Výsledky vyhledávání

Dopisy Alberta Fishe 1) Dopis vnučce -Mary Nichols „Moje zbožňovaná Mary, můj miláčku! Dostal jsem tvůj nádherný dopis. Býval bych ti odpověděl už dávno, ale mezi rentgeny, lékaři a mým advokátem jsem velmi zaneprázdněný. A pak, víš, že mi je už 65 a moje oči už nejsou to co kdysi. Tak můj zbožňovaný miláček bude mít osmadvacátého 18. Rád bych byl u toho, protože ty víš dobře, co bych ti dal. Počkal bych, až si lehneš do postele a pak bych ti přisel pěkně nařezat a přišil bych ti osmnáct ran na tvůj holý zadek ... Mary, miláčku, za několik dnů dostanu důchod a pak ti pošlu 20 dolarů . Nemůžu ti koupit hodinky, ale takhle si je vybereš sama. Doufám, že tvoje drahá maminka, kterou zbožňuji a kterou mám rád pořád, se má líp. Vyprávěla si mi, že chodíš na zápasy. Tady v New Yorku jsou pořád. Na gymnáziích a v YMCA jsou velké bazény. Když se tam nějaký chlapec nebo mladý muž chce vykoupat, musí se svléknout a plavat nahý. Jeden z největších bazénův USA je v YMCA na 8. avenue nebo na 57.západní ulici. Někdy je tam víc než 200 mužů a chlapců úplně nahých. Kdokoliv se tam může jít podívat za 25 centů. A ty víš velmi dobře, můj zbožňovaný miláčku, že většina dívek se ráda dívá na nahé chlapce. Zvlášť na velké chlapce. A víš moje drahá Mary, co všechno dívky dělají, aby se toho představení mohly zúčastnit? Mnohé mají mužské účesy. Oblékají se do šatů svých bratrů a na hlavy si nasazují čepice. Velmi často se chlapec, když vyleze z vody, dostane do blízkosti dívky, převlečené za chlapce. Je tak blízko, že se dívka může dotknout jeho nahého těla. Většina mužů a chlapců ví, že se na ně dívky dívají, ale je jim to jedno. Dávej si pozor, až půjdeš ven, hlavně když bude sníh. Nezapomeň si obout ty boty s kaučukovou podrážkou. Teď bych se , můj miláčku, velmi rozzlobil, kdybys mi co nejdřív neposlala další z tvých nádherných dopisů. Jestli mě necháš čekat, přijdu tě navštívit pořádně ti nasekám- ty víš kam! “ 2)Obscéní dopisy různým adresátům rok 1929 „Byl bych rád, kdybyste mě teď mohla vidět. Sedím na židli. Cítím bolest v zádech, těsně nad hýžděmi. Až mě svléknete, budete moct obdivovat dokonalou formu. Moje slaďounké srdíčko, už ochutnávám vaše lahodné čůrány a vaše lahodné kakání. Musíte se vyčůrat do skleničky a já to pak před vámi vypiju do poslední kapky. Řekněte mi, až se vám bude chtít na velkou stranu. Položím si vás do klína, vyhrnu vám sukni, abych mohl líbat vaše kalhotky a přitisknout ústa na vaši rozkošnou slaďounkou prdelku abych mohl spolykat vaše máslové buráčky, jakmile se objeví, čerstvé a teplé současně. Tak takhle se to dělá tady v Hollywoodu. “ rok 1930 „Můj jediný syn Bobby se stal v devíti letech mrzákem díky záchvatu infantilní paralýzy. Pro svoje dobro musí být pravidelně bičován devítiocasou kočkou. Ale ujišťuji vás, že se nepočůrává ani nepokakává do postele nebo do kalhot. Řeknu vám, až bude potřebovat jít na záchod, ať už kvůli č. 1 nebo kvůli č.2. Kvůli č.1 mu musíte rozepnout kalhoty a vyndat mu jeho malého ptáčka. Vzadu stačí rozepnout tři knoflíky. Ušetříte čas a nebudete ho muset celého svlékat. Je to pohodlné i kvůli výprasku… Doktor oznámil, že tři nebo čtyři pořádné výprasky na jeho nahý zadek mu udělají moc dobře, protože je moc masitý na tom místě. Moc mu to pomůže. Odpovězte mi, jestli nebudete váhat použít hůl nebo devítiocasou kočku, až to bude potřebovat “ rok 1934 „Moje drahá a líbezná holčičko Grace, Právě jsem dostal tvůj dopis, ve ktrém mě oslovuješ Milý Roberte. Moje slaďounké srdíčko, ulovila jsi mě. Jsem tvůj otrok a všechno co mám patří tobě. Čůrák- koule- zadek a všechny peníze, které si přeješ. Jenom kdybys byla moje roztomilá ženuška, neměla bys ze mne strach. Ó děvenko mého srdce, jak bych tě zbožňoval-jak. Objímání- šukání- výprasky, pak bych tě ZULÍBAL tam, kam jsem tě nařezal. Na tvou rozkošnou, boubelatou, krásnou prdelku…Už bys nepotřebovala toaletní papír, aby sis utírala svou boubelatou prdelku, protože bych všechno spolykal a pak bych lízal tvou rozkošnou prdelku svým jazykem,až by byla úplně čistá! Robert Hayden 9. listopadu 1934 " rok 1934 „Milá paní Jsem vdovec se třemi