Výsledky vyhledávání

Recenze knihy "Masoví vrazi", ve které se autor snaží odpovědět na otázku, proč vlastně vrazi zabíjejí. Autor: Jonathan H. Pincus. Masoví vrazi - Jonathan H. Pincus Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Masoví vrazi Autor: Jonathan H. Pincus Nakladatelství: Lidové noviny Rok vydání: 2002, 205 stran Dnes se podíváme na zoubek titulu s názvem "Masoví vrazi ". V této souvislosti hned z počátku nelze neuvést poměrně závažnou výtku – v knize není správně rozlišováno mezi masovými a sériovými vrahy!!! Zvláště u takto odborného titulu, kterým kniha rozhodně je, to je dosti zarážející. Pátrali jsme tedy po originálním názvu a ten zní: “Base Instincts: What Makes Killers Kill? “ – Tedy „Základní instinkty – Proč vrazi vraždí? “. Ač jsme neměli originál k dispozici, už z názvu lze dovodit, že chyba vznikla rukou překladatele, který se zřejmě v tématice příliš neorientoval. Vinou toho se v knize sem tam mihne i pojem „sériový vrah“, ale v drtivé většině se používá termín „masový vrah“, ač je častěji řeč právě o vrazích sériových. Knihu v originále napsal americký neurolog (tedy lékař, specialista na poruchy mozkové činnosti) Jonathan H. Pincus, který se dlouhodobě věnuje zkoumání pachatelů násilných trestných činů, především pak vrahů. Jak už doslovný překlad originálního názvu knihy implikuje, kniha si klade za úkol nalézt odpověď na otázku, proč vlastně lidé vraždí, a jak se liší vrahové od zbytku lidské populace. Autor hned na počátku knihy předkládá svoji hypotézu, že se téměř vždy při vyšetření osob, které se dopustily vraždy, setkal se třemi shodnými prvky – neurologickou poruchou, zneužíváním (či týráním) v dětství a paranoidním typem myšlení. Kdy největší vliv mají mít právě neblahé zážitky z dětství. Tuto hypotézu pak v průběhu knihy podrobně rozvíjí, vysvětluje a hlavně demonstruje na mnoha případech ze své praxe. Konkrétně můžu zmínit např. případ, kdy vraždila třináctiletá dívka; případ dvojnásobného loupežného vraha; případ sériového vraha šesti prostitutek; atd. Co je škoda, ale lze to plně pochopit, v mnoha popisovaných případech ať už „obyčejných“ či mnohonásobných vražd, které zmiňuje, záměrně změnil názvy míst, jméno obětí i pachatelů. Čtenář si tedy nemůže nic o případech, které ho zaujmou dále dohledat, pokud by chtěl. Asi největším pozitivem knihy je její vysoká odbornost a tedy informační hodnosta i pro člověka, který se hlouběji o podobná témata zajímá. Autor se pachatelům nejtěžších zločinů věnuje většinu svého profesního života, tedy má co říct a to nejen z hlediska neurologie. V knize je mnoho informací i z oborů jako je psychologie, psychiatrie či kriminologie. A v neposlední řadě se kniha hemží mnoha reálnými případy, což z knihy činí čitelný titul i pro člověka zatím nedotčeného tituly, které se věnují příčinám chování a myšlení vrahů. Každopádně každý čtenář se musí připravit na řadu odborných termínů, na pasáže, které se věnují neurologii, klinickému zkoumání pachatelů, atd. Zkrátka v rámci tématiky jde o knihu, kterou by šlo shrnout slovy – „pro pokročilé“. A právě proto je pro tentokrát recenze trošku delší a podrobnější. Totiž jste na tematických stránkách, tedy je možnost jít do podrobností a „odborností“ – zvláště u takovéto naučné literatury faktu. Ale nebojte, nebudeme to přehánět. Jen nám dovolte závěrečný postřeh. Ač jde o publikaci vysoce odbornou, od kvalifikovaného odborníka, přesto má autor recenze pocit, že autorův pohled na problematiku násilného jednání je někdy v knize trochu moc „jednooborový“ a „jednostranný“. Totiž, ač se J. H. Pincus věnuje příčinám, proč někteří lidé vraždí a společným faktorům vypozorovaným u většiny zkoumaných násilníků, dosti podrobně a obšírně. Nelze nemít na paměti, že ve své praxi vždy pracoval na objednávku obhajoby – tedy ve prospěch pachatelů. V knize mi tak velmi chybělo více úvah a vyjádření k lidské vůli obecně, k odpovědnosti pachatelů za vlastní jednání, případně k trestní odpovědnosti a názorům na trestání pachatelů. Úplně pak absentoval pohled na zločin ze strany obětí, či například konfrontace některých závěrů a domněnek vyplývajících z vyšetření pachatelů neurologem, se závěry behaviorální analýzy trestných činů. Ale to již přecházíme z recenze do nějaké polemiky… V rámci recenze můžeme s čistým srdcem říci, že knihu nejen doporučujeme, ale dokonce si myslíme, že koho osobnost pachatelů a různé teorie násilného jednání zajímají, měl by si knihu určitě přečíst. Přesto, hlavně kvůli zmatečnému překladu klíčových pojmů a názvu, dáváme za : 2. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Komentáře

