Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 5 - období 2008
(řazeno chronologicky)
Tento článek mapuje nejzávažnější masové vraždy spáchané po roce 2000. Než přistoupíme k samotnému přehledu, považujeme za nutné vymezit, jaká kritéria byla pro zařazení jednotlivých případů zvolena a jaké typy útoků naopak zahrnuty nebyly.
Podobné soupisy masových vražd nejsou výjimečné. Často však spojují události pouze na základě počtu obětí, aniž by bylo zřejmé, proč jsou zahrnuty některé případy a jiné nikoli. Výsledkem bývá směšování skutků, které mají společný pouze rozsah následků, nikoli povahu či kontext.
Za „nejhorší“ byly pro účely tohoto článku považovány útoky s nejzávažnějšími následky, tedy ty, při nichž zahynulo devět a více osob (bez pachatele). Tato hranice byla stanovena na základě porovnání dostupných případů a představuje metodologickou podmínku zařazení. I při jejím uplatnění bylo identifikováno více než 150 událostí. Snížení hranice na osm obětí by znamenalo rozšíření seznamu minimálně o dalších 50 případů. Nelze vyloučit, že zejména v méně medializovaných regionech světa došlo i k dalším činům splňujícím toto kritérium, u nichž však nebylo možné dohledat dostatečně ověřitelné informace.
Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Důvodem není pouze jejich vysoký počet, ale především jejich odlišná povaha. Podrobné srovnání by přesahovalo rámec tohoto textu; uvedeme proto pouze základní vymezení. Teroristický čin je primárně nástrojem k dosažení politických, náboženských či ideologických cílů prostřednictvím vyvolání strachu a destabilizace společnosti. Typickým znakem bývá napojení na širší ideologické či organizační struktury, případně přímá či nepřímá logistická či jiná podpora dalších osob.
Oproti tomu tzv. „klasická“ masová vražda bývá zpravidla motivována individuálními pohnutkami – osobní záští, pomstou, frustrací, touhou po „slávě“ či jinými osobními motivy. Tyto činy obvykle nebývají koordinovány s dalšími osobami ani neslouží jako nástroj širší strategie.
Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady, ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachateli byli manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován.
Naopak jsme pro účely srovnání a jako ilustraci toho, jak tenká může být hranice mezi teroristickým činem a „klasickou“ masovou vraždou, zařadili i činy A. Breivika a O. Mateena. Oba útoky byly nepochybně motivovány politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením pachatelů. V případě A. Breivika však primárním cílem nebylo vyvolání strachu jako prostředku nátlaku na stát či společnost, ale spíše demonstrativní čin, kterým chtěl svým názorům zajistit publicitu a prostor ve veřejném diskurzu. U O. Mateena je situace ještě komplikovanější. Přestože při útoku deklaroval jednání ve jménu tzv. Islámského státu, podle dostupných informací jednal samostatně, bez přímých organizačních vazeb, koordinace či podpory ze strany této struktury, a to jak při plánování, tak při samotné realizaci činu. Zařazení těchto případů je proto nutno chápat jako metodologicky hraniční a sloužící především k demonstraci limitů zvolených kritérií.
V souhrnu rovněž nejsou popisovány masové vraždy, které byly součástí širší kontinuální kriminální struktury nebo války (tedy zahrnuty nebyly např. masové vraždy v rámci drogových válek, vyřizování rivality gangů, mafií a kartelů, masové vraždy spáchané regulérními armádami, paramilitárními skupinami, ani dlouhodobými kriminálními strukturami). Rozhodujícím kritériem je izolovanost činu, nikoli však počet pachatelů, tedy výčet obsahuje i masové vraždy spáchané malou skupinou pachatelů – typicky dvojicí.
Každý případ byl zpracován stručně podle základního rámce:
-
Co se stalo?
-
Kdy a kde?
-
Jak byl čin proveden?
-
Proč k němu došlo?
