Krátký rozhovor s reportérem a publicistou, autorem povedené knihy "Největší záhady kriminalistiky", Jaroslavem Marešem. Interview - Jaroslav V. Mareš Přečtěte si krátké interview s autorem úspěšné knihy "Největší záhady kriminalistiky "(2018), které se nám pro Vás podařilo zprostředkovat. V interview jsme položili nejčastější otázky, která jste nám zaslali. Jaroslav V. Mareš (nar. 1977) je český reportér a publicista. Po absolvování oboru žurnalistika a mediální studia na FSV UK a oboru Informační studia a knihovnictví na FF UK nastoupil do České televize, kde pracoval na cyklu reportáží pro pořad Reportéři ČT. Od roku 2014 je členem reportérského týmu Josefa Klímy. Od roku 2016 provozuje youtube kanál Badatele.net . V roce 2018 pak vydal knihu s názvem "Největší záhady kriminalistiky ", ve které se snaží přijít na kloub nejzávažnějším a nejtajmnějším případům české kriminalistiky. V témže roce také spustil web www.badatele.net . 1) Mnoho našich čtenářů zajímalo, jak dlouho Vám trvalo, od chvíle, kdy jste dostal nápad ohledně tématu knihy, ji dokončit? Co na její přípravě zabralo nejvíce času? Natáčení těch případů samotných. Do Studny jsem se pustil v říjnu 2014. Postupně přišlo natáčení dalších případů. V srpnu 2017 mě na dovolené napadlo udělat knihu. Uvědomil jsem si, že ikdyž je moje práce natáčet reportáže, devadesát procent zjištěných informací v nich nepoužiju. Přitom dělám na neuvěřitelně zajímavých případech. Tak jsem chtěl prezentovat i oněch „zbylých devadesát procent.“ V listopadu 2017 jsem si plácnul s nakladatelstvím a začal psát. 2) Vzhledem k tomu, že téma knihy rozhodně není veselé a jednotlivé případy se věnují většinou násilným trestným činům, respektive vraždám, často pokládaná otázka zněla, zda-li jste neměl někdy noční můry? Noční můry nikoliv, bezmocný vztek ano. V případě Hudec skutečně bezmocný, v případě tří trampů v Hřensku s malou nadějí, že na pravdu jednou třeba přijdu. Někdo po revoluci zdatně brzdil vyšetřování a má vliv dodnes. Já už dnes tuším, kdo to může být. O část své moci přišel. Jsem ale stále jen na půlce cesty ke skutečným pachatelům. 3) Asi vůbec nejčastěji kladená otázka byla, který z popisovaných případů Vám připadal „nejhorší“, respektive Vás nějakým způsobem nejvíce zasáhnul či se Vás jakýmkoli způsobem nejvíce dotknul? Já vlastně nevím. Ke každému z těchto případů mám osobní vztah. Nějakým způsobem se mě dotknul. Studna svou nevysvětlitelností. Habermann tím, že dodnes se vlastně nevinné natáčení stalo rozbuškou k hádkám mezi místními. Hudec neuvěřitelnou brutalitou a násilím na malém chlapci. Karel Novák svou neuvěřitelností. Exploze a Hřensko tím, že dodnes žijí lidé, kteří mají zájem na nevyšetření. Ale obecně mě nejvíc vytáčí nespravedlnost. A té v případě Hřensko tekly potoky. 4) Jedna z našich čtenářek se zeptala poměrně konkrétně a věcně na případ, kterému byl věnován jeden z nejznámějších dílů seriálu Třicet případů majora Zemana, a to ten s názvem „Studna“. Hned v první kapitole Vaší knihy o něm rovněž píšete. Ač chápu, že nemůžete v krátkosti případ osvětlit a zájemci o další informace si musí opatřit Vaši knihu, přesto otázku zkusím zobecnit a položit. Přeci jen, jde o tak populární díl, kterému byl předlohou tak závažný a zajímavý reálný případ…. Poprosím Vás tedy o stručnou odpověď na otázku: Nakolik podle Vás onen seriálový díl odpovídá realitě? Případně je v něm něco, co určitě bylo jinak? Ten případ samotný byl natočen přesně podle skutečné události. Až na to, že se tak nemohl stát. To přimyšlené bylo ono politické pozadí. Mimochodem, i mistrná propaganda se někdy utne. Zkuste věřit, že vycvičeného pomocníka SNB vystraší a terorizují studenti filosofie. To soudruzi nezvládli :) Pokud si to odmyslíte, máte na stole reálné uzavření případu. Ale státní bezpečnost případ vzala kriminálce. A co tvrdím já: Stanislav mladší ve studni nebyl. A pokud ano, nebyl v ní dřív než otec a nepopral se v ní se svým otcem. Po pravdě stále pátrám. 5) Několik čtenářů rovněž zajímaly odpovědi na otázky netýkající se přímo Vaší knihy, ale Vaší osoby. Dvě z nich jsem vybral. První zní: Setkal jste se někdy s nějakým pachatelem/pachatelkou závažného trestného činu? Případně sdělil byste našim čtenářům své dojmy z takového setkání? Potkal jsem se s člověkem, o kterém jsem si myslel, že něco takového spáchal, byť jsem si nebyl jistý. Teď si myslím, že ten člověk dostal pouze pokyn o vraždě nemluvit, pouze po ní „uklidit.“ Takže asi nemůžu sloužit v odpovědi. 6) Jaký máte názor na trest smrti? Jste pro nebo proti? Rozhodně jsem proti. Po zavedení analýzy DNA bylo z cel smrti propuštěno mnoho nevinných. Mnoho nevinných už propuštěno být nemohlo. Poprava nevinného je zločin. Poprava vinného je pomsta. Jde nám o pomstu nebo o spravedlnost? Já hlasuji pro spravedlnost a pro doživotní trest, při kterém si odsouzený bude každý okamžik uvědomovat… a takové formy vězení už byly vynalezeny. 7) A poslední otázka samozřejmě nemůže být ani jiná, než co dalšího chystáte? Když jsem svou první knihu vymyslel, nabídl jsem ji dvěma nakladatelstvím. Jedno ji chtělo hned, druhé odpovědělo za dva měsíce, protože má zpráva kdesi zapadla. Tak mě požádali o něco dalšího. No a do toho se ozvalo nakladatelství první knihy, že se setkala s úspěchem a že by bylo dobré pokračovat. Takže „Přísně tajné skandály“ by měly vyjít v květnu a „Největší záhady českých zemí“ někdy na podzim. Pokud se z toho všeho ovšem nezblázním. :) Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na budoucí Vaše knihy a přejeme mnoho další úspěchů! (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v únoru 2019). Recezni zmiňované knihy naleznete ZDE .

Miloslav Černý spáchal v roce 2000 dvojnásobnou vraždu. Připravil o život jeho manželku a jejího nového partnera. O devatenáct let později se proslavil poté, co na vlastní pěst odstranil graffity z Karlova mostu. Miloslav Černý: Zavraždil manželku i jejího milence. O dvacet let později čistil Karlův most Zveřejněno 20. 6. 2026 - doba četby 6 min. V létě roku 2019 se v českých médiích objevilo jméno Miloslava Černého . Muž se tehdy přihlásil policii s tím, že na vlastní pěst odstranil graffiti , které na Karlův most nasprejovali dva němečtí turisté. Když se ukázalo, že historickou památku nepoškodil, stal se během několika dní terčem obdivu veřejnosti . Málokdo však tehdy věděl, že jde o člověka odsouzeného za dvojnásobnou vraždu . Poklidné manželství Miloslav a Dagmar se vzali kolem roku 1992 ve velmi mladém věku . On měl 22 let, ona teprve 19. Zpočátku šlo o běžný vztah , ale postupem let se bezdětný pár začal odcizovat. Asi největší podíl na tom měla Černého záliba v paraglidingu, kterému se intenzivně věnoval. „To s sebou obnášelo, že jsem si v pátek sbalil, čapnul padák a vrátil se v pondělí ráno. “ Žena tak byla často doma sama a časem se mezi manžely dostavily závažné konflikty . Nejprve požádal o rozvod Miloslav, ale poté se rozmyslel s tím, že by rád vztah urovnal. Jenže Dagmar se zamilovala do jiného muže, a když koncem roku 1999 přišla domů s kyticí růží, manžel jí sdělil, že o milenci ví a vyzval ji, aby se odstěhovala. Žena se tedy přestěhovala do jiného města, našla si novou práci a začala žít se svým novým partnerem. Rozchod Černý nesl rozchod velice těžce. „Nebyl jsem schopen pracovat, myslet na něco jiného. Moje dopisy, básničky, dárky a květiny mi házela pod nohy. Stál jsem celé noci před domem, kde teď bydlela. O jejím mileneckém poměru jsem věděl a dal jsem jí čas na urovnání vztahu. Nestála o to, proto jsem navštívil jeho rodiče, aby synovi domluvili. Žádal jsem o pomoc manželčinu matku, prosil ženu, aby ode mne neodcházela. “ Vše bylo marné. Muž, u nějž později znalci shledali osobnost s rysy afektivní lability, egocentrismu a hysterie , se s rozchodem smířit nedokázal. Příprava vraždy 17. března 2000 se mělo konat další rozvodové stání , ale Černý se na něj nedostavil. Místo toho šel na střelnici, kde cvičil střelbu z nelegálně držené zbraně. Následujícího dne napsal dopis na rozloučenou svému otci a další adresoval tchyni, kterou požádal, aby on i Dagmar byli pohřbeni do společného hrobu. Pak koupil tři modré růže, nechal je převázat černou stužkou a vydal se k bytu milenců do Tábora. Dvojnásobná vražda Krátce před sedmou hodinou večerní spatřil zhrzený muž oba milence před domem . Zezadu k nim přistoupil a asi z 1,5 metru vystřelil muži do týlu . Pak zbraň obrátil proti manželce a do hlavy střelil i ji . Když spadla na zem, přistoupil k ní a střelil ji ještě do spánku. Pak jí položil květiny k hlavě, udělal dva kroky zpátky a střelil se pod brad u. Jenže projektil prošel spodinou ústní, jazykem, tvrdým patrem a vylétl ven čelem, aniž by Černého nějak vážněji zranil. Zato jeho obětem nebylo pomoci. Muž zemřel na místě, žena druhý den v nemocnici . Rozsudek Krajský soud následně uvedl, že obžalovaný byl zahleděn sám do sebe , narušení rodinných vztahů plně přičítal své manželce a jeho počínání svědčilo