Úvaha reagující na pražskou masovou střelbu na FF UK a tématiku mediálního pokrytí podobných incidentů. Mediální pokrytí masových vražd (Zveřejněno: 22. 12. 2023) Včerejší tragická událost je v rámci ČR bezprecedentní věc. Ač si mnozí jistě vzpomenou na střelbu v Uherském Brodě (2015) či ostravské nemocnici (2019), na obdobné útoky nejsme jako společnost zvyklí (a buďme za to vděční!). Co však může být kvůli této výjimečnosti problémem, že my všichni asi nejsme z mnoha hledisek připravení něčemu podobnému čelit. Z hlediska emocí a psychiky, možná i z hlediska bezpečnostního, což jistě bude předmětem debat. Čemu se však chci v této stati či úvaze věnovat je mediální pokrytí, které rovněž patří do aspektů, kde můžeme být do budoucna připravenější (Tento text je pouhým zamyšlením jednoho člověka, nikoli hlubším rozborem daného problému, ale bych byl rád, kdyby se toho někdo zhostil). Samozřejmě hlad a touha po informovanosti bývají v případech tak extrémních událostí, jakou byla včerejší masová střelba, pochopitelné a očekávatelné. Média ze své podstaty nemohou pominout, zvlášť u tak extrémní události, co, kdy, kde a jak se stalo. Co však stojí za zvážení, je hloubka poskytovaných informací, četnost a míra mediálního pokrytí, tok informací z časového hlediska i celkový způsob informování o podobných událostech. Jeden z klíčových problémů spočívá v tom, že z řad masových vrahů existuje četná podmnožina, kterou k jejich hrůzným činům motivuje i určitá zvrácená představa a touha po slávě. Čehož se jim po spáchání masové vraždy bohatě dostává. Prakticky ihned po událostech je na ně upřena obrovská pozornost. Jsou sdíleny jejich jména, fotky, je detailně rozebírána jejich motivace a životní příběhy. K incidentům se rovněž vyjadřují i vrcholní politici a další osobnosti veřejného života. Děje se to prakticky okamžitě a probíhá nepřetržitě, on-line, čehož jsme svědky právě nyní, a v tomto duchu se nese klidně i řada dnů či týdnů po tragické události. A přesně toto vše pak může někdy inspirovat další problematické, narušené jedince, kteří touží střelce napodobit a rovněž si vydobýt tuto „nechvalnou slávu“. Toto bývá označováno za tzv. "copycat efekt" či "efekt nákazy". Americké studie naznačují, že čím větší mediální pozornosti se střelci dostane, tím pravděpodobnější bude událost inspirovat budoucího masového střelce. Jedna ze studií např. prezentuje, že po masové střelbě je zvýšená šance, že v příštích 13 dnech dojde k další. Jiné studie pak prezentovaly závěry, že mediální pokrytí masové střelby může zvýšit frekvenci střeleb na mnohem déle než zmíněné dva týdny. V době stále masivnějšího využívání sociálních sítí a v době, kdy grafický materiál z takových incidentů může pořídit prakticky kdokoliv a ihned sdílet na internetu, je rozsah a rychlost šíření takových záběrů a informací enormní, čehož jsme opět v tuto chvíli přímými svědky, což je z popsaných důvodů rizikové a může situaci ještě zhoršit. Dle amerických studií se mezi lety 2010 a 2017 některým masovým střelcům v měsíci následujícím po útoku dostalo větší pozornosti médií než nejslavnějším filmovým a hudebním hvězdám, případně profesionálním sportovcům. A to je opět to, po čem řada masových vrahů touží, a co je v kombinaci s jejich vadnou osobností (např. maligním narcismem) může dovést k naplánování a provedení podobného útoku, který se včera v ČR odehrál. Z toho důvodu řada organizací a kampaní (např. kampaň FBI a Texaské státní univerzity „Don’t Name Them “) vyzývá, aby sdělovací prostředky upíraly střelcům slávu tím, že o nich nebudou sdělovat tolik podrobností a místo toho budou směřovat pozornost k obětem či hrdinům tragickýxh událostí a jejich příběhům. Tyto výzvy také doporučují, aby se média zabývala masovými střelbami, aniž by jmenovala střelce nebo popisovala jejich životy či motivace, případně to činila s obezřetností a zdrženlivostí. Snížení pozornosti, která se masovým střelcům po činu dostává, pak má vést k tomu, že bude méně obsedantních fanoušků, kteří se budou toužit stát jejich napodobiteli. Pochopitelně ani sebepřísnější dodržování těchto zásad nemůže vést k vymizení fenoménu masových vražd, ale především v množině těch pachatelů, u nichž je hlavním hnacím motorem „sláva“, by to pomoci mohlo. Pochopitelně, sociologové, kriminalisté, kriminologové, forenzní psychologové a další by měli zločince a jejich zločiny studovat – ale hlavní je, aby nedocházelo ke glorifikování pachatelů tím, že jim bude poskytnuto příliš velké kvantum mediálního prostoru. Z tohoto důvodu se nedoporučuje sdílet jejich manifesty, dopisy, jejich příspěvky na soc. sítích a podobně. Poslední věc, která stojí za zmínku a úvahu. Dle policie existuje vážné podezření, že včerejší pražské masová střelba může mít stejného pachatele, jako dvojnásobná vražda v Klánovickém lese, která se odehrála 15. prosince. Bez ohledu na to, jestli se toto podezření potvrdí či nikoliv, musíme opět obrátit pozornost k mediálnímu pokrytí. Zaznamenali jste, kolik prostoru bylo zločinu v Klánovickém lese v posledním týdnu v médiích věnováno? Kolik různých rozhovorů, komentářů a článků bylo zveřejněno? Kolik bulvárních i seriózních médií tím takřka zaplnilo své titulní stránky? Kolik „zaručených“ informací sdíleli nejrůznější lidé, a jaký humbuk vyšetřování provázel? Dovoluji si tvrdit, že od vraždy Aničky Janatkové, kterou v roce 2010 hledala takřka celá republika, načež sledovala dopadení a sebevraždu jejího pravděpodobného vraha, v ČR nevídaná věc! Mělo toto pokrytí nějaký užitek? A mohlo to mít, či to dokonce mělo, nějaký efekt na konkrétní osoby? Ponechme tyto otázku v éteru… Co tedy teď? Na zítra je vyhlášený den státního smutku, pak budou Vánoce. Měli bychom tedy podle mého především nechat policii pracovat, tiše truchlit za ty, kteří o Vánocích nebudou moci být se svými blízkými, myslet na pozůstalé a nechat odeznít to zlé, co v nás tento zločin vyvolal. Však na analýzy a odpovědi na všechny otázky bude času dost. PS: Možná můžete namítnout, co to tu mudruje nějaký týpek, z webu, který se přesně těmto tématům věnuje. Sám jsem toto dilema nejednou řešil (naši pravidelní čtenáři asi ví). Rozřešení zatím nemám. Snažím se to však dělat i s vědomím výše uvedeného co možná nejseriózněji a vyvarovat se zbytečných chyb. Další články Copyright © 2009 - 2023 SerialKillers.cz Komentáře

Přehled nejhorších masových vrahů po roce 2000 napříč celým světem. Díl pátý - masové vraždy v roce 2008. Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 5 - období 2008 (řazeno chronologicky) Tento článek mapuje nejzávažnější masové vraždy spáchané po roce 2000. Než přistoupíme k samotnému přehledu, považujeme za nutné vymezit, jaká kritéria byla pro zařazení jednotlivých případů zvolena a jaké typy útoků naopak zahrnuty nebyly. Podobné soupisy masových vražd nejsou výjimečné. Často však spojují události pouze na základě počtu obětí, aniž by bylo zřejmé, proč jsou zahrnuty některé případy a jiné nikoli. Výsledkem bývá směšování skutků, které mají společný pouze rozsah následků, nikoli povahu či kontext. Které masové vraždy souhrn popisuje Za „nejhorší“ byly pro účely tohoto článku považovány útoky s nejzávažnějšími následky, tedy ty, při nichž zahynulo devět a více osob (bez pachatele). Tato hranice byla stanovena na základě porovnání dostupných případů (i vzhledem k časovým možnostem autora) a představuje metodologickou podmínku zařazení. I při jejím uplatnění bylo identifikováno více než 150 událostí . Snížení hranice na osm obětí by znamenalo rozšíření seznamu minimálně o dalších 50 případů. Naším cílem bylo zachytit všechny události splňující stanovená kritéria, tedy žádný relevantní případ neopomenout. Z tohoto důvodu bylo nutné prověřit přibližně dvojnásobný počet smrtelných incidentů oproti konečnému počtu zařazených událostí. Případy, které byly následně vyřazeny, nesplňovaly buď podmínku minimálně 9 zemřelých obětí, nebo spadaly do kategorií, jež jsme se rozhodli do přehledu nezahrnout (viz níže). Přes snahu o maximální úplnost nelze zcela vyloučit, že zejména v méně medializovaných regionech došlo i k dalším činům splňujícím zvolená kritéria, u nichž se nepodařilo dohledat dostatečně ověřitelné informace. Které činy v souhrnu nenajdete Co naopak nebudeme popisovat , jsou teroristické útoky . Důvodem není pouze jejich vysoký počet, ale především jejich odlišná povaha. Podrobné srovnání by přesahovalo rámec tohoto textu; uvedeme proto pouze základní vymezení. Teroristický čin je primárně nástrojem k dosažení politických, náboženských či ideologických cílů prostřednictvím vyvolání strachu a destabilizace společnosti. Typickým znakem bývá napojení na širší ideologické či organizační struktury , případně přímá či nepřímá logistická či jiná podpora dalších osob . Oproti tomu tzv. „klasická“ masová vražda bývá zpravidla motivována individuálními pohnutkami – osobní záští, pomstou, frustrací, touhou po „slávě“ či jinými osobními motivy . Tyto činy obvykle nebývají koordinovány s dalšími osobami ani neslouží jako nástroj širší strategie. Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika , příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady , ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela , který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil . Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015 , která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných , i když zde už je situace složitější. Pachateli byli manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu . Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli . Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován. Naopak jsme pro účely srovnání a jako ilustraci toho, jak tenká může být hranice mezi teroristickým činem a „klasickou“ masovou vraždou , zařadili i činy A. Breivika a O. Mateena . Oba útoky byly nepochybně motivovány politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením pachatelů. V případě A. Breivika však primárním cílem nebylo vyvolání strachu jako prostředku nátlaku na stát či společnost, ale spíše demonstrativní čin, kterým chtěl svým názorům zajistit publicitu a prostor ve veřejném diskurzu. U O. Mateena je situace ještě komplikovanější. Přestože při útoku deklaroval jednání ve jménu tzv. Islámského státu, podle dostupných informací jednal samostatně, bez přímých organizačních vazeb, koordinace či podpory ze strany této struktury, a to jak při plánování, tak při samotné realizaci činu. Zařazení těchto případů je proto nutno chápat jako metodologicky hraniční a sloužící především k demonstraci limitů zvolených kritérií . V souhrnu rovněž nejsou popisovány masové vraždy , které byly součástí širší kontinuální kriminální struktury nebo války (tedy zahrnuty nebyly např. masové vraždy v rámci drogových válek , vyřizování rivality gangů, mafií a kartelů , masové vraždy spáchané regulérními armádami, paramilitárními skupinami , ani dlouhodobými kriminálními strukturami ). Rozhodujícím kritériem je izolovanost činu , nikoli však počet pachatelů, tedy výčet obsahuje i masové vraždy spáchané malou skupinou pachatelů – typicky dvojicí. Každý případ byl zpracován stručně podle základního rámce : Co se stalo? Kdy a kde? Jak byl čin proveden? Proč k němu došlo? Zvláštní pozornost byla věnována odlišení příčin, motivů a bezprostředních spouštěčů . Toto rozlišení je však často problematické. Řada pachatelů spáchá po činu sebevraždu, čímž znemožní hlubší porozumění jejich jednání. I v případech, kdy pachatel přežije, mohou být jeho výpovědi neúplné, účelové či psychologicky zkreslené. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na smrtícím jednání. Snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny, motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora . Míru jeho přesnosti musí posoudit čtenář. Závěrečná poznámka Napříč analyzovanými případy se opakovaně objevuje jediný univerzální moment: bezprostřední otázka „Proč? “. Jednoznačná odpověď však často neexistuje. Masová vražda je téměř vždy výsledkem souhry více faktorů – osobních, sociálních i situačních. Přesto lze konstatovat, že bez ohledu na deklarovaný motiv zůstává takový čin krajně bezohledným a odporně sobeckým aktem , jehož následky dalece přesahují samotného pachatele. 38. Chai Gongmin – Čína – 11. 2. 2008 – 10 + 0 (1987-2008) K tzv. masové vraždě v rodinném kruhu došlo brzy ráno dne 12. února 2008 ve vesnici Jiazi, prefektura Baoding, provincie Hebei v Číně . Toho dne vnikl jednadvacetiletý Chai Gongmin do domu svých příbuzných z širšího rodinného okruhu . Údajně šlo o dům patřící jeho babičce a strýci. Jisté je, že pachatel postupně kovovou tyčí napadl celkem deset osob , včetně malých dětí; nejmladší oběti byly pouhé čtyři roky. Devět osob zemřelo na místě, jedna další podlehla svým zraněním po několika dnech hospitalizace. Po činu Chai uprchl do okolních hor , kde se mu navzdory rozsáhlé pátrací akci podařilo několik dní skrývat. Následně byl dopaden policií a později odsouzen k trestu smrti . Pokud jde o vnější příčiny činu , mezi Chai Gongminem a částí jeho širší rodiny existovaly dlouhodobé konflikty . Ty se měly týkat zejména rodinných pozemků. Šlo jak majetkové spory , tak spory sousedského rázu , kdy podle některých zpráv pachatel rodinu obětí vinil z opakovaného odkládání odpadu na pozemek jeho domácnosti. Motivem jednání byla s vysokou pravděpodobností msta vycházející z dlouhodobě pociťovaného příkoří. Konkrétní bezprostřední spouštěč násilného jednání nelze z dostupných zdrojů jednoznačně určit. Období lunárního nového roku znamená tradiční rodinná setkání a koncentraci většího počtu příbuzných na jednom místě, stejně jako zvýšenou konzumaci alkoholu. Není však zřejmé, zda pachatel této situace záměrně využil, nebo zda k útoku došlo v důsledku spontánní eskalace dlouhodobých konfliktů během rodinného setkání, případně zda sehrál roli i alkohol. Veřejně dostupné zdroje detailní popis bezprostředních okolností činu neobsahují. 39. Hu Baoqiang – Čína – 17. 5. 2008 – 16 + 40 (26. 11. 1964 – 17. 5. 2008) Dne 16. května 2008 se již po několikáté účastnil třiačtyřicetiletý farmář, Hu Baoqiang , hazardních her ve vesnici Longhua, v oblasti města Wenzhou, v čínské provincii Zhejiang . Tentokrát však prohrál a následně se dostal do sporu s jinými hráči , které obviňoval z podvodu. Hned následujícího dne ráno Hu naložil na traktor plynovou lahev a výbušniny nitroaminového typu , načež se traktorem vydal k nelegální herně. V blízkosti místa, kde se hazardní hry odehrávaly pak došlo k silné explozi , při které zemřelo 17 osob včetně pachatele a dalších 40 jich bylo zraněno . Mezi obětmi byli jak přítomní hráči, tak i náhodní lidé . Ve zdrojích se liší popis iniciace výbuchu. Není tak zřejmé, zda k němu došlo předčasně po kolizi dvou vozidel (traktoru s výbušninami a mikrobusu) či výbušné zařízení odpálil sám Hu v konkrétní okamžik. Lze tak dovodit, že v tomto případě šlo o masovou vraždu s krátkodobou přípravou , kterou vyvolala prohra pachatele den před útokem a přesvědčení, že protihráči podváděli. Jednání lze tedy chápat jako tzv. reaktivní agresi , která se projevuje nízkou mírou kalkulu, silným emočním nábojem (typicky vztekem) a bývá vyvolána určitým podnětem. Motivem činu byla msta směřovaná především proti protihráčům, ač následky výbuchu postihly širší okruh osob. 40. Abdullah Saleh Al-Kohali – Jemen – 30. 5. 2008 – 10 + 20 (1981 – 4. 3. 2009) V pátek 30. května 2008 se odehrál ozbrojený útok před jednou z mešit ve vesnici Bait Al-Aqari v distriktu Kohali (gubernie Amran) na severu Jemenu . Na následky střelných poranění nakonec zemřelo 10 osob (6 na místě, zbylí v nemocnici) a dalších nejméně 20 osob bylo zraněno . Zprvu se objevily spekulace o možném teroristickém pozadí činu, protože obdobné incidenty nebyly v Jemenu ničím zcela neobvyklým, nicméně již prvotní setření ukázalo, že za masakrem spíše stojí individuální konflikt. Útok měl totiž na svědomí místní muž jménem Abdullah Saleh Al-Kohali (zdroje uvádějí věk kolem 27 let ). Pachatel se ke spáchanému zločinu přiznal a uvedl, že chtěl bránit svoji čest a pomstít se muži, který jí znesvětil. Muž, vůči kterému pachatel cítil zášť a který byl mezi oběťmi útoku, měl mít opakované sexuální styky s pachatelovou sestrou a třikrát jí přivést do jiného stavu. Saleh Al-Kohali byl okolím označován za „psychicky nevyrovnaného muže “ a tedy bylo znalecky zkoumáno, zda-li je za svůj čin trestně odpovědný. Soud nakonec jeho příčetnost potvrdil a jemenský masový vrah byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. Ten byl vykonán v březnu roku 2009. K masové střelbě byla použita automatická puška (některé zdroje uvádějí „kulomet“) bez bližšího upřesnění. Příčinou ataku tedy zřejmě byly spory o čest rodiny . Motivem činu byla msta člověku, který se v očích pachatele provinil proti místním zvyklostem tím, že udržoval vztah s pachatelovou sestrou, nicméně útok byl veden i proti dalším, nezúčastněným, osobám. 41. Matti Juhani Saari – Finsko – 23. 9. 2008 – 10 + 11 (20. 5. 1986 – 23. 9. 2008) Dalším popsaným případem je tzv. školní masakr , který se odehrál 23. září 2008 na odborné - hotelové škole ve finském městě Kauhajoki . Toho dne vstoupil do budovy, krátce před 11. hodinou, student gastronomie na oné škole, dvaadvacetiletý Matti Juhani Saari , vyzbrojen legálně drženou pistolí Walther P22 a několika podomácku vyrobenými molotovovy koktejly . Na sobě měl tmavé oblečení a lyžařskou kuklu. Takto vybavený nejprve vstoupil do třídy kde studenti psali test a spustil střelbu. Nezasažení studenti buď prchali, okny, dveřmi, kudy se dalo, nebo se schovávali za lavicemi. Poté Saari vstoupil postupně ještě do několika tříd, v několika místnostech rozlil po podlaze benzín a zapálil je j, do jiných učeben pak vhodil donesené zápalné lahve. Když na místo dorazila první hlídka, Saari na ně skrz okno několikrát vystřelil a donutil je k ústupu, čímž získal další čas. V mezičase se pohyboval po škole a střílel buďto do oken nebo do lidí, které potkal. Mezi postřelenými byl i školník. Ten pak uvedl, že Saari byl na čin velice dobře připravený a působil klidně a chladnokrevně . Pachatel rovněž stihnul v mezičase zavolat jednomu příteli, kterému oznámil, co udělal a rozloučil se s ním. Když na místo dorazily posily, útočník se střelil do hlavy a na následky tohoto zranění o hodinu později zemřel. Podle svědků si mladý pachatel ve vraždění přímo liboval a choval se velmi klidně a agresivně. Vždy se přiblížil k jednotlivým obětem a pak až z blízkosti vystřelil. Podle zúčastněných se rovněž nesetkal s téměř žádným odporem. Nakonec si řádění tohoto masového vraha vyžádalo celkem 10 usmrcených obětí (8 studentek, 1 student a 1 učitel – studenty školy tvořilo 90% dívek, čili nešlo o agresi zaměřenou přímo na dívky). Dalších 11 osob pak bylo zraněno . Pistoli použitou při ataku si Saari zakoupil měsíc před útokem, tedy krátce poté, co si udělal zbrojní pas. Jako podstatný fakt je třeba uvést, že Saari byl vyslýchán pouhý den před útokem policií . Stalo se tak v důsledku několika videí s podobným - agresivním obsahem , které v průběhu asi 1 měsíce umístil na YouTube. Ve videu, které nahrál na internet zhruba týden před masovou vraždou, je natáčen, jak střílí na střelnici, poté namíří zbraň na kameru a pronese větu: „Vy zemřete jako další! “, což doprovodí několika výstřely směrem ke kameře. Na policii však uvedl, že vlastní zbrojní průkaz a video byla pouhá legrace. Vyšetřovatelé po masové vraždě zjistili, že mladík o podobném činu uvažoval roky. Při prohlídce jeho pokoje ve studentské ubytovně našli řadu důkazů o jeho nenávisti k dalším lidem . V jeho domě našli poznámky, ve kterých např. stálo: „nenávidím lidi a celou lidskou rasu “ nebo „řešením je Walther 22 “. Policisté pak sdělili, že podle poznámek Saari „měl potíže a nenáviděl všechno “. Dále stojí za zmínku, že existuje podezření, že Saari se prostřednictvím internetu znal s pachatelem, který necelý rok předtím spáchal obdobnou masovou vraždu. Při té 18 letý student, Pekka-Eric Auvinen , rovněž nejprve nahrál video na internet a později ve škole palnou zbraní usmrtil 8 osob , než spáchal sebevraždu. Podle některých zdrojů spolu oba mladí muži na internetu hráli akční hru Battlefield 2 (kde měli být ve společném týmu) a v online konverzaci občas plánovat provedení nějakého podobného činu. Nicméně v roce 2009 policie uvedla, že podle vyšetřování se tito dva mladí muži neznali, ač si pořídili zbraň v totožném obchodě. Nicméně inspirací však masová vražda z roku 2007 pro Saariho jistě byla . Jelikož o zabíjení lidí uvažoval již od roku 2002, nemohl předešlý masakr nezaregistrovat. Dalším střípkem do mozaiky je, že Matti Saari byl v roce 2006 měsíc v armádě, ze které byl propuštěn poté, co spustil při cvičení střelbu bez povolení. Vojáky byl popisován jako klidný, ale trochu divný mladík. Na druhou stranu Saari nebyl osamělý a měl i poměrně dost přátel , chodil se bavit do společnosti, i když nebyl vysloveně společenský typ. Podle jiných svědectví pak byl Saari na střední škole terčem šikany , kvůli čemuž ji opustil. Rovněž měl velice rád zbraně , jejichž vlastnění a používání má ve Finsku hlubokou historii. Obsah jeho poznámek i veřejných projevů ukazuje na dlouhodobě pěstovanou nenávistnou a nihilistickou ideologii zaměřenou proti společnosti jako celku . Útok tak lze chápat jako vědomý akt agrese vůči okolnímu světu , nikoli jako impulzivní reakci na konkrétní bezprostřední událost. Přímý spouštěč však zůstává nejasný; předchozí školní masakr z roku 2007 mohl představovat významný inspirační moment. 42. Kazuhiro Ogawa – Japonsko – 1. 10. 2008 – 16 + 9 (nar. 1962) Ve středu 1. října 2008 zachvátil požár kino pro dospělé v tzv. „Red light district “ (čtvrti červených luceren) v japonském městě Osaka . Požár vypukl kolem třetí hodiny ranní, kdy většina zákazníků, kteří obývali kabinky vybavené malou postelí a televizí s DVD přehrávačem, spala. Podle policie a hasičů se požár z přízemí rozšířil do prvního patra sedmipodlažní budovy, a než se ho podařilo uhasit, trval asi 90 minut. Většina malých kójí, které byly využívány nejen ke sledování pornofilmů, ale i jako levná možnost přespání , byla v době požáru obsazena. Celkem v tu dobu bylo v kójích ubytováno kolem 30 zákazníků. Požár nakonec zmařil život 16 mužů a 9 dalších bylo zraněno – všichni na následky inhalace kouře. Policie následně přišla s tím, že požár byl způsoben úmyslně a v této souvislosti byl zadržen šestačtyřicetiletý muž jménem Kazuhiro Ogawa . Pachatel měl v jedné z kabin zapálit noviny, které si pro tu příležitost do kina přinesl. Poté se požár rozšířil, což vedlo k výše popsaným tragickým následkům. Ogawa, nezaměstnaný muž, zprvu zapíral, později se však k úmyslnému způsobení požáru přiznal a omluvil se za jeho následky. K motivu uvedl prý pouze to, že již byl unavený životem a hodlal spáchat sebevraždu . Nicméně poté, co viděl, jak kouř vyplňuje jeho pronajatou kóji, dostal strach a utekl. Co se týká jeho osoby, zdroje uvádí, že poté co prohrál celý svůj majetek v hazardních hrách a obrovsky se zadlužil, rozvedla se s ním manželka (10 let před popisovanou událostí) a on skončil opuštěný a bez prostředků, odkázaný na dávky sociální péče a se stále trvající závislostí na hazardu. Dva týdny před osudným dnem údajně požádal přítele, aby mu půjčil 10 000 jenů, ten mu však nevyhověl. Ač u soudu Ogawa opět změnil názor a svou vinu na požáru popíral, byl nakonec odsouzen k trestu smrti . Tento rozsudek v roce 2014 potvrdil i nejvyšší japonský soud. Podle posledních zpráv (r. 2022) rozsudek zatím nebyl vykonán . Případ představuje specifickou kategorii masové vraždy , kdy primárně deklarovaným záměrem pachatele byla sebevražda, avšak zvolený způsob provedení objektivně ohrozil a následně usmrtil další osoby. Otázka, zda Ogawa jednal s přímým úmyslem usmrtit i ostatní, nebo byl s takovým následkem alespoň srozuměn, byla předmětem soudního posouzení; konečný rozsudek kvalifikoval čin jako úmyslné usmrcení , tedy vraždu. Z hlediska motivace lze vycházet z jeho dlouhodobě nepříznivé životní situace, zadlužení, sociální izolace a závislosti na hazardu, kdy primárním motivem mohla být skutečně touha po sebevraždě , nicméně jelikož byla provedena tak nebezpečným způsobem pro okolí, je možné, že v mysli pachatele hrály roli i další motivační faktory, např. touha po vzbuzení pozornosti či určitá msta – toto však nebylo jednoznačně prokázáno. Bezprostřední spouštěč nelze s jistotou určit; nevyhovění jeho žádosti o půjčku dva týdny před incidentem však mohlo představovat jeden z možných stresových faktorů v období před činem. Skutečnost, že po rozšíření požáru nevyvinul žádnou snahu varovat ostatní ani přivolat pomoc, byla soudem vyhodnocena jako významný faktor při posuzování jeho odpovědnosti. 43. Bruce Jeffrey Pardo – USA – 24. 12. 2008 – 9 + 3 (1963 – 24. 12. 2008) Masová vražda nazývaná jako tzv. „Covinský masakr “ se odehrála v městečku Covina na předměstí Los Angeles v americkém státě Kalifornie, chvíli před půlnocí mezi americkými vánočními svátky Christmas Eve a Christmas Day . Toho večera zaklepal pětačtyřicetiletý Bruce Jeffrey Pardo , převlečený za Santa Clause, na dveře domu rodičů jeho bývalé manželky . V jedné ruce držel podomácku vyrobený „plamenomet“ , respektive improvizované zařízení k rozstřiku zapáleného paliva, které bylo zabaleno jako vánoční dárek, ve druhé ruce držel legálně drženou poloautomatickou pistoli ráže 9 mm a za opaskem měl další 3 zbraně stejného kalibru (v médiích uváděny pistole SIG Sauer ). Když se dveře otevřely, pachatel nejprve vystřelil po osmileté dívce, kterou spatřil jako první a vážně ji zranil. Poté vstoupil do domu a začal bez rozlišení střílet do hostů vánoční oslavy, kterých bylo přibližně 25 až 30. Vyděšení hosté se ukrývali různě v domě, za nábytek, do jiných místností. Někteří zas skákali z oken ven. Když byla střelba u konce, vzal Pardo upravené zařízení k rozstřiku paliva a s jeho pomocí dům zapálil. Celkem si tato masová vražda nakonec vyžádala 9 obětí na životech (většina zamřela v důsledku střelných poranění, zbylí v důsledku požáru) a 3 zraněné . Mezi zavražděnými byla jak mužova exmanželka, tak její rodiče a další její příbuzní. Pardo se po útoku převlékl do svého oblečení a autem odjel do domu svého bratra , vzdáleném asi 50 km od místa činu. Tam nakonec pomocí pistole spáchal sebevraždu . Existují indicie, že původní plán zahrnoval ještě usmrcení Pardovo matky a rozvodového právníka své ex-manželky. Pardova matka totiž podle něj v rozvodu více soucítila s jeho ex-manželkou. Kvůli nemoci se však osudné vánoční oslavy nezúčastnila. Po činu měl Pardo pravděpodobně v úmyslu uprchnout ; policisté nalezli důkazy, které této verzi nasvědčovaly (hotovost, cestovní plány). Nicméně Pardo sám utrpěl při svém žhářském útoku popáleniny třetího stupně na rukách a možná i kvůli tomu plán útěku vzdal a spáchal sebevraždu. Vnější příčiny této masové vraždy zřejmě úzce souvisí s konfliktním rozvodem. Pardo a jeho žena spolu byli oddáni v roce 2006. Manželství však nevydrželo a manželka podala v září 2008 žádost o rozvod. Pouhý týden před masakrem skončilo řízení o vypořádání majetku . V něm bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že Pardovi zůstane dům, ale musí ženě vyplatit 10 000 USD, s čímž nesouhlasil. Poukazoval především na to, že manželka žije zdarma v domě svých rodičů, jezdí v drahém autě, stravuje se v restauracích a navštěvuje golfové akce, zatímco Pardo byl v červenci 2008 propuštěn ze zaměstnání (podle médií kvůli vykazování neodpracovaných hodin) a je nezaměstnaný. Mimo rozvodu a ztráty zaměstnání nelze nezmínit ještě dlouhodobý pocit viny , který měl Pardo podle některých svědectví kvůli svému synovi z předchozího manželství . Ten totiž utrpěl vážné poškození mozku v době, kdy ho měl Pardo hlídat. Nedlouho po úrazu se s matkou syna rozešel a kontakt se synem přerušil. Existenci prvorozeného syna před svou pozdější manželkou tajil. Co se týká osoby pachatele, nebyl v minulosti trestán a neměl žádné známé problémy se zákonem. Sousedé ho popisovali jako běžného, případně dokonce velmi milého člověka. Byl aktivní v náboženské komunitě a měl přátele. Neodpovídal tedy stereotypní představě sociálně izolovaného „podivína“. Motiv činu lze interpretovat jako akt pomsty namířený proti bývalé manželce a její rodině. Jako příčiny lze označit kumulaci osobních a ekonomických ztrát (rozpad manželství, ztráta zaměstnání), přičemž bezprostředním spouštěčem mohl být ukončený majetkový spor v rámci rozvodu, kde k vypořádání došlo pouhý týden před masakrem. DALŠÍ MASOVÍ VRAZI Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Detailní článek o australském sériovém vrahovi, který krutě usmrtil nejméně 7 turistů, ale panuje podezření až o 30 obětech! HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Ivan Milat 4 .9. 2009 (aktualizace 12/2019) Ivan Milat - australský sériový vrah, který v letech 1989-1992 unesl, oloupil, sexuálně zneužil, trýznil a zavraždil nejméně sedm turistů. Jejich těla následně ukryl v lese Belanglo jižně od Sydney. Jeho oběťmi byly jak ženy, tak muži. V době, kdy páchal své zločiny, žil tento nebezpečný a agresivní muž samotářským životem. Milat se nikdy k žádné z vražd nepřiznal a existuje vážné podezření, že má na svědomí mnohem více obětí. Narozen: 27. 12. 1944 Zemřel: 27. 10. 