Neobjasněné vraždy

Dvojnásobná vražda na Americké třídě v Plzni

Zveřejněno 19. 1. 2020

Je sobota, 19. ledna 2002, kolem desáté hodiny dopoledne. Do malého zlatnictví na jedné z nejrušnějších plzeňských ulic vchází muž. Je oblečený do světlého baloňáku a šedou pokrývku hlavy má naraženou hluboko do čela. Krátce poté si jedna z kolemjdoucích prohlíží šperky vystavené ve výloze onoho zlatnictví, když v tu chvíli spatří tohoto muže mířit na prodavačku zbraní.  Ta bezradně rozhazuje rukama a něco říká… Padne výstřel!!! Mladá prodavačka Lenka Č. (27 let), zasažená projektilem do hlavy, se hroutí k zemi a svědkyně, která celou událost sleduje, skrze výlohu zakřičí: „Vraždááá!“. Střelec bez zaváhání vychází ze zlatnictví a s hlavou skloněnou k zemi se rychlými kroky vydává ulicí dolů - směrem k Wilsonovu mostu. Jenže ani ne deset metrů od zlatnictví se mu postaví do cesty osmapadesátiletý Vladimír E. Ten tu, stejně jako několik dalších osob, čeká na příjezd vozu městské hromadné dopravy. Při střetu se střelcem zřejmě instinktivně pozvedá svou ruku směrem k němu a snad se jej i snaží zastavit. Útočník se však nerozmýšlí, opět pozvedá svoji zbraň a z bezprostřední blízkosti střelí pana Vladimíra do hlavy! Osmapadesátiletý muž padá k zemi a na místě umírá. Na ulici vypuká zmatek a panika a kolemjdoucí zachvátí strach. Vrah na nic nečeká a rychlou chůzí pokračuje dál směrem k mostu. O několik metrů dál pak zatáčí doleva, do Martinské ulice.  Jeden ze svědků, i přes značné riziko, začíná krutého střelce pronásledovat. Jenže protože svědek sleduje ozbrojeného muže z „bezpečné“ vzdálenosti, navíc ten má náskok, nakonec na rohu Martinské ulice a Kopeckého sadů zahýbá pachatel doprava, směrem ke Ghoetovo ulici, a svému pronásledovateli se ztrácí. Dvojnásobný vrah uniká a pátrání může začít…

Vyděšení lidé, kteří byli svědky události, se mezitím vzpamatovávají z šoku a volají ze svých mobilních telefonů záchranku a policii. Zdravotníci, kteří přijíždějí pomoci obětem této tragédie, nalézají Vladimíra E., ležícího na chodníku mrtvého a ve zlatnictví těžce zraněnou Lenku Č.. Mladá žena navíc dvě hodiny po převozu do nemocnice umírá. „Drzost! Zločin, který nemá ve městě obdoby!“, komentuje událost tehdejší plzeňský primátor. Lidé před dnes již neexistující zlatnictví pokládají květiny a zapalují svíčky. Chladnokrevný a brutální pachatel svým činem právě šokoval, vyděsil a pobouřil celou Plzeň.

Policisté neprodleně prohledávají trasu vrahova útěku a pod autem v Martinské ulici nalézají pokrývku hlavy, která by mohla patřit pachateli. Dále mají několik svědeckých výpovědí, na jejichž základě dochází k sestavení jeho identikitu, a jelikož je známa i část jeho únikové cesty, zásahová jednotka rovněž prohledává byty, půdy a sklepy domů, ve kterých by se vrah mohl schovávat. Vyšetřovatelé dále zjišťují, že pachatel si z místa činu nic neodnesl. Přišel do zlatnictví teprve hodinu po otevření a v kase nebyla žádná tržba, nezmizely ani žádné šperky. Však také z místa rychle odešel ihned po výstřelu…Jednalo se tedy o nepovedenou loupež? O vyřizování účtů? Nebo měl čin osobní motiv?

Kriminalisty je tato událost předběžně kvalifikována jako dvojnásobná vražda s loupežným motivem a je označena za velmi brutální. Brzy je zveřejněn také popis hledaného muže. Útočníkem má být muž evropského typu mezi 45 až 50 lety, asi 175 cm vysoký (jiná média uváděla 160-170 cm), střední postavy (později uváděno silnější postavy), s nápadně kulatým obličejem a úzkýma očima (uvedení těchto dvou informací někde chybí). Oblečen měl být do světlého pláště s opaskem (info o opasku někde chybí) a na hlavě měl mít šedý kulich s kšiltem (a opět – jiná média hovořila o plátěném klobouku). S odstupem času lze říci, že drobné rozdíly v popisu pachatele a jeho oblečení momentální situaci ani dalšímu vývoji případu příliš neprospěly. Na druhou stranu je však nutné dodat, že tyto informace byly veřejnosti poskytnuty již v den vraždy a tak nezbývalo nic jiného, než je šít horkou jehlou.

