Dnes se podíváme na zoubek titulu s názvem "Masoví vrazi". V této souvislosti hned z počátku nelze neuvést poměrně závažnou výtku – v knize není správně rozlišováno mezi masovými a sériovými vrahy!!! Zvláště u takto odborného titulu, kterým kniha rozhodně je, to je dosti zarážející. Pátrali jsme tedy po originálním názvu a ten zní: “Base Instincts: What Makes Killers Kill?“ – Tedy „Základní instinkty – Proč vrazi vraždí?“. Ač jsme neměli originál  k dispozici, už z názvu lze dovodit, že chyba vznikla rukou překladatele, který se zřejmě v tématice příliš neorientoval. Vinou toho se v knize sem tam mihne i pojem „sériový vrah“, ale v drtivé většině se používá termín „masový vrah“, ač je častěji řeč právě o vrazích sériových. Knihu v originále napsal americký neurolog (tedy lékař, specialista na poruchy mozkové činnosti) Jonathan H. Pincus, který se dlouhodobě věnuje zkoumání pachatelů násilných trestných činů, především pak vrahů. Jak už doslovný překlad originálního názvu knihy implikuje, kniha si klade za úkol nalézt odpověď na otázku, proč vlastně lidé vraždí, a jak se liší vrahové od zbytku lidské populace. Autor hned na počátku knihy předkládá svoji hypotézu, že se téměř vždy při vyšetření osob, které se dopustily vraždy, setkal se  třemi  shodnými prvky – neurologickou poruchou, zneužíváním (či týráním) v dětství a paranoidním typem myšlení. Kdy největší vliv mají mít právě neblahé zážitky z dětství. Tuto hypotézu pak v průběhu knihy podrobně rozvíjí, vysvětluje a hlavně demonstruje na mnoha případech ze své praxe. Konkrétně můžu zmínit např. případ, kdy vraždila třináctiletá dívka; případ dvojnásobného loupežného vraha; případ sériového vraha šesti prostitutek; atd. Co je škoda, ale lze to plně pochopit, v mnoha popisovaných případech ať už „obyčejných“ či mnohonásobných vražd, které zmiňuje, záměrně změnil názvy míst, jméno obětí i pachatelů. Čtenář si tedy nemůže nic o případech, které ho zaujmou dále dohledat, pokud by chtěl.

Asi největším pozitivem knihy je její vysoká odbornost a tedy informační hodnosta i pro člověka, který se hlouběji o podobná témata zajímá. Autor se pachatelům nejtěžších zločinů věnuje většinu svého profesního života, tedy má co říct a to nejen z hlediska neurologie. V knize je mnoho informací i z oborů jako je psychologie, psychiatrie či kriminologie. A v neposlední řadě se kniha hemží mnoha reálnými případy, což z knihy činí čitelný titul i pro člověka zatím nedotčeného tituly, které se věnují příčinám chování a myšlení vrahů. Každopádně každý čtenář se musí připravit na řadu odborných termínů, na pasáže, které se věnují neurologii, klinickému zkoumání pachatelů, atd. Zkrátka v rámci tématiky jde o knihu, kterou by šlo shrnout slovy – „pro pokročilé“.

A právě proto je pro tentokrát recenze trošku delší a podrobnější. Totiž jste na tematických stránkách, tedy je možnost jít do podrobností a „odborností“ – zvláště u takovéto naučné literatury faktu. Ale nebojte, nebudeme to přehánět. Jen nám dovolte závěrečný postřeh. Ač jde o publikaci vysoce odbornou, od kvalifikovaného odborníka, přesto má autor recenze pocit, že autorův pohled na problematiku násilného jednání je někdy v knize trochu moc „jednooborový“ a „jednostranný“. Totiž, ač se J. H. Pincus věnuje příčinám, proč někteří lidé vraždí a společným faktorům vypozorovaným u většiny zkoumaných násilníků, dosti podrobně a obšírně. Nelze nemít na paměti, že ve své praxi vždy pracoval na objednávku obhajoby – tedy ve prospěch pachatelů. V knize mi tak velmi chybělo více úvah a vyjádření k lidské vůli obecně, k odpovědnosti pachatelů za vlastní jednání, případně k trestní odpovědnosti a názorům na trestání pachatelů. Úplně pak absentoval pohled na zločin ze strany obětí, či například konfrontace některých závěrů a domněnek vyplývajících z vyšetření pachatelů neurologem, se závěry behaviorální analýzy trestných činů. Ale to již přecházíme z recenze do nějaké polemiky… V rámci recenze můžeme s čistým srdcem říci, že knihu nejen doporučujeme, ale dokonce si myslíme, že koho osobnost pachatelů a různé teorie násilného jednání zajímají, měl by si knihu určitě přečíst. Přesto, hlavně kvůli zmatečnému překladu klíčových pojmů a názvu, dáváme za : 2.

 

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2