2019 Země: Austrálie Počet obětí: 7-28+ Unikal: 4,5 roku Vražedná aktivita: 1989-1992 Přezdívka:„vrah baťužkářů" Do Austrálie každoročně přijíždějí turisté, především mladí lidé z celého světa, aby poznávali zdejší pobřeží, lesy, pouště i nekonečné pláně. Velkou část z nich tvoří stopaři , kteří se s oblibou toulají krajinou. A právě na takové oběti vrah číhal . Ivan Milat byl krutý, sadistický pachatel, který v letech 1989-1992 unesl , oloupil , sexuálně zneužil , trýznil a zavraždil nejméně sedm turistů . Jejich mrtvá těla pak pohodil v lese Belanglo jižně od Sydney. Milat byl menší, snědší a šlachovité postavy. Měl pronikavý pohled a pečlivě pěstoval mužný knír. Během let, kdy páchal své zločiny, žil naprosto samotářským životem. Pojďme si jeho případ podrobněji připomenout. Ivan Milat Ivan Milat se narodil 27. prosince 1944 jako páté ze čtrnácti dětí (10 chlapců a 4 dívky). Rodina žila na odlehlém venkově a její členové byli velmi úzce semknutí. K cizím lidem se stavěli nedůvěřivě a udržovali s okolím jen omezené kontakty. Spojovala je především vzájemná oddanost. Jeho otcem byl Stefan Milat , jugoslávský imigrant , který zprvu pracoval v přístavu a později se začal věnovat farmaření. Byl to přísný, až despotický otec , který děti bil, ale díky své pracovitosti dokázal rodinu uživit. Sousedé vzpomínali na jednu obzvlášť drastickou příhodu , kdy Stefan Milat stál na zádech svých dvou synů, kteří leželi na břiše, a bezhlavě je bil holí . Jeho sklon k násilí byl všeobecně známý. Kvůli pracovnímu vytížení však býval často mimo domov, proto se o rodinu a děti starala především matka . Tou byla Margaret , dcera anglických imigrantů, která Ivana Milata porodila ve 24 letech. Oblíbenou rodinnou činností byla střelba . Ivan a jeho bratři se nejraději potulovali se zbraněmi po okolních lesích , dokonce si sami vyráběli pušky a revolvery. Se svým arzenálem mizeli v lese, kde lovili králíky a ptáky . Ivan Milat dokázal už jako mladík trávit dlouhé hodiny cvičením s činkami , aby si vypracoval postavu. Oblékal se co nejlépe , jak mu to finanční možnosti rodičů dovolovaly, a nosil u sebe zbraň . Byl fascinován vlastním zevnějškem a svému vzhledu přikládal mimořádnou důležitost. Už v té době měl špatnou pověst . Jeho tehdejší spolužák vzpomínal: „Měl jsem z něho strach. Byl to skoro teror, co kolem sebe šířil. Měl v sobě něco zlého. A já jsem věděl, že v budoucnosti udělá ještě něco horšího. Ivan mě velmi často bezdůvodně bil. Milatovi nešlo o běžné malé potyčky na školním dvoře, chtěl mě doopravdy zranit. Milat nebyl špatný, ale zlý. “ Ivan Milat v mládí Jestliže jako chlapec obdivoval střelné zbraně , během dospívání jeho záliba přerostla přímo v posedlost . Spolu s bratry dokonce vybudoval na rodinném pozemku střelnici . Zbraně pro něj měly mimořádný význam . Tehdejší Ivanův šéf vzpomínal: „Máte pijáky a máte hráče. A Ivan měl nůž…,takovej, že byste s ním klidně mohl podříznout i koně. “ Bývalý Milatův šéf také vzpomínal na den, kdy Milat hrdě předvedl kolegům svou sbírku zbraní . Prý se spokojeně usmíval, když ostatní obdivovali jeho neobvyklý arzenál. Jeho součástí byl i zmíněný velký lovecký nůž , který Milat neustále nosil u sebe. Tvrdil, že ho používá ke krájení jablek, ale šéf mu odpověděl, že takovou čepelí by se mnohem lépe vyvrhovala zvířata. Milat se na to usmál a poznamenal, že člověk nemůže být nikdy dost opatrný a neví, kdo ho kdy sleduje. Jindy zase své kolegyni nabídl, že ji zbaví manžela: „Jestli se chceš zbavit starého, stačí říct. Žádnej problém. Za padesát dolarů tě jej rychle zbavím. Jestli nemáš peníze, budeš mi to splácet “, čímž myslel sexuální služby. Ač Ivan Milat v mládí rád pil, časem si umínil, že se alkoholu i užívání drog zdrží , což ho odlišovalo mezi ostatními vrstevníky a kolegy. S postupným osamostatňováním od rodiny se Milat začal dostávat do konfliktů se zákonem , zpočátku především kvůli méně závažným proviněním . Jeho první zaměstnavatel, v jehož obchodě s ovocem Milat přibližně rok pracoval, ho zpočátku považoval za poměrně pracovitého a spolehlivého mladíka. Tento příznivý dojem mu však dlouho nevydržel. Problémy začaly, když Milat požádal zeměstnavatele, aby mu ručil za půjčku na vytoužený automobil. Muž souhlasil pod podmínkou, že Milat bude půjčku řádně splácet. Ten si automobil skutečně pořídil, brzy však přestal splátky hradit a závazky tak přešly na jeho ručitele. Přestože se Milat později ze svých finančních problémů dostal, svému věřiteli se ani nepokusil zavděčit. Naopak mu začal společně s několika bratry vyhrožovat . Terčem výhrůžek se stala i jeho manželka. Konflikt nakonec vyústil v krádež , při níž bratři Milatové z obchodu odcizili zbraně a cennosti patřící ženě zaměstnavatele. Když to muž zjistil, došla mu trpělivost a s Ivanem se popral . Později na událost vzpomínal: „Milat s bratry vnikl do mého obchodu a odcizil předměty, které patřily mé ženě. Tak jsem ho praštil do hlavy. Dostal se zkrátka do mizerné společnosti a stal se z něho vyslovený grázl. “ Milat a jeho milované zbraně Tato epizoda byla teprve začátkem Milatovy kriminální dráhy . Společně s bratry se začal dopouštět krádeží a loupežných přepadení . Zpočátku šlo spíše o skupinu mladých výtržníků než o nebezpečné zločince. Jejich trestná činnost však postupně gradovala . Od drobných krádeží se Milat dopracoval až k vloupání do vojenských kasáren, odkud odcizil pokladnu . V roce 1962 strávil kvůli vloupání šest měsíců v nápravném zařízení pro mladistvé. O dva roky později byl odsouzen k 18 měsícům vězení za vloupání a krádež. Ani tyto tresty jej však neodradil od dalších zločinů. Krátce po propuštění, v roce 1965, byl znovu odsouzen, tentokrát ke dvěma letům vězení za krádež motocyklu. Po odpykání posledního trestu se Milatovi dařilo vyhýbat dalším střetům se zákonem až do roku 1971 . Tehdy byl však obviněn ze zločinu , který svou závažností výrazně převyšoval jeho dosavadní trestnou činnost . Milat měl unést dvě mladé stopařky , které cestovaly do Melbourne. Podle jejich výpovědí postupoval způsobem, který později připomínal jeho vražedné útoky . Obě ženy svezl ve svém automobilu a zpočátku se choval přátelsky . Jakmile však získal nad situací kontrolu, jeho chování se dramaticky změnilo. Milat odbočil z dálnice na odlehlé místo a začal po ženách požadovat sex . „Chci sex, rozuměly jste? Jestli nebudu mít alespoň s jednou z vás sex, zabiju vás. “ V obavách o život ženy souhlasily , přesto je však Milat svázal . Podle výpovědi jedné z nich ji pak pod pohrůžkou nožem znásilnil , zatímco její společnice ležela vedle ní. Během útoku ji navíc silně škrtil . Poté obě ženy rozvázal a přikázal jim znovu nastoupit do automobilu. Během další jízdy se jim podařilo přesvědčit ho, aby zastavil u čerpací stanice, kde si chtěly koupit něco k pití. Jedna z žen tam upozornila obsluhu na jejich situaci a s její pomocí se oběma podařilo uniknout . Milat byl zatčen a následně obviněn ze znásilnění . Jedna z napadených dívek tehdy uvedla: „Jsem si jistá, že tento muž bude vraždit. Když se to stalo, cítila jsem se tak bezmocná jako ještě nikdy v životě. Ještě nikdy jsem neměla tak malou kontrolu nad svým životem jako v těchto minutách. Myslela jsem si, že musím zemřít. Bylo to strašné. “ Když však později druhá z dívek změnila výpověď, Milatův advokát dokázal věrohodnost svědectví dívek zpochybnit a Milat byl obžaloby zproštěn. Vedle útoku na dvě stopařky byl Milat v roce 1971 obviněn také ze dvou ozbrojených loupeží , kterých se měl dopustit společně se svým bratrem Michaelem a dalším spolupachatelem. Jeho bratr byl následně odsouzen k 12 letům vězení , Ivan se však trestnímu stíhání vyhnul útěkem na Nový Zéland, kde se přibližně dva roky skrýval. Znovu byl zatčen až v roce 1974 , když se vrátil do Austrálie navštívit svou matku, která byla po srdeční příhodě hospitalizována. Policisté jej zadrželi přímo v jejím nemocničním pokoji . Přesto se nakonec vyhnul odsouzení. V prosinci 1974 byl obžaloby z ozbrojených loupeží zproštěn pro nedostatek důkazů. V roce 1975 , krátce před svými jednatřicátými narozeninami, se Ivan Milat seznámil s šestnáctiletou Karen Duckovou , která v té době čekala dítě s jiným mužem. Hledala partnera, který by jí poskytl zázemí a pomohl s péčí o očekávané dítě. S Milatem se nejprve spřátelila, postupně se však jejich vztah změnil v partnerský . Po několika letech požádal Karen o ruku a ta souhlasila . Postupem času však Karen začala poznávat manželovu panovačnou a chorobně žárlivou povahu. Milat jí někdy dokonce zakazoval vycházet z domu . Pokud přesto odešla, musela mu podrobně vysvětlovat, kde byla a co dělala. Podobnou kontrolu uplatňoval i nad rodinnými financemi. Vyžadoval, aby mu předkládala účtenky za veškeré nákupy . Později vyprávěla, jakým způsobem potlačoval emoce: „Bylo to typické, protože obdobně jednal i v jiných životních situacích. Nepodléhal okamžitým návalům hněvu, spíš jen tak potichu doutnal. Jakmile se ovšem přestal ovládat, byl jeho vztek o to úděsnější. “ Podle jejího pozdějšího svědectví se Milat choval násilně i při intimním styku . Navíc jí zakazoval otěhotnět, přestože ona sama po dítěti s ním velmi toužila. Milat svou manželku dlouhodobě ponižoval a fyzicky napadal . Karen nakonec v roce 1987 dospěla k rozhodnutí manželství ukončit . Vzhledem k Milatově násilnické a výbušné povaze pro ni však odchod nebyl snadný. Milat se s rozpadem vztahu nesmířil a později údajně podpálil garáž Kareniných rodičů. Ivanův bratr Georgie událost komentuje slovy: „Ten rozvod ho hodně sebral. Podle mého si to ale zavinil sám... Začal ji mlátit, kolikrát museli přijet policajti…, protože když začal zuřit, tak to teda pokaždé stálo za to. “ K rozvodu došlo v polovině roku 1989 . Přibližně o půl roku později zmizela dvojice mladých turistů , kteří se později zařadili mezi Milatovy prokázané oběti . Prvními známými Milatovými oběťmi byli devatenáctiletí James Gibson a Deborah Everistová z australského státu Victoria. Koncem prosince 1989 společně vyrazili do Sydney, kde navštívili přátele. Odtud chtěli pokračovat autostopem na jih do města Albury, kde se plánovali zúčastnit festivalu zaměřeného na ochranu přírody. Noc z 29. na 30. prosince strávili u známých v sydneyské čtvrti Surry Hills. Ještě večer Deborah telefonovala své matce a ujistila ji, že jsou oba v pořádku. Následujícího rána kolem desáté hodiny se dvojice vydala na cestu. Do Albury však nikdy nedorazila a od té doby o ní nikdo neslyšel . James Gibson Deborah Everist Ve čtvrtek 25. ledna 1990 stopoval čtyřiadvacetiletý britský turista Paul Onions na dálnici nedaleko Sydney. Cestoval na jih Austrálie, kde si chtěl najít práci při sklizni ovoce. U malého obchodu poblíž silnice jej oslovil muž , který se mu představil jako „Bill “, a sám mu nabídl svezení . Onions nabídku přijal a nastoupil do jeho automobilu. Nemohl tušit, že se právě setkal se sériovým vrahem Ivanem Milatem. Zpočátku probíhala jízda bez problémů . Řidič působil přátelsky a oba muži spolu nezávazně rozmlouvali. Přibližně po půlhodině se však jeho chování začalo měnit. Milat se stále častěji vyptával, kam Onions cestuje a zda na něj někdo čeká . Rozhovor postupně stočil také k politice a začal kritizovat britskou přítomnost v Severním Irsku . Mladý turista se nechtěl pouštět do sporu, ale řidič byl čím dál nepříjemnější. Onions začal mít obavy. Situace dále eskalovala a když se přiblížili k odbočce do lesa Belanglo, Milat zastavil pod záminkou, že potřebuje najít další audiokazety. Místo nich však vytáhl revolver a namířil jej na překvapeného stopaře. Ten si navíc všiml provazu vyčnívajícího z tašky. Později vypověděl, že právě pohled na provaz jej vyděsil ještě více než samotná zbraň. Využil proto okamžiku nepozornosti, odepnul si pás a vyskočil z automobilu . Rozběhl se po silnici a kličkoval, aby se vyhnul případným výstřelům . Milat jej pronásledoval a podle Onionsovy výpovědi po něm také vystřelil . Dokonce ho dostihl a strhl na zem, turistovi se však podařilo vyprostit a pokračovat v útěku. Záchrana přišla v podobě projíždějícího automobilu , jehož řidičku Onions zoufale prosil o pomoc. Žena zastavila, umožnila mu nastoupit a odvezla jej na policejní stanici . Tam otřesený turista celý incident oznámil a podrobně popsal útočníka . Policie jeho výpověď zaznamenala, ale vyšetřování tehdy nevedlo k Milatovu dopadení. Teprve po čtyřech letech nabral případ Paula Onionse zcela jiný význam. Samozřejmě pachatelem byl Ivan Milat, kterého neúspěch možná vyděsil, takže se k dalšímu útoku odhodlal až následující rok. Paul Onions Neděle 20. ledna 1991 byla posledním dnem, kdy byla spatřena živá dvacetiletá německá turistka Simone Schmidl . Toho rána vyrazila ze Sydney směrem do Melbourne. Kolem deváté hodiny dorazila do Liverpoolu na západním okraji Sydney, odkud chtěla pokračovat autostopem po dálnici Hume. Simone, které přátelé říkali „Simi “, přicestovala do Austrálie 1. října 1990. Chtěla poznat zemi, získat nové zkušenosti a prožít několik měsíců dobrodružství. Přes počáteční nesouhlas rodičů se s batohem a stanem vydala na cestu úplně sama. Už během letu se však seznámila s další mladou cestovatelkou, se kterou se rozhodly část Austrálie prozkoumat společně. Peníze jim rychle ubývaly. Občas proto musely přespávat pod širým nebem, například na pláži, a hledat příležitostné výdělky. „Peníze mizí jako nic. Daří se mi dobře. Ale život je tu zatraceně tvrdý. “, psala Simone domů asi měsíc po svém příjezdu. Na 23. ledna 1991 měla naplánované setkání se svou matkou , která za ní přiletěla z Německa do Melbourne. Chtěly společně pokračovat v cestování po Austrálii a poté se vrátit domů. Simone se však na domluveném místě neobjevila. Znepokojená matka začala po dceři pátrat a obrátila se na policii . Matka následně požádala o pomoc také australská média . Rozběhlo se rozsáhlé pátrání, při němž byly zveřejňovány fotografie pohřešované dívky a výzvy případným svědkům. Ani po několika týdnech se však nepodařilo zjistit, co se s ní stalo. Po přibližně šesti týdnech se její zdrcená matka vrátila do Německa, aniž by znala osud své dcery. Simone Schmidl Rodina čekala na zprávu o osudu Simone téměř dva roky a deset měsíců. Teprve 1. listopadu 1993 nalezli policisté v lese Belanglo její kosterní ostatky . Příčina její smrti tehdy ještě nebyla jednoznačně určena, kriminalisté však již měli vážné podezření, že se stala obětí vraha. Jeho totožnost zatím neznali. Simonein otec později během soudního procesu jen těžko skrýval svůj hněv vůči muži, který mu zavraždil dceru: „Přál bych si jedině a pouze trest smrti; provedený ale nikoli deset let po rozsudku, nýbrž hned po jeho odsouzení. Neměl by ještě tolik let trpět plný strachu, nejsem sadista jako on. Mělo by se to stát krátce a bezbolestně, bez smrtelného zápasu. Seděl jsem při přelíčení naproti němu, vysmíval se mi. Vysmíval se otci, kterému vzal to nejcennější – dceru “, uvede po soudním líčení. „Člověk se s tím nikdy nevyrovná. Bolest je časem sice menší, ale skončí, teprve až naposledy zavřu oči “, vysvětloval po čase pocity rodiče, kterému zavraždili jeho dítě. Ale to již ve vyprávění hodně předbíháme, takže zpět do roku 1991 . Dalšími Milatovými oběťmi se stali jednadvacetiletý Gabor Kurt Neugebauer a jeho dvacetiletá přítelkyně Anja Habschiedová, dvojice německých turistů, kteří společně cestovali po Austrálii. Ještě 25. prosince 1991 Gabor telefonoval své matce do Německa. Byl to jejich poslední rozhovor. Následujícího dne, 26. prosince 1991, dvojice opustila ubytovnu pro cestovatele ve čtvrti Kings Cross v Sydney a vydala se autostopem na sever země. Přes Adelaide chtěli pokračovat až do Darwinu, odkud plánovali další cestu do zahraničí. Do cíle však nikdy nedorazili. Anja Habschied a Gabor Kurt Neugebauer Posledními dvěma ze sedmi prokázaných Milatových obětí byly britské turistky, dvaadvacetiletá Joanne Walters z Walesu a jednadvacetiletá Caroline Clark z Anglie. V dubnu 1992 společně opustily Sydney a vydaly se autostopem na jih Austrálie, kde si chtěly opět vydělávat sběrem ovoce. Dívky se seznámily během svého pobytu v Austrálii a postupně se staly blízkými přítelkyněmi. Joanne pocházela z velšského města Maesteg a před cestou do Austrálie pracovala jako chůva. S rodiči udržovala pravidelný kontakt , stejně jako Caroline se svou rodinou v Anglii. Naposledy obě dívky telefonovaly domů 16. dubna 1992 . Poté se odmlčely. Když se Joanne několik týdnů neozvala, začali mít její rodiče vážné obavy . Otec se pokusil zjistit, zda dcera stále používá svůj bankovní účet . Ukázalo se, že od poloviny dubna na něm neproběhla žádná aktivita . Mezitím se začali o svou dceru obávat také rodiče Caroline. Její otec se spojil s Waltersovými a obě rodiny zjistily, že o dívkách nemá nikdo žádné zprávy. Rodiny proto kontaktovaly britskou i australskou policii a začaly po zmizelých dívkách pátrat. V té době ještě netušily, že se Joanne a Caroline staly oběťmi stejného vraha, po jehož předchozích zločinech již několik let zůstávali pohřešovaní další mladí cestovatelé. Caroline Clark Joanne Walters Dálnice Hume je jedním z hlavních silničních spojení mezi Sydney a Melbourne. Přibližně 140 kilometrů jihozápadně od Sydney prochází nedaleko rozsáhlého lesního komplexu Belanglo State Forest , který se měl stát dějištěm jednoho z nejrozsáhlejších pátrání po sériovém vrahovi v australské historii. 