Identikit pachatele

Vzhledem k tomu, že se ani po dvou dnech od spáchání otřesného zločinu nedaří dvojnásobného vraha dopadnout, plzeňský magistrát ve spolupráci s policií vypisuje odměnu ve výši 100 000,- Kč. Tato odměna má být vyplacena komukoli, kdo policii poskytne zásadní informace, které by vedly k dopadení vraha. S žádostí o pomoc se vyšetřovatelé obracejí na širokou veřejnost. Důležité mohou být především informace a svědectví lidí, kteří se v době činu nacházeli v jeho okolí a mohli tak muže odpovídajícího popisu vidět např. nastupovat do auta, či odjíždět v nějakém prostředku veřejné hromadné dopravy.

Po třech dnech se k dvojnásobné vraždě vyjadřuje i chorvatský majitel přepadeného zlatnictví N. U., který uvádí: „Nikomu jsem v životě nedlužil ani korunu, ani nám nikdo nedlužil. Nikdo mne nevydíral, ani nevyhrožoval“. Čímž popírá jakékoli úvahy o motivu, který by mohl souviset s nějakým vyřizování účtů, či jeho podnikatelskými aktivitami.

Pachatel (v plášti) zachycený bezpečnostní kamerou

Následující den sdělovací prostředky zveřejňují, že někteří svědci uvedli, že pachatel při útěku Martinskou ulicí a pak částí Kopeckých sadů odhodil čepici i kabát. Pokrývka hlavy je tedy zřejmě tou, kterou policisté našli pod jedním z aut, ale šedý baloňák zatím není k nalezení. O další týden později média upřesňují, že baloňák pachatel odhodil do odpadkového koše na rohu Goethovy ulice a Kopeckého sadů, ale ani přes výzvy policie se nálezce, který zřejmě důležitý předmět odnesl, neozývá. Je rovněž na pravou míru uvedeno, proč zatím existují rozpory v tom, zda byl pachatel silnější či střední postavy. Většina svědků se totiž nakonec přiklání k názoru, že hledaný muž měl pod šedým baloňákem několik vrstev oblečení. (pozn. Tato skutečnost by rozhodně svědčila o připravovaném trestném činu, neboť pachatel dopředu předpokládal, že bude potřebovat měnit svou „vizáž“.)

31. ledna je odměna za poskytnutí jakékoli informace vedoucí k dopadení vraha zvýšena ze 100.000,- na 300.000,- Kč. 2/3 odměny slibuje poskytnout město Plzeň, 1/3 pak majitel zlatnictví. Kriminalisté rovněž připouští, že ihned po dvojnásobné vraždě našli klobouček, který zřejmě patří vrahovi, ale stále postrádají šedý plášť, který pravděpodobně někdo stihl z koše vzít před nimi. Také se díky svědkovi, který pachateli na moment pohlédl do tváře, podaří sestavit jeho kvalitnější identikit. (pozn. Dovolíme si v tuto chvíli trochu předběhnout – ne, onen šedý baloňák nebyl nikdy nalezen a dodnes jej nikdo na policii neodevzdal! 1:0 pro vraha.

Identikit pachatele

Bez zajímavosti není ještě jeden drobný informační incident. 28. ledna policisté zveřejňují, že hledají řidiče bílé dodávky Ford Transit, který by mohl být důležitým svědkem. K této výzvě přikládají fotku automobilu z bezpečnostní kamery. Už první příspěvek v diskuzi pod článkem, kde je tato informace uvedena, však upozorňuje na to, že na zveřejněné fotografii rozhodně není zmiňovaný typ auta. Rozpoutá se tím rozsáhlá diskuze a policie na jejím základě uznává, že se spletla a že se jedná o dodávku značky Mercedes, nebo Volkswagen. Drobná, možná i trochu úsměvná „historka“ k případu, ale jinak? Ticho po pěšině! Dva měsíce po činu jeden z mála novinových článků připomíná, že pachatel stále uniká a poté zájem médií upadá. A krutý pachatel? Ten je kdo ví kde…

Podezřelý

Zájem o tento případ se opět probouzí až 11. prosince 2002! Toho dne všechna média přináší zprávu o tom, že soud bere do vazby pětačtyřicetiletého Pražana, taxikáře, který je podezřelý ze spáchání plzeňských lednových vražd. Policie ho z taktických důvodů od soudu převáží do vazební věznice v Plzni na Borech s kuklou na hlavě. Veřejnost si konečně vydechne, a i pozůstalým vyvstává naděje na potrestání smrti jejich blízkých.

