SERIAL
KILLERS.CZ
The biggest Czech web about serial and mass killers
Fred a Rose Westovi
3. 10. 2009
Fred a Rosemary West - britský pár sériových vrahů, který má na svědomí nejméně 11 zmařených lidských životů (společně usmrtili 9 osob, každý samostatně pak nejméně 1 osobu). Jejich oběti byly výhradně ženského pohlaví. Motiv činů byl u části obětí sexuální (sloužily páru jako sexuální hračky, které opakovaně znásilňovali a krutě mučili), u zbylých obětí byl motiv zřejmě kombinovaný, kdy převládala snaha zamaskovat předchozí zločiny či se zbavit nějakým způsobem „nepohodlného“ člověka. Fred West spáchal ve vazbě sebevraždu, Rose West byla odsouzena k doživotnímu vězení.
-
Narozeni:
-
Dnes:
-
Země:
-
Počet obětí:
-
Unikali:
-
Vražedná aktivita:
Fred
29.9.1941
1.1.1995 zemřel
VB
10-12+
26,5 let
1967-1987
Rose
29.11. 1953
doživotí
VB
10+
23 let
1971-1987
Fred West byl poměrně oblíbený člověk a nijak zvlášť se od ostatních na první pohled nelišil. Slovy novináře Huga Worsnipa: „ Kdybyste na ulici minuli Freda Westa, nevěnovali byste mu asi zvláštní pozornost. Běžný manžel a otec šesti dětí.“
West platil za místního všeuměla. Žádná práce pro něj nebyla složitá, nic nebylo neřešitelné. Měl věčný úsměv na tváři a pro každého vždycky pohotově „dobrý den“. Měřil pouhých 168 cm, ale šlo o docela udělaného muže, se širokými rameny a silnýma rukama, které získal celoživotní prací. Svou postavou a snědou pletí připomínal běžného námezdního dělníka. Fred West byl rovněž velice upovídaný a rád tlachal s kýmkoli o čemkoli. Byl to zkrátka chlapík, kterého znal kdekdo a každý ho měl docela rád. „Prostě běžný typ kutila, co s každým dobře vychází,“ definoval ho novinář Dave Newman. Co tedy bylo tak odlišného v nitru a životě Westa, když se zároveň jedná o jednoho z nejhorších britských sériových vrahů? A jakou sehrála roli sehrála v celém případu jeho manželka Rosemary? Pojďme se na to zkusit podívat...
Fred West
Fred West se narodil 29. září 1941 v malé vísce Much Marcle v Herefordshire. Jeho otec se jmenoval Walter a byl to farmář. Matka se jmenovala Daisy a vykonávala práci služky, než se vdala. Fred nebyl jejich jediným dítětem. Postupem času se jim narodilo dalších šest ratolestí. Malý Fred se svými sestrami a bratry moc času netrávil, což se však netýkalo druhého nejstaršího bratra, který se jmenoval John. Fred na něj spoléhal po celou dobu svého mládí, bratr ho často tahal z nesnází, do nichž se dostal kvůli své „nevymáchané hubě“. Oba bratři drželi spolu, jejich soudržnost byla natolik těsná, že jedna z Fredových dcer později vypověděla, že ji oba, otec i strýc John, spolu s dědečkem Waltrem řadu let opakovaně znásilňovali.
Do školy Fred nechodil. Neuměl pořádně číst a s psaním měl značné potíže. Avšak nic z toho mu nevadilo, jelikož dovedl náramně mluvit...
Fred West byl jako dítě sexuálně obtěžován svým otcem a dá se předpokládat, že dokonce i svou matkou. Existuje dokonce domněnka, že panictví ztratil právě s ní.
Fred rád uplatňoval sodomii - tedy pohlavní styk se zvířaty. Tato sexuální úchylka u něj nevznikla pouhou náhodou - později popsal událost, při níž ho vlastní otec instruoval, jak má správně popadnout zadní nohy ovce, aby mu nemohla utéct. Nejen sklon Waltera Westa k zoofilii deformoval osobnost jeho syna. Otec zastával názor, že člověk by měl dělat, cokoliv si zamane, pokud mu to přináší potěšení. Podle něj neexistovala v tomto ohledu žádná omezení. „Dělej si co chceš, jen se při tom nenechej chytit,“ radil synovi.
West v mládí extrémně lhal, ostatně jako většina psychopatů. Tuto vlastnost si pak ponechal po celý život.
