Výsledky vyhledávání

Ondrej Rigo - nejhorší slovenský sériový vrah, který v letech 1990-1992 ve třech různých evropských státech připravil o život nejméně devět osob. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Ondrej Rigo 16. 6. 2022 Ondrej Rigo - nejhorší slovenský sériový vrah, který v letech 1990-1992 zavraždil v Německu, Holandsku a na Slovensku nejméně 9 osob. Motiv jeho zločinů byl sexuální, když ženské oběti po jejich usmrcení zneužíval. Modus operandi tohoto pachatele zahrnoval vyhlédnutí si ženské oběti v přízemním bytě, do kterého vniknul skrz pootevřené okno, načež spící oběť ubil ranami ho hlavy, aby na bezvládném tělě vykonal soulož. Poté byt ještě prohledal a odcizil nejrůznější cennosti. Za své zločiny byl nakonec odsouzen k doživotnímu odnětí svobody. 14. června 2022 ve výkonu trestu zemřel. Narozen : 17. 12. 1955 Zemřel :14. 6. 2022 Země :Slovensko Počet obětí :9 Unikal :2 roky Vražedná aktivita :1990-1992 Přezdívka : "Ponožkový vrah", "Bestie", "Pavouk" V tomto článku se budeme věnovat muži, který je označován za nejhoršího , resp. nejplodnějšího sériového vraha v historii Slovenska . Rovněž jde o prvního pachatele , který byl na Slovensku usvědčen pomocí metody analýzy DNA . Netradiční je taktéž to, že si vrah ve snaze nezanechat na místech činu své otisky prstů nasazoval na ruce vlastní ponožky, z čehož pramení jedna z jeho přezdívek "Ponožkový vrah ". Ostatně i další jeho přezdívka ("Pavouk") pramení z jiného netradičního prvku jeho modu operandi , kdy se byl schopný do bytů obětí dostávat až akrobatickými výkony. Specifické je rovněž to, že jde o jednoho z mála československých vrahů, který svou vražednou sérii "provozoval" na území několika evropských států . Dalším velice zajímavým faktem pak je, že na vypracování psychologického profilu neznámého pachatele, který v té době děsil celou Bratislavu, se podíleli i agenti FBI . Jméno dotyčného zní - Ondrej Rigo . Rodinný "backgroung", dětství a dospívání Onrej Rigo se narodil 17. 12. 1955 v městečku Modra , které se nachází se na jihozápadním Slovensku . Jeho rodina byla Rómského původu , ale jak sám Rigo později zdůrazňoval, „nebyli obyčejní Cigáni “ a žili prý vždy „na úrovni “. Není jisté, zda tím myslel finanční zabezpečení rodiny, či cokoli jiného, jisté je, že rozhodně nešlo o spořádanou rodinu . Rigův otec byl recidivista (věnoval se vloupačkám a jiným majetkovým trestným činům ), který opkaovaně končil za mřížemi, tedy v rodině byl spíše nepřítomný . Když mu bylo 38 let , byl v důsledku svého životního stylu zastřelen (někde uvedeno, že při jednom z vloupání, jinde, že při hádce). Každopádně zemřel v době, kdy O. Rigo ještě nebyl dospělý . „Bol krásny ako herec, nikdy nerobil… nemusel “, takto na něj Rigo ml. později vzpomínal. Jeho matka byla údajně v invalidním důchodu , nicméně přivydělávala si jako toaletářka v hotelu . I ona zemřela předčasně, konkrétně pak v roce 2000 , poté, co ji srazilo auto. Rigo oba rodiče hodnotil kladně, měl je rád a k němu i jeho sourozencům se prý chovali vždy dobře. Na otázku spisovatele D. Kičina v roce 2012 uvedl: „Na svojich rodičov niedky myslím, mal som ich v láske. “ V jiném rozhovoru pak na otázku, zda-li někdy plakal, uvedl, že mu "tekly slzy ", když se dozvěděl o smrti své matky. Lze tedy shrnout, že ačkoliv rodinné prostředí zdaleka nefungovalo tak, jak by mělo, Ondreje Riga s rodiči pojilo silné citové pouto . Ondrej Rigo byl nejstarším ze šesti sourozenců , kdy většina z nich nežila bezproblémovým životem. Jeden z bratrů skončil po úrazu hlavy v psychiatrické léčebně , druhý spáchal sebevraždu a další byl opakovaně trestán za majetkovou trestnou činnost . Dva sourozenci (bratr a sestra) žili v době zadržení v zahraničí. „Tí sa majú dobře “, zhodnotil Rigo. O samotném dětství Ondreje Riga lze uvést, že v sedmi letech začal navštěvovat běžnou základní školu . Učení mu šlo těžce, ve škole měl časté absence a jednou propadl z matematiky . Ve čtrnácti letech byl Rigo kvůli svému chování umístěn do „polepšovny “ (resp. diagnostickém ústavu ) a potom strávil spolu se svými sourozenci zhruba rok v dětském domově . Psychiatricky se nikdy neléčil. Když dokončil základní školu, rodina se údajně přestěvovala do Čech, kde začal pracovat na statku a později jako brigádník na stavbě (pozn. tato informace byla zmíněna jen v jednom zdroji, proto ji třeba brát opatrně). Každopádně mezi 20-22 lety absolvoval dvouletou základní vojenskou službu . Během ní byl víckrát disciplinárně trestán , takže byl nucen sloužit o 21 dní déle. Poté se již začal dopouštět trestné činnosti, ale k tomu se ještě dostaneme. V Rigově dětství a dospívání lze vysledovat hned několik varovných signálů , které svědčily pro možný pozdější neblahý vývoj. Šlo např. o noční pomočování , kvůli kterému se Rigo údajně léčil. V zdravotní anamnéze stojí za zmínku několik úrazů hlavy . Ty většinou vznikly při rvačkách. Naposledy ho prý v roce 1988 zbili tři muži železnou tyčí, kdy byl kvůli zásahu do hlavy dokonce v bezvědomí . Jak již bylo uvedeno, Rigo vyrůstal v nestálém rodinném prostředí se špatnými vzory , což bývá v odborné literatuře řazeno mezi další rizikové faktory v případech sériových vrahů. Taktéž lze zmínit pobyt v dětském domově a na čas dokonce i v „pasťáku “. Ondrej Rigo Co se týče sexuálního vývoje , lze zmínit, že první pohlavní styk měl mít Rigo jako 17letý . Ve věku 22 let se oženil se ženou, se kterou se seznámil v průběhu povinné dvouleté vojenské služby. Manželsví však nevydrželo dlouho, protože si prý žena neuměla zvyknout na život v Bratislavě, žárlila na něj Riga, a tak se vrátila raději do Popradu. Svůj vztah s první manželkou Rigo později popsal takto: „Dobrý, ale po dlhšom odlúčení som si našiel družku, s kterou sme čekali diaťa. Já si myslím, že so ženou sma se kvóli tomu po čase rozišli. “ Po rozchodu s manželkou žil Rigo pět let s jinou ženou , se kterou zplodil dceru . Žena ho však opustila, když byl ve výkonu trestu. Od té doby měl postupně čtyři další partnerky , se kterými žil ve společné domácnosti . Mimo toho měl mnoho příležitostných sexuálních partnerek . Sám hovořil o tom, že měl okolo "sto báb " a označil se za sexuálně velmi náruživého člověka. Pohlavní styk prý potřeboval každý den. Na druhou stranu sexuální abstinenci ve výkonech trestu podle svých slov snášel dobře. Před znalcem v této souvislsti zdůrazňoval, že má rád „obyčajný sex “ a nikdy se s partnerkami neprojevoval násilně. Právě seznamování se ženami a návštěvy kaváren a nočních podníků , kde k tomu docházelo, Rigo zmínil jako jeden ze svých velkých koníčků – druhým pak byla návštěva kin . Zde můžeme rovněž uvést, že šo o silného kuřáka , což se mu ostatně několikrát stalo osudným, ale k tomu se teprve dostaneme. V případě alkoholu pak šlo o příležitostného konzumenta (nejraději měl slivovici) a v této kriminální kauze, na rozdíl od mnoha jiných, alkohol nehraje žádnou podstatnou roli. Co se týká pracovních zkušeností , uveďme, že se Rigo většinou (tedy, když zrovna nebyl ve výkonu trestu) živil jako topič (např. v nemocnici) a měl rovněž složené zkoušky plynaře . V posledním období na svobodě pak vypomáhal matce jako šatnář . V žádném zaměstnání příliš dlouho nezdržel . Kriminální kariéra a pobyt v zahraničí Svůj první trestný čin , za který byl potrestaný, spáchal Rigo nedlouho po dokončení povinné vojenské služby . „Krátko po základnej vojenskej službě som spáchal prvý trestný čin. Bolo to vlámanie a rozkrádanie socialistického majetku “, uvedl k tomu. Poté byl souzen ještě 9x a to za trestné činy příživnictví, krádeže spáchané vloupáním do cizích objektů či za pokus o nedovolené opuštění republiky , přičemž 6x se ocitl za mřížemi . Zajímavé je, že nikdy nebyl souzen pro sexuální či násilný trestný čin. Rovněž je dobré zmínit, že už při těchto prvních vloupačkách si osvojil svůj později využívaný modus operandi , kdy vnikal do přízemních bytů a objektů, kam se dostával skrze pootevřená okna . Tímto způsobem, tedy pácháním majetkové trestné činnosti střídané pobyty ve vězení, se Rigo protloukal životem až do 28. září 1989 , kdy byl vzat do vazby pro dnes již neexistující trestný čin opuštění republiky (konkrétně § 109 trestního zákona č. 40/1961 Sb. platného do 1. 2. 1990). Ve vazbě ve věznici v Nitře pak byl až do 9. prosince 1989 , kdy byl na základě amnestie vyhlášené 8. prosince 1989 tehdejším prezidentem Gustavem Husákem propuštěn . V této souvislosti stojí za zmínku jedna často opakovaná nepřesnost. Ondrej Rigo se nedostal na svobodu díky hojně kritizované, a jak se později ukázalo, příliš široké amnestii , kterou vyhlásil Václav Havel 1. 1. 1990 . Totiž ještě než došlo k tomuto aktu, vyhlásil pod politickým tlakem amnestii i Havláv předchůdce Gustav Husák . Ta se vztahovala na tzv. politické vězně (konkrétně šlo o osoby, které byly osdouzeny či stíhány pro trestné činy podvracení republiky, pobuřování, opuštění republiky a poškozování státu světové socialistické soustavy ). Psal se tedy 9. prosinec 1989 a Rigo se ocitl na svobodě . Jelikož už dlouho toužil po vycestování do zahraničí, nečekal ani den a bez platného pasu se mu podařilo dostat do Rakouska , konkrétně do Vídně . Zde se ale vůbec neměl dobře a bez peněz, zázemí a platného dokladu totožnosti byl nucen přespávat po vlakových nádražích a vlacích. Naštěstí pro něj se mu po krátkém čase podařilo získat falešný jugoslávský pas na jméno Nedo Ikič , pomocí nehož se záhy pokusil dosta do Německa (resp. tehdy Západního Německa ) za svým bratrem, který toho času bydlel v Kolíně nad Rýnem (jinde Mnichov) . Jenže, že jde o falešný pas, bylo německými úřady odhaleno a Rigo byl předběžně zadržený a umístěný do věznice Bad Reichenhall . Následovalo přeložení do věznice Bernau , kde setrval až do 6. února 1990 , kdy byl propuštěn na svobodu jako osoba bez trvalého bydliště . To znamenalo, že byl umístěný do Domova pro azylanty ve Furholzenu u Freisingu a bylo mu uděleno dočasné povolení k pobytu s tím, že se musí pohybovat jen v okrese Freising . Jenže nějaké zákazy Onreji Rigovi vůbec nic neříkaly, a tak pravidelně navštěvoval nedaleký Mnichov , kde byl německou policií také několikrát kontrolován. Naposledy 20. září 1990 , když byl chycen při vloupání do jednoho z kiosků . Po absolvování výslechu na policii se měl obratem hlásit na úřadě pro azylanty, ale místo toho kontaktoval svého bratra a s jeho pomocí raději Německo opustil a přesunul se za sestrou Helenou do Holandska . V Nizozemí pak pobyl sotva týden , načež se 28. září 1990 vrátil i se sestrou zpět na Slovensko. Zde se hodí připomenout, že ač se sám Rigo hodnotil jako sexuálně náruživý, po celý čas v zahraničí, tedy cca 10 měsíců, neměl žádnou sexuální parnerku: „Tam to nešlo…boli problémy… dohovoriť sa a tak “, hodnotil později příčiny nedobrovolné sexuální abstinence. Jenže ono vlastně o nepřerušenou 10 měsíční sexuální abstinenci nešlo, čímž se dostáváme k tomu, čím se Ondrej Rigo nechvalně proslavil , tedy k jeho vražedné sérii. Ale o tom až v dalším dílu. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2022 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Článek o případu Adolfa Hlubika, recidivisty odsouzeného na doživotí za vraždu pracovnice herny v Olomouci. Muž, který strávil většinu života za mřížemi, byl za jinou vraždu odsouzen už v minulosti. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Adolf Hlubik 26. 5. 2026 Adolf Hlubik – český recidivista a vrah, který v květnu 2022 během ozbrojeného přepadení herny v Olomouci střelil barmanku Miluši N. z bezprostřední blízkosti do hlavy. Hlubik byl už v minulosti odsouzen za vraždu a většinu svého života strávil ve vězení za majetkovou a násilnou trestnou činnost. Za zločin v Olomouci byl odsouzen k doživotnímu trestu a stal se nejstarším mužským "doživoťákem" v ČR. Narozen: 1949 Nyní: výkon trestu Stát: ČR Počet obětí: 2 Unikal: 1 den Vražedná aktivita: 1980-2022 Bezohledný V květnu 2022 vstoupil do herny na olomoucké Masarykově třídě muž s revolverem schovaným za pasem. O několik okamžiků později ležela pracovnice Miluše N. s prostřelenou hlavou za barovým pultem. Pachatelem byl recidivista Adolf Hlubik , který byl už v minulosti odsouzen za vraždu . Soudy jej nakonec poslaly na doživotí . 51 vteřin Psal se pátek 20. květen 2022 , když tehdy třiasedmdesátiletý Adolf Hlubik přijel odpoledne vlakem do Olomouce . Pohyboval se v okolí nádraží, vypil v nádražní restauraci dvě piva a tři fernety a pak posedával venku na lavičkách. Později tvrdil, že právě tam dostal „zprávu“, že v jedné z heren pracuje žena, která dluží 20 tisíc korun. Prý nemělo jít o loupež, ale o „vymožení dluhu “ pro lidi, kteří jej údajně kontaktovali telepaticky . Mluvil o „Galileo Galileovi “ i o "sicilské mafii "… Herna na olomoucké Masarykově třídě Po 20:25 vstoupil Hlubik do herny na Masarykově třídy. Kamera zachytila, že nejprve několik sekund vyčkával, až hernu opustí jeden z hostů, se kterým se minul poblíž vstupních dveří. Poté přistoupil k baru a vytáhl revolver Taurus ráže .38 Special , který měl schovaný za pasem. Zbraň namířil na sedmapadesátiletou barmanku Miluši N. a zavelel: „Vážená, navalte 20 tisíc, nebo jste mrtvá, to vám říkám já! “ Žena se ho však místo okamžitého uposlechnutí zeptala: „Proč to děláte? “ Lupič na to reagoval podrážděně: „Kurva rychle, nekecejte, nic nemačkejte! Slyšíte, co říkám? Nebo vystřelím a je po vás, to vám říkám já! Chcete? Mačkáte to? “ Ve stejné chvíli sáhla paní Miluše po hlavni revolveru. Adolf Hlubik však prudce trhl pravou rukou k sobě a zbraň jí vyškubl. Barmanka tak ustoupila k židli za barem a se zopakováním dotazu „Proč to děláte? “ a domluvou, že to nemá cenu a stařík by se tím mohl přivést do problémů, do ní usedla. V tu chvíli se k ní Hlubik natočil, natáhl ruku se zbraní přes barový pult co nejblíže směrem k její hlavě a prohlásil: „Ptám se tě naposled. “ Miluše N. už nijak zareagovat nestačila. Pachatel ji k tomu nedal příležitost. Dvě vteřiny po jeho poslední větě zmáčknul spoušť a vystřelil . Ruku se zbraní v tu chvíli držel asi jen 50 cm od její hlavy . Celé přepadení od vstupu do herny trvalo pouze 51 sekund . 51 vteřin, které dramaticky a nezvratně změnily život několika lidem. Střela proletěla hlavou poškozené a způsobila jí devastující poranění mozku se zlomeninami lebečních kostí a masivním krvácením. Přesto žena stále žila. Když do herny po desítkách minut vstoupil svědek , našel ji sice sesunutou za barem, ale ještě dýchající, hýbající rukama a vydávající nesrozumitelné zvuky. Mluvit už ale nedokázala . Místo činu Dostatek důkazů Hlubik si po výstřelu zandal revolver za pas a aniž by cokoli vzal , hernu kvapem opustil. Revolver později zahodil do křoví poblíž vysokoškolských kolejí. Potom zamířil zpět k nádraží. Tam změnil svršek a koupil si lístek na noční vlak do Veselí nad Moravou. Také si podle své výpovědi dal další pivo, fernet a koupil si placatku borovičky. Tvrdil, že nevěděl, že ženu skutečně zasáhl: „Když jsem vystřelil, neřekla ani au. Nevěděl jsem, že je střelená. Kdybych to věděl, sedl bych hned na první vlak a ujel. “ Ještě téhož večera byla hlídkám rozeslána fotografie podezřelého a ten byl ve 23:46 před nádraží bez odporu zadržen . Vyšetřovatelé zajistili kamerové záznamy , balistické stopy i samotný revolver , který tři dny po činu pod keřem objevil údržbář univerzity, a který pachatel několik týdnů před činem odcizil z garáže svému vnukovi . Ve válci zbraně zůstala vystřelená nábojnice. Znalci potvrdili, že právě z tohoto revolveru byla střela vypálena. Na zbrani i oděvu podezřelého byly nalezeny částice povýstřelových zplodin a znalci navíc zajistili DNA stopy Hlubika na barovém pultu i samotném revolveru . K tomu celý průběh vraždy zachytila bezpečnostní kamera v baru včetně zvukové stopy . Vražedná zbraň Hlubik během přípravného řízení nespolupracoval a až na prvotní stručné vylíčení skutku odmítl vypovídat. Zřejmě jednal v souladu s pravidlem zkušeného kriminálníka, které předestřel v jednom z dopisů, který z vazby zaslal bývalému spoluvězni: „Milane, staré pravidlo zní: pokud tě přímo nikdo nechytí za ruku, tak vždy zapírat neboť stále je nějaká naděje. “ Halucinace? Vyjadřovat se začal až během hlavního líčení . Vzhledem k množství důkazů nakonec nepopíral samotné přepadení ani výstřel . Tvrdil však, že ženu zabít nechtěl . Podle své obhajoby mířil na rameno, ale kvůli těžkému poškození zraku přesně neviděl, kam ve skutečnosti střílí. Nejvyšší soud však později upozornil, že kamerové záznamy zachytily obžalovaného při běžném pohybu po městě i při čtení novin před nádražím. Krátce před činem si navíc do úschovní skříňky odložil batoh se slepeckou holí. Soudy tak dospěly k závěru, že jeho zraková vada nebyla tak závažná , jak tvrdil, a že střelba byla vedena do hlavy zcela cíleně . Rovněž verzi o hlasech mu soud neuvěřil , ač znalci tuto skutečnost nebyli schopni z lékařského hlediska vyloučit. Při hodnocení obžalovaného diagnostikovali disociální poruchu osobnosti , závislost na alkoholu , mírnou kognitivní poruchu a možnou organickou halucinózu . Připustili sice možnost sluchových halucinací, ale i tak podle nich samotná vražda nebyla „chorobně motivovaná “ , nýbrž šlo o výsledek jeho osobnostního nastavení a agresivní reakce na odpor oběti . Podle znalců už ve chvíli, kdy Hlubik zmáčkl spoušť, nešlo pouze o peníze. Významnou roli hrála pomstychtivost a vztek nad tím , že se oběť nepodřídila jeho požadavkům a neprojevila mu dostatečnou „úctu“. V posudku dále zaznělo, že jde o průměrně inteligentního člověka s dlouhodobě agresivní osobnostní strukturou , bezohledného , s nízkým prahem pro uvolnění agrese , nezájem o city druhých, s celoživotní tendencí racionalizovat vlastní činy a zkreslovat vědomě či nevědomě informace za účelem zbavení se odpovědnosti. Jeden ze znalců uvedl, že se ve své praxi ještě nesetkal s člověkem v tak pokročilém věku , který by vykazoval tak silné sklony k impulzivnímu a agresivnímu jednání . S přihlédnutím k tomu všemu byl v hodnocení prognózy resocializace nebývale kategorický. „Resocializace je nemožná s ohledem na osobnostní strukturu obžalovaného a jeho celoživotní recidivu “. Recidivista Soud se rovněž obligátně zabýval kriminální historií Hlubika , která byla mimořádně rozsáhlá a násilná. Šlo o muže, který pocházel z dělnické rodiny, po ukončení devítileté základní školy nastoupil jako učeň do průmyslové školy v Gottwaldově, kde však ukončil jen dva roky, načež nastoupil do výkonu trestu. Za mřížemi strávil téměř padesát let života a v rejstříku trestů měl třináct záznamů. Poprvé byl trestán odnětím svobody už v roce 1966 ve svých pouhých 17 letech . Údajně, když opilý odcizil nastartované vozidlo, se kterým potom havaroval. Velkou část jeho prohřešků přitom tvořily násilné delikty se zbraněmi v ruce. Nejzávažnějšího činu před olomouckou vraždou se dopustil v roce 1980 ve věznici Leopoldov , kde kladivem ubil svého spoluvězně . Vražda byla spáchána dne 19. září 1980 ve věznici v Leopoldově . Obětí se stal padesátiletý spoluvězeň , který s Hlubikem sdílel celu. K incidentu došlo v době, kdy se v cele nacházeli tři odsouzení, zatímco ostatní vězni byli ve společenské místnosti a sledovali televizi. Hlubik muže nejprve několikrát udeřil kladivem do hlavy , poté jeho bezvládné tělo odtáhl na toaletu , která byla součástí cely, kde ho doslova dobil a způsobil mu mnohočetné zlomeniny klenby lebeční. Před soudem se k vraždě doznal , hájil se však tím, že byl pod psychickým tlakem . Tvrdil, že mu oběť vyhrožovala zabitím, a on se proto obával o svůj život. Zároveň uváděl, že ho ke spáchání činu navedl jiný spoluvězeň , který měl vraždu dokonat. Soud však tuto verzi vyvrátil. Svědci totiž vypověděli, že mezi Hlubikem a zavražděným předtím nedocházelo k žádným konfliktům a c osoba, kterou označoval za skutečného pachatele, se v době vraždy nemohla v cele nacházet. Podle soudu zvolil Hlubik tuto obhajobu ze strachu před trestem smrti a snažil se tak zmírnit míru svého zavinění. V jeho neprospěch naopak svědčila skutečnost, že již před činem naznačoval dalším vězňům, že se na oddílu brzy něco stane , přičemž on bude jediným svědkem a získá z toho určité výhody. Soud dospěl k závěru, že v osudný den záměrně vyvolal s poškozeným hádku, během níž na něj zaútočil. Motivem činu měla být podle znalců snaha prosadit se mezi ostatními vězni . Zločin byl o to závažnější, že byl připravovaný . Soud tento závěr opřel o skutečnost, že si Hlubik záměrně vybral o dvacet let staršího spoluvězně , který byl navíc tělesně postižený, a nepředpokládal proto výraznější odpor. Po činu se navíc snažil zahladit stopy . Vyměnil zakrvácené povlečení a poté, co jiný spoluvězeň nalezl mrtvolu, se aktivně podílel na jejím přenášení , aby mohl vysvětlit, proč má na oblečení stopy krve . Spoluvězni tehdy o Hlubikovi uvedli, že nebyl oblíbený , často na cele požíval návykové látky a po nich byl agresivní . Věznice pak uvedla, že během výkonu nerespektoval pravidla, byl 19krát disciplinárně potrestán a naopak nedostal jedinou odměnu . V roce 1967 se k tomu pokusil uprchnout z nápravného zařízení v Lipkovicích. Při rozhodování o trestu soud posuzoval i možnost uložení trestu smrti. Pro něj však nebyly splněny zákonné podmínky. V Hlubikův prospěch svědčilo, že se k vraždě doznal a projevil nad svým činem lítost. "Je třeba uvést, že znalci nevyloučili možnost resocializace , navíc jde o poměrně mladého člověka , a tedy je zde možnost nápravy ". Soudy proto Hlubikovi za vraždu nakonec uložily trest odnětí svobody v délce 21 let . Jen dva měsíce po podmínečném propuštění z vězení, konkrétně v roce 2002 , spáchal ozbrojenou loupež se spolupachatelem, kdy se zbraní v ruce obrali taxikáře . V roce 2012 pak podnapilý zaútočil nožem na obsluhu restaurace poté, co napomenula kvůli nevhodnému chování jeho známého. „Blížil se ke mně se slovy: Chceš zemřít hned, nebo až zítra? Pak jsem za sebou uslyšel výkřik: Pozor, nůž! a ucítil, jak mi ostří jede po břiše, “ uvedl napadený. Naštěstí stačil včas uskočit a zranění bylo jen lehké. Hlubik za pokus o těžké ublížení na zdraví putoval za mříže na dalších pět a půl let . Další incident v opilosti následoval v létě 2018 , kdy byl v baru vyzván, ať za zaplatí a odejde . Hlubik na to reagoval vytažením revolveru , který přiložil k čelu muže, který ho napomenul a řekl mu, že ho zabije , protože s tím nemá problém, a že už zabil více lidí. Téhož večera přiložil zbraň k hlavě ještě dalšímu muži a prohlašoval, že má chuť někoho zabít . Doživotí Krajský soud neshledal žádnou polehčující okolnost ve prospěch obžalovaného. V rozsudku zmínil, že "usmrcení bylo do slova a do písmene popravou ". Vzhledem ke všem okolnostem tak odsoudil Adolfa Hlubika k doživotnímu trestu . Vrchní soud v Olomouci později doživotní trest potvrdil , stejně tak jako Nejvyšší soud . Podle soudců nebyla naděje, že by se pachatele podařilo napravit mírnějším trestem a společnost před ním musí být trvale chráněna . Při rozhodování přitom soudy nevycházely jen z bezcitnosti samotného útoku a rozsáhlé trestní minulosti obžalovaného, ale i z následků, které jeho čin zanechal v životě oběti a jejích blízkých. Hlubik po svém doživotním odsouzení v pořadu Bez lítosti kritizoval práci jednoho se soudců, který si pode jeho názoru hrál na lékaře, když podceňoval jeho vadu zraku. "Kdybych to tenkrát věděl, co udělá, a že skončím na doživotí, tak jsem si na něj počkal, protože on si nic jiného nezaslouží ", vyjádřil se na jeho adresu. Statečná žena Za samotným soudním rozhodnutím zůstává i příběh nebojácné barmanky , která při přepadení neustoupila, pokusila se s pachatelem komunikovat a dokonce vztáhla ruku oproti jeho zbrani. Bohužel, právě její odpor podle soudu vedl k eskalaci celé situace . Subtilní stařík zřejmě nevyvolal v ženě dostatečnou obavu o život a dle kriminalistů je ze záznamu bezpečnostní kamery zcela patrné, že jej nevnímala jako hrozbu . Miluše N. byla po přepadení se střelným poraněním hlavy převezena do nemocnice, kde podstoupila opakované neurochirurgické operace . Následovaly měsíce, během nichž byla napojena na plicní ventilaci, vyživovací sondu a vyžadovala nepřetržitou péči. „Maminka vnímala, poznávala nás. Viděla jsem za těch deset měsíců pokroky: jedla, pila, jednoslovně na nás promluvila. Stále jsem viděla existující naději a věřila v zázrak, “ uvedla starší dcera paní Miluše pro Deník.cz. Bohužel následky zranění podle lékařů naději nedávaly. „Pan doktor říkal, že maminka vyhrála několik bitev v předem prohraném boji, protože poškození mozku bylo příliš velké. “ Miluše N. zůstala upoutaná na lůžko až do své smrti dne 7. března 2023. Po ženě zůstaly dvě dcery . Jedna dospělá, druhá nezletilá studující střední školu. S tou v době vraždy žila sama. Starší dcera popsala, že se po útoku život celé rodiny změnil v dlouhé čekání mezi nadějí a bezmocí . Rodina matku pravidelně navštěvovala v nemocnici a sledovala její postupné odcházení. Matka podle ní byla před útokem aktivní a samostatná žena, která navzdory náročné práci pomáhala svému okolí a starala se o rodinu . „Je to dobře, kolik dostal, ale stále mi zůstává rozum stát nad tím, jak je možné, že se takto narušený člověk vůbec pohyboval v ulicích Olomouce. “ „„Ten osudný pátek mi maminka volala, že bere směnu za kolegyni. Já jsem jí to rozmlouvala. Až jsem se zlobila, že je pořád v práci a nemá nic ze života. Zvala jsem ji, ať přijde večer k nám na návštěvu, za vnoučaty. Odmítla se slovy, že teď je každá koruna dobrá“, vysvětlovala dcera paní Miluše hořkou nepřízeň osudu. Bezcitný Hlubik ani před soudem neprojevil lítost . Dokola se odvolával na poškození zraku a snažil se svoji vinu zlehčovat. „Řekl jsem jí slušně, že dluží peníze. Měl jsem prst na spoušti, navíc spustila poplašné zařízení, což mě vylekalo, protože to byl hukot. Neodpovídala na mé otázky. Já už věděl, že peníze nedá a musím zmizet. “ Snažil se tak své jednání vysvětlit údajnou panikou a zmatkem. „Žádný zvukový alarm nebyl spuštěn, jednal jste naprosto chladnokrevně “, odvětil mu soudce. Nakonec Hlubik před soudem prohlásil, že poškozenou navrhne prezidentovi na státní vyznamenání in memoriam za statečnost . "Cyničtější vyjádření pachatele nad svou obětí jsem neslyšel, a to ani ze své praxe ani z praxe jiných soudců, " shrnul soudce. Adolf Hlubik (zdroj Bez lítosti / Prima+) V rozsudku soud shrnul, že Hlubik ženu zastřelil jen kvůli tomu, že si žena jej dovolila neposlechnout a neprokázala mu při přepadení úctu. Zavraždil ji tak z pomstychtivosti , čímž prokázal naprostou morální zvrhlost. Podobný názor sdílí i kriminalisté: „Jde o člověka, který je naprosto bezcitný. Je schopen zabít kohokoliv na potkání “, uvedl vyšetřovatel zabývající se případem. Za „jednoho z nejhorších pachatelů “, kterým se tamní odbor věnoval Hlubika označil i vedoucí odboru obecné kriminalisty KŘ Olomouckého. Adolf Holubik se po nabytí právní moci rozsudku stal nejstarším doživotně odsouzeným mužem v Česku. Profesionální "Viktor Čistič"? Hlubikovo jméno se v minulosti objevilo ještě v jedné kauze. Šlo o zmizení Lamberta Krejčíře, otce podnikatele Radovana Krejčíře. Hlubik policii v roce 2008 tvrdil, že ho v říjnu 2002 oslovili lidé z okolí podnikatele Jaroslav Starky se zakázkou na likvidaci těla. Pár týdnů před jeho zmizením se mu podle něj ozval známý z výkonu trestu . „Chtěl po mně, ať seženu kyselinu, že dostanu za tu zakázku milion korun, “ vyprávěl Hlubik kriminalistům. „Mohlo to být tak 25. října 2002. Po půlnoci ke mně domů přijeli i s mrtvolou . Byl to Lambert Krejčíř . Byl v igelitovém pytli. “ Jenže Hlubik mezitím kyselinu sehnat nedokázal. „Já jsem Mirkovi řekl, že vápenka, kde jsem chtěl tělo rozpustit, nefunguje. A co se týká kyseliny, tak zatím jsem ji nesehnal. Tak jsem mu navrhl, že bych tělo mohl spálit benzinem. Nebo že bych ho hodil do šroťáku. Pak bych ty zbytky někde zakopal. Jenže Mirek s tím nesouhlasil, takže si tělo zase vzali a milýho Krejčíře si odvezli pryč. “ Kriminalistům rovněž vysvětlil, proč se šest let po události rozhodl vypovídat. Údajně se dozvěděl, že byl zavražděn jeho známý , který o zmizení Krejčíře věděl. Navíc prý nedodrželi slovo a dali mu jen zlomek toho, co slíbili. „Proto taky vypovídám . To zase abychom si rozuměli, že nejsem až takovej Kosťa Dobroděj. “ Obhájce tehdy obviněného Starky, Kramarič , označoval svědectví Hlubika za naprostý nesmysl a při výslechu dne 5. června 2008 mu coby svědkovi mohl na konci pokládat otázky : Kramarič: Byl ten pytel průhledný, černý, bílý, silný, nebo tenký? Hlubik: Byl to obyčejný igelit. Průhledný. Kramarič: Vy jste nesl ten pytel za nohy, nebo za hlavu? Hlubik: To už nevím. Kramarič: Já se domnívám, že není úplně běžné nosit mrtvoly do koupelny, proto jsem se ptal. Hlubik: No tak pro mě to běžné je. Hlubik: Pokud potkám špatného člověka, o kterém si myslím, že si zaslouží smrt, tak se považuji za spravedlnost a střelím ho do hlavy. Takový jsem já. Ale neměl jsem to štěstí, že jsem narazil zrovna na špatnýho, jako jste vy. Kramarič: Já o sobě vím, že jsem špatnej, a předpokládám, že bych si určitě zasloužil ten váš trest. Hlubik: Ale boží mlýny melou pomalu, víte? Ujišťuji vás, že teď si vás vrývám do paměti, a pokud mi zrak bude sloužit, tak na vás nikdy nezapomenu. Po pár týdnech však Hlubik výpověď odvolal s tím, že je vymyšlená a že ho k ní dotlačila policie. „Za to, že to pro ně udělám, mi slíbili, že mě dostanou po dvou třetinách trestu z vězení a zařídí mi operaci očí, protože mám zelený zákal a skoro nevidím. “ Advokát Kramarič tehdy tvrdil, že policie svědka „vyrobila“. To mluvčí ÚOOZ odmítl . DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Moje případy z 1. oddělení", které je velkým interview s bývalým vyšetřovatelem a séfem pražské "mordparty" Josefem Marešem. Autor: Martin Moravec. Moje případy z 1. oddělení - Martin Moravec Název: Moje případy z 1. oddělení Autor: Martin Moravec, Josef Mareš Nakladatelství: Martin Moravec Rok vydání: 2022, 325 stran Dnešní recenze se bude věnovat zbrusu nové knize dvojice autorů – tázajícího se Martina Moravce a odpovídajícího Josefa Mareše. Jak již z úvodních slov vyplývá, kniha Moje případy z 1. oddělení je psána formou interview, kdy novinář, spisovatel a dlouholetý vedoucí magazínu iDnes Martin Moravec pokládá otázky jednomu z nejznámějších českých kriminalistů (a dnes již i z nejznámějších scénáristů) – bývalému vyšetřovateli a dlouholetému šéfovi pražské „mordparty“ Josefu Marešovi. Pro již zmíněný formát knihy, který je v anotaci vtipně označen za „výslech“, je rozsah přes 300 stran čistého textu poměrně bohatý a zřejmě právě proto je kniha členěna, dle zaměření otázek, na pět částí – Vražda, Vrah a oběť, Ti druzí, Vyšetřovatel, Můj život. V první, nejobsáhlejší, části se Josef Mareš vyjadřuje především k postupům policie při vyšetřování trestného činu vraždy. Čtenář se tak může dozvědět, jak se vyšetřující tým má či nemá chovat při ohledání místa činu, jak probíhají výslechy, či k čemu všemu může dojít při rekonstrukcích. Pochopitelně nejde o odpovědi pohybující se jen v teoretické rovině, naopak, Josef Mareš často vše zmiňuje ve spojitosti s konkrétními případy a zážitky ze své praxe a dostane se i na nějaké ty oblíbené „historky z vyšetřování“. Název druhé části „Vrah a oběť“ je myslím dosti výstižný, tedy stačí nastínit to, že se zde čtenář dozví mnohé o řadě konkrétních vrahů, specificích nejrůznějších pachatelů, včetně některých kuriózních motivů, nebo třeba také to, kolik zhruba vydělávali nájemní vrazi. Třetí část s názvem „Ti druzí“ se věnuje osobám, které jsou dotčeni vraždami, přičemž nejde o oběť, ani pachatele. Tedy zúčastněným, kteří často zůstávají stranou zájmu – jde o svědky, pozůstalé, rodinu pachatele, novináře, advokáty nebo také informátory. V následující kapitole s názvem „Vyšetřovatel“ pak přijde na řadu mnoho otázek vztahujících se k této profesi, kdy se čtenář dozví například to jestli Josef Mareš musel někdy použít služební zbraň, jak často nosil uniformu, jaké by měl mít správný vyšetřovatel vlastnosti či jaký je jeho názor na právní institut promlčení. Řeč však přijde i na několik jeho bývalých kolegů, včetně legendárního Jiřího Markoviče. Poslední část knihy se pak věnuje civilnějším a osobnějším tématům jako je například dávné studium na ČVUT v Praze, oblíbený fotbal a samozřejmě i seriálový hit s názvem Případy 1. oddělení. Bez povšimnutí však nezůstal ani Marešův důvod odchodu od policie a to, jak odchod osobně nesl a jak na něj nahlíží dnes. Tím se dostáváme k našim „oblíbeným“ plusům a mínusům, respektive hodnocení knihy. Tím největším plusem je pochopitelně už samotná persona Josefa Mareše, protože těžko hledat v Česku v posledních dvou dekádách známějšího a respektovanějšího policistu, resp. vyšetřovatele. Pro ty, které true crime tématika zajímá je to plus dvojnásobné, neboť kde jinde se dopídit k zajímavějším a autentičtějším informacím, než u dlouholetého šéfa pražské mordparty a policisty s téměř 30 letou praxí. Plusem je i neabsence fotopřílohy a členění otázek do zmíněných pěti sekcí, což knihu zpřehledňuje. Třeba je vyzdvihnout i znění otázek od Martina Moravce, kterému se podařilo Josefa Mareše nebývale rozpovídat, ač to dle mého názoru možná nemuselo být úplně snadné, protože bych si tipnul, že p. Mareš není zrovna typem extrovertního a žoviálního vypravěče, ze kterého by to „padalo samo“. Dalším pozitivem knihy je upřímnost „vyslýchaného“, který slovy klasika „nebyl slušný“ a tedy občas padala i jména, hlavně pokud mu někdo ležel v žaludku, tedy knižní rozhovor nepostrádá ani náboj a „koule“. No a v první řadě – je to sakra čtivý rozhovor, který jsem zhltnul za dva dni a šel kvůli tomu neplánovaně spát až ve tři ráno, aniž by mi při čtení padala víčka (a to už je co říct)! Ještě bych měl zmínit nějaké ty mínusy, že? Naštěstí jich není mnoho, tak to vezmeme rychle. Trochu mi „tahaly za oči“ některé otázky typu: „Takže mi neřeknete, že všichni vrazi mají například zlé oči?“ nebo „On je rozdíl mezi škrcením a rdoušením?“. Chápu, že kniha je určena pro široké publikum, ale pro mne drobné mínus. Naštěstí otázek ala „tabula rasa“ nebylo mnoho. Ze strany odpovědí pak možno vytknout, že je škoda, že u některých kauz nešel p. Mareš ještě více do hloubky, a také několik frustrujících odpovědí typu: „Co udělal pachatel za chybu?“ – „Snad nečekáte, že Vám ji prozradím. Chybami se totiž učí nejen policie, ale i zločinci“… Tedy suma sumárum výtečné čtení, které je pro fanoušky true crime žánru jisto jistě „must have“ záležitost, ale ve snaze „zpovídaný subjekt“ motivovat do budoucna ještě k sepsání klasické vzpomínkové knihy udělujeme hodnocení 1-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Další knihy

Recenze knihy "Myšlenky zločince v české kotlině", která se věnuje vzpomínkám bývalé vyšetřovatelky na její nejzajímavější případy . Autoři: Jiřina Hofmanová. Myšlenky zločince v české kotlině - J. Hofmanová Název: Myšlenky zločince v české kotlině Autor: Jiřina Hofmanová Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2023, 350 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha bývalé policejní vyšetřovatelky a později policejní analytičky, Jiřiny Hofmanové, přináší děsivou výpravu do mysli pachatelů násilných trestných činů. Tato výprava je pak doprovázená osobními vzpomínkami, pocity a myšlenkami samotné autorky, která se za více než třicet let své kariéry pomáhala objasnit velké množství vražd, loupeží i znásilnění. Z těchto případů autorka do knihy vybrala ty, které jí přišly zajímavé ať již způsobem spáchání či přístupem pachatele, ale i postupy policie ve vztahu k objasňování a vyšetřování. „Leitmotivem“ knihy je pak vyprávění o snaze zkvalitnit postupy policie, když čtenáři tento titul rovněž umožní nahlédnout také do „kuchyně“ policejní práce od "devadesátek" do začátku nového tisíciletí. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Recenze knihy "Ruští sérioví vrazi", která popisuje celkem osm kriminálních případů z tehdejšího Sovětského svazu, resp. Ruska. Autor: Wensley Clarkson. Ruští sérioví vrazi - Wensley Clarkson Název: Ruští sérioví vrazi Autor: Wensley Clarkson Nakladatelství: CPress Rok vydání: 2024, 287 stran Recenze: Zatím nenapsána. Zatímco jméno Andreje Čikatila zná téměř každý, s mnoho dalšími ruskými sériovými vrahy není širší veřejnost seznámena. Tato kniha odhaluje příběhy „Angarského maniaka “ Michaila Popkova , travičky dětí Tamary Ivaňutinové , „Lovce “ Nikolaje Džumagalijeva a dalších pěti sériových vrahů , kteří působili od 60. let 20. století až do počátku 21. století. Prostředí tehdejšího Sovětského svazu , potažmo Ruska – zastaralé vyšetřovací metody, technologická zaostalost, režim, který zatajoval nepohodlné pravdy nebo obecné pohrdání životy těch, kteří byli považováni za „podřadné“ – to vše umožnilo mnohým pachatelům zůstat neodhaleni celé roky. A právě příběhy těchto pachatelů přináší titul "Ruští sérioví vrazi " známého autora true crime titulů Wensleyho Clarksona . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Koupit knihu Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu. Další knihy

Detailní, napívnavý článek o britském vražedném páru, který usmrtil nejméně 11 obětí - Fredu a Rose Westových. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Fred a Rose Westovi 3. 10. 2009 (aktualizace 1. 3. 2024) Fred a Rosemary West - britský pár sériových vrahů, který má na svědomí nejméně 11 zmařených lidských životů (společně usmrtili 9 osob, každý samostatně pak nejméně 1 osobu). Jejich oběti byly výhradně ženského pohlaví. Motiv činů byl u většiny obětí sexuální (sloužily páru jako sexuální hračky, které opakovaně znásilňovali a krutě mučili), u zbylých obětí byl motiv zřejmě kombinovaný, kdy převládala snaha zamaskovat předchozí zločiny či se zbavit nějakým způsobem „nepohodlného“ člověka. Fred West spáchal ve vazbě sebevraždu, Rose West byla odsouzena k doživotnímu vězení. Narozeni: Dnes: Země: Počet obětí: Unikali: Vražedná aktivita: Fred 29.9.1941 1.1.1995 zemřel VB 10-12+ 26,5 let 1967-1987 Rose 29.11. 1953 doživotí VB 10+ 23 let 1971-1987 V tomto článku se budeme věnovat případu páru tzv. „nejhorších britských sériových vrahů v dějinách “, jak bývají často označováni. Označení „nejhorší “ pak odkazuje nejen na fakt , že žádná dvojice v historii Velké Británie nezavraždila více osob , ale i na fakt, že od jejich sexuálních a vražedných choutek nezůstaly ušetřeni ani jejich vlastní potomci! Perverzní a kruté běsnění tohoto páru se pak v drtivé většině odehrávalo za zdmi jejich obydlí v Glouchestru , kde bylo několik obětí rovněž pohřbeno, a které kvůli tomu získalo nelichotivou přezdívku „dům hrůzy “. Jména tohoto zvrhlého manželského páru zní: Fred a Rose Westovi . Fred a Rose West Fred West byl ve svém okolí poměrně oblíbeným člověkem , který se od ostatních na první pohled nijak zvlášť nelišil. Slovy novináře Huga Worsnipa: „Kdybyste na ulici minuli Freda Westa, nevěnovali byste mu asi zvláštní pozornost. Běžný manžel a otec šesti dětí. “ West platil za kutila , který byl pověstný svou zručností a žoviálností . Rád se s lidmi bavil, vtipkoval a díky své extrovertnosti měl mnoho známých. „Prostě běžný typ kutila, co s každým dobře vychází, “ definoval ho novinář Dave Newman. Měřil pouhých 168 cm , ale šlo o docela svalnatého muže , se širokými rameny a silnýma rukama, které získal celoživotní prací . Svou postavou a snědou pletí připomínal běžného námezdního dělníka.. Fred West Fred West se narodil 29. září 1941 v malé vísce Much Marcle v Herefordshire . Jeho otec se jmenoval Walter a byl to farmář . Matka se jmenovala Daisy a než se vdala, vykonávala práci služky . Fred nebyl jejich jediným dítětem. Postupem času se jim narodilo dalších šest ratolestí . Malý Fred se svými sestrami a bratry moc času netrávil, což se však netýkalo druhého nejstaršího bratra , který se jmenoval John . Fred na něj spoléhal po celou dobu svého mládí, bratr ho často tahal z nesnází. Oba bratři drželi spolu, jejich soudržnost byla natolik těsná, že jedna z Fredových dcer později vypověděla, že ji oba, otec i strýc John , spolu s dědečkem Waltrem řadu let opakovaně znásilňovali . Do školy Fred nechodil. Neuměl pořádně číst a s psaním měl potíže . Avšak nic z toho mu nevadilo, jelikož v sociálním kontaktu nedostatek vzdělání vynahradil svoji výřečností . Vývoj Freda Westa v sexuální oblasti byl na hony vzdálený „normálu“ a byla pro něj příznačná řada extrémních vybočení . Už jako dítě byl údajně zneužíván svým otcem a dá se předpokládat, že dokonce i svou matkou . Existuje dokonce domněnka, že panictví ztratil právě s ní. West měl rovněž zkušenosti se sodomií - tedy pohlavním stykem se zvířaty . Později sám popsal událost, při níž ho vlastní otec instruoval , jak má správně popadnout zadní nohy ovce, aby mu nemohla utéct. Otec Westa v tomto směru hrubě deformoval osobnost svého syna, když mu vštěpoval názory, že člověk by měl dělat, cokoliv si zamane, pokud mu to přináší potěšení. „Dělej si co chceš, jen se při tom nenechej chytit, “ radil synovi. Není divu, že si West v mládí osvojil i další dovednost příznačnou pro psychopatickou osobnost , a to extrémní lhaní , kterému zůstal věrný po celý svůj následující život. 28. listopadu 1958 měl vážnou nehodu , když narazil se svým motocyklem do auta, při které utrpěl několik zhmožděnin včetně poranění hlavy . „West, stejně jako řada jiných pachatelů, zdědil určité mozkové anomálie po svých rodičích, kteří sami měli závažné problémy, “ vyjádřil se soudní znalec. „To kulminovalo po zmíněné dopravní nehodě, která mu způsobila nejen zkrácení jedné nohy, ale zapříčinila množství neblahých následků na čelní straně hlavy a následně přímo v mozku, tedy čelní mozkové kůře a čelním laloku, jenž obsahuje centra, které formují morální osobnost člověka a vytvářejí pocit odporu, pokud se dopustí nějakého nedobrého skutku. Tato oblast byla nyní u Freda poškozena, takže u jedince, jenž už do určité míry psychopatem byl, přestávají najednou naprosto fungovat veškeré brzdy. To z něj udělalo krajně nebezpečnou osobu pro celou společnost. “ West se po silniční nehodě zotavoval pomalu. Bylo to pro něj dost pokořující - zlomený nos a výrazné kulhání . Dostavovaly se časté změny nálad, ztrátu normálního vzhledu začal kompenzovat brutálním chováním vůči místním dívkám . Když chtěl sex a dívka ho odmítla, jednoduše dotyčnou znásilnil . V devatenácti letech byl nucen následkem zvyšujícího se nátlaku místních obyvatel opustit rodný dům v Moorcourt Cottage. Na veřejnost se dostalo, že měl sex s třináctiletou dívkou a ta že otěhotněla. Těhotenství bylo přerušeno, Fred musel předstoupit před úředníky ze sociální péče. Ti byli velice zaskočeni, když jim mladík místo předpokládané lítosti bez rozpaků protiargumentoval : „Copak tohle nedělá kdekdo? “ Fred tedy opustil vesnici a dostal se na moře. Postupně pracoval na několika lodích, s nimiž se dostal do světa. V Coatbridge se seznámil s místní prostitutkou Catherine Costello , které říkali "Rena" , a přijal její dceru Charmaine za vlastní . Nutno však říci, že se k oběma choval dosti hrubě. Když si Renu bral, byla v pátém měsíci těhotenství s jiným mužem. Byla to žena silné osobnosti, v tom se podobala jeho matce, takže ho v průběhu manželství častokrát usadila. Bylo to zřejmě poprvé, kdy si to nějaká žena vůbec dovolila. Charmaine West se narodila v březnu 1963 a brzy po ní přišla ještě její sestra Ann-Marie . Dětství obou děvčat mělo hodně daleko od normálu. Fred West a Catherine "Rena" Costello Rena a West často žili na vlastní pěst, Rena občas zmizela na celé týdny či měsíce a její manžel byl nucen zůstat s dětmi sám. Stávalo se tak, že děti byly průběžně předávány do péče "sociálce" , případně se o ně West staral za pomoci přechodných ženských známostí . Anne McFall Roku 1965 dospělo neklidné soužití Westa s Renou ke kritickému bodu zlomu a Rena se nadobro odstěhovala do rodného Skotska. Děti zůstaly v péči Westa a ten si najmul šestnáctiletou Anne McFall jako jejich chůvu. Jenže ta s ním poměrně brzy otěhotněla, načež se v červenci roku 1967, když byla v osmém měsíci těhotenství, ztratila . West se jí pak pravděpodobně zbavil, protože se mu stala přítěží. Její tělo se našlo až po dlouhých sedmadvaceti letech v kukuřičném poli poblíž Much Marcle. Mělo oddělenou hlavu , odsekané končetiny a vedle něho ležela kostřička nenarozeného dítěte . Rosemary Pauline Letts se narodila 29. listopadu 1953 . Oba její rodiče, Daisy a Bill Lettsovi , měli údajně psychické potíže. Daisy trpěla těžkými depresemi. V době, kdy v sobě nosila nenarozenou Rosemary, prošla šokovou terapií v rámci elektroléčby , která měla potlačit stupňující se depresivní stavy. Bill byl zas diagnostikován jako schizofrenik a dlouho trpěl paranoiou. Byl to člověk, jenž si potrpěl na absolutní kázeň . Delší dobu sloužil u námořnictva, a tak domácnost fungovala dle striktních regulí . Malá Rosemary musela mnohokrát snášet noční výstupy agresivního otce, který brutálním způsobem bil její matku . Dcera se otce bála a snažila se dělat vše, aby otce potěšila. Z jejich vztahu tak vznikl časem vztah plně sexuální . Rose věděla, co po ní otec chce, a plně se tomu podvolila. Ve škole byla Rose pomalejší než ostatní děti a učení jí nešlo. Sexuální zneužívání ze strany otce pokračovalo až do chvíle, kdy potkala Freda Westa a údajně dokonce i nějakou dobu poté. Uveďme ještě, že vztah s Westem , mužem starším o celých dvanáct let, začala už ve svých 15 letech . Rosemary v dětství Když Fred potkal Rose, poznal v ní to, co se dá nazvat „spřízněná duše“. To ho přitahovalo. V říjnu roku 1970 dala Rose život jejich prvnímu dítěti, Heather Ann , Mateřství se však pro Rose nestalo přirozenou záležitostí, byla neustále sama a byla ještě mladá. Nechápala, co znamená normální rodičovství. „Prsa jsou pro sexuální hrátky a ne pro kojení , “ řekla jednou svému advokátovi. Rose postrádala schopnost se učit a byla v mnoha ohledech dětinská. Na děti ve skutečnosti žárlila a vyhledávala s nimi konflikty. Mladí Fred a Rose Westovi Tím, že se Heather narodila, měli Fred s Rosou své vlastní dítě . Nevlastní dcera z prvního manželství Charmaine , kterou doteď Fred vychovával, se nyní stala v jistém smyslu nadbytečnou . V červnu 1971 byl West podmínečně propuštěn z vězení (byl odsouzen za krádež ). A právě v tomtéž měsíci jeho nevlastní dcera, osmiletá Charmaine, zmizela . Není jasné, zda ji zabila samotná Rose před Fredovým propuštěním či oba dva krátce poté. Charmaine West a malinká Heather West Malá Charmaine byla odstraněna, avšak zbyla ještě jedna osoba, která činila "potíže" - byla jí matka dívky - Rena . Když se k páru dostavila a hledala svoje dítě, začal Fred jednat. Renu naposledy viděli živou v srpnu roku 1971 . Začátkem roku 1972 se Westovi přestěhovali do nového domu na Cromwell Street číslo 25 . V tomto domě pak začal bujet incest . West totiž pravidelně znásilňoval svoji dceru Ann-Marie , a to už od jejích osmi let . Existuje mnoho indicií, že dceru zneužíval společně s Rose . Westovi využívali svůj dům rovněž k provozování jiných perverzních sexuálních praktik . Fred například rád prodával svoji manželku a byl přímo posedlý představou, že s ní má sex nějaký dobře stavěný černoch, zatímco on je poslouchá nebo pozoruje. Do výbavy manželů rovněž patřila velká zásoba pornografie . Později objevila policie při dvou nezávislých prohlídkách doslova desítky filmů a videokazet s výhradně sexuální tématikou, jak komerční, tak i domácí výroby. Fred se též honosil nevšední soupravou sexuálních rekvizit , do které kromě filmů a časopisů náležely různé pomůcky : kožené a gumové soupravy, masky, biče, spousty pout a popruhů a mučící nástroje. Také rád inzeroval Rosiiny služby jako nabídku prostitutky v kontaktních časopisech a liboval si v natáčení řady jejích sexuálních setkání s platícími návštěvníky. Většina těchto filmů se týkala svazování a dalších sado-masochistických praktik (od dráždění bradavek svorkami, přes elektrické šoky, až po krvavé praktiky). Fred některé z podomácku natočených filmů nabízel místnímu majiteli obchodu s videem jako vyloženě podpultové zboží. Dokonce kolovaly určité domněnky, že by Fred a Rose Westovi mohli být spojováni s filmy, které jsou nazývány jako „snuff movies “. Byl listopad roku 1972 a sedmnáctiletá Caroline Owens stopovala ve snaze dostat se od svého přítel domů. Přibrzdil u ní šedý ford a pár, sedící uvnitř, jí nabídl svezení. „Ona se zdála být docela příjemná, “ vzpomínala Caroline. „Zeptala se mě: Kampak jedete? A já odpověděla, že do Cinderfordu. Ona na to: Jsme z Gloucesteru a hodíme vás nazpět až tam. Pak mi cestou začali povídat o své rodině, že mají tři malé holčičky, a zeptali se, jestli bych jim nechtěla dělat chůvu. Až mi z toho vyschlo v krku, protože jsem si vždycky přála pracovat jako opatrovnice u malého děcka. Víte, všechno se zdálo být v naprostém pořádku. Takové romantické, okouzlující. Byla jsem rozhodnutá odejít z domu a začít žít tuhle pohádku. “ Caroline Owensová nebydlela u Westových dlouho, když jí Fred jednoho dne příležitostně vyjevil, že malé Anne-Marie již ztratila panenství . Holčičce bylo přitom pouhých osm let. Caroline byla šokována a zaskočena. Rychle jí došlo, že vlastní otec svou dceru bil, a dokonce sexuálně zneužíval . Hned poté, co jí West šokující tajemství svěřil, vysvětlil jí, že on a Rose jsou součástí sexuálního kruhu jistých lidí a zeptal se, zda by se k nim nechtěla přidat. Caroline byla znechucená. Opustila dům a zařekla se, že už tam nikdy nevstoupí. O pár měsíců stála opět Caroline na obvyklém místě nedaleko domu svého přítele a stopovala, když Westovo auto zastavilo těsně před ní. První, co ji napadlo, bylo utéct, ale neutekla. Rose spustila okénko a omluvila se za manželovo nevhodné chování. Pověděla jí, že se dětem stýská, že se po ní ptají a aby zvážila případný návrat. Caroline uvěřila, nasedla do auta a odjela s nimi. „Všechno bylo zpočátku fajn, “ vzpomínala Caroline. „Jeli jsme přes Gloucester a mluvilo se výhradně o dětech. Když jsme přijeli na místo, zeptal se mne Fred, jestli bych dnes v noci nechtěla sex. Odpověděla jsem: Ne. Nezačínejte zas konverzaci na tohle téma. On ale řekl své ženě: No tak, Rose, mrkni se, jestli už je vlhká. Než jsem stačila cokoliv udělat, strčila mi Rose ruku do rozkroku. Začaly jsme se prát. Asi dvě míle od Gloucesteru najednou Fred zastavil na kraji silnice, obrátil se na sedadle a udeřil mě do hlavy, až jsem ztratila vědomí. Když jsem se probrala, byla dvířka otevřená a já měla svázané ruce za zády vlastním šátkem a on mi omotával hlavu nějakou lepicí páskou, že jsem ze sebe nemohla vydat ani slovo. Pak mě vzal nazpět do Cromwell Street. “ Jen co dojeli k domu, vynesli spoutanou dívku se zalepenými ústy do ložnice a drželi ji tam dalších dvanáct hodin . Během nich byla bita a podrobena tomu, co sama nazvala „intimní lékařskou prohlídkou těla a genitálií “, kterou provedli Fred a Rose . V jednu chvíli Fred sundal opasek, omotal si ho přes ruku a sponou na volném konci silně udeřil Caroline mezi nohy. Nato se jí zmocnila Rose a začala s dívkou sexuálně manipulovat , zatímco měl Fred s Rose sex zezadu. Poté zůstala Caroline s Fredem o samotě: „Myslela jsem, že mne strčí dolů do sklepa, jenže on měl se mnou jiné úmysly. Znásilnil mě. Pak začal pofňukávat a říkal, že pokud mu slíbím, že nikomu nic neřeknu a zůstanu u nich dál bydlet, nechá mne být .