Dnes Vám představíme knihu, kterou napsal Damien Echols, muž, jenž byl v roce 1993 odsouzen k trestu smrti za údajné spáchání satanistické vraždy tří dětí, kterou měl spáchat spolu se svými dvěma kamarády. Jde o proces, který v Americe dlouho budil vášně a byl předmětem téměř nekonečných soudních tahanic, které vyvrcholili až v roce 2011, kdy všichni odsouzení uzavřeli (pro našince právně složitou a trochu nepochopitelnou) dohodu s prokuraturou, nazývanou „Alfordovo přiznání“, a byli z vězení podmínečně propuštěni s tím, že trest si již odseděli. Kdo by z podtitulu „autentický příběh z cely smrti“ čekal, že kniha bude popisovat zejména vězeňský život, toho zřejmě zklame. Kniha je hlavně a především o životě hlavního aktéra a zážitky či zkušenosti s pobytem v cele smrti zaplňují zhruba tak sotva čtvrtinu knihy. Jde vlastně o „klasický“ životopis, kdy Echols podrobně líčí své dětství v extrémní chudobě, stěhování se z místa na místo, rodinné problémy, pubertu a  své okolí v dospívání. Často se též zmiňuje o svém citovém a duchovním životu. Osobně se mi na této pasáži nejvíce líbilo, že dává čtenáři možnost nahlédnout do života nižší střední třídy v USA 80. let. Ne, že by tato část nebyla čtivě napsaná, ale zdála se mi přeci jen trochu zdlouhavá a za mne by mohla být určitě kratší.

Výše uvedené je pak prokládáno nedatovanými zápisky do deníku, který si Echols vedl v cele smrti. Zhruba od poloviny knihy se již dostává na ony klíčové události a případ, kvůli kterému byl Echols spolu se dvěma dalšími mladíky odsouzen. Zde čtenář asi bude nechápavě kroutit hlavou nad tím, co vše bylo možné, ale nerad bych se pouštěl do hodnocení případu a více prozrazovat. Jisté je jen to, že jde o příběh velice silný, který v Americe budil a stále budí velké emoce, kdy se najdou jak zastánci, tak odpůrci tzv. "Západomemphiské trojky". A právě síla příběhu je největší devizou této knihy. V silné konkurenci to však stačí "jen" na lepší trojku. Hodnocení: 3.

​

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 3