SERIAL
KILLERS.CZ
The biggest Czech web about serial and mass killers
Bruce McArthur
23. 12. 2021
Bruce McArthur - kanadský sexuální sériový vrah, který mezi lety 2010 - 2017 zavraždil v Torontu nejméně osm mužů. Jeho oběťmi se stávali muži, homosexuálové, nejčastěji s blízkovýchodními či jihoasijskými kořeny, se kterými se McArthur seznamoval na internetových seznamkách, přičemž s řadou z nich se před jejich samotnou vraždou opakovaně stýkal. Své oběti škrtil nebo rdousil, načež jejich těla rozčtvrtil a ukrýval ve velkých květináčích na jedné za zahrad, o kterou jako krajinář pečoval. Za své zločiny byl v roce 2019 odsouzen k doživotnímu odnětí svobody.
-
Narozen: 8. 10. 1951
-
Dnes:doživotní vězení
-
Stát: Kanada
-
Počet obětí: 8
-
Unikala: 8 let
-
Vražedná aktivita: 2010-2017
-
Přezdívka:"vrah z gay komunity"
V tomto článku se budeme věnovat pachateli, který, ač je to velmi neobvyklé, začal zabíjet až v předdůchodovém věku, čímž si vysloužil označení „nejstarší kanadský sériový vrah“. Druhé jeho „nej“ se pak váže k městu, ve kterém působil, kvůli čemuž bývá rovněž přezdíván jako „nejhorší torontský sériový vrah“. Půjde o jeden z nejaktuálnějších případů popsaných na tomto webu, neboť všechny vraždy se odehrály až po roce 2010, tedy v době relativně nedávné. Tomu pak odpovídá i část pachatelova modu operandi, kdy se s potencionálními obětmi seznamoval prostřednictvím online seznamek. „Nové„ technologie mu tedy sice usnadnili práci při hledání vhodných obětí, ale na druhé straně poskytli vyšetřovatelům i cenné digitální stopy, na jejichž existenci tento pachatel taky nakonec doplatil. Zkrátka nová doba plodí nové možnosti, a to jak pro pachatele trestných činů, tak pro vyšetřovatele. Nepředbíhejme však a pojďme si celý případ Bruce McArthura, tzv. „vraha z gay komunity“, projít pěkně od začátku.
Dětství a rodina
Bruce McArthur se narodil 8. října 1951 v Lindsay v Ontariu a vyrůstal na farmě v Argyle v oblasti Kawarthských jezer. Kromě něj a jeho sestry se rodiče, Islay a Malcolm McArthur, starali rovněž o další děti z Toronta, když provozovali něco, co by se dalo nazvat pěstounským centrem, kam rodiče z Toronta posílali své problémové děti, ve snaze vymanit je ze spárů a nástrah velkoměsta. Během let se na farmě vystřídala celá řada takových dětí, když většinou bylo „na převýchově“ přítomno najednou mezi šesti a desíti „chovanci“. Hlavně kvůli této bohulibé aktivitě měla rodina v okolí dobrou pověst.
Protože byl Malcolm McArthur na svého syna přísný a tvrdý, a zavděčit se mu nebylo lehké, měl malý Bruce v dětství blíže ke své matce. Později Bruce McArthur věřil, že otec možná vycítil, že je homosexuál a nezamlouval se mu jeho nedostatek mužnosti. Jisté je, že oba z rodičů byly silně věřící osoby. Každý z nich však praktikoval jinou víru, což vedlo k mnohým hádkám, kdy malý Bruce často stál na straně své matky, což vedlo k verbálnímu napadání ze strany otce. Více konkrétních informací o rodinných poměrech nebylo dohledáno, ale z toho, jak média rodinu prezentovala, lze usuzovat, že šlo o více méně běžnou rodinu žijící v ne zrovna lehkých podmínkách kanadského venkova 60. let. Co se týká vzpomínek tehdejších spolužáků malého Bruce, tak jimi byl popisován jako nevýrazné a průměrné dítě, které snad vybočovalo pouze svým podlézáním vůči učiteli a častým žalováním na ostatní děti.
Prekriminální období
V průběhu druhé poloviny 60. let nastoupil Bruce McArthur na střední školu, kde se seznámil s dívkou jménem Janice Campbell. S tou začal v průběhu studia chodit, a společně pak vytvořili pár, který pospolu vydržel po následujících 30 let. Krátce po promoci (rok 1970) se McArthur s partnerkou z oblasti Kawarthských jezer odstěhovali, ale často se tam vraceli na návštěvu k McArthurovým rodičům, kteří v průběhu 70. let vážně onemocněli. Otci byl diagnostikován nádor na mozku a byl poslán do pečovatelského domu, načež se matka začala zajímat o jiného muže, což Bruce McArthur nesl s velkou nelibostí. Právě proto se v posledních letech otcova života oba velmi sblížili a otec mu prý byl konečně schopen vyjádřit svou lásku. Islay McArthur nakonec zemřela na rakovinu v roce 1978 a Malcolm McArthur zemřel v roce 1981.
