David Virgulák

16. 2. 2017 (aktualizace 10. 10. 2022)

David Virgulák - tzv. "vrah taxikářů", je český sériový vrah, který v roce 2014 během necelých 3 měsíců usmrtil v blízkém okolí Prahy celkem tři muže. Všechny oběti byly zastřeleny a oloupeny a všechny vykonávaly povolání taxikáře. Virgulák byl často soudně trestán, všechny jeho trestné činy, včetně vražd, souvisely s jeho snahou vydělat si na opatření drog. Virgulák neuspěl se svým odvoláním u Vrchního soudu v Praze ani v pozdějším dovolání u Nejvyššího soudu. Platí tak prvoinstanční rozsudek - doživotní odnětí svobody!

  • Narozen: 1981

  • Dnes (k 26. 9. 2017): odnětí svobody na doživotí

  • Země: ČR

  • Počet obětí: 3

  • Unikal: méně než 1 rok

  • Vražedná aktivita: 2014

  • Přezdívka: „vrah taxikářů“

David Virgulák

První vražda

sobotu 1. února 2014, necelé dvě hodiny po poledni, informovala média o nálezu mrtvého muže, taxikáře, jehož tělo se nacházelo v tmavě šedé Hondě C-RVLužické ulici na Praze 2. Články obsahovaly zprávu, že muž byl zavražděn a policie vyzývá veřejnost ke spolupráci. Pátrala především po případných taxikářových zákaznících či svědcích vraždy. Tělo usmrceného bylo nalezeno téhož dne dopoledne, a to na základě oznámení všímavého muže, kterému bylo divné, že auto, navíc taxi, už „několik dní“ stojí na stejném místě. Zároveň měl ohlašovatel pocit, že skrz ztmavená skla vidí, že v autě možná někdo je, navíc u předních pravých dveří byly vidět stopy krve. Poté co policisté vniknuli do auta, našli mužské tělo, které neslo známky střelných poranění v oblasti hlavy (v autě bylo vystřeleno celkem pět střel – čtyři z nich zasáhly hlavu). Policie šetřením zjistila, že jde o mrtvolu dvaačtyřicetiletého taxikáře Petra S. z Kladna. Ženatého otce dvou dětí, jehož manželka byla v té době navíc těhotná. Muž byl spolu se svým vozem pohřešovaný od čtvrtečního večera, tedy od 30. ledna 2014. Zajímavostí je, že za stěrač auta v mezidobí stihnula přistát pokuta za parkování. Což tedy pro "všímavé" pokutující policisty nebyla úplně dobrá vizitka.

Vražda Petra S. auto 6.png

Foto nalezeného taxi se stopami krve

Šetřením bylo zjištěno, že zavražděný přestal v průběhu osudného večera brát manželce telefon, a když se nervózní žena obrátila na manželovo zaměstnavatele, firma podle GPS aplikace zjistila, že mužův tablet ukazuje polohu kousek od Jílového u Prahy. Když však na místo dorazili dva zaměstnanci firmy, našli jen v příkopu pohozený tablet. Dalším šetřením bylo zjištěno, že zavražděný nabral svého posledního zákazníka v životě v 18:49 v Žitné ulici – ten jej stopnul tzv. z chodníku. Poté se taxi pohybovalo po Praze, v 19:30 projelo Jílovým (zde zastavilo na 5 minut) a v 19:50 obcí Luka pod Medníkem (zde zastávka na šest minut). Krátce po půl osmé pak bylo vozidlo zachyceno zpět v Praze a poslední zdokumentovaný průjezd byl zaznamenán těsně před devátou hodinou v ulicích Lužická a Chodská. V tu dobu již auto řídil pachatel, který sklopil obě protisluneční clony, takže jeho podobu se zachytit nepodařilo. Nakonec bylo auto odstaveno v již zmíněné Lužické ulici. Zajímavý byl výsledek prověřování osobních poměrů oběti. Bylo totiž zjištěno, že muž měl obrovské dluhy a jeden z věřitelů na něj velmi tlačil. Zavražděný rovněž krátce před svou smrtí sháněl zbraň. O vyšetřovací verze tak jistě nebyla nouze a kriminalisté v první řadě museli prověřit, jestli k vraždě nedošlo právě v souvislosti s dluhy, nicméně tato verze se nepotvrdila.

Když ani po měsíci a půl nevedlo vyšetřování ke zdárnému konci, policie se 13. března 2014 prostřednictvím pořadu Na stopě obrátila na veřejnost. Zde stojí za zmínku záhadné a nejasné sdělení manželky Petra S., že ji policisté řekli, že „manžel byl nastrčený“, z čehož usuzovala, že možná mohlo jít o vyrovnání čehosi, ale že manžel se jí s ničím takovým nesvěřoval. Sami kriminalisté pak v pořadu uvedli, že nepředpokládají nějaký osobní motiv vraždy.

Petr S. - oběť taxivraha.webp

Zavražděný Petr S.