19. září 1992 se dva muži pohybovali po lesní cestě Long Acre Fire Trail , když je upoutal silný zápach rozkládajícího se těla . Nedaleko cesty si všimli mělkého hrobu zakrytého větvemi a listím. Po bližším prozkoumání objevili lidské ostatky a přivolali policii . Kriminalisté na místě nalezli tělo mladé ženy v pokročilém stadiu rozkladu. Následujícího dne objevili přibližně třicet metrů od prvního nálezu další ženské tělo . Obě oběti byly následně identifikovány jako britské turistky Joanne Walters a Caroline Clark . Soudní pitvy odhalily mimořádně brutální způsob usmrcení . Joanne Walters utrpěla četná bodná poranění , z nichž některá zasáhla životně důležité orgány. Jedna z ran poškodila také páteř , což mohlo způsobit ochrnutí. Caroline Clark byla opakovaně střelena do hlavy . Na místě nálezu byly zjištěny také okolnosti nasvědčující sexuálnímu násilí . Zvláštní pozornost vzbudil i způsob, jakým pachatel s těly obětí naložil. Obě byla ukryta v mělkých hrobech a zakryta vegetací. Rozložení ostatků i některých osobních věcí naznačovala, že je pachatel pečlivě naaranžoval. Podrobněji se o nálezu později zmiňoval soudního psychiatr: „ Pohřešovaná ležela tváří k zemi s jednou paží nataženou vpřed, hlava spočívala na ruce a nesla stopy opakovaného průstřelu. Pitevní zpráva potvrzuje několik vstřelů do lebky, které naznačují, že vrah postupně natáčel její hlavu podle své vůle. Jednalo se o mimořádně chladnokrevnou vraždu, i když tato praxe, podivným způsobem aranžovat mrtvá těla obětí, není u sériových vrahů ojedinělou. “ Přestože policie zahájila rozsáhlé vyšetřování, nepodařilo se jí pachatele identifikovat. V té době navíc stále zůstávalo nevyřešeno několik dalších zmizení mladých cestovatelů, kteří se pohybovali v oblasti dálnice Hume. Jednotlivé případy však byly původně vyšetřovány odděleně a jejich možná vzájemná souvislost tak nebyla zřejmá. Zásadní průlom přišel až 5. října 1993 . Muž, který v odlehlé části lesa Belanglo hledal dřevo, objevil lidské kosti . Přivolaní policisté následně nalezli ostatky dalších dvou osob . Ukázalo se, že jde o Jamese Gibsona a Deborah Everist , kteří zmizeli koncem prosince 1989. Forenzní vyšetření prokázalo, že oba zemřeli násilnou smrtí . Gibson utrpěl několik bodných ran , z nichž některé zasáhly páteř a životně důležité orgány. Také Everist byla pobodána , na jejích ostatcích však byly patrné i známky tupého násilí , včetně poranění lebky a čelisti. Nález dalších dvou zavražděných turistů potvrdil nejhorší obavy kriminalistů . Ve stejném lese byla během necelých třinácti měsíců objevena čtyři těla mladých cestovatelů. Podobnost případů stále výrazněji ukazovala na možnost, že za vraždami stojí jediný pachatel . Policie proto v říjnu 1993 vytvořila speciální vyšetřovací tým Task Force Air , do jehož čela se postavil zkušený detektiv Clive Small. Tým tvořilo zpočátku přibližně dvacet kriminalistů a analytiků . Jeho úkolem bylo sjednotit dosavadní poznatky, objasnit čtyři vraždy a prověřit další nevyřešená zmizení. „ Kat z Belango Forest “ říkali členové speciální vyšetřovací skupiny neznámému pachateli. Případem byla vyděšena celá Austrálie a zprávy o něm vycházely téměř každý den. Za pomoc k dopadení byla dokonce vypsána odměna 500 000 australských dolarů – nejvyšší odměna v australské historii. Rozsáhlé pátrání v lese Belanglo mezitím pokračovalo. Dne 1. listopadu 1993 nalezli kriminalisté kosterní ostatky německé turistky Simone Schmidl . Pitva později odhalila několik bodných poranění , včetně ran zasahujících páteř . O dva dny později byly objeveny ostatky posledních dvou obětí , německých turistů Gábora Neugebauera a Anji Habschied . Neugebauer utrpěl několik střelných poranění hlavy . Anja byla zavražděna mimořádně brutálním způsobem : pachatel jí oddělil hlavu od těla . Její lebku se navzdory rozsáhlému pátrání nikdy nepodařilo nalézt. Les Belanglo Pozornost kriminalistů se postupně obrátila k Ivanu Milatovi . V jeho minulosti totiž objevili incident z roku 1971, kdy byl obviněn z únosu dvou stopařek a znásilnění jedné z nich. Přestože jej soud později obžaloby zprostil, způsob provedení útoku nápadně připomínal okolnosti zmizení zavražděných turistů. Ještě důležitější stopu však představovalo svědectví Paula Onionse , kterému se v lednu 1990 podařilo uniknout ozbrojenému útočníkovi poblíž lesa Belanglo. Když se Onions v listopadu 1993 dozvěděl o nálezech zavražděných cestovatelů , kontaktoval australskou policii a připomněl svůj čtyři roky starý zážitek. Kriminalisté následně dohledali původní policejní záznam jeho oznámení a zjistili, že popis útočníka odpovídá Milatovi . Onions byl proto pozván zpět do Austrálie, kde mu vyšetřovatelé předložili fotografie podezřelých . Bez váhání mezi nimi označil Ivana Milata za muže, který jej tehdy napadl. Jeho identifikace se stala jedním z rozhodujících průlomů celého vyšetřování. 22. května 1994 , krátce po svítání, obklíčili ozbrojení policisté Milatův dům. Věděli, že podezřelý vlastní řadu střelných zbraní, a proto se jej nejprve pokusili přimět, aby vyšel ven a dobrovolně se vzdal. Po přibližně půlhodinovém vyjednávání Milat skutečně vyšel z domu a byl zatčen . Policie současně zahájila koordinované domovní prohlídky v jeho domě i v nemovitostech několika příbuzných. Při nich objevili rozsáhlý arzenál zbraní , ale především množství osobních věcí zavražděných turistů . Mezi nimi byly kusy oblečení, batohy, spacáky a další cestovní vybavení. Některé předměty se nacházely dokonce ukryté ve stěnách domů. Milatův modus operandi používaný ke zmocnění se obětí byl stále stejný. Podobně jako jiní sérioví vrazi i on trpělivě a v pravidelných intervalech projížděl po dlouhé dálnici Hume . Když zahlédl na silnici vhodný objekt, zastavil ve svém modrém voze a nasadil přívětivou tvář. Jen co si ale byl jistý, že ti, které přibral, se ocitli bezvýhradně v jeho moci, vše se rychle změnilo. Když lidé poznali, že jsou uneseni, bylo už příliš pozdě. Milat vytáhl zbraň a stopaře rychle spoutal . Bývalý vrchní policejní důstojník Cliv Small uvedl: „Milat se cílevědomě zaměřoval na nezávislé turisty s batohy, protože byli odděleni od svých příbuzných a přátel. Byla tudíž malá pravděpodobnost, že by jejich rodiny věděly, kde se momentálně pohybují a co dělají. “ Když byly oběti spoutané a plně v jeho moci, následoval „výlet“ do Belango Forest , kde již jeho konání bylo různorodé . Brutalitu útoků znázorňuje triko Joanne Walters Milat dobře znal odlehlé oblasti australské buše, kde mohl své oběti napadnout, aniž by riskoval, že jej někdo vyruší. To jak potom s unesenými lidmi nakládal, se vymyká normálnímu chápání. Zde je záznam soudního psychiatra Roda Miltona: “Způsob, jakým vraždil, byl šokující. Některé oběti byly vystavené mučení. Někteří z unesených byli sexuálně zneužiti a poté zavražděni. Jiné používal jako terč ke střelbě. Milat byl člověk, který se vyžíval v zabíjení. Liboval si v pocitu moci a sexuálním požitku, jaký mu jeho oběti poskytovaly. Podle mého názoru to byla zběsilost, jež se stala příčinou exploze jeho násilí. “ Některým svým obětem porušoval páteř, což byla patrně cílená snaha lidi nejen fyzicky paralyzovat, ale podrobit je absolutně vlastní moci. Milat nešťastníky pokaždé svázal, sexuálně zneužil a podrobil neuvěřitelně krutému mučení . Někteří měli během mučení obličej zakrytý částmi vlastního oblečení a měli roubík, to znamená, že byli oslepeni a umlčeni ve chvíli, kdy do nich sadista řezal a bodal. Patrně právě to Milata vzrušovalo ještě víc - mohl experimentovat různými způsoby, jimiž oběti zabíjel. Některé prostě utloukl a ubodal, jiné uškrtil. Další zas rozstřílel. Brutalita vražd se každou další zvyšovala. Podobně jako jiní sérioví vrazi – např. Bundy, Gacy, Dean Corll i on rád vykonával dvě vraždy najednou. Je pravděpodobné, že mužské oběti se zbraní v ruce nutil sledovat, jak znásilňuje a ubližuje jejich partnerkám, aby demonstroval svoji moc. Stejně jako jiní sadističtí vrazi reguloval nejen surový způsob umírání obětí, ale rozhodoval i o tom, co se s mrtvými těly dělo pak. Mrtvoly aranžoval do bizarních poloh a dopouštěl se tzv. „overkillu “ - tedy používal míru násilí mnohem větší, než, která byla potřebná k jejich usmrcení . Po více než deseti letech od Milatova zatčení to popsal Clive Small, velitel jednotky pro zvláštní úkoly, která měla na starosti vyšetřit vraždy turistů. Milatovo zacházení s oběťmi popsal jako „jednání, jež směřuje k zabití človka a ještě mnohem dál, protože pokračuje i potom “. Rovněž množství nedopalků nalezených u mělkých hrobů obětí naznačovalo, jak dlouho musel na místě činu být a užívat si utrpení obětí. Když se toho nabažil, vzal mrtvole osobní předměty , ať se jednalo o cokoli, protože si je přál ponechat, zřejmě aby je mohl později využívat pro oživení svých hrozných skutků. Zmrzačená těla pak nedbale ukryl pod provizorní pokryv z větví a listí . Během let 1989 - 1992 Milat v oblasti lesa Belanglo obdobným způsobem usmrtil sedm lidí. Tedy aspoň ty, o kterých se ví. Jeden z jeho bratří prohlásil , že Ivan má asi na svědomí víc než osmadvacet vražd , a že se s tím přiznal jejich matce, která ale mezi tím zemřela. Bylo prokázáno, že skutečně existuje pravděpodobná spojitost mezi některým nevyjasněnými zmizeními a jím. Ivan Milat se ovšem nikdy veřejně nepřiznal k žádné ze spáchaných vražd , ač minimálně u sedmi výše popsaných byla jeho vina bezpečně prokázána. Kamerám nepřístupný soudní proces sledovala všechna média a dostavili se na něj rovněž všichni pozůstalí. Ian Clark (otec Caroline Clark) vzpomínal na jednu chvíli při přelíčení, kdy byl již poněkud skleslý vrah Milat podroben křížovému výslechu a na jednom místě se prořekl při chytře položené otázce ohledně rukavic. Dočista zmatený tehdy nervózně zaječel: „Nikdy jsem při tom nenosil žádné… “ a zarazil se. „V tu chvíli jste mohli slyšet spadnout špendlík. To byl silný moment, “ vzpomínal Ian. Otec zavražděné Simone Schmidl zas vzpomínal, jak odcházel od lavice pro svědky kolem Milata: „Stál jsem asi tři metry vedle toho muže a nevěděl, co bych měl dělat. Předsevzal jsem si, že na něj plivnu, ale on se na mě jen výsměšně díval. Ukázal jsem mu svou pěst a dnes si myslím, že se tomu smál. Působil klidně, přímo uvolněně. Vysmíval se mi a já jsem si netroufl mu v soudním sále uhodit pěstí do obličeje. Dnes toho velmi lituji. “ Sám Milat i nadále prohlašoval, že je zcela nevinný. „Nemám s těmi obviněními nic společného. Jsem nevinný. Všechny důkazy, které policie našla v mém domě, mi nepatří. Byly mi podstrčeny, pravděpodobně policií. “ V tomto stylu se svojí verzí dospěl i k závěrečné řeči, kdy puvedl jen: „Není proč se obhajovat. Jsem nevinný a nemám s celou tou historií nic společného. Nemám nic dalšího, co bych řekl. “ Nakonec se k Milatovi obrátili zády i někteří členové jeho rodiny, což potvrzují slova jeho bratra Georgie: „Myslím, že byl víc než zvrácený.., on byl definitivně odepsaný. Někteří z bráchů říkali, že v něm musí být něco špatného. Něco špatného? Ovšemže v něm bylo něco špatného. A to vězení, ve kterém teďka sedí…Je to speciální vězení uvnitř kriminálu. Co tam bude dělat? To vážně nevím…Nevím a je mi to vlastně jedno. Je to jeho chyba, že takhle skončil. On byl celý život v jednom ustavičném průšvihu. “ Nalezený arzenál zbraní 27. července byl Ivan Milat odsouzen za sedm vražd a jeden pokus o vraždu , k sedmi po sobě jdoucím doživotním trestům odnětí svobody (plus 18 let) bez možnosti podmínečného propuštění. Při vyhlášení rozsudku mnoho diváků tleskalo, pozůstalí se objímali. „Měl by být zastřelen “, uvádí matka jedné ze zavražděných . Další pozůstalá pokračuje: „Tento muž nemá duši, žádné svědomí. Taky to ale není zvíře. Je prostě jen zlý… Je to moje vina, nechala jsem ji jít. Ale jak chcete zastavit devatenáctiletou? “, uzavřela s pláčem. Milat naopak ani po vyhlášení rozsudku nepřiznal vinu . Jeho rodina zůstávala rozdělená a někteří příbuzní se jej nadále zastávali. Napjatou atmosféru provázely také střety s novináři, kteří se snažili zjistit, zda se na vraždách mohl podílet některý z jeho bratrů. Hned první den po nástupu do věznice Maitland Gaol byl Milat fyzicky napaden a zbit jiným vězněm. V květnu 1997 , necelý rok po svém odsouzení, se společně s odsouzeným pašerákem drog a bývalým sydneyským radním Georgem Savvasem podílel na přípravě útěku z vězení . Plán počítal s přemožením dozorců , překonáním vězeňských zdí a pomocí kompliců čekajících venku s automobily a střelnými zbraněmi. Vězeňská služba však přípravy odhalila pomocí skrytých odposlechů, kamer a informátorů a útěku zabránila. Následujícího dne, 18. května 1997, byl šestačtyřicetiletý Savvas nalezen oběšený ve své cele. Milat byl mezitím přemístěn do jiné věznice a následně skončil ve vysoce střeženém nápravném zařízení Goulburn v Novém Jižním Walesu. 26. ledna 2009 si Ivan Milat v cele uřízl malíček plastovým nožem. Uříznutý prst vložil do obálky adresované Nejvyššímu soudu Austrálie a předal ji dozorci. Svým činem chtěl zřejmě upozornit na údajnou justiční chybu a dosáhnout nového projednání svého případu. Milat totiž i nadále trval na své nevině a opakovaně se neúspěšně pokoušel zvrátit odsuzující rozsudek. Po tomto incidentu byl pod přísným dozorem převezen do Goulburnské nemocnice, nicméně, 27. ledna byl převezen zpět do věznice, když lékaři rozhodli, že přišít zpět uříznutý prst není možné. Nešlo přitom o jeho první sebepoškození. Již v roce 2001 spolkl několik žiletek a dalších kovových předmětů . Ivan Milat je odváděn z nemocnice po ošetření ruky(2009) V květnu 2019 lékaři Ivanu Milatovi diagnostikovali rakovinu jícnu a žaludku v pokročilém stadiu . Bylo zřejmé, že mu zbývají poslední měsíce života. Vyšetřovatelé se proto ještě naposledy pokusili získat informace o jeho zločinech a případných dalších obětech. Během následujících pěti měsíců jej celkem osmkrát navštívili ve vězení a v nemocnici. Přehrávali mu mimo jiné výpovědi pozůstalých a doufali, že jej blížící se smrt přiměje k přiznání. S Milatem to však ani nehnulo. Nadále trval na své nevině a odmítal sdělit jakékoliv informace. Tajemství případných dalších vražd si tak odnesl do hrobu. Zemřel 27. října 2019 ve věku 74 let na nemocničním oddělení věznice Long Bay v Sydney Této kauze je kompletně věnována povedená kniha: Vrah batůžkářů . Ivan Milat na jedné z posledních fotografií (2019) DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Ivan Milat | On The Trail Of A Serial Killer Play Video Ivan Milat : The Backpack Killer Play Video Milat Watch Now Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Share Channel Info Close DOKUMENTY: DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Na této stránce naleznete mnoho a mnoho fotografií známých, ale i méně známých sériových a masových vrahů. Galerie vícenásobných vrahů Jerrome Brudos Jaroslava Fabiánová Jeffrey Dahmer Albert Fish John Wayne Gacy Ivan Milat Anatoly Onoprienko Miroslav Stehlík David Virguláka Masoví vrazi z ČR 20 nejdéle aktivních sériových vrahů Mane Driza Henry Howard Holmes Fritz Honka Rodney Alcala Joachim Kroll Václav Mrázek Richard Ramirez Jack Unterweger Fred a Rose West Masoví vrazi ze zahraničí Samuel Little Nejhorší masoví vrazi po r. 2000 Henri Désire Landru Charlene a Gerald Gallego Carroll Cole Anatoly Slivko Viktor Kalivoda

