Jan Burian: V šestnácti letech brutálně zavraždil sousedku. Po odsouzení dvakrát utekl z Bohnic
Zveřejněno 29. 9. 2026 - doba četby 5 min.
Zavražděná seniorka
Když se v pondělí 9. března 1998 sociální pracovnice marně pokoušela dozvonit své pětaosmdesátileté klientce z pražského Žižkova, dostala žena o seniorku strach. Přivolala tak policii, načež hasiči násilně otevřeli dveře bytu v činžovním domě ve Vlkově ulici v Praze.
Policisté uvnitř našli mrtvou Marii Š. a už při prvním pohledu na místo činu bylo zřejmé, že zemřela násilnou smrtí. Její tělo bylo nahé a neslo více než čtyři desítky bodných ran, krevní stopy se nacházely po celém bytě a obsah zásuvek i skříní byl rozházený po podlaze. Ze stavu těla navíc vyplývalo, že žena zemřela už před několika dny. Pachatel s jejím tělem po smrti také sexuálně manipuloval.
Podle vzpomínek tehdejšího kriminalisty Jana Štočka měla zavražděná v přirození zasunutý banán a kolem něj nastříkanou šlehačku ze spreje. Bodné rány na jejím těle byly navíc polité červeným ovocným sirupem a na těle bylo nalezeno větší množství spermatu. „Byl to jeden z nejbrutálnějších případů, které jsem za svojí kariéru viděl,“ shrnul později Štoček.
Vyšetřování
Kriminalisté zjistili, že z bytu zmizela hotovost a také barevný televizor značky Anitech, který žena dostala jako dárek od syna žijícího v Anglii. Přístrojů této značky bylo tehdy v Česku jen malé množství, a policie proto prostřednictvím médií 13. března vyzvala každého, komu byl po 3. březnu takový televizor nabídnut ke koupi, aby se přihlásil. Právě 3. březen byl posledním dnem, kdy byla Marie Š. prokazatelně viděna živá.
Policie zároveň varovala před muže, který mohl se zavražděnou přijít do kontaktu. Šlo přibližně o pětačtyřicetiletého, 170 až 175 centimetrů vysokého štíhlého muže se světlými vlasy a vousy. V několika pražských obvodech oslovoval starší ženy, nabízel jim pomoc s nákupem, úklidem nebo drobnými opravami a následně po nich žádal peníze. Když mu nevyhověly, neváhal použít násilí.
Mladistvý
Jenže vrahem Marie Š. nebyl onen muž středního věku. Byl jím šestnáctiletý Jan Burian, chovanec výchovného ústavu a syn ženy, která bydlela ve stejném domě jako zavražděná.
Podle pozdější obžaloby přišel 3. března k jejím dveřím a zaklepal. Když mu žena otevřela, vtrhnul dovnitř a seniorku napadl. Začal ji škrtit, použil několik látkových škrtidel a poté ji opakovaně bodal nožem. Tím však útok neskončil. Po smrti ženy se Burian pokusil o pohlavní styk s jejím tělem. Podle Štočkových pozdějších vzpomínek poté nad tělem opakovaně masturboval a sexuálně jej aranžoval pomocí potravin. Nakonec byt prohledal, odcizil televizor a hotovost a odešel do bytu své matky.
Ta podle pozdějšího Štočkova líčení uvedla, že Burian přišel domů celý od krve a přinesl s sebou televizor. Současně se jí měl přiznat, že sousedku zabil. Přesto televizor následujícího dne prodala do bazaru. Štoček ve svých vzpomínkách rovněž uvedl, že mezi Burianem a jeho matkou mělo ještě téhož večera dojít k opakovanému pohlavnímu styku.
Deviant
Jan Burian v té době pobýval ve výchovném ústavu, odkud byl na víkend propuštěn domů. Podle Štočkových pozdějších vzpomínek se v ústavu nacházel kvůli pokusu o znásilnění a dalšímu dokonanému znásilnění, kterých se měl dopustit už v době školní docházky.