Noc hrůzy

Posuňme se teď od další měsíc dopředu. 11. dubna 2014 totiž našel náhodný chodec v Uhříněvsi v poli hned vedle cyklistické stezky směr na Královice (ulice K Netulkám) těla dvou mrtvých mužů. Těla ležela v poli asi 90 metrů od sebe. Na místo nejprve vyjela záchranná služba protože se zdálo, že může jít o oběti dopravní nehody (nedaleko místa nálezu těl se nacházelo rozsypané sklo). Když však kolem půl osmé ranní záchranáři přivolali na místo policii, vyšlo najevo, že oba muži byli zastřeleni! První oběť, osmapadesátiletý taxikář Milan P., byl usmrcen dvěma ranami (do krku a do hlavy), druhá oběť - pětadvacetiletý Daniel C., rovněž taxikář, pak jedinou ranou do hlavy.

Zemřelý starší muž je nalezen v pravém příkopu ve směru do ulice Pod Markétou, tělo leží v poloze na břiše, obličejovou částí směrem k zemi… Zemřelý mladší muž je nalezen v pravém příkopu ve směru jízdy do ulice Pod Markétou, kdy horní část těla leží v řepkovém porostu a spodní část na travnatém pásu…“, tak zněl nález těl řečí policejního protokolu o ohledání místa nálezu. Jak již bylo uvedeno, obě těla nesla stopy střelných poranění v oblasti hlavy a dle znalců oba taxikáři v době smrti nejspíše seděli, přičemž střelné rány vznikly z pravé strany a zhruba ve stejné výši.

Ihned po zveřejnění okolností dalších dvou vražd vyvstala pochopitelná otázka, zda-li nejde o dílo stejného pachatele, který vraždil v lednu, a zda-li tedy policie nemá co dočinění se sériovým vrahem. Podobnosti vražd byly do očí bijící. Kromě způsobu usmrcení, tedy zastřelení, nešlo přehlédnout,  že všechny oběti vykonávaly povolání řidiče taxi. Případ začaly sledovat a komentovat snad všechna tuzemská média. Řešily se nejrůznější možné varianty motivů, kdy nejvíc zmiňovaným byl asi ten, že jde o jakousi nenávist vůči taxikářům. Provozovatelé taxi služeb zvýšili po druhé a třetí vraždě opatření k ochraně svých řidičů. Některým byl například nainstalován systém, který umožňuje vyslat nouzový signál v případě ohrožení. Jiní řidiči se vyzbrojovali, další si do aut instalovali kamery. Děsivé rovněž bylo sebevědomí pachatele. Šetřením totiž bylo zjištěno, že v noci z 10. na 11. dubna nejprve usmrtil Milana P., kterého si stopnul v centru Prahy, nechal se odvézt na okraj Uhříněvsi, kde jej zastřelil. Poté dojel jeho automobilem zpět do Prahy a v rozmezí cca 2 hodin si stopnul další taxi, které řídil Daniel C., načež čin chladnokrevně zopakoval. A to včetně opětovného dopravení se do Prahy ve voze oběti! Který pachatel může mít takovou sebejistotu a drzost, že v rozmezí pár hodin spáchá postupně dvě vraždy na téměř totožném místě, navíc je mezitím a poté schopný cestovat po Praze v autech svých obětí??! No, odpověď na tuto otázku možná nalezneme v osobnosti a životním stylu pachatele, ale o tom až později. Mimochodem i lednový vražedný útok se odehrál tak, že si pachatel v centru Prahy stopnul taxi (kolem osmé hodiny večerní) a nechal se odvézt na silnici nedaleko Luky pod Medníkem. Zde řidiče zastřelil, ale v tomto případě jeho mrtvolu nenechal na místě činu, ale vrátil se s ní vozem do Prahy, kde auto odstavil (tato informace, ale veřejnosti zatím známa nebyla).

Vraťme se teď ještě na chvíli do noci z 10. na 11. dubna 2014 a pokusme se udělat její časový snímek. Taxi Milana P. si pachatel stopnul ve Štěpánské ulici mezi 22:48 – 22:49. Kamerové záznamy později prokázaly, že pachatel seděl vzadu a poslední záchyt vozu s obětí za volantem byl v 23:12 v Uhříněvsi. Ve 23:25 už se černá Škoda Superb vracela zpět do Prahy. V 1:10 byl zaznamenán průjezd automobilu Podolským nábřežím a k jeho finálnímu odstavení v Salmovské ulici došlo mezi 1:15 – 1:18 (všímavého čtenáře možná zaujal dlouhý časový úsek mezi odjezdem z Uhříněvsi a odstavením v Praze, ale k tomu se ještě dostaneme). Taxi druhého ze zavražděných, Daniela C., si pachatel stopnul v prostoru křižovatky Ječná – Lipová1:41. V 1:45 byl hnědý Renault Megane zachycen na Velehradské a v 2:03 v ulici Václava Trojana v Uhříněvsi. V té době do vraždy zbývalo jen cca 5 minut. Nakonec byl vůz s vysypaným oknem na straně řidiče odstaven v 2:39 v ulici Lužická. Ano! Ve stejné ulici, jako byl nalezen mrtvý taxikář v první únorový den! Těžko již mohlo jít o náhodu. V červenci 2014 policie zveřejnila identikit muže (pozn. autora: jde o portrét hledané osoby sestavený na základě výpovědí svědků), který mohl být, jak důležitým svědkem, tak i vrahem.

