Výsledky vyhledávání

Přehled nejhorších masových vrahů po roce 2000 napříč celým světem. Díl pátý - masové vraždy v roce 2008. Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 5 - období 2008 (řazeno chronologicky) Tento článek mapuje nejzávažnější masové vraždy spáchané po roce 2000. Než přistoupíme k samotnému přehledu, považujeme za nutné vymezit, jaká kritéria byla pro zařazení jednotlivých případů zvolena a jaké typy útoků naopak zahrnuty nebyly. Podobné soupisy masových vražd nejsou výjimečné. Často však spojují události pouze na základě počtu obětí, aniž by bylo zřejmé, proč jsou zahrnuty některé případy a jiné nikoli. Výsledkem bývá směšování skutků, které mají společný pouze rozsah následků, nikoli povahu či kontext. Které masové vraždy souhrn popisuje Za „nejhorší“ byly pro účely tohoto článku považovány útoky s nejzávažnějšími následky, tedy ty, při nichž zahynulo devět a více osob (bez pachatele). Tato hranice byla stanovena na základě porovnání dostupných případů (i vzhledem k časovým možnostem autora) a představuje metodologickou podmínku zařazení. I při jejím uplatnění bylo identifikováno více než 150 událostí . Snížení hranice na osm obětí by znamenalo rozšíření seznamu minimálně o dalších 50 případů. Naším cílem bylo zachytit všechny události splňující stanovená kritéria, tedy žádný relevantní případ neopomenout. Z tohoto důvodu bylo nutné prověřit přibližně dvojnásobný počet smrtelných incidentů oproti konečnému počtu zařazených událostí. Případy, které byly následně vyřazeny, nesplňovaly buď podmínku minimálně 9 zemřelých obětí, nebo spadaly do kategorií, jež jsme se rozhodli do přehledu nezahrnout (viz níže). Přes snahu o maximální úplnost nelze zcela vyloučit, že zejména v méně medializovaných regionech došlo i k dalším činům splňujícím zvolená kritéria, u nichž se nepodařilo dohledat dostatečně ověřitelné informace. Které činy v souhrnu nenajdete Co naopak nebudeme popisovat , jsou teroristické útoky . Důvodem není pouze jejich vysoký počet, ale především jejich odlišná povaha. Podrobné srovnání by přesahovalo rámec tohoto textu; uvedeme proto pouze základní vymezení. Teroristický čin je primárně nástrojem k dosažení politických, náboženských či ideologických cílů prostřednictvím vyvolání strachu a destabilizace společnosti. Typickým znakem bývá napojení na širší ideologické či organizační struktury , případně přímá či nepřímá logistická či jiná podpora dalších osob . Oproti tomu tzv. „klasická“ masová vražda bývá zpravidla motivována individuálními pohnutkami – osobní záští, pomstou, frustrací, touhou po „slávě“ či jinými osobními motivy . Tyto činy obvykle nebývají koordinovány s dalšími osobami ani neslouží jako nástroj širší strategie. Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika , příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady , ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela , který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil . Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015 , která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných , i když zde už je situace složitější. Pachateli byli manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu . Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli . Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován. Naopak jsme pro účely srovnání a jako ilustraci toho, jak tenká může být hranice mezi teroristickým činem a „klasickou“ masovou vraždou , zařadili i činy A. Breivika a O. Mateena . Oba útoky byly nepochybně motivovány politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením pachatelů. V případě A. Breivika však primárním cílem nebylo vyvolání strachu jako prostředku nátlaku na stát či společnost, ale spíše demonstrativní čin, kterým chtěl svým názorům zajistit publicitu a prostor ve veřejném diskurzu. U O. Mateena je situace ještě komplikovanější. Přestože při útoku deklaroval jednání ve jménu tzv. Islámského státu, podle dostupných informací jednal samostatně, bez přímých organizačních vazeb, koordinace či podpory ze strany této struktury, a to jak při plánování, tak při samotné realizaci činu. Zařazení těchto případů je proto nutno chápat jako metodologicky hraniční a sloužící především k demonstraci limitů zvolených kritérií . V souhrnu rovněž nejsou popisovány masové vraždy , které byly součástí širší kontinuální kriminální struktury nebo války (tedy zahrnuty nebyly např. masové vraždy v rámci drogových válek , vyřizování rivality gangů, mafií a kartelů , masové vraždy spáchané regulérními armádami, paramilitárními skupinami , ani dlouhodobými kriminálními strukturami ). Rozhodujícím kritériem je izolovanost činu , nikoli však počet pachatelů, tedy výčet obsahuje i masové vraždy spáchané malou skupinou pachatelů – typicky dvojicí. Každý případ byl zpracován stručně podle základního rámce : Co se stalo? Kdy a kde? Jak byl čin proveden? Proč k němu došlo? Zvláštní pozornost byla věnována odlišení příčin, motivů a bezprostředních spouštěčů . Toto rozlišení je však často problematické. Řada pachatelů spáchá po činu sebevraždu, čímž znemožní hlubší porozumění jejich jednání. I v případech, kdy pachatel přežije, mohou být jeho výpovědi neúplné, účelové či psychologicky zkreslené. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na smrtícím jednání. Snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny, motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora . Míru jeho přesnosti musí posoudit čtenář. Závěrečná poznámka Napříč analyzovanými případy se opakovaně objevuje jediný univerzální moment: bezprostřední otázka „Proč? “. Jednoznačná odpověď však často neexistuje. Masová vražda je téměř vždy výsledkem souhry více faktorů – osobních, sociálních i situačních. Přesto lze konstatovat, že bez ohledu na deklarovaný motiv zůstává takový čin krajně bezohledným a odporně sobeckým aktem , jehož následky dalece přesahují samotného pachatele. 38. Chai Gongmin – Čína – 11. 2. 2008 – 10 + 0 (1987-2008) K tzv. masové vraždě v rodinném kruhu došlo brzy ráno dne 12. února 2008 ve vesnici Jiazi, prefektura Baoding, provincie Hebei v Číně . Toho dne vnikl jednadvacetiletý Chai Gongmin do domu svých příbuzných z širšího rodinného okruhu . Údajně šlo o dům patřící jeho babičce a strýci. Jisté je, že pachatel postupně kovovou tyčí napadl celkem deset osob , včetně malých dětí; nejmladší oběti byly pouhé čtyři roky. Devět osob zemřelo na místě, jedna další podlehla svým zraněním po několika dnech hospitalizace. Po činu Chai uprchl do okolních hor , kde se mu navzdory rozsáhlé pátrací akci podařilo několik dní skrývat. Následně byl dopaden policií a později odsouzen k trestu smrti . Pokud jde o vnější příčiny činu , mezi Chai Gongminem a částí jeho širší rodiny existovaly dlouhodobé konflikty . Ty se měly týkat zejména rodinných pozemků. Šlo jak majetkové spory , tak spory sousedského rázu , kdy podle některých zpráv pachatel rodinu obětí vinil z opakovaného odkládání odpadu na pozemek jeho domácnosti. Motivem jednání byla s vysokou pravděpodobností msta vycházející z dlouhodobě pociťovaného příkoří. Konkrétní bezprostřední spouštěč násilného jednání nelze z dostupných zdrojů jednoznačně určit. Období lunárního nového roku znamená tradiční rodinná setkání a koncentraci většího počtu příbuzných na jednom místě, stejně jako zvýšenou konzumaci alkoholu. Není však zřejmé, zda pachatel této situace záměrně využil, nebo zda k útoku došlo v důsledku spontánní eskalace dlouhodobých konfliktů během rodinného setkání, případně zda sehrál roli i alkohol. Veřejně dostupné zdroje detailní popis bezprostředních okolností činu neobsahují. 39. Hu Baoqiang – Čína – 17. 5. 2008 – 16 + 40 (26. 11. 1964 – 17. 5. 2008) Dne 16. května 2008 se již po několikáté účastnil třiačtyřicetiletý farmář, Hu Baoqiang , hazardních her ve vesnici Longhua, v oblasti města Wenzhou, v čínské provincii Zhejiang . Tentokrát však prohrál a následně se dostal do sporu s jinými hráči , které obviňoval z podvodu. Hned následujícího dne ráno Hu naložil na traktor plynovou lahev a výbušniny nitroaminového typu , načež se traktorem vydal k nelegální herně. V blízkosti místa, kde se hazardní hry odehrávaly pak došlo k silné explozi , při které zemřelo 17 osob včetně pachatele a dalších 40 jich bylo zraněno . Mezi obětmi byli jak přítomní hráči, tak i náhodní lidé . Ve zdrojích se liší popis iniciace výbuchu. Není tak zřejmé, zda k němu došlo předčasně po kolizi dvou vozidel (traktoru s výbušninami a mikrobusu) či výbušné zařízení odpálil sám Hu v konkrétní okamžik. Lze tak dovodit, že v tomto případě šlo o masovou vraždu s krátkodobou přípravou , kterou vyvolala prohra pachatele den před útokem a přesvědčení, že protihráči podváděli. Jednání lze tedy chápat jako tzv. reaktivní agresi , která se projevuje nízkou mírou kalkulu, silným emočním nábojem (typicky vztekem) a bývá vyvolána určitým podnětem. Motivem činu byla msta směřovaná především proti protihráčům, ač následky výbuchu postihly širší okruh osob. 40. Abdullah Saleh Al-Kohali – Jemen – 30. 5. 2008 – 10 + 20 (1981 – 4. 3. 2009) V pátek 30. května 2008 se odehrál ozbrojený útok před jednou z mešit ve vesnici Bait Al-Aqari v distriktu Kohali (gubernie Amran) na severu Jemenu . Na následky střelných poranění nakonec zemřelo 10 osob (6 na místě, zbylí v nemocnici) a dalších nejméně 20 osob bylo zraněno . Zprvu se objevily spekulace o možném teroristickém pozadí činu, protože obdobné incidenty nebyly v Jemenu ničím zcela neobvyklým, nicméně již prvotní setření ukázalo, že za masakrem spíše stojí individuální konflikt. Útok měl totiž na svědomí místní muž jménem Abdullah Saleh Al-Kohali (zdroje uvádějí věk kolem 27 let ). Pachatel se ke spáchanému zločinu přiznal a uvedl, že chtěl bránit svoji čest a pomstít se muži, který jí znesvětil. Muž, vůči kterému pachatel cítil zášť a který byl mezi oběťmi útoku, měl mít opakované sexuální styky s pachatelovou sestrou a třikrát jí přivést do jiného stavu. Saleh Al-Kohali byl okolím označován za „psychicky nevyrovnaného muže “ a tedy bylo znalecky zkoumáno, zda-li je za svůj čin trestně odpovědný. Soud nakonec jeho příčetnost potvrdil a jemenský masový vrah byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. Ten byl vykonán v březnu roku 2009. K masové střelbě byla použita automatická puška (některé zdroje uvádějí „kulomet“) bez bližšího upřesnění. Příčinou ataku tedy zřejmě byly spory o čest rodiny . Motivem činu byla msta člověku, který se v očích pachatele provinil proti místním zvyklostem tím, že udržoval vztah s pachatelovou sestrou, nicméně útok byl veden i proti dalším, nezúčastněným, osobám. 41. Matti Juhani Saari – Finsko – 23. 9. 2008 – 10 + 11 (20. 5. 1986 – 23. 9. 