Recenze knihy "Mindhunter - Lovci myšlenek", která je předlohou veleúspěšného, stejnojmenného seriálu, který se věnuje psychologickému profilování sériových vrahů. Autoři: J. Douglas, M. Olshaker. Lovci myšlenek - J. E. Douglas, M. Olshaker Další knihy Název: Mindhunter - Lovci myšlenek Autor: John E. Douglas, Mark Olshaker Nakladatelství: JOTA Rok vydání: 2021, 425 stran Recenze: Zatím nenapsána. Jak proniknout do mysli sériového vraha John Douglas, agent FBI, se na konci 70. let ve snaze pomoci rozvoji kriminalistiky odhodlal ponořit do psychologie vraždy a přiblížit se znepokojivě blízko skutečným netvorům. Pátral po některých z nejznámějších a nejsadističtějších zločinců naší doby: po vrazích, kteří se neslavně proslavili jako „Trailside Killer“ v San Franciscu nebo „Atlantský vrah dětí“. Desítky sériových vrahů konfrontoval, vedl s nimi rozhovory a zkoumal jejich psychiku – patřili mezi ně Charles Manson, Richard Speck a mnozí další. Studoval je – vstupoval do jejich myslí – aby pochopil jejich motivy. John Douglas je muž, který se stal předlohou legendárního filmového právníka Jacka Crawforda v thrilleru Červený drak a Mlčení jehňátek, a muž, který předznamenal nový věk v behaviorální vědě a kriminálním profi lování. John Douglas sloužil u policie přes dvacet let, a teprve když odešel ze služby, konečně mohl povyprávět svůj jedinečný a přesvědčivý příběh.? Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1 Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Legendy kriminalistiky 21. století", která popisuje 10 kriminálních případů po roce 2000. Autor - Miroslav Vaňura. Legendy kriminalistiky 21. stol. - Miroslav Vaňura Další knihy Název: Legendy kriminalistiky 21. století Autor: Miroslav Vaňura Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2019, 215 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: Krimiseriál ČT v knižní podobě nabízí pohled do zákulisí vyšetřování nejznámějších kauzt 21. století, např. tzv. heparinového vraha, šíleného lesního vraha či Američana, který zavraždil v Brně čtyři nevinné oběti – své hostitele. Odkrývá práci různých policejních složek od detektivů a operativců až po vyjednavače a seznámí čtenáře i s méně známými, ale o to děsivějšími případy vražd v kruhu rodiny. Případy přibližují vyšetřující policisté, příbuzní obětí, ale i sami vrazi. Unikátní fotodokumentace! Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Rozhovor (říjen 2023) s Viktorínem Šulcem, autorem pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd", spisovatelem, redaktorem Kriminalistiského sborníku, scénáristou a publicistou. Interview - Viktorín Šulc Přečtěte si interview s Viktorínem Šulcem - autorem knižní pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd , jejíž poslední díl s názvem "Temné radosti predátorů " vyšel právě dnes - 18. října 2023. MgA. Viktorín Šulc (nar. 1951) je český spisovatel, analytik a redaktor Kriminalistického sborníku, scénárista, publicista a dramaturg. Po absolvování scénáristiky a dramaturgie na pražské FAMU začal pracovat jako sportovní redaktor Mladé fronty. Od roku 1989 pak pracoval jako krimi reportér a od roku 1997 sestal redaktorem a jedním z autorů Kriminalistického sborníku. V roce 2000 zvítězil v soutěži České televize O dýmku Sherlocka Holmese nejlépe vyhodnoceným scénářem Muž, který vycházel z hrobu . Mimo to se podílel na tvorbě další řady filmů. V roce 2004 získala jeho kniha Příští stanice: Smrt cenu AIEP jako nejlepší česká detektivka toho roku. Poté se Viktorín Šulc vrhnul již převážně na psaní krimi literatury faktu. Z knih jmenujme např. Bratrstvo tajných hrobů , Lovec přízraků a nejnověji i Panoptikum sexuálních vražd . 1) Dobrý den, jsme moc rádi, že jste si našel čas na náš web a můžeme Vám položit několik dotazů v souvislosti s Vaší novou knihou „Temné radosti predátorů“, která právě míří do prodeje. Mohl byste našim čtenářům nad rámec anotace prozradit, co se v ní mohou dočíst? Děkuji upřímně za pozvání, pokaždé mě potěší, když mohu vystoupit na Vašich stránkách, platformě, kterou vyhledává stále víc zájemců o tuto problematiku. Nyní k otázkám… Pátý a závěrečný díl je souhrnem případů od roku 1974 až 2017. Ty novější se udály nad rámec časového limitu čtvrtého dílu, k těm archivním jsem se dostal někdy uprostřed práce na pentalogii. Jsou natolik poučné, stejně jako mají extrémně silný příběh, že by byla škoda v rámci Panoptika jejich analýzu nezařadit. V rámci ucelené pentalogie prostě být musí, opak by znamenal ochuzení. Při studiu případů v „pětce“ jsem se velmi často setkával s forenzním sexuologickým termínem sklon k znehybnění ženy. Pachatelé těchto zločinů jsou doslova lovci, predátoři, potřebující k dosažení svých cílů svou oběť znehybnit - i za cenu její smrti. Některé kauzy jsou v rámci kapitoly samostatné, jindy ve dvou nebo ve třech vytvářejí nějakým svým motivem souvztažnost. V kapitole JAK CHUTNÁ KREV popisuji nijak letité kauzy velmi mladých pachatelů. Člověk by si až naivně položil otázku: „Kde se tolik zběsilostí a zvrhlosti v těch klucích dneska bere? “ Jenže to slovo DNESKA by bylo velmi zavádějící, právě proto jsem zařadil na závěr té samé kapitoly kauzu nezletilého pachatele z roku 1978, která se mírou bestiality od těch nových nijak neliší. Jinak řečeno: Dnešní pachatelé mají k dispozici internet, chytré mobily a další „vychytávky“, ale co se týče zvrácenosti svého uvažování, mohou si se svými předchůdci podat ruku na znamení smutné plichty. 