Mapa - s časy.png

Mapka klíčových bodů z "noci hrůzy": 1) místo stopnutí 1. taxi (22:49), 2) kontrola D. V. v areálu TJ Bohemians (0:04 - 0:18), 3) místo odstavení 1. taxi (1:18), 4) místo stopnutí 2. taxi (1:41), 5) místo odstavení 2. taxi (2:39)

vrah taxikářů identikit

Identikit neznámého muže

Policie se samozřejmě činila. Ale nejen ona. Případ byl rovněž lákavým mediálním soustem, což je u podobných kauz pochopitelné. K možnému pachateli se v řadě rozhovorů vyjadřovali různí odborníci, články a teorie se množily. Polici se také ozval anonymní dárce, který slíbil odměnu ve výši 100 000,-Kč tomu, kdo poskytne informace vedoucí k dopadení vraha. Dokonce v překvapivě krátké době začal vznikat film inspirovaný případem (Taxi 121). Skončilo to trochu paradoxem, neboť dříve, než film o neznámém pachateli doputoval do kin, podezřelý byl již dopaden a tím pádem i uvolněno mnoho informací. Nechť čtenář sám posoudí, zda snaha a domněnky tvůrců nevyzněly naprázdno.

Podezřelý byl zadržen

Zděšení veřejnosti, především pak pražských taxikářů, skončilo ve středu 4. 11. 2015. Toho dne policie konečně oznámila, že dopadla a obvinila muže, kterého podezírá za všech tří vražd! Šlo o v tu dobu čtyřiatřicetiletého Davida Virguláka. Svobodného, bezdětného, nezaměstnaného muže, bydlícího v bytě své matky, který se vyučil jako instalatér, ale od roku 2003 nepracoval, neboť byl údajně více než deset let závislý na drogách – především na heroinu a později pervitinu. Údajným vrahem měl být recidivista, který měl dříve již zhruba ve dvaceti případech problém se zákonem. Šlo především o krádeže v obchodech, kterými si chtěl sponzorovat svoji drahou závislost, ale potrestaný byl i za násilný trestný čin. V říjnu 2003 např. kradl u novinového stánku v Praze, a když proti němu prodavačka zasáhla, sprostě jí nadával a s nožem v ruce křičel, že až bude ve stánku sama, že ji zabije. V únoru 2014 zas se svým mladším bratrem Petrem zmlátili pracovníka ostrahy jedné prodejny, který jim bránil v ukořistění lupu. Uvedli jsme, že si krádežemi David Virgulák sponzoroval svou drahou závislost? Mysleli jsme velice drahou závislost! Jak později u soudu sdělil, v době, kdy byl závislý na heroinu, ho konzumace drog přišla zhruba na 6000,- Kč denně! Kvůli tomu prý rovněž skončil v zaměstnání a vydělával si krádežemi, prodejem nakradeného zboží a přeprodejem drog. Podle svých slov později přešel na pervitin, rivotril a subutex, které jsou levnější. Poté byly jeho denní výdaje za drogy zhruba 1000,- Kč. U soudu rovněž popsal, jak se stal na drogách závislý: „Měl jsem stálý příjem a nevěděl jsem, za co mám peníze utrácet. Tak jsem začal víc experimentovat s drogama“. V souvislosti s výše řečeným se dostáváme i k motivu vražd. Slovy trestního zákoníku šlo o úmysl získat pro sebe majetkový prospěch. Slovy prostými – pachatel vraždil pro prachy! Respektive prachy na drogy... Každé ze svých obětí tak vždy po usmrcení vzal peneženku s hotovostí, doklady a klíče od auta. Ve dvou případech rovněž odcizil mobil a v jednom tablet, těch se však záhy zbavil.

David Virgulák - vrah taxikářů

Tzv. "vrah taxikářů"

Jak se na pachatele ohavných zločinů nakonec přišlo? Přispěla k tomu jeho neopatrnost či přehnané sebevědomí (možná zapříčiněné užitím pervitinu), a také náhoda. Pouze šest hodin po nálezu zmíněných dvou těl (tedy 11. dubna 2014 v 13:30) se totiž Virgulák vydal „na lup“ do obchodního řetězce Billa na Wilsonově nádraží, kde byl zadržen. Když na místo přijela policie, nalezla u něj peněženku jednoho ze zavražděných mužů! Virgulák policistům tvrdil, že peněženku našel, což jistě není úplně nepravděpodobné (čtenáři rovnou prozraďme, že okolnosti údajného nálezu v průběhu vyšetřování měnil), každopádně, i když byl následně propuštěn, od tohoto okamžiku byl veden minimálně jako svědek, ale nejméně v jedné policejní vyšetřovací verzi rovněž jako podezřelý. Netrvalo dlouho a Virgulák opět kradl. Za to již byl vzat do vazby, kde jej kriminalisté odposlouchávali při hovorech s dalšími vazebně stíhanými. V cele si mimo jiné postěžoval, že se policistům trochu prořekl, když prozradil typ zbraně. Samozřejmě pražští kriminalisté v čele s Josefem Marešem zajišťovali i další, nezvratnější důkazy. Nejprůkaznějším z nich asi byla Virgulákova pachová stopa ve všech třech taxících a rovněž na nábojnicích. Pozitivně vyšel také test povýstřelových zplodin na jeho oblečení. K jeho obhajobě nepřispěl ani fakt, že byl uniformovanými policisty v osudnou noc 11. dubna mezi druhou a třetí vraždou kontrolován v parku na Vinohradech (resp. mezi 0:04 - 0:18 v areálu TJ Bohemians v Slovenské ulici), kdy u sebe měl větší obnos peněz v bankovkách různých nominálních hodnot a rovněž možná i klíče od auta. Vzpomeňme si teď na časovou osu osudného večera, kdy přišli o život dva řidiči taxíků. Po první vraždě, která se odehrála kolem 23:20, byl vůz zaznamenán v 1:10 při průjezdu Podolským nábřežím. Což by znamenalo, že se podezřelý svezl nejspíše někam na Vinohrady, kde byl mezi 0:04 – 0:18 kontrolován, a poté opět sednul do auta zavražděného a „přeparkoval“ ho do Salmovské ulice. Z hlediska objektivity je ale nutno dodat, že vražednou zbraň u sebe při této kontrole neměl. Tím se dostáváme k slabým místům obžaloby, neboť vražedná zbraň nebyla do dnešního dne nalezena. V žádném z taxíků rovněž nebyl nalezen otisk, DNA či jakýkoliv biologický materiál obžalovaného. Čili jak ve svém rozsáhlém textu o případu trefně shrnuje Viktorín Šulc v časopise Policista: "daktyloskopie nula, biologie nula, genetika  nula". Nicméně jak už bylo uvedeno, sám Virgulák kriminalistům prozradil, že zbraň vlastnil a jím popsaná zbraň odpovídala ráži a typu zbraně, kterou se vraždilo. Později to bagatelizoval tím, že zbraň vlastnil asi jen 4 dny, než se mu v ruce rozpadla – a i toto, což patří tradičně k soudnímu koloritu, při hlavním líčení odvolal a uvedl historku jiného znění, kdy tvrdil, že mu pistoli vzali policisté a výměnou za to mu slíbili, že nebudou řešit kradený počítač. Jenže i svědci, včetně jeho bratra Petra, uvedli, že zbraň u sebe nosil. Virgulákův mladší bratr Petr Virgulák (rovněž toxikoman), který se s ním podílel na několika krádežích, byl v mezidobí rovněž za mřížemi. Tam podle policejních odposlechů mezi spoluvězni prohlašoval, že jeho bratr „je hroznej zabiják“, a že spolu „střílejí po Praze taxikáře“. Navíc uváděl podrobnosti, které si podle vyšetřovatelů nemohl vymyslet, ani vyčíst z médií, tedy informace, které mohl mít jen vrah nebo někdo komu o tom pověděl (např. o podobě jednoho ze zavražděných, o obavě ze zanechání pachových stop, či o vražedné zbrani, jíž měla být “malá pistole”), což určitě jen podpořilo verzi obžaloby. Petr Virgulák u soudu svá prohlášení z cely odvolal a zdůvodňoval to tím, že si vše vymyslel, aby byl v očích spoluvězňů zajímavější a váženější. Také před médii prohlašoval, že samozřejmě věří v bratrovu nevinu. Obviněný David Virgulák „prořízlá ústa“ svého bratra komentoval slovy: „Ten mě ještě u soudu potopí, protože je úplně dementní. Mele hovna a ještě tam zaplejtá zbytečný situace navíc“. Každopádně u hlavního líčení uvedl, že ač jej bratr někdy „vysával“ (rozuměj drogově), tak spolu mají dobré vztahy.

Soudní přelíčení

Ve výše uvedeném odstavci bylo v mnohém předbíháno a mnohokrát odkazováno na to, co proběhlo u prvoinstančního soudu. Vraťme se tedy zpět na časovou osu: Po nasbírání dostatečného množství důkazů policie Virguláka obvinila. Následovala obžaloba ze strany vyšetřovatele a státního zástupce. Ta byla státním zastupitelstvím podána dne 2. září 2016 a hlavní líčení s Davidem Virgulákem začalo u Městského soudu v Praze dne 21. listopadu 2016. Kromě spáchání tří dokonaných vražd byl obžalován i z trestného činu nedovolené ozbrojování, neboť nevlastnil zbrojní průkaz, tedy vražedná zbraň nemohla být držena legálně. Na straně obžaloby stál státní zástupce JUDr. Vladimír Pazourek, na straně obhajoby Mgr. Michal Stupka a jako soudkyně případ rozhodovala JUDr. Veronika Čeplová. David Virgulák po celou dobu vinu nepřiznal a důkazy se snažil vyvracet. Například na otázku, jak se dozvěděl o podrobnostech zločinů, které probíral se spoluvězni ve vazbě, tvrdil: „Z toho, co mi policajti nabulíkovali do hlavy a z toho co jsem zažil na policejní stanici. Z toho, co jsem si vydedukoval, někde jsem něco přečetl, někdo mi řekl. Když to člověk slyšel, tak špekuluje, jak to mohlo být“. Jako souhru náhod pak označil to, že u něj policisté našli peněženku jednoho ze zavražděných i to, že ho v předmětnou noc kontrolovali v parku na Vinohradech, poblíž místa, kde se našel zaparkovaný taxík jedné z obětí. Rovněž na poznámku, že dva ze tří odstavených automobilů poškozených se nalezly v ulici, kde bydlí jeho babička, reagoval slovy: „Taková pitomá náhoda“. Jako svědek například vypovídal i zaměstnanec ostrahy objektu, kam se Virgulák vplížil v noc, kdy byli dva taxikáři zavražděni. Chtěl tam prý prohledat popelnice. Když ho hlídač přistihnul, nechal si ukázat obsah kapes, kde měl Virgulák svazek bankovek všech nominálních hodnot. Celkem asi 4 nebo 5 tisíc. Mimo to měl u sebe něco, co vypadalo jako klíčky od auta, ale tím si prý není jistý. Další „blbou náhodou“, nebo spíš těžko vysvětlenou záhadou bylo to, že David Virgulák znal podobu Milana P. (druhé oběti), ač v peněžence, která u něj byla nalezena, nebyl žádný doklad, kde by byla jeho podobizna. Jak tedy mohl vědět, že byl „šedovlasý“? Navíc, v peněžence nalezené u Virguláka byly i věci, které Milan P. nosil ve své druhé „šrajtofli“. Našel tedy snad i tu druhou, ale proč o tom pak pomlčel? U hlavního líčení pak vše vysvětloval tím, že když mluvil o „tom šedovlasém“, měl na mysli první oběť „taxivraha“, jehož fotka byla zveřejněna v médiích, ale této konstrukci soudkyně nevěřila. A aby těch „blbých náhod“ nebylo málo, tak se Virgulák v době spáchání druhé a třetí vraždy vždy vyskytoval na místech, kde pachatel nastoupil do taxíků. Jako „prkotina“ ve srovnání s oněmi „náhodami“ vyznívá, že v kalendáři, který používal jako alternativu „deníku“, byla k datu 31. 1. 2014 uvedena poznámka „DEN PÍČA, HRŮZA, KONEC“, u dubna za byla zapsána poznámka „TADY V MĚSÍCI POLICIE TAXI MASAKR!!“.

Obhajobě jistě neprospěla ani vyjádření obžalovaného, které ve vězení zachytily odposlechy. Mimo to, že Virgulák v nich třeba uvedl, že taxikáři opovrhuje a nenávidí je, uváděl i další zajímavé věci. Pro alespoň částečný vhled do jeho  myšlenkových pochodů citujme některé z nich:

Ke spoluvězni: „Venku jsem byl závislej na rivotrilu. Díky čemuž jsem spáchal ten trestnej… Jako ne spáchal… Díky tomu jsem se zamotal do toho, že si prostě nic nepamatuju.

Ke spoluvězni: „Ty píčo, já jsem se ještě přiznal, že jsem kdysi měl zbraň, vole, dvanáct let dozadu, ty vole a zrovna zase ta zbraň sedí… To jsou náhody, to svět neviděl, ty vole. Všechny ty ulice, já tam byl, časově to taky sedí… Pak mě tři hodiny nemají zmapovanýho, ale to se jim hodí. Budou říkat, že mě nemůžou mít zmapovanýho, poněvadž jsem tou dobou jezdil v autě. Já to prostě nemůžu vyvrátit, to se prostě stalo, ty časy a místa.

Ke spoluvězni: „Já už nad tím tak vehementně přemýšlím, normálně jsem se už pomalu přesvědčil, že jsem v těch autech byl, ty jo. Já už si představuju, jak třeba opravdu sedám do toho taxíku. Říkám si, ty píčo, sedal jsem?... Já začínám věřit, že jsem to neudělal, ale v těch autech, že jsem seděl.