o tom, že se na vraždu chladnokrevně připravoval . O přípravě činu svědčily dopisy na rozloučenou i nákup smutečních květin. Právě kvůli smrti dvou osob a plánování zločinu jej prvoinstanční soud poslal za mříže na 20 let . Před odvolacím soudem svou vinu nezpochybňoval. „Jsem vinen. Je mi velmi líto, co jsem udělal. Zabil jsem nejmilejší bytost, kterou jsem měl, a nevinného člověka. Tímto bych se alespoň částečně chtěl omluvit pozůstalým, známým a příbuzným, které jsem zranil, “ kál se před odvolacím soudem Černý. A právě lítost, předchozí beztrestnost a fakt, že se k činu doznal a spolupracoval při objasňování, vedly soudce ke zmírňujícímu rozsudku – trest zněl 17 let . Výkon trestu Během výkonu trestu si Černý doplnil vzdělání, získal maturitu , absolvoval řadu rekvalifikačních kurzů a začal studovat Teologickou fakultu Univerzity Karlovy . Podle svých slov rovněž dobrovolně přijal roli tzv. konfidenta , což je vězeň na samém dně vězeňské hierarchie, protože spolupracuje s dozorci a policií. „Nechodil jsem na nikoho žalovat, ale tohle označení jsem přijal kvůli tomu, abych měl klid od všech půtek, drog, bisexuálních skandálů, tabáku, cigaret, kávy a podobně. Když tohle věděli, tak se mnou nikdo nechtěl nic mít. Ale pro mě to mělo obrovskou výhodu v tom, že jsem se nemusel zaobírat těmi s prominutím žabomyšími válkami. “ Nakonec byl Černý podmíněně propuštěn již v únoru 2012 . K podmíněnému propuštění došlo krátce poté, co vykonal zákonem stanovené minimum pro podání žádosti, tedy dvě třetiny ze sedmnáctiletého trestu. Čistič z Karlova mostu V červenci 2019 se Černého jméno znovu dostalo do médií. Dva němečtí turisté tehdy posprejovali jeden z pilířů Karlova mostu. Jejich počínání tehdy zvedlo velkou vlnu nevole (soud jim za to uložil roční podmínky, pětileté vyhoštění a peněžité tresty 100 tisíc korun). V sobotu 27. července začali restaurátoři pracovat na odstranění nápisu sprejerů, ale už téže noci nápis záhadně zmizel . K vyčištění pilíře vysokotlakou tryskou na vlastní pěst se následně sám přihlásil na policejní služebně Miloslav Černý. Když se zjistilo, že „čistič“ neschváleným zásahem zdivo mostu nikterak nepoškodil, stal se z něj ze dne na den „národní hrdina“ a v následujících dnech mu přišlo asi dva tisíce děkovných e-mailů. Černý se proto rozhodl přiznat svou minulost. Nechtěl být glorifikován a chtěl svoji dřívější vinu veřejnosti přiznat dřív, než to udělají jiní. „Já nejsem celebrita, která by zasloužila, aby ji někdo glorifikoval. “ Miloslav Černý (ČTK) Epilog Případ Miloslava Černého patří mezi nejtragičtější české případy vražd ze žárlivosti. Výjimečný je nejen tím, že při něm zemřeli dva lidé, ale i pozdějším osudem pachatele . O téměř dvacet let později se totiž dostal do centra pozornosti znovu. Tentokrát nikoli kvůli násilnému činu, ale kvůli odstranění graffiti z Karlova mostu, za které si vysloužil uznání části veřejnosti . Další článek Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno

Miroslav Lehotský - slovenský občan, v současnoti ve výkonu trestu, který je podezřelý z toho, že mezi lety 2010 - 2012 zavraždil možná až čtyři osoby. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Miroslav Lehotský 11. 6. 2020 (aktualizováno 30. 8. 2022) Miroslav Lehotský - S lovenský sériový vrah odsouzený na doživotí za spáchání tří vražd, které se odehrály mezi lety 2010 - 2012. Lehotský byl v roce 2017 zadržen a odsouzen k pětilétému vězení v souvislosti s jiným trestným činem. V dubnu 2021 byl odsouzen za to, že měl postupně usmrtit svoji partnerku (2010), manžela své milenky (2011) a opět další partnerku (2012). Spolu s poslední obětí měla navíc zmizet i její jeden a půl roku stará dcera. Ta je dodnes nezvěstná, navíc existuje podezření, že Lehotský mohl usmrtit nejen ji, ale i další oběti ... Narozen: 1979 Dnes: doživotí Stát: Slovensko Počet obětí: 3+ Unikal: 7 let Vražedná aktivita:2010 - 2012 Trest: doživotí Přezdívka: "Zliechovská bestie" „Sériový vrah? NAKA ukončila vyšetřování muže, který má podle vyšetřovatelů na svědomí tři lidské životy. “ - těmito slovy začínal status , který 21. 5. 2020 zveřejnila Policie Slovenské republiky na svém Facebooku . Pojďme se spolu podívat na tento "monstr případ ", který nemá v posledních letech na Slovensku ani v ČR obdoby . Jen dovolte několik nezbytných poznámek na úvod. Jelikož článek vznikal v době, kdy popisovaný případ nejen, že ještě nedošel k pravomocnému rozhodnutí, ale dokonce ani ne k soudu (aktuálně je tento případ pravomocně skončený!), je v celém článku používán podmiňovací způsob a ctěna presumpci neviny. Krom závěru se nikde v tomto článku nedočtete to, co třeba jinde v nadpisu, totiž že Miroslav Lehotský je sériový vrah, i když dnes (v době aktualizace) to již říct lze. Rovněž je zřejmé, že jelikož je vše tak čerstvé (jde o první rozsáhlejší článek v ČR o tomto případu) a vycházeli jsme pouze z novinových článků (někdy nevalné kvality, ve kterých jsme odhalili řadu nepřesností či přímo faktických chyb), je zvýšená pravděpodobnost, že některá nepřesnost mohla prosáknout i sem, ač jsme se tomu snažili co nejvíce zabránit (pro představu – vznik článku znamenal porovnat více než 40 jiných ). V této souvislosti tedy žádáme čtenáře o shovívavost a prosíme ty, kteří nějakou chybu v článku naleznou, či znají nějaké přesnější informace, aby nám neváhali napsat zprávu nebo cokoli doplnit v komentářích. Budeme jen rádi. A teď již k samotnému případu. První informace o něm začaly vyplouvat na povrch v půlce července roku 2017 . Druhého července totiž Okresní soud v Trenčíně poslal do vazby osmatřicetiletého Miroslava Lehotského a jeho partnerku Luciu K. (27 let). Oba byli následně obviněni ze zločinu týrání svěřené osoby , kterého se měli dopustit na jednom z dětí, o které se spolu starali. V době zadržení spolu pár bydlel se čtyřmi dětmi v pronajatém bytě ve slovenské obci Dubnica nad Váhom . Miroslav L. měl mimo syna z předchozího vztahu ještě dva syny ze vztahu s Luciou K.. Žena pak měla rovněž jednoho syna z dřívějška. Soud uvalení vazby odůvodnil tím, že by pár mohl ovlivňovat svědky a rovněž pokračovat v trestné činnosti. Oba dva byli navíc již předtím soudně trestáni , když Lucia L. spáchala v minulosti loupež a Lehotský krádež . Některé zdroje též zmiňovaly, že muž byl možná dříve jednou odsouzen i v ČR (tato informace zatím nepotvrzena). Miroslav Lehotský a Lucia K. Již brzy se však ukázalo, že Miroslav Lehotský toho má na svědomí zřejmě mnohem více než „jen“ týrání svěřené osoby. Média totiž krátce po zadržení páru přišla s tím, že muž má být zodpovědný dokonce možná až za čtyři vraždy spáchané v průběhu dvou let! Jsme však stále v roce 2017, kdy byl pár prozatím obviněn pouze z týrání svěřené a blízké osoby, k čemuž se oba pachatelé doznali, a díky tomu byli o rok později odsouzeni "pouze" k 5 letům odnětí svobody . Podle řady zdrojů to měla být právě Lucia K. , kdo policistům poskytla informace o vraždách. Policie zas uvedla, že vraha vypátrala náhodou, když si měl jeden z policistů všimnout, že několik nezvěstných lidí zmizelo na místech, kde měl přechodný pobyt jeden a ten samý muž – Miroslav Lehotský . Buď jak buď, Lehotský se měl následně k vraždám přiznat a sám policii přivést na místa, kde se mrtvol zbavil. Tehdejší šéf Národní kriminální agentury (Národná kriminálna agentura - NAKA ) zprvu médiím sdělil, že průběh zločinů je tak brutální, že se mu ani nechce je popisovat, a že v tomto případě jistě hrozí Lehotskému doživotí . Zanedlouho však prosáklo, že vraždy měly být spáchány obzvlášť surovým způsobem , kdy pachatel měl oběti nejprve uškrtit, poté rozčtvrtit a následně spálit. Popel a zbytky kostí pak měl zakopat do země. Některé osoby dokonce spekulovaly o tom, že části těl měl Lehotský krmit své dva psy… Miroslav Lehotský První vraždu měl Lehotský spáchat v únoru roku 2010 na dvaadvacetileté Češce Sandře N. (jinde 29 let) z Karviné, se kterou se seznámil, když v letech 2008-2009 žil v České republice, kde se živil jako svářeč. Dívku prý poznal, když pobývala na ulici, ale brzy se přestěhovala k němu na ubytovnu. Podle otce zavražděné dívky se měl Lehotský chovat normálně, ač existovala jedna situace, kdy měl napadnout starší sestru Sandry N.. Později se pár přestěhoval na Slovensko do Nové Dubnice, kde se jim narodil syn Mirek. Mladá žena zůstala se svým otcem v kontaktu a volat si s ním přes Skype. Tak tomu bylo i pouhý den před jejím zmizením. „Říkala, že přijede, protože se ho bojí, a že to musí udělat tak, aby o tom nevěděl. Druhý den, když se dcera neozvala, sháněl jsem ji, zkoušel jsem jí volat na Skype, ale nepodařilo se mi ji sehnat, tak jsem šel na policii, “ uvedl později otec Sandry N.. Když se mu nakonec podařilo Lehotského kontaktovat, ten mu sdělil, že mladá žena odešla se svým novým přítelem a od té doby jí neviděl. Motivem vraždy měl být právě fakt, že jej partnerka chtěla opustit. Sandra N. totiž údajně měla zjistit, že jí je Lehotský nevěrný, navíc