2) Kniha je posledním dílem pentalogie „Panoptikum sexuálních vražd“. Od vydání prvního dílu uběhlo 10 let a tato série má celkem téměř 3000 stran. To je hezká řádka let a určitě obrovská porce práce. Domnívám se, že v ČR takové dílo nemá obdoby. Nyní nastala chvíle, kdy je možné se za výsledným celkem ohlédnout. Jak Panoptikální sérii vnímáte? Co pro Vás osobně tento počin znamená? Souhlasím, podobně tematické a rozsahové dílo u nás zatím nebylo. Četl jsem několik pozoruhodných diplomových prací policistů o sexuálních zločinech a jejich protagonistech, které mě nadchly svým detailním vhledem a přísunem informací. Ovšem byly to práce v řádu cca dvou stovek stránek, napsané s přísně rigorózním vědeckým přístupem, tedy podané „suchou“ formou. Mě čekaly tisíce stránek knižní podoby, chtěl jsem vedle poučení čtenáře nevysílit, neunavit, poskytnout mu literaturu faktu v co nejpřitažlivější formě. Desetileté tvorbě předcházelo studium dvou třetin popsaných případů, ty zbývající jsem pro účely Panoptika analyzoval za pochodu. Existuje několik knih, ke kterým jsem vždycky vzhlížel a dodnes vzhlížím. Za všechny budu jmenovat prvorepublikové Soudní lékařství od profesora Františka Hájka a obdobně letité tituly profesora Edwarda Knoblocha jako Duše a zločin, Pohlaví a zločin či Lékařská kriminalistika. Reflektovaly tehdejší svět a stav vědeckých poznatků. Snad není smělé nebo dokonce drzé, když teď, zhruba po sto letech, svoji pentalogii pomyslně postavím vedle nich – jako další a moderní zdroj čtenářova poučení. Mám takové naivní přáníčko: Třeba někdy kolem roku 2050 – tou dobou už budou moje kosti či popel nepochybně odpočívat v zemi – se vyskytne nějaký snaživý elév policejního řemesla a řekne svému staršímu, zkušenějšímu kolegovi: Jak to vlastně bylo s tím Mrázkem? Nebo Hojerem? A kolega mu odpoví: Tak si sežeň v knihovně Panoptikum od Šulce, tam to všechno je . To by pro mě byla velká, byť posmrtná odměna. Může se samozřejmě stát, že onen elév po krátkém čase knihu odloží: To mě nebaví. To je nějak blbě napsaný… Tak takového krasoducha budu chodit v noci strašit! 3) Takže tu máme pentalogii Panoptikum sexuálních vražd, k tomu další „true crime“ tituly jejichž jste autorem či spoluautorem: „Lovec přízraků“, „Bratrstvo tajných hrobů“, „Doktore, vražda, jedeme“. Navíc připočítejme Vaše dlouholeté autorství pro Časopis Policista a Kriminalistický sborník. Sledujete přes tuto „porci zločinu“ zároveň i aktuální kriminální kauzy? Vzpomenete si na nějakou z posledních let, která ve Vás dokázala vzbudit obyčejný lidský či třeba i profesní zájem? A čím to bylo? V rámci pátého dílu zmiňuji kategorii sexuálně motivovaných vražd, které se říká mezinárodně „šílenství ve dvou“ (folie à deux). Jde o kauzy, kdy milenecká nebo manželská dvojice páchá sexuální násilí včetně usmrcení obětí, někdy to připomíná vraždy, kterým se ve staré psychiatrické literatuře říkalo lustmord (zločin z radosti). Napsal jsem v rezortním měsíčníku Policista analytickou studii o několika klíčových zahraničních případech tohoto provedení, jmenovala se MILÁČKU, PŮJDEME DNESKA VRAŽDIT? Byl jsem přesvědčen, a taky trochu udiven, že tyto kauzy se u nás nevyskytují. Pravda, udály se ohavnosti typu, kdy otčím zneužíval a znásilňoval mladičkou hluchoněmou dceru a její matka dbala, aby byla náležitě „povolná“. Dokonce si to ty zrůdy natáčely, což u soudu mělo roli korunního důkazu. Lze se divit, že když si nezletilá viktima hrála s panenkou, navlékala jí několikery kalhotky? Ale nikdy, aspoň co já vím, tyto ohavnosti nekončily v tuzemsku vraždou. Popsal jsem zmíněnou studii stručně v rámci pátého dílu Panoptika - a pak se dozvěděl o kauze, kterou v průběhu loňského roku řešily Krajský soud v Ústí nad Labem a posléze i Vrchní soud v Praze. Osmnáctiletý mladík spolu s patnáctiletým studentem gymnázia vylákali na děčínský vrch Chmelník třináctiletého kamaráda. Měli jasný plán – mučit ho a zabít. Po úderech pěstmi řezali oběť do nohou, kleštěmi a kameny ho mlátili do hlavy. Následovalo bodnutí do krku a vyřezání pentagramu na zadek oběti, to vše, spolu s doprovodným jásavým rykem rozjařených pachatelů, dokumentované na mobil. Schází vám sexuální vazba mezi pachateli? „Byl to nešťastný trojúhelník, i když je otázka, jestli si byl poškozený nějakého trojúhelníku vůbec vědomý,“ konstatoval předseda senátu krajského soudu. „Starší z odsouzených miloval poškozeného a mladistvý miloval staršího z pachatelů. Poškozený zcela neopětoval lásku staršímu, tak se ho odsouzený rozhodl zbavit. A mladistvý spolupachatel se na tom podílel, protože si odstranil konkurenta.“ No comment? Vlastně ne, zeptám se jinak: Může peklo v lidských hlavách nabídnout ještě něco spletitějšího a děsivějšího? Sám si taky jako poučený skeptik odpovím: Ale může, však se jednou dočkáme. 