chlapci 13-15-19. Chtěl bych je dát do penzionátu, aby ti dva mladší mohli dokončit školu. Chci slušnou stravu, čisté postele a vyprané prádlo. Dávám přednost vdově, která má dostatečně starou dceru, aby jí mohla pomoct. Henry a John mi způsobili hromadu problémů tím, že chodili za školu. Jejich ředitelka, paní Bruceová, mě ujistila, že kdyby to byli její vlastní synové, dala by každému z nich pořádný výprask každý den a celý měsíc a John by měl nárok ještě na přídavek devítiocasou kočkou, než by šel spát. Je to hlavně on, koho je potřeba kárat. Já sám na to nemám čas a navíc si myslím, že vyplácet děti je práce pro ženu. Toužím po mateřské ženě, která může a přeje si na sebe vzít celou zodpovědnost za ty chlapce. Ať koukají poslouchat a když nebudou chtít věšet kalhoty, potrestejte je pořádným výpraskem. Neváhejte jim poznamenat kůži a poslužte si devítiocasou kočkou, kdy si vy budete myslet, že je to nutné. Robert je mdlého rozumu v důsledku pádu. Ačkoliv mu brzy bude pětadvacet a je statný a silný, je snadnější mu dát na zadek nebo ho zbičovat než Henryho. Ten kolem sebe kope, když je tak potrestán. Chci ženu, která může bít jednoho, nebo i všechny tři najednou, když to bude nutné. Náš doktor říká, že když Bobby nebude bit přes zadek nebo bičován, stane se náladovým a mohlo by se opravdu stát, že by ztratil rozum. Proto musí být také bit. Teď je ve Philadelphii a stará se o něj jedna černá žena, kterou znám už pětadvacet let. Má sedmnáctiletou dceru a obě ženy ho trestají enormě. Henry a John jsou v Upper Darby Pa, starají se o ně dvě sestry, ještě mladé dívky. Obě dvě vedou penzion pro chlapce a dívky, kterým ještě není sedmnáct let. Jsou velmi přísné a všichni chlapci nebo děvčata, kteří neposlouchají, jsou potrestáni výpraskem před celou třídou. John je na svůj věk velký chlapec a hrozně se stydí, když si musí spustit kalhoty a nechat si nařezat na zadek před mnoha mladými dívkami. Chci místo, kde mohou být všichni spolu. Jsem připraven vám zaplatit 35 dolarů týdně za všechny tři a přídavek 15 dolarů, když budu přítomen. Ale vezmete si je na starost a musíte mě ujistit, že použijete smeták nebo devítiocasou kočku. Přeji si ženu, která nebude v rozpacích, když bude muset svlékat Bobbyho, podobně jako Johna a Henryho. Tak jestli vás to zajímá, napište mi, kudy se jede do vašeho ústavu. A. H. Fish 21 listopadu 1934" 3) Dopis matce Grace Budd „Milá Paní Budd! V roce 1894 jeden můj kamarád sloužil jako námořník na lodi Tacoma pod kapitánem Johnem Davisem. Loď vyplula ze San Franciska do Hongkongu. Když dopluli na místo určení, můj přítel a jeho dva druzi se rozhodli vydat na pevninu a opít se. Když se vrátili, loď už odplula bez nich. V té době panoval v Číně hladomor. Jakýkoliv druh masa se prodával mezi jedním až třemi dolary za libru. Ti nejchudší trpěli tolik, že prodávali řezníkům své děti, mladší dvanácti let, aby je naporcovali a prodali dál. V jakémkoliv obchodě člověk mohl dostat steak, kotletu, nebo ragú. Podle vašeho výběru vám uřízli kus nahého těla chlapce nebo dívky. Zadek, který je nejlibovější částí, se prodával jako zadní hovězí a byl nejdražší. John zůstal v Hongkongu tak dlouho, že v sobě objevil chuť na lidské maso. Když se vrátil do New Yorku, unesl jednoho sedmiletého a jednoho jedenáctiletého chlapce a odvedl je k sobě domů. Svlékl je a svázané strčil do skříně. Mnoho krát ve dne v noci, je bil přes zadek a mučil je, aby jejich maso změkčil. Nejdřív zabil toho staršího, protože jeho zadek byl masitější. Každou část jeho těla, s výkimkou hlavy, kostí a vnitřností, uvařil a snědl. Dítě bylo opečeno v troubě (celý jeho zadek), uvařeno, usmaženo a rozsekáno do omáčky. Ten menší chlapec prošel tím samým. V té době jsem bydlel v čísle 409 na 100. východní ulici, po pravé straně. John mi o svých delikatesách z lidského masa tak často vyprávěl, že jsem se rozhodl také ochutnat. V neděli 3. července 1928 jsem přišel k vám, do čísla 406 na 15. západní ulici. Přinesl jsem sýr a jahody. Obědvali jsme společně. Grace se mně posadila na kolena , políbila mě. Rozhodl jsem se ji sníst. Vymyslel jsem si narozeniny a vy jste jí povolila, aby