Bedřich Martinák: Po vraždě manželky zavraždil i vlastní sestru
Zveřejněno 22. 6. 2026 - doba četby 6 min.
Za vraždu manželky si odpykal více než deset let vězení. Po návratu na svobodu dostal druhou šanci, kterou mu pomáhala zvládnout vlastní sestra. Bedřich Martinák se jí odvděčil tím, že ji v roce 1998 připravil o život. Za druhou vraždu byl odsouzen k doživotí, ale Vrchní soud trest nakonec zmírnil.
Zločinec
Případ nenapravitelného a nevděčného pachatele jménem Bedřich Martinák se začal psát už hluboko v období komunismu. Po několika odsuzujících rozsudcích – například za loupež – v roce 1973 brutálně napadl dvě ženy, o nichž si myslel, že o něm šíří, že je kriminálník. Napadl je kusem dřeva a způsobil jim vážná poranění hlavy. Za tento útok byl potrestán pěti lety vězení.
Mimochodem, Martinák byl během života soudně trestán celkem sedmkrát, ale to předbíháme.
Vrah
Trest za brutální napadení žen Martináka nenapravil. Naopak. V roce 1983 došlo k dalšímu zločinu a to dokonce ještě závažnějšímu. Jednoho dne došlo ve společném bytě k hádce mezi ním a jeho manželkou. Martinák ji nejprve uhodil pěstí, a když spadla na zem, klekl si na ní a udusil ji. Tělo pak zastlal do postele, dveře ložnice utěsnil proti zápachu. V bytě pak několik dní dál žil, rozprodával majetek a příbuzným tvrdil, že se manželka nachází jinde. Jako recidivista byl za tento čin odsouzen k 15 letům odnětí svobody.
Prezidentská amnestie a vzorné chování mu ale trest zkrátily – celkem o 3,5 roku. Vězení opustil už v roce 1995, s podmínkou na sedm let.
Nový start
Jenže co dál? V té době 50letý Martinák strávil v kriminále půlku života a zařadit se do normálního života nebylo snadné. Našel si však práci soustružníka a naštěstí pro něj mu pomáhala jeho matka, u které bydlel. Po její smrti převzaly štafetu péče dvě z jeho sester. O rok mladší Dagmar navštěvoval v jejím bytě v Ostravě a ona mu vše velmi usnadňovala. Dávala mu najíst, obstarávala domácí práce, které nezvládal a dokonce mu často půjčovala, protože sám měl neustále hluboko do kapsy.
Jeden ze soudců později poznamenal, že měl „maximální podmínky pro zařazení do společnosti“ a mohl strávit zbytek života jako běžný člověk.
Speciální recidivista
Pak ale nadešel 17. červenec 1998. Martinák tehdy dorazil k sestře vyměnit žárovku, načež přišel na řadu alkohol následovaný hádkou o půjčení peněz. Martinák později tvrdil, že mu sestra během hádky vyčítala údajnou krádež zlatých šperků po jejich matce. Také tvrdil, že ho sestra nečekaně napadla žehličkou, ale to pravda nebyla, což nakonec připustil. Byl to on, kdo ji pěstí srazil k zemi, sevřel rukama krk a rdousil. Poté ji část noční košile nacpal do úst a zbytkem ji uškrtil. Pak vzal její peněženku a vyrazil do svého oblíbeného baru Luky, kde tisícikorunu propil a hostil přátele. Podle svědků si při tom pískal a opakoval: „To je super, to je super.“ Ve stejném baru jej o několik dní později zadržela policie.
Bez šance na nápravu
Znalci u soudu uvedli, že obžalovaný má povrchní vztahy k lidem, nezajímají ho potřeby ani práva ostatních. Lidem se vyhýbá, ale zejména na kritiku nebo požadavky žen reaguje agresivně. Možnost nápravy v jeho případě zcela vyloučili.
Soudní znalci upozornili na podobné rysy obou vražd. Podle jejich závěrů v obou případech vedl relativně banální konflikt k nekontrolované agresi vůči blízké ženě, která skončila její smrtí. Poukázali také na to, že po obou vraždách následoval pokus o sebevraždu, který měl podle nich spíše charakter sebepoškození a demonstrativního jednání než skutečné snahy ukončit život.
Soudce pak případ shrnul slovy, že obžalovaný je morálně zvrhlý, bezohledný, sobecký a nemá žádnou úctu k lidskému životu. Jako zvlášť nebezpečného recidivistu ho proto odsoudil k doživotnímu trestu.
Vrchní soud později trest zmírnil na 24 let s tím, že Martinák nejednal ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, tedy především kvůli penězům, ale ve zlostném afektu. Právě motiv vraždy byl hlavním důvodem, proč odvolací soud neviděl prostor pro potvrzení doživotního trestu.
Bedřich Martinák
Epilog
„Není pro mě omluva, to já se musím omluvit své rodině,“ vyjádřil se nakonec Martinák.
„Máma mu prala, vařila, půjčovala peníze. Prostě se o něj starala po všech stránkách. Věnovala mu péči i ve chvílích nejtěžších, kdy se vrátil z vězení za vraždu manželky. A on se jí odvděčil nejkrutějším způsobem. Nezasluhuje si žádné slitování. Je škoda, že byl zrušen trest smrti,“ shrnul svůj pohled na Martináka jeho synovec - syn zavražděné paní Dagmary.
Příběh Bedřicha Martináka není jen příběhem dvojnásobného vraha. Je také příběhem člověka, který opakovaně dostával šance na nový začátek a opakovaně je promarnil. Po vraždě manželky se po více než deseti letech dostal zpět na svobodu a dostal další šanci. Právě jedna z osob, která se o něj po návratu z vězení starala nejvíce, se však nakonec stala jeho další obětí.