4) Zaregistrovali jsme, že vydání posledního dílu pentalogie provázela řada komplikací a velice smutných událostí. Můžete k tomu našim čtenářům prozradit více? Jak se to promítnulo do finální podoby Vaší nové knihy a jak náročné to pro Vás jako autora bylo? Emeritní plukovník Jiří Markovič byl čtenářsky velmi oblíbený autor epilogů, kterými glosoval každou kapitolu. Není divu, vedle svých profesních zkušeností dokázal psát s nadhledem, nescházela mu lidskost, vtip, taky sebeironický nadhled. Pro „pětku“ napsal skoro všechny epilogy navzdory smrtelně vážné nemoci. Nedočkali jsme se šťastného rozuzlení, bylo jasné, že poslední epilog od Markoviče prostě už k mání nebude… Po dvou týdnech váhání mě napadlo, že finální epilog pojmu jako záznam našeho posledního rozhovoru v nemocnici, že se s Jirkou za sebe i za čtenáře důstojně rozloučím. Tím ovšem martyrium nekončilo. Dva kolegové, technicky se důležitě podílející na přípravě i výrobě knihy, vážně onemocněli. Chtěli jsme čekat na jejich uzdravení, ale časový skluz neúměrně narůstal. Substituce nebyla snadná, každý pracant v rámci Nakladatelství Epocha měl své práce dost a dost, včetně striktně termínových titulů a přípravy knih pro předvánoční trh. Za normálních okolností by „pětka“ vyšla v průběhu letošního jara. Teď se rozbíhá podzim a panoptikální Pětka konečně spatří světlo světa. Zaplať Pánu Bohu, dodám vroucně. 5) S Vaší pentalogií je nerozlučně a nesmazatelně spojena skutečná legenda československé, potažmo české kriminalistiky - bývalý vyšetřovatel a šéf pražské „mordparty“ pan Jiří Markovič. Ten každý z dosavadních dílů doplnil svými dovětky, vzpomínkami a postřehy. Bohužel, pan Markovič od nás minulý rok navždy odešel. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte? Ponese nějaký jeho otisk i nový díl? A můžete našim čtenářům popsat, jak jste jej jako kriminalistu a člověka vnímal? Když jsem začal s velkým nadšením pronikat do tajů kriminalistiky stěžejních momentů ohledání místa činu, vypracování operativních verzí, taktiky a metodiky výslechu – to vše okované forenzními posudky nejrůznějších vědců a specialistů – pomáhala mi v poznání dlouhá řada laskavých operativců a vyšetřovatelů. Tři z nich byli pro mě klíčoví: major Jaroslav Zahrádka, někdejší eso pražské mordparty padesátých až sedmdesátých let. Vražd tehdy nebylo mnoho, zbývalo dost času na jejich analýzu, poznání geneze a vztahu mezi pachatelem a obětí. Dále musím jmenovat plukovníka Luboše Valeriána z Ostravy, který mi předestřel moderní postupy vyšetřování, včetně osobitého vedení rekonstrukce či nápaditých vyšetřovacích pokusů. Do zmíněného triumvirátu neodmyslitelně patří plukovník Jiří Markovič, člověk, kterému osud nabídl dvě monstrózní kauzy. Markovič tuto životní výzvu úspěšně zvládl a stal se tak ještě za svého života legendou. Vím a svým způsobem chápu, že na něho a jeho štístko žehrali někteří neméně dobří a fundovaní kriminalisté, Jiřího souputníci. Oni jako by ani nebyli… Ale Prozřetelnost si vybrala zprvu opomíjeného Markoviče – viz kniha LOVEC PŘÍZRAKŮ – a budiž Jiřímu ke cti, že většinu případů vyprávěl v množném čísle a ochotně jmenoval kolegy, kteří svým nápadem či objevem posunuli případ dopředu, tedy k dopadení pachatele. Ještě malá douška: Markovič sice velmi obdivoval operativce, tedy lidi, pracující především v terénu, vážil si jejich mravenčí práce, on sám byl ale rozený vyšetřovatel. Tedy člověk, který se neoboří na obviněného, ale v dobrém – a taky pod tíhou důkazů - se snaží dosáhnout jeho doznání. Navázat lidský vztah… Což se mu – s několika málo výjimkami typu psychopatického Doležala, vraha kuchaře z vyhlášené restaurace U dvou koček – podařilo. 6) Neušlo nám, že chystáte další knihu. Tentokrát s další legendou české kriminalistiky – Lubošem Valeriánem. Můžete nám prozradit, jak daleko doposud pokročily přípravy této knihy a na co se v ní čtenáři mohou těšit? Tady budu s prominutím stručnější. Čím dál totiž věřím na okřídlený bonmot: Chcete rozesmát Boha? Vyprávějte mu o svých plánech! Jinak řečeno: během uplynulých deseti let mně hlavou prošlo několik námětů. Tak například PANOPTIKUM PODNIKATELSKÝCH VRAŽD. Nebo co třeba navázat na tuzemské kriminální případy z 60. let minulého století, propojené s módou minisukní, Beatles a dalších opojných beatových melodií a vůbec celou tou převratnou dobou… Obdobně laděná kniha PŘÍŠTÍ STANICE: SMRT získala v roce 2005 hlavní cenu AIEP… Taky bych rád napsal detektivní thriller severského střihu, ovšem v ryze pražských kulisách, ve kterých se pohybuje sériový vrah… V nejbližších dvanácti měsících se ovšem přede mnou tyčí zcela jiný titul. S plukovníkem JUDr. Lubošem Valeriánem jsme v roce 2006 napsali úspěšnou knihu jeho profesních vzpomínek BRATRSTVO TAJNÝCH HROBŮ, která se ještě letos dočká třetího vydání. Uplynula dlouhá řada let, která přinesla severomoravské mordpartě kvantum dalších strhujících kauz. Luboš Valerián odešel loni v prosinci do důchodu a rozložil přede mnou doslova balík námětů. Takže jsme celý ten sumář rozdělili do pěti námětově motivačních okruhů. Bude to bichle, odhaduji tak 550 stránek. Za rok se mě laskavě zeptejte, to už budu vědět víc, co dalšího chystám. Jestli jsem stále při tvůrčích silách. Tak uvidíme! Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na Vaše budoucí knihy a přejeme mnoho další úspěchů. (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v říjnu 2023 ).