šla se mnou. Odvedl jsem ji do jednoho opuštěného domu ve Westchestru, který jsem objevil. Když jsme tam přišli, řekl jsem jí, aby zůstala venku. V prvním patře jsem se svléknul do naha, abych se neumazal od krve. Když jsem všechno připravil, šle jsem k oknu,abych zavolal Grace. Až do jejího příchodu jsem se schoval do skříně. Když viděla, že jsem nahý, rozplakala se a chtěla utéct Chytil jsem ji. Hrozila, že to všechno řekne mamince. Svlékl jsem ji. Hodně se bránila, kousala a škrábala. Uškrtil jsem ji, pak jsem ji rozřezal na kousky a maso jsem si odnesl domů, kde jsem ho uvařil a snědl. Ani vám nemůžu vypovědět, jak byl její zadeček, upečený v troubě, libový a delikátní. Trvalo mi devět dní, než jsem ji celou snědl. Neznásilnil jsem ji, ačkoliv bych mohl, kdybych si to přál. Zemřela jako panna. “ 4) Dopis advokátovi „Existuje veřejná skládka v Satorii, na River Avenue. Už léta tam lidé vyhazují hromadu věcí. Tady je můj plán: před několika lety jsem žil v čísle 228 na 81. východní ulici, v posledním patře. Předpokládejme, že se vám přiznám, že jsem … malého Gaffneyho (sloveso v dopise chybí) stejným způsobem jako holku B. Nic to nezmění, protože jsem už obviněný ze zločinu. Nicméně musím připustit, že řidič tramvaje, který mě identifikoval v doprovodu malého chlapce, měl pravdu. Můžu vám říct, že jsem v tu chvíli hledal uspokojivé místo, abych vykonal svoji práci. Vydal jsem se proto na skládku v River Avenue. Je tam opuštěný dům, nedaleko od místa, odkud jsem ho přivedl. Ten dům jsem maloval pro jeho majitele několik let před tím. Byl to kovář. Zapomněl jsem jeho jméno, ale můžete se zeptat mého syna Henryho, který mu kupoval auto. Otec toho člověka žil v domě. Gene, John a Henry mně pomáhali malovat. V té době tam na silnici parkovalo pár starých aut. Tam jsem přivedl chlapce. Nejdřív jsem ho svlékl, pak jsem mu spoutal ruce a nohy a udělal jsem mu roubík z kusu špinavého hadru, který jsem tam našel. Potom jsem spálil jeho šaty , boty jsem vyhodil do odpadkového vozu a vrátil se domů tramvají až na 59. ulici. Byly dvě hodiny ráno a zbytek cesty jsem šel pěšky. Druhý den, kolem druhé hodiny odpoledne jsem si přinesl svoje nástroje a také pořádnou devítiocasou kočku. Vyrobenou doma. S krátkou rukojetí. Rozřízl jsem jeden svůj pásek na dva kusy, pak jsem z každé poloviny nařezal šest pruhů, kolem dvaceti centimetrů dlouhých. Bičoval jsem jeho zadek, až mu krev tekla po nohách.Uřízl jsem mu uši,nos, zvětšil jsem mu pusu od ucha k uchu. Vyndal jsem mu oči z očních důlků. V tu chvíli už byl mrtvý. Zabodl jsem mu nůž do břicha a k ráně jsem přiložil ústa, abych vypil krev. Sebral jsem čtyři staré pytle na brambory. Pak jsem mu uřízl ruce a nohy. Přinesl jsem si sebou kleště. Sloužily mi k tomu, abych mu uštípl nos, uši a několik kousků masa z jeho břicha. Pak jsem přeřízl trup těsně pod pupkem.Potom nohy asi pět centimetrů pod jeho zadkem. Nařezal jsem hlavu, ruce, paže a nohy pod koleny. Všechno jsem to dal do pytle s kamením, zavázal provázkem a hodil do stojaté vody rybníku, který uvidíte u silnice, když pojedete na North Brach. Voda je tam hluboká kolem metru a půl. Hned se to potopilo. S masem jsem odjel domů. Měl jsem předek těla s kousky, které mám nejradši. Jeho ptáčka, varlata a roztomilý, pěkně baculatý zadeček, abych si ho mohl upéct v troubě a sníst. Z uší, nosu a kousků obličeje a břicha jsem připravil ragú. Dal jsem do něj cibuli, mrkev, tuřín, celer, pepř a sůl. Bylo moc dobré. Pak jsem rozřízl hýždě, ptáčka a varlata na dvě půlky a umyl jsem je. Jídlo jsem strčil do trouby a zapálil jsem ji. Pak jsem uřízl plátky slaniny a položil jsem je na obě půlky hýždí. Oloupal jsem čtyři cibule a asi po čtvrt hodině jsem na maso nalil asi půl litru vody, aby pustilo šťávu, než tam dám cibuli. Pravidelně jsem maso zaléval šťávou na dřevěné lžíci. Aby maso bylo lepší a šťavnatější. Za dvě hodiny byly hýždě pěkně opečené. Nikdy jsem nejedl pečenou krůtu, která by byla aspoň z poloviny tak dobrá, jako jeho rozkošný, baculatý zadeček. Jídlo jsem měl na čtyři dny. Jeho ptáček byl skvělý,ale varlata byla moc tvrdá:nemohl jsem je rozkousat. Hodil