A protože si za předměty recenzí nevybíráme pouze nové tituly, dnes se opět podíváme na jeden z těch „vousatějších“. Jde o knihu napsanou v roce 1992  britským autorem Nickem Vandome, která byla vroce 1994 přeložena do českého jazyka a doplněná Karlem Novákem o několik českých exemplářů. O jaké exempláře vůbec jde? A co si představit pod pojmem encyklopedie zločinu? Kniha je abecedním výčtem bezmála 200 nejznámějších kriminálních případů z celého světa. Mezi nimi jsou popsáni nejen vrazi sérioví (těch je dokonce 44!) a vrazi masoví (3), ale i další vrazi, jejichž případy se nějakým způsobem zapsaly do dějin kriminalistiky (pozn. kniha ještě nerozlišuje mezi pojmy "masový" a "sériový" vrah). To však není vše! V encyklopedii totiž nejsou zahrnuti pouze vrazi. Můžete v ní nalézt i mnoho nejznámějších podvodníků, lupičů, gangsterů, špionů, vlastizrádců, atentátníků, spiklenců i nikdy neodhalených zločinců a dalších, z hlediska zločinu zajímavých, případů. Konkrétně můžeme uvést třeba bizarní soudní proces z USA roku 1925, kdy byl souzen učitel, který v rozporu se zákonem vyučoval teorii evoluce. Případy byly vybírány od cca 16. století, až do 80. let 20. století, tedy jde o slušný historický záběr. Z dnešního pohledu se pak jedná většinou o případy již skoro zapomenuté, což nepovažuji za nedostatek, ale spíš pozitivum. Jisté negativum však spatřuji v samotném formátu knihy. Jistě už každý z vás nějakou encyklopedii  v ruce držel, tedy co k tomuto formátu dodat…. Má svá pozitiva, ale rovněž negativa. Pozitivem samozřejmě je počet exemplářů – tedy určitě při četbě narazíte na historické zločiny, o kterých jste doposud neměly ani zdání. Na druhou stranu - přečetl jste někdo někdy 20 stran encyklopedie v kuse? Jelikož jsou v encyklopediích příspěvky zpracovány stručně a krátce (zde od půl strany do 2 stran), byla by to pak docela nuda. Tedy kniha dle mého nelze číst jedním dechem, to rozhodně ne. Spíš je vhodná k tomu, mít jí doma a občas zalistovat a případy, které čtenáře zaujmou dohledat někde jinde. Případně lze takovou knihu využít jako „cestovní knihu“ do hromadné dopravy, kdy po 2-3 exemplářích ji prostě zavřete, a je jedno kdy ji opět otevřete, protože děj zkrátka nemá. Osobně tyto formáty knih příliš nevyhledávám, ale na druhou stranu pro inspiraci, o kom netradičním si někde  jinde podrobněji přečíst – výborné. A také bych rád zdůraznil, že styl psaní, ač jde o encyklopedii, je v rámci možností čtivý, což je určitě fajn! Co se týká „chyb“, kterými podobné výtažky často trpí, tak zahraniční případy mi přišly kvalitně zpracované, snad jen v případě popisovaných sériových vrahů byly spekulace o možném počtu obětí podávány jako fakta. V českých případech jsem však nalezl několik podstatných chyb – za všechny uvádím tu, že Václav Mrázek nezavraždil 6, ale 7 osob. Za mě tedy, s přihlédnutím k tomu, že v rámci encyklopedií (zločinu) je titul  celkem povedený, hodnotím knihu jako průměr.  

​

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 3