"Zločin v době koronavirové" - článek popisující několik kriminálních činů souvisejících s koronavirovou pandemií. Koronavirus a zločin Podívejte se s námi na zločin v "době koronavirové“. Zveřejněno 7. 4. 2020 To, že současná situace ohledně pandemie negativně ovlivnila život každého z nás není potřeba rozebírat. O tom ví každý své. Mimo životů jednotlivců se však pandemie dotknula i chodu celé společnosti a ovlivnila rovněž řadu společenských jevů. Beze změn nezůstala ani kriminalita. A právě na zločiny spáchané v souvislosti s koronavirovou pandemií jsme se rozhodli zaměřit v následujícím článku. Podívejte se na krátké shrnutí několika aktuálních „koronavirových“ kriminálních případů z domova i zahraničí. Japonský případ Asi nejznámějším případem, který se stal, je vědomé a úmyslné šíření koronaviru, kterého se ve městě Gamagori dopustil padesátiletý Japonec na počátku března. Vše začalo tím, když se koronavirem nakazili rodiče zmíněného muže. Padesátiletý muž, ač netrpěl žádnými příznaky, musel následně podstoupit lékařský test, který jeho nákazu 4. března skutečně potvrdil. Zdravotníci tak muži nařídili, aby zůstal doma, s tím, že následující den bude převezen do jedné z nemocnic. Nakažený muž se však místo pobytu doma rozhodl navštívit místní bary, když jednomu z rodinných příslušníků při odchodu dokonce sdělil, že jde „šířit koronavirus“. Poté pobyl několik hodin ve dvou různých barech, kde popíjel a bavil se s přítomnými lidmi. Některým z nich v alkoholovém opojení dokonce svou nákazu přiznal. To přítomné pochopitelně vyděsilo a tak se rozhodli sdělit tento fakt obsluze. Zaměstnanci baru okamžitě kontaktovali zdravotnické úřady a policii, ale když na místo dorazili strážníci v ochranných oblecích, nakažený muž již pobýval doma, kam se nechal odvézt taxíkem. Jím navštívené bary pak musely být kompletně vydezinfikovány a zaměstnanci i návštěvníci barů byli otestováni. U jedné z hostesek pak test 12. března skutečně nákazu prokázal. Jak to s viníkem nakonec dopadlo? No byl potrestán tzv. „božími mlýny“, když v půlce března japonská média přinesla zprávu o tom, že sám nákaze podlehl. Ještě dodejme pro jeho případné následovníky, že v Česku byl koronavirus zařazen na seznam nakažlivých nemocí 13. března. Tedy výše popsané jednání by pravděpodobně bylo klasifikováno jako trestný čin úmyslného šíření nakažlivé lidské nemoci, kde horní hranice trestu činí až 12 let odnětí svobody. Zločiny ve jménu paniky Další dva tragické případy, o kterých se zmíníme, pak mají společné především to, že hlavní vinu zde nenese tento „nejobávanější současný strašák“, ale právě panika z něj. Začneme případem vraždy, která se ohrála v italském městě Messina na Sicílii. Sedmadvacetiletá lékařka jménem Lorena Quaranta i její osmadvacetiletý přítel Antonio De Pace, zdravotník, pracovali v messinské nemocnici. Antonio De Pace na konci března zavolal na policii, aby v telefonátu sdělil, že svou přítelkyni zavraždil. Když policisté na místo dorazili, našli mladou lékařku skutečně bez známek života a jejího přítele krvácejícího, když si sám pořezal žíly na zápěstí. Když policisté zraněného muže vyslechnuli, nejen, že se jim opět přiznal ke spáchání vraždy své přítelkyně, ale sdělil i překvapivý motiv, kterým mělo být to, že ho partnerka měla nakazit koronavirem. Žena jen pár dnů před činem upozornila na sociálních sítích na úmrtí 41 italských lékařů, kteří podlehli koronaviru a na nedostatečnou ochranu zdravotníků. De Pace tak zřejmě podlehl panice, když se domníval, že se sám nakazil. Ironií osudu je to, že následné testy neprokázali nákazu ani u zavražděné lékařky, ani u jejího přítele. Po zveřejnění podrobností případu místní lidé zaplavili vrahovi profily na sociálních sítích nenávistnými a rozzlobenými komentáři, které ještě podpořil fakt, že rodiče mladé ženy nejen, že přišli o dceru, ale vzhledem k omezením se s ní ani nemohli rozloučit při pohřbu, které jsou v zemi zakázány. V řadě ohledů podobný případ se odehrál 30. března ve státě Pensylvánie v USA. Osmatřicetiletý muž zde nejprve čtyřikrát vystřelil na svoji partnerku a pokusil se ji zabít, načež zbraň obrátil proti sobě a spáchal sebevraždu. Šéf tamních policistů následně k incidentu uvedl: „Byl několik dní před střelbou extrémně rozhozený z pandemie koronaviru. Nedávno navíc přišel o práci “. Tedy stejně jako v případě z jihu Itálie i zde sehrála hlavní roli panika a stres pachatele z koronavirové krize. Postřelené žena byla převezena do nemocnice na jednotku intenzivní péče, měla by však být mimo ohrožení života. Český rybníček Vykoupený obchod v ČR A aby to našinci nebylo líto, vybíráme i tři, naštěstí méně závažné, případy z českých luhů a hájů. Ve všech případech jde o vyhrožování. V prvním případě se ho dopustil šestadvacetiletý muž z Pardubicka. Muž se 19. března v jednu hodinu v noci nacházel neoprávněně v jedné z pardubických ubytoven a i přes výzvy personálu ji odmítal opustit. Po opakovaných výzvách ostrahy začal být muž agresivní, odmítal si nasadit roušku a dokonce začal schválně kašlat před obličejem ostrahy, když dodal, že má koronavirus. Na místo tak musela přijet nejen policie, ale i záchranná služba. Následné testy nákazu u muže nepotvrdily. Přesto kriminalisté tomuto „prskalovi“ ve zkráceném přípravném řízení sdělili podezření z trestného činu nebezpečného vyhrožování, neboť vzbudil v ostraze důvodnou obavu o život a zdraví. Pravděpodobně alkoholový exces tak bude mít pro mladého muže nepříjemnou dohru. Vyhrožování, tentokrát tomu internetovému, musel čelit i náměstek ministra zdravotnictví a člen Ústředního krizového štábu Roman Prymula. Tomu poslal třiapadesátiletý muž z Litoměřicka během března více než 30 emailů, které obsahovaly nejen vulgarity, ale především výhružky smrtí adresátovi i jeho rodině. Přestože podezřelý muž používal americký freemailový účet, byl kriminalisty vypátrán a zadržen, a to dokonce v