“ Caroline tedy souhlasila, že bude mlčet. Slíbila, že u nich začne opět pracovat jako chůva. Když však z domu odešla, rovnou zamířila na policii . Westovi byli obviněni z únosu a sexuálního zneužití a postaveni před soud. Caroline však zřejmě ze strachu odmítla svědčit , a tak byli manželé potrestáni pouze pokutou . Caroline Owens V červnu roku 1987 oslavila nejstarší Westova dcera, Heather, šestnáct let . Celý život snášela fyzické týrání i sexuální zneužívání od obou rodičů a až do té chvíle byla tichou obětí. Fred a Rose však cítili, že Heather může s někým na téma zneužívání své osoby promluvit . Proto když jednoho dne ostatní děti odešly do školy, Heather zavraždili . Otec ji pak zakopal pod terasu . Přestože Heather ležela zahrabaná pod terasou ještě dalších osm let, její rodiče se svým zločinem v rámci rodiny příliš netajili. Dovolovali si totiž například pronášet morbidní "žerty" na téma jejího zmizení přímo před ostatními dětmi. „Chovejte se dobře, jinak skončíte pod terasou jako Heather, “ říkávali například. Tento rodinný vtípek se později ukázal klíčovým pro jejich odhalení. Heather West Vše „prasklo“ 2. srpna 1992 . Tehdy povědělo malé děvče o svých obavách , že jednu z jejích kamarádek otec „ohmatával“ a všechno si natáčel na video. O čtyři dny později se do domu číslo 25 na Cromwell Street na předměstí Gloucesteru dostavila policie s příkazem k domovní prohlídce, která se měla zaměřit na pornografický materiál. V domě byli zatčeni Fred a Rosemary Westovi, obviněni ze znásilnění nezletilých a pět jejich nejmladších dětí bylo umístěno v dětském domově . To, co policie objevila v Cromwell Street, bylo v hlášení popsáno jako „nechutné, hanebné a odporné “. Jak už bylo dříve řečeno, byla zde nalezena rozsáhlá kolekce latexových úborů, devadesát devět profesionálních i domácky natočených videokazet, biče a vybavení pro bondáž a také spousta fotografií. Na některých z nich pózovala v rozličných sexuálních pozicích Rose West, což bylo v pořádku, ale byly zde také fotky dvou nahých dcer erotického rázu. Westovi museli nabídnout kauci , aby nezůstali ve vězení. Rose povolili , aby se vrátila domů, kde zůstaly dvě nejstarší děti, ale West putoval do vazby , kde zůstal deset měsíců, až do zahájení soudního přelíčení. Před soud předstoupili 7. června 1993 . Čelil obžalobě pro trojnásobné znásilnění a jedno pohlavní zneužívání , jichž se dopustil vůči vlastní dceři, Rosemary byla obžalována za dvou deliktů , jednoho nabádání k nezákonnému pohlavnímu styku a jednoho týrání dítěte. Avšak v poslední chvíli děti páru, které měly u hlavního líčení svědčit, odmítly před soudem vypovídat . Soudce, ač nerad, byl nucen obžalobu zamítnout. Krátce nato se však policie doslechla o „rodinném vtípku“ , když děti začaly v dětském domově mluvit o tom, jak jim rodiče vyhrožovali, že skončí „zahrabané na dvorku jako Heather “. Dne 24. února 1994 zaparkovalo několik policejních vozů před domem číslo 25, kde Rose a Fred bydleli. Případ jedněch z nejhorších zločinců, jaké kdy Británie zplodila, začal vyplouvat na povrch. Policie se snažila zjistit, jestli Fred West zavraždil svou dceru Heather. Dívka zmizela už před sedmi lety. Fred prohlásil, že je to „nesmysl “. Dcera ho prý nedávno navštívila a občas se s Heather vídává. Zmínil se, že v současné době je jeho dcera závislá na drogách a vzájemné vztahy s rodinou nejsou dobré, což je taky důvod, proč u nich nebydlí. Řekl také, že se s ní tu a tam setkává potají, aby nedráždil svoji ženu, která s ní už nechce mít nic společného. První den nebyl Fred West obviněn a tak se vrátil z policejní stanice zpět domů. Druhý den ráno však byli vyšetřovatelé zpátky, aby kopali na zahradě domu a Westa zatkli. Když jej detektivové vedli k policejnímu autu, zvolal na přihlížející reportéry a zvědavce, že se zmizením dcery Heather nemá nic společného, ale v autě se údajně k vraždě doznal . Cromwell Street 25 Na policejním oddělení sám určil vyšetřovatelům místo , kam ukryl její tělo. Upřesnil, že tělo leží pod dlážděním jejich terasy mezi jedlovým porostem a zdí kostela adventistů sedmého dne. „Kopejte tady, najdete ji dost brzo ,“ uvedl. Kriminalisté tedy začali hledat tam, kde West ukázal, zároveň však prozkoumávali i ostatní části zahrady. Sotva se do toho pustili, případ nabyl nebývalých rozměrů . „Stále se mi vybavuje výraz detektiva Johna Benneta, když jsem byl dole v jámě a křikl jsem nahoru, že buďto tady máme o jednu oběť navíc, nebo měla Heather tři nohy, protože tu byly další dvě stehenní kosti. Od té chvíle jsme toho nacházeli stále víc…, já na to byl zvyklý, ale pro policisty to bylo něco jako rána do hlavy “ vypověděl později ohledávající lékař. Policejní tým prohledává zahradu domu Westových Policista vynáší ostatky obětí z domu na Cromwel Street 25 před zraky novinářů a přihlížejících 26. února byly vyneseny ze zahrady části ostatků osmnáctileté Shirley Robinson , která byla kdysi podnájemnicí u manželů Westových a která se ztratila někdy v roce 1978 . Policie exhumovala i pozůstatky šestnáctileté Alison Chambers , která zmizela z dětského domova v Gloucesteru v srpnu 1979 . Pak našli kostru rovněž šestnáctileté Heather West , pohřešované od roku 1987 . Policie tedy nalezla tři mrtvá těla v zadním traktu zahrady a West měl hodně co vysvětlovat. Naprosto šokovaným vyšetřovatelům věcně a podrobně vylíčil, jakým způsobem uškrtil vlastní dceru během hádky, kdy ona byla rozhodnutá opustit domov, a jak potom rozsekával její tělo na kusy. „Pamatuju si, že to dělalo velký hluk, když jsem to lámal, ono to praskání dělalo kravál. “ Potom líčil, jak dceři oddělil hlavu od trupu tím, že kus odpiloval a potom ukroutil, jak jí odsekal obě nohy a všechno naházel do kontejneru, aby se k tomu mohl později vrátit. Svou výpověď pronášel klidným, zcela nezúčastněným monotónním hlasem. Shirley Robinson, Alison Chambers, Heather West Nikdo nepochyboval, že je třeba prozkoumat celý pozemek . Policisté se proto přesunuli do suterénu Westova domu. Minul první týden a pátrací tým exhumoval šestero lidských ostatků . Všechna těla, která policie našla, patřila dívkám, vedeným v evidenci pohřešovaných od počátku sedmdesátých let, z nichž po některých bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Devatenáctiletá Lynda Gough , první známá oběť z Cromeell Street, se s Westovými dobře znala a bývala v jejich domě častým návštěvníkem . Někdy v dubnu 1973 se však z ní stala týraná oběť, vystavená nepředstavitelným fyzickým útrapám. S největší pravděpodobností ji sexuálně zneužili oba manželé. V jejím provizorním hrobě byly nalezeny provazy , stejně jako u několika dalších obětí. Svazování patřilo k oblíbeným praktikám manželů Westových. Provazy, různé popruhy z umělé hmoty, natrhané pruhy látky z oblečení mučených dívek, všelijaké lepicí pásky a roubíky, to všechno se v mělkých hrobech našlo.. Lynda Gough 10. listopadu 1973 odešla patnáctiletá Carol Ann Cooper do kina na večerní představení. Od té chvíle ji už nikdo neviděl a jako ostatní byla i ona později nalezena pohřbená pod sklepní podlahou v domě Westových. Carol Ann Cooper Jednadvacetiletá Lucy Partington zmizela dva dny po vánocích roku 1973 . Následovaly výzvy její rodiny v televizi, po nich intenzivní policejní pátrání, všechno ale bylo marné až do chvíle, než policie nalezla její ostatky ve sklepních prostorách „domu hrůzy “. West během výpovědí zlehčoval svoje zločiny tím, že o obětech šířil lži , podle kterých prý dívky byly do něho zamilované a šly s ním zcela dobrovolně. Při jednom z výslechů však doznal, že Lucy byla unesena z autobusové zastávky poblíž Pittville Parku v Cheltenhamu. Zatímco se po zmizelé vysokoškolské studentce horečně pátralo, držel dívku násilím ve sklepě svázanou a umlčenou roubíkem. Existuje důkaz, že dívka byla naživu ještě alespoň týden v tom sklepě , kde ji opakovaně týral a sexuálně zneužíval . Po její smrti rozřezal tělo na několik kusů a naskládal je do metr hluboké úzké jámy pod tenkrát ještě hliněnou podlahu. Lucy Partington Podobný osud potkal i jednadvacetiletou švýcarskou studentku Therese Siegenthaler , která nikdy nedojela do Irska, kam se snažila dostat prostřednictvím stopování. Naposledy ji viděli 15. dubna 1974 . Patnáctiletou Shirley Hubbard viděli živou naposledy 14. listopadu 1974 . Nelezení jejích ostatků bylo asi jedním z nejotřesnějších svědectví : lebka mladé dívky byla kompletně oblepena neprodyšnou maskou , takže dívka v posledních chvílích svého života nebyla schopna vůbec vidět, mluvit ani slyšet , zatímco dvojice věznitelů dívku surově mučila. Vyšetřovatelé objevili dva malé kousky trubice z umělé hmoty, které byly vsazeny oběti do nosních dírek , aby mohla dýchat a nějakou dobu snášet všechny zvrácenosti, kterých se na ní Westovi dopouštěli. Zde se našinci možná vybaví případ československého sériového vraha Huberta Pilčíka , který podobným způsobem držel, mučil a po dobu několika týdnů umlčoval dvanáctiletou Danielu . Juanta Mott měla sedmnáct let , když zmizela. Podobně jako před ní Lynda Gough, i ona znala Westovy, a dokonce u nich nějakou dobu pobývala . Dne 12. dubna 1975 měla hlídat dítě přátelům, s nimiž se stýkala. Nikdy se již neobjevila. Skončila spoutaná, znásilněná, zavražděná a pohřbená ve Westově sklepě. Therese Sienthaler, Shirley Hubbard, Juanta Mott Když se Fred West doznal ke zločinům na Cromwell Street, ohromil vyšetřovatele dalším doznáním: přiznal se i k dalším vraždám , kterých se dopustil mimo svůj dům . Vypověděl, že zabil také bývalou manželku , dále svou přítelkyni a nevlastní dceru . Navedl policisty ke svému dřívějšímu bytu v Gloucestru a zašel s nimi ke dvěma polím nedaleko Herefordshiru , kde bydlel ještě jako chlapec. Tam našla policie ostatky těla jeho první manželky, šestadvacetileté Reny Costello . Byla stejně jako všechny ostatní oběti rozčtvrcena a vecpána do nevelké díry v zemi. Příští měsíc, 5. května , našli vyšetřovatelé pod zabetonovanou podlahou v Midland Road tělo osmileté Charmaine West . Následně 7. června exhumovali tělo devatenáctileté Anne McFall v Much Marcle. I když se West začal doznávat, lhal, jak bylo jeho zvykem . Například prohlašoval, že ho všechny dívky milovaly . Údajně mu však vyhrožovaly , že vyzradí manželce podrobnosti o jejich milostných aférkách. Co se týče praktik svazování a sadomasochismu, všem to zcela vyhovovalo. A jejich smrt ? Prý se udusily čirou náhodou . Byl to prý „požitek, který se zvrhl v neštěstí“, jak tvrdil. V jiných případech zase West popisoval vraždy jako akt čisté nutnosti . Podle něho skutečnost, že je unesl a následně s nimi hrubě zacházel, byla jediným logickým důvodem – vždyť co měl jiného dělat, když se chtěl vyhnout zatčení, než je zabít? Takto Freda Westa hodnotil dr. David Holme: „ Ten člověk neznal zábrany, jaké by nastaly u většiny lidí při svlékání jiného člověka a rozhodováním, jak s ním naložit. Po té stránce byl velice přičinlivý, a v tom předčil mnoho zločinců i sériových vrahů, neboť byl velice vynalézavý, co se týče způsobu, jak tyto věci provádět. “ Přes celou sklepní plochu umístil West dlouhé břevno, do kterého navrtal háky. Později přiznal, že sem oběti věšel někdy na celé dny , a že některá z těl, která zde dlouhou dobu nechal, začal mumifikovat. Když se nabažil toho pohledu, těla obětí rozčtvrtil a ostatky pohřbil pod podlahou.. Postup čtvrcení popsal soudní lékař: „Všechny hlavy byly odděleny. V obratlích se zjistily malé řezy, obvykle na tomtéž místě na šíji. Dolní končetiny byly odděleny v kyčlích, kolem hlavice stehenních kostí byly menší známky řezů. Byly provedeny se značnou zručností.“ Když už ve sklepě nezbývalo místo pro další mrtvá těla, West podlahu zabetonoval a z místnosti udělal ložnici pro svoje děti . West vystavoval lidi promyšlenému sadistickému mučení , kdy s ještě žijícími obětmi prováděl různé experimenty. Cizí mu však nebyly ani nekrofilní praktiky . Na kosterních pozůstatcích, odkrytých v různých lokalitách, chybělo množství prstů na rukou i nohou, zápěstní kůstky, dokonce lopatky nebo kolenní čéšky. Tyto jednotlivé lidské části odnímal a kamsi ukrýval z důvodů známých pouze jemu. Existují dokonce předpoklady a indicie, že mezi jeho četné hříchy patřil i kanibalismus. Forenzní psycholog Britton vyšetřovatelům vysvětlil: „Máte před sebou případ predátorských a sadistických sexuálních psychopatů. Jde o kombinovanou zvrhlost manžela a manželky, jejichž energie je od sebe navzájem odráží… Nezabíjejí jen proto, aby někomu vzali život, jejich oběti jim slouží jako hračky, které mučí a znásilňují. “ Jako u mnohých jiných sériových vrahů, i u Westových panuje předpoklad , že mohli zavraždit i další dívky . Jednou z takových, které jsou stále pohřešované, je patnáctiletá číšnice Mary Basholm z Gloucesteru, která zmizela z autobusové zastávky 6. ledna 1968 stejně jako prokázaná oběť Lucy Partington o pět let později. V roce 2021 dokonce proběhly výkopové práce pod kavárnou, kde tehdy pracovala, ale žádné ostatky se nalézt nepodařilo. Fred West rovněž bydlel v šedesátých letech v Glasgow , kde potkal svou první manželku Renu. Během tamějšího pobytu zmizely čtyři mladé dívky , které všechny splňovaly Westova kritéria. V té době měl pronajatý zahradní pozemek, který jen zřídka užíval, a který posléze opustil. Policie však nemohla toto místo prozkoumat, protože v době, kdy Westovy zločiny vyšly najevo, překryl parcelu nájezd na dálnici M8. Sám Fred West údajně prohlásil, že zavražil přes třiceti lidí!! Mary Basholm Bohužel, než mohl být Fred West postaven před soud, spáchal dne 1. ledna 1995 ve své cele sebevraždu oběšením . Před tím stihl napsat dopis na rozloučenou určený své manželce, ve kterém ji vyznával lásku: „Rose, 29. listopadu 1994 máš narozeniny, bude ti 41 a jsi stále krásná a já tě miluji. Vždy budu do tebe zamilovaný. Nejkrásnější věcí v mém životě bylo, že jsem tě potkal. Naše láska je speciální… Nemám pro tebe dárek, vše co mám, je můj život. Dávám ti ho, drahá. Až budeš připravená, přijdi za mnou. Budu na tebe čekat. “ V tomto dopisu West též vyjádřil cynické přání být pochován s členy rodiny, včetně Heather a Charmaine, které výslovně jmenoval… Podle Westova syna se jeho otec snažil sebevraždou svoji manželku ochránit a očekával, že díky jeho smrti se jí podaří vyváznout bez vysokého trestu. Opak byl pravdou. V říjnu 1995 se Rosemary West ocitla před soudem. Byla obžalována z deseti vražd . Ona všechny obvinění popřela a odmítla vypovídat . Nicméně 22. listopadu 1995 , i díky svědectví soudního znalce v oboru zubního lékařství, dospěla porota k jednomyslnému výroku o vině ve všech bodech obžaloby a Rosemary West byla odsouzena k deseti doživotním trestům odnětí svobody . Podle rozhodnutí z roku 2002 mohla být Rosemary West podmíněně propuštěna z vězení nejdříve v roce 2019, ale k jejímu propuštění doposud nedošlo . Do roku 2019 údajně pobývala v ženském vězení s maximální ostrahou Low Newton v Durhamu , ale v roce 2019 byla přemístěna do věznice New Hall ve Wakefieldu , kde je držena dodnes (2024). Ve vězení je kvůli svému vzezření a oblibě v pletení přezdívána „Teta Rose “. Je rovněž známo, že po celou dobu dostává řadu dopisů od lidí, které lze nazvat jejími obdivovateli. Rose West dodnes ke svým zločinům nepromluvila a nevyjádřila se ani ke zločinům svého tehdejšího manžela. Její mlčení trvá i přesto, že na ni řada lidí, včetně jejího bývalého advokáta, naléhá, aby ulehčila svému svědomí a pomohla vyřešit neobjasněné případy dokud je ještě čas. Rose West však stále trvá na své nevině a podle názoru britské kriminoložky dr. Jane Woodrow o svých zločinech ani nikdy nepromluví. Navzdory demenci , kterou podle několika zdrojů trpí. Dům , ve kterém Westovi vraždili, byl v roce 1996 zbourán a dnes je na jeho místě pěší stezka spojující dvě ulice. Přeživší potomci páru matku údajně ve vězení navštěvovali či navštěvují, ale většina z nich trpěla či trpí psychickými problémy i v dospělosti, včetně sebevražedných tendencí. O případu se můžete dočíst například v knize: Nejkrutější ženy v dějinách . DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Fred & Rose West's "House of Horrors" - Britain's Most Hated Couple (Serial Killer Documentary) Play Video West Watch Now Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Share Channel Info Close DOKUMENTY: Další článek - Nejhorší sériový vrah USA Copyright © 2009-2024 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno Komentáře

Recenze knihy "Pravý Hannibal Lecter", která se věnuje životu a zločinům britského sériového vraha jménem Robert J. Maudsley. Autor: Jaques Buval. Pravý Hannibal Lecter - Jaques Buval Název: Pravý Hannibal Lecter Autor: Jaques Buval Nakladatelství: FONTÁNA Rok vydání: 2017, 140 stran RECENZE zatím nanapsána. Březen 2000: Mnozí lidé ve Velké Británii zatajili dech, když si ráno přečetli palcové titulky novin. Nové zprávy o Robertu Johnu Maudsleym, sériovém vrahovi, který sedí již přes dvacet let v nejpřísnější samovazbě. Touží po lepších vězeňských podmínkách a těžko věřit po andulce. Opět procitají vzpomínky na bestiální zločiny muže, který je kvůli své nelidské krutosti srovnáván s Hannibalem. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy

Článek o zapomenutém československém sériovém vrahovi a nejmladším českém vrahovi, který zavraždil nejméně tři osoby a několika dalším osobám o život usiloval. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Václav Novák 31. 1. 2022 Václav Novák - zapomenutý československý sériový vrah a nejmladší český vrah, který připravil o život nejméně tři osoby, další dva lidi se zavraždit pokusil a u několika dalších měl vraždu v plánu. Tento recidivista mezi ostatními pachateli vyčníval především svou extrémně agresivní osobností a velkým množstvím zločinů nejrůznějšího druhu spáchaných ve velmi mladém věku. Po svém zadržení spáchal sebevraždu. Narozen: 1951 Zemřel: 1975 Stát: Československo Počet obětí: 3 Vražedná aktivita: 1961-1975 Přezdívka:"nejmladší český vrah" Zapomenutý československý sériový vrah V tomto článku vám netradičně odhalíme doposud nezveřejněný, ale přitom naprosto raritní případ české kriminalistiky , který lze z mnoha důvodů označit za ojedinělý a extrémní. Mimořádný je nejen rozsah trestné činnosti a následky, které způsobila, ale především osobnost hlavního pachatele – zapomenutého sériové vraha a zároveň pravděpodobně vůbec nejmladšího vraha v české historii . Ten pouze shodou okolností stihl zavraždit „jen“ tři osoby a minimálně dvě další se zavraždit pokusil , protože nebýt jeho dopadení, o život mohlo přijít dalších šest lidí , neboť jejich vraždu plánoval! Případ jsme pro vás „vytáhli“ přímo z policejních archivů , které autorovi sloužily jako zdroj informací (pozn. jména některých osob byla změněna ). Teď se už však spolu ponořme do samotného příběhu. Vražda č. 1 Tento nevšední případ se začal psát jednoho letního rána roku 1975 . Tehdy se na obvodní oddělení veřejné bezpečnosti obrátil muž s tím, že při ranní návštěvě své tety ji v jejím domku našel mrtvou. Čtyřiasedmdesátiletá Božena Květoňová ležela zakrvácená na posteli a ze stavu těla i obydlí bylo synovci naprosto jasné, že se ocitl na místě brutální vraždy. Když na místo činu dorazila výjezdová skupina , kriminalisté zjistili, že jde o malý jednopodlažní domek o dvou místnostech s neudržovanou zahradou, kde bylo dříve provozováno zahradnictví. Kriminalisté nalezli oběť ležící na posteli na zádech, s nohama spuštěnýma na zem. Na krku měla hlubokou nejméně 12 cm dlouhou řeznou ránu , na prsou bodné rány a několik zhmožděnin a ran na hlavě . Vedle mrtvoly ležela zkrvavená břitva a celý domek nesl stopy prohledávání. Věci byly zpřeházeny a na zemi ležely především veškeré písemnosti zemřelé a taktéž její vkladní knížky. Vyšetřovatelé dále zjistili, že do domu bylo pravděpodobně vniknuto přes přistavený skleník, v jehož čelní stěně byla vyražena jedna skleněná tabule. Na dveřích z chodby do kuchyně pak byly zajištěny stopy po páčení. Stopy prohledávání obydlí Šipkou je označeno místo, kde pachatel vniknul do obydlí Po ohledání místa činu byla neprodleně nařízena pitva zavražděné. Dvojice lékařů, kteří pitvu prováděli, zjistili, že jde o ženu 152 cm vysokou. Zemřela násilnou smrtí, protože si zjištěná zranění rozhodně nemohla způsobit sama a příčinou smrti bylo vykrvácení z pravé krční žíly . Rána v čelní krajině byla způsobena zaživa - tupým předmětem velkou silou , lebeční klenba byla proražena, ale toto zranění nebylo příčinou smrti. Mezi další poranění pak patřily čtyři bodné rány v hrudi a již zmíněná, smrtelná, hluboká řezná rána v krční krajině . Vyšetřovatelé tedy začali prověřovat styky paní Boženy , stejně jako osoby s kriminální minulostí , dříve trestané pro majetkové nebo násilné trestné činy, ale přes velké nasazení policistů prvotní vyšetřování nebylo korunováno úspěchem. Místo činu Vražda č. 2 Pachatel vraždy staré ženy stále uniká … O dva týdny později nahlašuje policii v ranních hodinách jeden z houbařů nález mrtvoly mladého děvčete poblíž bývalých jatek u železniční trati. Šetřením je zjištěno, že jde o tělo čtrnáctileté dívky jménem Marta Jedličková , která je svými rodiči pohřešovaná od předchozího večera . Ti na místní služebně nahlásili, že odpoledne odjela se svou kamarádkou a třemi mladíky do kina v blízkém okresním městě a od té doby o ní nemají žádné informace. Nervózní rodiče osudného večera kontaktovali nejprve dceřinu kamarádku, se kterou do kina vyrazila. „Marta s námi nakonec do kina vůbec nešla. Bylo jí zle, tak se vrátila domů. Copak ještě nepřišla? “, divila se. Vyděšení rodiče tak ihned zalarmovali sousedy a vydali se dceru hledat. Vzhledem k tomu, že se jim ji nedařilo nalézt, vyrazili ještě v průběhu večera na služebnu policie. Následující ráno jim ale přineslo smutné rozzuzlení. Nález těla mladé dívky předznamenával, že se Marta domů již nikdy nevrátí. „Mrtvola dívky ležela naznak, svetřík, včetně podprsenky, měla vyhrnutý nad prsa, dlouhé dámské kalhoty a spodní kalhotky měla svlečeny tak, že z levé nohy byly staženy úplně a na pravé noze shrnuty až ke kotníku. Byly zjištěny mnohočetné zhmožděniny na hrdle, včetně tří podélných krevních výronů, a na levém prsu byly známky kousnutí, “ takto byl stav těla zaznamenán v protokolu o ohledání . Všechny okolnosti případu naznačovaly, že se jedná o sexuální vraždu . Přátelé, kteří dívce předchozího dne dělali společnost, byli ihned předvedeni k podání vysvětlení, z něhož vyplynulo, že zavražděná s nimi do kina opravdu nešla. Předtím se totiž parta zastavila v jedné restauraci, kde čtrnáctiletá Marta vypila během dvou hodin celkem šest piv , z čehož se jí udělalo nevolno. Požádala tak jednoho známého, který s nimi toho dne byl, aby ji doprovodil zpět domů a od té doby jí nikdo z nich neviděl . Po skončení filmu stál mladík, který dívku doprovázel, před kinem, kde ostatním oznámil, že když procházeli městem, potkali čtyři cizince, asi Jugoslávce, a ona s nimi odešla. Místo činu 2 Stejně jako v prvním případě, i zde byla ještě v den vraždy nařízena pitva prováděná soudními znalci z oboru soudního lékařství . Pitva nakonec prokázala, že k smrti vedlo poranění krku , v jehož důsledku se dívka udusila. Ač bylo zjištěno, že již nejde o pannu, v pochvě nebyly nalezeny spermie, tedy k pohlavnímu styku pravděpodobně před smrtí nedošlo. Oběť podle lékařů jedla naposledy několik hodin před smrtí a v krvi měla 0,86 promile alkoholu. Znalci též uvedli, že poranění, resp. smrt, byla jednoznačně způsobena druhou osobou. Máme tu tedy druhou vraždu spáchanou v blízkosti malé obce v průběhu jednoho jediného měsíce! Vyšetřovatelé však v tomto případě mají podezřelého . Pozornost totiž samozřejmě zaměřují na mladíka, který byl se zavražděnou Martou naposledy. Po prvotním prověření zjišťují, že byl v minulosti šestkrát soudně trestán , z posledního trestu byl propuštěn teprve před půl rokem , navíc mu byl nařízen ochranný dohled. Oním mladíkem je čtyřiadvacetiletý Václav Novák , který se do městečka přestěhoval před pouhými třemi měsíci, přesto do zaměstnání řádně nedochází a v bydlišti nemá dobrou pověst . Dopadení Výše uvedené informace dávají tušit, že právě Novák by mohl být vrahem mladinké Marty . Ostatně vyšetřovatelé měli v tomto ohledu také brzy jasno a zadržený se jim po krátkém prvotním zapírání ještě téhož dne k vraždě doznal . K osudnému dni uvedl: „Když jsme procházeli lesem, chtěl jsem na ní vykonat soulož, ale protože to odmítla a kladla odpor, začal jsem ji rdousit. Když upadla do bezvědomí, začal jsem ji svlékat, ale protože měla menstruaci, od záměru jsem upustil. Protože jsem si však uvědomil, že by pravděpodobně mé jednání ohlásila státní bezpečnosti, usmrtil jsem ji “. Vrah dívky byl tedy v rukou policie. S ohledem na jeho kriminální minulost, vyšetřovatelé zadrženého vytypovali i jako možného pachatele vraždy seniorky z počátku léta, a proto byl podezřelý v dalším výslechu vytěžován i ohledně tohoto trestného činu. Tím Novákovy zábrany naprosto padly . Informace, které kriminalistům následně poskytl, jim přímo vyrazily dech! Vyslýchaný totiž vraždu paní Boženy nejen doznal, ale dle vyšetřovatelů se jí přímo chlubil . Také se rozpovídal o svém komplici a partnerce , která jim dala tip, ale především se přiznal i k dalším velmi závažným zločinům, včetně vraždy , kterou měl spáchat jako teprve desetiletý hoch! Díl 2 Hlavní aktéři případu V předchozím dílu byla popsána brutální vraždy paní Boženy , kterou pachatel sprovodil ze světa v jejím domku, a také násilná smrt mladé Marty , jíž se stala osudnou volba doprovodu. Tím byl čtyřiadvacetiletý Václav Novák , který se k oběma zločinům doznal. U výslechu se kriminalistům rovněž zmínil o své partnerce a o svém údajném komplici . Než se na jednotlivé zločiny a případnou roli dotyčných zaměříme podrobněji, pojďme si nejprve přiblížit osobnosti a životní cesty těchto aktérů. Václav Novák Jelikož známé rčení trefně praví: “Vrahem se člověk nerodí, vrahem člověk se stává “, zvídavého čtenáře zřejmě zajímá, jaká byla minulost a rodinné pozadí popisovaných osob, a co formovalo jejich osobnost. O hlavním podezřelém se podařilo v tomto o hledu zjistit následující informace: Václav Novák se narodil v roce 1951 a ve věku jednoho roku byl adoptován . V šesti letech byla adoptivní matka odsouzena k dlouhodobému trestu odnětí svobody a adoptivní otec na výchovu sám nestačil, proto byl malý Vašek umístěn do dětského domova . Ve škole prospíval velmi dobře , ale ve 13 - 14 letech začal z dětského domova utíkat a „venku“ se začal dopouštět vloupání do různých objektů . Tomuto kriminálnímu stylu života zůstal věrný až do svého zadržení v roce 1975, přičemž i přes svůj relativně nízký věk byl v té době již celkem šestkrát soudně trestán . Z posledního trestu byl propuštěn pouhý půl rok před výše popsanými vraždami. Podle policistů šlo o zkušeného recidivistu , který se nikdy ke své trestné činnosti nedoznával . Později k němu vyšetřovatelé uvedli, že jeho trestná činnost za krátké období po posledním propuštění z vězení a jeho klid, s jakým při výsleších vše detailně popisoval, svědčily o tom, že u něho nebyl vůbec rozvinutý vztah a úcta k lidskému životu . Ve svém okolí byl Novák známý jako mimořádně surový, bezohledný, sobecký a egoistický jedinec , který si ostatní podřizoval jakýmikoli prostředky. V době zadržení byl zaměstnán jako horník , ale v práci měl četné absence a později do ní nedocházel vůbec. Co se týče jeho nejbližších, bylo zjištěno, že v poslední době žil s jistou Marií Pokornou , kterou označil za osobu, která mu měla dát tip na objekt bývalého zahradnictví, a hodně se družil s teprve osmnáctiletým Pepou Šímou , kterého označil jako spolupachatele a vykonavatele vraždy seniorky Boženy . Kriminalisty tedy pochopitelně zajímaly i tyto osoby a rovněž vzájemný vztah všech zainteresovaných. Anna Pokorná Marie Pokorná , žena narozená v roce 1935, dlouhá léta pracovala v kravínu v Příbrami, kde žila se svým manželem a jejich pěti společnými dětmi . Její manžel byl údajně alkoholik , který k ní byl v opilosti hrubý, a tak se počátkem roku 1975 i s dětmi (7-14 let) odstěhovala do menšího města, kde začala žít spolu s Novákem, který byl známým jejího manžela a znali se spolu asi 4 rok. Žena si měla o šestnáct let mladšího Nováka takzvaně „vydržovat“. Podle Marie Pokorné o klasický partnerský , respektive milostný, vztah nešlo . Ač žena připouštěla, že spolu dvakrát pohlavní styk měli. Co se týká poměrů v domácnosti , lze uvést, že se v ní téměř denně pil alkohol a čichal trichlorethylen , který dokonce jednou dostalo čichat i jedno z jejích dětí. Novák navíc děti surově bil , takže některé z nich ze strachu raději chodily spát do kůlny na slámu. Nejstaršího syna Marie, kterému bylo teprve 13, nutil, aby s ním páchal některá vloupání . Koncem jara začal do domácnosti, mimo jiných, často docházet i Josef Šíma , který se postupně stal nejbližším Novákovým kumpánem. Úryvek z psychiatického posudku M. Pokorné Josef Šíma Josef Šíma se narodil roku 1956 jako nejstarší z pěti dětí . Jeho otec , pracující jako traktorista, byl jednou soudně trestán a sám Josef o něm později vypověděl, že dříve „hodně pil“ , a proto ho nenáviděl, jelikož jeho alkoholismus byl v domácnosti častým předmětem sváru. Pepova matka si kvůli tomu dokonce jednou demonstrativně podřezala zápěstí. O ní Josef později uvedl, že ač šlo o nervózní ženu, která otce v opilosti často provokovala, měl ji velmi rád a více tíhnul právě k ní. V posledních letech, když otec s pitím alkoholu přestal , se atmosféra v rodině velmi zlepšila a Pepa jej od té doby hodnotil jako „miliónového tátu “. Sám o sobě uvedl , že v dětství jednou z domova utekl , ale za školu nikdy nechodil . Když začal chodit do zaměstnání (pracoval jako požárník s platem 1500 Kč/měs), našel si partu , s níž trávil více času než doma. V období před svým zadržením docházel k rodičům prakticky jen v sobotu a v neděli . Uznával, že občas ve výchově vzdoroval , byl neposlušný a nepodrobivý a měl kvůli tomu s otcem několik vážnějších výstupů. A jak Pepu Šímu vidělo jeho okolí ? Rozhodně nešlo o extrémně agresivního člověka , a ani nebyly zjištěny žádné výrazné prohřešky v jeho chování a vystupování na veřejnosti. V zaměstnání jej hodnotili jako méně iniciativního, flegmatického, někdy trochu drzého a pro své chování ne úplně oblíbeného pracovníka. Měl časté pozdní příchody a v prvním pololetí roku 1975 nepřišel do práce celkem 15x. Byl i kázeňsky trestán, ale o žádného mladíka, který by tzv. „rostl pro kriminál“, podle všeho nešlo. Pozdější znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie jej označili za trochu klackovitého, nedisciplinovaného, ale jinak veselého a poměrně nekonfliktního člověka , který se jen někdy něčeho drze dožaduje… Úryvek z psychologického posudku J. Šímy Z výše uvedených informací vyplývá, že osmnáctiletý Pepa byl celkem běžný kluk . Možná trochu „sígr“ , který se v poslední době dostal do „špatné společnosti “, kvůli čemuž se začal dopouštět méně závažné trestné činnosti (např. kradl benzín). S Václavem Novákem se seznámil v březnu 1975 , ale pravidelně se začali stýkat až koncem jara . Jejich spolčení brzy nabralo rychlý spád , na jehož konci byla surová vražda… Tolik tedy k Novákově „spolubydlící“ a k jeho parťákovi ve zločinu . Než se však ve vyprávění posuneme dál a popíšeme, čeho všeho se dotyční dopustili, pojďme se ještě na moment zastavit u vzniku a povahy nevyváženého kriminálního spojenectví „Pepy a Václava“ . Nebylo zjištěno, kde se tito mladí muži seznámili. Zřejmě přes společné známé, protože v „partě“ byli ještě další dva mladící (pozn. ti o většině „akcích“ Pepy a Dvořáka nevěděli ). Jisté je, že o šest let starší Novák prý Pepu Šímu ihned zaujal , a to především svým silným, hrubým chováním a sebevědomým vystupováním. Jak sám Šíma později uvedl, vždy k němu vzhlížel , protože mu přišlo, že se Václav Novák ničeho nebojí . Z počátku se mu také jevilo, že je dobrý člověk… Tedy minimálně do okamžiku než jej zmlátil , protože se nechtěl podrobit jeho vůli. Ač již v té chvíli pociťoval mladší z mužů k Novákovi respekt a domníval se, že je lepší se mu podvolit , teprve po vraždě se ho začal doopravdy bát . Díl 3 Zločiny z pohledu pachatelů - vražda v „zahradnictví“ V předešlých kapitolách jste se seznámili se zločiny očima výjezdové skupiny . Také jsme vám představili jednotlivé aktéry , jejich osobnosti a jejich životní peripetie . V tomto dílu se jednotlivým zločinům budeme věnovat opětovně, tentokrát však z perspektivy pachatelů . Popíšeme to, jak je prezentovali při výsleších a rovněž zmíníme jejich další , doposud neuvedená, provinění . Za prvé tu máme vraždu seniorky Boženy Květoňové spáchanou v objektu bývalého zahradnictví. Jakožto spolupachatele v tomto případě Václav Novák označil osmnáctiletého Pepu Šímu , s nímž se osudného dne setkal v bytě Marie Pokorné . Ta již dříve dostala od Nováka za úkol vytipovat v obci vhodný cíl pro loupež a do oka jí padl právě domek čtyřiasedmdesátileté seniorky , neboť existoval předpoklad , že žena by doma mohla mít větší finanční prostředky . Asi týden před vraždou Marie Pokorná svému druhovi sdělila, že seniorka žije sama a ve vsi se říká, že je spořivá a z dříve provozované živnosti by mohla mít ušetřeny nemalé peníze. Tento cíl evidentně Nováka zaujal a život šetřivé důchodkyně se chýlil k tragickému konci. Osudného večera se Nováka a Pepa nejprve v bytě Pokorné posilnili alkoholem . Asi ve 23:00 se vyzbrojeni nožem a srozuměni s tím , že seniorku pravděpodobně zabijí , pěšky vydali k jejímu domu. Dírou v plotě prolezli na zahradu, kde vzal Novák kilové závaží a poté, skrz skleník, kde vyrazili naprasklou tabuli, vnikli do budovy. Budoucí oběť v tu chvíli klidně spala ve své posteli . Lupiči ji vzbudili, přičemž ji oslnili světlem z baterky směřujícím přímo do jejího obličeje a představili se jí jako příslušníci Státní Bezpečnosti . Požadovali po ní, aby jim sdělila, kde má uschované peníze a další cennosti. „Řekl jsem jí, aby vstala, že jsem od Bezpečnosti… ona říkala, že je sama, a že žádné peníze nemá… řekl jsem mu „Pepo, dělej něco!“… On měl nůž za zády a bodl jím ženu hluboko do břicha… nekřičela, ani nevydávala žádné zvuky… Potom bodl znova…nemohu říct kolikrát, vím jen, že jednou jí také bodl do krku… “, prezentoval osudný den Novák . Rozespalá a pobodaná žena ale ani tak úkryt prozradit nechtěla. Prý pouze seděla na posteli a opakovala: „Co to děláte? Co to děláte “, načež ji Novák vší silou udeřil závažím do hlavy . Po této ráně se paní Božena svalila na postel a začala chroptět. Pachatelé na nic nečekali a začali domek prohledávat . Snažili se najít peníze, šperky, no vlastně cokoli, co by mělo nějakou hodnotu. K jejich velké nevoli však objevili pouze 400 Kčs a několik mincí ze žlutého kovu . Tento lup je zcela pochopitelně příliš neuspokojil, a tak vzali v kuchyni nákupní tašku a vzali za vděk i potravinami a skleněným džbánem na pivo . Fatální důsledky pak měl nález staré břitvy , tu totiž jeden z pachatelů následně neváhal použít a ženě s ní prořízl hrdlo . A právě toto je chvíle, ve které se verze obou kumpánů začínají rozcházet . Kdo oběti způsobil toto poranění, které bylo označeno za smrtelné? Patrně čtenáře nepřekvapí, že oba zapřísahali svou nevinu a za pachatele označili vždy toho druhého. Nezpochybnitelné v tuto chvíli bylo, že Marie Pokorná dala mužům tip , a ti poté seniorku zavraždili, přičemž na fyzickém útoku se nějakou měrou podíleli oba . Tělo paní Boženy Jízda na vlně zločinu Novák, Šíma a Pokorná ale nezaháleli a výše uvedená vražda nebyla jejich jediným proviněním proti zákonu . Všichni z nich spáchali několika dalších deliktů. Některé z nich realizovali před vraždou v zahradnictví, jiné až po ní. Několik z nich spáchal Novák sám, na dalších participovali společně. Začněme nejprve těmi méně závažnými . Červen 1975 : „Pepa mi říkal, že chce marodit, že nechce do práce…dohodli jsme se, že mu zlomím ruku… on nakonec odmítl, tak nastavil dlaň, a já ho do ní říznul žiletkou… “, vypověděl u výslechu Novák . Tento spásný nápad vedl k Pepově 16 denní pracovní neschopnosti . Máme tu tedy ublížení na zdraví , ač trochu nezvykle na žádost samotného poškozeného. S dalším „filutou“ jménem Pavel již Novák předchozí nápad uskutečnil. Rovněž na jeho žádost mu zlomil ruku tak, že nejprve vytvořil dva sloupce z knih, na které poškozený položil levou ruku a otrlý recidivista mu na ní dvakrát dupnul , což mělo za následek zlomení vřetenní kosti . Ze strany Nováka šlo tedy opět o ublížení na zdraví a nic na tom nemění fakt, že bylo opět způsobeno na žádost poraněného . Novákův kriminální repertoár byl rozmanitý a logicky v něm nemohly chybět ani krádeže . Kupříkladu v červnu 1975 se v noci vloupal do restaurace , kde jej však vyrušil vedoucí směny a zloděj ke své smůle utekl, aniž by něco uzmul. Téhož roku, se také vloupal do hájovny . Okýnkem vlezl do sklepa a poté prošel až do bytu, kde odcizil z peněženky 130 Kčs . Chybět samozřejmě nemohl ani trestný čin dle §132 tehdejšího trestního zákoníku - rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (pozn. tento paragraf dnes může znít až „odbojově“ a „proti režimně“, ale ve většině případů šlo o obyčejné krádeže, protože v té době bylo téměř vše ve vlastnictví státu, respektive tehdejší rétorikou ve vlastnictví „všech“, tedy „v socialistickém vlastnictví“, čili i běžná krádež se mohla honosit tímto označením ). Novák se tohoto trestného činu dopustil tím, že se vloupal do provozovny jedné restaurace , kde odcizil cigarety v hodnotě 244 Kčs , což v té době odpovídalo zhruba 600 cigaretám – tedy třem kartonům. Novákova paleta norem, které rád a často porušoval, byla opravdu pestrá, tedy mezi jeho proviněními nechybělo ani pohlavní zneužívání ! V roce 1975 totiž v bytě, kde žil s Marií Pokornou, opakovaně souložil s žačkou 8. třídy ZŠ - nezletilou Dášou , která kamarádila s nejstarší dcerou jeho družky. Již jako banalita pak působí tr. čin padělání a pozměnění veřejné listiny , kterého se dopustil tím, že vytrhnul některé stránky ze svého občanského průkazu . Důvod byl prostý, měl na nich vyznačený ochranný dohled . Další kriminální příhoda , kterou můžeme uvést, se týká všech tří výtečníků. Trio Novák – Šíma – Pokorná si naplánovalo akci, kterou lze pracovně nazvat „krádež králíků “. Ač šlo nakonec o banalitu, minimálně svým záměrem byla tako událost podstatně nebezpečnější. Odehrála se pouhý den před vraždou seniorky a proběhla následovně: Novák s Pepou vlezli do dvora jednoho rodinného domku , kde odcizili 4 králíky v hodnotě 150 Kčs. Marie mezitím čekala na silnici v blízkosti místa činu a kryla pachatelům záda . Po činu králíky ukryla pod kabát a odnesla je do bydliště, kde je společně snědli. Asi vás napadá „No a? Drobná krádež“. Jistě. Toho večera to ale mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř. Pachatelé totiž měli původně jiný plán . Mínili spáchat loupež, která měla proběhnout víceméně jednoduše. Pachatelé zabouchají na dveře domu, kde bydlí osamocená žena, když vyleze, omráčí ji úderem do hlavy a prohledají dům. Ukradnou cennosti a peníze a hurá pryč. Předem si dokonce skrz okno ověřili, že je žena skutečně doma sama a až pak zabouchali na dveře. Přálo jí ale štěstí, nebo šlo spíš o její ostražitost a nezvaným večerním „hostům“ neotevřela. Pachatelé tedy zvolili alespoň variantu „B“ , tedy krádež králíků, a aniž by se někomu něco stalo, s lupem z místa činu odešli. Svoji roli prý tehdy sehrálo i to, že se pachatelé báli, že by při násilném vstupu do domu mohli být vyrušeni, protože by je mohl při vyražení okna či dveří někdo slyšet. Jelikož se ve vesnici právě konala pouťová taneční zábava , na ulicích to „žilo“. Mimochodem loupež měla být spáchána právě proto, aby peníze, které získají, mohli utratit na této společenské události. V tom samém týdnu, kdy se odehrála „akce králíci “, se Pepa s Novákem pokoušeli spáchat ještě jeden závažný zločin . Stopovali vozidla za obcí s úmyslem oloupit nějakého řidiče . Vše měli vymyšlené tak, že až jim někdo zastaví, Pepa si sedne na zadní sedadlo za řidiče a Novák na sedadlo spolujezdce . Ještě než se nic netušící majitel vozidla rozjede, má jej Pepa chytnout zezadu za krk a přetáhnout na zadní sedadlo . Pak už ho jen stačí společně svázat připraveným provazem a kdyby se oběť bránila, byl ji Novák připraven bodnout kuchyňským nožem , který měl pro jistotu u sebe. Poté měli v úmyslu vozidlem odjet, přepadeného cestou vysadit, přivázat jej ke stromu a pokračovat dál. Trochu úsměvný je důvod ztroskotání jejich „geniálního“ úmyslu. Protože dvojici mladíků dlouhou dobou žádný řidič nezastavil, svůj záměr zkrátka vzdali . Ani tímto ale výčet Novákových provinění nekončí! Ve smyslu rčení, „čiň čertu dobře a peklem se ti odmění “, se nakonec spolčení s „ďáblem“ málem fatálně vymstilo i mladému Pepovi Šímovi . Měl doplatit na to, že vražda seniorky pro něj byla až příliš a psychicky ji neunesl . Ve dnech po vraždě cítil obrovský tlak a pronásledoval jej strach z dopadení . Útěchu hledal na dně láhve a v opilosti zmiňoval , že se půjde udat na policii , přičemž vše vezme na sebe. Asi 4. den po vraždě se opět opil a znovu naznačil, že se půjde udat. Novák prý vytušil, že tato možnost skutečně hrozí a rozhodl se, že svého komplice odstraní ! Vše vymyslel tak, že Pepu nejprve přesvědčil, aby se pořádně načichal trichlorethylenu . Když mladík po velké dávce upadl do bezvědomí, Novák mu hadr ponechal na obličeji a předpokládal, že to bude stačit k jeho smrti. Pro jistotu jej však za přítomnosti Marie Pokorné ještě silně udeřil paličkou na maso do hlavy (tu potom Pokorná spálila v kamnech). Následně spolu jeho bezvládné tělo naložili na dvoukolák a odvezli k blízkému vypuštěnému rybníku, kde jej v domnění, že se utopí, pohodili do silážní jámy . Toto schéma ale mělo jednu slabinu, jelikož na místě bylo spíše bahno a jen asi 30 – 50 cm vody, zraněný Pepa z bezvědomí procitl , z jámy vylezl a vrátil se do bytu , kde k napadení došlo. Můžeme se jen domnívat, jaký to byl pro obyvatele bytu šok. Protože již však svítalo, Novák svůj záměr raději nedokončil a s Pokornou Pepu ošetřili. Ještě téhož dne pak po opakovaném naléhání přeživšího, který si vůbec nic nepamatoval , kontaktovali jeho rodiče a ti jej odvezli do nemocnice. Zraněný mladík si prý pamatoval pouze to, že se probudil v bytě se zraněním na čele a popálenýma rukama. Nějaký čas si prý myslel, že mu něco vybuchlo v ruce… Každopádně ze strany Václava Nováka a Marie Pokorné jasný pokus o vraždu . Anna Pokorná u silážní jámy, kam s Dvořákem pohodili Pepu Šímu v bezvědomí Vražda dívky dle verze pachatele Od pokusu o vraždu komplice uběhl týden a Novák svůj problém s Pepou stále nevyřešil. Ten se však na policii doposud nevydal. A tak ve čtvrtek, kolem 17:30 , v lese asi 15 metrů od železniční trati (17,7 m od vjezdového návěstidla), mohl Novák zabíjet znovu . Tentokrát úmyslně usmrtil čtrnáctiletou Martu . Nejprve ji rdousil stlačením hrdla oběma rukama, až dívka upadla do bezvědomí. Poté jí odtáhl asi 6 metrů na skrytější místo, kde ji svlékl kalhoty a kalhotky. Když prý zjistil, že má dívka menstruaci, svého sexuálně motivovaného jednání zanechal, čímž vysvětloval absenci spermatu na místě činu . Nakonec umírající dívku opakovaně udeřil malíkovou hranou do oblasti krku a tím jí přivodil smrt. Tedy takto útok a svou motivaci Novák nejprve popisoval, vše ale bylo zřejmě trochu jinak… O tom ale až příště. Mrtvola Marty Jedličkové Díl 4 Dětský vrah V předchozích dílech jsme se věnovali spáchaným vraždám z pohledu svědků, policistů i pachatelů, a také pachatelům jako takovým. Tento ale vyhradíme pouze jednomu člověku - hlavnímu antihrdinovi Václavu Novákovi . Na úvod si pouze zopakujme, že podezřelý se policistům po krátkém prvotním zapírání přiznal jak k vraždám seniorky Boženy a mladičké Marty , tak k pokusu o vraždu svého komplice a i k několika dalším závažným trestným činům , včetně dvou pokusů o ozbrojenou loupež . Kdo by čekal, že šlo o rezignovaný stručný popis zločinů, velmi by se mýlil. Novák se jimi vyšetřovatelům doslova chlubil . Činy popsanými v předchozích dílech tohoto článku ale jeho výčet přiznání nekončil . Doznání, kterým pokračoval, kriminalistům přímo vyrazilo dech ! Podezřelý totiž uvedl, že mord v zahradnictví nebyl jeho první vraždou. Tu opravdu první měl podle svých slov spáchat již ve svých 10 letech , kdy měl o život připravit sotva roční batole ! Ke zločinu mělo dojít v nemocnici , kde byl tehdy Novák hospitalizovaný a měl zde polštářem udusit malou holčičku , která kvůli onemocnění spalničkami ležela v kyslíkovém stanu. Kriminalisté samozřejmě věděli, že před sebou mají velmi nebezpečného, takřka všehoschopného muže, i přesto se jim však tato výpověď zdála nevěrohodná a jen stěží uvěřitelná . Však by to znamenalo, že by před nimi seděl možná nejmladší vrah v české historii! Přes svoji skepsi tuto informaci nemohli přejít bez povšimnutí a nezbývalo jim než Novákovo šokující přiznání náležitě prověřit . Následoval standardní ověřovací postup. Vyšetřovatelé se nejprve obrací na krajskou nemocnici, kde mělo k oné nešťastné události údajně dojít, a v archivních záznamech zjišťují, že Novák zde byl v roce 1961 skutečně hospitalizován , a to dokonce 4x. Dále přichází s důležitým zjištěním, že jedna z jeho hospitalizací probíhala na infekčním oddělení , kde kvůli spalničkám ležel celých osm dní. Tento fakt pak bohužel doplňují informací, že v tomto období zde skutečně zemřelo jedno dítě . Šlo o malou Aničku Kulhánkovou , které do jejích prvních narozenin chyběl přesně týden. Podle pitvy dívenka zemřela kvůli poškození mozku , které mělo způsobit onemocnění spalničkami. Detailní informace vyšetřujícím policistům bohužel chybí, protože pitevní protokol byl tehdy zpracován naprosto nedostatečně . S ohledem na tuto skutečnost znalci z oboru soudního lékařství na základě předloženého chorobopisu a pitevního protokolu zemřelého děvčátka, s jistotou shledávají pouze fakt, že příčinu smrti již nelze jednoznačně určit . Dle předložených záznamů byly schopni uvést jen to, že v úvahu přicházela jak smrt v důsledku onemocnění spalničkami , tak úmrtí v důsledku udušení . Vnést do případu trochu světla by prý mohl přinést pouze histologický rozbor . Ten byl sice po smrti dítěte proveden, ale histologické bločky po tak dlouhou dobu nebyly archivovány. Výsledek? Znalci již s odstupem času nejsou pravou příčinu smrti schopni určit … Kriminalisty v tomto případě provázela pověstná smůla a pravdivost Novákových slov již zkrátka nešlo nijak ověřit . Vše stálo a padalo na přiznání Nováka. Vyšetřovatelé však s vypětím všech sil přece jen přišli ještě s jedním zajímavým zjištěním , chcete-li s nepřímým důkazem . Hádejte, kdo byl osudnou noc s malou Aničkou hospitalizován na stejném pokoji ? Přesně tak, nešlo o nikoho jiného než o tehdy desetiletého Václava Nováka ! Na základě všech výše uvedených skutečností kriminalisté nakonec přece jen nabyli přesvědčení , že člověk, který před nimi sedí, je nelítostným dětským vrahem . Zbývá ještě zodpovědět jednu palčivou otázku. Proč? Proč vůbec Novák v takto raném věku vraždil? Inu, sám to zdůvodnil s cynismem sobě vlastním, zkrátka chtěl vědět, jak vypadá mrtvola... 28 dní na cele se sériovým vrahem Píše se červenec 1975 a poté, co proběhly prvotní výslechy, byl Novák poslán do vazební věznice . Přípis vyšetřovatele zněl výmluvně: zřejmě se jedná o dvojnásobného vraha, který byl v minulosti již vícekrát trestán pro majetkovou trestnou činnost a ve výkonu trestu se již pokusil o sebevraždu, z těchto důvodů je mu třeba věnovat zvýšenou pozornost . Vzhledem k rozsahu a závažnosti trestné činnosti je vytvořena zvláštní skupina , která má co nejpodrobněji prověřit Novákovu minulost , a to včetně období dětství. V září se vyšetřovatelé zaměřují na prověření smrti malé Aničky a v průběhu října 1975 je nařízeno pozorování všech obviněných na psychiatrickém oddělení v léčebně v Bohnicích . Ve stejném měsíci je Václav Novák umístěn na celu s jedenatřicetiletým Vladislavem Burešem . Se svým spoluvězněm Novák zřejmě navazuje důvěrný vztah a postupně se mu začíná svěřovat s další trestnou činností . Kromě toho mu také vypráví o průběhu jednotlivých výslechů, mimo jiné zmiňuje, co vše vyšetřovatelům zamlčel, o čem lhal a co naopak uvedl pravdivě. Vraťme se proto (tentokrát už opravdu naposledy) k vraždám paní Boženy Květoňové a „teenagerky“ Marty Jedličkové . V případě usmrcení seniorky Dvořák svému spoluvězni sděluje, že on opravdu nebyl tím, kdo ji břitvou prořízl hrdlo, že tuto smrtelnou ránu ji zasadil mladý Josef Šíma . Překvapivé je však jeho sdělení týkající se motivu vraždy mladinké Marty . Přestože se ji snažil vyšetřovatelům prezentovat jako sexuální vraždu a zinscenoval odpovídajícím způsobem i místo činu , jeho pravým motivem prý měla být snaha zbavit se nepohodlného svědka ! Podnapilá dívka mu totiž během cesty domů měla údajně naznačit, že ví, kdo nebohou seniorku zabil . Ač se jí to Novák snažil vymluvit, ona si prý stála za svým, a dokonce mu řekla, že ví, že ji spolu s Pepou Šímou spáchal on. V tom okamžiku prý měl jasno - musí ji zabít. Po vraždě se vše snažil naaranžovat tak, aby kriminalisté nabyli dojmu, že šlo o sexuální vraždu (což se mu vlastně podařilo) spáchanou náhodným pachatelem a on tak odvrátil podezření od své osoby. K vraždě dále uvedl, že když umírající dívku opakovaně udeřil malíkovou hranou do hrdla , z jejích úst vystříklo menší množství krve a dopadlo na jeho bundu . Poté, co si těchto krevních stop před kinem všimli Martyni kamarádi, si prý uvědomil, že je zle. Detail poranění Marty Jedličkové Rozhodl se tedy uskutečnit ještě šílenější a zrůdnější plán . Protože z Martyních narážek nabyl přesvědčení, že o vraždě a o tom, kdo ji měl na svědomí, se dozvěděla od 14leté dcery Marie Pokorné , případně od jejího 13letého syna , usmyslel si, že je hned následujícího dne vezme oba na koupaliště , kde je utopí . Jejich smrt měl v úmyslu vydávat za nešťastnou náhodu . Zcela logicky však předpokládal, že jeho partnerka by ho v případě vraždy vlastních dětí již nadále nekryla. I pro tuto situaci měl připraveno řešení . Pokud by zmíněná přece jen pojala podezření a se smrtí svých ratolestí by jej spojila, usmrtil by následně i ji i její zbývající tři děti! Samozřejmě nebyl tak naivní, aby si myslel, že za tak rozsáhlou trestnou činnost neskončí za mřížemi. V tomto případě viděl jako jediné řešení okamžitý úprk na Západ … Před svým spoluvězněm prý opakovaně vyjádřil lítost nad tím, že byl zadržen již brzy dopoledne , tedy předtím než vyrazil s dětmi na koupaliště, neboť podle jeho názoru se v tu chvíli ještě dalo zabránit tomu, aby byl ze své trestné činnosti usvědčen. Také mu zdůvodnil své doznání k „sexuální“ vraždě Marty – důkazy policie prý byly prostě neprůstřelné a on se v tu chvíli domníval, že vraždu paní Boženy mu kriminalisté nebudou schopni prokázat a on si tedy odsedí „jen“ trest za jednu vraždu. Jednání hodné skutečného psychopata , dalo by se podotknout, ale jak by řekl Horst Fuchs : „to stále ještě nebylo vše “. Zkušený recidivista Novák pochopil, jaký trest mu v případě usvědčení z obou vražd hrozí . Ano, ve vzduchu se vznášel téměř jistý trest smrti , a to byl rozhodně velký stimul jeho kreativní zločinecké mysli. Nově tedy přišel s tím, že by se za jakoukoli cenu potřeboval dostat, respektive být přemístěn do psychiatrické léčebny , kde by byl posuzován jeho psychický stav. V tomto zařízení by následně přepadl některého ze členů tamní ostrahy, odcizil by mu zbraň a uprchl by ze země . Na základě těchto úvah se uchýlil k činu , který se datuje do poloviny listopadu 1975 , a trefné pro něj bude označení klíčový zvrat . O tom ale až v posledním dílu… Osmnáctiletý Josef Šíma Díl 5 Připomeňme si, že poté, co byl Václav Novák v průběhu října umístěn na celu s Vladislavem Burešem , rozpovídal se před ním jak o své trestné činnosti a její pravé motivaci , tak o dalších plánech , jak by se potrestání vyhnul . Tento plán zahrnoval jeho záměr být přemístěn do psychiatrické léčebny , ze které pak zamýšlel uprchnout . V noci z 12. na 13. listopadu se Novák rozhodl vizi své svobody naplnit. Kolem půl druhé v noci se tak Vladislav Bureš budí v momentě, kdy na svém hrdle cítí silný stisk . Podle svých pozdějších slov prý moc dobře věděl, s kým má tu čest, a proto byl více méně neustále instinktivně připraven na útok. Zřejmě jen díky této duchapřítomnosti a dřívějšímu tréninku sebeobrany , se mu ač rozespalému ještě před ztrátou vědomí, podaří rdousícího útočníka udeřit do ruky a jeho smrtící sevření tak uvolní. Václav Novák se však nevzdává. Na otřeseného a přidušeného spoluvězně ještě dvakrát zaútočí a snaží se tak naplnit svůj cíl a zločin dokonat. Napadenému se ale jako zázrakem podaří Nováka kopnout tak, že přepadne přes postel a praští se hlavou o zeď . Částečně ochromený Bureš tak získává cenný čas, vyskočí z postele a mačká tzv. „bonzák “ (nouzové tlačítko k přivolání dozorce). Dozorci napadeného muže vzápětí vysvobozují a Dvořákovi nasazují poutací pás. Další vraždu se mu tak dokončit nepodaří . O tom, že rozhodně nešlo o demonstrativní útok či „obyčejnou“ vězeňskou rvačku, svědčí patrné stopy po rdoušení (hematomy) na hrdle Vladislava Bureše . Hematomy po rdoušení Hematomy po rdoušení (detail) Na základě tohoto útoku tak skutečně své „působiště“ mění, neputuje však do „vysněné“ psychiatrické léčebny, ale na 15 dní na samotku . Zde ho navíc čeká speciální režim pod zvýšeným dozorem . Po celou dobu tak má nasazeny pouta a poutací pás , který mu je snímán pouze na dobu jídla. O pouhé dva dny později se však tento nebezpečný agresor opět „hlásí o slovo “. Tentokrát již naposledy … Toho dne využívá právě chvíle určené k snězení večeře, kdy mu je pás sundán a má pouze pouta na rukou a spáchá sebevraždu oběšením na prostěradle . Ač je objeven během necelé čtvrt hodiny, dozorcům, ani lékařům, se jej již oživit nepodaří. Vrah je tedy mrtvý . Jaké důsledky z toho plynou? Zaprvé – nedošlo ke zkoumání jeho duševního stavu . Výsledky psychologického rozboru by byly jistě obohacující a zajímavé nejen pro čtenáře tohoto článku, ale především pro vyšetřovatele a psychology/psychiatry, kteří pracují s podobnými typy delikventů. Novák se rovněž tímto svým činem vyhnul soudnímu líčení , při kterém by se jeho skutky detailně projednávaly a samozřejmě unikl i trestu . S velkou pravděpodobností, hraničící s jistotu, by si vyslechl rozsudek smrti . Akt sebevraždy také zřejmě velkou měrou přispěl k tomu, že ač se jedná na české poměry o raritního pachatele a sériového vraha , upadl v zapomnění a případu nikdy nebyla věnována adekvátní mediální pozornost , která provází takřka všechny kauzy takto velkého rozsahu. Vzpomeňme například na jednu z novějších kauz tzv. „vraha taxikářů “, které bylo věnováno mimořádné množství článků a reportáží, ale je tu i celá řada jiných, třeba i mnohem méně rozsáhlých, tuzemských případů, které neprošly takto bez povšimnutí. Můžeme rovněž jen spekulovat , zda-li byla dokonaná sebevražda jen pokusem, který se vymkl kontrole a Novák tímto způsobem pouze usiloval o co nejrychlejší přesun do psychiatrické léčebny, ze které plánoval uprchnout. Této domněnce by nasvědčovaly podmínky , ve kterých se Novák nacházel. Jak víme, byl ve speciálním režimu, tedy pod zvýšeným dohledem a mohl spoléhat na to, že bude dozorci velmi brzy objeven . Takový scénář by pravděpodobně vedl k jeho záchraně a možná i k toužebně očekávanému přesunu do léčebny. Pokud by však byl skutečně jeho cílem dobrovolný odchod z tohoto světa , vyvstává otázka, zda-li se nemohlo jednat o tzv. bilanční sebevraždu , kdy s ohledem na bezvýchodnost své situace, tedy v očekávání téměř jistého trestu smrti, raději zvolil dobrovolný odchod svou vlastní rukou. Mohlo jít i o určitý projev jeho psychopatické osobnosti , kdy v sebevraždě spatřoval možnost, jak „mít poslední slovo “. Ostatně nebyl by prvním a zřejmě ani posledním sériovým vrahem, který by se k tomuto jednání uchýlil. Zde si dovolíme malou edukační odbočku . Ač je sebevražda častým jevem spíše v případě masových vrahů (dle Davida Lestra ji spáchá až 35 % těchto pachatelů ), není zcela výjimečná ani u sériových pachatelů . Mimo četnost (cca 35 % versus cca 6 % ) je rozdíl hlavně v tom, že zatímco masoví vrazi páchají sebevraždu zpravidla bezprostředně po spáchání zločinu , sérioví vrazi ji páchají nejčastěji až po svém dopadení . Klasickým příkladem jsou rakouský sériový vrah Jack Unterweger , který se oběsil téměř hned po vynesení rozsudku, či britský sériový vrah Fred West , jenž spáchal sebevraždu rovněž ve vazební věznici. Po svém zatčení se ke stejnému činu uchýlili ještě např. Harold Shimpman , Volker Eckert , Karel Denke či Javed Iqbal . Z tuzemských sériových vrahů pak toto řešení zvolil Hubert Pilčík či Viktor Kalivoda . U druhého jmenovaného to je však poněkud „jiná písnička“ než u Huberta Pilčíka a Václava Nováka . Jistě by nebylo od věci třeba i nějaké k důkladnějšímu zkoumání či popsání fenoménu sebevražd a jejich důvodů v rámci sériových vrahů, resp. jiných psychopatických pachatelů. Závěry znalců V případě Václava Nováka - hlavního pachatele – tedy kauza skončila jeho sebevraždou a následným pohřbem žehem na náklady státu . Z tohoto důvodu je zřejmá absence soudních rozhodnutí i výsledků znaleckých posudků týkajících se jeho duševního stavu. U obou dalších spolupachatelů ale máme možnost do těchto dokumentů nahlédnout, pojďme se tedy ještě v krátkosti zaměřit na ně. Asi nejpodstatnějším názorem posuzujících znalců byl ten, který za vůdčí osobnost a iniciátora trestné činnosti označil Nováka . Jedním dechem ale dodávali, že jak Šíma , tak Pokorná , se podíleli na páchané trestné činnosti dobrovolně a vědomě, ačkoli si museli být vědomi závažnosti a nebezpečnosti svého jednání. O Novákovi, jako o organizátorovi trestné činnosti ostatně hovořil i Josef Šíma , který se sám do určité míry považoval za oběť, kterou Novák někdy fyzicky, jindy zas psychicky donutil ke spolupachatelství. Na počátku roku 1975 prý začal Šíma konzumovat alkoholické nápoje, navíc pak potkal Nováka, který mu imponoval jak fyzickou silou, tak povahovými vlastnostmi , cynismem, bezohledností a způsobem života. Pod vlivem Nováka pak jeho trestná činnost nabývala nebezpečné povahy. Ač tento obdiv a vliv Nováka na chování Šímy znalci akceptovali, uvedli, že vzhledem k jeho osobnosti a IQ nemůže být o nějaké chorobné závislosti řeč . Šíma zkrátka k Novákovi vzhlížel a sliboval si od přátelství s ním možnost získání většího finančního obnosu . Ostatně sám před posuzujícími lékaři hovořil o touze, kterou bylo zakoupení automobilu, a uznal, že hlavním motivem jeho jednání bylo dostat se k nějakým větším penězům . Znalci z oboru psychologie a psychiatrie nakonec shrnuli, že v jeho případě jde o anomální osobnost s asociálními rysy , jejichž projevy lze vystopovat i v době před pubertou. Tato zjištěná porucha však ještě nedosahuje úrovně, kdy hovoříme o osobnosti psychopatické …. Znalci dále uvedli, že se dopustil brutálního zločinu vraždy, a navíc chystal surové přepadení řidiče, což jsou znaky a rysy, které v případě jeho pobytu na svobodě vytváří pro společnost trvalé nebezpečí . Sadismus jako motiv činů vyloučili . Psychologický posudek Josef Šíma - závěr Co se týče Marie Pokorné , ani u ní znalci nezpochybňovali zhoubný Novákův vliv . Konkrétně uvedli, že: „Sama o sobě je schopna páchat trestnou činnost ve smyslu zanedbávání povinné péče o děti, jinak se musí dostat do vleku druhé osoby , aby páchala trestnou činnost závažnějšího rázu …(nicméně) protože byla schopna zanedbat výchovu svých dětí, byla schopna se podílet na tak závažné trestné činnosti, nelze stanovit nijak zvlášť příznivou prognózu resocializace. Na druhé straně nutno uznat, že je událostmi přeci jen otřesena a dále pak, že vadné chování jejích dětí nebylo zdaleka jen důsledkem špatné výchovy, ale též důsledkem jejich poruchového konstitučního založení “. Psychologický posudek Anna Pokorná - závěr Epilog Poté co soud výše uvedené názory znalců a spáchané zločiny posoudil, rozhodl takto : Marii Pokornou odsoudil za trestné činy vraždy ve stádiu pokusu , za krádež a ohrožení mravní výchovy mládeže k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12 let . Josefa Šímu , ve věku blízkého věku mladistvých, pak za trestný čin vraždy , trestný čin loupeže , krádeže a za spolupachatelství na loupeži ve stádiu přípravy odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 14 let . Za normálních okolností bychom na tomto místě článek ukončili. V tomto kriminálním případu ale nelze nezmínit ještě jeden důležitý fakt, který čtenáře v marastu této kauzy vymáchá ještě jednou. Při vyšetřování vraždy Boženy Květoňové se totiž policisté dopustily chyby , která byla zcela zásadní a měla fatální následky . Doposud jsme totiž neuvedli, že Václav Novák byl v tomto případě vytypován jako podezřelý a z tohoto důvodu byl také „vytěžován“. Před policisty tehdy uvedl nepravdivé údaje a tvrdil, že se v kritickou dobu zdržoval v bytě se svojí družkou a dvěma přáteli . Tento argument mu ale kupodivu v očích vyšetřovatelů poskytl nezvratné alibi. To, že podezřelý lže, se dá očekávat, bylo tedy zvláštní, že mu policisté uvěřili a propustili jej , aniž by si jeho alibi jakkoli prověřili! Novák nezahálel. Ihned po příchodu domů instruoval svoji družku Pokornou, i své dva přátele, které na policii zmínil (jedním z nich byl mimochodem i vynervovaný Pepa Šíma), jak mají vypovídat, pokud se jich někdo z policie bude na jeho alibi dotazovat. Naprosto nepochopitelně ale byla tato jeho snaha zbytečná. K prověrce alibi , byť jen opožděné , totiž vůbec nedošlo , protože policisté jej kvůli jeho vymyšlené výpovědi rovnou z řad podezřelých vyloučili… Jaké důsledky tato „chybička “ měla je zcela zřejmé – stála život mladinkou Martu Jedličkovou . Nedá se očekávat, že by byl každý ve své práci dokonalý, každopádně toto byl fakt průser … Závěr Pro úplnost článku jsme měli v plánu kontaktovat vyšetřovatele případu , aby měl možnost se nějak vyjádřit nejen k výše uvedené chybě, ale mohl by nám poskytnout i detailní pohled na další podrobnosti a přidat své osobní postřehy. Osud byl nicméně proti – vyšetřovatel zemřel rok před vydáním tohoto článku . Pokusili jsme se tak alespoň dohledat fotografii hlavního pachatele Václava Nováka , která ve vyšetřovacím spisu chyběla. V tomto snažení jsme nakonec byli úspěšní a čtenář tak může spatřit jeho tvář . Na závěr dodejme, že Marie Pokorná zemřela v roce 2016 . Josef Šíma v době vydání článku stále žije a bydlí kdesi ve Středočeském kraji. Chcete se o kauze dozvědět více? Přečtete si knihu Dva na vraždu . Sériový vrah a nejmladší vrah české historie Václav Novák DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2025 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

The list of 150 best true crime movies about serial killers and mass murders. Movies and documents Documents Below you will find an overview of the most interesting available documents and interviews on serial killers. We will also appreciate your video tips that should not miss our attention! Documents are sorted by language - first Czech or Czech dubbed, then English. Sérioví vrazi (CZ a EN) Sérioví vrazi (CZ a EN) Play Video Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Search videos Search video... Now Playing Robert Ressler Muž, co žije s monstry - dokument o profilování sériových vrahů 50:24 Play Video Now Playing Jeden z nejaktivnějších sériových vrahů Evropy Manuel DELGADO VILLEGAS 50:17 Play Video Now Playing Jeden z nejhorších kanadských sériových vrahů Russel Maurice Johnson 48:40 Play Video Now Playing Závěrečná zpráva Sériový vrah od Green River 00:00 Play Video MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS Below you will find a list of 150 the best true crime movies about serial killers and mass murders. In all cases, movies are based on reality (movies about fiction serial killers are HERE ) . The films was sorted by the opinion of author this website or their rating on the IMBd. If we missed some movie please send us the message and we will be happy to include it in this list. MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS 1. Citizen X A great American television movie faithfully portraying the life and crimes of one of the worst Soviet serial killer – Andrej Cikatilo (1995). (1995). IMDb 7,6. 2. The Gray Man Well done movie about the crimes of the famous American pedophile serial killer and cannibal of the 1920s - Albert Fish (2007). IMDb 6,0. 3. Monster An excellent movie about the life of American serial killer Alieen Wuornos, performed by Charlize Theron (2003). IMDb 7,3. 4. Zodiac A thrilling American detective movie with a star cast showing murders and searching for a never catched serial killer from San Francisco (2007). IMDb 7,7. 5. Ted Bundy A good movie about one of America's most famous serial killers - Ted Bundy (2002). IMDbD 5,9. 6. M - Eine Stadt sucht einen Mörder German movie freely inspired by the famous serial killer of the early 20th century - Peter Küerten (1931). IMDb 8,3. 7. Vrah skrývá tvář Starred Czechoslovak detective movie on the motives of the murderous mourning of Václav Mrázek who killed seven at least in the 1950s (1966). IMDb 7,1. 8. Nachts, wenn der Teufel kam German noir drama, which was nominated for an Oscar. The film is set in the Second World War and is inspired by the crimes of a German serial killer named Bruno Lüdke, who killed dozens of people between 1928 and 1942. (1957). IMDb 7,2. 9. Summer of Sam An American movie based on case of David Berkowitz, the so-called "Sam's Son", who shot at least 6 people from 1976-1977. (1999). IMDb 6,6. 10. The Night of the Hunter American film-noir, which today is an absolute classic. It is one of the most cited film works and plays one of the most breathtaking villains in film history. The film is based on the real case of the American serial killer Harry F. Powers, who murdered 5 people in 1931. (1955). IMDb 8,0. 11. Utoya, 22. juli A Norwegian thriller depicting the fatal day when a Norwegian mass murderer, A. Breivik, killed a total of 77 people in Oslo and Utoya Island (2018). IMDb 7,7. 12. Jack the Ripper A British television drama that is another variation on the case of the best-known assassin of history - Jack the Ripper, who murdered at least 5 women in the streets of London in 1888. (1988). IMDb 7,6. 13. Le juge et l'assassin A French crime drama inspired by the life of the famous French serial killer Joseph Vacher, nicknamed the "Southeast Ripper" in France, who murdered over 10 people at the end of the 19th century. (1976). IMDb 7,4. 14. Der goldene Handschuh A hilarious German thriller that depicts the life and actions of the German serial killer Fritz Honky in a raw and sometimes disgusting way. He murdered at least four women in Hamburg between 1970 and 1975 and stored the decomposing bodies in his apartment. A film that both inspires and disgusts at the same time. (2019). IMDb 6,7. 15. Interview with a Serial Killer A documentary movie about an American serial killer of 2 children and several prostitutes, mainly portrayed by an interview with this predator (2008). IMDb 5,7. 16. The Boston Strangler An American film, headed by Tony Curtis and Henry Fond, shows a hunting for the serial killer of the so-called "Boston strangler" - Albert de Salvo (1968). IMDb 7,1. 17. To Catch a Killer A very good television movie based on the case of the famous American serial killer of 33 young men - John Wayne Gacy. (1992). . IMDb 7,4. 18. Killer: A Journal of Murder The American prison thriller, starring James Woods, dealing with the case of the ruthless American serial killer from the early 20th century, Carl Panzram, who murdered perhaps as many as twenty people. (1995). IMDb 6,3. 19. Murder in the Heartland A television movie reconstructing a real search for a serial killer of 11 people from 1957 - Charles Starkweather (1993). IMDb 6,6. 20. Dahmer An American film about the so-called "cannibal from Milwaukee" Jeffrey Dahmer, an American serial killer who killed at least 17 young men (2002). IMDb 5,6. 21. Normal Czech-British movie where Milan Kňažko portrays the German sadistic serial killer of the 1920's - Peter Kürten (2009). IMDb 6,2. 22. Dear Mr. Gacy A movie inspired case of the American serial killer of 33 young men, John Wayne Gacy (2010). IMDb 6,4. 23. Sametoví vrazi A well-known Czech film, which is a free processing of the case from the 1990's. - the so-called Orlík murders, which entered the history of Czech criminology (2005). IMDb 6,1. 24. J'ai pas sommeil A French thriller inspired by the case of a serial killer named Thierry Paulin ("Monster of Montmartre") who murdered several old women in Paris in the 1980s. (1994). IMDb 7,0. 25. Night of the Hunter British television film. A remake of the famous 1955 film, which is a film adaptation of the case of the American serial killer Harry F. Powers, who murdered 5 people in 1931. (1991). IMDb 3,8 26. Badlands An American film freely inspired by the crime of Charles Starkweather, serial killer, who in 1957 killed 11 people (1973). IMDb 7,9. 27. Der Totmacher A German low-cost film that was made according to real events taking place in Germany between 1918 and 1924, when Fritz Haarmann murdered at least 27 boys and young men to eventually sell their meat on the market. (1995). IMDb 7,6. 28. The Highwaymen An American crime drama based on a true story that tells the story of two detectives trying to track down and kill the infamous criminals Bonnie and Clyde. They killed at least nine police officers in the first half of the 1930s and were responsible for several civilian murders. (2019). IMDb 6,9. 29. From Hell An American movie devoted to the case of the never-catched serial killer Jack the Ripper. In the lead role of Johnny Depp as a detective (2001). IMDb 6,8. 30. 10 Rillington Palace British film about the case of John R. Christie, who in 1943-1953 murdered at least eight people in his London house (1971). IMDb 7,6. 31. Deranged An American movie titled The Case of a Famous Serial Killer and necrophiliac of the 1950's - Ed Gein (1974). IMDb 6,5 32. Der Hammermorder A German crime thriller dealing with the case of the German serial killer and robber, the so-called "hammer killer", Hans Poehlk, who murdered at least 6 people in 1985-1985 for property gains. (1990). IMDb 7,7. 33. The Deliberate Stranger An American crime drama about Ted Bundy, a charismatic and intelligent rapist and murderer who has demonstrably committed thirty sexual murders between 1974 and 1978, with the actual death toll still unknown, but certainly much higher. (1986). IMDb 7,4. 34. The Deadly Tower An American television thriller based on a true 1966 event, when mass murderer Charles Whitman first killed his loved ones, then barricaded himself on top of a high-rise building near the university and fired people. (1975). IMDb 6,7. 35. The St. Valentine's Day Massacre An American crime drama that tells about the worst and most famous gangster mass murder in US history on February 14, 1929, without tinsel and romance. The film was made by famous director Roger Corman. (1967). IMDb 6,7. 36. D.C. Sniper: 23 Days of Fear An American television crime film depicting the murders of a pair of serial killers and their impact on society. According to the actual case of John Muhammad and Lee Malva, nicknamed "D. C. Snipers ”who shot or shot dozens of people in 2002. (2003). IMDb 6,0. 37. MIKI A Slovak film inspired by the case of the serial killer and head of the Slovak underworld in the 1990s, the mafioso Mikuláš Černák (2024). IMDB 7.6. 38. The Menendez Brothers A documentary about the life-sentenced Menendez brothers, in which the perpetrators talk about the brutal murder of their parents and the subsequent trial (2024). IMDB 7.0. 39. Woman of the Hour American drama inspired by the story of a woman who meets serial killer Rodney Alcala through a TV show (2023). IMDb 6,6. 40. Holy Spider A Danish co-production thriller that is inspired by the case of an Iranian serial killer named Saeed Hanaei, who murdered more than a dozen prostitutes in 2000. (2022). IMDb 7,3. 41. Longford British drama about Lord Frank Longford and the case of the murderous British couple Ian Brady and Myra Hindley, who murdered at least five children in the 1960s (2006). IMDb 7,5. 42. Javed Iqbal: The Untold Story of A Serial Killer A Pakistani film dealing with the case of a serial killer named Javed Iqbal, who confessed to murdering 100 boys in the late 1990s. A specific feature of his MO was that he used minor helpers to search for his victims. (2022). IMDb 6,8. 43. Docteur Petiot A French criminal drama, inspired by the crimes of French serial killer and physician Marcel Potiot, who murdered at least 27 people in a miserable way during the Second World War for property gains. (1990). IMDb 7,1. 44. Karla An American movie about a Canadian couple of serial killers with the names of Karla Homolka and Paul Bernardo (2006). IMDb 5,5. 45. Lonely Hearts An American movie about a serial killers, Martha Beck and Raymond Fernandez, who in the 1940's. assassinated maybe 20 women (2006). IMDb 6,5. 46. Případ vraha - Uspávačka An authentic reconstruction of the life of the most unfamous Czech serial killer, Jaroslava Fabiánová, who took the lives of 4 men and now is serving a life sentence. (2016). 47. The Good Nurse An American film that deals with the case of the well-known American serial killer from the hospital environment - Charles Cullen, who during his 15-year career as a "health brother" took the lives of perhaps hundreds of people! (2022). IMDb 6.8. 48. A is for Acid A British TV movie that is inspired by the true case of serial killer John George Haigh, who murdered at least 6 people in the 1940s. (2002). IMDB 7.0. 49. Henry : Portrait of a Serial Killer A brutal British biographical movie about one of the most active American serial killers - Henry Lee Lucas (1986). IMDb 7,0. 50. The Frozen Ground The American mysterious crime thriller is inspired by the incredible but real story of an Alaskan police officer (Nicolas Cage) who tries to stop the murdering beast of Robert Hansen (John Cusack). A serial killer who killed up to 21 women and girls in Alaska in 1971–1983. (2013). IMDb 6,4. 51. Dans la tête du tueur A French thriller inspired by the case of a serial killer named Francis Heaulme, who murdered up to several dozen people across France, many of whom were children. (2004). IMDb 7,0. 52. My Daughter's Killer A French documentary about a father who spends decades trying to bring his daughter's murderer to justice in France and Germany, until he finally resorts to drastic measures. (2022). IMDb 6,8. 53. Tales of the Grim Sleeper An American-British documentary film about a serial killer named Lonnie David Franklin Jr., who killed more than 10 people between 1985 and 2007. (2014). IMDb 7,0. 54. The Women and the Murderer A French Netflix documentary about the serial killer Guy Georges who terrorized Paris in the 1990s and killed at least seven people. (2021). IMDb 6,4. 55. Quick The Swedish crime film tells the story of the biggest legal scandal in Swedish history. Will the reporter manage to challenge the entire legal system by proving the innocence of Thomas Quick convicted in life imprisonment? Or Thomas Quick is truly a cannibal and the worst Swedish serial killer. (2019). IMDb 6,8. 56. The Iceman An American biographical drama that tells the true story of Richard Kuklinski - a notorious bounty hunter and a loving father of a family who killed perhaps several dozen victims in his life. (2012). IMDb 6,8. 57. Easy Prey An American psychological thriller that tells the true story of a 16-year-old girl kidnapped by a serial killer named Christopher Bernard Wilder, nicknamed Beauty Queen Killer, because he focused on beautiful girls who long for a career as a model. (1986). IMDb 6,6. 58. Smrt stopařek A successful Czechoslovak crime drama, inspired by the real case of the double sex murderer Miroslav Somora, who in 1979 murdered two young women, whose bodies were then disposed of in a landfill. (1979). IMDb 6,4. 59. Snowtown murders An Australian crime thriller based on a real murder case uncovered in Snowtown, Australia in 1999. Three perpetrators murdered at least 12 people between 1992 and 1999. The case has become one of the most watched criminal cases of Australian history. (2011). IMDb 6,6. 60. Satanás A Mexican-Colombian film about a mass murderer named Delgado Morales who murdered 29 people in 2007 during a single day in Bogota (2007). IMDb 7,3. 61. A martfüi rém A psychological thriller based on a series of murders committed in the 1960s in Hungary by a man named Péter Kovács. (2016). IMDb 7,0. 62. Victim/Suspect American documentary film devoted to the issue of sexual violence against women and false accusations of the crime of rape. (2023). IMDB 6.9 63. The Phantom British documentary film about the case of Carlos DeLuna, who was sentenced to death for the murder of a girl in 1983, although he insisted on his innocence. Was it one big injustice? (2021). IMDb 6,5. 64. Angst An unconventional, very brutal and disturbing Austrian thriller depicting the raging of a dangerous mass murderer and assassin, Werner Kniesek (1983). IMDb 7,4. 65.Já, Olga Hepnarová A Czech movie about the most infamous Czechoslovak female mass murderer, Olga Hepnarová, who in 1973 deliberately carried the truck to people - 8 people died and another 12 were injured (2016). IMDb 6,6. 66.Au Nom De Ma Fille A French film telling the true story of a father whose daughter was murdered and who devotes his entire life to bringing the perpetrators to justice. (2016). IMDb 7,0. 67. The Brides in the Bath A British television movie that represent the case of a serial killer named Georg Joseph Smith who was hanged in 1915 for murdering his three wives. (2003). IMDB 6.5. 68. See No Evil: The Moors Murders A three-part TV movie about the murderous British couple Ian Brady and Myra Hindley, who murdered at least five children in the 1960s. (2006). IMDB 7.1. 69. Boston Strangler American crime thriller about an investigative reporter who published the case of a serial killer known as the Boston Strangler in the 1960s. (2023). IMDb 6,5. 70. Sector 36 Indian thriller inspired by the 2006 serial killings of children dubbed the "Nithari killings". (2024). IMDB 7.2. 71. El ángel A Argentine film about the case of a young serial killer who was sentenced to life in prison for at least eleven murders, one attempted murder and seventeen robberies between 1971-1972 (2018). IMDB 6,9. 72. Lesní vrah A minimalist crime drama that follows the last year in the life of one of the most notorious Czech serial killers, Viktor Kalivoda, also known as the "forest killer" (2024). IMDb 4,3. 73. The Town That Dreaded Sundown The story of the investigation into the hooded serial killer who terrorized the Texarkana area in 1946, left at least five victims and was never caught (1976). IMDB 6.0. 74. Missing: The Lucie Blackman Case A documentary about the case of Joji Obarara, a Korean-Japanese serial rapist and possible murderer who raped hundreds of women at the turn of the millennium (2023). IMDB 6.3. 75. The Girl Who Escaped: The Kara Robinson Story American thriller that tells the story of Kara Robinson, who was kidnapped at the age of 15 by a serial killer named Richard Evonitz. He held and abused the girl in his apartment for 18 hours before she managed to escape (2023). IMDb 6,2. Part 2 (76-150) Movies about serial killers - fiction Serials about serial killers (cz) Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Comments

V létě roku 1997 otřásly Prahou dvě vraždy. Jednou obětí byla barmanka, druhou exporadce ministra vnitra a provozovatel střelnice. Vyšetřování oba případy přivedlo ke společnému jménu - Irena Cihelková. K inteligentní mladé ženě, která později jen o fous vyvázla doživotnímu odnětí svobody. Irena Cihelková: Inteligentní vražedkyně, která připravila o život dva lidi Zveřejněno 18. 6. 2026 - doba četby 6 min. V létě roku 1997 otřásly Prahou dvě vraždy , které se zpočátku jevily jako nesouvisející případy. Jednou z obětí byla mladá barmanka , druhou bývalý poradce ministra vnitra a provozovatel střelnice . Vyšetřování však kriminalisty přivedlo ke společnému jménu : Ireně Cihelkové . Mladé ženě, která se pohybovala ve světě střelnic a zbraní a kterou znalci později popsali jako nadprůměrně inteligentní osobnost s výraznými psychopatickými rysy. Za své činy dostala výjimečný trest 21 let vězení. Soud přitom připustil, že nebýt alespoň teoretické možnosti její nápravy, přicházelo by v úvahu i doživotí. Vražda barmanky 27. července 1997 neznámý pachatel brutálně zavraždil v Billiard Clubu v Praze čtyřiadvacetiletou barmanku Renátu Ř . Pachatel ženu nejen střelil do hlavy , ale smrtelnou povahu měla i hluboká řezná rána na jejím hrdle. Pro loupežný motiv svědčilo to, že z baru zmizela tržba , peníze z automatů, kartony cigaret a lahve s alkoholem. Na stopu podezřelého policii přivedl telefonát , který oběť přijala nedlouho před její smrtí. Doma jí tehdy sháněl jistý „Andy “, který si prý v baru před týdnem zapomněl klíče. „Za chvíli jsem zpět “, sdělila Renáta Ř. svému tehdejšímu příteli, ale domů se již nikdy nevrátila. Když policisté získali toto svědectví, ihned je zaujal jistý Adrian Smrčka (21) , který v baru chvíli pracoval jako vyhazovač a poté jej navštěvoval jako štamgast . Protože se jej nepodařilo zadržet v jeho bydlišti, bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání , načež se přišel na policii sám přihlásit a uváděl, že v baru sice skutečně byl , ale nacházeli se tam i tři další muži a on s vraždou nemá nic společného. Jeho alibi však mělo značné trhliny , a když se kolem něj začala stahovat smyčka, jeho blízká kamarádka Irena Cihelková (23) začala po okolí roznášet zvěsti o tom, že jí odcizil pistoli a s tou vraždu spáchal . Druhá vražda Mezitím, 11. srpna 1997 , bylo v bytě na Praze 1 nalezeno tělo muže v pokročilém stádiu rozkladu. Pitvou bylo zjištěno, že byl zastřelen jednou ranou do spánku . Obětí násilného trestného činu se stal Vladislav N. – bývalý poradce ministra vnitra Jana Rumla a provozovatel střelnice . Když bylo prověřováno jeho okolí, zaujalo kriminalisty jméno Ireny Cihelkové – milovnice zbraní , kterou Vladislav N. znal od jejích devíti let , kdy ji vedl jako biatlonový trenér . Podle některých informací je později spojoval i intimní vztah , což však Cihelková před soudem odmítala. Jisté je, že pro něj rovněž pracovala na střelnici . Jenže mu prý zpronevěřila větší částku peněz , takže ji Vladislav N. propustil a ve hře byla i možná soudní dohra. Zkrátka mezi Cihelkovou a zavražděným panovaly napjaté vztahy . „Já vím, že je to divné, že jsem tak blízko dvou vražd “, krčila rameny Cihelková vstříc podezřením. Vyšetřování Zanedlouho byli Cihelková i Smrčka ze zločinů obviněni . Ač svou vinu oba popírali , navzájem se usvědčovali . Cihelková obviňovala Smrčku z vraždy barmanky, on zas jí z vraždy Vladislava N. „Chtěli jsme jej uspat rohypnolem a vykrást mu byt. Čekal jsem dole, až ho uspí a pak šel dovnitř. Jenže on začal chodit po bytě. Jen tak tak jsem se stačil před ním schovat. Pak jsem z bytu odešel a ona tam zůstala sama… Druhý den se mi k vraždě přiznala “, tvrdil Smrčka. Po vraždě navíc využívali jeho automobil Peugeot 305 a pokusili se zneužít i jeho osobní doklady. Při vraždě barmanky použil Smrčka pistoli patřící Cihelkové. K vraždě Vladislava N. naopak opatřil zbraň on sám. Motiv Podle soudu byla první vražda motivována majetkovým prospěchem , zatímco u druhé sehrály hlavní roli zhoršující se vztahy mezi Cihelkovou a Vladislavem N. Soud dospěl k závěru, že Cihelková chtěla z bytu Vladislava N. získat kompromitující materiály, které by jí pomohly zvrátit její situaci po propuštění ze střelnice a očistit své jméno. Irena Cihelková (Policie ČR) Rozsudek Podle závěrů soudu první vraždu spáchali společně Smrčka a Cihelková. Smrčka barmanku nejprve nejméně dvakrát udeřil tágem do hlavy, následně jí přiložil pistoli ke spánku a vystřelil . Poté Cihelková ležící ženě způsobila smrtelné řezné poranění krku kuchyňským nožem. Za druhou vraždu pak nese odpovědnost sama Cihelková , zatímco Smrčka byl v souvislosti s touto vraždou uznán vinným pouze z odcizení automobilu zavražděného. Městský soud v Praze uznal Irenu Cihelkovou vinnou ze dvou vražd a odsoudil ji k výjimečnému trestu 21 let odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou. Adrian Smrčka byl za vraždu barmanky a související loupež odsouzen ke čtrnácti letům vězení . Oba se proti rozsudku odvolali. V lednu 1999 však Vrchní soud v Praze trest Ireně Cihelkové potvrdil . Smrčkovi byl trest snížen o dva měsíce . Osobnost pachatelky Případ vzbudil pozornost i kvůli osobnosti pachatelky. Soud na základě znaleckých posudků označil Cihelkovou za psychopatickou osobnost s výrazným egocentrismem a agresivními rysy . Resocializace byla podle znalců mimořádně obtížná , nikoli však zcela nemožná. Právě tento závěr sehrál důležitou roli při rozhodování o výši trestu. Předseda senátu při vyhlášení rozsudku uvedl, že pokud by znalci považovali nápravu Cihelkové za zcela nemožnou, soud by musel uvažovat i o uložení doživotního trestu . Po pravomocném odsouzení se její další osud stal veřejnosti prakticky neznámým. Další článek Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno