
Craig Price
6. 4. 2023 (aktualizace 11/2026)
Craig Price - americký sériový vrah, který v letech 1987 až 1989 zavraždil čtyři osoby, včetně dvou dětí. Jeho modus operandi spočíval ve vloupávání se do domů v bezprostřední blízkosti vlastního bydliště, jejichž obyvatele následně brutálně napadal noži, které nalezl přímo na místech činu. Výjimečný je jeho případ především mimořádně nízkým věkem, v němž se vražd dopustil. Svou první oběť zavraždil již ve třinácti letech, zbývající tři pak ve věku patnácti let.
-
Narozen: 11. 10. 1973
-
Není: ve vězení
-
Země: USA
-
Počet obětí: 4
-
Unikal: 2 roky
-
Vražedná aktivita: 1987-1989
-
Přezdívka: "Řezník z Warwicku"

V tomto článku se zaměříme na amerického sériového vraha, jehož případ je výjimečný hned z několika důvodů. Prvním z nich je mimořádně nízký věk, v němž se svých zločinů dopustil, díky čemuž bývá označován dokonce za nejmladšího amerického sériového vraha. Dalším pozoruhodným aspektem je jeho rodinné zázemí. Na rozdíl od řady jiných sériových vrahů totiž vyrůstal ve zdánlivě fungující rodině, přičemž jeho dětství nebylo podle dostupných informací poznamenáno týráním, zanedbáváním ani zneužíváním. V neposlední řadě pak jeho případ odhalil závažné nedostatky tehdejší legislativy státu Rhode Island a vyvolal zásadní otázku: jak ochránit společnost před mimořádně nebezpečným nezletilým pachatelem, kterého podle platných zákonů nelze držet ve vězení déle než do jeho jednadvacátých narozenin? Jméno dotyčného zní Craig Price alias „Řezník z Warwicku“.
Rodinný background
Craig Chandler Price se narodil 11. října 1973 Johnovi a Shirley Priceovým a společně se dvěma sourozenci vyrůstal v rezidenční čtvrti Buttonwoods ve městě Warwick ve státě Rhode Island. Na rozdíl od řady jiných sériových vrahů pocházel ze zdánlivě dobře fungující rodiny. V dostupných pramenech nenacházíme zmínky o jeho týrání, zneužívání či zanedbávání ze strany rodičů. Oba rodiče pracovali, podle některých zdrojů v obchodním řetězci Kmart, otec na pozici manažera a matka jako administrativní pracovnice. V kontextu tehdejších společenských poměrů šlo o pozoruhodný profesní úspěch. Afroameričané totiž ve Warwicku představovali méně než půl procenta obyvatelstva a na pracovním trhu se stále potýkali s rasovou diskriminací. Sám Craig v pozdějších letech vzpomínal na opakované projevy rasismu, jimž byl již jako dítě vystaven. Ti, kteří Craiga v dětství znali, jej popisovali jako veselého, energického kluka se zájmem o sport. Zkrátka docela běžný kluk, který oproti svým vrstevníkům vyčníval snad jen díky svému vzrůstu (v 15 letech měl 178 cm a 109 kg). Právě ze své tělesné konstituce těžil při hraní amerického fotbalu a díky své fyzické dispozici si vysloužil přezdívku „Iron Man“ (Železný muž).

Craig Price jako dítě
Navzdory výše uvedenému se u Price již v dětství začaly objevovat myšlenky na násilí a smrt druhých lidí. Podle jeho pozdějšího vyprávění se poprvé přistihl při myšlence, že by si přál něčí smrt, ve věku devíti či deseti let. Stalo se tak poté, co jej skupina mladých bělochů rasisticky urážela, házela po něm golfové míčky a následně jej pronásledovala automobilem, zatímco se před nimi snažil ujet na jízdním kole. S příchodem dospívání se začaly objevovat první výchovné problémy a projevy agresivního chování. Kolem třináctého roku života se podle některých zdrojů dopouštěl krádeží, vloupání, fyzických napadení i sledování žen. Rovněž začal experimentovat s drogami, zejména s marihuanou a LSD, a pohyboval se ve společnosti mladistvých delikventů, kteří se dopouštěli vloupání do domů.
První vražda
Jak již bylo zmíněno, Price měl ve svých třinácti letech zkušenosti s vloupáváním do cizích obydlí. Podle některých zdrojů měl rovněž ve zvyku tajně pozorovat ženy okny jejich domů. V noci z 27. na 28. července 1987 se vloupal do domu sedmadvacetileté Rebeccy Spencer, který stál pouhé dva domy od jeho vlastního bydliště. Právě zde se dopustil své první známé vraždy.

Rebeca Spencer
Rebecca Spencer se právě chystala přestěhovat. Její dvě děti trávily noc mimo domov, a tak byla mladá žena v domě plném krabic sama. Craig Price ji zřejmě nejprve pozoroval oknem, načež do domu vnikl zadními dveřmi. Rebecca v té době spala na podlaze obývacího pokoje. Price se ozbrojil kuchyňským nožem s přibližně 25 centimetrů dlouhou čepelí a mladou ženu brutálně napadl. Osudné noci jí zasadil celkem 58 ran, přičemž jí mimo jiné zasáhl srdce, plíce a játra. Tělo zavražděné ženy nalezl následujícího dne její bratr. Navzdory intenzivnímu vyšetřování se kriminalistům nepodařilo vypátrat pachatele a vražda zůstala po více než dva roky neobjasněna.
Eskalace zla
Uběhly dva roky a z Craiga Price se stal středoškolák. Na počátku září 1989 vnikl do domu devětatřicetileté Joan Heaton, která se svými dvěma dcerami bydlela v nedaleké ulici Metropolitan Drive. Patnáctiletý Price byl toho večera údajně pod vlivem LSD a marihuany. Při policejním výslechu později tvrdil, že do domu vnikl pouze s úmyslem krást. V rozhovorech poskytnutých o mnoho let později však připustil, že o zavraždění Joan Heaton uvažoval již před samotným činem. Následující průběh událostí vychází především z Priceova doznání. Do domu vnikl oknem, přičemž při seskoku dopadl na stolek, který se pod tíhou jeho těla rozlomil. Způsobený hluk probudil majitelku domu. Price však neprchl a pokračoval v prohledávání domu. Když se s ním Joan Heaton střetla v kuchyni, napadl ji, bil a škrtil. Její křik probudil obě dcery, desetiletou Jennifer a osmiletou Melissu. Mladší z dívek se dokonce pokusila přivolat telefonem pomoc, Price jí v tom však zabránil. Přestože se všechny tři oběti agresorovi zoufale bránily, nedokázaly jeho mimořádné fyzické převaze vzdorovat. Price se ozbrojil několika kuchyňskými noži a postupně všechny tři zavraždil. Nejvíce bodných ran utrpěla desetiletá Jennifer, které jich vrah zasadil celkem 62. V průběhu útoku Price udeřil mladší Melissu stoličkou do hlavy a způsobil jí frakturu lebky. Jednu z dívek také pokousal v obličeji poté, co jej sama při obraně kousla do ruky. Stopy po kousnutí byly nalezeny také na těle jejich matky. Příšerná scéna a představa, bohužel zcela reálná.

Joan, Jennifer a Mellisa Heatonovi
Během zběsilého útoku se Price jedním z nožů poranil na ruce. V koupelně si následně zranění ošetřil, přičemž na místě činu zanechal stopy vlastní krve. Těla obětí poté přikryl přikrývkami a pomocí ručníků se pokusil zahladit stopy. Z domu si odnesl použité nože, rukavice i zakrvácené ručníky a vrátil se do nedalekého domu svých rodičů. Tam se převlékl a zakrvácené oblečení spolu s dalšími usvědčujícími předměty ukryl do odpadkového pytle v kůlně za domem, kde je později nalezli kriminalisté..
V pondělí 4. září 1989 se matka zavražděné ženy začala obávat o svou dceru a vnučky, od nichž tři dny neměla žádné zprávy. Společně se svou druhou dcerou se je proto vydala navštívit. Přestože Joanino auto stálo na příjezdové cestě, na opakované zvonění nikdo nereagoval. Obě ženy se tedy rozhodly vstoupit do domu. Již při vstupu je zarazily četné stopy krve a silný zápach. V chodbě nalezly tělo Joan přikryté zakrváceným prostěradlem, nedaleko leželo tělo Jennifer. Tělo osmileté Melissy se nacházelo na podlaze kuchyně. Pohled na místo činu otřásl i zkušenými kriminalisty, kteří měli s vyšetřováním násilných zločinů dlouholeté zkušenosti..
Vyšetřování
Motiv vražd nebyl zcela zřejmý. Šlo o vloupání, při němž byl pachatel přistižen? Nebo snad o vraždy motivované hlubokou nenávistí, čemuž by nasvědčovala mimořádná brutalita útoku? Vyšetřovatelé si nebyli jistí, a tak požádali o pomoc zkušeného profilovače FBI Gregga O. McCraryho. Ten vyslovil několik zajímavých hypotéz. Domníval se, že se pachatel při tak frenetickém bodání pravděpodobně sám poranil na ruce, že nejspíše bydlí ve stejné čtvrti a že by mohl mít na svědomí také dosud neobjasněnou vraždu Rebeccy Spencer z roku 1987. K poslednímu závěru jej vedla především geografická blízkost obou míst činu, použití nožů pocházejících z domácností obětí a mimořádná intenzita násilí (tzv. overkill). Hned následujícího dne po nálezu těl, 5. září 1989, hovořili dva místní policisté s tehdy patnáctiletým Pricem, kterého jeden z nich osobně znal, neboť jej dříve trénoval. Během rozhovoru si všimli, že má na ruce obvaz. Statný teenager jim vysvětlil, že se před několika dny v opilosti poranil, když rozbil okénko automobilu. Jeho vysvětlení však v policistech vzbudilo podezření. Ač se jim vzhledem k jeho nízkému věku zprvu zdálo nepravděpodobné, že by mohl spáchat tak brutální zločin, rozhodli se jeho tvrzení prověřit. Nenalezli však žádné hlášení o poškození automobilu v uvedené lokalitě a ani na místě neobjevili střepy z rozbitého okénka. Jejich podezření dále posílily informace o Priceově dosavadní delikventní minulosti. Price byl následně vyzván, aby se v doprovodu rodičů dostavil na policejní stanici, kde měl podrobněji vysvětlit okolnosti svého zranění. Nadále se držel své původní historky a souhlasil také s vyšetřením na polygrafu (tzv. detektoru lži). Výsledky vyšetření naznačovaly, že o původu svého zranění neříká pravdu. Kriminalisté se na něj proto zaměřili ještě intenzivněji a začali hovořit s jeho přáteli a známými. Při těchto rozhovorech pak získali mimořádně závažnou informaci – Price se v minulosti chlubil tím, že zavraždil Rebeccu Spencer. Stal se tak hlavním podezřelým v obou případech.
17. září 1989, po předchozím sledování domu rodiny Priceových, dorazili policisté s příkazem k domovní prohlídce. V kůlně za domem objevili odpadkový pytel obsahující zakrvácené oblečení, rukavice a několik nožů pocházejících z domácnosti zavražděné Joan Heaton. Nález těchto usvědčujících důkazů vedl k okamžitému zatčení patnáctiletého Price, který podle přítomných policistů působil až překvapivě klidně.

Patnáctiletý Craig Price v rukou policistů
Ač Price zpočátku svou výpověď opakovaně měnil, nakonec se přiznal ke všem čtyřem vraždám. V jeho projevu nebyla podle vyšetřovatelů patrná sebemenší lítost ani známky emocionálního pohnutí. Naopak o svých zločinech vyprávěl velice barvitě, popisoval, jak jej dívky prosily o život, přičemž dokonce napodoboval zvuky, které vydávaly, když umíraly. Jeho výpověď byla natolik šokující, že jeho otec John Price, přítomný výslechu, musel údajně odejít na toaletu, kde se pozvracel, a k výslechu se odmítl vrátit.
Nulovou lítost Price prokázal například i tím, že když byl v později v poutech vyváděn z budovy soudu do přítomného davu novinářů a přihlížejících zvolal: „Až se dostanu ven, vyhulím hroznou raketu“.
Právní "marast"
Jelikož však Price v době páchání zločinů nedosáhl ani šestnácti let, nemohl být podle tehdejších zákonů státu Rhode Island souzen jako dospělý. Dne 21. září 1989 proto soud rozhodl o jeho umístění do nápravného zařízení pro mladistvé, kde měl zůstat nejdéle do svých jednadvacátých narozenin, tedy do 11. října 1994. Za čtyři mimořádně brutální vraždy tak měl strávit za mřížemi pouhých pět let. Navíc měly být záznamy o jeho trestné činnosti následně znepřístupněny. Právě Priceův případ se stal impulzem ke změně legislativy, která umožnila soudit za zvlášť závažné zločiny jako dospělé i pachatele mladší šestnácti let. Na Priceovy zločiny se však již tato změna nemohla vztahovat. Proti jeho plánovanému propuštění se pochopitelně zvedla vlna nevole, a to jak ze strany vyšetřovatelů případu a státních zástupců, tak i široké veřejnosti. Detektiv Kevin Collins, který se podílel na vyšetřování vražd, se společně s příbuznými obětí angažoval v občanském sdružení Citizens Opposed to the Release of Craig Price (Občané proti propuštění Craiga Price), jehož cílem bylo zabránit návratu mladého vraha na svobodu. Pokud by byl Price souzen jako dospělý, za vraždu prvního stupně by mu hrozil doživotní trest, případně i bez možnosti podmíněného propuštění. Případ získal takový ohlas, že se k němu 9. května 1994 při návštěvě města Cranston vyjádřil i tehdejší americký prezident Bill Clinton. Toho pobouřila zejména skutečnost, že by čtyřnásobný vrah mohl být navzdory odmítání psychiatrického vyšetření propuštěn na svobodu, a dokonce si následně legálně opatřit střelnou zbraň. Clintonova administrativa proto navrhla změnu zákona, která by umožnila při prověřování žadatelů o nákup zbraní zohlednit i jejich trestnou činnost spáchanou v nezletilosti. Současně navrhl zvážit možnost podmínit propuštění některých závažných mladistvých pachatelů absolvováním psychiatrické léčby. Již 8. července 1994 byla na Rhode Islandu přijata novela zákona o duševním zdraví, která umožnila při posuzování nebezpečnosti vězněných osob přikládat zvláštní váhu jejich předchozím násilným činům. Tím se usnadnila možnost jejich nedobrovolného umístění do psychiatrického zařízení.
V nápravném zařízení si Price navzdory závažnosti svých zločinů postupně vybudoval pověst bezproblémového chovance. Úspěšně složil zkoušku odpovídající ukončenému středoškolskému vzdělání a začal absolvovat dálkové vysokoškolské kurzy. Do roku 1993 si získal takovou důvěru personálu, že mu bylo umožněno působit jako poradce ostatních mladistvých delikventů, a dokonce vykonávat některé dohledové činnosti v prostorách zařízení. Bylo mu rovněž umožněno natočit rapový videoklip, jehož text však obsahoval výhrůžky a mimo jiné pojednával o zabití policisty i pasáž, kde rapoval, že bude dál pokračovat v "plnění svého trestního rejstříku“. Price se navíc údajně chlubil tím, že se po propuštění zapíše do dějin. Když se informace o výsadním postavení čtyřnásobného vraha dostaly na veřejnost, vyvolaly další vlnu pobouření a vedení zařízení mu tyto výhody odebralo.
Nicméně součástí soudem nařízených opatření byla rovněž povinnost podrobit se psychiatrickému a psychologickému vyšetření a následné terapii, což však Price na radu svého právního zástupce odmítl. Obhajoba se totiž obávala, že výsledky vyšetření by mohly posloužit jako podklad pro jeho nedobrovolnou hospitalizaci v psychiatrickém zařízení i po dosažení 21 let. Price odmítal spolupracovat navzdory opakovaným soudním příkazům. V červnu 1994 mu proto soud za neuposlechnutí jeho příkazů uložil až jeden rok odnětí svobody. V srpnu téhož roku pak bylo proti němu zahájeno trestní řízení pro pohrdání soudem. Mezitím byl Price obviněn také v souvislosti s vyhrožováním smrtí jednomu ze zaměstnanců nápravného zařízení. Dne 7. října 1994, pouhé čtyři dny před svými jednadvacátými narozeninami, kdy měl být původně propuštěn, byl uznán vinným a následně odsouzen k 15 letům odnětí svobody, z nichž sedm měl vykonat nepodmíněně. V roce 1997 mu byl navíc za pohrdání soudem uložen další trest odnětí svobody v délce 25 let, z toho deset let nepodmíněně. O rok později soud nařídil výkon dalších sedmi let z původně podmíněně odložené části tohoto trestu. Během následujících let pak přibývaly další tresty za trestnou činnost páchanou za mřížemi, zejména za napadení dozorců a spoluvězňů. Price se opakovaně bránil s poukazem na to, že se jej stát snaží účelovým trestním stíháním udržet za mřížemi co nejdéle. Několik sporů se dostalo až k Nejvyššímu soudu státu Rhode Island, avšak jeho snahy o zvrácení uložených trestů nebyly úspěšné. Ještě počátkem roku 2017 se předpokládalo, že by mohl opustit brány věznice kolem roku 2020.

Craig Price na fotce z roku 2017
4. dubna 2017 však Price, tehdy již třiačtyřicetiletý, vstoupil vyzbrojen podomácku vyrobeným nožem do cely spoluvězně jménem Joshua Davis, který si odpykával doživotní trest za vraždu a únos, a opakovaně jej bodl. Napadenému se sice podařilo z cely uprchnout, Price jej však dostihl, povalil na zem a pokračoval v útoku. Zastavili jej až dva dozorci za pomoci dvou dalších vězňů. Davis utrpěl celkem pět bodných ran, útok však přežil. Celý incident zachytily bezpečnostní kamery. Price byl obžalován z pokusu o vraždu prvního stupně. Ke spáchání tohoto trestného činu se nakonec přiznal a 18. ledna 2019 byl odsouzen k dalším 25 letům odnětí svobody, po jejichž výkonu má následovat desetiletý probační dohled. V případě porušení jeho podmínek mu hrozí až doživotní trest.
Priceovi je nyní (11/2026) 53 let. V současnosti si trest odpykává ve floridské věznici Union Correctional Institution. Podle údajů vězeňské správy připadá předpokládaný termín jeho propuštění na 11. února 2043, kdy mu bude 69 let. Pokud se skutečně dočká propuštění v tomto termínu, stráví za mřížemi nepřetržitě více než 53 let svého života.
DALŠÍ FOTOGRAFIE








Copyright © 2009-2026 SerialKillers.cz
Po plagiátech je aktivně pátráno!