jsem je do záchoda. Můžete dát tenhle dopis mým dětem a když to bude nutné, budu o tom svědčit. Mohl bych vyprávět detaily...., jako kdybych diskutoval o čase,co způsobil. Místo které jsem popsal je ideální pro takový čin. A když budete mluvit s novináři, řekněte jim, že Bůh mi přikázal, abych smyl své hříchy a abych se mu vydal na milost a nemilost. Zaveďte je k té skládce. Budou jako blázni. Jaká nová senzace! Gene, John a Henry, ktří se mnou v tom domě pracovali, vám moje slova potvrdí. Nebo si myslíte, že bych měl zavolat otce Malleta z kostela Díkuvzdání Panně Marii ve White Plains a vyzpovídat se mu? Napište mi,abych věděl co vy chcete, abych udělal. Jestli vám to může pomoct, zeptejte se ředitele věznice Caseyho nebo doktora, cela 1-b-14, volání o pomoc v 7 hodin večer. Když jsem byl na hlavním oddělení policie, od 13. do 14. prosince, ještě jsem nic nepřiznal. Když důstojník F.W. King opustil vyšetřovací místnost, seržant Fitzgerald mě surově uhodil do břicha, ačkoliv jsem seděl. Můžu vám to ukázat během návštěvy. Řekl mi, i když jsi stařec, jestli se k ničemu nepřiznáš, vezmu tě s sebou dolů a tam ochutnáš můj obušek. Chtěl bych, abyste si ho vzal kvůli mně na paškál. Požádejte důstojníka Kinga, aby vám dal můj mučící obušek. Má ho. Dokáže to stav mého ducha. Je to prkýnko s vyčnívajícími hřebíky .“

Recenze knihy "Zabiják od Zelené řeky", která vypráví příběh jednoho z nejproduktivnějších amerických sériových vrahů, Garyho Ridgwaye, a téměř dacet let dlouhé snahy policie o jeho dopadení. Autor: Ann Rule. Zabiják od Zelené řeky - Ann Rule Název: Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky Autor: Ann Rule Nakladatelství: JOTA Rok vydání: 2023, 560 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha "Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky " se celá věnuje případu amerického sériového vraha jménem Gary Ridgway . Knihu napsala Ann Rule - investigativní žurnalistika a legendární spisovatelka žánru true crime, která napsala např. i bestseller "Ted Bundy, vrah po mém boku ". V roce 1982 byla nedaleko břehu washingtonské Zelené řeky nalezena mrtvola mladé dívky - prostitutky, zřejmě první oběti sériového vraha, který v následujících letech připravil o život další desítky žen a spravedlnosti dokázal unikat bezmála dvě desetiletí . A právě o pátrání po tomto extrémně nebezpečném a plodném pachateli je kniha Ann Rule. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Ctirad Vitásek - druhý nejhorší masový vrah v České republice. Střelba ve Fakulní nemocnici v Ostravě - článek. Ctirad Vitásek – masová střelba v ostravské nemocnici (Zveřejněno: 5. 5. 2020) - doba četby 6 minut V tomto článku se dočtete o co do počtu obětí druhé nejhorší masové vraždě v dějinách České republiky (nelichotivé prvenství drží masová střelba v Uherském Brodě z roce 2015) . Tragická událost se odehrál 10. prosince 2019 . Toho dne ve čtvrt na osm ráno vstoupil dvaačtyřicetiletý stavební technik ze Zábřehu v Ostravě, Ctirad Vitásek, do čekárny traumatologie ve Fakultní nemocnici Ostrava . Ozbrojený nelegálně drženou pistolí CZ 75 ráže 9 mm pak bez varování začal střílet na pacienty v čekárně, přičemž velice rychle v malém prostoru čekárny zasáhl 9 osob. Ze zasažených osob nakonec zemřeli 4 muži a 3 ženy. Pouze dva zranění útok přežili. Pachatel po hrůzné masové vraždě z místa činu utekl. Jeho cesta vedla domů, kde matce sdělil, co udělal a řekl, že se jde zastřelit. Když jej policisté několik hodin od útoku za pomocí helikoptéry lokalizovali sedícího v osobním automobilu u obce Děhylov , muž ještě před jejich zásahem spáchal sebevraždu. K samotnému útoku lze uvést to, že podle svědectví Vitásek nezamířil hned k čekárně traumatologie, ale postupně v nemocnici navštívil několik oddělení a hledal, kde bude nejvíce lidí. Svědci, kteří byli přímo na místě, později uvedli, že zbraň nebyla plně funkční a zasekávala se. Střelec prý nakonec třikrát nebo čtyřikrát zmáčknul spoušť pistole, ale buď se zbraň selhala, nebo už neměl náboje. Poté si prý ještě měnil vystřílený zásobník za plný, ale byl vyrušen. Nakonec se otočil a utekl. Podle jednoho ze