Recenze knihy "Legendy kriminalistiky 21. století", která popisuje 10 kriminálních případů po roce 2000. Autor - Miroslav Vaňura. Legendy kriminalistiky 21. stol. - Miroslav Vaňura Další knihy Název: Legendy kriminalistiky 21. století Autor: Miroslav Vaňura Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2019, 215 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: Krimiseriál ČT v knižní podobě nabízí pohled do zákulisí vyšetřování nejznámějších kauzt 21. století, např. tzv. heparinového vraha, šíleného lesního vraha či Američana, který zavraždil v Brně čtyři nevinné oběti – své hostitele. Odkrývá práci různých policejních složek od detektivů a operativců až po vyjednavače a seznámí čtenáře i s méně známými, ale o to děsivějšími případy vražd v kruhu rodiny. Případy přibližují vyšetřující policisté, příbuzní obětí, ale i sami vrazi. Unikátní fotodokumentace! Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Vraždy, sebevraždy, popravy slavných Čechů", která přináší příběhy tragického konce více než stovky slavných osobností české minulosti. Autro: Libor Budinský. Vrady, sebevraždy, popravy slavných Čechů - Libor Budinský Další knihy Název: Vraždy, sebevraždy, popravy slavných Čechů Autor: Libor Budinský Nakladatelství: MAYDAY Rok vydání: 2008, 215 stran RECENZE zatím nenapsána. Neobyčejně poutavá a objevná kniha přináší šokující příběhy tragického konce více než stovky slavných osobností české minulosti i současnosti. Od brutální vraždy Svatého Václava až po smutný dobrovolný ochod Karla Svobody. Od popravy Záviše z Falkenštejna, přes rozčtvrcení doktora Jesenia až po popravy českých vlastenců za druhé světové války. Tyto mrazivé fascinující příběhy Vás nejen zcela strhnou a jistě také se také dozvíte mnoho nového. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Rozhovor (říjen 2023) s Viktorínem Šulcem, autorem pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd", spisovatelem, redaktorem Kriminalistiského sborníku, scénáristou a publicistou. Interview - Viktorín Šulc Přečtěte si interview s Viktorínem Šulcem - autorem knižní pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd , jejíž poslední díl s názvem "Temné radosti predátorů " vyšel právě dnes - 18. října 2023. MgA. Viktorín Šulc (nar. 1951) je český spisovatel, analytik a redaktor Kriminalistického sborníku, scénárista, publicista a dramaturg. Po absolvování scénáristiky a dramaturgie na pražské FAMU začal pracovat jako sportovní redaktor Mladé fronty. Od roku 1989 pak pracoval jako krimi reportér a od roku 1997 sestal redaktorem a jedním z autorů Kriminalistického sborníku. V roce 2000 zvítězil v soutěži České televize O dýmku Sherlocka Holmese nejlépe vyhodnoceným scénářem Muž, který vycházel z hrobu . Mimo to se podílel na tvorbě další řady filmů. V roce 2004 získala jeho kniha Příští stanice: Smrt cenu AIEP jako nejlepší česká detektivka toho roku. Poté se Viktorín Šulc vrhnul již převážně na psaní krimi literatury faktu. Z knih jmenujme např. Bratrstvo tajných hrobů , Lovec přízraků a nejnověji i Panoptikum sexuálních vražd . 1) Dobrý den, jsme moc rádi, že jste si našel čas na náš web a můžeme Vám položit několik dotazů v souvislosti s Vaší novou knihou „Temné radosti predátorů“, která právě míří do prodeje. Mohl byste našim čtenářům nad rámec anotace prozradit, co se v ní mohou dočíst? Děkuji upřímně za pozvání, pokaždé mě potěší, když mohu vystoupit na Vašich stránkách, platformě, kterou vyhledává stále víc zájemců o tuto problematiku. Nyní k otázkám… Pátý a závěrečný díl je souhrnem případů od roku 1974 až 2017. Ty novější se udály nad rámec časového limitu čtvrtého dílu, k těm archivním jsem se dostal někdy uprostřed práce na pentalogii. Jsou natolik poučné, stejně jako mají extrémně silný příběh, že by byla škoda v rámci Panoptika jejich analýzu nezařadit. V rámci ucelené pentalogie prostě být musí, opak by znamenal ochuzení. Při studiu případů v „pětce“ jsem se velmi často setkával s forenzním sexuologickým termínem sklon k znehybnění ženy. Pachatelé těchto zločinů jsou doslova lovci, predátoři, potřebující k dosažení svých cílů svou oběť znehybnit - i za cenu její smrti. Některé kauzy jsou v rámci kapitoly samostatné, jindy ve dvou nebo ve třech vytvářejí nějakým svým motivem souvztažnost. V kapitole JAK CHUTNÁ KREV popisuji nijak letité kauzy velmi mladých pachatelů. Člověk by si až naivně položil otázku: „Kde se tolik zběsilostí a zvrhlosti v těch klucích dneska bere? “ Jenže to slovo DNESKA by bylo velmi zavádějící, právě proto jsem zařadil na závěr té samé kapitoly kauzu nezletilého pachatele z roku 1978, která se mírou bestiality od těch nových nijak neliší. Jinak řečeno: Dnešní pachatelé mají k dispozici internet, chytré mobily a další „vychytávky“, ale co se týče zvrácenosti svého uvažování, mohou si se svými předchůdci podat ruku na znamení smutné plichty. 2) Kniha je posledním dílem pentalogie „Panoptikum sexuálních vražd“. Od vydání prvního dílu uběhlo 10 let a tato série má celkem téměř 3000 stran. To je hezká řádka let a určitě obrovská porce práce. Domnívám se, že v ČR takové dílo nemá obdoby. Nyní nastala chvíle, kdy je možné se za výsledným celkem ohlédnout. Jak Panoptikální sérii vnímáte? Co pro Vás osobně tento počin znamená? Souhlasím, podobně tematické a rozsahové dílo u nás zatím nebylo. Četl jsem několik pozoruhodných diplomových prací policistů o sexuálních zločinech a jejich protagonistech, které mě nadchly svým detailním vhledem a přísunem informací. Ovšem byly to práce v řádu cca dvou stovek stránek, napsané s přísně rigorózním vědeckým přístupem, tedy podané „suchou“ formou. Mě čekaly tisíce stránek knižní podoby, chtěl jsem vedle poučení čtenáře nevysílit, neunavit, poskytnout mu literaturu faktu v co nejpřitažlivější formě. Desetileté tvorbě předcházelo studium dvou třetin popsaných případů, ty zbývající jsem pro účely Panoptika analyzoval za pochodu. Existuje několik knih, ke kterým jsem vždycky vzhlížel a dodnes vzhlížím. Za všechny budu jmenovat prvorepublikové Soudní lékařství od profesora Františka Hájka a obdobně letité tituly profesora Edwarda Knoblocha jako Duše a zločin, Pohlaví a zločin či Lékařská kriminalistika. Reflektovaly tehdejší svět a stav vědeckých poznatků. Snad není smělé nebo dokonce drzé, když teď, zhruba po sto letech, svoji pentalogii pomyslně postavím vedle nich – jako další a moderní zdroj čtenářova poučení. Mám takové naivní přáníčko: Třeba někdy kolem roku 2050 – tou dobou už budou moje kosti či popel nepochybně odpočívat v zemi – se vyskytne nějaký snaživý elév policejního řemesla a řekne svému staršímu, zkušenějšímu kolegovi: Jak to vlastně bylo s tím Mrázkem? Nebo Hojerem? A kolega mu odpoví: Tak si sežeň v knihovně Panoptikum od Šulce, tam to všechno je . To by pro mě byla velká, byť posmrtná odměna. Může se samozřejmě stát, že onen elév po krátkém čase knihu odloží: To mě nebaví. To je nějak blbě napsaný… Tak takového krasoducha budu chodit v noci strašit! 3) Takže tu máme pentalogii Panoptikum sexuálních vražd, k tomu další „true crime“ tituly jejichž jste autorem či spoluautorem: „Lovec přízraků“, „Bratrstvo tajných hrobů“, „Doktore, vražda, jedeme“. Navíc připočítejme Vaše dlouholeté autorství pro Časopis Policista a Kriminalistický sborník. Sledujete přes tuto „porci zločinu“ zároveň i aktuální kriminální kauzy? Vzpomenete si na nějakou z posledních let, která ve Vás dokázala vzbudit obyčejný lidský či třeba i profesní zájem? A čím to bylo? V rámci pátého dílu zmiňuji kategorii sexuálně motivovaných vražd, které se říká mezinárodně „šílenství ve dvou“ (folie à deux). Jde o kauzy, kdy milenecká nebo manželská dvojice páchá sexuální násilí včetně usmrcení obětí, někdy to připomíná vraždy, kterým se ve staré psychiatrické literatuře říkalo lustmord (zločin z radosti). Napsal jsem v rezortním měsíčníku Policista analytickou studii o několika klíčových zahraničních případech tohoto provedení, jmenovala se MILÁČKU, PŮJDEME DNESKA VRAŽDIT? Byl jsem přesvědčen, a taky trochu udiven, že tyto kauzy se u nás nevyskytují. Pravda, udály se ohavnosti typu, kdy otčím zneužíval a znásilňoval mladičkou hluchoněmou dceru a její matka dbala, aby byla náležitě „povolná“. Dokonce si to ty zrůdy natáčely, což u soudu mělo roli korunního důkazu. Lze se divit, že když si nezletilá viktima hrála s panenkou, navlékala jí několikery kalhotky? Ale nikdy, aspoň co já vím, tyto ohavnosti nekončily v tuzemsku vraždou. Popsal jsem zmíněnou studii stručně v rámci pátého dílu Panoptika - a pak se dozvěděl o kauze, kterou v průběhu loňského roku řešily Krajský soud v Ústí nad Labem a posléze i Vrchní soud v Praze. Osmnáctiletý mladík spolu s patnáctiletým studentem gymnázia vylákali na děčínský vrch Chmelník třináctiletého kamaráda. Měli jasný plán – mučit ho a zabít. Po úderech pěstmi řezali oběť do nohou, kleštěmi a kameny ho mlátili do hlavy. Následovalo bodnutí do krku a vyřezání pentagramu na zadek oběti, to vše, spolu s doprovodným jásavým rykem rozjařených pachatelů, dokumentované na mobil. Schází vám sexuální vazba mezi pachateli? „Byl to nešťastný trojúhelník, i když je otázka, jestli si byl poškozený nějakého trojúhelníku vůbec vědomý,“ konstatoval předseda senátu krajského soudu. „Starší z odsouzených miloval poškozeného a mladistvý miloval staršího z pachatelů. Poškozený zcela neopětoval lásku staršímu, tak se ho odsouzený rozhodl zbavit. A mladistvý spolupachatel se na tom podílel, protože si odstranil konkurenta.“ No comment? Vlastně ne, zeptám se jinak: Může peklo v lidských hlavách nabídnout ještě něco spletitějšího a děsivějšího? Sám si taky jako poučený skeptik odpovím: Ale může, však se jednou dočkáme. 4) Zaregistrovali jsme, že vydání posledního dílu pentalogie provázela řada komplikací a velice smutných událostí. Můžete k tomu našim čtenářům prozradit více? Jak se to promítnulo do finální podoby Vaší nové knihy a jak náročné to pro Vás jako autora bylo? Emeritní plukovník Jiří Markovič byl čtenářsky velmi oblíbený autor epilogů, kterými glosoval každou kapitolu. Není divu, vedle svých profesních zkušeností dokázal psát s nadhledem, nescházela mu lidskost, vtip, taky sebeironický nadhled. Pro „pětku“ napsal skoro všechny epilogy navzdory smrtelně vážné nemoci. Nedočkali jsme se šťastného rozuzlení, bylo jasné, že poslední epilog od Markoviče prostě už k mání nebude… Po dvou týdnech váhání mě napadlo, že finální epilog pojmu jako záznam našeho posledního rozhovoru v nemocnici, že se s Jirkou za sebe i za čtenáře důstojně rozloučím. Tím ovšem martyrium nekončilo. Dva kolegové, technicky se důležitě podílející na přípravě i výrobě knihy, vážně onemocněli. Chtěli jsme čekat na jejich uzdravení, ale časový skluz neúměrně narůstal. Substituce nebyla snadná, každý pracant v rámci Nakladatelství Epocha měl své práce dost a dost, včetně striktně termínových titulů a přípravy knih pro předvánoční trh. Za normálních okolností by „pětka“ vyšla v průběhu letošního jara. Teď se rozbíhá podzim a panoptikální Pětka konečně spatří světlo světa. Zaplať Pánu Bohu, dodám vroucně. 5) S Vaší pentalogií je nerozlučně a nesmazatelně spojena skutečná legenda československé, potažmo české kriminalistiky - bývalý vyšetřovatel a šéf pražské „mordparty“ pan Jiří Markovič. Ten každý z dosavadních dílů doplnil svými dovětky, vzpomínkami a postřehy. Bohužel, pan Markovič od nás minulý rok navždy odešel. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte? Ponese nějaký jeho otisk i nový díl? A můžete našim čtenářům popsat, jak jste jej jako kriminalistu a člověka vnímal? Když jsem začal s velkým nadšením pronikat do tajů kriminalistiky stěžejních momentů ohledání místa činu, vypracování operativních verzí, taktiky a metodiky výslechu – to vše okované forenzními posudky nejrůznějších vědců a specialistů – pomáhala mi v poznání dlouhá řada laskavých operativců a vyšetřovatelů. Tři z nich byli pro mě klíčoví: major Jaroslav Zahrádka, někdejší eso pražské mordparty padesátých až sedmdesátých let. Vražd tehdy nebylo mnoho, zbývalo dost času na jejich analýzu, poznání geneze a vztahu mezi pachatelem a obětí. Dále musím jmenovat plukovníka Luboše Valeriána z Ostravy, který mi předestřel moderní postupy vyšetřování, včetně osobitého vedení rekonstrukce či nápaditých vyšetřovacích pokusů. Do zmíněného triumvirátu neodmyslitelně patří plukovník Jiří Markovič, člověk, kterému osud nabídl dvě monstrózní kauzy. Markovič tuto životní výzvu úspěšně zvládl a stal se tak ještě za svého života legendou. Vím a svým způsobem chápu, že na něho a jeho štístko žehrali někteří neméně dobří a fundovaní kriminalisté, Jiřího souputníci. Oni jako by ani nebyli… Ale Prozřetelnost si vybrala zprvu opomíjeného Markoviče – viz kniha LOVEC PŘÍZRAKŮ – a budiž Jiřímu ke cti, že většinu případů vyprávěl v množném čísle a ochotně jmenoval kolegy, kteří svým nápadem či objevem posunuli případ dopředu, tedy k dopadení pachatele. Ještě malá douška: Markovič sice velmi obdivoval operativce, tedy lidi, pracující především v terénu, vážil si jejich mravenčí práce, on sám byl ale rozený vyšetřovatel. Tedy člověk, který se neoboří na obviněného, ale v dobrém – a taky pod tíhou důkazů - se snaží dosáhnout jeho doznání. Navázat lidský vztah… Což se mu – s několika málo výjimkami typu psychopatického Doležala, vraha kuchaře z vyhlášené restaurace U dvou koček – podařilo. 6) Neušlo nám, že chystáte další knihu. Tentokrát s další legendou české kriminalistiky – Lubošem Valeriánem. Můžete nám prozradit, jak daleko doposud pokročily přípravy této knihy a na co se v ní čtenáři mohou těšit? Tady budu s prominutím stručnější. Čím dál totiž věřím na okřídlený bonmot: Chcete rozesmát Boha? Vyprávějte mu o svých plánech! Jinak řečeno: během uplynulých deseti let mně hlavou prošlo několik námětů. Tak například PANOPTIKUM PODNIKATELSKÝCH VRAŽD. Nebo co třeba navázat na tuzemské kriminální případy z 60. let minulého století, propojené s módou minisukní, Beatles a dalších opojných beatových melodií a vůbec celou tou převratnou dobou… Obdobně laděná kniha PŘÍŠTÍ STANICE: SMRT získala v roce 2005 hlavní cenu AIEP… Taky bych rád napsal detektivní thriller severského střihu, ovšem v ryze pražských kulisách, ve kterých se pohybuje sériový vrah… V nejbližších dvanácti měsících se ovšem přede mnou tyčí zcela jiný titul. S plukovníkem JUDr. Lubošem Valeriánem jsme v roce 2006 napsali úspěšnou knihu jeho profesních vzpomínek BRATRSTVO TAJNÝCH HROBŮ, která se ještě letos dočká třetího vydání. Uplynula dlouhá řada let, která přinesla severomoravské mordpartě kvantum dalších strhujících kauz. Luboš Valerián odešel loni v prosinci do důchodu a rozložil přede mnou doslova balík námětů. Takže jsme celý ten sumář rozdělili do pěti námětově motivačních okruhů. Bude to bichle, odhaduji tak 550 stránek. Za rok se mě laskavě zeptejte, to už budu vědět víc, co dalšího chystám. Jestli jsem stále při tvůrčích silách. Tak uvidíme! Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na Vaše budoucí knihy a přejeme mnoho další úspěchů. (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v říjnu 2023 ).