průběhu jediného dne od ohlášení trestného činu. „Z toho vyplývá, že představy o absolutní ‚anonymitě‘ internetu jsou liché, “ komentoval úspěch policistů mluvčí. Motivem k psaní výhružných emailů údajně bylo to, že se pisatel cítil omezen na svých právech a Prymula mu přišel zbytečně autoritativní. Nyní muž svého chování údajně lituje a plně se k němu doznal. Ač kvitujeme lítost pisatele výhružných emailů, nic to nemění na tom, že nyní musí muž čelit podezření z trestného činu „vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci“. Posledním zavrženíhodným jednáním, kterému se budeme věnovat, jsou útoky, kterým na internetu musel čelit Tomáš K. z Olomoucka. Ten nejen, že se nakazil koronavirem, ale následně musel čelit nenávistným slovním útokům nejen na Facebooku, ale zpočátku i od svých sousedů. „Tak poslouchej hrdino, všichni debilové, co jeli na lyže, by měli zaplatit náklady lidem za to vězení. Pokud jsi nakažený, tak ani na zahradu nemůžeš, to by jsi mohł vědět... Znovu máš všechno na háku a vycházíš na zahradu, nic jiného než bezohlednost... Ty a tobě podobní zaslouží pouze kulku do hlavy “, uvedl jeden z komentujících. „Samozřejmě za tu kulku by taky měl zaplatit, “ pokračoval komentující a doplnil komentář vloženou fotografií snipera. „Teď už je to lepší, ale zpočátku to bylo jiné. Tedy jak od koho, někdo mě chtěl podpořit…. Přišly i zprávy, proč větráme, že všechny nakazíme. Mezi sousedy se začalo šířit, že bychom se měli odstěhovat a tak, “ popsal muž své strasti a ataky, jimž musel kvůli své nákaze čelit. A bohužel, jak je na sociálních sítích vidět, nejde zdaleka o ojedinělý případ tohoto typu. Na závěř Co si lze z výše popsaného stručného výčtu odnést? No třeba možná to, že panika a zloba nejsou dobrým rádcem ani pánem. Zkusme na to myslet. A ještě dva takové malé postřehy. Statistika v New Yorku ukázala, že mezi 12. až 31. březnem, tedy v době, kdy byla přijata určitá omezení v souvislosti s koronavirem (např. zavření škol a restaurací), došlo k poklesu zločinnosti o 20% ve srovnání se stejným obdobím loňského roku! U vražd činí pokles dokonce 25%. Navíc, slyšeli jste v posledním měsíci o nějaké nové masové vraždě v Evropě či jinde ve světě? My ne. „Doba koronavirová“ masovým vrahům zkrátka nenahrává. Tedy nezapomeňme: „Vše zlé je k něčemu dobré. “ Další článek Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno

Rodney Alcala - jeden z nejhorších amerických sériových vrahů, tzv. "Dating Game Killer", který v průběhu 70. let zavraždil možná až 100 obětí. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Rodney Alcala 13. 5. 2020 Rodney Alcala - americký sériový vrah odsouzený k trestu smrti za 7 vražd, které spáchal mezi lety 1971 - 1979. Podle některých zdrojů může být tento pachatel zodpovědný za vraždu až více než 100 žen. Šlo o velice inteligentního pachatele, který dokázal své oběti ovládnout, zamést za sebou stopy a důmyslně tak unikat policii. Jeho oběti tvořily mladé ženy a dívky. U Alcaly byl diagnostikován sexuální sadismus, přičemž motivace vražd byla sexuálního rázu. Oběti byly nejčastěji surovým způsobem znásilněny a poté uškrceny. Mnoho z žen bylo zavražděno v jejich vlastních domovech. Alcala si stejně jako někteří další sérioví vrazi schovával fotky či jiné drobné předměty svých obětí. Narozen: 23. 8. 1943 Zemřel: 24. 7. 2021 Stát: USA Počet obětí: 7-100+ Unikal: 8 let Vražedná aktivita: 1971 - 1979 Přezdívka: "Dating Game Killer" Rodney Alcala , tak zní jméno jednoho z nejinteligentnějších a pravděpodobně i nejplodnějších amerických sériových vrahů historie. Alcala mezi lety 1971 – 1979 zavraždil v několika amerických státech nejméně 7 žen . Za tyto vraždy byl později odsouzen k trestu smrti . Je však téměř jisté , že jeho rukou zemřelo mnohem více lidí , než za kolik byl odsouzen. Mírnější odhady hovoří o nižších desítkách obětí , ale podle některých odhadů je zodpovědných možná až za více než 100 vražd . Jeho „vražedný podpis “ (neboli "signatura ") zahrnoval znásilnění, bití, opakované škrcení a někdy i mrzačení obětí . Řada těl byla nalezena v pečlivě naaranžovaných pozicích a mnoho ze svých obětí Alcala zabil v jejich vlastních domovech , kam se dokázal vnutit. Pro tohoto pachatele bylo rovněž typické to, že si uschovával osobní věci či fotky obětí . Rodney Alcala Rodney James Alcala se narodil 23. srpna 1943 v San Antoniu v Texasu . Jeho rodiči byli Raoul Alcala Buquor a Anna Maria Gutierrez, kteří měli ještě dvě starší dcery. Celá rodina se v roce 1951 přestěhovala do Mexika, ale když o tři roky později otec od rodiny odešel, paní Gutierrez se s dětmi stěhovala znovu. Tentokrát zakotvila, i s dvanáctiletým Rodneym, v Los Angeles v Kalifornii . Když bylo Rodneymu Alcalovi 17 let , narukoval do armády Spojených států amerických . V ní sloužil jako úředník v administrativě až do roku 1964 , kdy se nervově zhroutil. Poté byl na základě posudků vojenského psychiatra a psychologa ze služby propuštěn . V posudcích byla Alcalovi mimo jiné diagnostikována disociální (antisociální) porucha osobnosti neboli psychopatie . Další odborníci pak mimo psychopatie zmiňují také: hraniční poruchu osobnosti, narcistickou poruchu osobnosti a rovněž sexuální sadismus . Poté, co vysoce inteligentní Alcala opustil armádu, vrhnul se na studium. V roce 1968 zdárně vystudoval umění na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a později studoval ještě film na univerzitě v New Yorku . Toto studium už však nedokončil , protože se plně oddal „kariéře“ sériového vraha. Rodney Alcala v mládí Svých prvních doložených závažných zločinů se Alcala dopustil zřejmě v roce 1968 . Nejprve v srpnu napadnul šestnáctiletou Morgan Rowan , kterou nalákal s její kamarádkou k sobě domů, načež se s dívkou zamknul v ložnici. V ní se prý jeho chování zcela změnilo. Sundal si opasek, omotal si ho kolem pěsti a dívku tvrdě udeřil. „Viděla jsem, jak mu zfialověl obličej. Udeřil mě přezkou od opasku mezi oči. Viděla jsem hvězdičky a padla jsem na kolena “, vzpomínala později. Potom ji Alcala svázal ruce, opět jí tvrdě udeřil , tentokrát do žeber, svlékl se a znásilnil ji . Dívku vysvobodila až kamarádka, která v jeho nepřítomnosti do pokoje vniknula oknem, poté obě z domu prchnuly, ale mladá Morgan Rowna , zřejmě ze studu, nic policii neohlásila . Jen o několik týdnů později, konkrétně 25. září , kráčela teprve osmiletá Tali Shapiro do školy, když ji Alcala vlákal do svého auta a unesl do bytu v Hollywoodu . Tam dívenku brutálně znásilnil a surově zmlátil kovovou tyčí . Naštěstí únos zpozoroval svědek , který nejen, že si podezřelé situace všimnul, ale dokonce Alcalovo auto sledoval, načež kontaktoval policii a dovedl je na adresu únosce. Policisté tak k bytu dorazili záhy a Alcalu velice překvapilo, když po zaklepání otevřel dveře a před nimi spatřil uniformovanou hlídku. Nicméně i přes své zaskočení dokázal policistům pohotově sdělit, že můžou dál, jen si něco oblékne. Několika chvil pak využil k tomu, aby si připravil nejnutnější věci pro útěk a následně policisty pozval dál. Ve chvíli, kdy však hlídka zahlédla v jedné z místností zkrvavené tělo malé Tali, podařilo se mu zadním vchodem prchnout . Zasahující strážníci pochopitelně ověřili stav zakrvácené oběti, načež zjistili, že dívka přes svá těžká zranění stále dýchá. Následně přivolali ambulanci, což malé Tali zachránilo život a velmi brutální útok jako zázrakem přežila . „Měli na výběr, jestli mě zachrání, nebo ho budou pronásledovat “, sdělila po letech vděčná Tali Shapiro, která po útoku zústala více než měsíc v kómatu a z jeho průběhu si naštěstí nic nepamatuje. Alcala hned druhý den opustil město a odletěl do New Yorku. Ani spolužáci, ani učitelé z univerzity UCLA, kterou Alcala navštěvoval, nevěřili, že by mohl být takového činu schopný. Tali Shapiro Pětadvacetiletý Alcala začal v New Yorku používat falešné jméno a vystupoval jako „John Berger “. V New Yorku si udělal nové přátele a začal studovat filmovou školu. U spolužáků byl opět oblíbený a navenek žil život běžného studenta vysoké umělecké školy. Ač je Alcala brzy po svém útěku z Los Angeles zařazen na seznam nejhledanějších osob USA , dopaden byl až v roce 1971 . Lapit se jej podařilo až poté, co ho na plakátu poznaly dvě děti , které docházely do uměleckého tábora v New Hampshire, kde Alcala dělal odborného poradce. Bohužel v mezidobí stihnul Alcala v New Yorku spáchat svoji první (později prokázanou) vraždu . Jeho první usmrcenou obětí se stala třiadvacetiletá Cornelii Michel Crilley , kterou znásilnil a uškrtil v jejím bytě na Manhattanu. Vyšetřovatelé jej však zatím s tímto případem nespojovali a Alcala měl být po svém dopadení souzen „pouze“ za znásilnění a pokus o vraždu malé Tali . Jelikož se však rodina dívky mezitím odstěhovala mimo Spojené státy americké, prokurátor kvůli důkazní nouzi uzavřel s Alcalou dohodu . Ta spočívala v tom, že výměnou za to, že Alcala nebude obžalován z pokusu o vraždu a znásilnění, dozná se k sexuálnímu obtěžování dítěte a bude zařazením na seznam sexuálních predátorů . Následný rozsudek byl v příkrém nepoměru se závažností spáchaného zločinu a nebezpečný psychopat se dostal na svobodu už po třech letech od uvěznění! Následovalo další napadení ženy a odsouzení na další tři roky . Alcala se stal opět volným v roce 1977 a jeho vražedná série propukla naplno. Někdy v roce 1978 byl Alcala potrestán za držení marihuany a také prožil svoji chvilku slávy . To když se přihlásil do tehdejší oblíbené televizní show „The Dating Game “. V show ho moderátor představil jako úspěšného fotografa a Alcala nakonec soutěž vyhrál . Mohl tak na rande se ženou jménem Cheryl Bradshaw , o jejíž přízeň spolu se dvěma soky soupeřil. Když ale Cheryl měla možnost Alcalu v zákulisí poznat trochu osobně, zdál se jí děsivý a schůzku nakonec odmítla . „Byl tichý, ale zároveň se schopný z ničeho nic změnit a manipulovat s lidmi, jak se mu zachtělo. V mžiku byl velmi hrubý a choval se, jako by mě chtěl nějak zastrašit. Nejen že se mi nelíbil... Byl to ten nejdivnější chlap, kterého jsem v životě potkala ", uvedla v roce 2010 o tehdejším setkání s Alcalou. Alcala v televizní seznamovací soutěži Cheryl naštěstí inteligentního sériového vraha brzy prokoukla. Jiným ženám se to bohužel nepovedlo. „Uměl se s dívkami bavit, " vysvětloval později jeden z vyšetřovatelů. „Myslím, že běžnější je spíš to, že když muž v baru spatří poprvé ženu, která se mu líbí, tak se spíš obává ji oslovit, aby ho neodmítla. Alcala se nebál mluvit s kýmkoli. Dokázal ženy přemluvit, aby se nechaly vyfotit, a vycházelo mu to. " V roce 1979 Alcala omráčil a v bezvědomí znásilnil patnáctiletou Monique Hoyt , která mu, jako mnoho jiných dívek, zapózovala před fotoaparátem . Je otázkou, kolik dalších žen potkal stejný osud a Alcala je při focení "pouze" znásilnil. Téměř jisté je, že nešlo o osamocenou oběť . Velice aktivnímu sériovému vrahovi vše vychází až do léta roku 1979. 