Převoz podezřelého do vazby

První novinové články uvádí, že zadržený byl dopaden na ulici v okamžiku, kdy se chystal spáchat další zločin. „Byl ozbrojen dvěma pistolemi a vybaven paralyzérem, kombinézou, kuklou a rukavicemi se připravoval k dalšímu násilnému trestnému činu. Policisté jeho zadržením předešli dalšímu násilí“, uvede tehdy policejní mluvčí. Média rovněž podotýkají, že zmíněný muž má být podle policie odpovědný i za loupež v klenotnictví, která se odehrála v únoru v Turnově (některé zdroje mylně uvádějí Trutnov). Tam měl lupič svázat prodavačku a odnést si šperky za téměř 200 tisíc Kč (jinde chybně uvedeno 300 tisíc Kč). Více se policisté k případu odmítají jakkoli vyjadřovat.

V dubnu 2003 pak policejní mluvčí upřesňuje: „45letý Petr K. (jméno bylo pozměněno z taktických důvodů nebo chybou) si vytipoval starší manžele žijící v rodinném domě v malé vesničce na severu Čech, kde se chtěl zmocnit jejich peněz a dalších cenností. Obstaral si ostře nabitou pistoli s tlumičem a maskovací oděv s nápisy Policie. Dům nic netušících manželů si byl několikrát obhlédnout a seznámil se s jejich zvyky. Na místě si také stačil zjistit, kolik času by měl do příjezdu nejbližší hlídky policie, v případě, že by se průběh loupeže zkomplikoval a některý z manželů by stačil spustit poplašné zařízení. Plánoval to tak, že majitele domku nejprve donutí pod pohrůžkou použití zbraně, aby mu otevřeli trezor, který by mohl být zakódovaný a potom s nimi chtěl naložit jako s nepohodlnými svědky“. Příprava této loupeže dle policie vyšla najevo díky spolupachateli obviněného. „Obviněný se mu se svým záměrem svěřil a nabízel mu účast na spáchání tohoto trestného činu“, uzavře policejní mluvčí s tím, že výše uvedené skutečnosti zjistila policie až během vazebního vyšetřování. (pozn. aut. zde je potřeba dodat, že ohledně této plánované loupeže to bylo ve skutečnosti trochu jinak, než zatím uváděla policie, o tom však až později.)  Podezřelý je tedy dopaden a případ opět vyklízí mediální pole.

Soud

Na čelní stránky novin se kauza opět dostává až 11. listopadu 2003, ve chvíli, kdy tento závažný případ začíná projednávat Krajský soud v Plzni. Toho dne má veřejnost poprvé možnost spatřit tvář pětačtyřicetiletého (jinde šestačtyřicetiletého) M. K., muže, který má podle státní zástupkyně hrůznou plzeňskou akci na svědomí.

Podezřelý M. K.

Kdo je vůbec oním hlavním obžalovaným a jaká je jeho trestní minulost? O tom, že před soudem nestojí žádný svatoušek, svědčí už fakt, že M. K. nečelí obvinění z hrdelního zločinu poprvé. Již v osmdesátých letech byl totiž odsouzen za pokus o loupežnou vraždu. V roce 1981 přepadl benzinovou stanici v Praze, a přitom třemi výstřely zranil čerpadláře. Přepadený tehdy přežil jen náhodou a pachatel byl za pokus o vraždu a za loupež odsouzen na 18 let odnětí svobody. Díky amnestii se ale dostal na svobodu již v roce 1990, tedy po odpykání necelých deseti let trestu. Už v roce 1992 byl ale odsouzen znovu, tentokrát za vykrádání bytů, a to na šest let odnětí svobody.

Vraťme se však k popisovanému případu a shrňme si teď čtyři trestné činy, ze kterých se měl obžalovaný u soudu zodpovídat:

1) Obžalovaný M. K. je dle státního zástupce vrahem z Plzně, kdyř motivem měl být finanční prospěch. Podle obžaloby měl v kritický den vejít do klenotnictví a po prodavačce požadovat finanční hotovost. Když mu žena odpověděla, že žádnou nemá, chvilku se s ní dohadoval a poté ji postřelil. Po činu vyběhl ven, kde z bezprostřední blízkosti ranou do hlavy zastřelil náhodného chodce, který se ho snažil zastavit.

2) Druhým bodem obžaloby je trestný čin, kterého se měl dopustit pouhý měsíc po masakru v Plzni (pozn. aut. 27. 2. 2002). Tehdy měl podle státního zástupce M. K. provést další loupežné přepadení. Tentokrát ve zlatnictví v Turnově, kde pod pohrůžkou použití střelné zbraně prodavačku svázal a odcizil šperky v hodnotě téměř 200 000 Kč. Zde měl mít M. K. komplice, kterým měl být 29letý J. N., jenž byl v tomto případě spoluobviněným. Oba prý tehdy vtrhli do prodejny a ve chvíli kdy prodavačka spustila poplašné zařízení, jeden z nich ze zlatnictví vyběhl ven. Druhý z lupičů ženu namířenou pistolí donutil lehnout si na zem, spoutal ji, poté sebral šperky a odešel.