Způsob, jakým se kriminalisté dostali Burianovi na stopu, není v dostupných pramenech popsán úplně jednotně. Podle dobových zpráv sehrál zásadní roli majitel bazaru, do něhož byl prodán neobvyklý televizor Anitech. Jan Štoček naproti tomu vzpomínal také na upozornění jedné z obyvatelek domu, která kriminalistům zmínila existenci problémového mladíka.
Jisté je, že vyšetřování odkrylo i další závažné skutečnosti. Burian sexuálně zneužil své dvě mladší sestry a také desetiletou dívku ze sousedství, které vyhrožoval zabitím, pokud jeho jednání prozradí. Také za tyto skutky byl později pravomocně odsouzen.
Sám Burian nejprve několik hodin zapíral. „Na to, že mu bylo šestnáct let, byl tvrdej jako skála,“ vzpomínal Štoček, který se účastnil předběžného vytěžení. Podle něj se mladík doznal až poté, co mu kriminalisté sdělili, že proti němu vypovídala vlastní matka.
Soud
Burian před Městským soudem v Praze stanul v prosinci 1998. Soudní znalci u něj popsali výrazné sadistické a sexuálně agresivní sklony. Jeden ze znalců před soudem uvedl: „Nezbytná je ústavní ochranná léčba, já osobně bych trval na kastraci, pokud by s ní obžalovaný souhlasil. Jinak ho považuji za velice nebezpečného pachatele.“ Další znalec před soudem uvedl, že u Buriana nepozoruje pocit viny.
Soud dospěl k závěru, že Burian byl při vraždě i sexuálním zneužívání ve stavu snížené příčetnosti. To však podle soudu neznamenalo, že nebyl schopen své jednání plánovat. Předseda senátu poukázal mimo jiné na to, že se do bytu dostal lstí a před činem si navlékl rukavice, aby nezanechal stopy.
Za vraždu, pohlavní zneužívání a vydírání dostal osm let odnětí svobody ve věznici s ostrahou a ústavní sexuologické léčení. Burian se odvolal, Vrchní soud v Praze však v lednu 1999 osmiletý trest potvrdil. Jeho matka byla za podílnictví odsouzena ke čtyřem letům vězení. Ani tím však případ Jana Buriana neskončil.
Útěkář
V srpnu 2006, kdy v pražských Bohnicích podstupoval ochranné sexuologické léčení, přelezl společně s dalším pacientem během pobytu na zahradě plot a utekl. Policie oba muže označila za nebezpečné a zahájila pátrání. Na svobodě však zůstali jen krátce. Ráno 17. srpna je policisté dopadli v pražských Nových Butovicích.
V červnu 2011 zmizel z Bohnic podruhé. Tentokrát se před policií skrýval několik dní. Dne 27. června jej kriminalisté vypátrali v pražských Vršovicích a převezli zpět do psychiatrické léčebny. Burian tak během třinácti let od vraždy dvakrát vyvolal policejní pátrání.
.png)
Jan Burian rok 2006 a 2011
Co se s Janem Burianem dělo v následujících letech, se z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo spolehlivě zjistit.
Opakované útěky mohly mít význam i pro další podobu Burianova ochranného léčení. Už v době jeho druhého útěku české právo umožňovalo v závažných případech nahradit ústavní ochranné léčení přísnější zabezpečovací detencí, pokud pachatel představoval nebezpečí a dosavadní léčba neposkytovala společnosti dostatečnou ochranu.
Samotný útěk tehdy zákon ještě výslovně neuváděl jako okolnost, která by takovou změnu mohla odůvodnit. To se změnilo o několik měsíců později, kdy byla do zákona výslovně doplněna také situace, kdy pachatel ze zdravotnického zařízení uteče.
Jaké konkrétní důsledky měly oba útěky pro Burianovu další léčbu, tak nelze odhadnout. V podcastu Zloději životů z roku 2022 však zazněla nepotvrzená informace, podle níž měl Burian v té době žít nedaleko Prahy novým životem.
