Nelítostně - Radek Hromuško

Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Název: Nelítostně

Autor: Radek Hromuško

Nakladatelství: XYZ

Rok vydání: 2006, 280 stran

Píše se rok 2005, když celou Českou republikou otřese brutální vražda mladé sedmnáctileté studentky Kamily z Bíliny. Pachatelemi mají být tři mladíci z nichž jeden je bývalý partner oběti. Veřejnost je šokována a případu se ujímají nejen policisté, ali i novináři. A právě v tu chvíli začíná vznikat kniha „Nelítostně“, která bude předmětem dnešní recenze. Na svědomí ji má televizní reportér jménem Radek Hromuško (spisovatel, reportér, scénárista), který se případu „bílinské vraždy“ dlouhodobě věnoval.

Kniha, po kraťoučkém a možná až příliš srdceryvném úvodu, začíná ve chvíli, kdy se reportér od svého šéfa dozvídá o tom, že bude „nasazen“ na "bílinský případ" a vyjíždí na místo neštěstí. Zde pak krůček po krůčku pátrá po všech a všem, co by mohlo o případu cokoli napovědět a ozřejmit tak motivaci pachatelů a vůbec veškeré pozadí brutálního, těžko pochopitelného mordu. Na řadu tak pomalu přichází zpověď místních občanů, kteří si již ledacos šuškají, spolužáků zavražděné dívky a pachatelů, jejich učitelů, rodinných příslušníků oběti, se kterými tráví velkou část času, a nakonec i rodičů klíčového pachatele. Ke konci knihy se reportér dostává i k jednomu z vyšetřovatelů a nakonec i k jednomu z pachatelů, který v tu době čeká ve vazební věznici na soud. Kniha pak končí ve chvíli pravomocného odsouzení mladých vrahů. Vše je rámováno popisem těžkostí a strastí televizního reportéra. Tedy mimo zkoumání pozadí samotného případu se čtenář dozví mnoho i o samotné práci autora knihy a tomu, co vše obnáší natočení kvalitní reportáže, a jak velké úsilí musí její autor vynaložit. Neméně pak autor odhaluje sám ze sebe a své pocity, když po celý čas knihy bojuje s vlastními pochybami, novinářskou etikou, smyslem své práce a extrémními emocemi, které kolem sebe vidí a sám zažívá.

Když přejdu k hodnocení knihy, určitě mohu zmínit to, že čtenáře téměř jistě nenechá klidným a zanechá silný dojem. Jako pozitivum bych určitě zmínil to, že sám autor se snaží vše podat citlivě a často má zajímavé úvahy týkající se jak samotného případu, tak právě práce televizního reportéra krimi případů. To mě dost bavilo. Kladem je určitě i to, že se v rámci své práce dostal téměř ke všem důležitým osobám, kteří byli v případu nějak zainteresováni. Tedy čtenář může nasát nepříjemný pocit toho, jaké je to asi být blízkou osobou zavražděné oběti, a  že být blízkou osobou pachatele není o mnoho lepší. Skvělé bylo také to, že se autor dle mého názoru úspěšně vydává po stopách motivace pachatelů, kdy vražda, na první pohled spáchaná ze žárlivosti, dostává v průběhu času úplně jiný rozměr... Plusem je i to, že uvnitř knihy jsou otisknuty i části deníčku klíčového aktéra případu, což čtenářům opět trochu více poodhalí jeho osobnost. Negativa? Tak zde musím určitě zmínit to, že ač je autorovo zaujetí pro případ pochopitelné a sám uvádí, že si nedokázal udržet odstup, chvílemi mi to zkrátka přišlo až moc předramatizované. Když je poněkolikáté v knize tlačeno na pilu a autor apeluje na city čtenáře, nebo spíše možná chce vyventilovat ty své,  nepůsobí to zrovna přesvědčivě, když jinde zmiňuje, že má jít o objektivní sondou spáchaného zločinu, která jej má co nejvíce osvětlit. V některých reakcích jsem rovněž narazil na to, že čtenáři knize vytýkají, že až moc velkou její část vyplňují pasáže, kde si autor dává „panáka a cígo“, respektive popisuje nepodstatné věci. S tím jsem já osobně potíže neměl, ale jev častý to je, o tom žádná. Přesto, hlavně kvůli tomu, že kniha ve mně zanechala celkem silný dojem, hodnotím za pěkných: 2-

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-