The list of 31 best serials about serial killers. Check our ranking. TOP Krimi seriály o vrazích Žebříček 100 nejlepších true crime seriálů o vrazích, zejména těch sériových či masových. Mimo tohoto seznamu sérií věnováným reálným případům , na webu naleznete i seznam krimi seriálů, které jsou pouhou fikcí . Budeme rádi, když nám do komentářů či vzkazů doporučíte nějaký další, který nám uniknul, a měl by do tohoto seznamu patřit.. Aktualizováno 25 . 10. 2025 TOP Seriály o sériových vrazích - dle skutečnosti 1. Mindhunter: Lovci myšlenek krimi seriál, USA, 2017-2019, 2 série, 10 a 9 epizod, 1021 minut, ČSFD: 89% Skvělý americký seriál o agentech FBI a o počátcích psychologického profilování pachatelů . Děj se odehrává po roce 1979, kdy velkou část seriálu tvoří rozhovory s nejznámějšími sériovými vrahy americké historie. Ti jsou ztvárněni velice věrohodně a realisticky, ostatně celý seriál se snaží úzce držet skutečnosti. Mimo kriminálních případů je pak v seriálu věnována velká pozornost též životu speciálních agentů FBI - Holdena (Johnatan Groff ) a Tenche (Holt McCallany ). Režisér David Fincher. 2. Dobrodružství kriminalistiky krimi seriál, Českoslovesnko, 1989–1993, 4série, 2x8,2x5 epizod, 1296 minut, ČSFD: 86% Výborný československý seriál, který poutavě mapuje historii kriminalistické vědy. Obsahuje ztvárnění reálných zločinů, při jejichž vyšetřování došlo k objevu a prvnímu využití významných kriminalistických postupů a metod. Seriál je hvězdně obsazený, kdy zmínit můžeme jména jako například: Boris Rösner , Petr Kostka , Ladislav Mrkvička , Ondřej Havelka , Vlasta Fabianová , Ladislav Frej st. , Daniela Kolářová , Luděk Munzar , Ivan Trojan , Lubomír Lipský st. , Viktor Preiss . 3. Rozhovory s vrahem: Výpověď Teda Bundyho dokumentární, USA, 2019, 1 série, 4 epizody, 235 minut, ČSFD: 85% Poutavá americká dokumentární mini série od Netflixu, která se věnuje jednomu z nejznámějších sériových vrahů vůbec. Diváku přináší mnoho rozhovorů se zainteresovanými osobami, mnoho archivních záběrů a hlavně audio nahrávek pořízených v cele smrti s Tedem Bundym. Vše dohromady tvoří ucelený portrét nechvalně známého amerického sériového vraha. 4. Metoda Markovič: Hojer krimi seriál, ČR, 2024, 6 dílů, 347 minut, ČSFD: 90% Skvělý český seriál věnovaný legendárnímu českému vyšetřovateli Jiřímu Markovičovi. Výbarně natočené dílo se zabývá případem československého sériového vraha, Ladislava Hojera, který mezi lety 1978 - 1981 připravil o život nejméně pěti žen, za což byl později popraven. Hrají: Petr Lněnička , Petr Uhlík , Sarah Haváčová , Václav Neužil ml. , Adam Mišík 5. Najväčšie kriminálne prípady Slovenska dokumentární, Slovensko, 2006, 1 série, 36 epizod, 936 minut, ČSFD: 86% Skvělý slovenský dokumentární seriál, ve kterém se autoři s odstupem času vracejí k nejznámnějším a nejzávažnějším kriminálním kauzám na území Slovenska v průběhu 20. století. K tomu používají poznatky expertů, vzpomínky vyšetřovatelů, navinářů či původních svědků. Vše doprovází autentické záběry z místa činu a následných rekonstrukcí. 6. Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera / Monster: The Jeffrey Dahmer Story krimi seriál, USA, 2022, 10 dílů, 533 min, ČSFD 86% Velice podařený desetidílný hraný seriál od Netflixu v hlavní roli s Evan Petersem, který se věnuje případu jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů a kanibalů jménem Jeffrey Dahmer . Ten mezi lety 1978-1991 připravil o život nejméně 17 mladých mužů. Hrají: Evan Peters , Michael Learned , Karen Malina White , Richard Jenkins . 7. Night Stalker: Hon na sériového vraha dokumentární minisérie, USA, 2021, 4 díly, 189 min, ČSFD 82% Dokumentární mini série od Netflixu, ve které vyšetřovatelé a svědci vzpomínají na otřesné vraždy, které páchal vrah známý jako Noční Slídič - Richard Ramirez , který v letech 1984 – 1985 kolem Los Angeles a San Franciska zavraždil nejméně 14 lidí. Ramirez byl nakonec odsouzen k trestu smrti, ale dříve, než byl vykonán, v roce 2013 zemřel. 8. Případy 1. oddělení krimi seriál, ČR, 2014 - 2022, 3 série, 35 epizod, 2136 minut, ČSFD: 88% Výborný český krimi seriál inspirovaný skutečnými kriminálními případy , které řešili po roce 1989 policisté z 1. oddělení (neboli " mordparty " ) odboru Obecné kriminality při pražském Krajském ředitelství Policie ČR. Spoluautorem scénáře je bývalý dlouholetý šéf pražské „mordparty“ plk. Josef Mareš . V seriálu hrají: Ondřej Vetchý , Bolek Polívka , Petr Stach , Filip Blažek , Miroslav Vladyka , Miroslav Hanuš , Igor Bareš , a další. 9. Had / The Serpent krimi minisérie, VB, 2021, 8 dílů, 461 min, ČSFD 83% Britská krimi minisérie Netflixu, které je natočená podle případu sériového vraha Charlese Sobhraje přezdívaného Had . Ten v letech 1972-1976 usmrtil v Indii, Nepálu a Thajsku možná až 24 osob. Ač se Sobhraje podařilo odsoudit pouze za dvě vraždy, byl mu udělen trest doživotního vězení, který si dodnes odpykává v Khátmándské věznici. Hrají: Jenna Coleman , Tahar Rahim, Ellie Bamber . 10. Hrdelní zločiny dokumentární, ČR, 2001, 1 série, 3 epizody, 168 minut, ČSFD: 87% Zdařilý třídílný dokumentární cyklus České televize představuje příběhy skutečných zločinců a vrahů, kteří spáchali zločin, za který v tehdejším Československu hrozil trest smrti. Autoři se věnují nejen pohnutkám, které vedly pachatele ke spáchání tak otřesných zločinů, ale také osudům obětí zločinů a všem dalším okolnostem vyšetřování. 11. Jak vyrobit vraha dokumentární krimi seriál, USA, 2015-2018, 2 x 10 dílů, 1250 min, ČSFD: 91% Skvělý a merický dokumentární seriál od Netflixu, který vypráví příběh Stevena Averyho, muže, jenž (možná) strávil za mřížemi nespravedlivě 18 let za pokus o vraždu, aby 2 roky po svém propuštění (možná) vraždil doopravdy. Podívejte se na zoubek spornému případu, který plní americká média dodnes.. 12. Manhunt: Unabomber krimi seriál, USA, 2017-2020, 2 série, 2x 8 dílů, 688 min, ČSFD: 86% Seriál natočený v podbném duchu jako "Mindhunter". Tento však celý inspirovaný případem sériového vraha, tzv. "Unabombera" , Teda Kaczynskeho , který pomocí podomácku vyrobených bomb zavraždil mezi lety 1978 - 1995 nejméně tři osoby a dalších 23 jich zranil. 13. Mafiáni - Súmrak bossov dokumentární krimi seriál, Slovensko, 2015-2017, 2 x 12 epizod, 724 min, ČSFD 90% Povedený slovenský krimi dokumentární seriál, který ve dvou sériích pojednává o vzestupech a pádech mafie na Slovensku od počátku 90. let . Každá epizoda se věnuje jinému gangsterovi, včetně třeba mafiána a sériového vraha Mikuláše Černáka . V pořadu vystupují bývalí vyšetřovatelé, novináři, znalci a svědci, vše doplněno dobovými fotkami a záběry. 14. Devadesátky / Nineties krimi minisérie, ČR, 2022, 6 dílů, 718 minut, ČSFD 80% Silně obsazená šestidílná minisérie České televize od tvůrců Případů 1. oddělení, která popisuje vyšetřování reálných, klíčových případů první poloviny devadesátých let, kdy se pražská „mordparta“ musela vypořádat s bezprecedentním nárůstem vražd. Hrají: Ondřej Sokol , Martin Finger , Vasil Fridrich , Pavel Batěk , David Šír , Patricie Pagáčová , Michal Novotný. 15. Conversations with a Killer: The Jeffrey Dahmer Tapes dokumentární, USA, 2022, 3 díly, 180 minut, ČSFD ?% Dokumentární minisérie od Netflixu, věnující se případu Jeffrey Dahmera – amerického sériového vraha a kanibala, který se ve velmi otevřených rozhovorech přizná k děsivým zločinům a ukáže se, jak znepokojivě funguje narušená psychika člověka. 16. Metod krimi seriál, Rusko, 2015, 16 dílů, 840 min, ČSFD 82% Ruský kriminální seriál, v němž jsou některé epizody volně inspirovány reálnými případy ruských sériových vrahů. Hlavní postavou je mladá ambiciózní absolventka školy pro bezpečnostní složky, která se stane parťákem svého vzoru – detektiva, jehož metody nakonec ani trochu nenaplňují její očekávání. Hrají: Konstantin Chabenskij , Paulina Andrejeva , Jurij Kolokolnikov . 17. Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta dokumentární seriál, USA, 2015, 6 epizod, 269 min, ČSFD 90% Vynikající americký dokumentární seriál z produkce HBO vynáší na světlo dlouho pohřbené informace o řadě nevyjasněných zločinů, včetně několika vražd, a muži podezřelém z jejich spáchání - Robertu Durstovi, potomku miliardářské rodiny Durstových, který s tvůrci dokumentu spolupracoval. 18. Rozparovač / The Ripper dokumentární minisérie, VB, 2020,4 díly, 195 min, ČSFD 76% Dokumentární mini série od Netflixu, ve které vyšetřovatelé a svědci vzpomínají na ohavné vraždy, které na sklonku 70. let páchal na severu Anglie vrah známý jako Yorkshirský rozparovač - Peter Sutcliffe, který usmrtil minimálně 13 žen a 7 další se zabít pokusil. Nakonec byl odsouzen na doživotí a v roce 2020 ve vězení zemřel. 19. Rozhovory s vrahem: Výpověď Johna Waynea Gacyho / Conversations with a Killer: The John Wayne Gacy Tapes dokumentární seriál, USA, 2022, 3 díly, 185 min, ČSFD 77% Americká dokumentární mini série od Netflixu, která se prostřednictvím audionahrávek pořízených v cele smrti věnuje případu nechvalně známého sériového vraha Johna Wayne Gacyho , který připravil o život nejméně 33 mladých mužů a chlapců. 20. Ted Bundy: Falling for a Killer dokumentární krimi seriál, USA, 2020, 5 epizod, 231 min, ČSFD 76% Americká dokumentární minisérie z produkce Amazonu, ve které se po 40 letech mlčení vyjadřuje a vzpomíná na Teda Bundyho jeho bývalá dlouholetá partnerka Elizabeth Kendall a její dcera Molly . Spolu s diváky se obě podělí o své zážitky, zkušenosti a také podrobnosti o tomto asi nejznámějším americkém sériovém vrahovi. 21. American Crime Story – Lid versus O. J. Simpson krimi minisérie, USA, 2016, 1 série, 10 dílů, 442 minut, ČSFD 87% Zpracování známého případu, který vstoupil do dějin nejen americké kriminalistiky. Šlo o případ dvojnásobné vraždy, kdy obětí se stala bývalá manželka úspěšného amerického fotbalisty a její přítel. V ostře sledovaném a slavném soudním procesu stál na lavici právě O. J. Simpson - sportovní hvězda a bývalý manžel oběti. V hlavních rolích: Sterling K. Brown , Cuba Gooding Jr. , David Schwimmer , John Travolta , Sarah Paulson, Bruce Greenwood Kenneth Choi, Nathan Lane a další. 22. Od koťátek pracky pryč! Hon na internetového zabijáka / Don't F**k with Cats: Hunting an Internet Killer dokumentární krimi minisérie, USA, 2019, 3 díly, 187 min, ČSFD 84% Dokumentární minisérie od Netflixu, ve které hrozivá videa vyšinutého mladíka, na kterých zabije dvě kočky, donutí skupinku amatérských internetových detektivů pustit se do riskantního pronásledování, které je vtáhne do temného zákoutí internetu. Podaří se zvířecího tyrana dopadnout dříve, než stačí ublížit nějakému člověku? 23. Devil in Disguise: John Wayne Gacy krimi minisérie, USA, 2025, 8 dílů, 458 min, ČSFD 85% Osmidílný hraný seriál věnující se případu amerického sériového vraha nejméně 33 mladých mužů – Johna Wayna Gacyho. Příběh mapuje vyšetřování i dopad jeho zločinů na rodiny obětí a komunitu. V hlavních rolích: Michael Chernus , Gabriel Luna , James Badge Dale , Michael Angarano 24. Monstrum z Florencie / Il Mostro krimi série, Itálie, 2025, 4 díly, 200 min, IMDB 8,7 True crime seriál inspirovaný případem italského sériového vraha, který mezi lety 1968 – 1985 zavraždil minimálně 16 lidí a zaměřoval se především na mladé páry. V hlavních rolích: Liliana Bottone, Francesca Olia, Giacomo Fadda, Marco Bullitta. 25. Součást zla – Fourniet / L' Affaire Fourniret dokumentární série, Francie, 2023, 5 částí, 206 minut, ČSFD: 75% Zdařilá francouzská dokumentární minisérie z produkce Netflixu , která se věnuje řádění sériového vraha Michela Fournireta , který v letech 1987 – 2003 připravil o život minimálně 8 dívek . Mimo samotných zločinů se dokument věnuje především tomu, jakou roli v případu hrála jeho manželka Monique Olivier . 26. Tady Zodiac / This Is the Zodiac Speaking dokumentární minisérie, USA, 2024, 3 díly, 136 min, ČSFD 75% Třídílná dokumentární minisérie přináší převratné svědectví jedné rodiny o hlavním podezřelém v případu nikdy nedopadeného sériového vraha známého pod přezdívkou Zodiac. Série se vrací k jednomu z nejzáhadnějších zločinů v americké historii. 27. Vrah přiznavač dokumentární série, USA, 2019, 5 částí, 240 minut, ČSFD: 79% Pětidílná dokumentární série od Netflixu o nechvalně známém americkém kočovném sériovém vrahovi a také lháři - Henry Lee Lucasovi , který podle svých slov zavraždil přes 100 osob. Režie Robert Kenner a Taki Oldham. 28. Případ Janákovi dokumentární minisérie, ČR, 2025, 4 díly, 172 min, ČSFD 76% Čtyřdílná dokumentární true crime série sledující případ manželů Janákových, odsouzených na doživotí za jednu dokonanou vraždu ze zištných důvodů a tři plánované. 29. Catching Milat krimi minisérie, Austrálie, 2015, 2 díly, 90 min, ČSFD 79% Dvoudílná australská minisérie natočená dle případu asi nejznámejšího, nejkrutějšího a nejbrutálnějšího sériového vraha Austrálie - Ivana Milata . Vydařené kriminální drama se rovněž věnuje příběhu detektiv Paula Gordona, který Milata vypátral a zatkl. Hrají: Richard Cawthorne , Geoff Morrell , David Field , Craig Hall . 