svědků dokonce pachatel chvíli stál s pistolí u nohy, poté si ji přiložil k hlavě, ale nevystřelil. Hledaný muž na fotografii z bezpečnostní kamery v ostravské nemocnici Osobnost pachatele a pozadí činu Kolegové Vitáska popsali jako „pohodového člověka” a „normálního chlapa“, který byl pořád pozitivně naladěný. Společně s kolegy chodil na firemní akce, lyžoval či se účastnil jiných sportovních aktivit. Občas také chodil střílet na střelnici a miloval fotbal. Vitásek v minulosti spáchal tři delikty. Násilný trestný čin (méně závažná potyčka) a drobnou majetkovou trestnou činnost. Také po nějakou dobu docházel na psychiatrii, kde se měl léčit z tetanie. Stejně tak jako podle kolegů, i podle názoru sousedů ve vesnici, byl Vitásek vyrovnaný člověk a "pohodář". Chování muže se však časem změnilo. Podle mnoha lidí z jeho okolí nabyl Vitásek v roce 2019 přesvědčení, že je těžce nemocný, a že jej nikdo nechce léčit. Poté, tedy několik měsíců před útokem, bylo možno v jeho chování zpozorovat obrat. Nejvíce patrné to pak bylo poslední týdny před útokem, kdy již Vitásek například ani nedocházel do práce a pobýval na nemocenské dovolené. Vitásek údajně taktéž dva týdny před útokem psal jednomu zpěvákovi, o němž v té době bylo známo, že bojuje s rakovinou slinivky a prochází chemoterapií. Tomu sdělil, že má stejnou nemoc. V komunikaci si opět stěžoval na to, že ho lékaři nechtějí léčit a po zpěvákovi chtěl, aby mu diagnózu potvrdil on. Psychické nebo fyzické problémy? Jeden z nejhorších českých masových vrahů Ctirad Vitásek Vitásek si zhruba od září 2019 stěžoval na bolesti břicha a opakovaně docházel k lékaři. Postupně byl na vyšetření v několika nemocnicích. 5. prosince pak došel i na vyšetření do fakultní nemocnice v Ostravě. Lékař žádné konkrétní zjištění nekonstatoval, uvedl však možnost, že pacient může trpět kancerofobií – což je fobie z nádorových onemocnění. Lékař tehdy rovněž Vitáskovi doporučil další návštěvu v poradně vítkovické nemocnice kvůli vyšetření slinivky. A po novém roce také vyšetření na CT přístroji. Poté se měl dostavit na kontrolu. Podivné chování Vitáska, které bylo možno sledovat zhruba od září 2019, potvrdila i jedna z jeho příbuzných: „Od té doby už to začínal být jako kdyby dvojí člověk. Někdy byl normální, někdy prostě patlal takové věci, že jsem na něm viděla, že s ním není něco v pořádku... On mi třeba poslal za jeden den přes 70 zpráv. To už jsem viděla, že není normální. Tak jsem mu řekla, ať mi dá pokoj “. Po dvou týdnech měl za ženou přijít s tím, že má rakovinu ve čtvrtém stádiu. To se však nepotvrdilo a všechny testy dopadly negativně. „On z toho byl úplně nešťastný. Nechápala jsem to. Dala jsem mu teploměr a on neměl horečku. Byl z toho úplně nešťastnej, že tu horečku nemá. Tam už jsem viděla, že je úplně jiný, “ dodala. Naposledy jej viděla dva týdny před tragédií, když ji přišel říct, že výsledky má celkem dobré, ale stále neví, co mu je. Jindy se pozdější střelec hádal v ordinaci s lékařem, který mu vysvětloval, že rakovinu nemá. Vitásek mu oponoval tím, že podle internetu v pořádku není, že rakovinu má, a že ho nechtějí léčit. Vitáskova přítelkyně, která čekala venku a hádku slyšela, vstoupila do ordinace a sdělila lékaři, že si onemocnění její přítel vsugeroval. Poprosila ho, ať jej pošle na nějaké vyšetření, že se s ním doma nedá vydržet. Vitásek tak dostal žádanku na psychiatrii, kde se v minulosti léčil, ale žádanku nevyužil. Důvod údajných bolestí břicha pozdějšího vraha nebyl žádným z lékařů zjištěn. Selfie českého masového vraha Ctirada Vitáska Příčina, motiv, spouštěč Hlavní příčinou , která vedla ke spáchání masové střelby, mohly být psychické problémy pachatele, který podle názorů odborníků zřejmě trpěl hypochondrickou depresí či hypochondrickým bludem, tedy utkvělou představou, že je těžce nemocný a nikdo ho nechce léčit. Lidé trpící touto psychickou nemocí se vyhýbají psychiatrii, jejíž návštěva byla Vitáskovi doporučena, protože mají pocit, že jim ošetřující lékař nevěří a jen se jich chce zbavit. Tím se dostáváme k pravděpodobnému motivu . Tím byla nějaká forma msty a vyjádření nespokojenosti právě s