. selektivním mutismem. Z rozboru jeho zápisků a nahrávek pak vyplynula i určitá inspirace a fascinace jinou školní masovou střelbou tzv. „Columbine massacre“. Za zmínku stojí jistě i to, že již v roce 2005 byl Cho obviněn z obtěžování dvou studentek a v návaznosti na posouzení jeho psychického stavu mu soud nařídil ambulantní psychiatrickou léčbu.
36. Danilo Guades – Filipíny – 2. 6. 2007 - oběti: 10 + 17
(nar. 1968)
Tato vražedná vlna se odehrála v noci dne 2. června 2007 ve filipínském městě Calbayog City. Zde devětatřicetiletý Danilo Guades zavraždil pomocí dlouhého filipínského nože „bolo“, který je podobný mačetě a pomocí palcátu 10 lidí. Dalších 17 obětí pak bylo zraněno. Vše začalo tak, že pachatel nejprve vstoupil do bytu své sestřenice a tam napadl ji, jejího manžela a jejich potomky. Poté vstoupil postupně ještě do tří dalších domů, kde napadl jak dospělé členy rodin, tak i přítomné děti. Nakonec při pronásledování napadl ještě několik dalších lidí na ulici, než se, kvůli strachu z následného postupu policie, vzdal jednomu z vesničanů. Na policejní stanici pak muž odpovědný za masakr zprvu vše popřel a přiznal se jen k staré vraždě svého bratra. Později několikrát změnil svou výpověď, až skončil u verze, že vraždil, aby umocnil sílu svého amuletu. Pachatel byl během hodinu trvající vražedné vlny pod vlivem alkoholu. Jeho pozdější osud se z dostupných zdrojů nepodařilo zjistit.
V pozadí osoby vraha stojí za zmínku určitě to, že ve svém mládí (někdy v osmdesátých letech) ubodal svého bratra, za což si odseděl 7 let ve vězení. Poté si založil rodinu, nicméně ve vesnici, kde se svojí manželkou a dvěma dětmi žil, byl považován za psychicky labilního potížistu a rovněž silného alkoholika. Vhodné je zmínit i to, že půl roku před vražedným záchvatem tomuto pachateli zemřela manželka. Jako možná příčina, respektive spouštěč, je někde uváděna hádka se členy jedné z napadených rodin. Pachatel však později na policii tvrdil, že vraždil ze spirituálních příčin – kvůli posílení své moci v rámci tzv. „černé magie“. Na zběsilém chování Guadese se tak mohlo podílet hned několik faktorů. Vliv mohly mít jak pachatelovy psychické problémy, tak smrt manželky půl roku před událostí, stejně tak jako předcházející hádka s některými z obětí. Svůj podíl na masakru zřejmě sehrálo i požití alkoholu.
37. Nikola Radosavljevic – Srbsko – 27. 7. 2007 - oběti: 9 + 2
(nar. 1968)
Poslední vražednou událostí zařazenou do čtvrtého dílu seriálu věnujícímu se nejhorším masovým vraždám po roce 2000, je vražedný záchvat, který se odehrál v srbské vesnici Jabukovac v pátek 27. července 2007, a který je označován za nejhorší masakr v srbské mírové historii. Toho dne osmatřicetiletý místní muž jménem Nikola Radosavljevič zastřelil 9 náhodných osob (5 mužů, 4 ženy) ve věkovém rozmezí 15 – 58 let. K tomu navíc 2 další osoby postřelil. Vše se odehrálo tak, že Radosavljevič nejprve u oběda absolvoval hádku se svojí manželkou, kterou ukončil úderem do manželčina obličeje. Poté vzal loveckou pušku a vyrazil na ulici. Tam pak střílel buď po procházejících lidech, ale neváhal ani vniknout do nezamčených domů, kde střílel po jejich obyvatelích. Podezřelý byl nakonec dopaden o několik hodin později na místním hřbitově. Zranění, která u něj byla při zatčení shledána, a které jej neohrožovala na životě, si údajně způsobil ve snaze spáchat sebevraždu. Podle zdrojů se muž do své rodné vesnice vrátil nedlouho před incidentem, když předtím pracoval v Rakousku. V zahraničí se prý živil po většinu svého dospělého života.
Místní vypovídali, že Radosavljevič měl problémy se sebekontrolou, občas propadával záchvatům vzteku a byl známý svým agresivním chováním. Po jednom z takových incidentů, který se odehrál v roce předcházejícím útoku, kdy byl nakonec zpacifikován řidičem autobusu, byl dokonce na krátkou dobu hospitalizován na psychiatrii. Tam mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie, doprovázená bludy. Nicméně potom, co se za něj zaručila jeho manželka a bratr, kteří slíbili, že Radosavljevič bude v léčení ambulantně pokračovat, byl brzy propuštěn. Právě kvůli tomu postupu později zaznívaly ohlasy, které kritizovaly lékaře ze zmíněné psychiatrické léčebny, neboť incident nenahlásil příslušným úřadům, což by možná vedlo k odebrání legálně držené zbraně.
U pachatele nakonec byla znalci v oboru psychiatrie skutečně shledána paranoidní schizofrenií, kvůli čemuž byl shledán nepříčetným a byl umístěn do speciálního nemocničního zařízení v Bělehradu. Později Radosavljevič svoji vinu uznal a vypověděl, že vraždil kvůli nespravedlnostem, které ho trápily.
V tomto případě se tedy zdá být jasné, že hlavní příčinou vražedné vlny bylo především duševní onemocnění pachatele. Spouštěčem mohla být ostrá hádka s manželkou, která bezprostředně předcházela rozpoutání střelby.
Copyright © 2009 - 2023 SerialKillers.cz
Po plagiátech je aktivně pátráno!