Zvláštní pozornost byla věnována odlišení příčin, motivů a bezprostředních spouštěčů. Toto rozlišení je však často problematické. Řada pachatelů spáchá po činu sebevraždu, čímž znemožní hlubší porozumění jejich jednání. I v případech, kdy pachatel přežije, mohou být jeho výpovědi neúplné, účelové či psychologicky zkreslené. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na smrtícím jednání. Snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny, motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora. Míru jeho přesnosti musí posoudit čtenář.
Závěrečná poznámka
Napříč analyzovanými případy se opakovaně objevuje jediný univerzální moment: bezprostřední otázka „Proč?“.
Jednoznačná odpověď však často neexistuje. Masová vražda je téměř vždy výsledkem souhry více faktorů – osobních, sociálních i situačních. Přesto lze konstatovat, že bez ohledu na deklarovaný motiv zůstává takový čin krajně bezohledným a odporně sobeckým aktem, jehož následky dalece přesahují samotného pachatele.
38. Chai Gongmin – Čína – 11. 2. 2008 – 10 + 0
(1987-2008)
K tzv. masové vraždě v rodinném kruhu došlo brzy ráno dne 12. února 2008 ve vesnici Jiazi, prefektura Baoding, provincie Hebei v Číně. Toho dne vnikl jednadvacetiletý Chai Gongmin do domu svých příbuzných z širšího rodinného okruhu. Údajně šlo o dům patřící jeho babičce a strýci. Jisté je, že pachatel postupně kovovou tyčí napadl celkem deset osob, včetně malých dětí; nejmladší oběti byly pouhé čtyři roky. Devět osob zemřelo na místě, jedna další podlehla svým zraněním po několika dnech hospitalizace.
Po činu Chai uprchl do okolních hor, kde se mu navzdory rozsáhlé pátrací akci podařilo několik dní skrývat. Následně byl dopaden policií a později odsouzen k trestu smrti.
Pokud jde o vnější příčiny činu, mezi Chai Gongminem a částí jeho širší rodiny existovaly dlouhodobé konflikty. Ty se měly týkat zejména rodinných pozemků. Šlo jak majetkové spory, tak spory sousedského rázu, kdy podle některých zpráv pachatel rodinu obětí vinil z opakovaného odkládání odpadu na pozemek jeho domácnosti.
Motivem jednání byla s vysokou pravděpodobností msta vycházející z dlouhodobě pociťovaného příkoří. Konkrétní bezprostřední spouštěč násilného jednání nelze z dostupných zdrojů jednoznačně určit. Období lunárního nového roku znamená tradiční rodinná setkání a koncentraci většího počtu příbuzných na jednom místě, stejně jako zvýšenou konzumaci alkoholu. Není však zřejmé, zda pachatel této situace záměrně využil, nebo zda k útoku došlo v důsledku spontánní eskalace dlouhodobých konfliktů během rodinného setkání, případně zda sehrál roli i alkohol. Veřejně dostupné zdroje detailní popis bezprostředních okolností činu neobsahují.
39. Hu Baoqiang – Čína – 17. 5. 2008 – 16 + 40
(26. 11. 1964 – 17. 5. 2008)
Dne 16. května 2008 se již po několikáté účastnil třiačtyřicetiletý farmář, Hu Baoqiang, hazardních her ve vesnici Longhua, v oblasti města Wenzhou, v čínské provincii Zhejiang. Tentokrát však prohrál a následně se dostal do sporu s jinými hráči, které obviňoval z podvodu. Hned následujícího dne ráno Hu naložil na traktor plynovou lahev a výbušniny nitroaminového typu, načež se traktorem vydal k nelegální herně. V blízkosti místa, kde se hazardní hry odehrávaly pak došlo k silné explozi, při které zemřelo 17 osob včetně pachatele a dalších 40 jich bylo zraněno. Mezi obětmi byli jak přítomní hráči, tak i náhodní lidé. Ve zdrojích se liší popis iniciace výbuchu. Není tak zřejmé, zda k němu došlo předčasně po kolizi dvou vozidel (traktoru s výbušninami a mikrobusu) či výbušné zařízení odpálil sám Hu v konkrétní okamžik.