3) Třetí bod obžaloby tvoří výše uvedená plánovaná loupež. Obětmi se měli stát manželé ze severních Čech, ale obžalovaný ji již nestačil provést. Dle obžaloby si v tomto případě M. K. vytipoval starší bohatou dvojici žijící v domě v malé obci a chtěl ji oloupit o peníze a cennosti. Obstaral si ostře nabitou pistoli s tlumičem a maskovací oděv s nápisy Policie. Dům nic netušících manželů si byl několikrát obhlédnout a seznámil se s jejich zvyky. Plán spočíval v tom, že majitele domku nejprve pod pohrůžkou použití zbraně donutí, aby mu otevřeli trezor, který by mohl být zakódovaný, a potom s nimi naloží jako s nepohodlnými svědky.

4) Posledním bodem obžaloby pak byl trestný čin nedovoleného ozbrojování, kdy měl obžalovaný v průběhu času nelegálně držet nejméně čtyři střelné zbraně.

Plzeňské vraždy

Úvodní den soudního přelíčení se obžalovaný vyjádřil k prvnímu bodu obžaloby takto: „Po vstupu do soudní síně jsem viděl pozůstalé, kteří se na mne dívají jako na vraha jejich blízkých. Těmto lidem se 19. ledna 2002 zhroutil svět. Mně se to stalo téměř o rok později. Byl jsem zatčen a ocitl se před vyšetřovatelem, bylo mi sděleno obvinění z dvojnásobné vraždy. Byl jsem zcela konsternovaný. Ten den jsem byl totiž doma v Praze ve své posteli, s vraždou nemám nic společného. Omluvit se tedy nemohu, cítím jen účast.“ Svoji účast na vraždě tak tímto prohlášením rezolutně odmítl.

Pojďme se teď podrobněji podívat na jednotlivé body obžaloby, důkazy pro a proti obžalovanému, a na způsob jeho obhajoby. Začněme nejzávažnějším bodem, tedy vraždami na americké třídě v Plzni. Hned první den soudního projednávání média přinesla informace o zřejmě největším problému obžaloby. Ten se týkal nalezeného kloboučku, který pachatel odhodil v Martinské ulici. Byl to důležitý důkaz, neboť vyšetřovatelé doufali, že z vlasů ulpělých v něm, půjde určit genetický kód jeho majitele. Obžalovaný M. K. se srovnání nebránil, jenže zkoumání neodpovědělo na otázku, zda onen klobouček (s největší pravděpodobností vrahův) nosil M. K.. Vlasy nalezené v kloboučku, totiž nebyly kvalitním vzorkem pro určení DNA, tedy test nebyl průkazný. Domněnku kriminalistů nešlo potvrdit, ani vyvrátit. Obžalovaného toto rozčílilo, neboť dle svých slov očekával, že test prokáže jeho nevinu. Samozřejmě předvolán byl znalec genetiky, aby toto objasnil. Mohli bychom se zde k tomu trochu rozepsat, ale prozatím čtenáře nebudeme unavovat detaily. Zkrátka přímý důkaz se v tomto směru proti obžalovanému získat nepodařilo.

Nalezený klobouček (rub a líc)

Další problém obžaloby spočíval v tom, že se svědci nedokázali shodnout na tom, jak vlastně vrah vypadal.  Nikdo z celkem 30 předvolaných svědků totiž muže stojícího před soudem za pachatele přímo neoznačil. Rozpory ve výpovědích se dokonce týkaly i toho, co měl vrah na sobě. Jediným, kdo mu údajně viděl do tváře, měl být 15letý svědek David V., který se se s ním zřejmě střetl krátce před masakrem. „Potkal jsem ho v restauraci McDonald. Šel tam na záchod. Stáli jsme od sebe tak metr. Byl vysoký, mohutný a plešatý. Když jsem ale dnes viděl, jak ho přivádí eskorta, tak se mi zdá, že je mnohem menší a hubenější", řekl hoch při výslechu. Na chodbě plzeňské soudní budovy pak dle médií své matce řekl, že onen muž z McDonaldu byl robustnější postavy. Přitom však v přípravném řízení mladý svědek bezpečně ukázal na fotografii M. K.. Ta mu byla předložena spolu s dalšími devíti snímky.

Dalším svědkem, který tehdy vraha na ulici zblízka zahlédl, byla svědkyně H. B.. „Slyšela jsem výstřel a vzápětí se ozval křik nějaké ženy, že v obchodě někoho zastřelili. Otočila jsme se a zůstala stát stejně jako pán, který byl asi metr ode mne. Ze zlatnictví vyšel nějaký člověk v kabátu a hlavou skloněnou k zemi, aby mu nebylo vidět do obličeje. Chtěl proběhnout mezi námi, a přitom šťouchl do toho pána, který ho vzápětí chytil za rameno. Běžící muž sáhl do kapsy, vyndal pistoli a střelil ho do obličeje. Potom utíkal pryč. Viděla jsem ho, jak zahnul do jiné ulice," vzpomínala svědkyně. „Do tváře jsem mu neviděla. Byl spíš menší s kulatým obličejem. Jen si vybavuji, že byl do toho kabátu hrozně nacpanej", dodala. Vyslechnuti byli samozřejmě i dalších svědci, kteří byli přítomni poblíž místa činu, ale jak už bylo řečeno, nikdo obžalovaného jako pachatele opovrženíhodného zločinu přímo neoznačil.