28. listopadu 1958 narazil se svým motocyklem 125cc James do auta, které přejíždělo z protisměru. Fred jel nepřiměřenou rychlostí a utrpěl několik zhmožděnin včetně vážného poranění hlavy. „Fred stejně jako řada nešťastných dětí zdědil určité mozkové anomálie po svých rodičích, kteří sami měli závažné problémy,“ vyjádřil se soudní znalec. „To kulminovalo po zmíněné dopravní nehodě, která mu způsobila nejen zkrácení jedné nohy, ale zapříčinila množství neblahých následků na čelní straně hlavy a následně přímo v mozku, tedy čelní mozkové kůře a čelním laloku, jenž obsahuje centra, které formují morální osobnost člověka a vytvářejí pocit odporu, pokud se dopustí nějakého nedobrého skutku. Tato oblast byla nyní u Freda poškozena, takže u jedince, jenž už do určité míry psychopatem byl, přestávají najednou naprosto fungovat veškeré brzdy. To z něj udělalo krajně nebezpečnou osobu pro celou společnost.“
Fred se po silniční nehodě zotavoval pomalu. Bylo to pro něj dost pokořující- zlomený nos a výrazné kulhání. Dostavovaly se časté změny nálad, ztrátu normálního vzhledu začal kompenzovat brutálním chováním vůči místním dívkám. Když chtěl sex a dívka ho odmítla, jednoduše dotyčnou znásilnil.
V devatenácti letech byl nucen následkem zvyšujícího se nátlaku místních obyvatel opustit rodný dům v Moorcourt Cottage. Na veřejnost se dostalo, že měl sex s třináctiletou dívkou a ta že otěhotněla. Těhotenství bylo přerušeno, Fred musel předstoupit před úředníky ze sociální péče. Ti byli velice zaskočeni, když jim mladík místo předpokládané lítosti nebo rozpaků s naivní bodrostí protiargumentoval: „Copak tohle nedělá kdekdo?“
Fred tedy opustil vesnici a dostal se na moře. Postupně pracoval na několika lodích, s nimiž se dostal do světa. V Coatbridge se seznámil s místní prostitutkou Catherine Costello, které říkali Rena, a přijal její dceru Charmaine za vlastní. Nutno však říci, že se k oběma choval dosti hrubě. Když si Renu bral, byla v pátém měsíci těhotenství s jiným mužem. Byla to žena silné osobnosti, v tom se podobala jeho matce, takže ho v průběhu manželství častokrát usadila. Bylo to zřejmě poprvé, kdy si to nějaká žena vůbec dovolila. Charmaine West se narodila v březnu 1963 a brzy po ní přišla ještě její sestra Ann-Marie. Dětství obou děvčat mělo hodně daleko od normálu.
Fred West a Catherine "Rena" Costello
Rena a Fred často žili na vlastní pěst, Rena občas zmizela na celé týdny či měsíce a Fred byl nucen zůstat s dětmi sám. Stalo se, že byly předávány do péče sociálnímu úřadu. Když manželka nebyla poblíž, hledal si Fred náhradu u jiných mladých žen, které mu mimo jiné taky pomáhaly starat se o děti.
Roku 1965 dospělo neklidné soužití Freda s Renou ke kritickému bodu zlomu. Fredova divokost vyštvala Renu pryč a ta se stáhla do rodného Skotska. Fred ji velmi rád oželel, ne však děti. A tak najmul šestnáctiletou Anne McFall jako jejich chůvu. Jenže ta s ním poměrně brzy otěhotněla, načež se v červenci roku 1967 ztratila. West se jí zbavil, protože se mu stala přítěží. Její tělo se našlo až po dlouhých sedmadvaceti letech na Letterbox Field poblíž Much Marcle. Mělo oddělenou hlavu, odsekané končetiny a vedle něho ležela kostřička nenarozeného dítěte.
Anne McFall
Rosemary Pauline Letts se narodila 29. listopadu 1953. Oba její rodiče, Daisy a Bill Lettsovi, měli údajně potíže psychického rázu. Daisy trpěla těžkými depresemi. V době, kdy v sobě nosila ještě nenarozenou Rosemary, prošla šokovou terapií v rámci elektroléčby, která měla potlačit stupňující se depresivní stavy. Rovněž Bill Letts trpěl závažnými cerebrálními problémy. Později byl diagnostikován jako schizofrenik a dlouho trpěl paranoiou. Byl to člověk, jenž si potrpěl na absolutní kázeň. Delší dobu sloužil u námořnictva, a snad v důsledku toho se postaral, aby to u nich doma fungovalo dle striktních regulí. Malá Rosemary musela mnohokrát snášet noční výstupy duševně narušeného otce, který brutálním způsobem bil její matku. Dcera se otce bála a snažila se dělat vše, aby otce potěšila. Z jejich vztahu tak vznikl časem vztah plně sexuální. Rose věděla, co po ní otec chce, a plně se tomu podvolila. Sexuální zneužívání, kterému ji vystavil, pokračovalo až do chvíle, kdy potkala Freda Westa. Částečně i nějakou dobu poté. Mohlo by se zdát, že Rose byla opuštěná, bezmocná oběť, jenže věci byly složitější. Přestože byla Rosie svým způsobem zaostalá, byla schopná manipulovat svým otcem jako nikdo jiný. Ve škole byla dost pomalá, nebyla však hloupá. Nakonec se z ní vyklubal sexu "lačný" teenager a už v patnácti letech začal její vztah s Fredem Westem, mužem starším o celých dvanáct let.
Rosemary v dětství
Když Fred potkal Rose, poznal v ní to, co se dá nazvat „spřízněná duše“. To ho přitahovalo. V říjnu roku 1970 dala Rose život jejich prvnímu dítěti, Heather Ann, Mateřství se však pro Rose nestalo přirozenou záležitostí, byla neustále sama a byla ještě mladá. Nechápala, co znamená normální rodičovství. „Prsa jsou pro sexuální hrátky a ne pro kojení,“ řekla jednou svému advokátovi. Rose postrádala schopnost se učit a byla v mnoha ohledech dětinská. Na děti ve skutečnosti žárlila a vyhledávala s nimi konflikty. S dětmi údajně jednala spíš jako s loutkami než jako s lidskými bytostmi.
Mladí Fred a Rose Westovi
Tím, že se Heather narodila, měli Fred s Rosou své vlastní dítě. Dcera z prvního manželství Charmaine, kterou doteď Fred vychovával, se nyní stala v jistém smyslu nepotřebnou nadbytečností. V červnu 1971 byl West podmínečně propuštěn z vězení (byl odsouzen za krádež). A právě v tomtéž měsíci jeho nevlastní dcera, osmiletá Charmaine, zmizela. Není jasné, zda ji zabila samotná Rose před Fredovým propuštěním či oba dva krátce poté.
Charmaine West a malinká Heather West
Malá Charmaine byla odstraněna, avšak zbyla ještě jedna osoba, která činila "potíže" - byla jí matka dívky - Rena. Když se k páru dostavila a hledala svoje dítě, začal Fred jednat. Renu naposledy viděli živou v srpnu roku 1971.
Začátkem roku 1972 uvedl Fred svoji Rose do nového domu na Cromwell Street číslo 25. Všude kolem se toulali lidé, kteří z neznámého důvodu opustili původní domovy. Tedy v podstatě lidé, které nelze snadno vystopovat. Na ty pak pár společně útočil. A to je právě jeden z důvodů, proč zůstali Westovi tolik roků nedopadeni.
Ve Westově domě také začal bujet incest. Pravidelně totiž znásilňoval svoji dceru Ann-Marie, a to už od jejích osmi let. Existuje mnoho indicií, že dceru zneužíval společně s Rose.
Westovi využívali svůj dům rovněž k provozování jiných perverzních sexuálních praktik. Fred například rád prodával svoji manželku a byl přímo posedlý představou, že nějaký dobře stavěný Jamaičan si to s ní natvrdo rozdává, zatímco on je poslouchá nebo pozoruje. Do výbavy této dvojice patřila velká zásoba pornografie. Později objevila policie při dvou nezávislých prohlídkách doslova desítky filmů a videokazet s výhradně sexuální tématikou, jak komerční, tak i domácí výroby. Fred se též honosil nevšední soupravou sexuálních relikvií, do které kromě filmů a časopisů náležely různé pomůcky, kožené a gumové soupravy, masky, biče, spousty pout a popruhů a mučící nástroje. Také rád inzeroval Rosiiny služby jako nabídku prostitutky v kontaktních časopisech a liboval si v natáčení řady jejích sexuálních setkání s platícími návštěvníky. Většina těchto filmů se týkala svazování a praktik sado - maso. Předváděly se zde výprasky, sexuální nadvláda, bičování, mučení (od svírání bradavek po elektrické šoky), dokonce i praktiky krvavé. Fred některé z podomácku natočených filmů nabízel místnímu majiteli obchodu s videem jako vyloženě podpultové zboží. Dokonce kolovaly určité domněnky, že by Fred a Rose Westovi mohli být spojováni s filmy, které jsou nazývány jako „snuff movies“.
