top of page

Interview - Jaroslav V. Mareš

Přečtěte si krátké interview s autorem úspěšné knihy "Největší záhady kriminalistiky"(2018), které se nám pro Vás  podařilo zprostředkovat. V interview jsme položili nejčastější otázky, která jste nám zaslali.

Jaroslav V. Mareš (nar. 1977) je český reportér a publicista. Po absolvování oboru žurnalistika a mediální studia na FSV UK a oboru Informační studia a knihovnictví na FF UK nastoupil do České televize, kde pracoval na cyklu reportáží pro pořad Reportéři ČT. Od roku 2014 je členem reportérského týmu Josefa Klímy. Od roku 2016 provozuje youtube kanál Badatele.net. V roce 2018 pak vydal knihu s názvem "Největší záhady kriminalistiky", ve které se snaží přijít na kloub nejzávažnějším a nejtajmnějším případům české kriminalistiky. V témže roce také  spustil web www.badatele.net.

Největší záhady kriminalistiky J. V. Mar

1) Mnoho našich čtenářů zajímalo, jak dlouho Vám trvalo, od chvíle, kdy jste dostal nápad ohledně tématu knihy, ji dokončit? Co na její přípravě zabralo nejvíce času?

Natáčení těch případů samotných. Do Studny jsem se pustil v říjnu 2014. Postupně přišlo natáčení dalších případů. V srpnu 2017 mě na dovolené napadlo udělat knihu. Uvědomil jsem si, že ikdyž je moje práce natáčet reportáže, devadesát procent zjištěných informací v nich nepoužiju. Přitom dělám na neuvěřitelně zajímavých případech. Tak jsem chtěl prezentovat i oněch „zbylých devadesát procent.“ V listopadu 2017 jsem si plácnul s nakladatelstvím a začal psát.

2) Vzhledem k tomu, že téma knihy rozhodně není veselé a jednotlivé případy se věnují většinou násilným trestným činům, respektive vraždám, často pokládaná otázka zněla, zda-li jste neměl někdy noční můry?

Noční můry nikoliv, bezmocný vztek ano. V případě Hudec skutečně bezmocný, v případě tří trampů v Hřensku s malou nadějí, že na pravdu jednou třeba přijdu. Někdo po revoluci zdatně brzdil vyšetřování a má vliv dodnes. Já už dnes tuším, kdo to může být. O část své moci přišel. Jsem ale stále jen na půlce cesty ke skutečným pachatelům. 

3) Asi vůbec nejčastěji kladená otázka byla, který z popisovaných případů Vám připadal „nejhorší“, respektive Vás nějakým způsobem nejvíce zasáhnul či se Vás jakýmkoli způsobem nejvíce dotknul?

Já vlastně nevím. Ke každému z těchto případů mám osobní vztah. Nějakým způsobem se mě dotknul. Studna svou nevysvětlitelností. Habermann tím, že dodnes se vlastně nevinné natáčení stalo rozbuškou k hádkám mezi místními. Hudec neuvěřitelnou brutalitou a násilím na malém chlapci. Karel Novák svou neuvěřitelností. Exploze a Hřensko tím, že dodnes žijí lidé, kteří mají zájem na nevyšetření. Ale obecně mě nejvíc vytáčí nespravedlnost. A té v případě Hřensko tekly potoky. 

4) Jedna z našich čtenářek se zeptala poměrně konkrétně a věcně na případ, kterému byl věnován jeden z nejznámějších dílů seriálu Třicet případů majora Zemana, a to ten s názvem „Studna“. Hned v první kapitole Vaší knihy o něm rovněž píšete. Ač chápu, že nemůžete v krátkosti případ osvětlit a zájemci o další informace si musí opatřit Vaši knihu, přesto otázku zkusím zobecnit a položit. Přeci jen, jde o tak populární díl, kterému byl předlohou tak závažný a zajímavý reálný případ…. Poprosím Vás tedy o stručnou odpověď na otázku: Nakolik podle Vás onen seriálový díl odpovídá realitě? Případně je v něm něco, co určitě bylo jinak?

Ten případ samotný byl natočen přesně podle skutečné události. Až na to, že se tak nemohl stát. To přimyšlené bylo ono politické pozadí. Mimochodem, i mistrná propaganda se někdy utne. Zkuste věřit, že vycvičeného pomocníka SNB vystraší a terorizují studenti filosofie. To soudruzi nezvládli :) Pokud si to odmyslíte, máte na stole reálné uzavření případu. Ale státní bezpečnost případ vzala kriminálce. A co tvrdím já: Stanislav mladší ve studni nebyl. A pokud ano, nebyl v ní dřív než otec a nepopral se v ní se svým otcem. Po pravdě stále pátrám.

5) Několik čtenářů rovněž zajímaly odpovědi na otázky netýkající se přímo Vaší knihy, ale Vaší osoby. Dvě z nich jsem vybral. První zní: Setkal jste se někdy s nějakým pachatelem/pachatelkou závažného trestného činu? Případně sdělil byste našim čtenářům své dojmy z takového setkání?

Potkal jsem se s člověkem, o kterém jsem si myslel, že něco takového spáchal, byť jsem si nebyl jistý. Teď si myslím, že ten člověk dostal pouze pokyn o vraždě nemluvit, pouze po ní „uklidit.“ Takže asi nemůžu sloužit v odpovědi.

6) Jaký máte názor na trest smrti? Jste pro nebo proti?

Rozhodně jsem proti. Po zavedení analýzy DNA bylo z cel smrti propuštěno mnoho nevinných. Mnoho nevinných už propuštěno být nemohlo. Poprava nevinného je zločin. Poprava vinného je pomsta. Jde nám o pomstu nebo o spravedlnost? Já hlasuji pro spravedlnost a pro doživotní trest, při kterém si odsouzený bude každý okamžik uvědomovat… a takové formy vězení už byly vynalezeny.

7) A poslední otázka samozřejmě nemůže být ani jiná, než co dalšího chystáte?

Když jsem svou první knihu vymyslel, nabídl jsem ji dvěma nakladatelstvím. Jedno ji chtělo hned, druhé odpovědělo za dva měsíce, protože má zpráva kdesi zapadla. Tak mě požádali o něco dalšího. No a do toho se ozvalo nakladatelství první knihy, že se setkala s úspěchem a že by bylo dobré pokračovat. Takže „Přísně tajné skandály“ by měly vyjít v květnu a „Největší záhady českých zemí“ někdy na podzim. Pokud se z toho všeho ovšem nezblázním. :)

Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na budoucí Vaše knihy a přejeme mnoho další úspěchů! (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v únoru 2019). Recezni zmiňované knihy naleznete ZDE.

bottom of page