přístupem lékařů k jeho problémům. Ač šlo o útok na náhodné cíle (pachatel obcházel různé čekárny), nebylo zřejmě náhodou, že je Vitásek hledal v nemocnici, neboť právě s prací zdravotníků nebyl spokojen. Nemocnice je rovněž tzv. „měkký cíl “ – tedy místo s vysokou koncentrací osob a s minimálním zabezpečení proti násilnému útoku. Spouštěčem činu mohlo být další vyšetření, které nedopadlo dle představ Vitáska, a které se odehrálo v ostravské nemocnici jen pět dní před tragédii. Zajímavosti případu Závěrem ještě pár zajímavostí. Raritní je třeba to, že Česká republika si (naštěstí teprve podruhé) zažila masovou vraždu v době plně rozšířeného internetu. To znamenalo nepřeberné množství článků po mnoho dní a týdnů, speciální online zpravodajství, extra rubriky v médiích, atd.. Jen při přípravě tohoto článku jsme použili 65 různých článků! Zkrátka masová vražda v rychlé době internetu. S tím pak souvisí i další dvě zajímavosti případu. Policie např. nejprve zveřejnila fotografii doktoranda ostravské technické univerzity s tím, že jde o podezřelého. Měl totiž stejně jako skutečný pachatel bundu červené barvy. Šlo o nevinného člověka, který byl rychle propuštěn. Mezitím se však o něm na sítích psalo často jako o jistém pachateli a jeho fotku na internetu vidělo stovky tisíc lidí. Policie se později za svůj postup muži omluvila. Po útoku rovněž začala po sociálních sítích kolovat fotografie z čekárny - vyfocená bezprostředně po útoku. Velká média ji odmítla zveřejnit a policie vyzvala, s ohledem na pozůstalé, k její stažení z internetu. Nakonec bylo zjištěno, kdo fotku pořídil, ale kdo ji zveřejnil se objasnit nepodařilo. Anonymizovaná fotografie místa činu Na podporu pozůstalých a zraněných byla následně uspořádána sbírka. Především příběh bývalého člena vězeňské služby, který ač zahynul, dokázal svým tělem zachránit život své dceři, byl velice silný. Nakonec se podařilo vybrat přes 8,5 milionů korun, které sice jistě pozůstalým bolest a ztrátu nezmírní, ale alespoň pomůžou začít novou životní etapu. Další raritou je to, že politici v Ostravě chystají pomník, kterým chtějí uctít památku obětí a připomenout tragickou událost. Pomník chtějí ostravští představitelé odhalit při příležitosti ročního výročí události, tedy 10. prosince 2020. Další články Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Vraždil jsem pro Hells Angels", která je zpovědí bývalého člena nebezpečného gangu Hells Angels. Autor: Pierre Martineau. Vraždil jsem pro Hells Angels - Pierre Martineau Další knihy Název: Vraždil jsem pro Hells Angels - Pravdivý příběh Serge Quesela Autor: Pierre Martineau Nakladatelství: Bodyart Press Rok vydání: 2012, 280 stran Recenze: Zatím nenapsána. Ve chvíli, kdy mu bylo patnáct let, Serge Quesnel už věděl, pro koho chce pracovat: pro Pekelné anděly, Aby si ho všimli, vydal se na životní cestu plnou krádeží a zabíjení, která ho dovedla za mříže – a k pracovní nabídce od Pekelných andělů z pobočky v Trois-Rivieres, vedené Louisem „Melou“ Royem. Andělé dali Quesnelovi pocit, že někam patří, který hledal – a kontrakty, aby eliminoval několik jejich nepřátel. Celkově zavraždil pět mužů. Když byl Quesnel zrazen jeho starým kamarádem, neměl jinou možnost, než prodat svoje „bratry“ ve výhodné výměně za novou totožnost a zkrácený čas ve vězení. Nyní Quesnel vypráví novináři Pierru Martineau s mrazicí detailností svůj příběh plný násilí a zrady. Výsledná kronika je moderní zločineckou klasikou. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Zastřelen, ubodán a otráven", která přináší otevřený pohled na dějiny atentátů. Autor: Jonathan J. Moore Zastřelen, ubodán a otráven - Jonathan J. Moore Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Zastřelen, ubodán a otráven - příběhy atentátů napříč historií Autor: Jonathan J. Moore Nakladatelství: Pangea Rok vydání: 2019, 255 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: Tato kniha přináší informovaný, otevřený pohled na dějiny atentátů od starověkého Řecka po současnost. Zabývá se nejzajímavějšími, nejkrvavějšími a nejotřesnějšími vraždami v historii lidstva, jejich důvody i následky. Odvaha a odhodlání těch, kteří spáchali tyto zločiny, vás jednou ohromí, jindy zarazí – zvláště s ohledem na prostředky, k nimž se někteří neváhali uchýlit. Jak se říká, problém má často víc než jedno řešení. Dějiny atentátů se ukázaly být velmi vynalézavé, i když ne vždycky účinné. Přečtěte si o vynalézavých zbraních, od pistolí ukrytých v perech po konvici s čajem, i o tom, co všechno byli lidé ochotní k úspěšnému spáchání zločinu podstoupit. Kniha hovoří o tom, co některé jedince vede k vraždě, a uvažuje, zda některé atentáty přispěly k lepšímu světu. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Recenze knihy "Historie českého zločinu", která popisuje 14 kriminálních případů napříč 20. stoletím. Autoři: B. Janečková, E. Hruška Historie českého zločinu - B. Janečková, E. Hruška Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Historie českého zločinu - skutečné kriminální případy Autor: Bronislava Janečková, Emil Hruška Nakladatelství: Radioservis a. s. Rok vydání: 2019, 290 stran Čtrnáct různorodých, českých, kriminálních případů napříč celým 20. stoletím. Asi tak by šel v jedné větě shrnout celý obsah knihy „Historie českého zločinu “, které se dnes budeme věnovat. Kniha vychází z úspěšného stejnojmenného rozhlasového pořadu, který již několik let vysílá Český rozhlas dvojka . Na svědomí ji má dvojice autorů, Bronislava Janečková (scénáristka, spisovatelka) a Emil Hruška (právník, novinář, spisovatel a poradce v oblasti EU), kterým navíc při tvorbě každé z kapitol pomáhal nějaký odborný konzultant, nejčastěji z řad policie. Nebudeme zde vyjmenovávat obsah každé kapitoly. Chceme čtenáře navnadit, ne mu vše prozradit:-) Tedy jen namátkou: Dočíst se můžete například o vraždě týraného dítěte, spáchané nevlastním otcem na přání nevlastní matky, dále o rozsáhlé organizované skupině, která na počátku 20. století páchala pojišťovací podvody tím, že úmyslně zapalovala domy. V knize se rovněž dočtete o legendárním českém „kasaři“ a svůdníkovi, který své nelegální řemeslo vykonával více než 30 let, o bestiální nacistické dozorkyni, která zaslouženě skončila na popravišti nebo o králi českých padělatelů a geniálním falzifikátorovi, který spravedlnosti zdárně unikal až do seniorských let. K tomu připočtěme několik dalších případů tykajících se vražd, včetně případu známého ze seriálu 30 případů majora Zemana jako „Studna“. A když zmíníme, že na konci knihy se dostane i na kybernetickou kriminalitu, kterou reprezentuje případ jednoho internetového vyděrače, můžeme plynule přejít do hodnocení a právě výběr případů pochválit. Popisované kriminální příběhy jsou velice rozmanité a zajímavé. Jejich výběr je určitě jedním z největších pozitiv recenzovaného díla. Tím však výčet kladů nekončí. Zmínit lze i to, že jednotlivé případy jsou zdařile dramatizovány, takže se skvěle čtou a jsou napínavé. Při čtení se mi tak stalo přesně to, v co vždy u nové knihy doufám. Tedy to, že se do ní nemusím nutit, ale naopak se krotím a šetřím si ji, aby mi vydržela alespoň o den dýl. Jako poslední plusový bod nelze opomenout ani již zmíněná spolupráce s odbornými konzultanty, díky které čtenář v knize nalezne i ten správný kriminalistický a zločinecký žargon. S mínusy to tentokrát bude krátké, protože mne skoro žádné nenapadají. Jediné, co mi chybělo, byla absence nějakého zamyšlení nad pachateli a jejich zločiny. Alespoň pokus o analýzu a nějaké shrnutí jejich případů. Některé případy, především ty počáteční, mi pak přišly příliš stručné a možná si zasloužily více prostoru, ale to je asi tak vše, co bych mohl knize vytknout. Dnes tedy zcela jasné doporučení a k tomu skvělé hodnocení: 1- Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Komentáře

Recenze knihy "Kriminální případy ze Šumavy II.", která popisuje dvanáct kriminálních příběhů ze západních Čech. Kriminální případy ze Šumavy II. - kolektiv aut. Název: Kriminální případy ze Šumavy II. Autor: kolektiv autorů Nakladatelství: Víkend Rok vydání: 2015, 160 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: Šumava, jedna z nejpůvabnějších lokalit naší vlasti. Kdo ji poznal, vždy se sem rád vrací. I tato kniha se vrací do krajiny hraničních hor a nabízí dvanáct příběhů. Jde o příběhy kriminální, z časů už dávno minulých, které kdysi vyšetřovali četníci, nebo později příslušníci SNB. Většina popsaných kauz se odehrála v dobách, kdy se Šumavě říkalo i Böhmerwald. Kdy města a obce tu měla dvojjazyčný název. Vimperk – Winterberg, Volary – Wallern, Kašperské Hory – Bergreichensthal, Nýrsko – Neučen, Sušice – Schüttenhofen, Kvilda – Aussergefild… Pojďme se, vážení čtenáři, společně vrátit do dob končícího Rakousko-Uherska, první republiky i na Šumavu poválečnou. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Psychologie sériových vrahů", která popisuje jak teorii tohoto fenoménu, tak praktické příklady. Autor: Andrej Drbohlav. Psychologie sériových vrahů - Andrej Drbohlav Další knihy Název: Psychologie sériových vrahů Autor: Andrej Drbohlav Nakladatelství: Grada Rok vydání: 2013, 415 stran RECENZE již brzy! Kniha představuje základy psychologie a behaviorální patologie sériových vrahů. Jako ukázku různých podob tohoto patologického fenoménu uvádí stručné příběhy těch nejbrutálnějších sériových vrahů dnešní doby, a to od jejich dětství až do aktuálního stadia vyšetřování jejich násilných činů. Publikace je určena jak široké veřejnosti se zájmem o stinné stránky lidské psychiky, tak studentům a odborníkům z oboru psychologie, etopedie, sociologie, behaviorální či sociální patologie, psychiatrie nebo kriminalistiky. Představuje více než 200 příběhů jedinců s vysoce patologickým profilem osobnosti a chování a ukazuje tak přehled příčin vzniku a projevů zla, násilí a bolesti. Kniha obsahuje velké množství fotografií, dopisů, psychologických rozborů a obrazů vytvořených přímo pachateli. Poukazuje na systémová selhání, chybné úsudky psychiatrů, psychologů, soudců a pedagogů. Měla by sloužit jako prevence a výzva k ostražitosti. Upozorňuje na nebezpečí, která na nás mohou číhat na jakémkoli místě. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Lovci smrti", která přináší vzpomínky dlouholetého šéfa Národní protidrogové centrály služby kriminální policie a vyšetřování ČR. Autor: Jiří Komorous. Lovci smrti - Jiří Komorous Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Lovci smrti - Historie Protidrogové brigády očima jejího velitele Autor: Jiří Komorous Nakladatelství: Naše Vojsko Rok vydání: 2009, 270 stran RECENZE zatím nenapsána. Drogy byly, jsou a budou. Zůstává otázka jejich dopadu na společnost. Máme překonat problém tím, že se ho pokusíme řešit, anebo ho zvládneme řádným šlehem svinstva, které nás od něj odvede? Máme se trápit nad mizérií naší existence, anebo na ni zapomenout pilulí, jež nás zavede stranou? Mimochodem, při různých šárách jsem zaznamenal, že v obydlích drogově závislých byl vždy ucpaný záchod. První znamení posunutých priorit. Autor knihy plk. JUDr. JIŘÍ KOMOROUS, dlouholetý šéf Národní protidrogové centrály služby kriminální policie a vyšetřování ČR, čtivou formou přibližuje nelehké počátky jejího vzniku a budování, ale také nás seznamuje s řadou akcí, zaměřených na potírání drog v České republice. Na mnoha příkladech ukazuje, jak droga dokáže absolutně rozložit osobnost jedince. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Recenze knihy "Vrah batůžkářů", která se věnuje případu australského sériového vraha jménem Ivan Milat. Autor. Jaques Buval Vrah batůžkářů - Jaques Buval Další knihy Název: Vrah batůžkářů Autor: Jaques Buval Nakladatelství: FONTÁNA Rok vydání: 2006, 120 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: V letech mezi rokem 1989 a 1992 zmizeli na dálnici Hume Hughway mezi Melbourne a Sydney beze stopy mladí turisté s ruksaky. Mladiství, mimo jiné z Anglie a Německa, se vydali na vlastní pěst zkoumat cizí kontinent - Austrálii. V roce 1993 se našly zohavené mrtvoly v Belanglo Forest. Už brzy bylo policistům zřízené zvláštní jednotky Tak Force jasné, že se můýe jednat pouze o masového vraha. Náhoda přivedla policisty na stopu pachatele. Ivan Milat byl zatčen 22. května 1994 a o dva roky později byl kvůli sedminásobné vraždě odsouzen k doživotnímu vězení. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu