Miloslav Černý: Zavraždil manželku i jejího milence. O dvacet let později čistil Karlův most
Zveřejněno 20. 6. 2026 - doba četby 6 min.
V létě roku 2019 se v českých médiích objevilo jméno Miloslava Černého. Muž se tehdy přihlásil policii s tím, že na vlastní pěst odstranil graffiti, které na Karlův most nasprejovali dva němečtí turisté. Když se ukázalo, že historickou památku nepoškodil, stal se během několika dní terčem obdivu veřejnosti. Málokdo však tehdy věděl, že jde o člověka odsouzeného za dvojnásobnou vraždu.
Poklidné manželství
Miloslav a Dagmar se vzali kolem roku 1992 ve velmi mladém věku. On měl 22 let, ona teprve 19. Zpočátku šlo o běžný vztah, ale postupem let se bezdětný pár začal odcizovat. Asi největší podíl na tom měla Černého záliba v paraglidingu, kterému se intenzivně věnoval. „To s sebou obnášelo, že jsem si v pátek sbalil, čapnul padák a vrátil se v pondělí ráno.“ Žena tak byla často doma sama a časem se mezi manžely dostavily závažné konflikty. Nejprve požádal o rozvod Miloslav, ale poté se rozmyslel s tím, že by rád vztah urovnal. Jenže Dagmar se zamilovala do jiného muže, a když koncem roku 1999 přišla domů s kyticí růží, manžel jí sdělil, že o milenci ví a vyzval ji, aby se odstěhovala. Žena se tedy přestěhovala do jiného města, našla si novou práci a začala žít se svým novým partnerem.
Rozchod
Černý nesl rozchod velice těžce. „Nebyl jsem schopen pracovat, myslet na něco jiného. Moje dopisy, básničky, dárky a květiny mi házela pod nohy. Stál jsem celé noci před domem, kde teď bydlela. O jejím mileneckém poměru jsem věděl a dal jsem jí čas na urovnání vztahu. Nestála o to, proto jsem navštívil jeho rodiče, aby synovi domluvili. Žádal jsem o pomoc manželčinu matku, prosil ženu, aby ode mne neodcházela.“ Vše bylo marné. Muž, u nějž později znalci shledali osobnost s rysy afektivní lability, egocentrismu a hysterie, se s rozchodem smířit nedokázal.
Příprava vraždy
17. března 2000 se mělo konat další rozvodové stání, ale Černý se na něj nedostavil. Místo toho šel na střelnici, kde cvičil střelbu z nelegálně držené zbraně. Následujícího dne napsal dopis na rozloučenou svému otci a další adresoval tchyni, kterou požádal, aby on i Dagmar byli pohřbeni do společného hrobu. Pak koupil tři modré růže, nechal je převázat černou stužkou a vydal se k bytu milenců do Tábora.
Dvojnásobná vražda
Krátce před sedmou hodinou večerní spatřil zhrzený muž oba milence před domem. Zezadu k nim přistoupil a asi z 1,5 metru vystřelil muži do týlu. Pak zbraň obrátil proti manželce a do hlavy střelil i ji. Když spadla na zem, přistoupil k ní a střelil ji ještě do spánku. Pak jí položil květiny k hlavě, udělal dva kroky zpátky a střelil se pod bradu. Jenže projektil prošel spodinou ústní, jazykem, tvrdým patrem a vylétl ven čelem, aniž by Černého nějak vážněji zranil. Zato jeho obětem nebylo pomoci. Muž zemřel na místě, žena druhý den v nemocnici.
Rozsudek
Krajský soud následně uvedl, že obžalovaný byl zahleděn sám do sebe, narušení rodinných vztahů plně přičítal své manželce a jeho počínání svědčilo o tom, že se na vraždu chladnokrevně připravoval. O přípravě činu svědčily dopisy na rozloučenou i nákup smutečních květin. Právě kvůli smrti dvou osob a plánování zločinu jej prvoinstanční soud poslal za mříže na 20 let.
Před odvolacím soudem svou vinu nezpochybňoval. „Jsem vinen. Je mi velmi líto, co jsem udělal. Zabil jsem nejmilejší bytost, kterou jsem měl, a nevinného člověka. Tímto bych se alespoň částečně chtěl omluvit pozůstalým, známým a příbuzným, které jsem zranil,“ kál se před odvolacím soudem Černý. A právě lítost, předchozí beztrestnost a fakt, že se k činu doznal a spolupracoval při objasňování, vedly soudce ke zmírňujícímu rozsudku – trest zněl 17 let.
Výkon trestu
Během výkonu trestu si Černý doplnil vzdělání, získal maturitu, absolvoval řadu rekvalifikačních kurzů a začal studovat Teologickou fakultu Univerzity Karlovy.
Podle svých slov rovněž dobrovolně přijal roli tzv. konfidenta, což je vězeň na samém dně vězeňské hierarchie, protože spolupracuje s dozorci a policií. „Nechodil jsem na nikoho žalovat, ale tohle označení jsem přijal kvůli tomu, abych měl klid od všech půtek, drog, bisexuálních skandálů, tabáku, cigaret, kávy a podobně. Když tohle věděli, tak se mnou nikdo nechtěl nic mít. Ale pro mě to mělo obrovskou výhodu v tom, že jsem se nemusel zaobírat těmi s prominutím žabomyšími válkami.“ Nakonec byl Černý podmíněně propuštěn již v únoru 2012. K podmíněnému propuštění došlo krátce poté, co vykonal zákonem stanovené minimum pro podání žádosti, tedy dvě třetiny ze sedmnáctiletého trestu.
Čistič z Karlova mostu
V červenci 2019 se Černého jméno znovu dostalo do médií.
Dva němečtí turisté tehdy posprejovali jeden z pilířů Karlova mostu. Jejich počínání tehdy zvedlo velkou vlnu nevole (soud jim za to uložil roční podmínky, pětileté vyhoštění a peněžité tresty 100 tisíc korun). V sobotu 27. července začali restaurátoři pracovat na odstranění nápisu sprejerů, ale už téže noci nápis záhadně zmizel. K vyčištění pilíře vysokotlakou tryskou na vlastní pěst se následně sám přihlásil na policejní služebně Miloslav Černý.
Když se zjistilo, že „čistič“ neschváleným zásahem zdivo mostu nikterak nepoškodil, stal se z něj ze dne na den „národní hrdina“ a v následujících dnech mu přišlo asi dva tisíce děkovných e-mailů. Černý se proto rozhodl přiznat svou minulost. Nechtěl být glorifikován a chtěl svoji dřívější vinu veřejnosti přiznat dřív, než to udělají jiní. „Já nejsem celebrita, která by zasloužila, aby ji někdo glorifikoval.“
Miloslav Černý (ČTK)
Epilog
Případ Miloslava Černého patří mezi nejtragičtější české případy vražd ze žárlivosti. Výjimečný je nejen tím, že při něm zemřeli dva lidé, ale i pozdějším osudem pachatele. O téměř dvacet let později se totiž dostal do centra pozornosti znovu. Tentokrát nikoli kvůli násilnému činu, ale kvůli odstranění graffiti z Karlova mostu, za které si vysloužil uznání části veřejnosti.