Ke spoluvězni: „Máma ze mě během návštěvy tahala, jestli bych byl schopnej někoho zabít. Řekl jsem jí „na rovinu mámo, já si myslím, že já osobně určitě, bylo by mi to úplně jedno, mám takovou povahu, a kdybych tu pistoli měl, tak pfuuu, běž do píči ty mrdko, za tejden si na něho ani nevzpomenu.

David Virgulák - taxi vrah.jpg

David Virgulák po svém zadržení

Drsné, že?! Každopádně zpět k soudnímu přelíčení. Soudkyně Čeplová v závěrečné řeči uvedla, že obžalovaný často měnil své výpovědi a protiřečil si. Zkrátka nepůsobil přesvědčivě a už vůbec ne důvěryhodně. V tomto směru se ostatně vyjadřoval i přibraný znalec, který jeho věrohodnost zpochybnil a uvedl, že znakem povahy obžalovaného je silný sklon k lhaní a vymýšlení si. Rovněž uvedl, že je inteligenčně nadprůměrný a je stižen dissociální poruchou osobnosti s projevy nezdrženlivosti, nezájmem o city druhých lidí, nízkým prahem pro uvolněn agrese a bezohledností k běžným společenským normám. Znalci se také vyjádřili k možnosti jeho resocializace, která je podle nich velmi obtížná, spíše nepravděpodobná. K osobnosti obžalovaného v posudku zaznělo: "Je osobnostně nevyvážený, vnitřně méně stabilní, disociální. V zátěžových situacích lze očekávat impulzivní a neuvážené jednání, jež pod vlivem alkoholu a návykových látek bude zřetelnější, jeho projev může být i agresivní“. Dále pak soudní znalec uvedl: „Ochranné léčení jsme nedoporučili. Vyžaduje dobrou motivaci a odhodlání pacienta a obžalovaný je stižen poruchou osobnosti, takže v jeho případě by nemuselo být léčení účelné“.

20. prosince 2016 pak prvoinstanční soud uznal obžalovaného vinným a vyřkl vcelku očekávaný trest odnětí svobody na doživotí. Mimo to ještě uložil odsouzenému povinnost zaplatit prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti pozůstalým celkem 800 tisíc korun. Sám D. Virgulák prohlásil, že se cítí nevinen, a že jde o policejní omyl a na místě se proti verdiktu soudu odvolal.

Odvolání, dovolání a ústavní stížnost

Dne 6. června 2017 Vrchní soud v Praze, v čele s předsedou senátu JUDr. Martinem Zelenkou podané odvolání zamítl a potvrdil verdikt prvoinstančního soudu včetně uložení nejvyššího možného trestu – odnětí svobody na doživotí. Toto rozhodnutí předseda odvolacího senátu vysvětloval takto: „Neexistuje jiné vysvětlení, než že se obžalovaný na všech třech místech musel nacházet a že musel vraždit. Usmrcení poškozených spojuje stejná střelná zbraň, která byla použita, a ukazuje na stejného pachatele,“, a dále pokračoval: „Kombinace dvou zásadních důkazů – množství pachových stop zajištěných na místě všech tří trestných činů a nález peněženky poškozeného krátce po trestné činnosti – obžalovaného jednoznačně usvědčují. Zůstává nesporným a nezpochybnitelným, že pachatelem trestné činnosti byl právě obžalovaný David Virgulák“. Ten ale dál trval na své nevině a ve své závěrečné řeči mimo jiné uvedl: „Nemám s touhle taxikářskou aférou vůbec nic společného, až na to, že jsem našel tu peněženku, ... Já jsem ty taxikáře v životě neviděl, poprvé jsem je viděl až na pitevním stole. Taxislužbu jsem nikdy nevyužíval, neměl jsem na to finanční prostředky. Jsem v tom namočenej díky tomu, že mě do toho policie namočila až v base. Díky tomu, že jsem se svěřoval muklům s nějakou hypotézou, jak se to možná mohlo stát“. Jeho advokát Mgr. Michal Stupka se snažil postavit obhajobu, stejně jako v jednání před městským soudem, především na zpochybnění klíčového důkazu v podobě pachových stop: „Z mého pohledu jednoznačně jednotlivé odběry pachových vzorků nebyly provedeny v souladu s pokyny krajského ředitele. S ohledem na tyto okolnosti si myslím, že jednotlivé výsledky nelze použít,“. I sám obžalovaný se velice svérázně vyjádřil k tomuto důkazu: „Já to řeknu na rovinu. Já bych ty psy zastřelil, protože kecaj. Kdyby nebyly ty pachovky, tak se nemaj, na čem zahákovat,“. Málo platné, ani městský, ani vrchní soud na výtky k provedení pachových stop neslyšel a oba shodně uvedly, že v autech bylo nalezeno několik pachových stop Virguláka, což nelze vysvětlit náhodným přenosem nebo neodbornou manipulací. „Éra Kajínkova skončila a moje začala,”, pronesl na konec své řeči David Virgulák, čímž narážel na své údajně nespravedlivé odsouzení.

David Virgulák

David Virgulák

Konec případu? Z právního hlediska ještě ne. Sérií vražd se  totiž zabýval i Nejvyšší soud, neboť v případě uložení trestu odnětí svobody na doživotí trestní řád výslovně umožňuje podání mimořádného opravného prostředku – dovolání.

Obviněný prostřednictvím advokáta tuto možnost využil. Zkusme se tedy ještě pro zajímavost ve stručnosti podívat, co v onom dovolání na svoji obranu použil, a jak se s jeho námitkami vypořádal soud. Největší námitky, jak už bylo uvedeno, směřovaly proti tomu, že nebyl předložen jediný přímý důkaz, který by Virguláka usvědčoval. K tomu soud dodal, že řetězec nepřímých důkazů je uzavřený a plně tak postačuje k prokázaní jeho viny. Poté už se obhajoba točila kolem zpochybnění jednotlivých důkazů, jakými byly již zmíněné pachové stopy, povýstřelové zplodiny na kapse obviněného, pravdivost výpovědí svědků a také údajná fotografie pachatele pořízená průmyslovou kamerou, která by z časového hlediska vyvracela verzi obžaloby. Asi nemá cenu zacházet do jednotlivých podrobností – všechny námitky byly soudem vyvráceny a tato vyvrácení odůvodněna. Pro dokreslení soudního obrazu a ukázku účelové obhajoby za zmínku možná stojí jen argumentace v případě nalezených povýstřelových zplodin na vnější i vnitřní straně zadní kapsy kalhot Virguláka. Obhajoba totiž tvrdila, že se tam mohly dostat buď z rukavic příslušníků policie, kteří ho po zadržení na služebně prohledávali, neboť prý často sahají na služební zbraň. Nebo je také možnost, že si je tam mohl obviněný přenést sám z kliky služebny. Soud takovou konstrukci vyvrátil nejen jiným chemickým složením střelného prachu nábojů použitých pachatelem a nábojů používaných policisty, ale také odkazem na to, že aby mohli policisté z rukavic přenést na kapsu obviněného tyto zplodiny, musel by se nacházet tam, kde příslušníci policie přímo střílí. Ohledně přenosu z kliky služebny pak soud uvedl, že se jí před obviněným dotklo velké množství lidí, tedy by zlodiny museli setřít. Zkrátka takový přenos všemi obhajovou uváděnými způsoby je naprosto vyloučený, nicméně i tak se k těmto až absurdním konstrukcím musela vyjádřit i soudní znalkyně. Uvádím to pro čtenáře jen jako postřeh, že argumenty obhajoby mohou být opravdu nekonečné a někdy i nekonečně absurdní či účelové. Nicméně i s takovými se soud musí nějak vypořádat, a je tedy důležité, aby policisté toto předvídali a už v přípravném řízení si počínali tak, aby nezavdávali pachatelům šanci později se hájit s poukazem na jejich nesprávný postup, který obhájci mají jistě často dobře nastudovaný.                 

I přes výše popsané snahy obhajoby Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 9. 11. 2017 odmítl dovolání obžalovaného a David Virgulák, tzv. "vrah taxikářů", tak stráví zbytek života za mřížemi. Navíc jde o nejpřísnější možné doživotí, jaké trestní zákoník České republiky umožňuje! Na tomto místě  by možná bylo vhodné čtenáři nabídnout trochu právní osvěty. Jistě, doživotní trest vypadá jasně – odnětí svobody do konce života. Jenže český právní řád nezná tzv. “absolutní doživotí”, kdy je vyloučeno, aby se odsouzený mohl někdy v budoucnu podmíněně vrátit na svobodu. Tedy odsouzený na doživotí podle českého právního řádu může žádat o podmíněné propuštění zpravidla po 20 letech výkonu trestu. Nicméně soud může vyslovit zpřísňující podmínku v podobě toho, že do oné 20leté doby se nezapočítává doba strávená v nejpřísnější věznici – tedy ve věznici se zvýšenou ostrahou. A přesně tuto zpřísňující podmínku vyslovil soud v případě Davida Virguláka. A jelikož jsou doživotně odsouzení umísťováni právě do nejpřísnějšího typu věznice a o přeřazení do mírnějšího typu nemohou požádat dříve než po odpykání 10 let z trestu, znamená to v praxi, že David Virgulák nemůže o podmínečné propuštění žádat po 20, ale nejdříve po 30 letech! Tedy nejdříve v roce 2044. A i tak jde v jeho případě pouze o čistě hypotetickou možnost.

březnu roku 2018 se David Virgulák ještě pokusil zvrátit výše popsaná rozhodnutí podáním ústavní stížnosti. V té namítal, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a domáhal se zrušení rozhodnutí obecných soudů. Ono údajné porušení práva na spravedlivý proces spatřoval v porušení principu presumce neviny a zásady „in dubio pro reo“ („v pochybnostech ve prospěch obviněného“), když podle něj šlo v napadených rozhodnutích nalézt extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů.

Konkrétně opět namítal, že mu ke spáchání jednání, za které byl odsouzen, chyběly prostředky (střelná zbraň), a také schopnosti, čím měl na mysli to, že údajně neumí řídit, natož, aby předmětná vozidla zvládnul ovládat v úzkých uličkách Vinohrad. Dále namítal, že v inkriminované době, když prý skutečný pachatel řídil vůz poškozeného, byl kontrolován hlídkou městské policie a opět zpochybňoval provedené pachové zkoušky. Tentokráte tvrdil, že před odebráním pachového vzorku byl umístěn policisty do vozidla poškozeného, aby s ním byl učiněn vyšetřovací pokus, a tedy pachová stopa skutečného pachatele se tak na něj mohla přenést. K tomu dodal, že obecné soudy neprovedly jím navrhované důkazy.  

 

Ústavní soud v čele se soudcem zpravodajem a zároveň předsedou senátu JUDr. Ludvíkem Davidem, CSc., ke stížnosti uvedl, že stěžovatel pouze pokračuje v polemice s rozhodnutími obecných soudů, a že tato polemika z pohledu podústavního práva nemůže být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu. Ústavní soud totiž není oprávněn hodnotit již jednou provedené hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, že stěžovatel s jejich závěry nesouhlasí. Jediný případ, kdy by Ústavní soud mohl v tomto případě zakročit je situace, kdy by šlo o extrémní vybočení rozhodovacího procesu, k čemuž však v tomto případě nedošlo. K tomu Ústavní soud dodal, že jak rozhodnutí krajského, tak i vrchního, potažmo i Nejvyššího soudu byla dostatečným způsobem odůvodněna, přičemž se soudy způsobem odpovídajícím závažnosti celého případu zabývaly argumentací předloženou obhajobou. Jejich závěry ani procesní postupy tak nezavdávaly podle mínění Ústavního soudu žádné pochybnosti z hlediska dodržení zásad spravedlivého procesu. Proto byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost a Davidu Virgulákovi nevyšel ani tento pokus dostat se na svobodu. V současnosti si odpykává svůj trest ve věznici ve Valdicích. Do dneška (10/2022) se nepřiznal a vytrvale svoji vinu popírá.

David Virgulák - dopis str. 1.png

Část dopisu, kterým David Virgulák odpovídal jedné studentce na žádost o vyplnění dotazníku (2/2022)

Závěr

Teď už tedy tečka. A minimálně prozatím konec případu. Jen ještě pár poznámek. Jelikož byl článek (mimo aktualizací) psán v době nepravomocného odsouzení, nikde v článku, krom předešlého odstavce, není použito tvrzení či slovní spojení, že David Virgulák je vrah. Článek byl nicméně na základě pozdějších soudních rozhodnutí aktualizován. A ano, dnes to již tvrdit lze – David Virgulák je vrah, a to dokonce vrah sériový, trojnásobný!

V souvislosti s tím, jak je případ čerstvý nás napadá ještě jedna věc, kterou bychom chtěli uvést, aby se nad ní třeba zamysleli i čtenáři. Jde o jeden z mála článků na tomto webu, který se týká velice aktuálního případu. Tedy takového, ve kterém ještě zub času neměl možnost zhojit rány, případně alespoň trochu usadit kal bolestných pocitů. Napadlo nás, že článek si teoreticky může někdy v budoucnu přečíst i pachatel. Navíc i jeho rodina a okolí, které těmito činy musí být velice nepříjemně zasaženo. Především si jej však mohou přečíst i lidé z širšího či užšího okolí obětí! To oni jsou ti, kterým teď někdo chybí. To oni jsou ti nejvíce zasažení, kteří nyní musí nést tíhu bolesti nad ztrátou blízkých, kterou si asi většina z nás neumí ani představit, a kterou oni ponesou celý svůj život... Chtěli bychom tedy vyjádřit nejhlubší soustrast všem, kteří byli výše popsanými zločiny dotčeni. Přáli bychom si, aby si tento tísnivý fakt, krutost, reálnost a plné důsledky všech zločinů vraždy čtenáři alespoň na chvilku uvědomili. Pomysleli na všechny tzv. sekundární, terciální (zkrátka i nepřímé) oběti. Ne, nejde o žádné kriminální „příběhy“, to je eufemismus! Jde o reálné případy, které působí opravdovou bolest.  Však vzpomeňte si na své blízké a představte si, alespoň na chvíli, že… víme, není to ani trochu příjemné!

DALŠÍ FOTOGRAFIE

To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key.

press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
  • Facebook
  • Instagram

Copyright © 2009 - 2022 SerialKillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno!

Komentáře
Pošlete nám zprávu

Výborně! Zpráva byla přijata.