Byl listopad roku 1972 a sedmnáctiletá Caroline Owens stopovala auta na silnici z Tewkesbury domů do Cindefordu. Toho dne byla jako obvykle navštívit svého přítele a čekala, až jí nějaký ochotný šofér zastaví. Přibrzdil u ní šedý ford a pár, sedící uvnitř, jí vlídně nabídl svezení. „Ona se zdála být docela příjemná,“ vzpomíná Caroline. „Zeptala se mě: Kampak jedete? A já odpověděla, že do Cinderfordu. Ona na to: Jsme z Gloucesteru a hodíme vás nazpět až tam. Pak mi cestou začali povídat o své rodině, že mají tři malé holčičky, a zeptali se, jestli bych jim nechtěla dělat chůvu. Až mi z toho vyschlo v krku, protože jsem si vždycky přála pracovat jako opatrovnice u malého děcka. Víte, všechno se zdálo být v naprostém pořádku. Takové romantické, okouzlující. Byla jsem rozhodnutá odejít z domu a začít žít tuhle pohádku.“
Caroline Owensová nebydlela u Westových dlouho, když jí Fred jednoho dne příležitostně vyjevil, že malé Anne-Marie již ztratila panenství. Holčičce bylo přitom pouhých osm let. Caroline byla šokována a zaskočena. Rychle jí došlo, že vlastní otec svou dceru bil, a dokonce sexuálně obtěžoval. Hned poté, co jí West šokující tajemství svěřil, vysvětlil jí, že on a Rose jsou součástí sexuálního kruhu jistých lidí a zeptal se, zda by se k nim nechtěla přidat. Caroline byla znechucená. Opustila dům a zařekla se, že už tam nikdy nevstoupí.
O pár měsíců stála opět Caroline na obvyklém místě nedaleko domu svého přítele a stopovala, když Westovo auto zastavilo těsně před ní. První, co ji napadlo, bylo utéct, ale neutekla. Rose spustila okénko a omluvila se za manželovo nevhodné chování. Pověděla jí, že se dětem stýská, že se po ní ptají a aby zvážila případný návrat. Caroline uvěřila, nasedla do auta a odjela s nimi.
„Všechno bylo zpočátku fajn,“ vzpomená Caroline. „Jeli jsme přes Gloucester a mluvilo se výhradně o dětech. Když jsme přijeli na místo, zeptal se mne Fred, jestli bych dnes v noci nechtěla sex. Odpověděla jsem: Ne. Nezačínejte zas konverzaci na tohle téma. On ale řekl své ženě: No tak, Rose, mrkni se, jestli už je vlhká. Než jsem stačila cokoliv udělat, strčila mi Rose ruku do rozkroku. Začaly jsme se prát. Asi dvě míle od Gloucesteru najednou Fred zastavil na kraji silnice, obrátil se na sedadle a udeřil mě do hlavy, až jsem ztratila vědomí. Když jsem se probrala, byla dvířka otevřená a já měla svázané ruce za zády vlastním šátkem a on mi omotával hlavu nějakou lepicí páskou, že jsem ze sebe nemohla vydat ani slovo. Pak mě vzal nazpět do Cromwell Street.“
Jen co dojeli k domu, vynesli spoutanou dívku se zalepenými ústy do ložnice a drželi ji tam dalších dvanáct hodin. Během nich byla bita a podrobena tomu, co sama nazvala „intimní lékařskou prohlídkou těla a genitálií“, kterou provedli Fred a Rose. V jednu chvíli Fred sundal opasek, omotal si ho přes ruku a sponou na volném konci silně udeřil Caroline mezi nohy. Nato se jí zmocnila Rose a začala dívku sexuálně obtěžovat, zatímco měl Fred s Rose sex zezadu. Poté zůstala Caroline s Fredem o samotě: „Myslela jsem, že mne strčí dolů do sklepa, jenže on měl se mnou jiné úmysly. Znásilnil mě. Pak začal pofňukávat a říkal, že pokud mu slíbím, že nikomu nic neřeknu a zůstanu u nich dál bydlet, nechá mne být.“ Caroline tedy souhlasila, že bude mlčet. Slíbila, že u nich začne opět pracovat jako chůva. Když však z domu odešla, rovnou zamířila na policii.