Recenze knihy "Encyklopedie zločinu", která popisuje téměř 200 případů, které se zapsaly do dějin kriminalistiky. Autor: Nick Vandome. Encyklopedie zločinu - Nick Vandome Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Encyklopedie zločinu Autor: Nick Vandome Nakladatelství: Mladá fronta Rok vydání: 1994, 420 stran A protože si za předměty recenzí nevybíráme pouze nové tituly, dnes se opět podíváme na jeden z těch „vousatějších“. Jde o knihu napsanou v roce 1992 britským autorem Nickem Vandome, která byla vroce 1994 přeložena do českého jazyka a doplněná Karlem Novákem o několik českých exemplářů. O jaké exempláře vůbec jde? A co si představit pod pojmem encyklopedie zločinu? Kniha je abecedním výčtem bezmála 200 nejznámějších kriminálních případů z celého světa. Mezi nimi jsou popsáni nejen vrazi sérioví (těch je dokonce 44!) a vrazi masoví (3), ale i další vrazi, jejichž případy se nějakým způsobem zapsaly do dějin kriminalistiky (pozn. kniha ještě nerozlišuje mezi pojmy "masový" a "sériový" vrah). To však není vše! V encyklopedii totiž nejsou zahrnuti pouze vrazi. Můžete v ní nalézt i mnoho nejznámějších podvodníků, lupičů, gangsterů, špionů, vlastizrádců, atentátníků, spiklenců i nikdy neodhalených zločinců a dalších, z hlediska zločinu zajímavých, případů. Konkrétně můžeme uvést třeba bizarní soudní proces z USA roku 1925, kdy byl souzen učitel, který v rozporu se zákonem vyučoval teorii evoluce. Případy byly vybírány od cca 16. století, až do 80. let 20. století, tedy jde o slušný historický záběr. Z dnešního pohledu se pak jedná většinou o případy již skoro zapomenuté, což nepovažuji za nedostatek, ale spíš pozitivum. Jisté negativum však spatřuji v samotném formátu knihy. Jistě už každý z vás nějakou encyklopedii v ruce držel, tedy co k tomuto formátu dodat…. Má svá pozitiva, ale rovněž negativa. Pozitivem samozřejmě je počet exemplářů – tedy určitě při četbě narazíte na historické zločiny, o kterých jste doposud neměly ani zdání. Na druhou stranu - přečetl jste někdo někdy 20 stran encyklopedie v kuse? Jelikož jsou v encyklopediích příspěvky zpracovány stručně a krátce (zde od půl strany do 2 stran), byla by to pak docela nuda. Tedy kniha dle mého nelze číst jedním dechem, to rozhodně ne. Spíš je vhodná k tomu, mít jí doma a občas zalistovat a případy, které čtenáře zaujmou dohledat někde jinde. Případně lze takovou knihu využít jako „cestovní knihu“ do hromadné dopravy, kdy po 2-3 exemplářích ji prostě zavřete, a je jedno kdy ji opět otevřete, protože děj zkrátka nemá. Osobně tyto formáty knih příliš nevyhledávám, ale na druhou stranu pro inspiraci, o kom netradičním si někde jinde podrobněji přečíst – výborné. A také bych rád zdůraznil, že styl psaní, ač jde o encyklopedii, je v rámci možností čtivý, což je určitě fajn! Co se týká „chyb“, kterými podobné výtažky často trpí, tak zahraniční případy mi přišly kvalitně zpracované, snad jen v případě popisovaných sériových vrahů byly spekulace o možném počtu obětí podávány jako fakta. V českých případech jsem však nalezl několik podstatných chyb – za všechny uvádím tu, že Václav Mrázek nezavraždil 6, ale 7 osob. Za mě tedy, s přihlédnutím k tomu, že v rámci encyklopedií (zločinu) je titul celkem povedený, hodnotím knihu jako průměr. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 3 Komentáře

