Asi nejznámějším případem, který se stal, je vědomé a úmyslné šíření koronaviru, kterého se ve městě Gamagori dopustil padesátiletý Japonec na počátku března. Vše začalo tím, když se koronavirem nakazili rodiče zmíněného muže. Padesátiletý muž, ač netrpěl žádnými příznaky, musel následně podstoupit lékařský test, který jeho nákazu 4. března skutečně potvrdil. Zdravotníci tak muži nařídili, aby zůstal doma, s tím, že následující den bude převezen do jedné z nemocnic. Nakažený muž se však místo pobytu doma rozhodl navštívit místní bary, když jednomu z rodinných příslušníků při odchodu dokonce sdělil, že jde „šířit koronavirus“. Poté pobyl několik hodin ve dvou různých barech, kde popíjel a bavil se s přítomnými lidmi. Některým z nich v alkoholovém opojení dokonce svou nákazu přiznal. To přítomné pochopitelně vyděsilo a tak se rozhodli sdělit tento fakt obsluze. Zaměstnanci baru okamžitě kontaktovali zdravotnické úřady a policii, ale když na místo dorazili strážníci v ochranných oblecích, nakažený muž již pobýval doma, kam se nechal odvézt taxíkem. Jím navštívené bary pak musely být kompletně vydezinfikovány a zaměstnanci i návštěvníci barů byli otestováni. U jedné z hostesek pak test 12. března skutečně nákazu prokázal. Jak to s viníkem nakonec dopadlo? No byl potrestán tzv. „božími mlýny“, když v půlce března japonská média přinesla zprávu o tom, že sám nákaze podlehl. Ještě dodejme pro jeho případné následovníky, že v Česku byl koronavirus zařazen na seznam nakažlivých nemocí 13. března. Tedy výše popsané jednání by pravděpodobně bylo klasifikováno jako trestný čin úmyslného šíření nakažlivé lidské nemoci, kde horní hranice trestu činí až 12 let odnětí svobody.