Fred a Rose byli obviněni z únosu a sexuálního zneužití a postaveni před soud. Caroline však zřejmě ze strachu odmítla svědčit. Fred a Rose tedy byli potrestáni pouze pokutou.
Caroline Owens
V červnu roku 1987 oslavila nejstarší Westova dcera, Heather, šestnáct let. Celý život snášela fyzické týrání i sexuální zneužívání od obou rodičů a až do té chvíle byla tichou obětí. Fred a Rose však cítili, že Heather může s někým na téma zneužívání své osoby promluvit. Proto když jednoho dne ostatní děti odešly do školy, Heather zemřela. Otec ji zakopal pod vnitřní terasu.
Přestože Heather ležela zahrabaná pod terasou ještě dalších osm let, byla její smrt první známkou toho, jak slepě samolibými se Fred a Rose stávají. Dovolovali si totiž například pronášet morbidní žerty na téma jejího zmizení přímo před ostatními dětmi. „Chovejte se dobře, jinak skončíte pod terasou jako Heather,“ říkávali například. Tento rodinný vtípek se později ukázal klíčovým pro jejich odhalení.
Heather West
Vše se však změnilo až druhého srpna 1992. Tehdy povědělo malé děvče o svých obavách, že jednu z jejích kamarádek otec „ohmatával“ a všechno si natáčel na video. O čtyři dny později se do domu číslo 25 na Cromwell Street na předměstí Gloucesteru dostavila policie s příkazem k domovní prohlídce, která se měla zaměřit na pornografický materiál. V domě byli zatčeni Fred a Rosemary Westovi, obviněni ze znásilnění nezletilých a pět jejich nejmladších dětí bylo umístěno v dětském domově.
To, co policie objevila v Cromwell Street, bylo v hlášení popsáno jako „nechutné, hanebné a odporné“. Jak už bylo dříve řečeno, byla zde nalezena rozsáhlá kolekce latexových úborů, devadesát devět profesionálních i domácky natočených videokazet, biče a vybavení pro bondáž a také spousta fotografií. Na některých z nich pózovala v rozličných sexuálních pozicích Rose West a byly zde také fotky dvou nahých dcer Westových.
Rose a Fred museli nabídnout kauci, aby nezůstali ve vězení. Rosemary povolili, aby se vrátila domů, kde zůstaly dvě nejstarší děti, ale Fred putoval do vazby, kde zůstal deset měsíců, až do zahájení soudního přelíčení. Před soud předstoupili 7. června 1993. Fred čelil obžalobě pro trojnásobné znásilnění a jednoho pohlavního zneužívání, jichž se dopustil vůči vlastní dceři, Rosemary byla obžalována za dvou deliktů, jednoho nabádání k nezákonnému pohlavnímu styku a jednoho týrání dítěte. Avšak v poslední chvíli obě děti, které měly u hlavního líčení svědčit, odmítly přijít před soud. Soudce, ač nerad , byl nucen obžalobu zamítnout. Krátce nato se však policie doslechla o „rodinném vtípku“, když děti začaly v dětském domově mluvit o tom, jak jim rodiče vyhrožovali, že skončí „zahrabané na dvorku jako Heather“.
Dne 24. února 1994 zaparkovalo několik policejních vozů před domem číslo 25, kde Rose a Fred bydleli. Případ jednich z nejhorších zločinců, jaké kdy Británie zplodila, začal vyplouvat na povrch.
Policie se snažila zjistit, jestli Fred West zavraždil svou dceru Heather. Dívka zmizela už před sedmi lety. Fred prohlásil, že je to „čirý nesmysl“. Dcera ho prý nedávno navštívila a občas se s Heather vídává, taky s ní – a není to prý tak dlouho - jedl v Devizes ve Wiltshiru. Zmínil se, že v současné době je jeho dcera závislá na drogách a vzájemné vztahy s rodinou nejsou dobré, což je taky důvod, proč u nich nebydlí. Řekl také, že se s ní tu a tam setkává potají, aby nedráždil svoji ženu, která s ní už nechce mít nic společného.
První den nebyl Fred West obviněn a tak se vrátil z policejní stanice zpět domů. Druhý den ráno však byli vyšetřovatelé zpátky, aby kopali na zahradě Westových. Detektivka Hezel Savage Westa zatkla a obvinila z vraždy. Cestou z domu k policejnímu autu zvolal na přihlížející sousedy a houf čekajících reportérů, že se zmizením dcery Heather nemá nic společného, že on ji určitě nezabil. Sotva však usedl na sedadlo vedle detektivky, pronesl tichým hlasem : „Ano, zabil jsem ji.“
Cromwell Street 25
Na policejním oddělení sám určil vyšetřovatelům místo, kam pochoval její tělo. Upřesnil, že tělo leží pod dlážděním jejich terasy mezi jedlovým porostem a zdí kostela adventistů sedmého dne. „Kopejte tady, najdete ji dost brzo,“ vybízel je. Protože kdyby prý kopali víc do hloubky, narazili by na starý pramen, který protéká pod zahradou. Jeho slova vzbudila pozornost kriminalistů. Jak mohl o tom prameni vědět? Pouze tak, že v těchto místech už někdy sám kopal.
Policisté tedy začali hledat tam, kde West ukázal, zároveň však prozkoumávali i ostatní části zahrady pro případ, že by se hledané tělo nenacházelo, kde údajně mělo být. Sotva se do toho pustili, proměnilo se už beztak ponuré hledání v cosi daleko horšího.
„Stále se mi vybavuje výraz detektiva Johna Benneta, když jsem byl dole v jámě a křikl jsem nahoru, že buďto tady máme o jednu oběť navíc, nebo měla Heather tři nohy, protože tu byly další dvě stehenní kosti. Od té chvíle jsme toho nacházeli stále víc…, já na to byl zvyklý, ale pro policisty to bylo něco jako rána do hlavy“ vypověděl později ohledávající lékař.
Policejní tým prohledává zahradu domu Westových
Policista vynáší ostatky obětí z domu na Cromwel Street 25 před zraky novinářů a přihlížejících
26. února byly vyneseny ze zahrady části ostatků osmnáctileté Shirley Robinson, která byla kdysi podnájemnicí u manželů Westových a která se ztratila někdy v roce 1978 . Policie exhumovala i pozůstatky šestnáctileté Alison Chambers, a která zmizela z dětského domova v Gloucesteru v srpnu 1979. Pak našli kostru rovněž šestnáctileté Heather West, pohřešované od roku 1987. Policie tedy nalezla tři mrtvá těla v zadním traktu zahrady a West měl hodně co vysvětlovat.
Naprosto šokovaným vyšetřovatelům věcně a podrobně vylíčil, jakým způsobem uškrtil vlastní dceru během hádky, kdy ona byla rozhodnutá opustit domov, a jak potom rozsekával její tělo na kusy. „Pamatuju si, že to dělalo velký hluk, když jsem to lámal, ono to praskání dělalo kravál.“ Potom líčil, jak dceři oddělil hlavu od trupu tím, že kus odpiloval a potom ukroutil, jak jí odsekal obě nohy a všechno naházel do kontejneru, aby se k tomu mohl později vrátit. Svou výpověď pronášel klidným, zcela nezúčastněným monotónním hlasem.
Shirley Robinson, Alison Chambers, Heather West
Nikdo nepochyboval, že je třeba prozkoumat celý pozemek i s příslušenstvím. Policisté se proto přesunuli do suterénu Westova domu. Minul první týden a pátrací tým exhumoval šestero lidských ostatků. Všechna těla, která policie našla, patřila dívkám, vedeným v evidenci pohřešovaných od počátku sedmdesátých let, z nichž po některých bylo vyhlášeno celostátní pátrání.
Devatenáctiletá Lynda Gough, první známá oběť z Cromeell Street, se s Westovými dobře znala a bývala v jejich domě častým návštěvníkem. Někdy v dubnu 1973 se však z ní stala týraná oběť, vystavená nepředstavitelným fyzickým útrapám. S největší pravděpodobností ji sexuálně zneužili oba, jak Fred, tak i Rose. V jejím provizorním hrobě byly nalezeny provazy, stejně jako u všech ostatních mrtvých děvčat. Svazování patřilo k oblíbeným praktikám manželů Westových. Provazy, různé popruhy z umělé hmoty, natrhané pruhy látky z oblečení mučených dívek, všelijaké lepící pásky a roubíky, to všechno se našlo v mělkých hrobech.
10. listopadu 1973 odešla patnáctiletá Carol Ann Cooper do kina na večerní představení. Od té chvíle ji už nikdo neviděl a jako ostatní byla i ona později nalezena pohřbená pod sklepní podlahou v domě Freda Westa.
Carol Ann Cooper
Jednadvacetiletá Lucy Partington zmizela dva dny po vánocích roku 1973. Následovaly výzvy její rodiny v televizi, po nich intenzivní policejní pátrání, všechno ale bylo marné až do chvíle, než policie začala takřka po dvaceti letech kopat ve sklepních prostorách Westova domu. West během výpovědí zlehčoval svoje zločiny tím, že o obětech šířil lži, podle kterých prý dívky byly do něho zamilované a šly s ním zcela dobrovolně. Při jednom z výslechů však doznal, že Lucy byla unesena z autobusové zastávky poblíž Pittville Parku v Cheltenhamu. Zatímco se po zmizelé vysokoškolské studentce horečně pátralo, držel dívku násilím ve sklepě domu číslo 25 na Cromwell Street po celou dobu svázanou a umlčenou roubíkem. Existuje důkaz, že dívka byla naživu ještě alespoň týden v tom sklepě, kde ji opakovaně týral a sexuálně zneužíval. Po její smrti rozřezal tělo na několik kusů a naskládal je do metr hluboké úzké jámy pod tenkrát ještě hliněnou podlahu.
Lucy Partington
Podobný osud potkal i jednadvacetiletou švýcarskou studentku Therese Siegenthaler, která nikdy nedojela do Irska, kam se snažila dostat prostřednictvím stopování. Naposledy ji viděli 15. dubna 1974.
Patnáctiletou Shirley Hubbard viděli živou naposledy 14. listopadu 1974. Nelezení jejích ostatků bylo asi jedním z nejotřesnějších svědectví: lebka mladé dívky byla kompletně oblepena neprodyšnou maskou, takže dívka v posledních chvílích svého života nebyla schopna vůbec vidět, mluvit ani slyšet, zatímco dvojice věznitelů dívku surově mučila. Vyšetřovatelé objevili dva malé kousky trubice z umělé hmoty, které byly vsazeny oběti do nosních dírek, aby mohla dýchat a nějakou dobu snášet všechny zvrácenosti, kterých se na ní Westovi dopouštěli.
Juanta Mott měla sedmnáct let, když zmizela. Podobně jako před ní Lynda Gough, i ona znala Westovy, a dokonce u nich nějakou dobu pobývala. Dne 12. dubna 1975 měla hlídat dítě přátelům, s nimiž se stýkala. Nikdy se již neobjevila. Skončila spoutaná, znásilněná a zmučená, posléze zavražděná a pohřbená ve Westově sklepě.
Therese Sienthaler, Shirley Hubbard, Juanta Mott
Když se Fred West doznal ke zločinům na Cromwell Street, ohromil vyšetřovatele dalším doznáním: přiznal se i k dalším vraždám, kterých se dopustil mimo svůj dům. Vypověděl, že zabil také bývalou manželku, dále svou přítelkyni a nevlastní dceru. Navedl policisty ke svému dřívějšímu bytu na Midland Road číslo 25 v Gloucestru a zašel s nimi ke dvěma polím nedaleko Herefordshiru, kde bydlel ještě jako chlapec. Tam, na Letterbox Field v Much Marcle, našla policie ostatky těla jeho první manželky, šestadvacetileté Reny Costello. Byla stejně jako všechny ostatní oběti rozsekána a vecpána do nevelké díry v zemi. Příští měsíc, 5. května, našli vyšetřovatelé pod zabetonovanou podlahou v Midland Road tělo osmileté Charmaine West. Následně 7. června exhumovali tělo devatenáctileté Anne McFall na Fingerpost Field v Much Marcle.
I když se West začal doznávat, lhak, jak bylo jeho zvykem. Vehementně například prohlašoval, že všechny ho milovaly. Údajně mu však vyhrožovaly, že vyzradí manželce podrobnosti o jejich milostných aférkách. Co se týče praktik svazování a sadomasochismu, všem to zcela vyhovovalo. A jejich smrt? Prý se udusily čirou náhodou, když se samy za jeho nepřítomnosti volně zavěšovaly na trám v jeho sklepě, nebo se zaškrtily v provazech, které si samy pevně utáhly na hrdlech. Byl to prý „požitek, který se zvrhl v neštěstí“, jak tvrdil s naprostou vážností.
V jiných případech zase Fred popisoval vraždy jako akt čisté nutnosti. Podle něho skutečnost, že je unesl a následně s nimi hrubě zacházel, byla jediným logickým důvodem – vždyť co měl jiného dělat, když se chtěl vyhnout zatčení, než je zabít?
Takto Freda Westa hodnotil dr. David Holme: „ Ten člověk neznal zábrany, jaké by nastaly u většiny lidí při svlékání jiného člověka a rozhodováním, jak s ním naložit. Po té stránce byl velice přičinlivý, a v tom předčil mnoho zločinců i sériových vrahů, neboť byl velice vynalézavý, co se týče způsobu, jak tyto věci provádět.“
Přes celou sklepní plochu umístil West dlouhé břevno, do kterého navrtal háky. Později přiznal, že sem oběti věšel někdy na celé dny, a že některá z těl, která zde dlouhou dobu nechal, začal mumifikovat. Když se nabažil toho pohledu, jal se těla rozsekávat na jednotlivé části a ostatky pohřbil pod podlahou.
Situaci popisuje profesor Bernard Knight: „ Těla byla čtvrcena. Všechny hlavy odsekávány, v obratlích se zjistily malé řezy, obvykle na tomtéž místě na šíji. Dolní končetiny byly odseknuty v kyčlích, kolem hlavice stehenních kostí byly menší známky řezů. Byly provedeny se značnou zručností.“
Když už nezbývalo pro další mrtvá těla místo ve sklepě, Fred podlahu zabetonoval a z místnosti udělal ložnici pro svoje děti.
West vystavoval lidi promyšlenému sadistickému mučení, provozoval nekrofilii a různé abnormální sexuální experimenty na živých obětech. Na kosterních pozůstatcích, odkrytých v různých lokalitách, chybělo množství prstů na rukou i nohou, zápěstní kůstky, dokonce lopatky nebo kolenní čéšky. Tyto jednotlivé lidské části odnímal a kamsi ukrýval z důvodů známých pouze jemu. Existují dokonce předpoklady a indicie, že mezi jeho četné hříchy patřil i kanibalismus.
Forenzní psycholog Paul Britton vyšetřovatelům vysvětlil: „ Máte před sebou případ predátorských a sadistických sexuálních psychopatů. Jde o kombinovanou zvrhlost manžela a manželky, jejichž energie je od sebe navzájem odráží… Nezabíjejí jen proto, aby někomu vzali život, jejich oběti jim slouží jako hračky, které mučí a znásilňují.“
Jsou jisté náznaky, jako u mnohých sériových vrahů, že West mohl zabít ještě více žen. Jednou z takových, které jsou stále pohřešované, je patnáctiletá číšnice Mary Basholm z Gloucesteru, která zmizela z autobusové zastávky 6. ledna 1968 stejně jako prokázaná oběť Lucy Partington o pět let později. Fred West rovněž bydlel v šedesátých letech v Glasgowě, kde potkal svou první manželku Renu. Během tamějšího pobytu zmizely čtyři mladé dívky, které všechny splňovaly Westova kritéria. V té době měl pronajatý zahradní pozemek, který jen zřídka užíval a který posléze opustil. Policie však nemohla toto místo prozkoumat, protože v době, kdy Westovy zločiny vyšly najevo, překryl parcelu nájezd na dálnici M8. Sám Fred West se přiznával k zavraždění přes třiceti lidí!
Mary Basholm
Bohužel, než mohl být Fred West postaven před soud, stihl se dne 1. ledna 1995 ve své cele oběsit. Díky jeho sebevraždě byla celá řada obvinění vztažena proti Rose. V říjnu se Rosemary West ocitla před soudem. Byla obžalována z deseti vražd. Ona všechny obvinění popřela. Nicméně 22. listopadu 1995, i díky svědectví soudního znalce v oboru zubního lékařství, doktora Whittakera, dospěla porota k jednomyslnému výroku o vině ve všech bodech obžaloby a Rosemary byla odsouzena k deseti doživotním trestům odnětí svobody. Podle rozhodnutí z roku 2002 může být Rosemary West propuštěna z vězení nejdříve v roce 2019.
DALŠÍ FOTOGRAFIE:
West
DOKUMENTY:
Copyright © 2009-2020 serialkillers.cz
Po plagiátech je aktivně pátráno