Vyjádření k plagiátorské kauze autorek podcastu Opravdové zločiny. Podcast Opravdové zločiny se dopustil plagiátorství. Autorky Lucie Bechynková a Barbora Krčmová se přesto dodnes ani neomluvily! Beef s Opravdové zločiny Autorky podcastu Opravdové zločiny se dopustily plagiátorství. Lucie Bechynková a Barbora Krčmová se za to přesto dodnes ani neomluvily! Naše vyjádření V tomto vyjádření vás seznámíme s naší velmi negativní zkušenosti s Opravdové zločiny. Tento známý podcast totiž před časem BEZ NAŠEHO VĚDOMÍ, SVOLENÍ a dokonce BEZ UVEDENÍ ODKAZU doslovně převzal MINIMÁLNĚ jeden z našich článků a prezentoval jej jako VÝSLEDEK SVÉ PRÁCE a přípravy! Za více než 13 let fungování webu jsme se samozřejmě s plagiáty potýkali mnohokrát. Někdy se to vyřešilo v poklidu, jindy trochu vyhroceně, ale vždy se nám nakonec podařilo bez humbuku dohodnout. Plagiátoři svou chybu uznali, texty smazali, omluvili se a my naší práci ochránili. Bohužel, tentokrát to vyústilo v toto vyjádření. Konkrétně šlo o článek o německém sériovém vrahovi jménem Fritz Honka, který dotyčné prakticky slovo od slova přečetly v dílu č. 65 svého podcastu. Po desítkách tisíc zhlédnutí/poslechů jsme se o této záležitosti dozvěděli, načež jsme je rozhořčeni kontaktovali. Jenže dotyčné poté nejen, že odmítly závadný podcast odstranit (zařídili jsme to my), ale ozvaly se nám až když jim YT pohrozil. Ani pak z jejich strany nedošlo k sebereflexi a prachobyčejné omluvě. Pouze nám „velkoryse“ nabídly zmínění zdroje v následujícím dílu, s dovětkem, že nic špatného neudělaly a podmínkou, že hlášení stáhneme zpět. To jsme vzhledem k okolnostem (pro upřesnění: chycení „při činu“ + desítky tisíc lidí, který závadný obsah slyšelo/vidělo + práce navíc a stres, s tím spojené + jejich podmínka) považovali za neadekvátní až urážlivé. Poté napsaly, že celou věc předávají právnímu zástupci, který se nám nikdy neozval, načež zvolily strategii mlčení. Měli jsme tedy tři možnosti řešení. 1. nechat to být, zanadávat si a dusit to v sobě, 2. soudit se, 3. vyzvat je veřejně k omluvě a dát lidem vědět, jaké jsou jejich praktiky. Neděláme si totiž iluze, že jsme jedinými "vykradenými" autory (přesněji řečeno doslovné čtení jiných článků se v jejich podání opakuje a moc dobře o tom víme). Vzhledem k tomu, že si své práce vážíme a efektivita soudní cesty se nám zdála malá, zvolili jsme třetí variantu. Chceme totiž, aby si toto již nikdy nedovolily a pokud tímto způsobem připravily více epizod, vyzýváme je tímto, aby je smazaly nebo předělaly. Víme, že máme řadu společných sledujících, a že můžeme dostat hate od jejich „skalních“. Jenže, co byste dělali na našem místě vy? Nechali si to líbit? Vážili byste si pak sebe, své práce a vůbec vás to neštvalo? Měli byste chuť trávit X hodin při přípravě článku, kdybyste věděli, že jej stejně nějaký „vyčůránek“ pod svým jménem přečte, bude vydávat za svoji práci, dělat si na tom „fame“ a obohacovat se? Možná by vám to část elánu do tvorby nového obsahu vzalo, tak jako nám. Tedy tyto praktiky bohužel ve výsledku nejvíc odnášíte vy – čtenáři. Proto toto vyjádření. Pro klid naší duše. Protože už to trvá dlouho. Protože nás to vnitřně brzdí. Protože možná nejsme jediní, koho OZ poškodily. A také z důvodu „generální prevence“. Co očekáváme od Vás? Můžete nám samozřejmě vyjádřit podporu, můžete vyjádřit nesouhlas přímo jim, ale nemusíte dělat vůbec nic. Důležité pro nás je, že to víte a my můžeme s klidnější duší dál pracovat. A zde důkazy: Hlášení na YT týkající se porušení autorských práv + zmiňované video (předčítání začíná poté, co se dámy vypovídají, tedy někde ve třetí minutě. A abychom p. Bechynkové nekřivdili, náš první odstavec vynechala a druhý čte až od půlky. Pak už to netřeba více komentovat. S drobnými přeřeknutími náš článek zvládne přečíst až do úplného konce – stačí porovnat s textem ZDE )

Chcete podpořit další fungování webu a jeho rozvoj? Oceňte snahu autora a pošlete nám malý donate. Podpořte web SerialKillers.cz Tento web vznikl v roce 2009 a dodnes funguje zcela zdarma. Web je po celou dobu vytrvale doplňován, rozšiřován a aktualizován. Bez jakéhokoli přehánění - za vytvořením obsahu webu jsou tisíce hodin práce (sběr a studium zdrojů, vyhodnocování informací, komunikace se zdroji, návštěvy archivů, psaní článků, vytvoření designu, správa webu a soc. sítí, komunikace se čtenáři, boj proti plagiátům atd.). S ohledem na výše uvedené si Vás - čtenáře dovolujeme požádat o podporu v našem snažení. Umožníte tak nejen další rozvoj webu, ale i psychicky podpoříte a motivujete jeho autora v dalším snažení. Přispět můžete třemi způsoby: 1) zasláním libovolného daru na účet , 2) nákupem knihy z KrimiAntik.cz . 2) DONATE na účet Chcete-li podpořit další fungování webu, můžete poslat libovolnou částku na: ú. č. : 670100 - 2211929767/6210 . 3) Nákup knihy z KrimiAntik.cz Nákupem jakéhokoli zboží z KrimiAntik.cz , podpoříte chod a rozvoj tohoto webu. Děkujeme:-)