Foto Bruce McArthura z středoškolské ročenky (konec 60. let)
Co se týče pracovního života, tak McArthur začal pracovat jako asistent nákupčího kolem roku 1973. V roce 1978 změnil zaměstnání a začal se živit jako obchodní zástupce pro McGregor‘s Socks, kdy v průběhu let procestoval takřka celou provincii Ontario.
V roce 1979 se McArthur a Janice Campbell přestěhovali do domu v typickém předměstském bloku v Oshawě, kde se jim v roce 1981 narodila dcera Melanie a krátce poté ještě syn Todd. V roce 1986 se pár vzal a vydržel spolu žít až do konce 90. let, ač několik posledních let manželství McArthur již měl milence. Ty dokázal držet v tajnosti asi po dobu roku a půl, načež svoji pravou sexuální orientaci, se kterou do té doby bojoval, manželce odhalil. Někdy po roce 1993 skončilo McArthurovo zaměstnání v oděvním průmyslu a pár čelil finančním potížím, částečně i kvůli výdajům za právní zastoupení jejich tehdy dospívajícího syna Todda, který obscénně telefonoval cizím ženám (od té doby si za tuto činnost „vysloužil“ desítky obvinění a žalob, kdy v roce 2014 byl dokonce odsouzen k 14 měsícům ve vězení, jelikož se tohoto jednání dopouštěl i v podmínce, z obscénních telefonátů se před soudem zodpovídal i v roce 2017). V roce 1997 pár zastavil svůj dům a v roce 1999 vyhlásil osobní bankrot. Zhruba v tu dobu se McArthur od manželky odstěhoval a přemístil se do Toronta. I po rozchodu spolu pár udržoval korektní vztahy. Stejně tak oba jejich potomci se nadále vídali s oběma z rodičů.
Nový život v Torontu
Někdy v době odluky od manželky či krátce předtím začal McArthur udržovat vztah s jiným mužem, který trval asi čtyři roky. Nakonec se pár rozešel, protože McArthurův partner preferoval volné vztahy. Rozchod nesl McArthur velice nelibě a po nějakou dobu to řešil braním antidepresiv.
Po přestěhování do Toronta si začal Bruce McArthur užívat nově nabyté volnosti a začal hojně navštěvovat čtvrť Church and Wellesley známou také jako "The Village" (nebo "The Gay Village"), která je známá především tím, že zde žije velká komunita homosexuálů a nachází se v ní celá řada kaváren, barů a klubů. Rovněž změnil povolání, kdy ze zaměstnance v oděvním průmyslu se stal zahradník na volné noze podnikajícím pod obchodním jménem „Artistic Design“.
V roce 2001 se McArthur dostal poprvé do křížku se zákonem. To když o Halloweenu opakovaně udeřil zezadu do hlavy železnou trubkou (kterou údajně často nosil při sobě) Marka Hendersona. Incident se odehrál v bytě napadeného muže, kam byl McArthur pozván. Poškozený utrpěl zranění hlavy, které si vyžádalo několik stehů a několik dní léčby. McArthur se poté sám přihlásil na policii a ke všemu se přiznal, ač nebyl schopný vysvětlit, proč muže napadl. Nakonec byl McArthur za tento „incident“ odsouzený podmínečně, když žalobce s podmíněným trestem souhlasil, neboť ve znaleckému posudku stálo, že obžalovaný představuje jen nízké riziko recidivy. "Jsme přesvědčeni, že můžeme dojít k závěru, že riziko opakování násilí je minimální", uvedl tehdy psycholog Dr. Marie-France Dionne. Trest nakonec znamenal to, že McArthur musel strávit rok v domácím vězení, po kterém následoval šestiměsíční zákaz nočního vycházení. Bylo mu rovněž zakázáno navštěvovat čtvrť Church and Wellesley, využívat služeb prostitutů a užívat látku známou jako poppers.
Ještě v průběhu soudního přelíčení, tedy někdy v roce 2002, se McArthur zaregistroval v gay seznamce pro muže, zaměřené na BDSM komunitu. Ve svém profilu uvedl, že má zájem především o submisivní muže jakéhokoli věku. V průběhu let se pak zaregistroval na mnoho dalších online seznamek pro gaye. S muži, se kterými se v online prostředí seznámil pak navštěvoval podniky v tzv. „Gay Village“, která se nachází v centru Toronta.
Podle médií se někdy v roce 2011 připojil i k Facebooku, kde poté sdílel svůj noční život a fotky z večírků, dovolených, narozeninových večeří a koncertů. Na několika snímcích byli zachyceni mladší muži původem z jižní Asie nebo Středního východu, což byl jeho preferovaný typ milenců (a jak se později ukáže – i obětí). Ač by se mohlo zdát, že jelikož byl pravidelným návštěvníkem barů v Church and Wellesley, byl v gay komunitě všeobecně přijímán, není to pravda. Jelikož byl znám jeho „incident“ z roku 2001, navíc o něm kolovalo pár znepokojivých historek, někteří členové této komunity s ním nechtěli mít nic společného.