Lze tak dovodit, že v tomto případě šlo o masovou vraždu s krátkodobou přípravou, kterou vyvolala prohra pachatele den před útokem a přesvědčení, že protihráči podváděli. Jednání lze tedy chápat jako tzv. reaktivní agresi, která se projevuje nízkou mírou kalkulu, silným emočním nábojem (typicky vztekem) a bývá vyvolána určitým podnětem. Motivem činu byla msta směřovaná především proti protihráčům, ač následky výbuchu postihly širší okruh osob.
40. Abdullah Saleh Al-Kohali – Jemen – 30. 5. 2008 – 10 + 20
(1981 – 4. 3. 2009)
V pátek 30. května 2008 se odehrál ozbrojený útok před jednou z mešit ve vesnici Bait Al-Aqari v distriktu Kohali (gubernie Amran) na severu Jemenu. Na následky střelných poranění nakonec zemřelo 10 osob (6 na místě, zbylí v nemocnici) a dalších nejméně 20 osob bylo zraněno. Zprvu se objevily spekulace o možném teroristickém pozadí činu, protože obdobné incidenty nebyly v Jemenu ničím zcela neobvyklým, nicméně již prvotní setření ukázalo, že za masakrem spíše stojí individuální konflikt.
Útok měl totiž na svědomí místní muž jménem Abdullah Saleh Al-Kohali (zdroje uvádějí věk kolem 27 let). Pachatel se ke spáchanému zločinu přiznal a uvedl, že chtěl bránit svoji čest a pomstít se muži, který jí znesvětil. Muž, vůči kterému pachatel cítil zášť a který byl mezi oběťmi útoku, měl mít opakované sexuální styky s pachatelovou sestrou a třikrát jí přivést do jiného stavu. Saleh Al-Kohali byl okolím označován za „psychicky nevyrovnaného muže“ a tedy bylo znalecky zkoumáno, zda-li je za svůj čin trestně odpovědný. Soud nakonec jeho příčetnost potvrdil a jemenský masový vrah byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. Ten byl vykonán v březnu roku 2009. K masové střelbě byla použita automatická puška (některé zdroje uvádějí „kulomet“) bez bližšího upřesnění.
Příčinou ataku tedy zřejmě byly spory o čest rodiny. Motivem činu byla msta člověku, který se v očích pachatele provinil proti místním zvyklostem tím, že udržoval vztah s pachatelovou sestrou, nicméně útok byl veden i proti dalším, nezúčastněným, osobám.
41. Matti Juhani Saari – Finsko – 23. 9. 2008 – 10 + 11
(20. 5. 1986 – 23. 9. 2008)
Dalším popsaným případem je tzv. školní masakr, který se odehrál 23. září 2008 na odborné - hotelové škole ve finském městě Kauhajoki. Toho dne vstoupil do budovy, krátce před 11. hodinou, student gastronomie na oné škole, dvaadvacetiletý Matti Juhani Saari, vyzbrojen legálně drženou pistolí Walther P22 a několika podomácku vyrobenými molotovovy koktejly. Na sobě měl tmavé oblečení a lyžařskou kuklu. Takto vybavený nejprve vstoupil do třídy kde studenti psali test a spustil střelbu. Nezasažení studenti buď prchali, okny, dveřmi, kudy se dalo, nebo se schovávali za lavicemi. Poté Saari vstoupil postupně ještě do několika tříd, v několika místnostech rozlil po podlaze benzín a zapálil jej, do jiných učeben pak vhodil donesené zápalné lahve. Když na místo dorazila první hlídka, Saari na ně skrz okno několikrát vystřelil a donutil je k ústupu, čímž získal další čas. V mezičase se pohyboval po škole a střílel buďto do oken nebo do lidí, které potkal. Mezi postřelenými byl i školník. Ten pak uvedl, že Saari byl na čin velice dobře připravený a působil klidně a chladnokrevně. Pachatel rovněž stihnul v mezičase zavolat jednomu příteli, kterému oznámil, co udělal a rozloučil se s ním. Když na místo dorazily posily, útočník se střelil do hlavy a na následky tohoto zranění o hodinu později zemřel.
Podle svědků si mladý pachatel ve vraždění přímo liboval a choval se velmi klidně a agresivně. Vždy se přiblížil k jednotlivým obětem a pak až z blízkosti vystřelil. Podle zúčastněných se rovněž nesetkal s téměř žádným odporem. Nakonec si řádění tohoto masového vraha vyžádalo celkem 10 usmrcených obětí (8 studentek, 1 student a 1 učitel – studenty školy tvořilo 90% dívek, čili nešlo o agresi zaměřenou přímo na dívky). Dalších 11 osob pak bylo zraněno. Pistoli použitou při ataku si Saari zakoupil měsíc před útokem, tedy krátce poté, co si udělal zbrojní pas.
Jako podstatný fakt je třeba uvést, že Saari byl vyslýchán pouhý den před útokem policií. Stalo se tak v důsledku několika videí s podobným - agresivním obsahem, které v průběhu asi 1 měsíce umístil na YouTube. Ve videu, které nahrál na internet zhruba týden před masovou vraždou, je natáčen, jak střílí na střelnici, poté namíří zbraň na kameru a pronese větu: „Vy zemřete jako další!“, což doprovodí několika výstřely směrem ke kameře. Na policii však uvedl, že vlastní zbrojní průkaz a video byla pouhá legrace.
Vyšetřovatelé po masové vraždě zjistili, že mladík o podobném činu uvažoval roky. Při prohlídce jeho pokoje ve studentské ubytovně našli řadu důkazů o jeho nenávisti k dalším lidem. V jeho domě našli poznámky, ve kterých např. stálo: „nenávidím lidi a celou lidskou rasu“ nebo „řešením je Walther 22“. Policisté pak sdělili, že podle poznámek Saari „měl potíže a nenáviděl všechno“.
Dále stojí za zmínku, že existuje podezření, že Saari se prostřednictvím internetu znal s pachatelem, který necelý rok předtím spáchal obdobnou masovou vraždu. Při té 18 letý student, Pekka-Eric Auvinen, rovněž nejprve nahrál video na internet a později ve škole palnou zbraní usmrtil 8 osob, než spáchal sebevraždu. Podle některých zdrojů spolu oba mladí muži na internetu hráli akční hru Battlefield 2 (kde měli být ve společném týmu) a v online konverzaci občas plánovat provedení nějakého podobného činu. Nicméně v roce 2009 policie uvedla, že podle vyšetřování se tito dva mladí muži neznali, ač si pořídili zbraň v totožném obchodě. Nicméně inspirací však masová vražda z roku 2007 pro Saariho jistě byla. Jelikož o zabíjení lidí uvažoval již od roku 2002, nemohl předešlý masakr nezaregistrovat.
Dalším střípkem do mozaiky je, že Matti Saari byl v roce 2006 měsíc v armádě, ze které byl propuštěn poté, co spustil při cvičení střelbu bez povolení. Vojáky byl popisován jako klidný, ale trochu divný mladík. Na druhou stranu Saari nebyl osamělý a měl i poměrně dost přátel, chodil se bavit do společnosti, i když nebyl vysloveně společenský typ. Podle jiných svědectví pak byl Saari na střední škole terčem šikany, kvůli čemuž ji opustil. Rovněž měl velice rád zbraně, jejichž vlastnění a používání má ve Finsku hlubokou historii.
Obsah jeho poznámek i veřejných projevů ukazuje na dlouhodobě pěstovanou nenávistnou a nihilistickou ideologii zaměřenou proti společnosti jako celku. Útok tak lze chápat jako vědomý akt agrese vůči okolnímu světu, nikoli jako impulzivní reakci na konkrétní bezprostřední událost. Přímý spouštěč však zůstává nejasný; předchozí školní masakr z roku 2007 mohl představovat významný inspirační moment.
42. Kazuhiro Ogawa – Japonsko – 1. 10. 2008 – 16 + 9
(nar. 1962)
Ve středu 1. října 2008 zachvátil požár kino pro dospělé v tzv. „Red light district“ (čtvrti červených luceren) v japonském městě Osaka. Požár vypukl kolem třetí hodiny ranní, kdy většina zákazníků, kteří obývali kabinky vybavené malou postelí a televizí s DVD přehrávačem, spala. Podle policie a hasičů se požár z přízemí rozšířil do prvního patra sedmipodlažní budovy, a než se ho podařilo uhasit, trval asi 90 minut. Většina malých kójí, které byly využívány nejen ke sledování pornofilmů, ale i jako levná možnost přespání, byla v době požáru obsazena. Celkem v tu dobu bylo v kójích ubytováno kolem 30 zákazníků. Požár nakonec zmařil život 16 mužů a 9 dalších bylo zraněno – všichni na následky inhalace kouře. Policie následně přišla s tím, že požár byl způsoben úmyslně a v této souvislosti byl zadržen šestačtyřicetiletý muž jménem Kazuhiro Ogawa. Pachatel měl v jedné z kabin zapálit noviny, které si pro tu příležitost do kina přinesl. Poté se požár rozšířil, což vedlo k výše popsaným tragickým následkům. Ogawa, nezaměstnaný muž, zprvu zapíral, později se však k úmyslnému způsobení požáru přiznal a omluvil se za jeho následky. K motivu uvedl prý pouze to, že již byl unavený životem a hodlal spáchat sebevraždu. Nicméně poté, co viděl, jak kouř vyplňuje jeho pronajatou kóji, dostal strach a utekl. Co se týká jeho osoby, zdroje uvádí, že poté co prohrál celý svůj majetek v hazardních hrách a obrovsky se zadlužil, rozvedla se s ním manželka (10 let před popisovanou událostí) a on skončil opuštěný a bez prostředků, odkázaný na dávky sociální péče a se stále trvající závislostí na hazardu. Dva týdny před osudným dnem údajně požádal přítele, aby mu půjčil 10 000 jenů, ten mu však nevyhověl.
Ač u soudu Ogawa opět změnil názor a svou vinu na požáru popíral, byl nakonec odsouzen k trestu smrti. Tento rozsudek v roce 2014 potvrdil i nejvyšší japonský soud. Podle posledních zpráv (r. 2022) rozsudek zatím nebyl vykonán.
Případ představuje specifickou kategorii masové vraždy, kdy primárně deklarovaným záměrem pachatele byla sebevražda, avšak zvolený způsob provedení objektivně ohrozil a následně usmrtil další osoby. Otázka, zda Ogawa jednal s přímým úmyslem usmrtit i ostatní, nebo byl s takovým následkem alespoň srozuměn, byla předmětem soudního posouzení; konečný rozsudek kvalifikoval čin jako úmyslné usmrcení, tedy vraždu. Z hlediska motivace lze vycházet z jeho dlouhodobě nepříznivé životní situace, zadlužení, sociální izolace a závislosti na hazardu, kdy primárním motivem mohla být skutečně touha po sebevraždě, nicméně jelikož byla provedena tak nebezpečným způsobem pro okolí, je možné, že v mysli pachatele hrály roli i další motivační faktory, např. touha po vzbuzení pozornosti či určitá msta – toto však nebylo jednoznačně prokázáno. Bezprostřední spouštěč nelze s jistotou určit; nevyhovění jeho žádosti o půjčku dva týdny před incidentem však mohlo představovat jeden z možných stresových faktorů v období před činem. Skutečnost, že po rozšíření požáru nevyvinul žádnou snahu varovat ostatní ani přivolat pomoc, byla soudem vyhodnocena jako významný faktor při posuzování jeho odpovědnosti.
