SERIAL
KILLERS.CZ
The biggest Czech web about serial and mass killers
Interview - Viktorín Šulc
Přečtěte si interview s Viktorínem Šulcem - autorem knižní pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd, jejíž poslední díl s názvem "Temné radosti predátorů" vyšel právě dnes - 18. října 2023.
MgA. Viktorín Šulc (nar. 1951) je český spisovatel, analytik a redaktor Kriminalistického sborníku, scénárista, publicista a dramaturg. Po absolvování scénáristiky a dramaturgie na pražské FAMU začal pracovat jako sportovní redaktor Mladé fronty. Od roku 1989 pak pracoval jako krimi reportér a od roku 1997 sestal redaktorem a jedním z autorů Kriminalistického sborníku. V roce 2000 zvítězil v soutěži České televize O dýmku Sherlocka Holmese nejlépe vyhodnoceným scénářem Muž, který vycházel z hrobu. Mimo to se podílel na tvorbě další řady filmů. V roce 2004 získala jeho kniha Příští stanice: Smrt cenu AIEP jako nejlepší česká detektivka toho roku.
Poté se Viktorín Šulc vrhnul již převážně na psaní krimi literatury faktu. Z knih jmenujme např. Bratrstvo tajných hrobů, Lovec přízraků a nejnověji i Panoptikum sexuálních vražd.
1) Dobrý den, jsme moc rádi, že jste si našel čas na náš web a můžeme Vám položit několik dotazů v souvislosti s Vaší novou knihou „Temné radosti predátorů“, která právě míří do prodeje. Mohl byste našim čtenářům nad rámec anotace prozradit, co se v ní mohou dočíst?
Děkuji upřímně za pozvání, pokaždé mě potěší, když mohu vystoupit na Vašich stránkách, platformě, kterou vyhledává stále víc zájemců o tuto problematiku. Nyní k otázkám…
Pátý a závěrečný díl je souhrnem případů od roku 1974 až 2017. Ty novější se udály nad rámec časového limitu čtvrtého dílu, k těm archivním jsem se dostal někdy uprostřed práce na pentalogii. Jsou natolik poučné, stejně jako mají extrémně silný příběh, že by byla škoda v rámci Panoptika jejich analýzu nezařadit. V rámci ucelené pentalogie prostě být musí, opak by znamenal ochuzení.
Při studiu případů v „pětce“ jsem se velmi často setkával s forenzním sexuologickým termínem sklon k znehybnění ženy. Pachatelé těchto zločinů jsou doslova lovci, predátoři, potřebující k dosažení svých cílů svou oběť znehybnit - i za cenu její smrti.
Některé kauzy jsou v rámci kapitoly samostatné, jindy ve dvou nebo ve třech vytvářejí nějakým svým motivem souvztažnost. V kapitole JAK CHUTNÁ KREV popisuji nijak letité kauzy velmi mladých pachatelů. Člověk by si až naivně položil otázku: „Kde se tolik zběsilostí a zvrhlosti v těch klucích dneska bere?“
Jenže to slovo DNESKA by bylo velmi zavádějící, právě proto jsem zařadil na závěr té samé kapitoly kauzu nezletilého pachatele z roku 1978, která se mírou bestiality od těch nových nijak neliší. Jinak řečeno: Dnešní pachatelé mají k dispozici internet, chytré mobily a další „vychytávky“, ale co se týče zvrácenosti svého uvažování, mohou si se svými předchůdci podat ruku na znamení smutné plichty.
2) Kniha je posledním dílem pentalogie „Panoptikum sexuálních vražd“. Od vydání prvního dílu uběhlo 10 let a tato série má celkem téměř 3000 stran. To je hezká řádka let a určitě obrovská porce práce. Domnívám se, že v ČR takové dílo nemá obdoby. Nyní nastala chvíle, kdy je možné se za výsledným celkem ohlédnout. Jak Panoptikální sérii vnímáte? Co pro Vás osobně tento počin znamená?
Souhlasím, podobně tematické a rozsahové dílo u nás zatím nebylo. Četl jsem několik pozoruhodných diplomových prací policistů o sexuálních zločinech a jejich protagonistech, které mě nadchly svým detailním vhledem a přísunem informací. Ovšem byly to práce v řádu cca dvou stovek stránek, napsané s přísně rigorózním vědeckým přístupem, tedy podané „suchou“ formou.
Mě čekaly tisíce stránek knižní podoby, chtěl jsem vedle poučení čtenáře nevysílit, neunavit, poskytnout mu literaturu faktu v co nejpřitažlivější formě. Desetileté tvorbě předcházelo studium dvou třetin popsaných případů, ty zbývající jsem pro účely Panoptika analyzoval za pochodu.
Existuje několik knih, ke kterým jsem vždycky vzhlížel a dodnes vzhlížím. Za všechny budu jmenovat prvorepublikové Soudní lékařství od profesora Františka Hájka a obdobně letité tituly profesora Edwarda Knoblocha jako Duše a zločin, Pohlaví a zločin či Lékařská kriminalistika. Reflektovaly tehdejší svět a stav vědeckých poznatků. Snad není smělé nebo dokonce drzé, když teď, zhruba po sto letech, svoji pentalogii pomyslně postavím vedle nich – jako další a moderní zdroj čtenářova poučení.
Mám takové naivní přáníčko: Třeba někdy kolem roku 2050 – tou dobou už budou moje kosti či popel nepochybně odpočívat v zemi – se vyskytne nějaký snaživý elév policejního řemesla a řekne svému staršímu, zkušenějšímu kolegovi: Jak to vlastně bylo s tím Mrázkem? Nebo Hojerem? A kolega mu odpoví: Tak si sežeň v knihovně Panoptikum od Šulce, tam to všechno je. To by pro mě byla velká, byť posmrtná odměna.
Může se samozřejmě stát, že onen elév po krátkém čase knihu odloží: To mě nebaví. To je nějak blbě napsaný… Tak takového krasoducha budu chodit v noci strašit!
3) Takže tu máme pentalogii Panoptikum sexuálních vražd, k tomu další „true crime“ tituly jejichž jste autorem či spoluautorem: „Lovec přízraků“, „Bratrstvo tajných hrobů“, „Doktore, vražda, jedeme“. Navíc připočítejme Vaše dlouholeté autorství pro Časopis Policista a Kriminalistický sborník. Sledujete přes tuto „porci zločinu“ zároveň i aktuální kriminální kauzy? Vzpomenete si na nějakou z posledních let, která ve Vás dokázala vzbudit obyčejný lidský či třeba i profesní zájem? A čím to bylo?
V rámci pátého dílu zmiňuji kategorii sexuálně motivovaných vražd, které se říká mezinárodně „šílenství ve dvou“ (folie à deux). Jde o kauzy, kdy milenecká nebo manželská dvojice páchá sexuální násilí včetně usmrcení obětí, někdy to připomíná vraždy, kterým se ve staré psychiatrické literatuře říkalo lustmord (zločin z radosti).
Napsal jsem v rezortním měsíčníku Policista analytickou studii o několika klíčových zahraničních případech tohoto provedení, jmenovala se MILÁČKU, PŮJDEME DNESKA VRAŽDIT? Byl jsem přesvědčen, a taky trochu udiven, že tyto kauzy se u nás nevyskytují.
Pravda, udály se ohavnosti typu, kdy otčím zneužíval a znásilňoval mladičkou hluchoněmou dceru a její matka dbala, aby byla náležitě „povolná“. Dokonce si to ty zrůdy natáčely, což u soudu mělo roli korunního důkazu. Lze se divit, že když si nezletilá viktima hrála s panenkou, navlékala jí několikery kalhotky?
Ale nikdy, aspoň co já vím, tyto ohavnosti nekončily v tuzemsku vraždou. Popsal jsem zmíněnou studii stručně v rámci pátého dílu Panoptika - a pak se dozvěděl o kauze, kterou v průběhu loňského roku řešily Krajský soud v Ústí nad Labem a posléze i Vrchní soud v Praze.
Osmnáctiletý mladík spolu s patnáctiletým studentem gymnázia vylákali na děčínský vrch Chmelník třináctiletého kamaráda. Měli jasný plán – mučit ho a zabít. Po úderech pěstmi řezali oběť do nohou, kleštěmi a kameny ho mlátili do hlavy. Následovalo bodnutí do krku a vyřezání pentagramu na zadek oběti, to vše, spolu s doprovodným jásavým rykem rozjařených pachatelů, dokumentované na mobil.
Schází vám sexuální vazba mezi pachateli? „Byl to nešťastný trojúhelník, i když je otázka, jestli si byl poškozený nějakého trojúhelníku vůbec vědomý,“ konstatoval předseda senátu krajského soudu. „Starší z odsouzených miloval poškozeného a mladistvý miloval staršího z pachatelů. Poškozený zcela neopětoval lásku staršímu, tak se ho odsouzený rozhodl zbavit. A mladistvý spolupachatel se na tom podílel, protože si odstranil konkurenta.“
No comment? Vlastně ne, zeptám se jinak: Může peklo v lidských hlavách nabídnout ještě něco spletitějšího a děsivějšího? Sám si taky jako poučený skeptik odpovím: Ale může, však se jednou dočkáme.
4) Zaregistrovali jsme, že vydání posledního dílu pentalogie provázela řada komplikací a velice smutných událostí. Můžete k tomu našim čtenářům prozradit více? Jak se to promítnulo do finální podoby Vaší nové knihy a jak náročné to pro Vás jako autora bylo?
Emeritní plukovník Jiří Markovič byl čtenářsky velmi oblíbený autor epilogů, kterými glosoval každou kapitolu. Není divu, vedle svých profesních zkušeností dokázal psát s nadhledem, nescházela mu lidskost, vtip, taky sebeironický nadhled.
Pro „pětku“ napsal skoro všechny epilogy navzdory smrtelně vážné nemoci. Nedočkali jsme se šťastného rozuzlení, bylo jasné, že poslední epilog od Markoviče prostě už k mání nebude… Po dvou týdnech váhání mě napadlo, že finální epilog pojmu jako záznam našeho posledního rozhovoru v nemocnici, že se s Jirkou za sebe i za čtenáře důstojně rozloučím.
Tím ovšem martyrium nekončilo. Dva kolegové, technicky se důležitě podílející na přípravě i výrobě knihy, vážně onemocněli. Chtěli jsme čekat na jejich uzdravení, ale časový skluz neúměrně narůstal. Substituce nebyla snadná, každý pracant v rámci Nakladatelství Epocha měl své práce dost a dost, včetně striktně termínových titulů a přípravy knih pro předvánoční trh.
Za normálních okolností by „pětka“ vyšla v průběhu letošního jara. Teď se rozbíhá podzim a panoptikální Pětka konečně spatří světlo světa. Zaplať Pánu Bohu, dodám vroucně.
5) S Vaší pentalogií je nerozlučně a nesmazatelně spojena skutečná legenda československé, potažmo české kriminalistiky - bývalý vyšetřovatel a šéf pražské „mordparty“ pan Jiří Markovič. Ten každý z dosavadních dílů doplnil svými dovětky, vzpomínkami a postřehy. Bohužel, pan Markovič od nás minulý rok navždy odešel. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte? Ponese nějaký jeho otisk i nový díl? A můžete našim čtenářům popsat, jak jste jej jako kriminalistu a člověka vnímal?
Když jsem začal s velkým nadšením pronikat do tajů kriminalistiky stěžejních momentů ohledání místa činu, vypracování operativních verzí, taktiky a metodiky výslechu – to vše okované forenzními posudky nejrůznějších vědců a specialistů – pomáhala mi v poznání dlouhá řada laskavých operativců a vyšetřovatelů.