Mizející muži
Dne 6. září 2010 zmizel čtyřicetiletý Skandaraj "Skanda" Navaratnam. Muž původem ze Srí Lanky, kterou podle svých slov opustil, protože se účastnil protestů proti odlesňování, za což byl uvězněn a mučen. V Kanadě se tento muž zapsal jako student univerzity a poté zde působil jako asistent profesora. Osudného den kdy se ztratil, byl naposledy viděn, když odcházel ze Zippers baru v Church a Wellesley v doprovodu dvou mužů. Ač existovalo silné podezření, že se stal obětí trestného činu, policie nebyla schopná o jeho zmizení více zjistit.
Skandaraj Navaratnam
Jen necelé tři měsíce později, konkrétně 30. prosince 2010, byl krajské policii nahlášen jako pohřešovaný Abdulbasir „Basir“ Faizi (42). Žurnalista, který byl naposledy viděn o den dříve ve čtvrti Church a Wellesley, poté, co své manželce v průběhu dne zatelefonoval, že se večer zdrží, protože jde ven s přáteli. Jeho vozidlo bylo později nalezeno na Moore Avenue, ale ani tento nález policii v pátrání nikam dál neposunul.
Abdulbasir Faizi
Majeed Kayhan
25. října 2012 pak vyděšený syn nahlásil zmizení svého otce jménem Majeed „Hamid“ Kayhan (58), kterého postrádal od 14. října (muž však byl spatřen jedním ze svých přátel ještě 18. října). Pohřešovaný muž, původem z Afghánistánu, bydlel v Church a Wellesley a v jeho bytě byli následně nalezeni uhynulí ptáci, které s oblibou choval. Jelikož měl i tento muž vazbu na tamní LGBT komunitu, začali se členové této komunity bouřit. Všechny tři pohřešované pojila nejen geografická spojitost, kdy zmizely z podobné oblasti, ale spojoval je i jejich životní styl navázaný na gay komunitu. Všichni tři muži rovněž byli blízkovýchodního či jihoasijského původu. Vyšetřovatele v té době též znepokojil jeden uživatel z „fóra pro kanibaly“, který prohlašoval, že v Torontu zabil a snědl muže. Nějaký čas byla rovněž prověřována možnost, že za zmizením mužů může stát usvědčený vrah Luka Magnotta, ale ani jedno se nepotvrdilo. Každopádně z výše uvedených důvodů byla v listopadu 2012 policí zřízena pracovní skupina nesoucí název „Projekt Huston“, která měla za úkol přijít záhadnému mizení mužů na kloub.
11. listopadu 2013 se v hledáčku policie poprvé ocitlo jméno Bruce McArthur. To když ji na jeho existenci upozornil anonymní tip, který uváděl, že se jistě znal s prvním a třetím z pohřešovaných. Oznamovatel uváděl, že McArthur měl romantický vztah Navaratnamem a stýkal se též s Kayhanem. Policie tak McArthura vyslechla a ten potvrdil, že se skutečně s oběma muži znal a pravidelně se stýkal s Navaratnamem v gay baru, nicméně popřel, že by s ním byl v romantickém vztahu. Rovněž přiznal, že po nějaký čas zaměstnával Kayhana, a že s ním udržoval i sexuální vztah, který však později přerušil. Policie údajně získala i svědectví jednoho z přátel pana Kayhana, který uvedl, že naposledy viděl svého přítele živého, když byl s panem McArthurem. "Neznal jsem Bruceovo příjmení, ale věděl jsem, jak vypadal, a věděl jsem, jaké je jeho uživatelské jméno na internetu, tak jsem to předal torontské policii," řekl muž pro CTV. Nicméně ani tato svědectví nevedla k McArthurovo zadržení a Projekt Huston byl rozpuštěn v dubnu 2014 se závěrem, že se nepodařilo zjistit žádný důkaz spojující zmizení těchto tří mužů ani nebyl zjištěn žádný podezřelý.
Soroush Mahmudi (50), uprchlík z Íránu, zmizel 15. srpna 2015 a jeho zmizení policii nahlásila jeho manželka 22. dne téhož měsíce. Nicméně ani v tomto případě se nepodařily najít žádné další stopy o tom, kde by se mohl muž nacházet.