Richard Ramirez - americký sériový vrah, který brutálním způsobem připravil o život nejméně 14 lidí. Článek mapující život toho monstra. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Richard Ramirez 29. 4. 2012 Richard Ramirez - americký sériový vrah, který v letech 1984-1985 usmrtil kolem Los Angeles a San Franciska nejméně 14 osob. Mezi ostatními sériovými vrahy vyčníval zejména svojí nesmírnou brutalitou. Za oběti si vybíral jak muže, tak ženy. Děti, dospělé i seniory. Protože většinou útočil v bytech či domech obětí, tedy v místech, kde se lidé cítí nejbezpečněji, působil jeho modus operandi na veřejnost obzvláště děsivě. Narozen : 28.2.1960 Zemřel : 7.6.2013 Země :USA Počet obětí :14+ Unikal :1 rok Vražedná aktivita :1984-1985 Přezdívka : "Noční slídič" Ricardo Leyva alias Richard Ramirez se narodil 28. února 1960 v El Pasu v Texasu . Byl nejmladším z pěti dětí mexických emigrantů, Juliana a Mercedes Ramirezových . Malý Richard byl vychováván v katolickém duchu. Ze strachu z otce, který byl temperamentní a děti občas bil, již od dětství často zůstával celé dny mimo domov. Nejvíce si pak oblíbil nedaleký hřbitov, kde trávil mnoho času. Jeho otec ho označil za celkem „hodného hocha“, tím prý byl do doby, než se dostal do častého kontaktu s drogami. Ramirez kouřil marihuanu už na základní škole. Po jejím dokončení sice začal navštěvovat i školu střední, ale tam již nedocházel pravidelně a později z ní byl vyloučen. Většinu času v té době údajně trávil právě kouřením "trávy" nebo experimentováním s jinými drogami, drobnými krádežemi, kterými si na ně vydělával a také pojídáním sladkostí. Těmi byl prý tak posedlý a jedl jich takové množství, že to způsobilo, při jeho nízké dentální hygieně, katastrofální stav jeho zubů a neustálý zápach z úst, který byl dokonce později zmiňován i některými z přeživších obětí. Ramirez na střední škole Negativní vliv na Ramirezům raný život měl také jeho o 13 let starší bratranec Mike . Ten se účastnil války ve Vietnamu jako člen Zelených baretů a rád popisoval malému bratranci své hrůzné zážitky. Především pak ty, které se týkaly vraždění, znásilňování a mučení během války. Vše dokonce podporoval brutálními fotkami pořízenými ve Vietnamu. Richarda to fascinovalo. Oba spolu trávili mnoho času, který vyplňovali kouřením marihuany, povídáním o válce a lovením zvířat. Když jednoho dne začala ostrá hádka mezi bratrancem a jeho manželkou, Mike ji ukončil výstřelem přímo do manželčiny hlavy. Richard Ramirez byl tomuto výjevu přítomen. Mikův advokát u soudu poukazoval na útrapy a stres, které jeho klient musel ve válce prožít, a proto byl soudce shovívavý a odsoudil Ramirezova bratrance pouze na sedm let za zabití. Nicméně po jeho odsouzení Richard ztratil nadobro veškerý zájem o školu a vydal se na dráhu zločince. K drobným krádežím časem přibyly krádeže aut, které později eskalovaly ve vloupání do domácností. Při nich se nejprve věnoval pouze materiální kořisti. Netrvalo to však příliš dlouho a lup se stal pouze vedlejším motivem…To ale nyní trochu předbíháme. Dříve než se stal R. R. vrahem, přestěhoval se v roce 1978 , ve věku 18 let z El Pasa do Jižní Kalifornie . Není důkaz o tom, že by Ramirez zabil někoho již předtím a je jen málo známých informací o jeho prvních letech v Kalifornii. Přesto víme, že zde byl několikrát zatčen za držení marihuany a 2krát také za krádež auta , a to konkrétně v roce 1981 v Pasadeně a v roce 1984 v Los Angeles . Tento velký fanoušek rockové a metalová hudby toho však v roce 1984 bohužel stihnul mnohem více. 28. června , v den, kdy v Los Angeles právě začínaly XXIII. letní olympijské hry, se Ramirez dopustil své první známé vraždy . Neboť byla teplá noc, nechala 79letá Jennie Vincow , bydlící v lokalitě Glassel Park, otevřené okno ve svém přízemním bytě. Ramirez odstranil síťku z okna a vyšplhal do něj…Následující den pak syn žijící o patro výš nalezl na posteli její zkrvavené tělo. Jennie Vincow měla na těle několik bodných ran a do jejího krku bylo bodáno tak zuřivě, že hlava byla téměř oddělena od těla. Pachatel také prohledal byt a odnesl si některé cennosti. Policisté alespoň dokázali sejmout jeho otisk z parapetu. Následná pitva pak prokázala známky sexuálního násilí na těle oběti. O necelých devět měsíců později Ramirez zaútočil znovu. 17. března 1985 ve 23:30 se 22letá Maria Hernandez (zdroje se na jménu oběti neshodují, mohlo jít též o Angelu Barrios) vracela z práce. Zrovna zaparkovala své auto v garáži obytného domu nacházejícího se na losangeleském předměstí Rosemead , když za sebou uslyšela nějaký hluk. Otočila se a uviděla, jak se k ní řítí postava muže. Vysokého, oděného kompletně do černé barvy s tmavě modrou kšiltovkou zaraženou hluboko do čela. Muž v ruce držel zbraň. Tu ihned namířil z bezprostřední blízkosti na hlavu Marie Hernandez. Mladá žena ho začala prosit, aby jí nezabíjel a snažila se mu podívat do očí. Jak později uvedla, byly tvrdé a chladné. Útočník však její prosby ignoroval a po krátké chvíli, kdy žena i nadále prosila o slitování, vystřelil. Maria Hernandez spadla na zem. Byla však stále naživu. Ze strachu zůstala bez hnutí ležet, zatímco střelec odkopnul její tělo z cesty a vydal se k bytu. Mezi tím otřesená žena, která se pomalu probírala z šoku, zjistila, že jí krvácí ruka, v níž stále ještě drží klíče. Ty jí zřejmě zachránily život. V momentě, kdy Ramirez mačkal spoušť, zřejmě reflexivně zvedla ruce před obličej a střela se od nich zázračně odrazila. Když se žena začala zvedat ze země, uslyšela další výstřel směrem z bytu. Okamžitě se snažila utéct z dosahu útočníka a dostat se pryč, jenže R. R. už vybíhal z domu a ona ho opět potkala. Naštěstí už po ženě znovu nevystřelil ani ji nepronásledoval, jen si zandal pistoli do kapsy a utekl do noci. Bohužel onen druhý výstřel, který mladá žena slyšela, našel svůj cíl bezpečně. Když vběhla do bytu, aby zavolala policii, našla zkrvavené tělo své spolubydlící, čtyřiatřicetileté Dayle Okazaki , ležící v kuchyni na zemi. Žena měla prostřelené čelo a byla na místě mrtvá. Jedinou stopou, mimo popisu vraha uvedeného poškozenou, byla baseballová čepice nalezená v garáži. Kšiltovka na sobě měla logo australské kapely AC/DC . Jak již bylo uvedeno výše, Ramirez byl velkým fanouškem hard rockové hudby, především pak této slavné kapely. Zajímavostí je, že jedna z jejich skladeb nese název „Night Prowler (Noční tulák) “ a R. R. byl později velmi zklamaný, když mu tisk přiřkl přezdívku „Night Stalker (Noční slídič) “, místo označení shodujícího se s názvem písně. Dayle Okazaki Noc ze 17. na 18. března tímto dvojitým útokem pro vraha neskončila. Richard Ramirez v jejím průběhu zaútočil ještě na jednu ženu, třicetiletou rodačku z Tchaiwanu jménem Tsai Lian Yu . Tu nalezl policista ležící poblíž jejího auta poté, co byl vyslán zkontrolovat odstavené a prázdné, ale stále nastartované auto. Žena byla nalezena postřelená, s roztrhanými punčochami, ale stále na živu. Přivolaná sanitka však již nebyla nic platná. Ještě před jejím příjezdem další Ramirezova oběť zemřela. O deset dní později vrah udeřil znovu. Zřejmě opět oknem (v záhonu poblíž okna byl nalezen otisk jeho boty) vniknul do domu manželů Vincenta a Maxine Zazzara . 46letý Vincent , čerstvý majitel pizzerie a jeho 44letá manželka Maxine , právnička, vlastnili dům ve Whittier v Kalifornii . Když je jejich syn přišel následujícího dne navštívit, spatřil hrůzný výjev. Otce našel zastřeleného na pohovce v pracovně. Měl prostřelený levý spánek a patrně ihned zemřel. Matku nalezl v ložnici na posteli, ležela na zádech a byla nahá. Pachatel jí střelil do hlavy, opakovaně bodal do oblasti obličeje, krku, břicha a rozkroku. Nakonec jí R. R. nožem vyřezal v oblasti levého prsu velké písmeno „T“ a vydloubnul jí oči. Pitva později prokázala, že smrt Maxime Zazzara nastala, stejně jako u jejího manžela, v důsledku zastřelení. Bodání a zohavení těla tak bylo způsobeno až post-mortem. Před odchodem pachatel dům ještě prohledal a odnesl si cennosti s sebou. Jelikož se stopy na střelách z místa činu shodovaly se střelami z předchozích útoků, policie poznala, že má co dočinění se sériovým vrahem. Vincent a Maxine Zazzara O šest týdnů později, konkrétně 14. 5. 1985 , se Richard Ramirez , kterého mezitím tisk označil přezdívkou „The Night Stalker “, dopustil dalšího útoku. V oblasti Montrey Park (poblíž ní zavraždil i Tsai Lian Yu ) se vloupal do domu šestašedesátiletého Williama Doi a jeho třiašedesátileté manželky Lillie Doi . Nejprve odstranil muže výstřelem do hlavy, a poté ženu, která ležela vedle něho bil pěstmi do obličeje, aby mu prozradila, kde jsou v domě schované cennosti. Následně jí spoutal ruce za zády a začal prohledávat dům. Nakonec se vrátil do ložnice a ženu znásilnil. Pak odešel. I přes střelné zranění na hlavě se však William Doi nevzdával. Po určité době v bezvědomí se probral a dokázal vytočit číslo na policii. Ta hovor vystopovala a ještě tu noc muže i ženu převezli do nemocnice. Pro šestašedesátiletého muže to vzhledem k jeho zranění bylo i tak pozdě a o několik hodin později zemřel. Jeho manželka však byla schopna podat popis útočníka. William Doi Za dalších čtrnáct dní podnikl Ramirez hned dva útoky během několika málo dnů. 30. 5. 1985 probudilo jednačtyřicetiletou Ruth Wilson (řada zdrojů uvádí, že šlo o Carol Kyle) světlo baterky, které jí mířilo přímo do obličeje. R. R. se té noci vloupal do jejího domu v Burbanku . S pistolí u hlavy jí nařídil, aby vstala z postele a šla do pokoje svého 12 letého syna. V něm vytáhl chlapce z postele, přiložil hlaveň k jeho čelu a pod pohrůžkou donutil Ruth Wilson , aby byla zticha. Poté jejího syna spoutal a zavřel do skříně. Žena mu následně s předpokladem, že jde o zloděje, nabídla zlatý náhrdelník s diamanty a doufala, že odejde. Ramirezovi to však nestačilo. Punčochami jí spoutal ruce za zády, prohledal kompletně byt a poté ji znásilnil. Žena později uvedla, že jeho dech byl tak páchnoucí a odporný, že když na ní ležel a znásilňoval ji, málem se pozvracela. Podle dalších zdrojů mu Ruth Wilson údajně také řekla, že musel mít opravdu velmi nešťastný život, když jí byl schopný toto udělat. Ramirez jí na oplátku pochválil vzhled a řekl, že ji nechá žít, i když už zabil mnoho jiných… Identikit pachatele 1. 6. 1985 byly ve svém bytě nalezeny třiaosmdesátiletá Mabel Bell a její osmdesátiletá invalidní sestra Florenc Lang . Obě ženy byly napadeny zřejmě 29. 5. a to takovou razancí, že policie později našla kladivo, kterým byl útok veden, s rozlomenou rukojetí. Florenc měla frakturu lebky nad levým uchem. Mabel pak byla nalezena ležící v bezvědomí na zemi své ložnice, navíc se ji pachatel pokusil znásilnit. V tomto případě za sebou R. R. v bytě nechal také dva obrácené pentagramy. Oba byly namalované rtěnkou, jeden nad postelí Florenc Lang , druhý na vnitřní straně stehna Mabel Bell . Vzhledem k brutalitě a síle útoku, a také době, po kterou ženy v bytě ležely bez pomoci (2 dny), se lékařům podařilo zachránit pouze mladší ze sester. Mabel Bell svým zraněním v nemocnici podlehla. Pentragram na stehně M. Bell Ramirezovi dosavadní spáchané útoky nestačily. Ba naopak, v jejich četnosti ještě přidal. Zdroje uvádějí, že v průběhu června unesl a znásilnil sedmiletou holčičku v Arcadii . Poté, 28. 6. 1985 dvaatřicetileté Patty Elaine Higgins prořízl hrdlo v jejím domě. To samé zopakoval na pětasedmdesátileté Mary Louise Cannon , která byla nalezena s proříznutým hrdlem ve svém vykradeném bytě 2. července . Za další tři dny zaútočil v Arcadii klíčem na utahování kol na šestnáctiletou Deidre Palmer . Ta naštěstí přežila. Za další dva dny , 7. 6. 1985 , byla ve vlastním domě nalezena jednašedesátiletá Joyce Lucille Nelson . Byla ubita tupým předmětem. Toho samého večera napadl v domě v Montrey Park třiašedesátiletou Lindu Fortuna . Tu probudil kolem 3:30 v noci, jak uvedla: „vysoký, hubený muž celý v černém “. Poté ženě s pistolí v ruce nařídil, aby šla do koupelny a byla zticha. Když prohlédl dům, vrátil se k ní a poručil jí, aby se vrátila do postele. Tam se jí pokusil znásilnit, ale nepodařilo se mu udržet erekci. To ho rozezlilo. Zuřivě na ženu řval a ta si byla jistá, že ji zabije. Ale R. R. nakonec pouze posbíral cenné věci a odešel. Joyce Lucille Nelson Panika v L.A. v té době kulminovala. Policie (jako u jiných sériových vrahů) zřídila speciální vyšetřovací jednotku čítající přes sto policejních důstojníků. Také vyzývala obyvatele ke spolupráci a nabádala k opatrnosti. Nicméně 20. 