Knih o sériových vrazích je celá řada, ale existuje i několik takových, které sérioví vrazi přímo napsali. A právě to je případ knižního titulu, na který se podíváme dnes. Knihu „Očistec aneb cesta do kriminálu„ napsal v roce 1983 Jack Unterweger, toho času doživotně odsouzený rakouský kriminálník a vrah. Kniha se rychle stala bestsellerem a velkou měrou dopomohla k tomu, že se řada vlivných osobností rakouského kulturního života začala zajímat o osud tohoto zatracence, který byl v roce 1974 odsouzen na doživotí za brutální vraždu mladé dívky. Vše dopadlo tak, že díky jejich podpoře a díky petici za jeho propuštění, byl roku 1990 propuštěn na svobodu. Netrvalo ani půl roku a Unterweger vraždil znovu, a poté ještě desetkrát! Toť v naprosté zkratce příběh autora knihy, o kterém si můžete více přečíst zde, ale teď již k samotné knize.

​

Ta je detailním životopisem, ve kterém Unterweger vzpomíná na své nelehké dětství - na absenci otce, kterým byl americký voják, na problematický vztah s matkou – prostitutkou, která se v jeho životě jen míhala a opakovaně mu dávala naději, aby ho zas a znova zklamávala. Velká část popisovaného dětství se rovněž věnuje „výchově“, které se autorovi knihy dostávalo od dědečka - tyranského alkoholika, který se o Unterwegera velkou část raného dětství staral. Poté se již děj nakrátko přesune do rodiny pěstounů, aby pak na řadu přišly dětské domovy, polepšovny a první kriminál. Děj knihy končí (zřejmě naprosto záměrně) těsně předtím, než se autor dopustil své první doložené vraždy. V knize se mimo vyprávění dostane i na několik krátkých autorových básní, a za každou kapitolou je rovněž krátký úryvek z deníku, který si Unterweger ve vězení psal.

​

Hodnocení je v tomto případě velice složité – řekl bych až schizofrenní. Mám-li hodnotit samotné literární dílo, tak určitě jde o počin velice nadprůměrný, kvalitní a více než zajímavý. Zajímavé je především to, že kniha dává nahlédnout jak do příšerného dětství, které napomohlo zformovat mysl tohoto krutého zločince, tak může poodhalit pocity odsouzeného na doživotí, i fungování rakouských dětských domovů a polepšoven v 60. a 70. letech minulého století. Co se týká čtivosti, tak i ta je na vysoké úrovni. Unterweger je vlastně takový „malý“ Charles Bukowski. Tím mám na mysli, že jde o drsnou četbu plnou sexu, žen, alkoholu, bitek a vzdoru. Vše popsané syrově a bez příkras… No a zde se dostávám k oné „schizofrenii“ v hodnocení. Totiž ono „bez příkras“ je zřejmě jen zdánlivé. Nemám pochyb o tom, že události v knize jsou pravdivé, ale často jistě budou převyprávěny tak, aby to co nejvíc vyhovovalo samotnému vypravěči a tomu, aby se vykreslil jak on chtěl. Autor jistě knihu psal tak, aby jeho dětství vypadalo co nejvíc beznadějně, a aby co nejvíce vyzdvihnul všechny životní křivdy, které se mu staly. On vlastně v knize několikrát opakuje (někdy i nevědomky), jak amorálním a mstivým je, ale právě ono zaměření na křivdy, které se mu staly, působí na mysl čtenáře tak, že jej pak má tendenci omlouvat. To mu vyšlo dokonale – kniha se stala poukázkou na podmínečné propuštění z vězení. Jak to dopadlo, jsem už zmínil – dalšími minimálně jedenácti zmařenými životy! I přesto, a zároveň právě proto, lze o tomto titulu napsat, že jde o velkou raritu. Zkrátka drsný příběh autora knihy (pozdějšího sériového vraha), kdy navíc silný příběh má i samotná kniha, nemůže ve výsledku zplodit nic jiného než silný zážitek, který byste si v rámci žánru krimi knih o reálném zločinu opravdu neměly nechat ujít. Však kdy jindy máte lepší příležitost nahlídnout do duše vraha, než ve knize, kterou sám napsal? Hodnocení: 1-

​

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1-