2008) Dalším popsaným případem je tzv. školní masakr , který se odehrál 23. září 2008 na odborné - hotelové škole ve finském městě Kauhajoki . Toho dne vstoupil do budovy, krátce před 11. hodinou, student gastronomie na oné škole, dvaadvacetiletý Matti Juhani Saari , vyzbrojen legálně drženou pistolí Walther P22 a několika podomácku vyrobenými molotovovy koktejly . Na sobě měl tmavé oblečení a lyžařskou kuklu. Takto vybavený nejprve vstoupil do třídy kde studenti psali test a spustil střelbu. Nezasažení studenti buď prchali, okny, dveřmi, kudy se dalo, nebo se schovávali za lavicemi. Poté Saari vstoupil postupně ještě do několika tříd, v několika místnostech rozlil po podlaze benzín a zapálil je j, do jiných učeben pak vhodil donesené zápalné lahve. Když na místo dorazila první hlídka, Saari na ně skrz okno několikrát vystřelil a donutil je k ústupu, čímž získal další čas. V mezičase se pohyboval po škole a střílel buďto do oken nebo do lidí, které potkal. Mezi postřelenými byl i školník. Ten pak uvedl, že Saari byl na čin velice dobře připravený a působil klidně a chladnokrevně . Pachatel rovněž stihnul v mezičase zavolat jednomu příteli, kterému oznámil, co udělal a rozloučil se s ním. Když na místo dorazily posily, útočník se střelil do hlavy a na následky tohoto zranění o hodinu později zemřel. Podle svědků si mladý pachatel ve vraždění přímo liboval a choval se velmi klidně a agresivně. Vždy se přiblížil k jednotlivým obětem a pak až z blízkosti vystřelil. Podle zúčastněných se rovněž nesetkal s téměř žádným odporem. Nakonec si řádění tohoto masového vraha vyžádalo celkem 10 usmrcených obětí (8 studentek, 1 student a 1 učitel – studenty školy tvořilo 90% dívek, čili nešlo o agresi zaměřenou přímo na dívky). Dalších 11 osob pak bylo zraněno . Pistoli použitou při ataku si Saari zakoupil měsíc před útokem, tedy krátce poté, co si udělal zbrojní pas. Jako podstatný fakt je třeba uvést, že Saari byl vyslýchán pouhý den před útokem policií . Stalo se tak v důsledku několika videí s podobným - agresivním obsahem , které v průběhu asi 1 měsíce umístil na YouTube. Ve videu, které nahrál na internet zhruba týden před masovou vraždou, je natáčen, jak střílí na střelnici, poté namíří zbraň na kameru a pronese větu: „Vy zemřete jako další! “, což doprovodí několika výstřely směrem ke kameře. Na policii však uvedl, že vlastní zbrojní průkaz a video byla pouhá legrace. Vyšetřovatelé po masové vraždě zjistili, že mladík o podobném činu uvažoval roky. Při prohlídce jeho pokoje ve studentské ubytovně našli řadu důkazů o jeho nenávisti k dalším lidem . V jeho domě našli poznámky, ve kterých např. stálo: „nenávidím lidi a celou lidskou rasu “ nebo „řešením je Walther 22 “. Policisté pak sdělili, že podle poznámek Saari „měl potíže a nenáviděl všechno “. Dále stojí za zmínku, že existuje podezření, že Saari se prostřednictvím internetu znal s pachatelem, který necelý rok předtím spáchal obdobnou masovou vraždu. Při té 18 letý student, Pekka-Eric Auvinen , rovněž nejprve nahrál video na internet a později ve škole palnou zbraní usmrtil 8 osob , než spáchal sebevraždu. Podle některých zdrojů spolu oba mladí muži na internetu hráli akční hru Battlefield 2 (kde měli být ve společném týmu) a v online konverzaci občas plánovat provedení nějakého podobného činu. Nicméně v roce 2009 policie uvedla, že podle vyšetřování se tito dva mladí muži neznali, ač si pořídili zbraň v totožném obchodě. Nicméně inspirací však masová vražda z roku 2007 pro Saariho jistě byla . Jelikož o zabíjení lidí uvažoval již od roku 2002, nemohl předešlý masakr nezaregistrovat. Dalším střípkem do mozaiky je, že Matti Saari byl v roce 2006 měsíc v armádě, ze které byl propuštěn poté, co spustil při cvičení střelbu bez povolení. Vojáky byl popisován jako klidný, ale trochu divný mladík. Na druhou stranu Saari nebyl osamělý a měl i poměrně dost přátel , chodil se bavit do společnosti, i když nebyl vysloveně společenský typ. Podle jiných svědectví pak byl Saari na střední škole terčem šikany , kvůli čemuž ji opustil. Rovněž měl velice rád zbraně , jejichž vlastnění a používání má ve Finsku hlubokou historii. Obsah jeho poznámek i veřejných projevů ukazuje na dlouhodobě pěstovanou nenávistnou a nihilistickou ideologii zaměřenou proti společnosti jako celku . Útok tak lze chápat jako vědomý akt agrese vůči okolnímu světu , nikoli jako impulzivní reakci na konkrétní bezprostřední událost. Přímý spouštěč však zůstává nejasný; předchozí školní masakr z roku 2007 mohl představovat významný inspirační moment. 42. Kazuhiro Ogawa – Japonsko – 1. 10. 2008 – 16 + 9 (nar. 1962) Ve středu 1. října 2008 zachvátil požár kino pro dospělé v tzv. „Red light district “ (čtvrti červených luceren) v japonském městě Osaka . Požár vypukl kolem třetí hodiny ranní, kdy většina zákazníků, kteří obývali kabinky vybavené malou postelí a televizí s DVD přehrávačem, spala. Podle policie a hasičů se požár z přízemí rozšířil do prvního patra sedmipodlažní budovy, a než se ho podařilo uhasit, trval asi 90 minut. Většina malých kójí, které byly využívány nejen ke sledování pornofilmů, ale i jako levná možnost přespání , byla v době požáru obsazena. Celkem v tu dobu bylo v kójích ubytováno kolem 30 zákazníků. Požár nakonec zmařil život 16 mužů a 9 dalších bylo zraněno – všichni na následky inhalace kouře. Policie následně přišla s tím, že požár byl způsoben úmyslně a v této souvislosti byl zadržen šestačtyřicetiletý muž jménem Kazuhiro Ogawa . Pachatel měl v jedné z kabin zapálit noviny, které si pro tu příležitost do kina přinesl. Poté se požár rozšířil, což vedlo k výše popsaným tragickým následkům. Ogawa, nezaměstnaný muž, zprvu zapíral, později se však k úmyslnému způsobení požáru přiznal a omluvil se za jeho následky. K motivu uvedl prý pouze to, že již byl unavený životem a hodlal spáchat sebevraždu . Nicméně poté, co viděl, jak kouř vyplňuje jeho pronajatou kóji, dostal strach a utekl. Co se týká jeho osoby, zdroje uvádí, že poté co prohrál celý svůj majetek v hazardních hrách a obrovsky se zadlužil, rozvedla se s ním manželka (10 let před popisovanou událostí) a on skončil opuštěný a bez prostředků, odkázaný na dávky sociální péče a se stále trvající závislostí na hazardu. Dva týdny před osudným dnem údajně požádal přítele, aby mu půjčil 10 000 jenů, ten mu však nevyhověl. Ač u soudu Ogawa opět změnil názor a svou vinu na požáru popíral, byl nakonec odsouzen k trestu smrti . Tento rozsudek v roce 2014 potvrdil i nejvyšší japonský soud. Podle posledních zpráv (r. 2022) rozsudek zatím nebyl vykonán . Případ představuje specifickou kategorii masové vraždy , kdy primárně deklarovaným záměrem pachatele byla sebevražda, avšak zvolený způsob provedení objektivně ohrozil a následně usmrtil další osoby. Otázka, zda Ogawa jednal s přímým úmyslem usmrtit i ostatní, nebo byl s takovým následkem alespoň srozuměn, byla předmětem soudního posouzení; konečný rozsudek kvalifikoval čin jako úmyslné usmrcení , tedy vraždu. Z hlediska motivace lze vycházet z jeho dlouhodobě nepříznivé životní situace, zadlužení, sociální izolace a závislosti na hazardu, kdy primárním motivem mohla být skutečně touha po sebevraždě , nicméně jelikož byla provedena tak nebezpečným způsobem pro okolí, je možné, že v mysli pachatele hrály roli i další motivační faktory, např. touha po vzbuzení pozornosti či určitá msta – toto však nebylo jednoznačně prokázáno. Bezprostřední spouštěč nelze s jistotou určit; nevyhovění jeho žádosti o půjčku dva týdny před incidentem však mohlo představovat jeden z možných stresových faktorů v období před činem. Skutečnost, že po rozšíření požáru nevyvinul žádnou snahu varovat ostatní ani přivolat pomoc, byla soudem vyhodnocena jako významný faktor při posuzování jeho odpovědnosti. 43. Bruce Jeffrey Pardo – USA – 24. 12. 2008 – 9 + 3 (1963 – 24. 12. 2008) Masová vražda nazývaná jako tzv. „Covinský masakr “ se odehrála v městečku Covina na předměstí Los Angeles v americkém státě Kalifornie, chvíli před půlnocí mezi americkými vánočními svátky Christmas Eve a Christmas Day . Toho večera zaklepal pětačtyřicetiletý Bruce Jeffrey Pardo , převlečený za Santa Clause, na dveře domu rodičů jeho bývalé manželky . V jedné ruce držel podomácku vyrobený „plamenomet“ , respektive improvizované zařízení k rozstřiku zapáleného paliva, které bylo zabaleno jako vánoční dárek, ve druhé ruce držel legálně drženou poloautomatickou pistoli ráže 9 mm a za opaskem měl další 3 zbraně stejného kalibru (v médiích uváděny pistole SIG Sauer ). Když se dveře otevřely, pachatel nejprve vystřelil po osmileté dívce, kterou spatřil jako první a vážně ji zranil. Poté vstoupil do domu a začal bez rozlišení střílet do hostů vánoční oslavy, kterých bylo přibližně 25 až 30. Vyděšení hosté se ukrývali různě v domě, za nábytek, do jiných místností. Někteří zas skákali z oken ven. Když byla střelba u konce, vzal Pardo upravené zařízení k rozstřiku paliva a s jeho pomocí dům zapálil. Celkem si tato masová vražda nakonec vyžádala 9 obětí na životech (většina zamřela v důsledku střelných poranění, zbylí v důsledku požáru) a 3 zraněné . Mezi zavražděnými byla jak mužova exmanželka, tak její rodiče a další její příbuzní. Pardo se po útoku převlékl do svého oblečení a autem odjel do domu svého bratra , vzdáleném asi 50 km od místa činu. Tam nakonec pomocí pistole spáchal sebevraždu . Existují indicie, že původní plán zahrnoval ještě usmrcení Pardovo matky a rozvodového právníka své ex-manželky. Pardova matka totiž podle něj v rozvodu více soucítila s jeho ex-manželkou. Kvůli nemoci se však osudné vánoční oslavy nezúčastnila. Po činu měl Pardo pravděpodobně v úmyslu uprchnout ; policisté nalezli důkazy, které této verzi nasvědčovaly (hotovost, cestovní plány). Nicméně Pardo sám utrpěl při svém žhářském útoku popáleniny třetího stupně na rukách a možná i kvůli tomu plán útěku vzdal a spáchal sebevraždu. Vnější příčiny této masové vraždy zřejmě úzce souvisí s konfliktním rozvodem. Pardo a jeho žena spolu byli oddáni v roce 2006. Manželství však nevydrželo a manželka podala v září 2008 žádost o rozvod. Pouhý týden před masakrem skončilo řízení o vypořádání majetku . V něm bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že Pardovi zůstane dům, ale musí ženě vyplatit 10 000 USD, s čímž nesouhlasil. Poukazoval především na to, že manželka žije zdarma v domě svých rodičů, jezdí v drahém autě, stravuje se v restauracích a navštěvuje golfové akce, zatímco Pardo byl v červenci 2008 propuštěn ze zaměstnání (podle médií kvůli vykazování neodpracovaných hodin) a je nezaměstnaný. Mimo rozvodu a ztráty zaměstnání nelze nezmínit ještě dlouhodobý pocit viny , který měl Pardo podle některých svědectví kvůli svému synovi z předchozího manželství . Ten totiž utrpěl vážné poškození mozku v době, kdy ho měl Pardo hlídat. Nedlouho po úrazu se s matkou syna rozešel a kontakt se synem přerušil. Existenci prvorozeného syna před svou pozdější manželkou tajil. Co se týká osoby pachatele, nebyl v minulosti trestán a neměl žádné známé problémy se zákonem. Sousedé ho popisovali jako běžného, případně dokonce velmi milého člověka. Byl aktivní v náboženské komunitě a měl přátele. Neodpovídal tedy stereotypní představě sociálně izolovaného „podivína“. Motiv činu lze interpretovat jako akt pomsty namířený proti bývalé manželce a její rodině. Jako příčiny lze označit kumulaci osobních a ekonomických ztrát (rozpad manželství, ztráta zaměstnání), přičemž bezprostředním spouštěčem mohl být ukončený majetkový spor v rámci rozvodu, kde k vypořádání došlo pouhý týden před masakrem. DALŠÍ MASOVÍ VRAZI Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Sérioví vrazi - definice pojmu sériová vražda a masová vražda. Encyklopedie sériových vrahů z ČR i zahraničí. Sériový vrah - definice Co je to "sériová vražda ", a co se myslí pojmem "sériový vrah "? Neexistuje žádná jednotná a všeobecně přijatá, či dokonce "legální " definice pojmu "sériový vrah ". Nicméně uvádíme dvě asi nejčastěji zmiňované definice tohoto termínu. První, starší z definic, popisuje sériovou vraždu takto: " Je určena třemi nebo více samostatnými útoky spáchanými stejným pachatelem či pachateli na třech nebo více různých místech. Mezi jednotlivými útoky pachatel emocionálně vychladne. " V roce 2005 na sympoziu NCAVC (National Center for the Analysis of Violent Crime) pak vznikla definice sériové vraždy, která je v současnosti asi nejpřijímanější a nejpoužívanější. Ta zní: "Sériová vražda je popisována jako nezákonné usmrcení dvou nebo více obětí stejným pachatelem (či pachateli), v samostatných událostech(útocích)." Ještě uveďme, že až do 80. let minulého (tedy 20.!) století byli mnohonásobní vrazi zařazeni do stejné kategorie - "masoví vrazi ". Odtud asi pramení stále ještě velice častý nešvar zaměňovat pojem "sériový vrah " za pojem "masový vrah ". K pojmu "masová vražda ", pojmu "vražedný záchvat " a dalšímu členění mnohonásobných vrahů a vysvětlení rozdílů mezi nimi, naleznete více ZDE . Encyklopedie sériových vrahů Sérioví vrazi - ČR + SR Vlastimil Nekl 8. 10. 2024 Vlastimil Nekl – český sériový vrah, který vedl mezinárodní gang sériových vrahů, jenž v letech 1998 a 1999 na území několika evropských států připravil o život zřejmě až deset osob. Organizovaná skupina pachatelů se zaměřovala na řidiče kamiónů a autobusů, jejichž vozy byly poté prodávány. Motivem trestné činnosti byl finanční profit . Lucie K. 26. 8. 2024 Lucie K. – česká vražedkyně novorozenců, která v průběhu let 2012 a 2013 připravila o život své dvě čerstvě narozené holčičky, jejichž těla pohodila na různých místech v okolí svého bydliště. Těhotenství pokaždé tajila a to i před svým partnerem, otcem obou dětí. Za svá zločiny byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 20 let . Ondrej Rigo 16. 6. 2022 Ondrej Rigo - nejhorší slovenský sériový vrah, který v letech 1990-1992 zavraždil v Německu, Holandsku a na Slovensku nejméně 9 osob. Motiv jeho zločinů byl sexuální, když všechny své ženské oběti po jejich usmrcení zneužil. Modus operandi tohoto pachatele zahrnoval vyhlédnutí si ženské oběti v přízemním bytě, do kterého vniknul skrz pootevřené okna, načež spící oběti ubil ranami ho hlavy, aby na bezvládném tělě vykonal soulož. Poté byt ještě prohledal a odcizil nejrůznější cennosti. Za své zločiny byl nakonec odsouzen k doživotnímu odnětí svobody. 14. června 2022 ve výkonu trestu zemřel . Václav Novák - zapomenutý sériový vrah 31. 1. 2022 Václav Novák - zapomenutý československý sériový vrah a zároveň nejmladší český vrah, který připravil o život nejméně tři lidi, další dva se zavraždit pokusil a u několika dalších to měl vraždu v plánu. Nakonec spáchal ve vazbě sebevraždu. Tento recidivista mezi ostatními pachateli vyčníval především svou extrémně agresivní osobností a velkým množstvím zločinů nejrůznějšího druhu spáchaných ve velmi mladém věku. Viktor Kalivoda 17. 11. 2020 (akt. 21. 4. 2024) T zv. "lesní vrah", je český sériový vrah, který v řijnu roku 2005 zastřelil na dvou různých místech tři osoby. Jeho případ je specifický tím, že ač se po zadržení ke svým zločinům ihned přiznal, nikdy nebyl ochotný prozradit svůj motiv. Velice zajímavé je i to, že původním a hlavním plánem Kalivody bylo spáchat masovou vraždu v pražském metru, k čemuž se však nakonec naštěstí neodhodlal. Kalivoda byl za své činy odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí. V roce 2010 ve věznici spáchal sebevraždu. Miroslav Lehotský 11. 6. 2020 (akt. 30. 8. 2022) Slovenský sériový vrah odsouzený na doživotí za spáchání tří vražd, které se odehrály mezi lety 2010 - 2012. Lehotský byl v roce 2017 zadržen a odsouzen k pětilétému vězení v souvislosti s jiným trestným činem. V dubnu 2021 byl odsouzen za to, že měl postupně usmrtit svoji partnerku (2010), manžela své milenky (2011) a opět další partnerku (2012). Spolu s poslední obětí měla navíc zmizet i její jeden a půl roku stará dcera. Ta je dodnes nezvěstná, navíc existuje podezření, že Lehotský mohl usmrtit nejen ji, ale i další oběti ... Jan Janeček 5. 1. 2020 Český lupič, vůdce loupežnické bandy a vrah, který během roku 1870 zavraždil nejméně tři osoby a dalších bezpočet lidí oloupil či okradl. Motiv vražd byl ve dvou případech zištný, když dvě oběti ubil během loupeží. Třetí vražda byla spáchána ve snaze vyhnout se dopadení. Janeček byl za své činy v roce 1871 popraven, a jako poslední v Rakousku-Uhersku byl exekuován během veřejné popravy . ! David Virgulák 16. 2. 2017 (akt. 10. 10. 2022) Tzv. "vrah taxikářů", český sériový vrah, který v roce 2014 během necelých 3 měsíců usmrtil v blízkém okolí Prahy celkem tři muže. Všechny oběti byly zastřeleny a oloupeny, všechny vykonávaly povolání taxikáře. Virgulák byl v minulosti několikrát soudně trestán. Všechny jeho trestné činy, včetně vražd, měly společné to, že si jimi Virgulák snažil vydělat na opatření drog. 4. ledna 2018 David Virgulák neuspěl se svým dovoláním u Nejvyššího soudu v Brně. Platí tak prvoinstanční rozsudek - doživotní odnětí svobody! Svatoslav Štěpánek 28. 11. 2016 První sexuální sériový vrah v Československu (míněno od vzniku samostatného československého státu). Štěpánek zavraždil nejméně tři osoby a dopustil se minimálně dalších dvou pokusů o vraždu. První oběť usmrtil již ve svých 16 letech! O deset let později, tedy v jeho 26 letech, byl za spáchání hrůzných zločinů popraven. Je podezřelý i z dalších vražd... Juraj Kučerák 3. 11. 2016 Dvojnásobný vrah z první poloviny 90. let 20. století. Obě své oběti usmrtil v rozmezí jednoho měsíce a to teprve ve svých 22 letech. Pro tohoto pachatele je příznačná nízká inteligence, nadprůměrná agresivita a naprostá absence hlubších citových vztahů s lidmi. V současnosti si odpykává trest odnětí svobody na doživotí. Jaroslava Fabiánová 14. 8. 2011 (akt. 12. 12. 2021) „Za dlouhou řadu let své praxe jsem se nesetkal se ženou, která by měla na svědomí tolik závažných trestných činů, “ říká kriminalista, detailně obeznámený s případem. Tato žena má na svědomí tři brutální vraždy spáchané různými nástroji - od zednického kladiva až po ševcovské šídlo. Navíc smrt dalšího muže zavinila tím, že mu podala příliž velké množství hypnotik, což muž se slabým srdcem nevydržel. K tomu připočítejme nespočet krádeží... Toť doživotně odsouzená Jaroslava Fabiánová. Václav Mrázek 12. 2. 2010 Československý sériový vrah, který se co do počtu obětí dělí spolu s "heparinovým vrahem" Petrem Zelenkou o druhé místo mezi nejhoršími vrahy v naší novodobé historii. Mrázek v 50.letech na Chomutovsku zavraždil nejméně 7 osob a několik dalšch znásilnil. Většinou byl jeho motiv sexuální rázu, ale jednou vraždil dokonce i pro peníze. Odhalen byl až 6 let po své první spáchané vraždě a to, ironií osudu, při pouhé kapesní krádeži. Nuton dodat, že kráděží měl na kontě stovky... Miroslav Stehlík 7. 10. 2009 (akt. 25. 11. 2021) Znalci z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie uvedli, že Stehlík byl výraznou psychopaticku osobností s citovou oploštělostí, bez morálního a citového cítění se značným sklonem k agresivitě. Kromě toho zjistili známky sadismu, včetně nepřátelských postojů k ženám. Jeho resocializaci znalci zcela vyloučili. Stehlík nejen v průběhu vyšetřování, ale i v dalším trestním řízení nikdy neprojevil žádné známky lítosti či soucitu s oběťmi. Za svůj život stihl usmrtit celkem 2 ženy a u jedné se o to pokusil, navíc několik dalších žen znásilnil. V roce 1986 byl popraven. Sérioví vrazi - Zahraničí Craig Price 6. 4. 2023 Craig Price - americký sériový vrah, který během dvou let usmrtil celkem čtyři osoby včetně dvou dětí. Jeho modus operandi spočíval ve vloupání se do domů, jenž se nacházely v blízkosti jeho vlastního domova, načež přítomné obyvatele (ženy a děti) mnoha ranami ubodal, přičemž používal nože, které se nacházely na místech činu. Specifické pro tohoto pachatele je především to, že se vražd dopustil ve velmi nízkém věku. V době své poslední spáchané vraždy mu nebylo ještě ani šestnáct let . Michail Malyšev 13. 12. 2022 Michail Malyšev - tzv. "Permský kanibal" je ruský sériový vrah, který v letech 1999-2000 usmrtil a snědl nejméně dvě osoby. Šlo o pachatele, který se mimo jiné vyznačoval týráním a zabíjením zvířat, stejně tak jako svou alkoholovou závislostí. Pod vlivem alkoholu pak zavraždil i lidské oběti, které následně zkonzumoval, za což byl odsouzen k odnětí svobody na 25 let. V říjnu roku 2022 byl propuštěn na svobodu. Naní žije v Permu, ve stejném bytě, ve kterém k vraždám došlo. Shivprasad Dhruve 6. 10. 2022 Shivprasad Dhruve - devatenáctiletý indický občan, který se přiznal ke spáchání čtyř vražd, které se odehrály během šesti dnů na přelomu srpna a září 2022. Ve všech případech oběti vykonávaly povolání hlídače a pachatel je ubil údery mířenými na halvu, zatímco spaly. Jako pravděpodobný motiv vražd lze označit touhu podezřelého "být slavným", případně jím deklarovaná averze vůči lidem, kteří v povolání spí. Joseph Edward Duncan III. 28. 5. 2022 Joseph Edward Duncan - americký sériový vrah, násilník a pedofil, který kromě znásilnění a vražd tří dětí v letech 1996 a 1997 téměř vyvraždil rodinu Groeneových v americkém městě Coeur d'Alene v roce 2005. Masakr však naštěstí měl i jednu přeživší, která tak mohla popsat, co přesně se stalo. Tou byla tehdy 8letá Shasta Groene. Joseph Duncan byl nakonec za své zločiny odsouzen k trestu smrti . Kurt Wichmann 2. 5. 2022 Kurt Wichmann - německý sériový vrah, který má na svědomí nejméně 5 vražd. Zaměřoval se na páry, případně samostatné ženy. Motiv jeho zločinů byl sexuální. První ženu napadl již ve věku pouhých 14 let. Wichmann po dlouhou dobu dokázal policii unikat a když se jej konečně podařio v souvislosti se zmizením jedné z žen dopadnout, spáchal sebevraždu. Až s odstupem řady let se jej podařilo spojit s dalšími vraždami. Robert Joe Long 1. 3. 2022 Robert Joe Long - americký sériový vrah, který řádil ve Spojených státech během roku 1984. Na svědomí má 10 brutálních vražd mladých žen, převážně prostitutek. Kromě svých vražedných „radovánek“ ale taky do roku 1984 znásilnil desítky žen a dívek napříč celým státem Florida, a to přímo v jejich domovech. Bobby Long si kvůli sérii znásilnění vysloužil přezdívku Classified Ad Rapist a přítrž jeho vražednému a násilnickému řádění ukončila až dívka jménem Lisa McVey, kterou jednoho dne unesl . Bruce McArthur 23. 12. 2021 Bruce McArthur - kanadský sexuální sériový vrah, který mezi lety 2010 - 2017 zavraždil v Torontu nejméně osm mužů. Jeho oběťmi se stávali muži, homosexuálové, nejčastěji s blízkovýchodními či jihoasijskými kořeny, se kterými se McArthur seznamoval na internetových seznamkách, přičemž s řadou z nich se před jejich samotnou vraždou opakovaně stýkal. Své oběti škrtil nebo rdousil, načež jejich těla rozčtvrtil a ukrýval ve velkých květináčích na jedné za zahrad, o kterou jako krajinář pečoval. Za své zločiny byl v roce 2019 odsouzen k doživotnímu odnětí svobody. Ion Rímaru 13. 8. 2021 Ion Rimaru - rumunský sériový vrah přezdívaný také jako "Upír z Bukurešti ", který v letech 1970-1971 napadl celkem 14 žen, z nichž čtyři zabil a zbytek znásilnil nebo se pokusil zavraždit. Své oběti napadal v ulicích Bukurešti, vždy v nocích, kdy panovalo ošklivé počasí. Zaměřoval se na osamělé ženy, které vždy rychle omráčil, odtáhl na klidnější místo a tam je brutálně sadisticky sexuálně zneužil. Rimaru se mimo jiné na svých obětech dopouštěl i vampírismu a kanibalismu. Za své zločiny byl nakonec popraven. Po jeho popravě vyšlo najevo, že sériovým vrahem byl i jeho otec, Florea Rimaru, který vraždil o téměř tři dekády dříve. Masten a Evans Wanjala 28. 7. 2021 Masten a Evans Wanjala - dva keňští sérioví vrazi, kteří nezávisle na sobě byli aktivní v podobné období. Oba si jako oběti vybírali děti. Masten chlapce ve věku 12-13 let, Evans dívky ve věku 10-15 let. Masten je podezírán z vražd možná až více než 14 dětí, Evans z minimálně 5 vražd. Oba byli dopadeni v červenci 2021 v rozmezí pouhých 3 dní. Evans své oběti unášel na odlehlá místa, kde je poté znásilni a uškrtil. Masten se oběti rovněž unášel, když předtím je byl zvyklý omámit zatím neznámou látkou, rovněž se se u řady obětí dopustil pití jejich krve, než je zavraždil a jejich těla pohodil v houštinách či odpadních stokách . Gennady Mikhasevich 7. 5. 2021 Gennady Mikhasevich - tzv. "Vitebský maniak" či "Vitebský škrtič" je sovětský sériový vrah, který v letech 1971-1985 usmrtil na území dněšního Běloruska nejméně 33 žen. Šlo o sexuálního sériového vraha, který své oběti - mladé ženy, vyhledával poblíž silnic a zastávek, když nejčastěji k tomu využíval svého auta. Většinu obětí znásilnil či s jejich těly nějak sexuálně manipuloval. Své oběti usmrcoval uškrcením či zardoušením, načež jejich mrtvoly ponechával poblíž místa vraždy. Typické pro něj bylo rovněž to, že obětem bral jejich cennosti. Za své zločiny byl nakonec popraven. Charles Sobhraj 2. 4. 2021 (akt. 2. 5. 2023) Charles Sobhraj - tzv. "Had " nebo "Bikini Killer " je sériový vrah, podvodník a zloděj s francouzským občanstvím, který v letech 1972-1976 usmrtil v Indii, Nepálu a Thajsku možná až 24 osob. Ač se Sobhraje podařilo odsoudit pouze za dvě vraždy, byl mu udělen trest doživotního vězení. Mezi ostatními sériovými vrahy Sobhraj vyčnívá zejména svojí schopností vyhnout se spravedlnosti, schopností manipulace s lidmi a talentem k nejrůznějším podvodům. Jeho obětmi se v drtivé většině případů stávaly turisté, jejiž důvěru si Sobhraj dokázal lstí získat, načež je okradl či podvedl. Motivem samotných vražd byla hlavně snaha zbavit se nepohodlných svědků . Mehmet Ali Cayiroglu 11. 3. 2021 Mehmet Ali Çayıroğlu - turecký sériový vrah odsouzený v roce 2021 za pět vražd k několikanásobnému doživotnímu trestu odnětí svobody. Çayıroğlu je zatím spojován s 12 vraždami, ale ne všechny případy zatím došly do stádia obžaloby. Tento sériový vrah, recidivista, útočil na stařší osoby žijící na osamělých místech, poté, co předstíral, že si chce koupit jejich dobytek. Místo toho oběti otrávil nebo omámil, prohledal objekt, ukradnul cennosti a založil požár. Poté ještě ukradl dobytek. Çayıroğlu jakoukoli svou vinu popírá. Mohammad Razi 27. 1. 2021 Mohammad Razi - dvaadvacetiletý Ind, zadržený v prosinci 2020, jenž je podezřelý, ze spáchání nejméně 3 vražd spáchanch v přůběhu roku 2020. Na základě jeho přznání policie věří, že mohl spáchat více než 10 vražd ve městech Grurgram, Dillí a na území státu Bihár. Razi oběti usmrcoval pomocí nože. Útočil na osamělých místech, poté, co s obětmi popíjel alkohol. Nakonec oběti okradl a jejich těla zanechal na místě činu. Jeho motivem bylo podle jeho vlastních slov "pobavení" a touha stát se nebezpečným a známým sériovým vrahem. Anna Marie Hahnová 11. 