hádky páru byly na denním pořádku, a proto se chtěla rozejít a vrátit se zpět k rodině do Čech. To však tehdy jedenatřicetiletý muž nezkousnul a v bytě v paneláku v Nové Dubnici, kde pár žil, měl mladou ženu po pohlavním styku uškrtit. „Snažil som sa ju presvedčiť, aby neodišla. Pri súloži som ju začal škrtiť. Ona sa bránila, niečo v jej krku prasklo a keď som si uvedomil, že je mŕtva, bolo už neskoro, “ uvedl později před vyšetřovateli. Tělo měl následně rozřezat, nacpat do velké tašky, kterou pak přemístil na nedalekou zahradu, kde měl části těla spálit spolu se starým nábytkem. O měsíc později pak nahlásil její pohřešování a tvrdil, že od něj žena odešla. Česká občanka tak byla od 21. února 2010 vedena jako pohřešovaná. O tou dobou o více než rok starého syna se měl následně Lehotský starat. Sandra N. Ještě v průběhu roku 2010 se Lehotský seznámil přes soc. síť Pokec.sk s dvacetiletou Luciou K. z Trenčína (ano, jde o stejnou ženu, která byla později se Lehotským zadržena), se kterou se začal intimně stýkat. Ta se mu měla několikrát svěřit s tím, že ji její manžel bije a týrá. Když mu pak v roce 2011 v jednom telefonátu opět sdělila, že měla s manželem další hádku, Lehotský ji odpověděl, že se o to postará. Žena měla svému manželovi podat léky na spaní a následně Lehotskému umožnit přístup do bytu. Poté měl Lehotský na gauči spícímu Romanovi P. (38) nasadit „kravatu“ a začít ho škrtit. V tom se však muž probral a začal se bránit. Lehotský tedy měl vraždu dokončit tak, že svou oběť uškrtil šňůrou od tepláků. Mrtvolu měl poté vložit do vany, kde ji další den rozřezal, poté vložil kusy těla kufru, který měl přemístit na pozemek, kde jej zakopal. Po několika měsících údajně ostatky vykopal a spálil. Někdy v roce 2012 se Lehotský přestěhoval z Nové Dubnice do asi 30 km vzdáleného Zliechova . Tam se již za nedlouho měl dopustit dalšího zločinu – třetí vraždy ! I tentokrát měl případ začít na internetu. Na něm se totiž Lehotský seznámil s 18 letou Monikou B. z Handlové. Ta, i když se v tu dobou starala o malou dceru Ninu , setkání s neznámým mužem neodmítla a přijala jeho pozvání do pronajatého bytu v domě v Zliechově. Ze setkání se vyvinul vztah, který pokračoval i přes nedoporučení rodiny dívky. Ač si Monika B. své rodině nikdy nestěžovala, že by na ní byl Lehotský nějak zlý, její matce se nový nápadník nezamlouval a opakovaně jí ho vymlouvala. A to, i když jej za celou dobu, kdy se s její dcerou stýkal, viděla jen na fotce. Nicméně Monika B. byla do Lehotského, bohužel, až po uši zamilovaná, a tak se k němu v dubnu 2012 do Zliechova přestěhovala . Od té doby se dívka doma zastavila jen jednou (v květnu) a 12. června s ní její matka hovořila naposledy. Když pak dceři poslala v červenci dárek, ten se již vrátil jako nedoručený. Lehotský na mladé ženě pravděpodobně zopakoval předchozí scénář - uškrtit, rozčtvrtit, spálit a zakopat . Navíc nezvěstná je dodnes i její 1,5 letá dcera Nina!!! A aby toho nebylo málo, podle některých svědků měla být navíc Monika B. v době zmizení těhotná. Náhlou nepřítomnost obou osob Lehotský před okolím zdůvodňoval opět tak, že od něj partnerka i s malou holčičkou odešla. Sám se pak ze Zliechova, po necelém roce od přistěhování, vypařil. A jak se k v této věci vyjádřil po svém zadržení? Vyšetřovatelům tvrdil, že jednoho večera slyšel z dětského pokoje, kdy spal jeho syn a malá Nina, křik. Ten prý po chvíli utichl, ale on se šel do pokoje i tak pro jistotu podívat. V něm pak měl nalézt malou holčičku mrtvou, když její tělo bylo plné podlitin. Zranění a smrt mu prý měla způsobit jeho matka Monika... Kdyby nešlo o tak vážnou a tragickou věc, zněla by v kontextu uvedeného až směšně jeho citace o dalším průběhu onoho večera: „Pýtal som sa jej (parterky Moniky), čo to porobila, ale nepovedala to. Zrazu vravela, že má chuť na sex, tak som súhlasil a pri súloži ju zaškrtil. “ Co k tomu dodat?!? Poté prý měl podle svých slov obě těla po částech spálit v krbu. Monika B. a její dcera Nina Později měl Lehotský asi žít nějakou dobu sám opět v Dubnici nad Váhom , kde ho údajně navštěvovala žena se dvěma dětmi. Nakonec se dal dohromady s Luciou K. , ženou, které měl zavraždit v roce 2011 manžela . S tou pak měl zplodit další dvě děti. Její matka pro jedno z médií uvedla, že Lehotský zakázal její dceři plést se do výchovy jeho nejstaršího syna a vyhrožoval jí, že pokud něco poví sociálce, tak ji zabije. Poté, v červenci 2017 , již došlo ke zmíněnému zadržení páru v souvislosti s týráním dítěte, za což oba putovali do vězení na 5 let nepodmíněně . V průběhu výkonu trestu slovenská policie zadržela jejich korespondenci se závadným obsahem, kvůli čemuž soud zakázal Lehotskému s Luciou K. kontakt . Soud to měl odůvodnit tak, že se Lehotský měl pokusit ovlivnit svoji partnerku, aby změnila svou výpověď. Rovněž se svými blízkými směl muž podezřelý z několika vražd dočasně komunikovat pouze s povolením policie a navíc za přítomnosti dozoru. Ač si Lehotský na tento postup později stěžoval, je si třeba uvědomit, že i když se k vraždám údajně přiznal, případ v té době nedoputoval k soudu, takže omezení styku okolním světem byla z procesního a taktického hlediska pochopitelná. V květnu 2020 bylo policí vyšetřování ukončeno a byl podán návrh na obžalobu. Tu později podal Úřad speciální prokuratury v Bratislavě . Obviněný ukazuje detektivům místo, kde se zbavil jedné ze svých obětí Kdo je vlastně Miroslav Lehotský ? Jak ho vnímalo okolí? A co o něm zatím víme ? Tak zaprvé je známo, že se živil jako svářeč . Podle řady svědků byl typický svým extravagantním oblékáním , když měl nosit dlouhou tmavou sukni, na černo nalakované nehty, výrazné náušnice a chodíval ověšený řetězy. Nechal si přezdívat „Imhotep “, což byl starověký egyptský vezír a kněz, který byl v pozdější době považován za jednoho z bohů. Lehotský byl rovněž milovníkem velkých bojových plemen , kdy vlastnil dokonce dva takové psy, kteří měli být postrachem okolí. Sám Lehotský se podle výpovědi svědků ze Zliechova s nikým příliš nebavil, ale ani nepůsobil nějak nebezpečně. I když zliechovští naznačovali, že svoji tehdejší osmnáctiletou přítelkyni Moniku držel zkrátka, k dětem, krom nejstaršího syna, se prý na veřejnosti nijak ošklivě nechoval. Řadu svědků jeho obvinění prý dokonce překvapilo. Jiní zas naopak uváděli, že byl Lehotský nervák, který byl viděn, jak jednou mlátil jedním ze svých psů o zeď. Také měl kolegům potvrdit to, že jednoho psa zabil a spálil, protože prý byl starý a trápil se. Toť zatím ze střípků o něm asi vše, co stojí za zmínku. Miroslav Lehotský se svými psy Na podzim 2020 se začal tímto extrémně závažným případem zabývat Specializovaný trestní soud v Banské Bystrici . Miroslav Lehotský byl obžalován z obzvlášť závažného zločinu vraždy (vražda Sandry N.) a ze dvou obzvlášť závažných zločinů úkladné vraždy (pozn. autora: trestný čin „úkladné vraždy “ se liší od tr. vraždy „prosté “ subjektivní stránkou trestného činu, konkrétně pak tím, že u úkladné vraždy je přítomna „vopred uvážená pohnutka “, která u prosté vraždy chybí. V českém tr. zákoníku je toto řešeno podobně, kdy však tzv. „premeditativní vraždy “, to znamená ty spáchané s rozmyslem anebo po předchozím uvážení , nejsou upraveny v samostatném ustanovení, jako na Slovensku, ale jde o tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu ve vztahu k vraždě prosté). Na rozdíl od přípravného řízení, v němž se v roce 2017 Lehotský ke zločinům přiznal, před soudem změnil svou výpověď, svá doznání odvolal a prohlásil se za zcela nevinného . Celý případ označil za vykonstruovaný a ohledně svého dřívějšího doznání uvedl, že jej učinil pod vlivem dvou „operativců“, kteří mu za něj údajně slíbili mírnější trest – místo doživotí jen 15 let za mřížemi. Mimo avizování své nevinny Lehotský před soudem odmítl vypovídat, a proto byl přečten jeho výslech, který proběhl v rámci přípravného řízení. V závěrečné řeči pak obžalovaný poukázal na údajné rozpory ve výpovědích svědků a tvrdil, že neexistují žádné relevantní důkazy. S tím však nesouhlasil prokurátor, který shrnul, že mimo dřívější doznání obžalovaného, svědčí o jeho vině i výpověď očité svědkyně jedné z vražd a existuje i celý ucelený řetěz nepřímých důkazů . Navíc jedině Lehotský měl mít motiv. Specializovaný trestní soud v Banské Bystrici toto potvrdil a 19. dubna 2021 odsoudil Lehotského k doživotnímu odnětí svobody . „Vypočuli sme si tu znalcov a psychiatrov. Záver je ten, že vo vašom prípade nie je šanca na prevýchovu a poučenie sa počas kratšieho trestu. Sme presvedčení, že je to jediný spravodlivý trest, ktorý si zaslúžite, pán obžalovaný, “ sdělil směrem k Lehoskému předseda senátu. Lehotský se proti rozsudku odvolal , tedy případu se musely věnovat i odvolací soudy. Když Lehotského odváděli ze soudní síně, k přítomným novinářům pronesl: „Nie je to spravodlivé, nie je to fér . “ Nicméně dne 13. dubna 2022 rozsudky nižších soudů posvětil i Nejvyšší soud a tak nabyly právní moci. Ač byl Miroslav Lehotský odsouzen „jen“ za tři vraždy , není vyloučené, že může být zodpovědný za ještě více závažných zločinů ! Ba co víc, tato podezření jsou opravdu silná. Však kde je dodnes pohřešovaná holčička Nina – dcera jedné z obětí, o které nejprve uvedl, že ji zabila její matka a on tělo dítěte spálil, což nakonec odvolal? Nespáchal Lehotský nějakou vraždu třeba i na území ČR, kde v letech 2008 -2009 pobýval? K přesvědčení, že Lehotský mohl mít na krku ještě více vražd svědčí i fakt, že se k tomu měl přiznat spoluvězni z vedlejší cely – Romanovi Z. Ten totiž před soudem uvedl, že s ním obžalovaný mluvil o více obětech, než jen o těch, za jejichž usmrcení byl souzen: „Vraj zabil viac ľudí a na miestach, ktoré po svojom priznaní vyšetrovateľom ukázal, sa prý aj tak nič nenájde, “ uvedl. K zesílení tohoto podezření vedou i další zjištění policie. Ta totiž v zahrádkářské osadě v Nové Dubnici, kde se měl Lehotský podle svého zbavit zbytků těl zavražděných, nalezla skutečně zbytky lidských kostí. Podle serveru Pravda.sk šlo konkrétně o úlomky lebky, horní čelisti, žeber či krčních obratlů. „V zemi ležali minimálne päť a maximálne pätnásť rokov, “ uvedl k nálezu soudní znalec. Znalci z oboru antropologie uvedli, že kosterní pozůstatky patří dvěma dospělým osobám a jedné osobě ve věku 13 až 18 roků . Na místě nálezu se rovněž našlo osm lidských zubů. Analýzou DNA sa pak zjistilo, že nalezené pozůstatky jsou jak mužského, tak ženského původu, přičemž některé skutečně patří nedospělému jedinci. Co však bylo nejdůležitější - ani v jednom prípadě sa vzorky neshodovaly s DNA príbuzných po třech zavraždených , z jejichž smrti byl Lehotský obžalován! Tedy otázkou zůstává nejen osud malé holčičky jménem Nina, ale i dalších osob, které mohly padnout za oběť nepravomocně odsouzenému Lehotskému. Případ však budí otázek ještě více. Jak je třeba možné, že nebylo podezřelé to, že matka ročního dítěte (Sandra N.) náhled odešla od svého dítěte a neozývala se ani své rodině? Byl Lehotský vyšetřován již v souvislosti s tímto zmizením? A jak je možné, že v případě pravděpodobné třetí (možná i čtvrté) vraždy, nevzbudilo silné podezření to, že beze stopy zmizela další mladá žena – opět partnerka Lehotského, tentokrát dokonce i s malou dcerkou, když vlastní rodině, se kterou do té doby udržovala kontakt, se najednou neozývala? Šetřila toto zmizení slovenská policie? Byly ženy vedeny jako pohřešované? Proč došlo k zadržení podezřelého až v roce 2017 - čili 5, respektive 6 let od zmizení dotyčných? Měl Lehotský zkrátka jen štěstí, když byl sice po celou dobu podle jedné z policejních verzí hlavním podezřelým, ale policistům se nepodařilo nasbírat dostatek důkazů? Nebo Lehotský vůbec v hledáčku slovenské policie nebyl? Víme, že případ zatím obsahuje mnoho hluchých míst a otazníků, ale již teď je jisté, že jde o tragický "monstr případ", který naše končiny dlouho nepamatují, a který se jistě zapíše do dějin slovenské kriminalistiky . Vzhledem k výše popsanému, a vzhledem k zatím nepravomocnému odsouzení, tedy nejde o finální podobu článku. Případ budeme i nadále bedlivě sledovat a na základě všech zjištěných a dostupných informací jej aktualizovat. Na závěr se vždy snažíme umístit alespoň trochu pozitivní zprávu na zjemnění toho smrtícího marastu, o kterém píšeme. Bohužel v případě tohoto článku se to, minimálně zatím, nepodaří . Narážíme tím na osudu malého Mirka (v roce 2020 11 letého). Ten byl totiž po zadržení svého otce umístěn do jednoho ze slovenských dětských domovů, kde setrvává do dnes. Podle serveru TN.cz se jej snaží do péče dostat jeho český dědeček Milan N. (otec zavražděné Sandry N.), jenže jeho snahy prý už několik let ztroskotávají na jednání se slovenskými úřady, k tomu prý vnuka už 4 roky neviděl. Slovenské úřady zas tvrdí, že dědeček nejeví o vnuka zájem, ač jej sami několikrát měli kontaktovat... Buď jak buď, vykřesat z tohoto cokoli pozitivního prostě bohužel nelze. Miroslav Lehotský kolem sebe zkrátka zasel tolik zla, že i jeho syn Mirek s tím bude zřejmě bojovat dlouhé roky. Držme mu tedy alespoň palce. Sdílej DALŠÍ EXEMPLÁŘE Copyright © 2009 - 2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Forum o fenomenu mnohonásobných vražd, o známých českých "vražedných" kauzách a také hlasování a diskuze o trestu smrti. ! Widget Didn’t Load Check your internet and refresh this page. If that doesn’t work, contact us.

Článek americkém sériovém vrahovi, tzv. "Řezníkovi z Wawricku" - Craigu Pricovi, který je označován za nejmladšího amerického sériového vraha. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Craig Price 6. 4. 2023 Craig Price - americký sériový vrah, který během dvou let usmrtil celkem čtyři osoby včetně dvou dětí. Jeho modus operandi spočíval ve vloupání se do domů, jenž se nacházely v blízkosti jeho vlastního domova, načež přítomné obyvatele (ženy a děti) mnoha ranami ubodal, přičemž používal nože, které se nacházely na místech činu. Specifické pro tohoto pachatele je především to, že se vražd dopustil ve velmi nízkém věku. V době své poslední spáchané vraždy mu nebylo ještě ani šestnáct let. Narozen : 11. 10. 1973 Není : ve vězení Země : USA Počet obětí : 4 Unikal : 2 roky Vražedná aktivita : 1987-1989 Přezdívka : "Řezník z Warwicku" V tomto článku se zaměříme na amerického sériového vraha , jehož případ je výjimečný hned z několika důvodů. První z nich je fakt, že se svých zločinů dopustil již ve velmi nízkém věku , čímž se zařadil k těm nejmladším americkým vrahům a někde dokonce bývá titulován jako nejmladší americký sériový vrah . Dalším zajímavým aspektem případu je fakt, že na rozdíl od většiny podobných pachatelů nepochází z nikterak problematické rodiny , ale naopak z rodiny průměrné. Posledním zajímavým faktem pak je, že kvůli jeho případu se odhalila bezmocnost justice při ochraně společnosti před nezletilými pachateli. Jméno dotyčného zní Craig Price alias „Řezník z Warwicku “. Rodinný background Ač je to v případě sériových vrahů poměrně netradiční, o dětství Craiga Price lze prohlásit, že bylo šťastné a bezstarostné . Neexistují žádné zmínky o jeho případném zneužívání, týrání či jakkoli špatném zacházení ze strany rodičů či kohokoli jiného. Naopak, jeho rodiče byli pracující občané , kteří se tvrdou dřinou a pílí propracovali na pozice manažera v K-Martu , respektive administrativní pracovnice tamtéž, což ve Warwicku v té době nebyly pracovní pozice běžně obsazované afroameričany . Ti, kteří Craiga v dětství znali, jej popisovali jako veselého, energického kluka s dobrým prospěchem a zájmem o sport. Zkrátka zcela běžný kluk, který oproti svým vrstevníkům vyčníval jen díky svému vzrůstu (v 15 letech měl 180 cm a přes 100 kg ). Craig Price jako dítě Navzdory výše uvedenému začal být Price , už ve věku kolem devíti let , fascinován smrtí a myšlenkami na vraždu . Někdy v té době se rovněž začaly objevovat jeho první problémy s respektováním norem a počáteční projevy agresivního chování . Když mu bylo 13 let , měl za sebou již několik loupeží a vloupání , napadení i stalking žen. Rovněž již v té době hojně užíval drogy . Někdy kolem 13 roku věku se také přidal k místnímu gangu . První vražda Jak již bylo zmíněno, Price měl ve svých třinácti letech zkušenosti s vloupáváním se do cizích obydlí. Cizí mu nebylo ani stalkování a pozorování cizích žen skrz okna jejich domů. A přesně k tomu došlo v noci z 27. na 28. července 1987 , kdy se vloupal do domu 27leté Rebeky Spencer , který se nacházel jen pár desítek metrů , respektive ob dva domy, od domova teprve třináctiletého teenagera Rebeca Spencer Rebecca Spencer byla právě ve fázi stěhování, tedy její dvě děti hlídal jiný člen rodiny a ona byla té noci v domě plném krabic sama. Craig Price spící ženu zřejmě nejprve sledoval skrz okno, načež do domu vniknul a vydal se do kuchyně. V ní popadnul nůž a s ním spící mladou ženu nelítostně napadnul, přičemž jí nedal sebemenší šanci útok přežít. Osudné noci jí zasadil celkem 58 bodno-rězných ran ! Ženu druhý den našel v tratolišti krve její bratr, bohužel policie neměla žádné vodítko, jak se dostat na stopu pachateli, a tak byl případ časem odložen . Eskalace zla Uběhly dva roky a z Craiga Price se stal středoškolák , když v noci 1. září 1989 vniknul do domu devětatřicetileté Joan Heaton . Matce dvou dcer a vdově po seržantovi americké armády, který v roce 1983 spáchal sebevraždu. Patnáctiletý Price byl toho večera pod vlivem LSD a marihuany , což možná podnítilo jeho na dva roky uspané touhy po „krvi“, ač později sám uváděl, že toho večera šel „pouze“ loupit (podle názoru vyšetřovatelů však vstoupil do domu s úmyslem vraždit ). Jisté je, že stejně jako v prvním případě s rukavicemi na rukou vniknul do domu oknem, načež se ocitnul v kuchyni. Jenže během zdolávání okna prý stoupl na stolek, který se pod tíhou jeho těla propadl, což učinilo hluk a probudilo majitelku domu . Price i přes způsobený šramot z domu neprchnul, naopak postupoval dál domem, přičemž v kuchyni spatřil nově zakoupenou sadu kuchyňských nožů. Během postupu interiérem domu jej vyrušila Joan Heaton. Nezvaný host na nic nečekal a na nebohou ženu skočil a svou obrovskou fyzickou převahou jí přemohl za pomoci škrcení . Rozruch a křik v domě pochopitelně vzbudil i o obě ženiny dcery , desetiletou Jennifer a osmiletou Mellisu . Dívky však musely prchnout kolem Price, který byl rychlejší a bojující, statečné dívky přemohl. Poté se vydal do kuchyně a za pomoci několika nožů všechny obyvatele domu ubodal . Matce dívek zasadil 57 ran a dcery bodnul 62x , respektive více než 30x . Vrah bodal tak zběsile, až se v hrdle jedné z obětí zlomila čepel nože. Jedna z dívek navíc utrpěla zranění hlavy, to když ji Price udeřil v souboji stoličkou, druhou zas kousnul do obličeje, protože si jej v boji o svůj holý život dovolila kousnout do prstu… Příšerná scéna a představa, bohužel zcela reálná. Joan, Jennifer a Mellisa Heatonovi Na konci fatálního útoku, při kterém se Price sám jedním z nožů poranil na ruce , se pokusil zahladit stopy a místo poutíral ručníkem, načež dům opustil a vydal se do domu svých rodičů, který se nacházel opět v blízkosti. Tam se svlékl ze zakrvácených svršků, které schoval v pytli v kůlně , kde byly později nalezeny. Uběhly tři dny a matce zavražděné ženy bylo velice divné, že se jí dcera, ani vnučky neozývají a tak se je vydala spolu se svojí sestrou navštívit. Dům byl zamčený, auto stálo na příjezdové cestě, ale na zvonění nikdo neodpovídal. Seniorky tak obešly dům a našly odemčené zadní vstupní dveře, kterými do domu vstoupily. Čtenáři asi není třeba zdůrazňovat, jak extrémní a zdrcující objev na ně čekal, stejně jako na přivolané detektivy. Vyšetřování Motiv nebyl zcela zřejmý. Šlo o nepovedenou loupež? Nebo snad vraždu z hluboké nenávisti, čemuž by nasvědčoval velký počet bodných ran? Vyšetřovatelé si nebyli jistí, a tak oslovili „profilovače“ FBI , který vyslovil doporučení , že při tak frenetickém bodání je pravděpodobné, že se mohl pachatel sám poranit , že nejspíš bude ze stejné čtvrti , a že stejný pachatel zřejmě mohl spáchat i vraždu, která se odehrála dva roky předtím. Jen o několik dní později dva místní strážníci při běžné kontrole spatřili jim známého delikventa Price s poraněným prstem . Ač jim statný teenager odvyprávěl historku, že jeho zranění vzniklo, když rukou rozbil okénko auta, v policistech to vzbudilo podezření . Naneštěstí, Priceovi bylo teprve 15 let a tak duo policistů zvažovalo, zda se svým zjištěním vůbec mají za hlavním vyšetřovatelem případu chodit. Pečlivě však prošli všechny zprávy týkající se vandalismu , aby ověřili, zda-li skutečně někdo nahlásil rozbití okna svého automobilu v ulici, kterou Price uvedl. Jejich podezření pak zesílilo, když žádný takový záznam nenašli . Za to si detailně prošli jeho záznam trestů, který v nich podezření posílil. Price byl následně vyzván, aby se v doprovodu rodičů dostavil k podání vysvětlení, kde měl detailně odvyprávět, jak to s poraněnou rukou skutečně bylo. Price se držel své historky, a tak byl požádán, zda-li je ochoten podstoupit test na detektoru lži s čímž souhlasil. Jenže neprošel , a tak se na něj vyšetřovatelé zaměřili ještě více a promluvili si s jeho přáteli a známými. A právě jeden z nich jim prozradil, že se mu Price dříve vychloubal svou první vraždou , čímž se stal hlavním podezřelým . 17. záři policisté dorazili s příkazem k domovní prohlídce k domu rodiny Priceových. Během ní pak našli pytel na odpadky, ve kterém nalezli jak zakrvácené svršky, tak nože použité při trojnásobné vraždě a Price byl zatčen . Patnáctiletý Craig Price v rukou policistů Po úvodním zapírání, respektive měnění výpovědí, se Price ke všem vraždám přiznal , přičemž v jeho vyjadřování nebyla podle vyšetřovatelů patrná žádná lítost , ani nějaké vnitřní pohnutí . Naopak o svých zločinech prý vyprávěl velice barvitě a neopomněl zmínit ani to, jak malé dívky před smrtí křičely a prosily jej , aby své běsnění zastavil. Jeho výpověď byla tak šokující, že otec mladistvého vraha musel údajně opustit místnost a vyzvracet se, načež se odmítnul zbytku výslechu účastnit . To co provedl a s jakou lehkostí o tom vyprávěl, vyrážela dech i těm nejzkušenějším policistům a značila jakoukoli absenci pocitu viny. Nulovou lítost Price prokázal například i tím, že když byl v později v poutech vyváděn z budovy soudu do přítomného davu novinářů a přihlížejících zvolal: „Až se dostanu ven, vyhulím hroznou raketu “. Právní "marast" Jelikož však šlo o nezletilce, přes dostatek důkazů a závažnost zločinů, mohl být Price podle tehdejších zákonů státu Rhode Island odsouzen pouze k odnětí svobody do svých 21 let , kdy měl být s čistým trestním rejstříkem propuštěn (a právě hlavně kvůli tomuto případu byl později zákon změněn v tom směru, že za závažné zločiny mohli být nezletilí pachatelé souzeni jako dospělí). Proti možnému brzkému propuštění v tak závažném případě se pochopitelně zvedla vlna nevole , a to jak ze strany vyšetřovatelů případu, dozorujícího prokurátora, tak i široké veřejnosti. Detektiv Kevin Collins , který se účastnil vyšetřování, dokonce prohlásil, že udělá vše, co je v jeho silách, aby zabránil tomu, aby se Price kdy dostal na svobodu. Nebýt nezletilý, byl totiž Price obligatorně odsouzen k odnětí svobody na doživotí. K případu se v roce 1994 kvůli protestům byl nucen vyjádřit i tehdejší americký prezident Bill Clinton , který prohlásil, že by bylo pobuřující, kdyby se Price skutečně dostal ve 21 letech na svobodu. Zde možná trochu odbočme. V této souvislosti se mnohým možná připomene případ českého sériové vraha Jiřího Straky , který rovněž vraždil jako nezletilý . I on se vyhnul vysokému trestu – dokonce tomu nejvyššímu – jen díky tomu, že zločiny páchal jako šestnáctiletý . Nakonec byl odsouzen k 10 letům odnětí svobody, po kterých následoval letitý pobyt na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny, aby se na svobodu dostal koncem roku 2004. I proti jeho propuštění, respektive nízkému trestu zaznívaly silné hlasy nesouhlasu . Ale zpět k Priceovi. V nápravném zařízení se údajně choval dobře, dokončil střední školu a měl dobré studijní výsledky. Vybudoval si dokonce takové postavení, že se stal konzultantem mladších delikventů a rovněž mu bylo povoleno natočit ve škole rapový klip , které nakonec obsahovalo výhružné texty , kdy zaznělo například i to, že po propuštění bude pokračovat v "plnění svého trestního rejstříku “… Nicméně součástí trestu, který mu byl udělen, byla rovněž povinnost podrobit se terapeutickému a diagnostickému psychologickému program , což však Price na radu svého právního zástupce odmítnul . Obával se totiž, že výsledek vyšetření by pro něj nedopadl dobře a stal by se podkladem pro to, aby byl držen v izolaci po delší dobu. A právě kvůli této strategii byl v roce 1994 obviněn z maření výkonu úředního rozhodnutí a pohrdání soudem . Než v této záležitosti soud rozhodnul, byl Price rovněž obviněn v souvislosti s výhružkami jednomu ze zřízenců nápravného zařízení, kde byl držen. Za tyto prohřešky byl odsouzen k dalším 15 letům (z toho minimálně sedmi nepodmíněně) odnětí svobody. Během let pak následovalo několik dalších prodloužení trestu za různé prohřešky, převážne napadení, proti čemuž Price bojoval s poukazem na to, že se jej stát pokouší držet za mřížemi za použití všech možných prostředků - zcela nelegálně. Několikrát se spory dostaly až k Nejvyššímu soudu , ale Price vždy soudní spory prohrával a tak se zdálo, že definitivně bude moci opustit brány věznice až koncem roku 2020 . Craig Price na fotce z roku 2017 4. dubna 2017 však Price vstoupil vyzbrojen podomácku vyrobeným nožem do cely spoluvězně jménem Joshua Davis , kterého bodl . Podle obžaloby se tímto činem měl dopustit pokusu o vraždu . Za to byl o dva roky později odsouzen k dalším 25 letům vězení . Priceovi je nyní (4/2023) 49 let . Pokud by si odseděl celý trest, který mu byl v roce 2019 vyměřen, neopustí věznici před svými 70. narozeninami . DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej Copyright © 2009-2023 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Článek o albánském sériovém vrahovi jménem Mane Driza, který ve třech evropských zemích mezi lety 1997-2000 zavraždil pět osob. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Mane Driza 19. 5. 2019 Mane Driza - albánský sériový vrah, který ve třech evropských státech usmrtil celkem pět osob, k tomu nutno připočíst ještě jeden vražedný pokus. Driza se vyznačuje extrémně agresivní a násilnou povahou, kdy příčinou a motivem páchání oněch vražd vždy bylo "řešení" nějaké konfliktní situace v jeho životě. Od roku 2000 si odpykává dlouholetý trest odnětí svobody a v roce 2019 byl ve Velké Británii odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí. Narozen: 1978 Dnes: doživotní vězení Stát: Albánie (VB, Itálie) Počet obětí: 5 Unikala: 3 roky Vražedná aktivita: 1997-2000 Přezdívka:"Tony Montana" Albánský sériový vrah Mane Driza zavraždil mezi lety 1997 – 2000 ve třech evropských zemích minimálně 5 lidí. Zabíjel hlavně pomocí pistole, ale jednou použil i nůž a topůrko od sekery. Vyšetřovatelé o něm prohlásili, že jde o extrémně agresivní a násilnou osobnost. Motivem jeho násilného konání vždy bylo „vyřešení“ nějaké konfliktní situace či problému. Jeho modus operandi byl velice proměnlivý. Ve všech případech se však oběťmi stali muži. Mane Driza Mane Driza se narodil roku 1978 v Albánii. Své první vraždy, a to hned dvojnásobné, se dopustil ve svých devatenácti letech, konkrétně v dubnu 1997, ve své rodné vesnici. Tam zastřelil dva muže, otce a syna, načež z vesnice prchnul. V srpnu téhož roku nakonec utekl i ze země, když pod falešnou identitou vycestoval do Velké Británie. O tom, proč oba muže připravil o život, ani o tom, za jakých okolností se čin stal, nebyly zjištěny žádné další informace. Známo je pouze to, že vražda měla být spáchána ve spolupachatelství s otcem viníka. Mane Driza na svatební fotografii Po zhruba dvou letech v Londýně, 23. června 1999, Mane Driza ubil a ubodal svého spolubydlícího jménem Stefan Bledar Mone (23) , rovněž albánského občana. S ním bydlel po rozvodu se svojí manželkou jménem Roselane Driza (roz. Nonato) , která pochází z Brazílie. Příčinou vraždy měl být spor o snubní prsten, který měl brutálně zavražděný muž údajně věnovat své přítelkyni, ač patřil Drizovi. Vrah tehdy své oběti uštědřil nožem a topůrkem od sekery více než 120 ran a způsobil několik fraktur lebky! Tedy šlo v tomto ohledu o extrémně brutální útok, a to i mezi těmi případy, kdy se pachatel dopustí tzv. overkill , tedy násilí v míře překračující nutnost k usmrcení člověka. Tělo zavražděného mladíka nalezla druhý den jeho přítelkyně, která ho dokázala rozpoznat jen podle výrazného opasku na kalhotách. Svůj úmysl vraždit prý Driza v den brutálního útoku oznámil i jednomu ze svých kolegů, kterého požádal, aby mu zastavil v obchodě, protože si potřebuje koupit nůž. Ten však jeho komentářům, že spolubydlícího zabije, nevěřil. Mane Driza (napravo) na fotce se svojí budoucí obětí - Stefanem Bledarem Mone Muž přezdívaný "Tony Montana" (podle hlavní postavy ve filmu Scarface) opět neváhal a utekl před zákonem do jiného státu, tentokráte Itálie. Tam vydržel „v klidu“ jen šest měsíců a opět zabíjel. V tomto případě v jednom z barů na Sicílii a opět, jako v Albánii, pistolí. Střet s vrahem nepřežili dva muži. Driza chtěl údajně zavraždit ještě třetího, ale tomu zachránila život zaseknutá zbraň útočníka. K zadržení tohoto extrémně nebezpečného muže došlo hned následující den po dvojnásobné vraždě. V roce 2002 byl v Itálii odsouzen k 30letému vězení za dvě vraždy a jeden vražedný pokus. Brány italské věznice opustil v roce 2018, nicméně jen proto, aby mohl být souzen i v Británii. Tam jej v dubnu 2019 soud potrestal i za jeho ohavný čin spáchaný v Londýně, a to trestem odnětí svobody na doživotí, kdy na podmínečné propuštění může zapomenout minimálně prvních 20 let trestu. K tomu připočtěme, že již v roce 2001 byl v nepřítomnosti odsouzen na 25 let i ve své rodné Albánii. Tedy troufáme si tvrdit, že tento sériový vrah se už na svobodu naštěstí nikdy v životě nedostane. Italský trest mu totiž neskončí dříve než v roce 2026, a poté bude buď vydán k výkonu trestu do Albánie, nebo započne jeho výkon doživotního trestu ve Velké Británii. Jistě se tedy nedostane na svobodu před rokem 2046, kdy mu bude 68 let. Mane Driza, profesí kameník, své zločiny doznal, nicméně vždy svaloval vinu na své oběti. Nad svými činy nikdy neprojevil žádnou lítost. DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Za katrem", kterou napsala bývalá vychovatelka v mužské věznici s ostrahou. Autor: Katka Míková. Za katrem - Katka Míková Název: Za katrem: Historky, co utekly z basy Autor: Katka Míková Nakladatelství: CPress Rok vydání: 2024, 199 stran Recenze: Zatím nenapsána. O vězení trochu jinak. Skutečné historky vychovatelky v mužské věznici . „Rosteš pro kriminál,“ slyšel během dospívání asi skoro každý. Já jsem do něj nakonec vážně dorostla a svůj pobyt za katrem jsem si opravdu užila. Jaké to je pracovat ve věznici s ostrahou pro odsouzené muže? Jak se člověku komunikuje se zloději, násilníky nebo vrahy? Pojďte nahlédnout do světa za mřížemi, který je o tolik jiný než ten „normální“, a přesto plný humoru. Zážitky a rozhovory s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody i jejich dopisy vám nabídnou jedinečnou sondu do životů našich vězňů.. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu. Další knihy

Bedřich Martinák nejprve zavraždil svoji manželku. Po propuštění z vězení dostal příležitost pro nový start, se kterým mu pomáhala vlastní sestra. Tu však nakonec také zavraždil. Příběh dvojnásobného vraha je ukázkou speciální recidivy trestného činu vraždy. Bedřich Martinák: Po vraždě manželky zavraždil i vlastní sestru Zveřejněno 22. 6. 2026 - doba četby 6 min. Za vraždu manželky si odpykal více než deset let vězení. Po návratu na svobodu dostal druhou šanci, kterou mu pomáhala zvládnout vlastní sestra. Bedřich Martinák se jí odvděčil tím, že ji v roce 1998 připravil o život . Za druhou vraždu byl odsouzen k doživotí, ale Vrchní soud trest nakonec zmírnil. Zločinec Případ nenapravitelného a nevděčného pachatele jménem Bedřich Martinák se začal psát už hluboko v období komunismu. Po několika odsuzujících rozsudcích – například za loupež – v roce 1973 brutálně napadl dvě ženy , o nichž si myslel, že o něm šíří, že je kriminálník. Napadl je kusem dřeva a způsobil jim vážná poranění hlavy. Za tento útok byl potrestán pěti lety vězení . Mimochodem, Martinák byl během života soudně trestán celkem sedmkrát , ale to předbíháme. Vrah Trest za brutální napadení žen Martináka nenapravil. Naopak. V roce 1983 došlo k dalšímu zločinu a to dokonce ještě závažnějšímu. Jednoho dne došlo ve společném bytě k hádce mezi ním a jeho manželkou . Martinák ji nejprve uhodil pěstí, a když spadla na zem, klekl si na ní a udusil ji . Tělo pak zastlal do postele, dveře ložnice utěsnil proti zápachu. V bytě pak několik dní dál žil , rozprodával majetek a příbuzným tvrdil, že se manželka nachází jinde. Jako recidivista byl za tento čin odsouzen k 15 letům odnětí svobody . Prezidentská amnestie a vzorné chování mu ale trest zkrátily – celkem o 3,5 roku . Vězení opustil už v roce 1995 , s podmínkou na sedm let. Nový start Jenže co dál? V té době 50letý Martinák strávil v kriminále půlku života a zařadit se do normálního života nebylo snadné. Našel si však práci soustružníka a naštěstí pro něj mu pomáhala jeho matka , u které bydlel. Po její smrti převzaly štafetu péče dvě z jeho sester. O rok mladší Dagmar navštěvoval v jejím bytě v Ostravě a ona mu vše velmi usnadňovala. Dávala mu najíst, obstarávala domácí práce , které nezvládal a dokonce mu často půjčovala, protože sám měl neustále hluboko do kapsy. Jeden ze soudců později poznamenal, že měl „maximální podmínky pro zařazení do společnosti “ a mohl strávit zbytek života jako běžný člověk. Speciální recidivista Pak ale nadešel 17. červenec 1998 . Martinák tehdy dorazil k sestře vyměnit žárovku, načež přišel na řadu alkohol následovaný hádkou o půjčení peněz . Martinák později tvrdil, že mu sestra během hádky vyčítala údajnou krádež zlatých šperků po jejich matce. Také tvrdil, že ho sestra nečekaně napadla žehličkou, ale to pravda nebyla, což nakonec připustil. Byl to on, kdo ji pěstí srazil k zemi , sevřel rukama krk a rdousil . Poté ji část noční košile nacpal do úst a zbytkem ji uškrtil . Pak vzal její peněženku a vyrazil do svého oblíbeného baru Luky , kde tisícikorunu propil a hostil přátele. Podle svědků si při tom pískal a opakoval: „To je super, to je super. “ Ve stejném baru jej o několik dní později zadržela policie . Bez šance na nápravu Znalci u soudu uvedli, že obžalovaný má povrchní vztahy k lidem , nezajímají ho potřeby ani práva ostatních. Lidem se vyhýbá, ale zejména na kritiku nebo požadavky žen reaguje agresivně. Možnost nápravy v jeho případě zcela vyloučili . Soudní znalci upozornili na podobné rysy obou vražd . Podle jejich závěrů v obou případech vedl relativně banální konflikt k nekontrolované agresi vůči blízké ženě, která skončila její smrtí. Poukázali také na to, že po obou vraždách následoval pokus o sebevraždu , který měl podle nich spíše charakter sebepoškození a demonstrativního jednání než skutečné snahy ukončit život. Soudce pak případ shrnul slovy, že obžalovaný je morálně zvrhlý, bezohledný, sobecký a nemá žádnou úctu k lidskému životu. Jako zvlášť nebezpečného recidivistu ho proto odsoudil k doživotnímu trestu . Vrchní soud později trest zmírnil na 24 let s tím, že Martinák nejednal ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, tedy především kvůli penězům, ale ve zlostném afektu . Právě motiv vraždy byl hlavním důvodem , proč odvolací soud neviděl prostor pro potvrzení doživotního trestu. Bedřich Martinák Epilog „Není pro mě omluva, to já se musím omluvit své rodině, “ vyjádřil se nakonec Martinák. „Máma mu prala, vařila, půjčovala peníze. Prostě se o něj starala po všech stránkách. Věnovala mu péči i ve chvílích nejtěžších, kdy se vrátil z vězení za vraždu manželky. A on se jí odvděčil nejkrutějším způsobem. Nezasluhuje si žádné slitování. Je škoda, že byl zrušen trest smrti, “ shrnul svůj pohled na Martináka jeho synovec - syn zavražděné paní Dagmary. Příběh Bedřicha Martináka není jen příběhem dvojnásobného vraha. Je také příběhem člověka, který opakovaně dostával šance na nový začátek a opakovaně je promarnil. Po vraždě manželky se po více než deseti letech dostal zpět na svobodu a dostal další šanci. Právě jedna z osob, která se o něj po návratu z vězení starala nejvíce, se však nakonec stala jeho další obětí. Další článek Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno

Napínavý článek o nikdy nedopadeném britském sériovém vrahovi z 60. let 20. století tzv. "Jacku Svlékači". HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Jack The Stripper 11. 12. 2011 "Jack the Stripper" neboli "Jack Svlékač" - britský sériový vrah z 50.-60. let 20. století. Jde o mladšího "kolegu" mnohem známějšího sériového vraha přezdívaného "Jack Rozparovač". Stejně tak jako Jack Rozparovač i on sužoval svými vražednými choutkami ulice Londýna. Stejně tak jako Jack Rozparovač si i on za oběti vybíral prostitutky. Stejně tak jako u Jacka Rozparovače není ani u Jacka Svlékače znám přesný počet obětí. Stejně tak jako Jack Rozparovač nebyl ani on nikdy dopaden... Země: VB Počet obětí:8+ Unikal: nebyl dopaden! Vražedná aktivita: 1959-1965 Přezdívka: "Jack The Stripper (Jack Svlékač)" Sdílej Big Title Případ tzv. „Jacka Svlékače“ (Jack the Stripper), jak mu bylo přezdíváno, začíná pravděpodobně v roce 1959. 17. června tohoto roku totiž našli londýnští policisté na břehu řeky Temže (místo bylo známé tím, že se na něm scházely milenecké páry či prostitutky se zákazníky) tělo Elizabeth Figg, též známé jako "Ann Phillips". Její mrtvola byla opřena zády o malou vrbu (pozice vsedě). Na sobě měla modrobílé pruhované šaty, které byly roztrhané tak, že odhalovaly ňadra oběti a její krk, na kterém bylo patrných několik škrábanců. Elizabeth Figg byla uškrcena. I přesto, že se oběť živila prostitucí a podstupovala tak velké riziko, pro policii byla tato vražda výjimečná. Nebylo totiž obvyklé nalézt oběť takto vystavenou na poměrně frekventovaném místě. Policie prověřila všechny možné podezřelé, vyslechla mnoho svědků, ale žádný důkaz vedoucí k pachateli nebyl zjištěn, a tak byl případ zavražděné, polonahé ženy na čtyři roky „zapomenut“. 8. listopadu 1963 bylo nalezeno další tělo zavražděné prostitutky. Šlo o 22letou Gwyneth Rees. Mrtvola se nacházela na skládce u řeky Temže, asi kilometr od nálezu těla Elizabeth Figg na protějším břehu. Mladá žena byla nalezena zcela nahá (krom jedné nylonové punčochy) a stejně tak jako předchozí oběť byla uškrcena. Navíc jí chybělo několik zubů. Spatřena byla naposledy 6 týdnů předtím, jak nastupuje s nějakým mužem do auta v noci z 29. na 30. září. Policie tento případ označovala jako „vraždu popelky“, neboť k identifikaci zavražděné použila sádrového odlitku její nohy. I v tomto případě však policii chyběly důkazy vedoucí k nějakému pachateli. Veřejnost nebyla touto vraždou příliš zneklidněna, protože zatím nebyla spojována se zavražděním Elizabeth Figg, a navíc šlo o prostitutku, u které se větší riziko předpokládalo. Ani její blízké okolí (jiné prostitutky, pasáci, rodina bojící se očernění…) příliš s policií nespolupracovalo a nestaralo se o výsledek vyšetřování. Gwyneth Rees Hannah Tailford Vše změnilo až nalezení další oběti. Tu našli 2. února 1964 veslaři z londýnského klubu Corinthian u Hammersmith Bridge, jak pluje na hladině. Tělo patřilo 30leté Hannah Tailford, servírce a příležitostné prostitutce. Podobnost s předchozími případy byla více než zarážející. Oběti chybělo několik zubů, byla úplně nahá (kromě páru punčoch) a uškrcená (některé zdroje uvádí, že příčinou smrti bylo utonutí). Také měla v ústech nacpané kalhotky pokryté spermatem. Místo nálezu těla bylo vzdálené 2 a půl kilometru po proudu od místa, kde v roce 1959 našli mrtvolu Elizabeth Figg. Patologové zjistili, že tělo mohlo být ve vodě týden a více, což odpovídalo době jejího zmizení, neboť naposledy byla spatřena v bytě, kde bydlela se svým přítelem, a to 10 dní před nálezem jejího těla. Když pak 8. dubna 1964 vyplavalo na hladinu řeky další tělo zavražděné prostitutky, bylo již jasné, že jde s největší pravděpodobností o dílo jediného pachatele. Šlo o mrtvolu 26leté Irene Lockwood. Tělo bylo zamotáno do rákosí asi 300 metrů od místa, kde byla nalezena Hanna Tailford. Již nemohlo jít o pouhou náhodu. To vše potvrzoval i fakt, že byla celá nahá (proto byl vrah pojmenován jako „Jack the Stripper“) a příčinou smrti bylo uškrcení. Na rozdíl od předchozích obětí však byla před tímto opakujícím se „rituálem“ omráčena úderem zezadu do hlavy, jak uvádějí některé zdroje. V tomto případě tělo ve vodě neleželo dlouho. Jistě méně než 48 hodin. Irene Lockwood byla totiž viděna ještě 7. dubna u hospody poblíž Chiswicku. Soudní pitvou se také přišlo na to, že oběť byla ve 4. měsíci těhotenství. Irene Lockwood Jak se později zjistilo, Irene Lockwood nebyla žádným andílkem. Často své klienty okrádala tím způsobem, že při sexu v jejím bytě trvala na tom, aby si svlékli kalhoty v jiné místnosti, než k souloži došlo. Než se potom její zákazníci znovu oblékli, již jim chyběly všechny peníze, které jim mezitím z kapes a peněženky ukradla spolubydlící či kamarádi Lockwood. Zřejmě se nebránila ani jiným podvodům páchaných společně s její spolubydlící. Například vydírání klientů pomocí inkriminujících fotografií z jejich bytu. To vše mohlo být posuzováno jako vražedný motiv, ale k její smrti došlo z naprosto jiných důvodů. Policie v rámci výslechů ohledně této vraždy narazila i na jistého Kennetha Archibalda. Jeho vizitka se totiž našla v bytě zavražděné. Archibald sice popřel, že by tam kdy vůbec byl, ale když se policie vrátila za nějaký čas, aby znovu vyslechla podezřelé, překvapivě se k vraždě přiznal. Tvrdil, že se s Irene Lockwood dohadoval o peníze: „Musely mi ujet nervy a já jí rukama stiskl hrdlo. Pak jsem jí svlékl šaty a tělo překulil do řeky. Šaty jsem potom spálil doma. “ Policii však nehrálo, že když si ověřila mužovo alibi na dobu všech předešlých vražd, vyšlo najevo, že Archibald nemůže být pachatelem ani jedné z nich. Přičemž policisté byli přesvědčeni, že minimálně jednu z předešlých musel spáchat tentýž pachatel. Přesto Archibald putoval před soud, kde však svoje přiznání odvolal a jelikož jiný důkaz neexistoval, byl obžaloby zproštěn. Helene Barthelemy Pouze necelé dva týdny poté, co policisté nalezli tělo Irene Lockwood, a dva dny před tím, než došlo k překvapivému doznání K. Archibalda, bylo 24. dubna objeveno další tělo mladé ženy. Ani tuto vraždu Archibald nemohl spáchat. Zavražděnou byla 22letá Helene Barthelemy. I když se tělo nenacházelo v Temži jako ostatní, ale v uličce v Bratfordu (několik km od předešlých nálezů těl), bylo zde několik podobných znaků. Oběť byla prostitutkou, v době nálezu nahá a chybělo jí několik předních zubů, z nichž část jednoho se nalezla v krku oběti. K smrti došlo v tomto případě udušením. Zajímavé bylo, že tělo se našlo velice špinavé, což nasvědčovalo tomu, že do uličky bylo přemístěno až po usmrcení, které se odehrálo jinde. Pozdějšími expertízami se zjistilo, že na těle se nacházejí drobné částečky barev používaných při lakování nábytku či automobilů. To potvrzovalo hypotézu, že mrtvola Helene Barthelemy byla zavražděna či po nějakou dobu „odložena“ na jiném místě, než bylo místo nálezu mrtvoly (např. v nějaké dílně). Také není bez zajímavosti, že po nálezu těla Irene Lockwood policie zesílila hlídky kolem Temže v úmyslu dopadnout pachatele při další vraždě, či legitimovat možné podezřelé, ale tělo Helene Barthelemy již bylo nalezeno úplně jinde. Policie na tento neúspěch reagovala veřejnou výzvou určenou prostitutkám a jejich zákazníkům. Slibovala jim naprosté utajení při poskytnutí výpovědi a zdůrazňovala důležitost jejich spolupráce s upozorněním, že právě prostitutky jsou v největším ohrožení. Obzvláště pak policie vyzývala ženy, které se prostituci věnovaly a byly v poslední době napadeny. Na výzvu reagovalo celkem asi 70 žen a mužů, ale ani to nepřineslo výsledek. Mezitím se policejní důstojnice převlékaly za prostitutky a s magnetofony v kabelkách jako volavky křižovaly ulice Londýna, ale taktéž bez úspěchu. Prostitutky pak na tento všudypřítomný strach reagovaly tím, že se ozbrojovaly noži. Vše marné! 