43. Bruce Jeffrey Pardo – USA – 24. 12. 2008 – 9 + 3
(1963 – 24. 12. 2008)
Masová vražda nazývaná jako tzv. „Covinský masakr“ se odehrála v městečku Covina na předměstí Los Angeles v americkém státě Kalifornie, chvíli před půlnocí mezi americkými vánočními svátky Christmas Eve a Christmas Day. Toho večera zaklepal pětačtyřicetiletý Bruce Jeffrey Pardo, převlečený za Santa Clause, na dveře domu rodičů jeho bývalé manželky. V jedné ruce držel podomácku vyrobený „plamenomet“, respektive improvizované zařízení k rozstřiku zapáleného paliva, které bylo zabaleno jako vánoční dárek, ve druhé ruce držel legálně drženou poloautomatickou pistoli ráže 9 mm a za opaskem měl další 3 zbraně stejného kalibru (v médiích uváděny pistole SIG Sauer). Když se dveře otevřely, pachatel nejprve vystřelil po osmileté dívce, kterou spatřil jako první a vážně ji zranil. Poté vstoupil do domu a začal bez rozlišení střílet do hostů vánoční oslavy, kterých bylo přibližně 25 až 30. Vyděšení hosté se ukrývali různě v domě, za nábytek, do jiných místností. Někteří zas skákali z oken ven. Když byla střelba u konce, vzal Pardo upravené zařízení k rozstřiku paliva a s jeho pomocí dům zapálil. Celkem si tato masová vražda nakonec vyžádala 9 obětí na životech (většina zamřela v důsledku střelných poranění, zbylí v důsledku požáru) a 3 zraněné. Mezi zavražděnými byla jak mužova exmanželka, tak její rodiče a další její příbuzní. Pardo se po útoku převlékl do svého oblečení a autem odjel do domu svého bratra, vzdáleném asi 50 km od místa činu. Tam nakonec pomocí pistole spáchal sebevraždu.
Existují indicie, že původní plán zahrnoval ještě usmrcení Pardovo matky a rozvodového právníka své ex-manželky. Pardova matka totiž podle něj v rozvodu více soucítila s jeho ex-manželkou. Kvůli nemoci se však osudné vánoční oslavy nezúčastnila. Po činu měl Pardo pravděpodobně v úmyslu uprchnout; policisté nalezli důkazy, které této verzi nasvědčovaly (hotovost, cestovní plány). Nicméně Pardo sám utrpěl při svém žhářském útoku popáleniny třetího stupně na rukách a možná i kvůli tomu plán útěku vzdal a spáchal sebevraždu.
Vnější příčiny této masové vraždy zřejmě úzce souvisí s konfliktním rozvodem. Pardo a jeho žena spolu byli oddáni v roce 2006. Manželství však nevydrželo a manželka podala v září 2008 žádost o rozvod. Pouhý týden před masakrem skončilo řízení o vypořádání majetku. V něm bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že Pardovi zůstane dům, ale musí ženě vyplatit 10 000 USD, s čímž nesouhlasil. Poukazoval především na to, že manželka žije zdarma v domě svých rodičů, jezdí v drahém autě, stravuje se v restauracích a navštěvuje golfové akce, zatímco Pardo byl v červenci 2008 propuštěn ze zaměstnání (podle médií kvůli vykazování neodpracovaných hodin) a je nezaměstnaný.
Mimo rozvodu a ztráty zaměstnání nelze nezmínit ještě dlouhodobý pocit viny, který měl Pardo podle některých svědectví kvůli svému synovi z předchozího manželství. Ten totiž utrpěl vážné poškození mozku v době, kdy ho měl Pardo hlídat. Nedlouho po úrazu se s matkou syna rozešel a kontakt se synem přerušil. Existenci prvorozeného syna před svou pozdější manželkou tajil.
Co se týká osoby pachatele, nebyl v minulosti trestán a neměl žádné známé problémy se zákonem. Sousedé ho popisovali jako běžného, případně dokonce velmi milého člověka. Byl aktivní v náboženské komunitě a měl přátele. Neodpovídal tedy stereotypní představě sociálně izolovaného „podivína“. Motiv činu lze interpretovat jako akt pomsty namířený proti bývalé manželce a její rodině. Jako příčiny lze označit kumulaci osobních a ekonomických ztrát (rozpad manželství, ztráta zaměstnání), přičemž bezprostředním spouštěčem mohl být ukončený majetkový spor v rámci rozvodu, kde k vypořádání došlo pouhý týden před masakrem.
Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz
Po plagiátech je aktivně pátráno!