1. 2021 Anna Marie Hahnová - americká sériová vražedkyně, která v letech 1933 - 1937 pravděpodobně zavraždila nejméně pět mužů, kdy podezřelá byla až z deseti vražd. Modus operandi této pachatelky zahrnoval usmrcení postaršího muže za pomocí jedu, kdy motivem bylo její finanční obohacení. Nakonec byla Hahnová dopadena v roce 1937 a za jednu vraždu odsouzena k trestu smrti na elektrickém křesle. Popravena byla o rok později. Anatoly Slivko 16. 10. 2020 Anatoly Slivko - sovětský sexuální sériový vrah, který v letech 1964-1985 usmrtil 7 chlapců ve věku 11 - 15 let. K tomu více než 30 dalších zneužil. Jeho specifikum bylo zejména to, že své oběti opakovaně škrtil (věšel), aby je pak v následném bezvědomí mohl zneužít. Své činy si většinou fotil a natáčel. Pokud se oběť z bezvědomí neprobrala, Slivko její tělo rozřezal, spálil a následně zakopal v lese, kde ke všem zločinům docházelo. Minimálně v jednom případě Slivko rovněž pil krev jedné ze svých obětí. Za své zločiny byl v roce 1989 popraven. Henri Désiré Landru 30. 7. 2020 Henri Désiré Landru - francouzský sériový vrah, který mezi lety 1915 - 1919 zavraždil 10 žen a jednoho chlapce. Šlo o rafinovaného pachatele, který si oběti pečlivě vybíral a vraždy dlouhodobě plánoval. Jeho typickou obětí byla žena ve středním věku, často movitá, toužící po vztahu. Není jasné, jaký způsob usmrcení Landru používal, neboť těla svých obětí následně čtvrtil a pálil, tedy znemožnil objasnění této skutečnosti. Jeho modus operandi zahrnoval vytypování si oběti skrze seznamku v novinách, dlouhodobější korespondence, ve které sliboval společnou budoucnost, a nakonec vylákání oběti do svého domu. Tam ženy zabil a zbavil se jejich těl. Jeho motivem byl v naprosté většině případů majetkový prospěch. Několik vražd však spáchal zřejmě pouze proto, aby se zbavil nepohodlné osoby. Fritz Honka 26. 5. 2020 Fritz Honka - německý sériový vrah, který mezi mezi lety 1970 - 1974 zavraždil 4 ženy. Šlo o primitivního pachatele, který oběti, postarší příležitostné prostitutky, vraždil ve svém bytě, vždy notně posilněn alkoholem. Šlo o silného alkoholika, který ženy během hádky či sexuálních aktivit uškrtil či zardousil. Honka těla obětí následně skladoval v úložném prostoru svého bytu. Na motivaci se zřemě podílel jak momentální vztek spojený se silnou alkoholovou intoxikací, tak měly vraždy pravděpodobně i sexuální podtext. Honkovo modus operandi zahrnoval vytypování si bezprizorní oběti ve známé hospodě, nalákání na bezplatný alkohol k sobě domů, inotoxikaci oběti, sexuální aktivitu, vykonání vraždy a následné zbavení se těla ve svém bytě. Rodney Alcala 13. 5. 2020 Rodney Alcala - americký sériový vrah odsouzený k trestu smrti za 7 vražd, které spáchal mezi lety 1971 - 1979. Podle některých zdrojů může být tento pachatel zodpovědný za vraždu až více než 100 žen. Šlo o velice inteligentního pachatele, který dokázal své oběti ovládnout, zametat stopy a důmyslně unikat policii. Jeho oběti tvořily mladé ženy a dívky. Alcala trpěl sadismem. , motivace vražd tedy byla sexuálního rázu. Oběti byly nejčastěji surovým způsobem znásilněny a poté uškrceny. Mnoho z žen bylo zavražděno v jejich vlasních domovech. Alcala si stejně jako někteří další sérioví vrazi schovával fotky či jiné drobné předměty svých obětí. Gerald a Charlene Gallego 10. 5. 2020 Gerald a Charlene Gallego - americký pár sériových vrahů, kteří v letech 1978-1980 zavraždili nejméně 10 osob. Vražedný pár byl přezdíván také jako "The Love Slave Killers " nebo "Sex Slave Killers ". Jejich přezdívka plyne z toho, že většinu svých obětí drželi před jejich vraždou i po dobu několika hodin jako sexuální otrokyně a opakovaně je znásilňovali. Ač se na každé z vražd určitým dílem podíleli oba, zabíjel vždy Gerald Gallego. Své oběti nejčastěji omráčil úderem do hlavy a poté buď umlátil, uškrtili či zastřelil. Gerald Gallego byl za své zločiny odsouzen k trestu smrti. Extrémně inteligentní Charlene Gallego strávila za mřížemi pouze 17 let. Carroll Edward Cole 23. 4. 2020 Carroll Cole - americký sériový vrah, odsouzený v roce 1984 k trestu smrti za 16 vražd, který podle svých slov mohl zabít až 35 žen v několika amerických státech. Jako jeden z důvodů, proč vraždil, uváděl, že mu oběti svým chováním připomínaly jeho matku, ke které měl ambivalentní vztah. S naprostou většinou obětí se seznámil v různých barech pod vlivem značné dávky alkoholu. Své oběti nejprve uškrtil, aby měl následně s jejich mrtvolami pohlavní styk. Se svými nekrofilními choutkami zašel tak daleko, že v případě jedné vražd svoji oběť dokonce do jisté míry kanibalizoval. Lao Rongzhi a Fa Ziying 22. 12. 2019 Lao Rongzhi a Fa Ziying - čínský partnerský pár sériových vrahů, který během let 1996 - 1999 ze zištných důvodů brutálně usmrtil nejméně sedm osob. Fa Ziying byl dopaden v roce 1999. Ve stejném roce byl za své činy popraven. Jeho partnerce, Lao Rongzhi, se podařilo před zásahem policie uprchnout a poté se úspěšně skrývala až do listopadu roku 2019, kdy byla zatčena v jednom z obchodních center, kde prodávala hodinky. Nyní (12/2019) čelí obžalobě ze spáchání sedmi vražd. Samuel Little 11. 10. 2019 (akt. 9. 1. 2022) Samuel Little - tzv. "nejplodnější americký sériový vrah", který v 19 státech USA připravil o život téměř 100 žen. Své oběti unášel, brtutálně bil a nakonec uškrtil. Na jeho případu je specifické také to, že ač měl za svůj život kolem 100 záznamů v rejstříku trestů, za vraždu byl odsouzen teprve až po dlouhých 42 letech od spáchání první z nich. Od roku 2014 si odpykával doživotní trest odnětí svobody bez možnosti podmínečného propuštění. V roce 2020 zemřel. Mane Driza 19. 5. 2019 Mane Driza - albánský sériový vrah, který ve třech evropských státech usmrtil celekm pět osob, k tomu nutno připočíst ještě jeden vražedný pokus. Driza se vyznačuje extrémně agresivní a násilnou povahou, kdy ve spáchání vražd vždy vyústila nějaká konfliktní situace v jeho životě. V současnosti si odpykává doživotní trest odnětí svobody ve Velké Británii. Henry Howard Holmes 26. 2. 2018 Americký sériový vrah z konce 19.století, který byl popraven za spáchání jedné vraždy, zavraždil však nejméně devět osob a sám se pak přiznal ke spáchání 27 umýslných usmrcení. Některé zdroje a podezření mu přisuzují dokonce až 200 obětí. Šlo o výrazně psychopatickou osobnost, která se vyznačovala manipulativním chováním, které bylo plné lží, podvodů a dalších antisociálních projevů. Ve známost pak vešel především svým podivným domem přezdívaným "Hrad", ve kterém několik ze svých vražd spáchal, a který je opředen mnoha mýty a polopravdami. Joachim Kroll 6. 10. 2014 Německý sériový vrah, který sužoval mezi lety 1955-1976 oblast (asi 60km okruh) kolem Duisburgu v Západním Německu. Tento muž během více než 20ti let pravděpodobně usmrtil nejméně 14 lidí, ač byl odsouzen "pouze" za 8 vražd a jeden vražedný pokus. Skutečný počet jeho obětí však může být ještě vyšší. V důsledku jeho jednání navíc přišli o život i dva muži, kteří spáchali sebevraždu, poté co byli podezřelí z některých jeho zločinů. Jack Unterweger 11. 7. 2014 Rakouský básník, novinář, spisovatel, dramatik, celebrita….ale především taktéž sériový vrah. Dokonce nejproduktivnější rakouský sériový vrah v historii, jenž má na svědomí nejméně deset, pravděpodobně však dvanáct, a možná dokonce i třináct a více zmařených lidských životů. Jde o sexuálního sériového vraha. Jeho oběťmi se stávaly v drtivé většině prostitutky. Poté co byl odsouzen k doživotnímu vězení, spáchal v roce 1994 sebevraždu Anatoly Onoprienko 7. 6. 2014 Ukrajinský sériový vrah zodpovědný za usmrcení nejméně 52 osob. Devět z nich zavraždil v roce 1989, zbývajících 43 mezi lety 1995-1996. Svojí destruktivitou, krutostí a používáním upilované, dvouhlavňové brokovnice si vysloužil přezdívku "Terminátor" . Jeho nejčastěji použitý modus operandi: útok na osamocený dům, usmrcení všech obyvatel, krádež cenných předmětů a následné zapálení budovy. Při útocích neušetřil nikoho. Zabíjel muže, ženy, děti i náhodné svědky. Richard Ramirez 29. 4. 2012 Americký sériový vrah, který v letech 1984-1985 usmrtil kolem Los Angeles a San Franciska nejméně 14 osob. Mezi ostatními sériovými vrahy vyčníval zejména svojí nesmírnou brutalitou. Za oběti si vybíral jak muže, tak ženy. Děti, dospělé i seniory. Jeho činy byly pro veřejnost o to děsivější, protože většinou útočil v bytech či domech obětí. Tedy v místech, kde se většina lidí cítí nejbezpečněji... Jack The Stripper 11. 12. 2011 "Jack the Stripper" neboli "Jack Svlékač" je mladším "kolegou" mnohem známějšího sériového vraha přezdívaného "Jack Rozparovač" . Stejně tak jako Jack Rozparovač i on sužoval svými vražednými choutkami ulice Londýna. Stejně tak jako Jack Rozparovač si i on za oběti vybíral prostitutky. Stejně tak jako u Jacka Rozparovače není ani u Jacka Svlékače znám přesný počet obětí. Stejně tak jako Jack Rozparovač nebyl ani on nikdy dopaden... Jerome Brudos 8. 4. 2011 Americký sériový vrah, pro něhož byl typický fetiš na ženské nohy, boty a spodní prádlo. V průběhu 16ti měsíců mezi lety 1968-1969 zavraždil nejméně 4 mladé ženy, které posmrtně zneužil, nafotil a nakonec si z nich ponechal trofej v podobě odříznuté části těla. Za tyto zločiny byl odsouzen k doživotnímu vězení. Lucian Staniak - fact or fiction? 14. 8. 2010 Major Ciznek požádal ředitele klubu o otevření Staniakovi skříňky. V té bylo nalezeno několik nožů na nanášení barvy, dále obrazy, kde bylo nejvíc částí malováno umělcovou oblíbenou červenou barvou a také obraz se jménem „Kruh života“. Obraz byl naprosto výstižný : zobrazoval krávu pojídající květiny, kráva byla požírána vlkem, ten zastřelen myslivcem, myslivec sražen autem řízeným ženou a kruh se uzavíral zobrazením ženy s rozpáraným břichem, z něhož vyrůstal trs květin. John Wayne Gacy 9. 11. 2009 Americký, sexuální sériový vrah, který usmrtil nejméně 33 mladých mužů. Své oběti lákal na alkohol a drogy do svého domu. Když uspěl, získával převahu tím, čemu říkal „trik s pouty“. Bylo to prosté – předváděl, jak šikovně umí uniknout ze zacvaknutých pout, a když si to jiní chtěli vyzkoušet po něm, jednoduše už v želízkách zůstali, vydáni jemu napospas. Následně přivazoval své oběti k jakémusi mučícímu stolu, kde je nakonec uškrtil nebo zardousil. Jejich ostatky pak ve většině případů zakopal v prostorem pod svým domem. Za své zločiny byl popraven. Fred a Rose West 3. 10. 2009 Britský pár sériových vrahů, který má na svědomí nejméně 11 zmařených lidských životů (společně usmrtili 9 osob, každý samostatně pak nejméně 1 osobu). Jejich oběti byly výhradně ženského pohlaví. Motiv činů byl u části obětí sexuální (sloužily páru jako sexuální hračky, které opakovaně znásilňovali a krutě mučili) u zbylých obětí byl motiv zřejmě kombinovaný, kdy převládala snaha zamaskovat předchozí zločiny, či se zbavit nějakým způsobem „nepohodlného“ člověka. Fred West spáchal ve vazbě sebevraždu, Rose West byla odsouzena k doživotnímu vězení. Jeffrey Dahmer 8. 9. 2009 (akt. 1. 9. 2022) Americký sériový vrah, který má na svědomí nejméně 17 obětí. Jelikož šlo sexuálně motivovaného vraha - homosexuála, vybíral si za oběti pouze muže. Mezi jeho úchylky patřila nekrofílie a kanibalismus. Své oběti nejčastěji uspával, poté je zardousil a zneužil. Těla nakonec rozřezal a většiny se zbavil pomocí kyseliny. Některé ostatky si však ponechal a ty následně sloužily buď jako trofeje, nebo je konzumoval. Dahmer byl v roce 1992 odsouzen na doživotí, avšak v roce 1994 byl zabit spoluvězněm . Ivan Milat 4. 9. 2009 Australský sériový vrah, který v letech 1989-1992 unesl, oloupil, zneužil, trýznil a zavraždil minimálně sedm turistů. Mrtvá těla pak pohodil v lese Belanglo jižně od Sydney. Jeho oběťmi byly jak ženy, tak muži. Během let, kdy řádil jako nelítostný vrah, žil tento nebezpečný a agresivní muž naprosto samotářským životem. Milat se nikdy k žádné ze spáchaných vražd nepřiznal a existuje silné podezření, že na svědomí má mnohem více obětí... Albert Fish 27. 8. 2009 Jeden z nejznámějsích amerických sériových vrahů vůbec. Tento muž, známý také jako "The Gray Man " neboli "Šedovlasý muž " usmrtil nejméně 4, pravděpodobně však mnohem více a podle svých slov dokonce až sto malých chlapců a dívek. Charakteristické pro tohoto krutého vraha je, že mimo pedofile trpěl i mnoha dalším sexuálními úchylkami. Mezi ty patří například: sadismus, masochismus, exhibicionismus, voyerismus, koprofagie, ondinismus, orgánový fetišismus a kanibalismus.

Obsáhlý český web o sériových a masových vrazích. Detailně zpracované případy, filmy, recenze knih, krimi kuriozity a mnoho dalšího. www.serialkillers.cz Gallery Aktuality KrimiAntik Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 5 Zveřejněno 27. 2. 2026 Vlastimil Nekl Zveřejněno 8. 10. 2024 Lucie K. Zveřejněno 26. 8. 2024 Dva na vraždu Kniha "Dva na vraždu - případy smrtící spolupráce " přináší investigativní pohled na zločiny, v nichž klíčovou roli sehráli dva pachatelé. Cena: 367 Kč Mordparta Ostrava Případy šéfa ostravské kriminálky Luboše Valeriána . Dvanáct příběhů , které zanechaly nesmazatelnou stopu v historii české kriminalistiky. Cena: 399 Kč Deviant Kniha Deviant podrobně zkoumá neuvěřitelný život jednoho z nejzvrácenějších sériových vrahů v dějinách amerického zločinu, Eda Geina . Cena: 299 Kč Filmy, dokumenty a knihy Žebříček 150 "true crime" filmů o případech sériových vrahů. Žebříček 60 filmů o fiktivních sériových vrazích . Žebříček top 75 krimi seriálů . Žebříček 100 "true crime" knih . Serial Killer Documentary: Charles Sobhraj (The Serpent) Play Video Interview s masovým vrahem - CZ Play Video 48 hodin - Sériový vrah z Atlantic City Play Video Najväčšie Kriminálne Prípady Slovenska - 2. Škrtič žien Play Video Documents Watch Now Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Share Channel Info Close FILMY A DOKUMENTY KNIHY O VRAZÍCH NEW SECTION: Krimi kuriozity SERIÁLY O VRAZÍCH Masoví vrazi MASOVÍ VRAZI Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 Článek Kompletní přehled masových vrahů Contact KONTAKT Prostor pro zanechání zprávy Výborně! Zpráva byla přijata. Odeslat UPOZORNĚNÍ: Všechna práva vyhrazena! Články a obsah této stránky podléhají znění Autorského zákona č. 121/2000 Sb.,ve znění pozdějších předpisů, a nesmí být bez autorova souhlasu použity (např. na jiných webový stránkách), kopírovány, a to ani jejich (pozměněné) části, pro jakékoliv další účely!!! Po plagiátech je aktivně pátráno! www.SerialKillers.cz . Copyright © 2009 - 2025 SerialKillers.cz

Přehled nejhorších masových vrahů po roce 2000 napříč celým světem. Díl čtvrtý - masové vraždy v období 2006-2007. Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 4 - období 2006 - 2007 (řazeno chronologicky) Tento článek mapuje nejzávažnější masové vraždy spáchané po roce 2000. Než přistoupíme k samotnému přehledu, považujeme za nutné vymezit, jaká kritéria byla pro zařazení jednotlivých případů zvolena a jaké typy útoků naopak zahrnuty nebyly. Podobné soupisy masových vražd nejsou výjimečné. Často však spojují události pouze na základě počtu obětí, aniž by bylo zřejmé, proč jsou zahrnuty některé případy a jiné nikoli. Výsledkem bývá směšování skutků, které mají společný pouze rozsah následků, nikoli povahu či kontext. Za „nejhorší“ byly pro účely tohoto článku považovány útoky s nejzávažnějšími následky, tedy ty, při nichž zahynulo devět a více osob (bez pachatele). Tato hranice byla stanovena na základě porovnání dostupných případů (i vzhledem k časovým možnostem autora) a představuje metodologickou podmínku zařazení. I při jejím uplatnění bylo identifikováno více než 150 událostí. Snížení hranice na osm obětí by znamenalo rozšíření seznamu minimálně o dalších 50 případů. Naším cílem bylo zachytit všechny události splňující stanovená kritéria, tedy žádný relevantní případ neopomenout. Z tohoto důvodu bylo nutné prověřit přibližně dvojnásobný počet smrtelných incidentů oproti konečnému počtu zařazených událostí. Případy, které byly následně vyřazeny, nesplňovaly buď podmínku minimálně 9 zemřelých obětí, nebo spadaly do kategorií, jež jsme se rozhodli do přehledu nezahrnout (viz níže). Přes snahu o maximální úplnost nelze zcela vyloučit, že zejména v méně medializovaných regionech došlo i k dalším činům splňujícím zvolená kritéria, u nichž se nepodařilo dohledat dostatečně ověřitelné informace. Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Důvodem není pouze jejich vysoký počet, ale především jejich odlišná povaha. Podrobné srovnání by přesahovalo rámec tohoto textu; uvedeme proto pouze základní vymezení. Teroristický čin je primárně nástrojem k dosažení politických, náboženských či ideologických cílů prostřednictvím vyvolání strachu a destabilizace společnosti. Typickým znakem bývá napojení na širší ideologické či organizační struktury, případně přímá či nepřímá logistická či jiná podpora dalších osob. Oproti tomu tzv. „klasická“ masová vražda bývá zpravidla motivována individuálními pohnutkami – osobní záští, pomstou, frustrací, touhou po „slávě“ či jinými osobními motivy. Tyto činy obvykle nebývají koordinovány s dalšími osobami ani neslouží jako nástroj širší strategie. Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady, ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachateli byli manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován. Naopak jsme pro účely srovnání a jako ilustraci toho, jak tenká může být hranice mezi teroristickým činem a „klasickou“ masovou vraždou, zařadili i činy A. Breivika a O. Mateena. Oba útoky byly nepochybně motivovány politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením pachatelů. V případě A. Breivika však primárním cílem nebylo vyvolání strachu jako prostředku nátlaku na stát či společnost, ale spíše demonstrativní čin, kterým chtěl svým názorům zajistit publicitu a prostor ve veřejném diskurzu. U O. Mateena je situace ještě komplikovanější. Přestože při útoku deklaroval jednání ve jménu tzv. Islámského státu, podle dostupných informací jednal samostatně, bez přímých organizačních vazeb, koordinace či podpory ze strany této struktury, a to jak při plánování, tak při samotné realizaci činu. Zařazení těchto případů je proto nutno chápat jako metodologicky hraniční a sloužící především k demonstraci limitů zvolených kritérií. V souhrnu rovněž nejsou popisovány masové vraždy, které byly součástí širší kontinuální kriminální struktury nebo války (tedy zahrnuty nebyly např. masové vraždy v rámci drogových válek, vyřizování rivality gangů, mafií a kartelů, masové vraždy spáchané regulérními armádami, paramilitárními skupinami, ani dlouhodobými kriminálními strukturami). Rozhodujícím kritériem je izolovanost činu, nikoli však počet pachatelů, tedy výčet obsahuje i masové vraždy spáchané malou skupinou pachatelů – typicky dvojicí. Každý případ byl zpracován stručně podle základního rámce: Co se stalo? Kdy a kde? Jak byl čin proveden? Proč k němu došlo? Zvláštní pozornost byla věnována odlišení příčin, motivů a bezprostředních spouštěčů. Toto rozlišení je však často problematické. Řada pachatelů spáchá po činu sebevraždu, čímž znemožní hlubší porozumění jejich jednání. I v případech, kdy pachatel přežije, mohou být jeho výpovědi neúplné, účelové či psychologicky zkreslené. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na smrtícím jednání. Snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny, motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora. Míru jeho přesnosti musí posoudit čtenář. Napříč analyzovanými případy se opakovaně objevuje jediný univerzální moment: bezprostřední otázka „Proč?“. Jednoznačná odpověď však často neexistuje. Masová vražda je téměř vždy výsledkem souhry více faktorů – osobních, sociálních i situačních. Přesto lze konstatovat, že bez ohledu na deklarovaný motiv zůstává takový čin krajně bezohledným a odporně sobeckým aktem, jehož následky dalece přesahují samotného pachatele. 30. Bai Ningyang – Čína – 8. 5. 2006 - oběti: 12 + 5 (nar. 1986) Prvním zločinem, na který se v tomto čtvrtém díle seriálu o nejhorších masových vraždách po roce 2000 budeme věnovat, je žhářská masová vražda, kterou měl na svědomí teprve devatenáctiletý muž jménem Bai Ningyang. Ten vstoupil v pondělí 8. května 2006 v 9 hodin ráno do mateřské školy v jedné vesničce poblíž města Gongyi v čínské provincii Henan. Tam se vydal do třídy, kde učila žena, které podle místních nadbíhal a dvořil se jí, přičemž ona jeho návrhy odmítala. Ve třídě v tu chvíli bylo, mimo zmíněné ženy, 21 dětí (věk kolem 5 let). Ningyang přítomné nejprve ohrožoval nožem a nařídil, aby se všichni přesunuli do zadní části místnosti. Poté zamknul a vzal přinesené lahve s benzínem a rozlil jej po místnosti. Nakonec řekl jednomu dítěti, jehož rodinu znal, aby odešlo, načež benzín zapálil a sám utekl. Požár měl za následek 2 usmrcené děti na místě, v nemocnici však bohužel na následky popálenin zemřelo dalších 10 z nich. K tomu všemu 4 další děti utrpěly zranění a popálena byla i učitelka, o kterou vrah usiloval. Po pachateli bylo ihned vyhlášeno rozsáhlé pátrání, do kterého bylo nasazeno několik stovek policistů, a vrah byl nalezen jen den po útoku v jedné z jeskyní v nedalekých horách. Následně byl odsouzen k trestu smrti, který byl brzy vykonán. Co se týká útočníka, šlo údajně o introvertního, nezaměstnaného muže. Přístup do školky byl snadný, neboť mateřská škola byla provozována nelegálně, navíc přes ni běžně chodili dělníci do sousedící továrny. Můžeme jen odhadovat, že za hlavní příčinu této masové vraždy lze označit odmítnutí učitelkou, které se Ningyang neúspěšně dvořil a jako motiv pak připadá v úvahu msta. Bez zajímavosti však není ani konflikt, který měl Ningyang jen 2 dny před osudným dnem, který ukazuje na výraznou nevyrovnanost a možná hlubší psychické problémy útočníka. Toho dne měl totiž zcela banální hádku s mužem, který jej káral za to, že jde po čerstvě vydlážděné cestě. Devatenáctiletý mladík se došel ozbrojit a později toho dne onoho muže se dvěma noži v ruce pronásledoval po vesnici. Když se ho následně vydal jeho otec odzbrojit a potrestat, vzal jako rukojmí 5leté dítě. Ač se incident obešel bez jakýchkoli obětí, lze z něj zřejmě usuzovat na možné psychické problémy pachatele. 31. Qui Xinghua – Čína – 15. 7. 2006 - oběti: 11 + 2 (1959 – 28. 12. 2006) Qui Xinghua, sedmačtiřicetiletý čínský farmář, během července roku 2006 připravil o život v čínské provincii Shaanxi 11 osob a další 2 zranil. Pachatel nejprve v taoistickém chrámu poblíž města Qiu ubil sekerou 10 spících lidí, když obětmi se stala jedna žena, čtyři poutníci a 5 duchovních. Vrah údajně po usmrcení obětí dokonce vydloubl jednomu z duchovních oči a vyňal některé jeho vnitřní orgány. Nakonec chrám zapálil a utekl. Na útěku pak o čtrnáct dní později napadl ještě rodinu jednoho farmáře. Bohužel i toto napadení si vyžádalo jednu usmrcenou oběť – dceru farmáře. Její rodiče vyvázli se zraněními. Než se pachatele podařilo dopadnout, byl na útěku déle než měsíc. Během této doby se schovával v místních horách, které dobře znal. Muž byl nakonec odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán ještě v prosinci téhož roku. Qui dříve neměl žádný podstatnější konflikt se zákonem a v jeho osobní anamnéze nebyly zaznamenány ani žádné potíže s duševním zdravím. Nicméně v jeho chování bylo možné spatřovat zvýšenou agresivitu. Navíc se vyznačoval až chorobnou žárlivostí, kdy se domníval, že dvě jeho dcery má manželka s cizím mužem. Právě tyto domněnky měla vyvrátit dvojí návštěva chrámu, kde se masová vražda odehrála, které proběhly v měsíci předcházejícím útoku. Tyto návštěvy chrámu však situaci spíše zhoršily a při jedné z nich se měl údajně Qui pohádat se správcem chrámu. Podle svých slov žárlil právě na něj a podezíral jej z toho, že jeho ženu „zneuctil“. Tento muž se tak proto stal jeho úhlavním nepřítelem. Tento fakt pak Podle čínské policie se pak Qui v rozčílení rozhodl zavraždit všechny obyvatele chrámu, načež chtěl celé místo zničit. Údajně také zprvu plánoval, že následně zavraždí i manželku, ale to si pak kvůli svému synovi, kterého měl na rozdíl od dcer, které považoval za nevlastní, rád, a proto od tohoto záměru upustil. U soudu pak Qui prohlásil: „Omlouvám se všem obětem a jejich příbuzným. Já toho opravdu lituji a doufám, že společnost za to nebude vinit moji rodinu“. Před výkonem trestu stihnul ve vězení sepsat vyjádření, ve kterém své činy vysvětloval, nicméně toto vyjádření nebylo publikováno. Zdá se, že v tomto případě, ostatně jako i v mnoha dalších v rámci tohoto seriálu, byla motivem činu msta. Za příčinu pak lze zřejmě označit nenávist vůči správci chrámu, kde k masové vraždě došlo, způsobenou chorobnou žárlivostí. Spouštěčem mohla být jedna z předchozích návštěv chrámu, kdy došlo mezi muži k hádce. 32. Wang Changyi – Čína – 1. 8. 2006 - oběti: 11 + 1 O této masové vraždě bylo zjištěno pouze to, že se stala 1. srpna 2006 v čínském městě Menzi v provincii Yunnan a pachatel nesl jméno Wang Changyi. Ten toho dne zavraždil 11 osob a jednu vážně zranil, přičemž minimálně část obětí tvořili příbuzní pachatele. Nic dalšího se ohledně této mnohonásobné vraždy nepodařilo zjistit, proto nejsou činěny žádné závěry o jejím možném motivu či příčinách. 33. Shi Yuejun – Čína – 24. – 29. 9. 2006 - oběti: 12 + 5 (5. 3. 1971 – 20. 12. 2006) Další čínský případ, ve kterém lze pachatel označit za tzv. záchvatového vraha. Řeč je o sedmatřicetiletém řezníkovi jménem Shi Yuejun z provincie Jilin v Číně. Ten během 5 dnů v září roku 2006 zavraždil nožem celkem 12 osob a 5 dalších zranil (někde 13+4). Vše se odehrálo tak, že Shi nejprve v neděli 24. září ve dvou nedalekých městech v okrese Tonghua usmrtil sedm osob a čtyři vážně zranil. Téměř ve všech případech šlo o jemu známé osoby, se kterými měl v minulosti konflikt nebo o jejich příbuzné. Poté se ukrýval v okolí města Liunan a ve snaze vyhnout se dopadení zavraždil v průběhu několika následujících dní dalších 5 osob a jednu zranil. Nakonec byl po pátrání, do kterého bylo podle zpráv zapojeno přes 14 000 lidí, včetně 2000 policistů, dopaden v kukuřičném poli necelý týden po prvotním útoku. U následného soudu byl nad ním vyřknut ortel smrti. Poprava byla vykonána 20. prosince téhož roku. Shi byl manželkou popisován jako introvert, který příliš nekomunikoval se svým okolím, a který měl až chorobné sklony k tomu, dlouze přemýšlet nad konflikty s ostatními lidmi. Policie neposkytnula žádné bližší informace, ani nekomentovala konkrétní motiv, ale podle místních obyvatel šlo v mužově historii vysledovat problémy s psychickým zdravím. Sám Shi prý popisoval svůj motiv jako „pomstu společnosti, která ho ponižovala a kvůli které trpěl “. Motiv tedy je v případě tohoto pachatele zřejmě kombinovaný. V případě prvotního záchvatu se zdá, že byl hnán touhou po pomstě, kde příčiny lze hledat asi především v psychice pachatele. Motivem u zbylých 5 vražd byla zřejmě snaha zbavit se nepohodlných osob ve snaze uniknout dopadení. 34. Liu Weixiong – Čína – 4. 2. 2007 - oběti: 17 + 6 Třicetiletý muž jménem Liu Weixiong je odpovědný za úmyslné založení požáru, který si 4. února roku 2007 vyžádal život 17 osob a 6 dalších zranil. Událost se odehrála v čínském městě Taizhou v provincii Zhejiang. Objektem žhářského útoku byl dvoupodlažní dům, v jehož prvním patře byly umístěny obchody a druhé patro bylo využíváno jako ubytovna pro pracovníky. Pachatel se k činu přiznal a nakonec byl odsouzen k trestu smrti. Motivem popisovaného činu údajně měla být opět msta. Příčiny tohoto jednání, ani nic bližšího o osobě pachatele či spáchaném zločinu se nepodařilo dohledat. 35. Seung-Hui Cho – USA – 16. 4. 2007 - oběti: 32 + 23 (18. 1. 1984 – 16. 4. 2007) Seung-Hui Cho, třiadvacetiletý, původem jihokorejský, vysokoškolský student vstoupil dne 16. 4. 2007 do budovy Polytechnického institutu státní univerzity v Blacksburgu ve státě Virginie a zde zastřelil 32 osob (studentů a vyučujících) a dalších 17 osob postřelil. K tomu dalších 6 osob se zranilo při skoku z okna ve snaze uniknout šílenému střelci. Jde tak až doposud (3/2023) o nejhorší školní masakr v historii USA. Na konci masakru Seung-Hui Cho obrátil zbraň proti sobě a spáchal sebevraždu. Útočník byl vyzbrojen dvěma pistolemi typu Glock 19 a Walther P22 – zbraně byly obstarány legální cestou. Motivem činu byla pravděpodobně msta společnosti, když pachatel ve svých zápiscích kritizoval „zhýralost“, „děti zbohatlíků“, apod. Hlavní příčinu této masové střelby je zřejmě třeba hledat ve vnitřních faktorech na straně pachatele. Ten totiž trpěl dlouhodobě psychickými problémy, když se již od mala podroboval různým vyšetřením, léčbám a terapiím. Taktéž učitelé i spolužáci považovali jeho chování za abnormální - minimálně podivínské, spíše však přímo znepokojující až nebezpečné. Přesná diagnóza z psychiatrického hlediska zůstala nejasná, respektive žádná z diagnóz nebyla „obecně“ přijata – i když zdroje často se často shodují v tom, že pachatel trpěl sociální fobii a vadou řeči tzv. selektivním mutismem. Z rozboru jeho zápisků a nahrávek pak vyplynula i určitá inspirace a fascinace jinou školní masovou střelbou tzv. „Columbine massacre“. Za zmínku stojí jistě i to, že již v roce 2005 byl Cho obviněn z obtěžování dvou studentek a v návaznosti na posouzení jeho psychického stavu mu soud nařídil ambulantní psychiatrickou léčbu. 36. Danilo Guades – Filipíny – 2. 6. 2007 - oběti: 10 + 17 (nar. 1968) PŘEDCHOZÍ DÍL Tato vražedná vlna se odehrála v noci dne 2. června 2007 ve filipínském městě Calbayog City. Zde devětatřicetiletý Danilo Guades zavraždil pomocí dlouhého filipínského nože „bolo“, který je podobný mačetě a pomocí palcátu 10 lidí. Dalších 17 obětí pak bylo zraněno. Vše začalo tak, že pachatel nejprve vstoupil do bytu své sestřenice a tam napadl ji, jejího manžela a jejich potomky. Poté vstoupil postupně ještě do tří dalších domů, kde napadl jak dospělé členy rodin, tak i přítomné děti. Nakonec při pronásledování napadl ještě několik dalších lidí na ulici, než se, kvůli strachu z následného postupu policie, vzdal jednomu z vesničanů. Na policejní stanici pak muž odpovědný za masakr zprvu vše popřel a přiznal se jen k staré vraždě svého bratra. Později několikrát změnil svou výpověď, až skončil u verze, že vraždil, aby umocnil sílu svého amuletu. Pachatel byl během hodinu trvající vražedné vln y pod vlivem alkoholu. Jeho pozdější osud se z dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. V pozadí osoby vraha stojí za zmínku určitě to, že ve svém mládí (někdy v osmdesátých letech) ubodal svého bratra, za což si odseděl 7 let ve vězení. Poté si založil rodinu, nicméně ve vesnici, kde se svojí manželkou a dvěma dětmi žil, byl považován za psychicky labilního potížistu a rovněž silného alkoholika. Vhodné je zmínit i to, že půl roku před vražedným záchvatem tomuto pachateli zemřela manželka. Jako možná příčina, respektive spouštěč, je někde uváděna hádka se členy jedné z napadených rodin. Pachatel však později na policii tvrdil, že vraždil ze spirituálních příčin – kvůli posílení své moci v rámci tzv. „černé magie“. Na zběsilém chování Guadese se tak mohlo podílet hned několik faktorů. Vliv mohly mít jak pachatelovy psychické problémy, tak smrt manželky půl roku před událostí, stejně tak jako předcházející hádka s některými z obětí. Svůj podíl na masakru zřejmě sehrálo i požití alkoholu. 37. Nikola Radosavljevic – Srbsko – 27. 7. 2007 - oběti: 9 + 2 (nar. 1968) PŘEDCHOZÍ DÍL Poslední vražednou událostí zařazenou do čtvrtého dílu seriálu věnujícímu se nejhorším masovým vraždám po roce 2000, je vražedný záchvat, který se odehrál v srbské vesnici Jabukovac v pátek 27. července 2007, a který je označován za nejhorší masakr v srbské mírové historii. Toho dne osmatřicetiletý místní muž jménem Nikola Radosavljevič zastřelil 9 náhodných osob (5 mužů, 4 ženy) ve věkovém rozmezí 15 – 58 let. K tomu navíc 2 další osoby postřelil. Vše se odehrálo tak, že Radosavljevič nejprve u oběda absolvoval hádku se svojí manželkou, kterou ukončil úderem do manželčina obličeje. Poté vzal loveckou pušku a vyrazil na ulici. Tam pak střílel buď po procházejících lidech, ale neváhal ani vniknout do nezamčených domů, kde střílel po jejich obyvatelích. Podezřelý byl nakonec dopaden o několik hodin později na místním hřbitově. Zranění, která u něj byla při zatčení shledána, a které jej neohrožovala na životě, si údajně způsobil ve snaze spáchat sebevraždu. Podle zdrojů se muž do své rodné vesnice vrátil nedlouho před incidentem, když předtím pracoval v Rakousku. V zahraničí se prý živil po většinu svého dospělého života. Místní vypovídali, že Radosavljevič měl problémy se sebekontrolou, občas propadával záchvatům vzteku a byl známý svým agresivním chováním. Po jednom z takových incidentů, který se odehrál v roce předcházejícím útoku, kdy byl nakonec zpacifikován řidičem autobusu, byl dokonce na krátkou dobu hospitalizován na psychiatrii. Tam mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie, doprovázená bludy. Nicméně potom, co se za něj zaručila jeho manželka a bratr, kteří slíbili, že Radosavljevič bude v léčení ambulantně pokračovat, byl brzy propuštěn. Právě kvůli tomu postupu později zaznívaly ohlasy, které kritizovaly lékaře ze zmíněné psychiatrické léčebny, neboť incident nenahlásil příslušným úřadům, což by možná vedlo k odebrání legálně držené zbraně. U pachatele nakonec byla znalci v oboru psychiatrie skutečně shledána paranoidní schizofrenií, kvůli čemuž byl shledán nepříčetným a byl umístěn do speciálního nemocničního zařízení v Bělehradu. Později Radosavljevič svoji vinu uznal a vypověděl, že vraždil kvůli nespravedlnostem, které ho trápily. V tomto případě se tedy zdá být jasné, že hlavní příčinou vražedné vlny bylo především duševní onemocnění pachatele. Spouštěčem mohla být ostrá hádka s manželkou, která bezprostředně předcházela rozpoutání střelby. DALŠÍ MASOVÍ VRAZI Copyright © 2009 - 2023 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Encyklopedie masových vrahů a články o nich. Definice pojmů "sériový vrah" a "masový vrah". Masoví vrazi Co je to "masová vražda "? Kdo je označován jako"masový vrah "? Zde máte odpověď! Až do osmdesátých let minulého století byl každý mnohonásobný vrah označován jako "masový vrah" . Poté bylo vyhodnoceno, že není vhodné označovat všechny mnohonásobné vrahy jedním termínem, neboť existují určité typy, mezi kterými panují velké rozdíly. Pro vícenásobné vrahy pak byly "vytvořeny" níže uvedené kategorie, které reflektují počet obětí a styl útoku: Dvojnásobná vražda : usmrcení dvou obětí stejným pachatelem ve stejném čase na jednom místě Masová vražda : usmrcení tří (dříve čtyř) nebo více obětí stejným pachatelem na jednom místě bez výrazného časového odstupu mezi vraždami Vražedný záchvat (vražedná vlan, vražedná túra ): "jeden" útok pachatele, který se však odehrává na dvou či více místech v krátkém časovém úsek. Pachatel mezi jednotlivými útoky tzv. emocionálně nevychladne . (také: "vražedná vlna", "vražedná túra") Sériová vražda : nezákonné usmrcení dvou nebo více obětí stejným pachatelem (či pachateli), v samostatných událostech (útocích). Pachatel mezi jednotlivými útoky emocionálně vychladne . Lze masovým vraždám zabránit? Ne všem . Některým však ano. Vedle situací, kdy může útoku předejít cílená práce bezpečnostních složek (například monitorování hrozeb na sociálních sítích), hraje roli i všímavost běžných lidí. Pokud někdo ve vašem okolí otevřeně hovoří o násilí, naznačuje takový úmysl nebo jej dokonce plánuje, je namístě kontaktovat policii. Včasné upozornění může být rozhodující. Když už k takovému útoku přeci jen dojde, lze pak účinnou strategií (viz instruktážní video) alespoň minimalizovat ztráty na životech a podstatně zvýšit svoji šanci na přežití! Ať již jde o masovou střelbu či třeba o teroristický útok. Základní princip je jednoduchý: Utíkej, schovej se, bojuj! Globální strategie přežití pro případ ozbrojeného útoku!!! Encyklopedie masových vrahů Nejhorší m asoví vrazi po roce 2000 - díl 5 - 2008 Masová střelba na FF UK v Praze - mediální pokrytí - úvaha Nejhorší m asoví vrazi po roce 2000 - díl 4 - 2006-2007 Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 3 - 2004-2005 Ctirad Vitásek - Střelba v ostravské nemocnici 13 nejhorších masových vrahů po roce 2000 Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 2 - 2002-2003 Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 1 - 2000-2001 11 nejznámějších masových vrahů ze zahraničí 9 nejznámějších masových vrahů z ČR (Československa)

Recenze podařené knihy "Největší záhady kriminalisiky", která poodhaluje 13 nevyřešených případů z historie české kriminalistiky. Autor: Jaroslav V. Mareš. Největší záhady kriminalistiky - Jaroslav V. Mareš Interview s autorem naleznete zde! Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Největší záhady kriminalistiky Autor: Jaroslav V. Mareš Nakladatelství: Euromedia Group, a.s. - Universum Rok vydání: 2018, 310 stran Už jste přečetli všechny knihy recenzované zde na webu a chcete doporučit další? Zajímají Vás nejen případy s dramatickým rozuzlením, ale třeba i ty záhadné - bez konce? Máme pro Vás výborné řešení! Tím je fungl nová kniha z pera J. V. Mareše (televizní reportér, publicista a spisovatel; youtube: badatele.net, web: https://badatele.net/ ) vydaná v listopadu roku 2018. Titul se věnuje celkem třinácti kriminálním případům, kde pachatel nebyl dopaden, nebo byl dopaden, ale případ je zahalen nějakým tajemstvím či nejasnostmi. Než se vrhnu na shrnutí samotného obsahu knihy, nejprve čtenářům sdělím hodnocení. V tomto případě to nebude nijak těžké, protože mohu s čistým srdcem napsat, že knihu lze skoro jen chválit. Klíčem k úspěchu se staly především zdroje. Autor totiž při jejich vyhledávání pracoval s obdivuhodnou pílí a následně s nimi zacházel více než příkladně! Nejen, že tam, kde to bylo možné, čerpá rovnou z policejních spisů a archivů, ale ve svém pátrání šel mnohem dál. Zpovídá tak např. bývalé kriminalisty, svědky, různé experty a další osoby, které s jednotlivými případy nějak souvisejí a mohly by mít co říct. Tedy dělá přesně to, co bych si od autora knihy, která má ambici poodhalit pár záhad české kriminalistiky, představoval. A dělá to myslím více než dobře. Případy pak doplňuje popis toho, jaké peripetie obnáší pátrání po jednotlivých svědcích a informacích, či jaké obtíže provázelo natáčení (případy totiž byly zpracovány i obrazově). Popsané strasti ohledně natáčení můžou v knize působit někdy trochu rušivě, ale častěji případy spíše osvěžují. Čtenář má tak alespoň šanci pocítit, jak složitá práce musela vznik celé knihy provázet, a že občas pro autora znamenala nejen radost, ale i zklamání…Tím se dostávám asi k jedinému negativu, které zmíním. Jde o to, že podle mého v několika případech bohužel autor moc úspěšný nebyl (z příčin na něm nezávislých) a nepodařilo se mu tak přinést nějaké konkrétnější (přesvědčivé) rozluštění záhad. Zkrátka záhada zůstala déle záhadou a zbyly jen domněnky... což může být pro čtenáře trochu frustrující. Každopádně kniha je jistě hodna potlesku – minimálně za obrovské úsilí při vyhledávání zdrojů, za pestrý výběr případů a vůbec za samotný nápad. Tedy za nás – krásných 1-. Vlastně ještě onen slibovaný stručný nástřel některých obsažených kriminalistických záhad! Tak například: případ vraždy zfilmovaný v legendární epizodě seriálu o majoru Zemanovi s názvem „Studna“; masová vražda se čtyřmi oběťmi; vražda Huberta Habermanna - tedy událost související s odsunem Němců po 2. světové válce zfilmovaná ve snímku Habermannův mlýn; případ sériového vraha Huberta Pilčíka; vražda a loupež na lybijské ambasádě v Praze roku 1978; kapitola o smrti, tedy spíše vraždě, tří trampů v roce 1987 ; zmizení dvou stopařek v Plzni roku 1988; nebo kapitola o sérii výbuchů v 80. letech, kde důkazy ukazují směrem dovnitř bezpečnostních složek. A koho by zajímal i rozhovor s autorem knihy, který jsme pro naše čtenáře připravili, nechť klikne ZDE. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Komentáře

Recenze knihy s názvem "Severozápadní jatka II". Autor: František Roček, rok vydání 2016, 200 stran Severozápadní jatka II - František Roček Název: Severozápadní jatka II Autor: František Roček Nakladatelství: AOS Publishing Rok vydání: 2016, Praha, 200 stran Pro tentokrát jsem za předmět recenze zvolil knihu s trochu nevábným názvem Severozápadní jatka II . Možná stejně jako mě i vás napadne, o čem titul s tak podivným názvem a policisty na obalu vůbec je? Pojďme se na to tedy spolu podívat! Autor knihy je novinář a spisovatel, který se věnuje oblasti krimi ( v některých knihách též historii) a to výhradně se zaměřením na severočeský region (hlavně Ústecký kraj). Tomu zůstal věrný i při tvorbě této knihy, na což ostatně odkazuje i v názvu. Z názvu lze rovněž identifikovat, že jde o druhý díl stejnojmenné knihy, která vyšla v roce 2009. Titul je rozdělen na 4 části. První z nich byla pro mě asi nejzajímavější a dle mého názoru určitě nejpovedenější. Dočtete se v ní o několika velice zajímavých případech, v nichž se obžalovaní museli před soudem zpovídat z trestného činu vraždy. Jen zkratkou zmíním, že největší prostor byl věnován vraždě politika R.Housky z roku 2013. Tato podkapitola je hodně detailní a opravdu povedená! Dále jsou zde popsány případy: vraždy seniora, kvůli níž stanul před soudem nesprávný muž a až v průběhu soudního řízení byl zadržen opravdový pachatel, dále příprava vraždy v podání 4 mladistvých pachatelů, těžké ublížení na zdraví s následkem smrti, dvoj-případ, kde vrahem byli otec a syn a konečně známá kauza zdravotní sestry z Rumburku pravomocně zproštěné obžaloby z 6 vražd. Druhá část knihy popisuje dva případy nehod – usmrcení dělníků vlakem a výbuch chemičky. Třetí část knihy se pak věnuje tématu nelegální migrace a čtvrtá palčivému problému především severočeského regionu, a to teroru nepřizpůsobivých občanů a rozšiřování ghett. Třetí část knihy ohledně migrace je patrně nejslabší pasáží. Autor v ní nepodává žádný ucelený náhled na danou problematiku, pouze popisuje pár případů, které zmiňují některé triky a organizaci převaděčů běženců. Nejde však o žádný detailnější rozbor, ale spíše o strohý výčet. O něco vydařenější je pak poslední část, která nastiňuje problematiku ghett a nepřizpůsobivých. Konkrétněji je v ní zmíněný např. fenomén „šroťáků“ nebo chcete-li „kovožroutů“ a sestěhovávání problémových, zejména cikánských, rodin z celé ČR realitními kancelářemi do určitých sídlišť, kde pak trpí starousedlíci a předmětné nemovitosti jsou „vybydlovány“. Autor se problém snaží popsat v souvislostech, nicméně jde o tak složitou a komplexní záležitost, že v rozsahu asi 30 stran to zkrátka nešlo. U této poslední části mi trochu vadilo, že prostor je dán pouze výtkám a hlasu „nespokojených“. Možná by nebylo od věci dát prosto i názorům a myšlenkám ohledně pokusů o řešení. Z celkového pohledu je pro mě kniha velice nevyrovnaná. První část je hodně precizní a výběr případů zajímavý. Navíc má vysokou informační hodnotu, jelikož je psána s využitím nejrelevantnějších zdrojů. Naopak druhou a třetí část bych již podruhé číst nemusel a čtvrtá byla sice zajímavá, ale téma bylo pouze nastíněno, nikoli „vyčerpáno“. Nicméně díky aktuálnosti celé knihy a výborné první části – tzv. „doporučuji s výhradou“. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 3 Další knihy

Recenze krimi knihy "Rozsudek smrti vykonán", který se věnuje sedmnácti rozmanitým kriminálním případům, které končí popravou obžalovaného. Autor: Petr Šámal. Rozsudek smrti vykonán - Petr Šámal Název: Rozsudek smrti vykonán - kruté pravdy z tajných archivů Autor: Petr Šámal Nakladatelství: Fortuna Libri Rok vydání: 2021, 295 stran Recenze: Zatím nenapsána. Sedmnáct příběhů, ve kterých pachatele došli až k oprátce. Je mezi nimi příběh zdravotní sestry vraždící na kojeneckém oddělení. 18letého mladíka, který podle pokynů otce vyvraždil rodinu své tety. Vojenského zběha-kanibala. Pedofilního promítače pražského kina Metro. Můžete se z policejního vyšetřování dozvědět, jak byly doopravdy zavražděny stopařky, na motivy jejichž kauzy byl natočen film Smrt stopařek, nebo odkud se vzala hlava bez těla ve vlaku na trati Trnava-Bratislava. Na konci všech těchto hrůzných, mrazivých příběhů čekala spravedlnost. Poprava a smrt. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Článek o dvou lvech lidožroutech, kteří na konci 19. století zabili v Keni desítky lidí u řeky Tsavo. Proč lvi zabíjeli lidkou kořist? Lvi lidožrouti Zveřejněno 20. 3. 