30. Rozhovory s vrahem: Výpověď Samova syna / Conversations with a Killer: The Son of Sam Tapes dokumentární minisérie, USA, 2025, 3 díly, 172 min, ČSFD 73% Třídílná dokumentární minisérie o případu nejznámějšího New Yorského sériového vraha Davida Berkowitze, alias Samova syna, který v letech 1975-1977 zavraždil 6 osob a dalších 11 zranil. Série obsahuje autentické rozhovory a nahrávky s vrahem i pohledy vyšetřovatelů. 31. Monstrum: Příběh Lylea a Erika Menendezových / The Lyle and Erik Menendez Story krimi minisérie, USA, 2024, 9 dílů, 473 min, ČSFD 75% Strhující drama o bratrech Menendezových z Beverly Hills, kteří za vraždu svých rodičů v roce 1989 skončili za mřížemi a jejich případ byl jedním z nejsledovanějších v americké historii a budí vážně až dodnes. V hlavních rolích: Cooper Koch , Nicholas Alexander Chavez , Javier Bardem , Chloë Sevigny 32. Tady žije ďábel / Evil Liv es Here dokumentární, USA, 2016-2023, 128 epizod, ČSFD 84% Americký dokumentární seriál z produkce Investigation Discovery, který se věnuje skutečným, nervy drásajícím příběhům lidí, kteří sdíleli domácnost s vrahem. Ve všech případech měli podezření, že je něco v nepořádku. Někteří zavírali před pravdou oči, umývali krev a ani nechtěli vědět, odkud se vzala. Někteří se však nenechali odradit a pátrali dál, dokud nakonec nespočinuli tváří v tvář děsivé pravdě – člověk, kterého milovali a věřili mu, je monstrum. 33. The Real Murders of Atlanta dokumentární, USA, 2022, 19 epizod, ČSFD 82% Dokumentární seriál, ve kterém se každá epizoda věnuje případům vražd, které se odehrály v americké Mekce hudby, zábavy a techniky – Atlantě. Jednotlivé případy vražd vyprávějí vyšetřovatelé, svědci, reportéři a příbuzní pachatelů a obětí. 34. Odložený případ: Vražedné léky proti bolesti / Cold Case: The Tylenol Murders dokumentární minisérie, USA, 2025, 3 díly, 117 min, ČSFD 64% Třídílná dokumentární minisérie o sérii vražd spáchaných zákeřným způsobem – přidáním kyanidu do léků v lékárnách. Série zkoumá vyšetřování i dopad těchto zločinů na veřejnost. 35. Ztracené dívky: Sériový vrah z Long Islandu / Gone Girls: The Long Island Serial Killer dokumentární minisérie, USA, 2025, 3 díly, 158 min, ČSFD 70% Třídílná dokumentární minisérie z produkce Netflixu přibližuje případ sériového vraha z Long Islandu z pohledu obětí, jejich blízkých i policie. Série zároveň mapuje komplikované vyšetřování a dlouholeté pátrání po pachateli. 36. The Long Shadow krimi minisérie, VB, 2023, 7 dílů, 335 min, ČSFD 76% Seriál o policejním pátrání a zločinech tzv. Yorkshirského Rozparovače – sériového vraha jménem Peter Sutcliffe , který v letech 1975 – 1980 v Británii připravil o život nejméně 13 žen a několik dalších zranil. V hlavních rolích: Toby Jones , David Morrissey , Daniel Mays , Jack Deam , Chloe Harris 37. Fred a Rose Westovi: Britský horor / Fred & Rose West: A British Horror Story dokumentární minisérie, VB, 2025, 3 díly, 156 min, ČSFD 67% Třídílná dokumentární minisérie zkoumá případ manželů Westových , jednoho z nejznámějších vražedných párů v britské historii. Seriál odhaluje jejich perverzní zločiny, které mezi lety 1967 a 1987 připravily o život více než deset lidí. 38. Případ Roubal krimi minisérie, ČR, 2021, 3 díly, 150 minut, ČSFD 68% Hraná minisérie z produkce Voyo, která se věnuje reálnému případu českého sériového vraha z 90. let jménem Ivan Roubal, který spácahl nejméně 5 vražd, a v seriálu kterého ztvárnil Hynek Čermák. Hrají: Dagmar Havlová , Hynek Čermák , David Švehlík , Jan Čenský , Kamila Trnková , Vojtěch Vodochodský , Jiří Roskot . 39. Vrah studentek: V mysli netvora / The Co-Ed Killer: Mind of a Monster dokumentární minisérie, USA, 2021, 3 díly, 126 min, ČSFD 69% Dokumetární minisérie věnující se případu amerického sériového vraha studentek Eda Kempera. Pachatele, který sice vypadal jako něžný, inteligentní obr, ale za jeho okouzlujícím úsměvem se skrývalo zvrhlé monstrum. 40. Pod mostem / Under The Bridge krimi série, USA, 2024, 8 dílů, 496 min, ČSFD 76% Kriminální drama o případu šikany mladé kanadské dívky jménem Reena Virk, která vyvrcholila surovou vraždou a odhalila temné stránky mládežnické násilnosti. V hlavních rolích: Riley Keough , Lily Gladstone , Michael Buie , Anoop Desai , Matt Craven 41. Des krimi minisérie, VB, 2020, 3 díly, 180 minut, ČSFD 79% Britská krimi minisérie sledující jeden z nejnechvalněji proslulých případů v historii britského zločinu, který se točí kolem sériového vraha Dennise Nilsena, který v letech 1978 a 1983 zavraždil ve svém bytě nejméně 12 chlapců. Seriál je vyprávěný očima tří mužů – Dennise Nilsena (David Tennant ), hlavního vyšetřovatele Petera Jaye (Daniel Mays ) a spisovatele Briana Masterse (Jason Watkins ). 42. Vraždy dětí v A tlantě / The Atlanta Child Murders dokumentární, USA, 2019, 3 díly, 129 minut, ČSFD 82% Dokumentární mini série věnující se vražedné sérii, která se odehrála na počátku 80. let 20. století, kdy bylo v Atlantě uneseno a zavražděno nejméně dvacet devět černošských dětí, za což byl nakonec odsouzen sériový vrah jménem Wayne Williams. 43. Mastermind: To Think Like a Killer dokumentární minisérie, USA, 2024, 3 díly, 127 min, IMDB 7,6 Třídílná dokumentární minisérie mapující kariéru slavné forenzní profilovačky Ann Burgess, která se ve své práci zabývala případy mnoha sériových vrahů, včetně Eda Kempera. Série přibližuje její metody i vliv na vyšetřování těchto zločinů. 44. Rillington Place krimi minisérie, VB, 2016, 3 díly, 175 minut, ČSFD 73% Strhující britská minisérie, která se věnuje případu známého sériového vraha jménem John Reginald Christie, jenž v průběhu 40. a 50. let připravil o život nejméně 8 osob. Kvůli jeho spáchaným zločinům byl také odsouzen nevinný muž. Hrají: Jodie Comer , Tim Roth , Nico Mirallegro , Samantha Morton , Tim Bentinck , Sonya Cassidy . 45. Do hloubky: Zmizení Birgit Meier / Dig Deeper: The Disappearance of Birgit Meier doku. minisérie, Německo, 2021, 4 díly, 234 minut, ČSFD 76% Velice zdařilá německá dokumentární minisérie od Netflixu, která se věnuje případu zmizení sestry jednoho z vysoce postavených německých kriminalistů, kdy se postupně poodkrývá, že za jejím zmizením může stát sériový vrah jménem Kurt-Werner Wichmann . 46. Černý příkaz / Black Warrant krimi minisérie, Indie, 2025, 7 dílů, 330 min, ČSFD 67% Sedmidílný indický seriál popisuje zážitky Sunila Kumara Gupty - dozorce v nechvalně známém indickém vězení Tihar v Novém Dillí, ve které byl mimo jiné vězněn i známý sériový vrah Charles Sobhraj, který je v seriálu rovněž vyobrazen. V hlavních rolích: Rahul Bhat , Rajshri Deshpande , Tota Roy Chowdhury , Sidhant Gupta 47. Nejhorší spolubydlící / The Worst Roommate Ever doku. minisérie, USA, 2022, 5 dílů, 237 minut, ČSFD 71% Pětidílný dokumentární seriál Netflixu, ve kterém jsou zpracovány celkem 4 kriminální případy - jedna sériová vražedkyně, dva "prostí" vrazi a jeden podvodník, kdy pojícím prvkem je to, že oběťmi se staly vždy jejich spolubydlící. 48. Vražda o páteční noci / Murder Under the Friday Night Lights doku. minisérie, USA, 2022, 6 epizod, 258 minut, IMDB 7.5 Americký dokumentární seriál, který se věnuje případu sériového násilníka, která v malém texaském městečku pronásleduje a napadne několik středoškolských roztleskávaček. Období strachu vyvrcholí vloupáním do domu a vraždou... Konspirační teorie otřásají městečkem poté, co záhadně zmizí středoškolský fotbalista a objeví se několik velmi neobvyklých podezřelých. 49. Studna krimi minisérie, ČR, 2025, 6 dílů, 376 min, ČSFD 76% Seriál o případu rodinné, vražedné tragédie ve Vonoklasech v roce 1968, který se snaží zobrazit pohnutky a motivace všech aktérů této kauzy opředené mnoha nejasnostmi a podivnostmi. V hlavních rolích: David Švehlík , Johana Matoušková , Filip František Červenka , Kristýna Ryška 50. Na místě činu: Zabiják z Times Square / Crime Scene: The Times Square Killer doku. minisérie, USA, 2021, 3 díly, 147 minut, ČSFD 68% Třídílná dokumentární série od Netflixu, která se přostřednictvím ohlédnutím pamětníků věnuje případu Richarda Cottinghama, tzv. „Torzového vraha“ a sex byznysu v New Yorku 70. a 80. let. 51. Motiv / The Motive doku. minisérie, Izrael, 2020, 4 díly, 120 minut, ČSFD 65% Izraelská dokumentární minisérie z produkce Netflixu, která se věnuje masové vraždě, která se odehrála v roce 1986 v Jeruzalémě. Tam tehdy čtrnáctiletý hoch postřílel svoje spící rodinné příslušníky. V doku-sérii řeší zasvěcené osoby, co se tenkrát vlastně stalo. Movies about serial killers - fiction Movies about serial killers - fiction Movies and documents - true cases Movies about serial killers - fiction Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz

Recenze knihy "BTK: Spoutat, mučit, zabít", která se věnujepřípadu amerického sériového vraha jménem Dennis Rader. Autor: H. Laviana, R. Wenzl, T. Potter. BTK: Spoutat, mučit, zabít - H. Laviana, R. Wenzl, L. Kelly, T. Potter Koupit knihu Název: BTK Spoutat, mučit, zabít - Sériová vrah ze sousedství Dennis Rader Autor: Hurst Laviana , L. Kelly , Roy Wenzl , Tim Potter Nakladatelství: JOTA Rok vydání: 2025, 384 stran Recenze: Zatím nenapsána. Sériový vrah Dennis Rader více než třicet let děsil kansaskou Wichitu . Veřejnosti i policii se vysmíval prostřednictvím dopisů, ve kterých se chlubil svými zločiny . Podepisoval je zkratkou BTK - „bind, torture, kill “ – spoutat, mučit, zabít " . Celých jednatřicet let se největším městem Kansasu plížilo monstrum, krvežíznivý sériový vrah, který mučil a zabíjel muže, ženy i děti . Když ho konečně chytili, celou zemi šokovalo, že vrahem je Dennis Rader: přátelský soused, oddaný manžel, nápomocný táta ze skautu a respektovaný příslušník církevní komunity. Hodnocení (1-5 jako ve škole):? Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Nejkurióznější kriminální případy z celého světa. Přečtěte si krátké aktuality, ve kterých se přesvědčíte, že možné je snad úplně vše, a to i v rámci zločinu. Kuriozity ze světa krimi Těžko pochopitelný motiv nebo záminka vraždy? Na konci září 2019 došlo ve státě Madhjapradéš ve střední Indii k brutální vraždě dvou dětí ve věku 10 a 12 let. Ty byly umláceny přímo na ulici. Děti patřily do nejnižší indické kasty tzv. "nedotýkatelných" a pocházely z extrémně chudé rodiny. V rodině panovala taková chudoba, že doma neměla ani vybudovanou toaletu. Z toho důvodu se obě děti osudného dne, jako obvykle, vyměšovaly přímo na ulici. To však extrémně vadilo dvojici bratří z vyšší společenské kasty, kteří se na děti vrhnuli, a to dokonce ozbrojeni dřevěnými holemi. V brutálním útoku přestali až ve chvíli, kdy děti bezvládně ležely na zemi. Ač se rodině obětí podařilo napadené děti ještě přemístit do nemocnice, ty v ní brzy svým zraněním podlehly. Útočníci byli následně policií zadrženi . Těžko říci, zda za útokem stál spíše onen fakt, že děti kálely na ulici, tedy motivem pachatelů bylo je za to "potrestat" nebo hrál roli spíše fakt, že patřily, na rozdíl od útočníků, do nejnižší společenské kasty a jejich defekace na ulici byla pro kruté bratry pouze záminka k útoku. Otec obětí je přesvědčen o druhé variantě, neboť rodina údajně měla s oněmi bratry konflitky již dříve. Spory navíc měly pramenit právě z kastovních rozdílů. Zajímavostí je, že ač byl kastovní systém v Indii zrušen zákonem již v roce 1950 , v praxi stále přetrvává ....více zde . (10/2019) Tragédie s dramatickou zápletkou v rodině slavného hokejisty Ve středu 13. 6. 