Soroush Mahmudi
V červnu 2016 se McArthur dostal opět do hledáčku torontské policie. To když se měl údajně pokusit uškrtit svého známého ve své dodávce. Muž uvedl, že ho McArthur v průběhu společné masturbace požádal o to, aby si v dodávce lehl na záda na kožešinu, kterou tam měl. Pak ho prý začal škrtit, ale oběť se mu nakonec dokázala vysmeknout, utéci a kontaktovat policii. Napadený muž pak na policii popsal údajný „vztek“ zračící se v McArthurových očích i to, že celá dodávka měla být zevnitř vyložená igelitem. Zdroje se pak různí v tom, jak po útěku muže z dodávky McArthur zareagoval. Jedny uvádějí, že napadeného muže poté sledoval na policejní stanici, jiné uvádějí, že se na ní vydal ihned poté sám. Důležité je, že pak před vyšetřujícím orgánem uvedl, že vše bylo konsenzuální, že muž mu dovolil být na něj v rámci sexuálních hrátek „tvrdší“, ale že když jej McArthur chytil pod krkem, on otočil, chytil naopak pod krkem jeho, načež z auta vyběhl a zavolal policii. Buď, jak buď, i když napadený nemohl týden pořádně polykat, policie evidentně McArthurově verzi uvěřila a on nebyl obviněn z žádného trestného činu. Jisté rovněž je, že nebylo kontaktováno oddělení vražd. Když se později ukázalo, že šlo o nebezpečného sériového vraha, který v případě důkladnějšího vyšetření incidentu mohl být dopaden dříve, a tím uchráněny minimálně 2 lidské životy, s vyšetřovatelem, seržantem Paulem Gauthierem, bylo zahájeno kárné řízení. Policista se hájil tím, že v onom roce nevěděl o tom, že byl McArthur vyslýchán již v souvislosti s Projektem Huston a dále uvedl, že McArthur měl v té době rovněž z rejstříku vymazán trest za napadení expřítele z roku 2001. Zmínil také to, že jeho postup byl tehdy odsouhlasen jeho nadřízeným, i to, že se z něj torontská policie snaží udělat obětního beránka. Bylo by zdlouhavé zde detailněji rozebírat tento mediálně sledovaný proces. Stačí tak uvést to, že v srpnu 2021 byl Paul Gauthier zproštěn obvinění z porušení kázně a zanedbání povinnosti.
Výslech Bruce McArthura po napadení v roce 2016
Ať již mohl za tento policejní nezdar kdokoli, mělo to za následek to, že McArthur mohl dál nerušeně páchat své odporné zločiny. Někdy mezi květnem 2016 a červencem 2017 tak byl zavražděn Dean Lisowick (47), bezdomovec, přivydělávající si jako prostitut, který přežíval v jednom z torontských „útulků“. Jenže „štěstí“ opět stálo při vrahovi, protože pohřešování tohoto muže tehdy nikdo nenahlásil.
Dean Lisowick
Někdy v průběhu května 2017 se ztratil Selim Esen (44), drogově závislý turecký občan, který přijel do Kanady za partnerem, kterého potkal v Turecku. Jenže protože byl Esen policí považován za muže bez pevné adresy, který se často přesouval, nepřikládala jeho zmizení příliš velkou váhu.
Selim Esen
Vše změnil až 29. červen, kdy bylo nahlášeno pohřešování Andrewa Kinsmana (49), který byl naposledy viděn o tři dny dříve poblíž svého domu na Winchester Street. Kinsman byl vášnivý pekař, který pracoval jako koordinátor akcí pro torontskou síť HIV/AIDS pozitivních. Večer 28. června, když se jeho přátelé dozvěděli, že jej pár dní nikdo neviděl, vstoupili do jeho bytu, a i když nenašli žádné známky násilí, bylo velice podezřelé, že jeho 17letou kočku nalezli bez jídla a vody. Podezření navíc zesílilo, když byl tento muž popisován jako přemýšlivý, ohleduplný a zodpovědný, který vždy dával svému nejbližšímu okolí předem vědět, pokud by měl v úmyslu někam odejít, navíc byl velice aktivní na soc. sítích, jenže jeho mobil byl od 26. června vypnutý.
Andrew Kinsman
Torontská policie tak v srpnu 2017 zřídila další vyšetřovací skupinu pod názvem Project Prism, která se skládala z důstojníka oddělení vražd, důstojníka z jednotky pro sexuální zločiny a šesti členů 51 Division, z nichž tři byli také členy Projectu Houston. Tato skupina se pak opět začala věnovat zmizelým mužům z torontské LGBT komunity v Church a Wellesley, kterých bylo v době zřízení skupiny již 11 (dlužno dodat, že jeden z nich se později sám objevil a tělo dalšího bylo po čase vyloveno z řeky – šlo o sebevraha). Vyšetřování zmizení bylo obtížné už jen z toho důvodu, že pohřešovaní často používali seznamovací aplikace a setkávali se s lidmi, které nikdy předtím neviděli. Jisté je, že už v té době zaznívaly celkem časté zmínky o tom, že za záhadná zmizení může být odpovědný sériový vrah, nicméně policie toto nepotvrdila.
Church and Wellesley, Torono (klub Black Eagl McArthur rád navštěvoval)
Dopadení
Naštěstí brzké ohlášení zmizení posledního z pohřešovaných, Andrewa Kinsmana, policii poskytlo cenné důkazy. Vyšetřovatelé totiž našli v jeho diáři zapsané jméno „Bruce“ přesně u dne, kdy byl viděn naposledy. Navíc kamerový záznam před Kinsmanovou rezidencí ukázal, že osudného dne zřejmě nasedl do červeného vozidla. Záznam sice neukázal SPZ vozidla ani jasný obraz řidiče, ale vůz se podařilo identifikovat jako Dodge Caravan z roku 2004. V Torontu bylo sice registrováno více než 6 000 podobných modelů, ale pouze pět jich bylo registrováno na někoho jménem Bruce a jediný model z roku 2004 patřil právě Bruci McArthurovi.
McArthurův Dodge Caravan (2004) - policií nalezený v autobazaru
V průběhu srpna a září 2017 policejní vyšetřovatelé získali data od společnosti Google, stejně tak jako údaje z různých online seznamek a aplikací, navíc si vyžádali výpisy z bankovních účtů podezřelého. Koncem září byly získány příkazy, které povolovaly sledování jeho vozidla a telefonů. V říjnu 2017 policisté prozkoumali bývalé McArthurovo auto (Dodge), které ani ne měsíc předtím prodal do bazaru a našli v něm stopová množství krve. Analýza DNA později ukázala shodu s DNA Kinsmana a později i Esena. V té chvíli už vyšetřovatelé zřejmě byli přesvědčení, že minimálně za některými zmizeními může stát McArthur, ač navenek žádné podezření zatím nevyslovili.
7. ledna 2018 pak vyšly najevo další důkazy, které McArthura přímo spojovaly se zmizením Esena a Kinsmana. Forenzní analýzou hard disku z jeho počítače, který policisté nakopírovali během tajné domovní prohlídky, se totiž podařily obnovit smazané soubory, na nichž byly zachyceny jejich posmrtné fotografie. Nad McArthurem tak byl stanoven nepřetržitý dohled s pokyny, že má být okamžitě zatčen, pokud bude pozorován o samotě s někým jiným.
K zadržení pak došlo 18. ledna 2018, krátce poté co policisté viděli, že do jeho bytu v Thorncliffe Park vstoupil mladý muž. K zákroku došlo opravdu „za pět minut dvanáct“, neboť policisté našli mladého muže připoutaného k posteli se zalepenými ústy. Muž byl sice otřesen, ale nezraněn. Poškozený, u soudu později označený jako „John“, byl ženatý a do Kanady přijel ze Středního východu pět let předtím. S McArthurem se seznámil prostřednictvím seznamovací aplikace Growlr a později vypověděl, že se s McArthurem několikrát setkali a měli spolu sex. Jelikož jeho rodina neměla o jeho skutečné sexuální orientaci tušení, souhlasil, že bude svůj vztah s McArthurem tajit, o čemž svědčila jejich vzájemná komunikace v aplikaci. V osudný den přišel muž opět do McArthurovo bytu a ten mu sdělil, že toho dne chce „zkusit něco jiného“ a vytáhl pouta. Prostřednictvím nic připoutal „Johna“ k ocelovému rámu postele s nebesy a na hlavu mu nasadil černý pytel bez otvorů pro ústa, nos a oči. Když se John pokusil pytel z hlavy sejmout, McArthur mu přelepil ústa lepicí páskou, naštěstí v tu chvíli do bytu násilně vniknula policie a mladého muže zachránila. Uveďme ještě, že McArthur už měl na USB flashdisku i složku se jménem tohoto muže, ve které byly uloženy jeho fotografie, které tam McArtur stáhl v den, kdy zabil Kinsmana, tedy si lze domyslet, jaké úmysly se spoutaným mužem asi měl. Jisté je, že zadržení sériového vraha v takto dramatické situaci rozhodně není běžným jevem.
Ložnice Bruce McArthura
Ve stejný den, kdy došlo k zadržení Bruce McArthura, dorazila policie se psy cvičenými na vyhledávání mrtvol k rezidenci Mallory Crescent v Leaside a na přilehlý pozemek. Zde totiž krajinář podezřelý z mnoha vražd, na základě dohody s majiteli – manžely Fraserovými – uschovával v garáži své nářadí. Ač se zdálo, že policisté nic zásadního nenajdou, hlavně, když zem byla v lednu natolik zmrzlá, že šlo o problematické podmínky i pro dobře vycvičené psy, ty nakonec zaujalo 12 velkých květináčů na pozemku. 29. ledna pak policie oznámila, že ve dvou z nich byly nalezeny kosterní pozůstatky tří mužů. Jak manželé Fraserovy sdělili, McArthur byl podle nich velice milý, nápomocný a pomáhal jim nad rámec dohody při charitativních akcích vázat kytice, ač po něm chtěli jen údržbu trávníku na jejich pozemku. Jednoho dne pak McArthur sám ze své vůle do prázdných, velkých květináčů vysadil květiny. "Všechny naše květináče kolem domu byly najednou plné krásných květin," uvedli později. 8. února policie oznámila, že v květináčích našla ostatky dalších tří lidí a později byl oznámen ještě nález ostatků sedmé a osmé oběti.
Květináče, do kterých vrah ukrýval těla svých obětí
Policie celkem bez problému ztotožnila 7 z 8 nalezených mrtvol (viz výše). Jen totožnost osmého zavražděného muže se kriminalistům nedařilo zjistit, a tak byla 5. března 2018 zveřejněna jeho, zřejmě posmrtná, fotka nalezená v McArthurově počítači. "Dělám to jako poslední možnost," sdělil tehdy vedoucí vyšetřovatel seržant Hank Idsinga. Policii následně přišly stovky různých tipů, ale identita oběti byla zjištěna až pomocí mezinárodní spolupráce – šlo o muže jménem Kirushny Kumar Kanagaratnam. Tamilského (etnická skupina žijící v Indii, na Srí Lance, Malajsii a Singapuru) žadatele o azyl, jehož žádosti však nebylo vyhověno a byl vydán příkaz k jeho deportaci. Jeho pohřešování tedy nikdo neohlásil a nebyl tedy vedený jako nezvěstný.
Kumar Kanagaratnam
Další podrobnosti ohledně vyšetřování asi není třeba nijak více rozebírat, stačí jen zmínit, že kriminalisté jej označili za jedno z nejrozsáhlejších v historii země, neboť museli prozkoumat desítky nemovitostí, kde McArthur pracoval a jít v minulosti hodně nazpět. Bylo (a je!) totiž velmi nezvyklé, že by se někdo stal sériovým vrahem až v takto vysokém věku (v době první prokázané vraždy bylo McArthurovi téměř 60 let!). Proto vyšetřovatelé například sestavili seznam 15 starších nevyřešených případů, kde oběti odpovídaly obecným preferencím vraha. Nejvíc je asi zaujala nevyřešená série vražd v „gay village“ z let 1975 až 1978, zmizení Davida Mac Dermotta z roku 2002 a zmizení Jon Rileye z května 2013. Nicméně, přes tato podezření byli kriminalisté koncem roku 2018 nuceni konstatovat, že doposud nenašli žádné důkazy svědčící o spojení McArthura s nějakými staršími nevyřešenými vraždami.
Výbava Bruce McArthur
Typ obětí
Stejně tak jako řada jiných organizovaných sériových vrahů i Bruce McArthur preferoval určitý typ oběti. Jeho oběťmi se tak stávali zranitelní muži, kteří žili buď osaměle, na okraji společnosti, případně mající problémy s drogami či alkoholem nebo žijící dvojím životem. Jako příklady uveďme muže, který skrýval svoji homosexuální orientaci, neboť pocházel z muslimské rodiny. Další obětí se zas stal imigrant mající problém s užíváním drog, jindy si vybral cizince, který se před úřady skrýval, protože měl být deportován nebo také bezdomovce závislého na kokainu, který se živil jako prostitut. Je asi zřejmé, že vyšetřit zmizení takovýchto osob nebylo pro policii vůbec lehké, ostatně některé McArthurovy oběti ani nebyly vedeny mezi pohřešovanými. Výběr tohoto typu obětí byla zřejmě čistě pragmatická volba (modus operandi) pachatele, který si zřejmě byl moc dobře vědom toho, že vyšetřování zmizení takových osob nebude jednoduché. Dalším společným znakem jeho obětí bylo to, že šlo převážně o muže s asijskými či blízkovýchodními kořeny (6 z 8), což však zřejmě již nebyla jeho pragmatická volba, ale tací muži jej pravděpodobně sexuálně přitahovali, o čemž svědčí fakt, že McArthurova koupelna byla „vyzdobena“ mnohými fotkami nahých, exoticky vyhlížejících mužů s erekcí. Zde lze tedy spíše uvažovat o tzv. "signatuře" vraha. Za tu lze považovat i výběr a preference vousatých mužů (viz uchovávání jejich vousů, o tom ale až dále), což byl opět případ většiny zavražděných. Většinou pak šlo o muže, kteří byli aktivní na online „gay“ seznamkách, případně se pohybujících v LGBT komunitě, což však již opět spíše představuje znak jeho modu operandi vyhledávání obětí.
Modus operandi
Jak již čtenáři našeho webu vědí, modus operandi není jen o samotné vraždě, ale zahrnuje i jednání před a po samotném činu. V souvislosti s případem Bruce McArthura lze uvést, že se své oběti vyhledával pomocí seznamovacích aplikací a online seznamek. Nutno však dodat, že většinou se s muži, které připravil o život, nesetkal pouze jedenkrát, jak by z výše uvedeného mohlo vyplývat, ale po nějakou dobu před vraždou s nimi udržoval kontakt. To byl případ nejen o muže, kterého z jeho spárů vytrhla policie, ale dlouho se stýkal i se svou první prokázanou obětí, Skandarajem Navaratnamem, se kterým se znal dokonce po dlouhá léta a dlouhodobější přátelský či milenecký kontakt měl i s dalšími zavražděnými.