Tři z nich byli pro mě klíčoví: major Jaroslav Zahrádka, někdejší eso pražské mordparty padesátých až sedmdesátých let. Vražd tehdy nebylo mnoho, zbývalo dost času na jejich analýzu, poznání geneze a vztahu mezi pachatelem a obětí. Dále musím jmenovat plukovníka Luboše Valeriána z Ostravy, který mi předestřel moderní postupy vyšetřování, včetně osobitého vedení rekonstrukce či nápaditých vyšetřovacích pokusů.
Do zmíněného triumvirátu neodmyslitelně patří plukovník Jiří Markovič, člověk, kterému osud nabídl dvě monstrózní kauzy. Markovič tuto životní výzvu úspěšně zvládl a stal se tak ještě za svého života legendou. Vím a svým způsobem chápu, že na něho a jeho štístko žehrali někteří neméně dobří a fundovaní kriminalisté, Jiřího souputníci. Oni jako by ani nebyli… Ale Prozřetelnost si vybrala zprvu opomíjeného Markoviče – viz kniha LOVEC PŘÍZRAKŮ – a budiž Jiřímu ke cti, že většinu případů vyprávěl v množném čísle a ochotně jmenoval kolegy, kteří svým nápadem či objevem posunuli případ dopředu, tedy k dopadení pachatele.
Ještě malá douška: Markovič sice velmi obdivoval operativce, tedy lidi, pracující především v terénu, vážil si jejich mravenčí práce, on sám byl ale rozený vyšetřovatel. Tedy člověk, který se neoboří na obviněného, ale v dobrém – a taky pod tíhou důkazů - se snaží dosáhnout jeho doznání. Navázat lidský vztah… Což se mu – s několika málo výjimkami typu psychopatického Doležala, vraha kuchaře z vyhlášené restaurace U dvou koček – podařilo.
6) Neušlo nám, že chystáte další knihu. Tentokrát s další legendou české kriminalistiky – Lubošem Valeriánem. Můžete nám prozradit, jak daleko doposud pokročily přípravy této knihy a na co se v ní čtenáři mohou těšit?
Tady budu s prominutím stručnější. Čím dál totiž věřím na okřídlený bonmot: Chcete rozesmát Boha? Vyprávějte mu o svých plánech! Jinak řečeno: během uplynulých deseti let mně hlavou prošlo několik námětů. Tak například PANOPTIKUM PODNIKATELSKÝCH VRAŽD. Nebo co třeba navázat na tuzemské kriminální případy z 60. let minulého století, propojené s módou minisukní, Beatles a dalších opojných beatových melodií a vůbec celou tou převratnou dobou… Obdobně laděná kniha PŘÍŠTÍ STANICE: SMRT získala v roce 2005 hlavní cenu AIEP… Taky bych rád napsal detektivní thriller severského střihu, ovšem v ryze pražských kulisách, ve kterých se pohybuje sériový vrah…
V nejbližších dvanácti měsících se ovšem přede mnou tyčí zcela jiný titul. S plukovníkem JUDr. Lubošem Valeriánem jsme v roce 2006 napsali úspěšnou knihu jeho profesních vzpomínek BRATRSTVO TAJNÝCH HROBŮ, která se ještě letos dočká třetího vydání.
Uplynula dlouhá řada let, která přinesla severomoravské mordpartě kvantum dalších strhujících kauz. Luboš Valerián odešel loni v prosinci do důchodu a rozložil přede mnou doslova balík námětů. Takže jsme celý ten sumář rozdělili do pěti námětově motivačních okruhů. Bude to bichle, odhaduji tak 550 stránek.
Za rok se mě laskavě zeptejte, to už budu vědět víc, co dalšího chystám. Jestli jsem stále při tvůrčích silách. Tak uvidíme!
Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na Vaše budoucí knihy a přejeme mnoho další úspěchů. (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v říjnu 2023).