20. června 1979 zmizí během cesty z pláže v Huntington Beach v Los Angeles dvanáctiletá Robin Samsoe . Jedna z kamarádek pak policistům řekne, že je toho dne oslovil podezřelý muž s delšími tmavými vlasy a tmavýma očima, který jim sliboval nafotit sérii módních fotografií . Rozkládající se tělo dívky je nalezeno o necelé dva týdny později . Konkrétně 2. července jej svědci objeví v podhůří Los Angeles, více než 50 kilometrů od místa odkud zmizela . Tělo oběti mezitím stihne potrhat divoká zvěř a poničí tak mnohé cenné stopy. Patrné však zůstává, že dívka byla pohřbena svázaná. Mezitím policejní kreslíř, na základě výpovědi kamarádek zavražděné Robin, vytvoří velmi zdařilý identikit podezřelého, který je rozeslán všem oddělením v Kalifornii. Jeden z policistů , kteří Alcalu vyšetřovali v souvislosti s jinými případy, ho na kresbě rozpozná a upozorní na něj . Alcala nemá na kritickou dobu žádné alibi, stane se tak hlavním podezřelým a 24. července 1979 je kvůli vraždě Robin Samsoe zatčen . Při prohlídce domu Alcaly v Monterey Parku policie najde potvrzení o zapůjčení úložné skříňky v Seattlu ve státě Washington. Tam pak vyšetřovatelé najdou obrovské množství fotek mladých dívek zachycující většinou sexuálně explicitní pózy a také řadu drobných předmětů jako například náušnice . Mezi nimi jsou i náušnice , která pozná matka dvanáctileté Robin Samsoe . Šlo o dárek, který matka své dceři dala. Robin Samsoe Již 8. května 1980 je Rodney Alcala za vraždu Robin Samsoe odsouzen k trestu smrti . Proti rozsudku se odvolá a verdikt je odvolacím soudem kvůli špatnému poučení poroty po letech zrušen . Z podobných důvodů je pak zrušen i rozsudek smrti z roku 1986 . Ve snaze uniknout „oprátce“ Alcala ve vězení v mezidobí napíše knihu „Vy, porota “ (1994), ve které hlásá svoji nevinnu. Jeho snaha je však marná, ač se jej k trestu smrti za 5 vražd podaří pravomocně odsoudit až v roce 2010 . Konkrétně kvůli vraždám již zmíněné Robin Samsoe , a dále vraždám osmnáctileté Jill Barcomb , která byla zabita v listopadu 1977, sedmadvacetileté Georgie Wixted , která byla znásilněna, zbita a uškrcena v prosinci 1978, dvaatřicetileté Charlotte Lamb , která byla zabita v červnu 1978 a jednadvacetileté Jill Parenteau , která byla zavražděna v červnu 1979. V následujících letech je odsouzen ještě za vraždy dvou dívek z New Yorku - Cornelie Crilley (23), kterou zabil v roce 1971 a Ellen Hover v roce 1977. V roce 2020 , kdy byla sepsána první verze tohoto článku, zůstával šestasedmdesátiletý Rodney Alcala v cele smrti kalifornské státní věznice v Corcoranu. Čekalo ho projednání jednoho z jeho dalších odvolání proti trestu smrti. Kvůli svému nedobrému zdravotnímu stavu se však již nikdy z žádné další vraždy zodpovídat nemusel, ani se nedočkal výkonu trestu smrti. 24. července 2021 totiž ve věznici zemřel . Smrt nastala z přirozených příčin. Rodney Alcala v roce 2010 Rodney Alcala v roce 2015 Alcalova schopnost vyhnout se dopadení, vyvléknout se z obvinění a docílit nízkých trestů při odsouzení, je připisována především jeho velmi vysokému IQ . Podle některých zdrojů Alcala při testech inteligence dosáhnul hodnoty nejméně 140 , jiné uvádějí dokonce přes 160 . Každopádně lze uvést, že jde o muže s IQ génia . Jde tak o jednoho z nejinteligentnějších sériových vrahů vůbec. Řadí se po bok např. Eda Kempera , Charlene Gallego a Carrolla Colea , kteří byli taktéž nadáni superiorní inteligencí a zavraždili řadu lidí. Ve všech zmíněných případech jde o sexuální sériové vrahy, u kterých tvořily většinu obětí mladé ženy či dívky a pachatelé měli promyšlený a nacvičený modus operandi. Ale zpět k Alcalovi. Přes výše uvedené si jeden z vyšetřovatelů myslí, že Alcala neunikal jen díky své inteligenci, ale měl zkrátka častokrát jen štěstí. „Jednou jsem s ním mluvil a ano, je inteligentní. Ale ne zas tolik, jak si o sobě myslí. Napsal knihu s názvem You the Jurya, já ji četl nebo spíš snažil jsem se ji přečíst, ale nemělo to hlavu ani patu. Je to blud. On není blázen, je to sexuální deviant a vraždění ho vzrušovalo. " Alcala opravdu v roce 1994 ve vězení napsal a vydal knihu, ve které vraždu dvanáctileté Robin popřel a obhajoval se. Během pobytu v cele smrti také stihnul podat dvě žaloby proti Kalifornskému vězeňskému systému . V jedné se domáhal nízkotučné stravy, v druhé žaloval věznici, když upadl a zranil se. Ač byl Alcala doposud usvědčen „pouze“ ze sedmi vražd , je téměř jisté , že skutečný počet jeho obětí je mnohem vyšší . Alcala byl vysoce inteligentní a zkušený pachatel - sexuální predátor, který se vědomě uměl vyhýbat spravedlnosti, zametat stopy a dovedl kontrolovat a ovládat své oběti. Kolik jen bylo dívek, které sympatický, pohledný, přesvědčivý a v jednu dobu i trochu slavný Alcala nalákal na focení, a pak brutálně znásilnil? Jistě ne jen dvě, o kterých se ví. Fotek mladých dívek se našly stovky. Ve všech případech samozřejmě nešlo o oběti vraždy či znásilnění. Mezi fotkami byly i fotografie kolegyň, kamarádek, známých. Nicméně řadu vyfocených žen se ztotožnit nepodařilo. Z toho důvodu byly v roce 2010 všechny fotky neztotožněných osob zveřejněny. Ač se doposud díky fotkám podařilo Alcalu spojit "jen" s jednou další vraždou , je podle vyšetřovatelů vysoce pravděpodobné, že některé z dalších vyfocených žen byly taktéž zavražděny. Však kolik mohlo být obětí, jejichž těla nikdy nebyla nalezena, když je Alcala pohřbíval často na odlehlých místech? A kolik bylo těch, které sice nelezeny byly, ale kvůli pokročilému rozkladu se je již nepodařilo identifikovat. Alcala cestoval po celé zemi. Z východního pobřeží na západní. Tedy nevyřešených vražd žen, s nimiž by mohl mít teoreticky něco společného, boudou jistě stovky. Jen vražd, které mu byly prokázány nebo je z toho podezřelý je nejméně 12. Připočtěme navíc, že se nikdy k žádné z vražd otevřeně nepřiznal. Občas sice něco naznačil, ale to jen když se v něm projevil skutečný psychopat a chtěl tím manipulovat vyšetřovateli. Jinak své zločiny nikdy nedoznal a nepomáhal při jejich objasnění. A aby toho nebylo málo, některé zdroje hovoří o tom, že pozdější sexuologická vyšetření prokázala, že ho přitahují taktéž mladí chlapci. Když všechno řečené sečteme, vychází nám z toho, že Rodney Alcala může mít na svědomí až násobně více vražd , něž uváděných 12 . Některé zdroje zmiňují dokonce až 130 možných obětí. Toto číslo se nám však jeví jako příliš vysoké. Zvláště vzhledem k Alcalově vražedné aktivitě, která naplno propukla až po propuštění z vězení v roce 1977. Tedy by musel stihnout zavraždit přes 100 žen za pouhé dva roky... Zasvěcený názor přináší detektiv Steven Mack , který na Alcalově případu pracoval, a který tvrdí, že není pochyb o tom, že existují další oběti tohoto sériového vraha: „Před několika týdny jsem kohosi slyšel zmínit 150, ale nemyslím si, že je jich zase tolik. Ale určitě to bude dvojmístné číslo. " Doposud neidentifikované ženy na fotkách pořízených Alcalou DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ EXEMPLÁŘE Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy s názvem "Od Babinského po Kájínka". Autor: D. Prošková, rok vydání 2013, 240 stran Od Babinského po Kajínka - D. Prošková Koupit knihu Název : Od Babinského po Kajínka - 13 velkých kriminálních případů Autor : Denisa Prošková Nakladatelství : Euromedia Group k.s. Rok vydání : 2013, 240 stran Jak již název titulu napovídá, v knize je popsáno 13 českých kriminálních případů napříč historií, počínaje první polovinou 19. století a konče současností. Jde jak o notoricky známé případy jako např. vraždu Otýlie Vranské, sériové vraždy tzv. spartakiádního vraha či případ Jiřího Kajínka, ale v knize naleznete i neznáme případy (např. kapitola "Vraždící domy" popisuje zřícení rozastavěného domu v období 1. republiky, při kterém zemřelo 46 osob a několik desítel lidí bylo zraněno, nebo např. případ dvojnásobného vraha z přelomu tisíciletí, který se navíc dalších 5 lidí usmrtit pokusil). I přesto, že jde o prvotinu autorky v žánru krimi literatury faktu, jde o velice profesionální práci, kdy je uváděno mnoho relevantních podrobností, po kterých autorka jistě musela pracně porůznu pátrat. Vše je pak napsáno čtivě, do hloubky a s citem. Nechybí ani uvedení zdrojů, což překvapivě u mnoha podobných titulů chybí. Čili za mě dobrá práce! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Další knihy Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Komentáře

Recenze knihy s názvem "Vražedné příběhy z Čech a Moravy", popisující 13 vražedných případů mezi lety 1836 - 1913. Autor : Vladimír Šindelář. Vražedné příběhy z Čech a Moravy - Vladimír Šindelář Další knihy Název: Vražedné příběhy z Čech a Moravy Autor: Vladimír Šindelář Nakladatelství: Víkend Rok vydání: 2016, Český Těšín, 230 stran Máte rádi historii? Máte rádi krimi žánr? Pokud jsou odpovědi na obě otázky (především tu první) kladné, pak mohu s čistým svědomím napsat – knihu doporučuji! Co kniha výše uvedeného názvu obsahuje? Je v ní celkem třináct kapitol – každá kapitola je samostatným kriminálním příběhem z let 1836 – 1913, který obsahuje minimálně jednu dokonanou vraždu (některé dokonce více). Ve většině případů jde o „běžné“ případy tzv. „vztahových vražd“. Konkrétně je třeba možné se dočíst například o vraždě bohaté vdovy zločinným spolčením, kde návodcem byly dvě ženy, o bratrovražedné mstě, o pomstě vojína svému veliteli, o otravě hodného syna a pokusu o otravu zbytku rodiny nazlobeným otcem, o vraždě ze žárlivosti a o dalších příbězích s tragickým koncem. Vše je podáno malebným jazykem a velice napínavě, což je určitě velké plus. Kniha pak jako celek není ani tak zaměřena na kriminalistické, či kriminologické, případně trestně právní aspekty jednotlivých zločinů (míněno ve srovnání s dalšími tituly krimi literatury faktu, neboť samozřejmě už samotné téma knihy průnik v tomto směru zaručuje). Naopak ale, jak už výše uvedené datování příběhů napovídá, zmíněný titul má spíše historické ladění – tedy nejde jen o spáchané hrdelní zločiny a jejich pachatele, ale rovněž se dozvíte celé příběhy dotčených rodin, včetně dobových souvislostí, dále o vzniku a historii měst, kde se popisované události odehrály, o historických zbraních, nebo například o povolání kata v dané době (ostatně historie katů a zbraní je hlavní parketou autora knihy). Závěrečný verdikt? Kdo má rád historii a nevadí mu „krev“ – určitě doporučuji, kdo raději kriminalistiku – přesto doporučuji, koho však zajímá spíše něco přítomnějšího, hmatatelnějšího, podrobnějšího a v množině spáchaných vražd neobvyklejšího či extrémnějšího – nechť se zkusí raději inspirovat jinou recenzí. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-