2020 - doba četby 10 min Plni dojmů a zážitků z návštěvy Afriky Vám tentokrát přinášíme, pro tuto stránku poněkud netradiční, článek. I když, zas tak úplně od věci nebude... Stále totiž půjde o sériové zabijáky, pro změnu však ty zvířecí – konkrétně o lvi lidožrouty ! „Ačkoli je to neuvěřitelný příběh, skutečně se stal. “ Tato věta zazní v úvodu filmu Lovci lvů (The Ghost and the Darkness ) z roku 1996, v hlavních rolích s Michaelem Douglasem a Val Kilmerem . Dnes vám přinášíme článek o skutečné události , která se stala inspirací zmíněného filmu a mnoha dalších ztvárnění a převyprávění. Příběhu, který se odehrál v roce 1898 v tehdejší Britské východní Africe (dnes jihovýchodní Keňa ), kde britští kolonizátoři hodlali zbudovat most přes řeku Tsavo , na železnici spojující keňské město Mombasa s dnešní Ugandou . Zde se v březnu roku 1898 vyskytnul naprosto nečekaný zádrhel . Tisíce indických dělníků pracujících na stavbě mostu odmítaly pracovat, neboť je děsila šílená a velice hmatatelná noční můra, která neměla obdoby. Co se tehdy v africkém Tsavu, místě, které v překladu znamená „místo krveprolití “, stalo? A nakolik, neprávem trochu pozapomenutý film Lovci lvů , odpovídá reálné události? Pojďte se na to s námi v tomto článku podívat. Mapa Keni a okolních států s vyznačením oblasti kolem řeky Tsavo Historická mapa Afriky z roku 1885 s vyznačením oblasti Tsavo Stavba mostu Když britští kolonizátoři ve snaze propojit pobřeží Indického oceánu s vnitrozemím Afriky dorazili s železnicí k řece Tsavo , vyskytla se potřeba zbudovat kvalitní železniční most. K tomu bylo potřeba mnoha dělníků - tisíce dělníků. Indičtí námezdní pracovníci spali v typické, teplé, keňské savaně (mimochodem, ta jak je ve filmu skvěle zobrazena a vytváří výbornou autentickou atmosféru), jen ve velmi jednoduchých stanech, případně rovnou pod širákem. A právě z těchto prostých táborů plných lidí, začali brzy po začátku stavby mostu dělníci během nocí mizet . Nebylo potřeba ani Sherlocka Holmes, ani dlouhého vyšetřování, aby všichni v táboře pochopili, co se děje. Roztrhané stany, viditelné pásy po odtáhnutí těl, kaluže krve a rozdrásané torza obětí. Do toho lví stopy. Bylo jasné, že v okolí řadí lvi lidožrouti !!! Když lidé zjistili, že jde o dvojici šelem, pojmenovali je "Duch" („The Ghost “ - samec) a "Temnota " („The Darkness “ - samice) a tvrdili, že jde o duchy afrických náčelníků, kteří si chtějí vzít svoji půdu zpět. (pozn. několik zdrojů uvádí, že šlo o dva samce). Stavba železnice dobové fotografie Železniční most přes řeku Tsavo (dnes) Lvi zabijáci Lvi útočili jak ve dvojici, tak samostatně. Jejich modus operandi byl však téměř vždy totožný. V průběhu noci se vplížili do velkého, ale jednoduchého tábora, kde spalo tisíce lidí. V něm se pak zmocnili spícího muže, kterého odtáhnuli mimo tábor a sežrali ho. Indové se brzy začali lvů natolik bát, že udržovali celou noc strážní ohně a ustanovili noční hlídky . Navíc obehnali tábor provizorním trnitým plotem a dřevěnými kůly. Nic z toho však nepomohlo . Chytré šelmy se ohňů nezalekly, podařilo se jim vyhnout hlídkám a díky absenci hřívy (o tom ale až později) lépe pronikly i skrze trnité ploty. Jediné čeho se ochrannými opatřeními podařilo dosáhnout, bylo to, že lidé někdy lvi dokázali vyplašit dříve, než se jim usmrcenou oběť podařilo sežrat. O to dříve však následoval další lov na jinou spící kořist. Plynul den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem a útoky lvů neutichaly. Vidina děsivé smrti byla stále ve vzduchu a nedala dělníkům pořádně spát. Proto se řada z nich rozhodla odejít, další stávkovali a stavba mostu se tak prakticky zastavila . Plukovník Patterson Až zadrhnutí stavby donutilo britské kolonizátory zareagovat. Celou záležitost chtěl vyřešit sám plukovník John Henry Patterson – bývalý britský důstojník a inženýr, který měl stavbu železničního mostu na starost. Plukovník Patterson se rozhodl problém ukončit tím, že lvi zkrátka zlikviduje. Připravil tak několik pastí a zbudoval posed, ze kterého chtěl lví zabijáky odstřelit. To však nebylo tak jednoduché. Lvi se pastem vyhýbali a odstřel se několikrát nezdařil. Až 9. prosince 1898 , tedy dlouhých devět měsíců potom, co lvi začali útočit , se Pattersonovi podařilo usmrtit prvního z nich . O dvacet dní později pak ulovil i lva druhého . Některé zdroje uvádějí, že prvního ze lvů Patterson nejprve postřelil, ale ten utekl. Že si lovec následně musel obstarat pušku s větším kalibrem, se kterou až nakonec uspěl. Rovněž je možné dočíst se o tom, že druhý ze lvů byl zasažen dokonce devětkrát, a i tak se snažil vylézt na posed, kde Patterson číhal. Neumíme pravdivost těchto údajů ověřit, ale vzhledem k tomu, že obdobná popsání lovu jsou obsažena spíše v méně pečlivých článcích, předpokládáme, že jde spíše o dramatizaci už tak dost hororového příběhu. Oba zastřelení lví lidožrouti (vlevo první zastřelený lev s plk. Pattersonem) John Henry Patterson Další osud lvů Jisté je, že v případě obou šelem šlo o velmi statné , až nebývale velké jedince . Zajímavé rovněž je, že lvi vyskytující se v oblasti řeky Tsavo se vyznačují tím, že samci mají jen malou nebo úplně absentující hřívu . Zde narážíme na první rozdíl oproti filmu Lovci lvů , o kterém jsme se už zmiňovali. V němž totiž představuje lidožravé šelmy celkem pět cvičených lvů, všichni s mohutnými hřívami. Ve skutečnosti však o jedince s hřívou nešlo, jak je vidět na fotkách. Jaký byl následný osud reálných predátorů, kteří naprosto výjimečně a hlavně opakovaně útočili na lidskou kořist? Plukovník Johny H. Patterson prodal trofeje obou šelem ve 20. letech 20. století za 5 000 USD (v dnešní měně odpovídá cca 1,3 milionu Kč) Fieldovu přírodovědnému muzeu v Chicagu . Zde jsou vypreparované těla lvů vystaveny do dneška. V současnosti je má na starost kurátor přírodovědných sbírek Fieldova muzea a jmenovec slavného lovce - Bruce D. Patterson. Vystavení lvi ve Fielfově muzeu v Chicagu Počet usmrcených lidí Stejně jako u řady lidských sériových vrahů, i u těchto zvířecích panují nejasnosti o skutečném počtu obětí . Sám plukovník Patterson ve svých zápiscích uváděl, že lvi Duch a Temnota zabili až 135 lidí , přičemž nepočítal domorodé obyvatele. Je však možné, že Patterson mohl chtít celý případ více zdramatizovat, aby tak na prodeji trofejí a celého příběhu, o kterém později napsal knihu ("The Man-Eaters Of Tsavo "), více profitoval. V záznamech společnosti Ugandan Railway Company , která měla stavbu mostu na starosti, zas byly údaje „pouze“ o 28 obětech . Jenže, společnost mohla chtít ze zřejmých důvodů problém co nejvíce bagatelizovat. Dohady panovali tak dlouho, až se problémem nakonec rozhodli zabývat vědci z Kalifornské univerzity v Santa Cruz . Ti provedli výzkum spočívající v radioizotopovém rozboru vzorků kostí a srsti lvů zabijáků . Z nich vědci izolovali molekuly keratinu a kolagenu, které vypovídají o tom, jakou potravu zvíře přijímalo. Takto vědci zjistili, že se lvi rozhodně neživili pouze lidmi. Polovinu jejich jídelníčku v období jejich hrůzovlády tvořili býložravci . Podle výzkumu jeden ze lvů sežral 11 a druhý 24 lidí . Minimálně tedy 35 obětí . S jistotou však lze dodat, že lvi zabili ještě více lidí. Totiž výzkum pochopitelně nepromítnul usmrcené a přitom nesnězené lidské oběti. To třeba když se obráncům podařilo lvi brzy po útoku vyrušit a odehnat nebo se některému napadenému podařilo ubránit, byť utrpěl smrtící zranění. Kolik bylo takových případů? Kdo ví. Asi bychom věřili odhadům kolem 60 obětí , ale 135, jak uváděl plukovník Patterson, je vzhledem k výsledkům rozboru vzorků kostí a srsti, zřejmě asi moc. Tady zpět k filmu Lovci lvů . Ano, ač lvi spolupracovali a útočili osamoceně i ve dvojici, což je ve filmu zachyceno, nezdá se pravděpodobné, že by někdy v průběhu jednoho útoku usmrtili třeba až 15 lidí najednou. Což zobrazuje jedna scéna. Určitě šlo častěji o útoky na jednotlivou oběť, přesně tak, jako je tomu u lidských sériových vrahů. Proč lvi útočili na lidi? Proč vůbec došlo k nevídanému úkazu z hlediska ekologie živočichů, kdy se dva lvi naučili živit lidskou kořistí? Existovaly asi tři nejpravděpodobnější příčiny . První příčinou mohly být místní podmínky . Například sucho či mor, které mohly omezit počty přirozené kořisti. Stejný vliv na snížení počtu zvířat mohl mít i zvýšený lov související s lidskou poptávkou při stavbě železnice, respektive celé kolonizaci. Potom ale, proč by útočili pouze dva konkrétní lvi? Druhou hypotézou , proč se šelmy chovali tak atypicky, bylo to, že vliv mohly mít události z dřívějška . Totiž místy, kde k útokům docházelo, vedly cesty karavan s otroky . Ty od 17. století až do konce 19. století směřovaly z afrického vnitrozemí k pobřeží, kde byli otroci dále transportováni na trhy (např. Zanzibar ), kde s nimi bylo obchodováno. U řeky Tsavo bývala pravidelná odpočinková zastávka karavan, kde se doplňovaly zásoby vody na další cestu. Otroci příliš zeslabení dlouhou cestou a neschopní dalšího pochodu zde byli nemilosrdně zabíjeni nebo ponecháni svému osudu. Je docela možné, že se lvi v této době naučili živit novou, snadnou kořistí. Chuť na člověčinu mohl ve lvech také vyvolat hinduistický zvyk indických dělníků, kteří zesnulé zpopelňovali na hranicích. No a konečně třetí příčinou , která mohla stát za netradičním chováním lvů, mohla spočívat v jejich zdravotním stavu . Teorií o motivaci šelem bylo mnoho, a tak se vědci pokusili poodkrýt i tuto neznámou. Pomoci jim mělo zkoumání chrupu vycpaných trofejí a jeho srovnání např. s chrupem lva, který v roce 1991 zabil a sežral nejméně šest osob v Mfuwe v Zambii . Totiž mikroskopické zkoumání trhliny zubů dokáže hodně prozradit o tom, co šelmy jedli v posledních týdnech svého života. Zuby zabijáků z Tsava však neobsahovaly ani praskliny, které by svědčily o drcení kostí kopytníků, ani praskliny svědčící o drcení lidských kostí. To narušilo hypotézu, že by lvi útočili hlavně kvůli nedostatku potravy, protože v tom případě by se lvi snažili z těl vždy dostat maximum potravy právě drcením a trháním kostí. Další indicii poskytl celkový stav zubů. Zkoumáním bylo totiž zjištěno, že lvi měli špatný chrup . Samec měl totiž zlomený jeden špičák, chyběly mu tři spodní řezáky a podstatnou část čelisti mu zabíral bolestivý zánět. Samice na tom byla jen o trochu lépe. Tedy stav zubů lvům prakticky znemožňoval jakýkoliv útok na náročnější kořist – např. pakoně, buvola, případně žirafu. Problémy s dásní měl ostatně i lev, který zabíjel v roce 1991 v Zambii. Lebky a zuby lvů z Tsava Závěr Jak už je výše naznačeno, s největší pravděpodobností se tedy lvi zaměřili se na lidskou kořist, protože jim jejich zdravotní stav, respektive stav chrupu, nedovoloval ulovit dostatek přirozené zvířecí potravy. K tomu zřejmě přispěl i fakt, že v roce 1898 údajně skolil řadu zvířat v Africe mor. Svůj vliv asi měla i přítomnost masy lidí při stavbě železničního mostu, která lvům poskytovala hojnou a vcelku snadnou obživu. Co se týká skutečného počtu obětí, tak sice nelze ani v tomto případě s jistotou odpovědět, ale i tuto otázky moderní možnosti vědy poodhalily. Je možné uvést, že určitě šlo o více než 35 osob, přičemž s velkou pravděpodobností toto děsivé číslo přesáhlo 50. Popsaný příběh je dnes fenoménem, a to jak z přírodovědného, tak z kulturního či historického hlediska. Byl nesčetněkrát převyprávěn a mnohokrát jistě převyprávěn ještě bude. Však za to také stojí . Stejně tak jako zhlédnutí podařeného filmu Lovci lvů nebo návštěva krásné a drsné přírody afrického kontinentu . Dva lvi schovaní v trávě v typické africké savaně (Národní park Mikumi 2020) - foto pořízené autorem článku Další články Copyright © 2009-2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno Komentáře

Recenze knihy "Temné radosti predátorů" - posledního dílu pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd" - jedinečného a rozsáhlého projektu, který mapuje historii tuzemské sexuální vraždy. Autor: Viktorín Šulc. Panoptikum sexuálních vražd 5 - Viktorín Šulc Název: Temné radosti predátorů - Panoptikum sexuálních vražd 5 Autor: Viktorín Šulc Nakladatelství: Epocha Rok vydání: 2023, 528 stran Recenze: Zatím nenapsána. Poslední díl pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd " - ojedinělého a mimořádně rozsáhlého projektu, mapujícího historii tuzemské sexuální vraždy . Pátý díl Panoptika se zabývá zločiny v časovém rozpětí let 1974 až 2017 . Rámec třinácti kauz je naplněn jak archivními případy tak těmi novejšími , dodnes upoutávajícími kriminalistické a forenzní experty rozměrem bestiality a mnohdy nečekaným, nikoli však úlevným rozuzlením. Poslední kniha , která ponese literární otisk legendy české kriminalistiky - plk. Jiřího Markoviče , který každou z kapitol uzavřel svými postřehy a vzpomínkami. Náš rozhovor s autorem knihy - ZDE . Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.