18. listopadu byla veřejnost informována o tom, že obhajoba vynesla „první triumf“. Tím měla být pachová stopa, odebraná z nalezeného kloboučku. Pes totiž opakovaně (pětkrát) spojil tento klobouček právě s pachem obžalovaného M. K. V tuto chvíli je ale potřeba zmínit, že kriminalisté sejmuli pach z kloboučku až dva měsíce po vraždě a mezitím klobouček spolu s několika dalšími pokrývkami hlavy předložili svědkům k rekognici. Následně ještě nalezenou pokrývku hlavy zkoumali genetici v kriminalistickém ústavu a až poté byla tato klíčová pachová stopa odebrána. S ohledem na tento postup musel před soudem vypovídat i psovod, který se identifikace pachové stopy se vzorkem odebraným obžalovanému účastnil. „Klobouk je předmět, který dobře pohlcuje pach….Nemyslím si, že by na přesnost identifikace mělo vliv to, že byla pachová stopa sejmuta až po dvou měsících, nebo že s kloboučkem přišlo do styku více lidí", vypověděl před soudem policista. Naopak M. K. prohlásil, že klobouček nikdy na hlavě neměl a řečnicky se dotázal: „Pokud bych byl odsouzen na základě této pachové stopy, zajímalo by mě, kdo ponese vinu za justiční omyl, až bude dopaden skutečný vrah?“. Buď jak buď, i s odhlédnutím od zmíněných problémů při odběru pachové stopy, ztotožnění psem pro soudy stále znamená pouze nepřímý důkaz.

Dalšími předvolanými byly soudní znalkyně z oboru psychiatrie a psychologie, které obžalovaného zkoumaly ve vazební věznici. Ty na jeho adresu uvedly, že má průměrnou inteligenci, dobré vyjadřovací schopnosti, dominantní osobnost a sklon k předvádění se. Dále soudu sdělily, že má suverénní, až povýšenecké chování, a že s ohledem na jeho kriminální minulost je jeho možnost nápravy velmi ztížená. Obžalovaný se k jejich svědectví vyjádřil v tom smyslu, že se mu nelíbily otázky, které znalkyním zadal vyšetřovatel. „Už jejich zadání budí dojem, že jsem ten skutek spáchal", prohlásil před soudem.

Před soudním dvorem dále vypovídal muž s iniciály M. D., který byl médii dokonce označován jako korunní či klíčový svědek. Ten měl policistům dát tip a činit si na jeho základě nárok na odměnu vypsanou za pomoc při dopadení pachatele. Jeho důvěryhodnost však byla hned od počátku velkou neznámou. M. D. totiž v době přelíčení pobýval za mřížemi za podvod a měl za sebou i bohatou kriminální minulost. Kromě toho v roce 1997 rovněž figuroval v aféře "Zemanova kufříku". V kauze šlo o padělané tajné dokumenty Bezpečnostní informační služby, které měly kompromitovat vysoké státní úředníky (pozn. autora Tato kauza nikdy nebyla uspokojivě vyšetřena a objasněna). Soud tak v případě tohoto svědka četl nejenom jeho četné záznamy v trestním rejstříku, ale i dopisy, které poslal soudci a policii. V těch svědek mimo jiné psal, že M. K. je na sto procent vrah z Americké a požadoval, aby byl soudem vyslechnut jako utajený svědek. Tento požadavěk zdůvodňoval např. takto: „Praktiky M. K. přesahují rámec sadismu. Může dojít i k přepadení eskorty. Někteří vězni v něm vidí tvrdého chlapa, fandí mu. Pokud se objeví moje tvář v televizi, je se mnou konec“. Rovněž uvedl, že muž, proti kterému se rozhodl svědčit, je zkušený zločinec, a ne žádný amatér, tedy má strach o svoji bezpečnost. Obžalovaný na oplátku prohlásil, že svědek M. D. je zralý na psychologické a psychiatrické přezkoumání. „M. D. je konfident, skoro každý to o něm ví“, uvedl dále M. K. na adresu svědka, se kterým se znal z vězení z dřívějška. Soud samozřejmě zajímalo, jak přesně se policie k onomu tipu dostala, a tak byl vyslechnut i pražský policista, na kterého se vězeň M. D. obrátil. „Na můj mobil mi přišly esemesky. Bylo v nich, že se mám za ním zastavit na Borech", uvedl policista s tím, že M. D. znal číslo jeho soukromého mobilního telefonu. Vše prý okamžitě předal plzeňským policistům z oddělení vražd. „Byl jsem překvapený, že mi poslal zprávu. Nezdál se mi natolik věrohodný, abych od něj chtěl nějaké informace. Už v minulosti mi nějaké poskytnul, byly věrohodné tak na padesát procent", uzavřel. Po tomto úvodu již byl dán prostor zmíněnému svědkovi. Ten vypověděl, že obžalovaného začal z vraždy podezírat v okamžiku, kdy ve věznici ve Vinařicích uviděl noviny se zprávami o tragédii. Rozhodující měla být perokresba hlavy vraha, kterou policie poskytla médiím. "Ve Vinařicích nebyl problém dostat se k mobilu. Zavolal jsem M. K. a zeptal jsem se ho, jestli také viděl, že je populární. V telefonu jsem slyšel jen: 'Zavěs a na tohle číslo už mi nevolej'", uvedl svědek. Poté kontaktoval z vězení zmíněného policistu, načež za ním měli přijet dva kriminalisté z Plzně, kterým prý dal číslo na M. K.. K této události došlo krátce předtím, než byl z vězení propuštěn. Poté se měl v Praze údajně setkat s M. K., který mu měl v hospodě sdělit, proč se zločinů dopustil. „O prodavačce řekl, že byla blbá, když bránila cizí majetek. 'Proč se do toho pletl', bylo jeho zdůvodnění k tomu zastřelenému muži na chodníku", vypověděl M. D. Obžalovaný veškerá tato tvrzení popřel a uvedl, že se svědkovi rozhodně s ničím nesvěřoval, protože ho považuje za konfidenta. „Když jsem ho viděl po propuštění na svobodu na pražském Karlově náměstí, povídali jsme si asi čtvrt hodiny. Někteří z mých blízkých chtěli takového člověka vidět na vlastní oči. Tak jsem ho vzal do restaurace a zaplatil mu několik vodek. Skončilo to tak, že chtěl ode mne půjčit peníze.", uvedl M. K. svoji verzi pražského setkání.

