Dnes se podíváme na knihu „Moudrost psychopatů“. Rovnou vám prozradíme, že nejde o úplně typický titul "o sériových vrazích", který byste možná na tomto webu čekali. Jde o populárně naučnou literaturu v oblasti psychologie. Přesto si myslíme, že i tak sem kniha určitě patří, a to už jen z toho důvodu, že je o psychopatech, a jak je známo, naprostá většina sériových vrahů jsou psychopaty (snad až 90-100% z nich).

Knihu napsal Kevin Dutton (výzkumný psycholog při univerzitě v Oxfordu a člen Královské lékařské společnosti a Společnosti pro vědecké studium psychopatie), který se v knize pomocí různých studií pouští do zkoumání nitra lidí s touto poruchou osobnosti.

Na začátku knihy se Dutton zaobírá tím, které osoby lze vlastně za psychopaty považovat a jak se odlišují od zbytku populace. Nás např. nejvíce zaujala kratičká definice francouzského lékaře z přelomu 18. a 19. století, Phillippe Pinela, který psychopaty označil jako osoby „šílené, avšak bez bláznění“. Autor knihy se dále věnuje vlastnostem, které jsou pro psychopaty příznačné, a mezi které patří například: bezohlednost, mentální odolnost, charisma, cílevědomost, přesvědčivost až manipulativnost, nebojácnost, akčnost, schopnost maskovat vlastní emoce a chladnokrevnost. Dále se pak pomocí vědeckých výzkumů snaží vyvrátit či potvrzdit některá přesvědčení, která ve společnosti ohledně psychopatů převládají. Vyvrací například to, že osoby mající tuto poruchu osobnosti jsou úplně neteční vůči emocím. Podle autora, pokud jde o emoce, mají spíše „tunelové vidění“. Tedy, pokud se na ně zaměří, mají normální emoční reakci, jestliže se však psychopatický jedinec zaměří na něco jiného, stává se vůči emocím naprosto necitlivý.

V poměrně velké čási knihy se pak Dutton snaží vysvětlit to, že není psychopat jako psychopat. Autor zmiňuje různý typy a druhy psychopatů. Asi nejvíce komparuje tzv. funkční psychopaty (např. předseda představenstva firmy, špičkový právník) a kriminálními psychopaty (např. vrah, podvodník). V další části knihy přichází s tezí, že ač obecně kriminalita klesá, sama společnost se stává více psychopatickou. Generaci narozenou po roce 2000 označuje pojmem - „Generace Já“. O psychopatech by se toho dalo napsat ještě mnoho a mnoho, a právě o nich celá kiha je, tedy pojďme již k ní samotné.

​

Jelikož Kevin Dutton téma pojímá opravdu široce a  poctivě, čtenář se dozví o desítkách nejrůznějších studií, kdy  opomenuty nemohly být, ani poznatky a výzkumy neurologie. Čtenář určitě musí počítat s odbornými termíny hlavně z oblasti psychologie a lékařství. Velké pozitivum knihy lze spatřovat v tom, že autor téma konzultoval s mnoho zajímavými osobnostmi. Pochopitelně jde o řadu předních britských i amerických psychologů, ale v knize se promítnou i další velmi zajímaví lidé. Od špičkového miliardáře – byznysmena, přes bývalého člena britských speciálních jednotek či speciálního agenta FBI, až po návštěvu detenčního centra, kde autor hovoří s nejnebezpečnějšími muži Velké Británie. Co se týká čtivosti, tak kniha zprvu trochu zadrhávala, ale časem nabírala na obrátkách a druhá její polovina se četla skvěle. Co bylo otravné, tak to hlavně poznámkový aparát až konci. Jelikož kniha obsahuje přes 200 poznámek pod čarou, tak na každé dvoustaně přelistovávat kamsi na konec knihy, to nebylo moc praktické.

Celkově ohodnotit knihu není úplně snadné. Myslíme, že pro ty, které zajímá psychologie, jde rozhodně o dobrou volbu. Naopak pro ty, kteří například myslí, že se dozví něco o konkrétních sériových vrazích (jak by leckdo mohl usoudit dle přebalu knihy), by mohla být kniha zklamáním. Nakonec tedy hodnotíme za kompromisních, ale v tomto případě přísných 2-.

​

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-