2019 došlo v ruské vesnici Nová Romanovka k vraždě Iriny Sokolovové , manželce slavného ruského hokejového brankáře Maxima Sokolova . Aby toho nebylo pro bývalého reprezentanta málo, s těžkými zraněními byl nalezen i jeho starší syn Maxim (18) , rovněž hokejový brankář. Mladší syn Arsenij (15) , který byl při vraždě rovněž v domě, poté uvedl, že starší bratr na něj v pokoji zaútočil, on se mu však ubránil, vykopl mu nůž z ruky a utekl pro pomoc k sousedovi. Když se následně vrátil do domu, nalezl ubodanou matku a žijícího bratra, který měl podřezaná zápěstí. Ve vzteku pak měl vzít nůž a dvakrát bratra bodnout do hrudníku a krku. Policisté nejprve pracovali s touto verzí, nicméně několik informací z výpovědi nesedělo s důkazy zjištěnými na místě činu. Nakonec převládlo podezření, že vraždu matky způsobil mladší z bratrů, který se navíc pokusil zavraždit i svého staršího sourozence. Příčinou měla být žárlivost, kdy matka měla upřednostňovat ve výchově staršího Maxima. Ten vyvázl jen zázrakem a skončil s životem ohrožujícími zraněními v umělém spánku. Drama tím však nekončilo, neboť policisté pro nedostatek důkazů museli Arsenije po několik dnech pustit z vazby, protože Maxim stále nebyl schopen kvůli svému vážnému stavu vypovídat. Nakonec se Arsenij zúčastnil i pohřbu své matky, kde se však údajně dokonce i potutelně usmíval. Vyšetřování zatím není u konce. Mladší z bratří údajně již podstoupil dva testy na detektoru lži a starší se naštěstí pomalu zotavuje… Uvidíme, co toto velké drama přinese dál. Jisté je to, že pro hokejovou legendu Maxima Sokolova události znamenají rodinnou tragédii obřích rozměrů, kdy bývalá manželka je mrtvá a jeden z jeho synů je jejím vrahem.... více zde a zde . (8/2019) Maxim Sokolov ml. Maxim a Irina Sokolov Arsenij Sokolov Italský spisovatel popsal vraždu nejprve v knize, poté skutečně vraždil Na konci července 2019 dopadli italští kriminalisté jednačtyřicetiletého Daniele Ughetto Piampascheta, který byl v roce 2018 odsouzen k 25 letům odnětí svobody za vraždu osmnáctileté prostitutky nigerijského původu - Anthonie Eugbuny. Tělo mladé dívky bylo nalezeno v únoru roku 2012 v řece Pád a podezřelým byl hned od počátku zmíněný italský spisovatel, který se s mladou dívkou již nějakou dobu znal, zřejmě se do ní zamiloval a toužil po tom, aby se živila jiným způsobem. Když policisté u muže provedli domovní prohlídku, nelezli rukopis nevydané knihy Růže a lev, kde byl celý milostný příběh i samotná vražda velice detailně popsány. Muž byl souzen na svobodě. V roce 2015 byl nejprve nepravomocně odsouzen, aby byl v roce 2016 odvolacím soudem osvobozen. Nakonec byl však v roce 2018 přeci jen pravomocně odsouzen, nicméně od té doby se skrýval. Že šlo o vraždu připravovanou, potvrzuje fakt, že rukopis románu, který byl jedním z klíčových důkazů, byl sepsán již před spácháním trestného činu. Policisté nakonec uprchlíka vystopovali v bytě, který pronajímala jeho rodina a kam mu jeho otec nosil jídlo. Nezbývá než dodat, že teď bude mít spisovatel s krví na svých rukách, dost času i na sepsání pokračování nevydané knihy....více zde a zde . (8/2019) Daniele Ughetto Piampaschet Anthonie Eugbun a Domluvený sňatek rodinné štěstí nepřinesl V některých státech a kulturách je poměrně běžné to, co je v našich končinách již naštěstí dávno pasé – domluvené sňatky. K jednomu takovému sňatku byl v roce 2013 přinucen i v Británii žijící osmadvacetiletý muž z Indie – Jasvir Ram Ginday . Tohoto muže jeho rodina přiměla k tomu, aby odletěl zpět do Indie, kde si při slavnostním obřadu, kterého se zúčastnilo 700 svatebčanů, vzal čtyřiadvacetiletou ženu jménem Varkha Rani , kterou do té doby nikdy neviděl, a se kterou poté odcestoval zpět do Velké Británie. Což o to, někdy to i v takovém případě přece jen může vyjít, potíž však byla v tom, že osmadvacetiletý muž byl gay, což jeho novomanželka netušila. Tato dost podstatná okolnost vyšla během jejich společného soužití najevo poměrně brzy a mladá, zjevně zklamaná žena začala muži prý vyhrožovat, že to zveřejní. Jasvir Ginday, bojící se zřejmě ostudy, tento problém vyřešil tím nejhorším možným způsobem. V průběhu roku 2014 svojí manželku zavraždil, aby její tělo následně spálil v zahradě. Soud mladého bankovního úředníka nakonec odsoudil k doživotnímu vězení, přičemž o podmínečné propuštění může žádat nejdříve po 21 letech. Buďme rádi, že domluveným sňatkům v naší zemi již dávno odzvonilo a být homosexuálem v naší společnosti již není takové tabu... více zde a zde . (8/2019) Jasvir Ram Ginday Jasvir Ginday a Varkha Rani Varkha Rani V centru Brna někdo střílí po lidech Jistě všichni víte, že masové vraždy střelnou zbraní jsou především v USA poměrně častým jevem. Snad každý měsíc tuzemská média informují o těchto tragických událostech, které mají na svědomí tzv. "osamělí střelci", a které si často vyžádají mnoho obětí na lidských životech. Rovněž řada z Vás asi již slyšela dvojici o sériových vrahů - střelců, tzv. D. C. snipers, Johnu Allen Muhammadovi a Lee Boyd Malvovi, kteří v průběhu roku 2002 zastřelili poblíž Washingtonu 17 osob a na dlouhé měsíce strachem naprosto ochromili okolí hlavního města USA. Jeden podobný samozvaný střelec v současnosti působí i v České republice, a to konkrétně v centru Brna! Jediným štestím je, že "náš" domácí střelec útočí diabolkami a míří do zad a pozadí kolemjdoucích. Celkem v posledních týdnech takto zasáhl minimálně tři lidi. Policie zatím případ vede jako výtržnictví a po pachateli pátrá. Není skvělé, že v některých oblastech přeci jen najsme zas tak "světoví" a můžeme Vám zde tedy podat alespoň jeden takovýto případ na odlehčení?:-) ... více zde . (8/2019) Jiný kraj, jiný mrav, jiný motiv vraždy Všichni už jste možná někdy slyšeli pojem „vražda ze cti“. Jde o úmyslné usmrcení člena nějaké soc. skupiny (typicky rodiny), který podle jiného člena poškodil pověst této skupiny, či jednotlivce a zasluhuje si tak podle pachatele(ů) smrt. Tento specifický motiv je dnes typický zejména pro vyznavače islámu. K jednomu takovému extrémnímu případu došlo v červnu roku 2019 v Pákistánu. Muž jménem Muhammad Adžmal pracoval jako krejčí v Saudské Arábii, zatímco jeho manželka s dětmi pobývala v Pákistánu. Jednoho dne Adžmal uviděl fotku své manželky v přítomnosti jiného muže a nabyl přesvědčení, že jej žena zaručeně podvádí. Vydal se tak nazpět do Pákiskánu, kde následně v přítomnosti svého otce a bratra ženu zastřelil. „Běžná“ vražda ze žárlivosti, chtělo by se říct. To by však muž nesměl zastřelit i jejich dvě společné děti, tchýni, tři švagrové a jejich dvě děti! Celkem si tedy jeho krutá a nepochopitelná pomsta vyžádala 9 lidských životů! Muž se k činu přiznal, nicméně vůbec ho prý nelituje. Ač je tento motiv vražd v Pákistánu poměrně běžný, v roce 2016 země zpřísnila legislativu a začala u vražd „ze cti“ udělovat přísnější tresty. Myslíme si, že hodně vysoký trest je zde určitě na místě! ... více zde . (7/2019) Poslední poprava v Evropě? Alexanderu Osipovičovi je čtyřiatřicet let, když jej v říjnu roku 2017 pustí z vězení. V něm pobýval za svůj dosavadní život celkem pětkrát – naposledy dokonce za těžké ublížení na zdraví s následkem smrti. Stále si však nedá říct! Ani ne rok po propuštění, konkrétně 20. července 2018, spáchá další zločin. Tentokrát tak otřesný, že si tím nadobro zpečetí svůj osud. Toho dne totiž tento silný alkoholik potká dvě mladé dívky – Alesiu Klimovou (27) a Kristinu Krushkinovou (26). Společně „propaří“ celou noc, aby se ráno vydali taxíkem do mužova bytu. Tam se mužovo chování změní a začne být na dívky vulgární a agresivní. Několikrát je fyzicky napadne, až dívky raději zmizí a zamknou se v koupelně, kde k volají na tísňovou linku. Opilý Osipovič, který má v tu dobu tři promile, však popadne kladivo a dříve než stačí dívky udat přesnou polohu, dveře rozmlátí a brutálně se na dívky vrhne. Dívkám zasadí těžkým nástrojem a nožem desítky ran, přičemž většina míří na hlavu. Nemají sebemenší šanci přežít. Během následujících hodin se stačí pachatel prospat, aby se následně vydal ven pro další várku alkoholu a pytle na těla. Policisté již však mezitím zjistili adresu a Osipoviče nacházejí nedaleko bydliště, jak na lavičce popíjí pivo. U soudu se kaje, vše je mu prý líto a neví, jak k tomu mohlo dojít. Neublížil by prý ani mouše, tak předpokládá, že na vině bylo nevhodné chování dívek. S touto obhajobou neuspěje a soud mu v lednu 2019 udělí nejvyšší možný běloruský trest – trest smrti zastřelením ! Ten v květnu 2019 potvrdí i odvolací soud a odsouzenému tak zbývá už jen možnost udělení milosti od prezidenta Lukašenka. Ač Rada Evropy dlouhodobě tlačí na Bělorusko, aby nad trestem smrti vyslovilo moratorium, v Bělorusku, jako v posledním státě Evropy, se popravy stále vykonávají. Ospipovič tak má pramalou šanci, že unikne svému zaslouženému osudu.... více zde a zde . (7/2019) Kristina Krushkinova Alesia Klimova Alexander Osipovič Vyvraždil celou svoji rodinu - po 26 letech se dostal na svobodu O tom, že trest odnětí svobody na doživotí v České republice nemusí znamenat, že dotyčný opravdu stráví zbytek života za mřížemi většina asi ví. Podobně tomu však bylo i ve velmi závažném francouzském případu, který zmíníme dnes. Jde o osud pětinásobného vraha jménem, Jean-Claude Romand , který v průběhu dvou dnů v lednu roku 1993 zavraždil postupně svoji manželku, dvě vlastní děti a oba své rodiče. Tento muž nežil dobře ani před chladnokrevnou, mnohonásobnou vraždou. Totiž celé své rodině roky lhal o tom, že má diplom lékaře, navíc po léta žil z půjčených peněz, které od přátel a příbuzných pod záminkou výhodné investice vylákal. Když už se chýlilo k tomu, že vše praskne, nerozhodl se jít s pravdou ven, ale zvolil postupné vyvraždění své rodiny, korunované pokusem o vlastní sebevraždu. Ta se mu nepodařila, a tak v tu dobu devětatřicetiletý muž putoval na doživotí do vězení. Pro něj milostrdný systém mu umožnil žádat o podmínečné propuštění od roku 2015 a v roce 2019 mu soud dokonce vyhověl! Propuštěn z věznice byl nakonec 28. června 2019, nicméně v té souvislosti musí plnit řadu omezujících podmínek. Musí například bydlet na místě určeném soudem, vyhýbat se jakémukoli kontaktu se zbytkem své rodiny, bude pod pravidelným dozorem, navíc nesmí o svém případu mluvit s novináři. Jsme zastánci toho, že člověk si zaslouží druhou šanci a odpuštění. Nicméně platí to i pro pětinásobného vraha, který vyvraždil svoji nejbližší rodinu, z důvodu, že měly vyplout na povrch jeho lži a podvody? To už si rozhodně tak jistí nejsme... více zde a zde . (7/2019) Jean-Claud Romand a členové jeho rodiny, které zavraždil Jean-Claude Romand v roce 2019 Řecké drama v 21. století Vše začne roku 1998, kdy se mladému páru narodí malá holčička. Její otec, Steven Pladl, je však vůči děťátku často agresivní a napadá jej, či ho dokonce zavírá do lednice, aby přestalo plakat. Pár se tak rozhodně raději dítě svěřit do adopce jinému manželskému páru. Žena muži postupně porodí další 2 děti, ty si již ponechávají a společně vychovávají. Když je v roce 2016 jejich prvorozené dceři 18, začne se Katie Fusco zajímat o to, kdo jsou jejími biologickými rodiči a vyhledá je prostřednictvím soc. sítí. Ještě během toho roku se Katie rozhodne přestěhovat do jejich domu, kde žijí i její dvě mladší sestry. Neuběhne ani půl roku a mezi osmnáctiletou Katie a jejím 42 letým otcem Stevenem propuká intimní vztah. Muž se záhy rozvádí se svojí manželkou, která již trochu tuší, která uhodila. Jistoty nabude až v průběhu roku 2017, kdy si přečte část jejich korespondence a s tím se následně obrátí na policii. Policie pár vyslechne, ale poté nechá jít. V průběhu roku 2017 Katie porodí svému otci chlapečka jménem Bennett a oba se navíc vezmou. To však není mezi biologickým otcem a dcerou legální, a tak je zatkne policie. Později jsou propuštěni, nicméně společný syn je svěřen do péče Stevenovi matky a incestnímu párečku je zakázán veškerý kontakt. Katie se opět stěhuje ke své adoptivní rodině, aby v dubnu 2018 i přes zákaz kontaktovala Stevena s tím, že jejich partnerský vzth ukončuje. To Steven Paldl neunese a rozhodne se pomstít. Nejprve 11. dubna 2018 vyzvedne malinkého Bennetta z domu své matky a u sebe doma vlastního syna udusí. Den poté se vydá do státu New York, kde jeho dcera (a zároveň bývalá milenka a matka teď již zavražděného Bennetta) bydlí. Pladl čeká ozbrojený před jejich domem. Když Katie a její otčím někam odjedou, sleduje je a ve vhodné chvíli oba v autě zastřelí. Poté obrací zbraň i proti sobě a spáchá sebevraždu. Příběh jako vystřižený z řecké mytologie zasazený do dneška tak končí stejně jako ty bájné - velkou tragédií... více zde a zde . (6/2019) Katie Fusco and Steven Pladl Katie Fusco and Steven Pladl svatební foto Steven Pladl and Katie Fusco Vražda dítěte se šťastným koncem Když se v lednu roku 2017 přistěhuje do domu 19 leté dívky jménem Sarai Rodriguez-Miranda její bratr a jeho rodina, bere to mladá žena velice nelibě. V touze, aby se z matčina domu, kde Sarai bydlela, co nejdříve odstěhovali, rozhodne se zavaždit bratrovo 11 měsíční děťátko. Od svého přítele si nechá zjistit, kolik je potřeba podat léku, aby miminko zemřelo. Poté mu píše zprávy typu: "Rozdrtím léky, a to děcko zabiju. Uvidíme, jak dlouho zůstanou. " nebo "Nemám žádné výčitky. Stejně by ji čekal život plný zneužívání a bití. " nebo "Vůbec mě nebudou podezřívat ". S těmito pocity vmíchá dávku léku, dostatečnou pro usmrcení dospělého člověka, do jedné z odstavených lahví mateřského mléka. Lahve začnou postupně ubývat... Dábelský, zákeřný, ale také poměrně promyšlený plán, dalo by se říct. Naštěstí však "mazaně" koordinavaný přes mobilní telefon sdílený s její matkou. Ta když si zpráv všimne, bleskově zkontroljuje lahve mléka v lednici a konfrontuje dceru. S podezřelou lahví jede do nemocnice a poté hned na policii. Sarai Rodriguez-Miranda se však nezhroutí, nic nevzdá a z domu prchne. Úspěšně se dokáže před policíí skrývat dokonce 8 měsíců, až nakonec spadne klec. Bezcitná teta dnes už problémy se spolubydlícími v domě své matky mít nebude. V roce 2018 totiž byla odsouzena k 25 letům odnětí svobody, ač se naštěstí malému děťátku vůbec nic nestalo. Její přítel "na telefonu" to má dle rozsudku z roku 2019 za 15. My na dálku do vězení v americkém státě Indiana, kde se případ stal, přejeme mladé dvojici hezký pobyt....více zde a zde . (6/2019) Sarai Rodriguez-Miranda Marshall S. Snyder Novější případy Starší případy