Co se týče samotného usmrcení, tak dle prokuratury McArthur oběti většinou zabíjel ve své ložnici či v autě, kde je opakovaně rdousil nebo škrtil s pomocí provazu upevněného na kovové tyči, což umožňovalo kontrolovat a regulovat tlak na hrdlo obětí. „Oběti umíraly pomalou a bolestivou smrtí,“ zaznělo k způsobu usmrcení před soudem. Po samotném usmrcení jejich těla rozřezával a ostatky ukrýval ve velkých květináčích na místě, které mu bylo dobře známé. Podle některých zpráv však měl ostatky obětí ještě předtím několikrát přemístit. Důležité je rovněž zmínit, že stejně jako řada jiných sériových vrahů, i on si uchovával trofeje jako připomínku na jím spáchané zločiny. Své oběti si fotil, mnohdy nahé nebo jen v kožiších či kožešinových čapkách. Některé měly v ústech nezapálené cigarety a nejméně jedna měla víčka přilepené páskou, aby nemohla zavřít oči. Tyto fotky si pachatel uchovával ve složkách pojmenovaných po obětech, přičemž některé fotky zachycovali živé muže, na jiných již byli oběti usmrcené. Některým ze zavražděných pak McArthur podle spisu oholil hlavu a tvář a uchovával si vousy a vlasy v uzavíratelných igelitových sáčcích v úkrytu nedaleko torontského hřbitova. V jiných případech si uchovával cennosti a drobné předměty zavražděných – tyto předměty pak policie našla v jeho bytě.
"Trofeje" pachatele - drobné cennosti, vousy a vlasy
A jaký byl vlastně McArthurův motiv? Jak již možná vnímavější čtenář tuší, a jak sám McArthur později přiznal, vraždy měly sexuální podtext. Šlo tedy o sériového vraha označovaného termínem „lust killer“ (česky dříve také „vraha z vilnosti“), jehož motivace vyvěrá z jeho sexuálních fantazií a potřeb. Jako sexuálního predátora, který zabíjel pro své uspokojení, jej ostatně označil i soudce John McMahon, který současně dodal, že není pochyb o tom, že nebýt dopadení, obžalovaný by jistě v zabíjení pokračoval.
Důležité je rovněž zmínit, že McArthur své činy plánoval a byl v celku důmyslným a opatrným vrahem. Policie sdělila, že stopy po svých zločinech zakrýval, na seznamkách, kde se seznamoval s potencionálními oběťmi, používal jen přezdívky, místo mobilních telefonů často používal telefonní automaty a vyhýbal se oblastem s bezpečnostními kamerami. V tomto ohledu lze jistě připomenout i jeho chladnokrevnost a vypočítavost, se kterou se sám vydal na policejní stanici, když se jednomu z napadených mužů podařilo utéct z jeho auta, čímž dodal své historce punc věrohodnosti a pohotově tím zachránil zdánlivě ztracenou situaci. McArthur tak lze jistě označit za tzv. organizovaného pachatele, kteří se vyznačují právě plánováním, sebekontrolou při samotném činu, ovládnutím své oběti a následným zahlazováním stop.
Zajímavosti
Když už jsme si zrekapitulovali typ obětí i modus operandi tohoto vraha, než se vrhneme na to, jak se ke svým zločinům postavil před soudem, a jak za ně byl „odměněn“, uveďme pár zajímavostí ohledně toho, jaké zkušenosti s ním mělo jeho okolí. Tak například jeden ze sousedů ze stejného patra bytového domu, kde McArthur bydlel, uvedl, že „šlo o velmi laskavého muže, které všechny poctivě zdravil, usmíval se a byl ochotný pomoci“. „Jednou mi pomohl přenést tašky z auta až domů, protože jsme bydleli na stejném patře,“ uvedl tento muž jako příklad. Na druhou stranu však byl jednoho brzkého rána svědkem toho, jak McArthur něco těžkého házel dolů skluzem na odpadky, což vydávalo velký hluk. Soused tedy vyšel z bytu zkontrolovat, co se děje: "Uviděl jsem Bruce a řekl jsem mu: 'Hej Bruci, co děláš, to teď vyhazuješ kameny nebo balvany? Jsou dvě hodiny ráno, probudil jsi nás všechny. On se otočil a podíval se na mě se zvláštním výrazem v očích a řekl mi:" Vyhodím své odpadky, kdykoli budu chtít!". Přesto jej mnoho dalších lidí označilo za vesele a přátelsky působícího muže, který byl zdvořilý a působil upřímně. Možná právě z toho důvodu po několik zimních sezón mohl hrát Santa Clause v Agincourt Mall. Rovněž o něm bylo známo, že vyráběl květinové dárky pro různé charitativní organizace. Jiný pohled na něj však prezentovali jeho tři bývalí milenci, kteří se s ním přestali stýkat, protože se jim vůbec nelíbili některé jeho sexuální choutky a praktiky.
Bruce McArthur jako Santa Claus
Soud
Co se týče soudního procesu, prolítneme ho jen krátce, protože článek je už tak dost dlouhý, navíc na něm nebylo nic příliš zajímavého. McArthur původně čelil obvinění pouze ze dvou vražd, ale poté co bylo nalezeno dalších šest mrtvol, rozšířila se obžaloba na osm vražd. Před zahájením soudního stání varoval stání zástupce lidi v sále, že to, co se dozvědí, by mohlo otřást jejich duševním zdravím, proto se mají zeptat sami sebe, zdali chtějí být přítomni. Vzhledem k množství nashromážděných důkazů si obviněný v průběhu roku 2018 asi spočítal, že bude bez ohledu na svou obranu shledán vinným a rozhodl se přiznat, k čemuž došlo 29. ledna 2019. Tím se nejen vyhnul projednávání jednotlivých důkazů, ale jistě ušetřil i nemalé prostředky za soudní výdaje a to nejen sobě, ale i státu. „Já osobně i celý vyšetřovací tým jsme potěšeni tím, že se pan McArthur přiznal a ušetřil tím místní komunitu i lidi, kteří oběti znali, zdlouhavého procesu,“ uvedl policejní vyšetřovatel David Dickinson. Jeho doznání kvitoval i soudce John McMahon: „Obviněný zachránil rodinu, přátele a komunitu od toho, aby museli projít barvitým veřejným procesem, který by byl noční můrou pro každého.“
Již v pátek 8. února 2019 tak mohl být vynesen rozsudek – doživotí - s tím, že o podmíněné propuštění bude moci požádat nejdříve za 25 let, tedy až mu bude nejméně 91 let. Ač s tím státní zástupce příliš nesouhlasil a žádal, aby mohla být podána žádost o podmíněné propuštění až po uplynutí 50 let trestu, podle soudce by tento krok byl pouze symbolický, protože stejně nepředpokládá, že by odsouzený měl příliš šancí na vyhovění jeho žádosti, přičemž uvedl, že jeho přiznání bral v tomto ohledu jako polehčující okol. Na druhou stranu jedním dechem dodal, že obžalovaný neprojevil žádné známky lítosti nad spáchanými činy.
Závěr
Ač již rozsudek padnul, neznamená to s jistotou, že počet obětí tohoto sériového vraha je konečný, neboť vyšetřování McArthura v souvislosti s dalšími neobjasněnými vraždami a zmizeními pokračuje. Na závěr lze v souvislosti s tímto případem upozornit především na to, jak zdárně se pachateli dařilo vyhnout se zatčení, i když byl několikrát policií vyslýchán v souvislosti se zmizením minimálně dvou mužů, ba dokonce i poté, co byl vyslýchán v souvislosti s napadením a škrcením jedné přeživší oběti. Ač něco podobného není v případech sériových vrahů úplně ojedinělé, kanadská policie si toto za rámeček určitě nedá. Zvláště, když toto selhání mělo za výsledek další zavražděné. Poslední poznámkou, která mě k tomto případu napadla, je určitá podobnost s případem Johna Wayna Gacyho. Nejde jen o to, že oba muži byli sexuální sérioví vrazi - homosexuálové, tedy si vybírali za své oběti muže. Lze rovněž zmínit jejich dětství, které si bylo podobné v tom, že oba byli ze strany svých otců nedoceňováni a zažívali z jejich strany, různou měrou, zesměšňování, které souviselo s jejich „nemužným“ chováním. Oba pachatelé si byli rovněž podobní tím, že ač šlo o gaye, setrvávali dlouhá léta v manželství, ve kterém oba zplodili potomky. U obou rovněž vražedná série začala až po rozpadu manželství. Velkou paralelu pak lze shledat v tom, že oba tito sérioví vrazi byli v pracovním životě úspěšní, okolím oblíbení a věnovali se různým, společnosti prospěšným, dobrovolným činnostem. Shodné je také to, že oba byli souzeni či vyšetřováni za nefatální napadení mužů. Další podobností je pak to, že oba s oblibou své oběti znehybňovali, načež je škrtili či rdousili. Oba pak zabíjeli ve svých domovech, aby se těl obětí zbavovali hromadně na jednom místě. V neposlední řadě pak, ani jeden z těchto pachatelů, neprojevil po svém dopadení nad svými zločiny žádnou lítost. Na úplný závěr pak trpělivému čtenáři doporučujeme možnost zhlédnutí dokumentu o tomto případu s názvem Catching a Serial Killer: Bruce McArthur.