V rámci tohoto případu již zbývá uvést poslední dvě informace. Zhruba po dvou letech od tragické události, tedy již v průběhu soudního procesu, se přihlásila další svědkyně. Šlo o ženu, která pracovala v drogerii naproti zlatnictví. V den vraždy jí utkvěl v paměti muž, který přišel k nim do obchodu a prohlížel si parfémy. Zdál se jí divný jak svým chováním, tak oblečením. V jednací síni si vedle obžalovaného stoupla tak, jako tehdy stála vedle zmíněného zákazníka. Podívala se na obžalovaného a řekla: „Ty vousy jste tenkrát neměl, že?". Tato svědkyně tak byla nejblíže k identifikování obžalovaného, ale ani ona o tom nebyla s jistotou přesvědčena. Rovněž rodiče obětí se snažili poukázat na některé rozpory ve výpovědích M. K., které se týkali jeho vzhledu. Vrah měl totiž podle některých svědků vlasy. Ty měl "nosit" dříve i obžalovaný, ale před soud již předstoupil s oholenou hlavou. „Dělají se mi lysiny, proto jsem si hlavu oholil", prohlašoval obžalovaný na začátku procesu. V jeho závěru, tedy o rok později, už však měl jiné vysvětlení. „Měl jsem kotlety. S přítelkyní jsme se dohodli, že si oholím hlavu. A k tomu většina chlapů nosí bradku", tvrdil a vysvětloval tím tak změnu své vizáže.

Přepadení Turnov

Druhým bodem obžaloby bylo loupežné přepadení v Turnově, které se naštěstí obešlo bez zraněných. Spoluobžalovaný J. N. podíl na turnovském přepadení přiznal a uvedl, že jej provedl právě s M. K.. O samotnému průběhu pak vypověděl: „Dostal jsem strach a na poslední chvíli ze zlatnictví odešel. M. K. tam zůstal sám". Druhý obviněný na počátku soudu podíl na turnovském přepadení nepopíral, ale dodával: "Bylo to jinak, než říká.". Později však překvapivě prohlásil, že s přepadením nic společného nemá: "Je to záležitost J. N. a muže zvaného Rami.". J. N. však popřel, že by nějakého „Ramiho“ vůbec znal a trval na své původní verzi. V souvislosti s plzeňskými vraždami pak uvedl pouze to, že nic neví.

Nikoho asi nepřekvapí, že ani v případě obžalovaného J. N. nešlo žádné „neviňátko. V červnu 2004 byl totiž děčínským soudem poslán do vazby za převaděčství. Čelil tehdy podezření, že od září 2003 pomáhal do Německa nelegálně převést několik desítek cizinců. Podle příslušných vyšetřovatelů byl J. N. dokonce jedním z hlavních organizátorů těchto akcí. Jeho popis průběhu turnovského přepadení se však v hrubých obrysech shodoval s verzí klíčové svědkyně a jeho výpověď tedy působila podstatně věrohodněji.

Onou klíčovou svědkyní nebyl nikdo jiný než přepadená žena, která v onen den zrovna zaskakovala ve zlatnictví za prodavačku. Tato žena vystupovala v řízení jako utajená svědkyně a popsala, že hlavní úlohu při loupeži sehrál muž popisem odpovídající obžalovanému M. K.. „Byl klidný, až mi to přišlo divné. Spíš se ke mně choval arogantně", uvedla. Svědkyně si dvojice mužů všimla již ráno před otevřením obchodu, kdy aranžovala zboží do vitríny. Krátce po otevření oba vstoupili do obchodu. Jeden z lupičů zůstal u dveří a druhý s pistolí v ruce postupoval směrem k pultu. „Snažila jsem se zmáčknout poplašné zařízení. Toho si všiml ten muž u dveří a několikrát varoval toho druhého, že jsem asi něco zmáčkla. Já jsem je přesvědčovala, že jsem žádný alarm nespustila. Muž s pistolí mě donutil odejít do zadní místnosti, kde jsem si musela lehnout na břicho a svázal mě lepicí páskou“, popisoval žena hrůzné chvíle. Poté ji lupič upozornil na to, že před obchodem postávají nějaké ženy, a ať zachová klid. „Pak jsem slyšela, jak bere věci z vitríny. Ještě mě požádal o tašku, později se přišel rozloučit a odešel. Sebral mi i můj mobilní telefon", pokračovala svědkyně. Celé přepadení podle ní mělo trvat zhruba tři minuty. Hlavní aktér měl být zhruba 170 cm vysoký, oblečen byl do tmavých kalhot a tmavé bundy a na hlavě prý měl naraženou kšiltovku. „Později, když se mnou policisté prováděli rekognici podle fotek, tak jsem si nebyla jistá a nikoho jsem mezi asi 15 fotografiemi za pachatele neoznačila", uzavřela své svědectví.

Akce "rodinný dům" Liberecko

Před soudem byla projednávána také údajná příprava loupežného přepadení manželského páru na Liberecku. O tomto případu však média téměř žádné informace nepřinesla. Důvodem mohla být i skutečnost, že loupež byla plánována s jedním z policejních agentů, který byl na M. K. nasazen. Proces tedy pokračoval právě výpověďmi agentů a četbou protokolů o jejich setkáních s M. K.. Během těchto setkání prý obžalovaný rovněž mluvil o mnoha jiných trestných činech, kterých se měl v minulosti dopustit. Obžalovaný se obhajoval tvrzením, že si při rozhovorech s policejními agenty vymýšlel a chlubil se kriminálními činy, které nikdy nespáchal. Rovněž popřel, že by příprava oné loupeže byla myšlena vážně, jelikož věděl, že "spolupachatel" je agent. Státní zástupkyně, která mu tato jeho tvrzení chtěla vyvrátit, poukázala na jeden starší případ nedovoleného držení drog, v jehož souvislosti byly dříve zadrženy 4 osoby. M. K. se měl právě o tomto trestném činu, ve kterém šlo konkrétně o držení 2,6 kilogramu efedrinu, v rozhovoru s agentem zmínit. Podle advokáta M. K. však státní zástupkyně vytrhla vyjádření jeho mandanta z kontextu. „Vymyšlenými hrůznými příběhy reagoval na případy, kdy si vymýšlel agent."

Verdikt soudu

Tímto tedy ukončujeme popis soudního procesu a můžeme se tak posunout do klíčového data, kterým byl 11. listopad 2004. Tohoto dne je totiž téměř po roce od zahájení procesu vynesen prvoinstanční rozsudek. Krajský soud v Plzni v něm hlavního obžalovaného shledává vinným z dvojnásobné vraždy v Plzni, stejně tak i z přepadení zlatnictví v Turnově i z nelegálního držení zbraní. Za všechny tyto činy je pak M. K. odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí!  Předseda soudu mimo jiné uvádí, že senát došel na základě nepřímých důkazů k závěru, že před dvěma lety vraždil v Plzni právě M. K.. Výjimečný trest pak udělují kvůli minulosti obžalovaného a s ohledem na to, že znalci považovali naději na jeho nápravu za mizivou. Sám obžalovaný verdikt tehdy komentoval slovy: „To je strašné“ a na místě se pochopitelně odvolá. Pouze v případě přípravy loupeže na Liberecku byl M. K. obžaloby zproštěn. Druhého obžalovaného, J. N., soud uznal vinným z podílu na přepadení v Turnově a poslal ho za mříže na 2 roky. Pozůstalí po obětech vražd byli s verdiktem soudu spokojeni. Matka zastřelené prodavačky rozsudek komentovala takto: „Jsem překvapená. Předpokládala jsme trest kolem dvaceti let a přála jsem si doživotí.". Syn zavražděného chodce se pak připojil s prohlášením: „Je to v pořádku. Doufám, že vrchní soud v Praze trest potvrdí.“.

Jenže jeho přání vyslyšeno nebylo. O čtyři měsíce později totiž Vrchní soud tento prvoinstanční rozsudek zrušil a obžalovaného M. K. uznal vinným pouze v případě nelegálního držení zbraní a přepadení zlatnictví v Turnově. Za tyto činy byl M. K. odsouzen k odnětí svobody v délce 11 let. V případě plzeňských vražd Vrchní soud M. K. obžaloby zprostil. „Řetězec nepřímých důkazů a pachová stopa nestačí k tomu, aby byl odsouzen na doživotí za dvě vraždy“, uvedl tehdy zdůvodnění osvobozujícího verdiktu předseda odvolacího soudu. M. K. toto rozhodnutí komentoval slovy: „Nemám s tím nic společného. Přemýšlím o člověku, který mohl tak bestiálním způsobem zavraždit dva lidi. Nevím, co ho k tomu vedlo, ale kdyby stál na mém místě, tak bych plně souhlasil se státním zástupcem, aby dostal doživotí.". Jeho družka pak plná nadšení uvedla: „Je to super. My jsme věděli, že nemůže být odsouzen na doživotí. V době činu byl navíc se mnou doma. Chápu samozřejmě rodiče zavražděné prodavačky, je to šílené, ale můj přítel není vrah.". Advokátka M. K. pak sdělila médiím, že zvažuje dovolání k Nejvyššímu soudu v případu turnovského přepadení a rovněž, že policie už začala prověřovat jiného podezřelého, jenž by mohl být pachatelem vražd. Podle ní se mělo jednat o cizince z Balkánu, který patří k jedné z mafiánských skupin v Plzni. Toto tvrzení však policie a spolu s ní i státní zastupitelství rezolutně popřelo. Policie naopak uvedla: „Pokud z odůvodnění (soudu) vyplyne, že pachatelem vraždy byl někdo jiný, budeme muset případ opět otevřít. Zatím jsme však neměli důvod pátrat po někom jiném.".

Proti rozsudku Vrchního soudu se nakonec obě strany dovolaly a případ tak putoval ještě k Nejvyššímu soudu. Ten však dovolání obou stran odmítl s tím, že nadále platí rozhodnutí Vrchního soudu. „Budeme-li mít dostatek nových důkazů, požádáme o obnovu procesu", nechala se tehdy k případu turnovského přepadení slyšet advokátka odsouzeného. K obnově procesu však nikdy nedošlo a M. K. si odseděl celý 11letý trest. Kriminalisté jsou i nadále přesvědčeni, že pro objasnění případu udělali, co mohli, i přesto však prý doposud průběžně pátrají po drobnostech, či jakémkoli detailu, který by mohl vést k definitivnímu vyřešení této děsivé dvojnásobné vraždy. Rodina zavražděné prodavačky v roce 2016 médiím vzkázala, že už se k případu vyjadřovat nechce.

Závěr

Lze tedy uvést nějaké resumé? V současnosti se stále neví, co přesně se před osmnácti lety v bývalém plzeňském zlatnictví odehrálo a proč pachatel, zřejmě lupič, na prodavačku vystřelil. Stále platí, že za dvojnásobnou vraždu, která se stala na jedné z nejrušnějších plzeňských ulic, nebyl doposud nikdo potrestán. Pachatel, který připravil o život dva lidi, je tak každým dnem blíž a blíž tomu, aby odpovědnosti za své zločiny unikl. Naděje však stále trvá! Do promlčení případu zbývají přesně dva roky.

Pozn. autora: Ač je tento článek poměrně rozsáhlý a jeho příprava zabrala mnoho času, je záměrně zpracován pouze na základě informací, které byly zveřejněny v některém ze zpravodajských médií. Využity nebyly žádné další zdroje, ač je autor má k dispozici. Při psaní článku byla se autor rovněž snažil vyvarovat tomu, aby se do článku promítaly jeho osobní názory a domněnky. I z těchto důvodů je článek v určitých směrech neúplný a řada věcí není dovysvětlena. Hlavním záměrem bylo především tento velice závažný zločin připomenout a vytvořit co nejucelenější přehled toho, co by se běžný čtenář a divák zpravodajských médií mohl ze zpráv o tomto případu dozvědět, pokud by dostatečně dlouho bádal. Názor, nechť si tedy každý čtenář udělá sám.

Pokud by však byl o případ projeven dostatečný zájem, je možnost se na něj podívat ještě jednou a důkladněji. Rozšířit ho o to, co v médiích nezaznělo. A není toho zrovna málo. Řeč je především o analýze jednotlivých soudních rozhodnutí a jejich odůvodnění. K dispozici jsou také mnohá další vyjádření jednotlivých aktérů případu, která zatím v médiích nezazněla. Zkrátka lze se tomuto případu podívat na zoubek ještě komplexněji, a to nejen novinářskýma očima. Jelikož se však stále jedná o OTEVŘENÝ případ, jeho následné rozpracování prosím nezaměňujte se suplování role státního zastupitelství či Policie ČR.

  • Facebook
  • Instagram

Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno

Send us message