14. července 1964 totiž bylo nalezeno další tělo. Obětí se stala 30letá prostitutka a matka dvou dětí Mary Fleming, pohřešovaná od 11. července. Příčina smrti – udušení. Její tělo bylo nalezeno nahé v naaranžované pozici vsedě na veřejném místě před garáží domu v jedné uličce. Ulice se nacházela v Chiswicku v západním Londýně, uprostřed oblasti, kde policejní hlídky byly nejpočetnější. Vrah tak musel nesmírně riskovat. To poukazovalo na jeho „neohroženost“ a posměšnou „výzvu“ určenou policii. Tlak na policii ještě více stoupnul a v důsledku toho bylo vyslechnuto 8000 osob. Jedinými vodítky však bylo, že na těle byly opět nalezeny drobné částečky barev a také, že na rozdíl od předchozích obětí neslo tělo stopy zápasu. Také existovala svědectví, že těsně předtím, než byla mrtvola Mary Fleming nalezena, (cca v 5 hodin ráno řidičem rozvážkového vozu) obyvatelé ulice slyšeli couvání vozu. Jiní zas zahlédli dodávku poblíž toho místa, ale nikdo nebyl schopen řidiče ani vozidlo blíže popsat. Vše však nasvědčovalo tomu, že mrtvola byla do ulice dopravena až následně vozem. Mary Fleming Margaret McGowan Mimo nožů a jiných zbraní, které prostitutky běžně v tomto panujícím strachu nosily při sobě, měly další bezpečnostní pojistku - práci ve dvou. To aby mohly dohlížet na pohyb a zákazníky kamarádky z dvojice. Takto se jistily i 21letá Margaret McGowan a její kamarádka a kolegyně Kim Taylor. V noci z 23. na 24. října 1964 spolu pily v jedné notthinghillské hospodě. Když se krátce poté opět vydaly na ulici, přistoupily ke dvěma motoristům, a aby vytvořily dva páry, byly nucené se rozdělit a nasedly každá do jiného auta. Z opatrnosti si však ještě předtím každá důkladně prohlédla zákazníka té druhé. Ani to nepomohlo, neboť se M. McGowan druhého rána již nevrátila. Kim Taylor ani přesto nešla na policii. Strávila měsíc ve strachu z nejhoršího, až se 25. listopadu našla v postranní ulici blízko Kensingtonu mrtvola její kamarádky. Jako předešlé oběti byla vysvlečená, uškrcená a i u ní byly nalezeny skvrny od barvy. Zavražděné také chyběl stříbrný řetízek a zlatý prsten. Policie tentokrát získala popis auta, do kterého nasedala (šlo prý o Ford Zephyr nebo Zodiac) a hlavně identikit muže, jež ho řídil. Až do 16. února 1965 byl poté klid. Toho dne se našlo nahé tělo 28leté irské prostitutky Bridget O’Hara. Bylo nalezeno za skladištěm v průmyslové oblasti Acton, méně než kilometr od místa, kde se nacházelo tělo M. Fleming. B. O’Haru naposledy viděli živou 11. ledna 1965. Její tělo bylo částečně mumifikované, z čehož vyplývalo, že muselo ležet nějaký čas blízko zdroje tepla. Bridget O'Hara Po objevení této již pravděpodobně osmé oběti byl z dovolené povolán vrchní vyšetřovatel John Du Rose a zdvojnásoben počet pracovníků, věnujících se případu. Každé vozidlo, které v západním Londýně jelo po setmění, bylo zaznamenáno a každé pomalu jedoucí auto, jehož řidič sháněl prostitutky, bylo navíc umístěno na speciální seznam, jehož řidiči byli vyslechnuti ohledně svých nočních návyků. Pozornost byla také věnována původu barvy, která se nacházela na mrtvolách obětí. Po rozsáhlém hledání se shodující vzorek našel pod transformátorem v zadní části budovy Heron Trading Estate. Transformátor také skvěle odpovídal domněnce, že tělo muselo být kvůli částečné mumifikaci uloženo v blízkosti zdroje tepla. Detektivové tedy konečně našli úkryt, kam vrah na čas schovával těla, než se jich úplně zbavil. Policie začala prověřovat přes 7000 pracovníků, jejich vozy a také učinila pozitivní vyjádření pro tisk, že okruh podezřelých se velice zúžil. Vyšetřovatel Du Rose doufal, že vrah se v panice sám přizná nebo se prozradí nějakou chybou. Jedno je jisté, po zveřejnění těchto informací již nebylo nalezeno žádné další tělo. Identikit "Jack The Strippera" Pět let poté Du Rose v rozhovoru pro BBC sdělil, že zná totožnost „Jacka Svlékače“. V březnu 1965 se údajně policisté již připravovali na zatčení, avšak podezřelý spáchal sebevraždu. Zprávy, které policie vypustila do tisku a měly zapříčinit konec vraždění ve výsledku pachatelova strachu z dopadení, způsobily ve výsledeku skutečně tento efekt. Vrah se však údajně natolik bál, že raději zvolil sebevraždu. Totéž tvrzení zopakoval Du Rose ve své monografii z roku 1971, kde přidal informaci, že podezřelý muž zanechal dopis na rozloučenou, v němž mimo jiné uvedl: „Nedokáži již déle vydržet to napětí “. Muži, kterého pokládali za vraha, bylo kolem 40let, měl manželku a děti a často údajně využíval služby prostitutek. Pracoval jako člen ochranky v Heron Trading Estate, kde měl pravděpodobně dočasný úkryt pro těla zavražděných žen. Totožnost onoho muže však nikdy nebyla zveřejněna. Po mnoho let byla tato verze případu neoficiálně považována za přijatou. Až v roce 2000 se pustil do vlastního vyšetřování autor knih David Seabrook. Byl mu umožněn neomezený přístup ke všem originálním policejním složkám případu a na základě jejich studia dospěl k rozdílnému závěru. Hlavní rozpor vysledoval v tom, že muž, kterého Du Rose považoval za vraha, byl v době vraždy B. O’Hary ve Skotsku, navíc v průmyslové oblasti Heron byl zaměstnán pouze tři týdny. Seabrook přišel ve své knize „Jack of Jumps“ s jiným podezřelým. Dalším. Možným... Až do dneška tedy zůstala nezodpovězena řada otázek. Kolik obětí lze tomuto londýnskému vrahovi z 60. let 20. století připsat? Šest, sedm nebo dokonce osm? Jaká byla jeho skutečná identita? Proč zločiny vraždou B. O‘Hary skončily? Jedinou jistotou zůstává, že „Jack The Stripper“ (neboli Jack Svlékač), mladší a méně známý „kolega“ stále zmiňovaného „Jacka The Rippera" (neboli Jacka Rozparovače), nebyl taktéž nikdy policií dopaden. Zajímavé fotky k případu naleznete v knize: Zločiny století . DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno Komentáře

Recenze výborné knihy s názvem "Monstru podoben - Panoptikum sexuálních vražd 3". Autor: Viktorín Šulc, rok vydání 2019, 580 stran Panoptikum sexuálních vražd 3 - Viktorín Šulc Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Monstru podoben - Patoptikum sexuálních vražd 3 Autor: Viktorín Šulc Nakladatelství: Epocha s.r.o. Rok vydání: 2019, Praha, 580 stran Pravidelní návštěvníci našeho webu (případně naší FB stránky) již asi budou znát jak autora Viktorína Šulce , tak i jeho veledílo – Panoptikum sexuálních vražd . Dnes Vám představíme třetí díl této pentalogie (čtvrtý a pátý díl zatím nebyly vydány), který nese podtitul Monstru podoben . Jak jste si mohli všimnout, první dva díly (první díl ZDE , druhý ZDE ) od nás obdrželi nejlepší možné hodnocení a rovnou Vám prozradíme, že nejinak tomu bude i v případě tohoto dílu číslo tři. Zopakujme stručně plusy společné pro všechny tři knihy: zkušený autor a jeho erudice ohledně tématiky – široké znalosti v oblasti kriminologie, kriminalistiky, forenzní psychologie i forenzního lékařství; bohaté kontakty na soudní znalce, kriminalisty a další osoby, které se popisovanými případy v praxi zabývaly; autor vychází ze soudních a policejních spisů; vypsaný a velmi čtivý styl; zajímavé postřehy a úvahy ohledně zmiňovaných případů a krimi tématiky… To však není vše! Přidejme to, že kniha obsahuje četné výpovědi pamětníků, případně svědků zmíněných zločinů a také to, že každá kapitola je okomentovaná od legendy české (rep. československé) kriminalistiky, emeritního vyšetřovatele a později šéfa pražské mordparty – plk. Jiřího Markoviče ! Nejnovější díl navíc popisuje hlavně případy z 90. let (v knize však naleznete i mnoho starších případů), kdy autor pracoval jako krimi reportér, tedy s většinou případů přišel do styku brzy po tom, co se udály, tedy je vlastně sám pamětníkem a tím pádem má k nim hodně co říct… Co víc dodat? Asi to, že kniha má bezmála 600 stran, že případy jsou hojně komparovány s těmi staršími, a že některé jsou podány velice napínavě (ne nadarmo je titul v řadě knihkupectví k nalezení u "detektivek", nikoli u literatury faktu) …. A vůbec, čtenář si od podobného titulu více asi nemůže přát. Takto by zkrátka literatura faktu měla vypadat! Zbývá už jen nastínit obsah jednotlivých kapitol: prolog je věnován polemice ohledně znaleckých posudků; 1. kapitola mapuje některé neobjasněné vraždy z 90. let, kdy hlavní podezřelí většinou stačili spáchat sebevraždu; 2. následuje případ mladé ženy se zajímavým “backgroundem” obsahujícím problematickou výchovu, týrání zvířat a žhářství, která nakonec usmrtila vlastní dítě; 3. komparace dvou případů, které pojí prostředí hřbitova a podobnost pachatelů v řadě aspektů; 4. drsná kapitola popisující sedm případů vražd, kdy obětmi se staly děti; 5. kapitola o vraždách, kde oběťmi byly senioři, která obsahuje i sexuologickou pasáž o gerontofilii; 6. kapitola je o několika násilnících, kteří napadali neznámé, osamělé ženy; 7. kapitola popisuje velice zajímavý případ dvojnásobného vraha; 8. předposlední kapitola mapuje případ brutálního sériového znásilňovače, lupiče a vraha Alexandra Kravze; 9. a poslední kapitola zmiňuje několik „nesexuálních“ vražd, které na první pohled vykazovaly některé znaky možné sexuální motivace pachatele. Hodnocení? Jak už bylo uvedeno – jasná jednička! Myslíme, že celá pentalogie je životním dílem autora V. Šulce! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1