6. 1985 Ramirez opět udeřil. Vybral si k tomu další oblast Los Angeles , a to Glandale . Zde byli v domě nalezeni manželé Maxson a Lela Kneilingovi (oba 66 let ). Vrah je usmrtil v posteli střelou do hlavy a navíc je oba strašlivě pořezal nožem. Muže údajně pořezal na krku tak hluboko, že hlava byla téměř odříznutá od těla. Maxson a Lela Kneiling Tento útok ho však zřejmě dostatečně neuspokojil, neboť téže noci zaútočil ještě jednou. V domě v Sun Valley ve spánku zastřelil 32letého Chainaronga Khovananth . To však ještě zdaleka nebylo vše. Poté znásilnil jeho devětadvacetiletou manželku Somkid , donutil ji provést na něm orální sex a nakonec ji tvrdě zbil. Před odchodem ji ještě svázal, znásilnil jejich osmiletého syna a ukradl asi 30 000 dolarů v hotovosti a špercích. Chainaronga Khovananth V noci 6. srpna 1985 Richard Ramirez opět vnikl do cizího domu. Tentokráte dům patřil osmatřicetiletému Christopherovi Patersenovi a jeho sedmadvacetileté manželce Virginii . Tu údajně vzbudil hluk a do tmy se zeptala: „Kdo je tam? “. Vetřelec se prý zasmál a střelil ji do obličeje. To probudilo manžela, který byl ihned také zasažen střelou do hlavy. Nicméně muže to nepoložilo a vrhnul se na útočníka. Ten jistě takovou reakci nečekal, zpanikařil a utekl. V tomto případě se jako zázrakem podařilo oběma manželům přežít. I když ne bez následků… O dva dny později následoval již opět úspěšný vražedný útok. V Diamond Bar v Kalofornii byl ve spánku pistolí popraven pětatřicetiletý Elyas Abowat . Poté vrah zmlátil jeho osmadvacetiletou manželku Sakinu a donutil ji provést mu felaci. Jejich dvě malé děti tentokrát naštěstí nechal, pouze je svázal. Elyas Abowat Bylo naprosto jasné, že se vrah sám nezastaví. Otázkou bylo jen, kdy a kde znovu zaútočí. V Los Angeles byly v té době nejprodávanějším artiklem zbraně, poplašné systémy a masivní zámky na dveře. Místní obyvatelé také zřizovali na noc sousedské hlídky. Richard Ramirez však po útoku z 8. 8. 1985 zamířil na sever do San Franciska . Tam se moc dlouho nerozhlížel a pokračoval v tom, co uměl a co ho bavilo - v zabíjení a v krádežích. 18. 8. byli nalezeni v kaluži krve, jako obvykle postřeleni v posteli, Peter Pan (66) a jeho manželka Barbara (64) . Muž byl prohlášen za mrtvého na místě. Žena sice přežila, ale zůstala invalidní do konce života. Ramirez před odchodem ještě rtěnkou nakreslil na zeď obrácený pentagram a napsal slova „Jack Knife “, která jsou obsažena v textu písně „The Ripper “ od skupiny Judas Priest . Policie zjistila, že vrah do domu vniknul otevřeným oknem a kvůli podobnosti s vraždami z L.A. odeslali policisté střelu, která usmrtila Petera Pana, na srovnávací zkoušku. Ta dopadla pozitivně. Výsledky údajně spojily vraždu se dvěmi staršími zločiny Night Stalkera v Los Angeles . Přesto se z tohoto útoku nakonec Ramirez u soudu nikdy nezodpovídal. Když San Franciská policie porovnávala starší nevyřešené případy podobné modu operandi Night Stalkera , zjistila také, že 20. února 1985 byly ubodány k smrti sestry Maria (70) a Christina (50) Caldwell v jejich bytě v Telegraph Hill a 2. června byl pak zastřelen ve svém bytě v Cow Hollow Theodore Wildings a jeho přítelkyni vrah brutálně znásilnil. Zatím nebylo jasné, zda i tyto zločiny spáchal Night Stalker a byl tak zároveň aktivní ve dvou městech. Každopádně panika se přenesla i do San Franciska a tamní starostka Dianne Einstein veřejně mluvila o lovu na Night Stalkera . V té době se policii přihlásil vlastník levné ubytovny s informací, že se u něj muž odpovídající popisu hledaného sériového vraha v posledním roce a půl čas od času ubytovával. Speciálně upozorňoval na zkažené zuby a silný zápach tohoto muže. Když policisté prohledali místnost, kterou užíval, nalezli na dveřích v koupelně namalovaný obrácený pentagram. Další svědek tvrdil, že koupil nějaké šperky od muže, jehož vzezření korespondovalo s popisem vraha. Policie šperky porovnala s ukradenými věcmi z míst útoků a skutečně pocházely z bytu obětí Petra a Barbary Pan. Pátrání po "Nočním slídiči " bylo v plném proudu. Ramirez si ale i přes to vybral své další oběti. 24. 8. zaútočil na spící pár v Mission Viejo (oblast cca 80 km vzdálená od L.A.). V posteli tentokrát leželi Bill Carns (29) a jeho snoubenka Inez Erickson (27) . Mladou ženu ze spánku probudily tři hlasité výstřely. Pak se podívala směrem na svého přítele a uviděla, že je vážně zraněn (muž sice přežil, ale utrpěl trvalé poškození mozku). Než se však stačila vzpamatovat, R. R. ji již držel za vlasy a táhnul do vedlejšího pokoje. Tam jí svázal zápěstí a kotníky kravatami a posměšně se zeptal, jestli žena ví, kdo on je. Když žena neodpověděla, řekl, že je ten, o kom se píše v novinách a mluví v televizi. Poté se odebral z pokoje prohledávat dům. Zanedlouho se vrátil rozzuřený tím, že pár v domě neměl téměř žádné cennosti a sedmadvacetiletou ženu dvakrát znásilnil. Byl však údajně kvůli malému lupu stále rozzuřený, a tak mu žena ze strachu pověděla o místě, kam její snoubenec schovával nějaké peníze. Ramirez ji v tomto okamžiku donutil přísahat satanovi, že mluví pravdu. Když našel peníze, opět se posměšně vyjádřil v tom smyslu, že nalezený lup za to opravdu stojí a je tím co ji zachránilo. Než však odešel, ještě se k ženě otočil a řekl: „Přísahej svoji lásku Satanovi! “. Ta ze strachu odvětila: „Miluji Satana. “. Poté jí strhnul za vlasy na kolena a tuto větu ji nutil opakovat stále dokola. Nakonec ženu donutil k orálnímu sexu a se smíchem na rtech odešel. Žena se rychle vysvobodila ze zajetí kravat a šla volat na tísňovou linku 911, při tom zahlédla z okna, jak pachatel nasedá do staré oranžové Toyoty combi . Tato informace se stala nad míru důležitou! Dům Billa Carnse Dříve té noci si totiž mladý chlapec, který zrovna pracoval na své motorce v garáži rodičů, všiml pomalu jedoucího oranžového vozu, který projížděl jejich čtvrtí. Chlapci to připadalo podezřelé, a když se vůz za nějaký čas tou samou cestou vracel, zapamatoval si část jeho poznávací značky. Druhý den pak ve zprávách slyšel o pátrání po podobném voze a vše oznámil policii. Policisté zjistili, že oranžová Toyota rok výroby 1976 byla ukradena svému majiteli v čínské čtvrti v Los Angeles. Dva dny po nahlášení poznávací značky chlapcem byl pak vůz lokalizován v L.A.. Ihned na něj byl nasazen 24hodinový dohled v naději, že si jej pachatel ještě přijde vyzvednout, ale marně. Naštěstí to ani nebylo potřeba. Forenzní technici totiž uvnitř auta našli zřetelný daktyloskopický otisk ukazováčku, který se shodoval s otisky ve státní databázi policie v Sacramentu, která byla updatována jen několik dní předtím. Otisky patřily Richardu Ramirezovi , který byl vězněn již dříve v El Pasu za držení marihuany a shoda byla potvrzena i s otiskem zajištěným při vraždě Jennie Vincow. Oranžová Toyota, kterou Ramirez použil při svém posledním útoku Fotky vraha se objevily 30. 8. 1985 ve všech novinách a v televizi. Ramirez však byl tou dobou ve Phoenixu v Arizoně . Když se sedm dní po svém posledním útoku, tedy 31. 8. 1985 vrátil, vstoupil do obchodu s alkoholem, tam ho prodavačka ihned poznala a s řevem, že je Night Stalker jej přiměla k útěku. Ramirez se poté ve snaze vytratit se z města, vydal do bloku jižní Hubbard Street v Los Angeles , kterou obývala hlavně hispánská komunita. Na jednom z dvorků narazil na odemčený Ford Mustang z roku 1966. Nasedl do něj a pokusil se nastartovat. Majitel vozidla, Faustino Pinon , však ležel pod autem a opravoval převodovku. Jakmile uslyšel vetřelce, hned se jal chránit svůj majetek. Vyskočil z pod auta a popadnul Ramireze skrz okénko za oblečení. Ten ho varoval, že má zbraň, ale Pinonovi to bylo jedno a zloděje nepustil. R. R. se pokusil ujet, ale při boji skrz okénko nezvládl řízení a narazil do plotu. Majitel ho poté vytáhl ven z auta, ale Ramirez se vysvobodil a běžel ulicí dál. Tam narazil na 28 roků starou Angelinu De la Torres chystající se odjet ve svém autě. Té strčil hlavu do okénka a požadoval vydání klíčů s pohrůžkou, že jinak ji zabije. Žena začala křičet, což uslyšel její manžel a běžel jí na pomoc. Mezi tím soused Faustina Pinona, Jose Burgoin , který slyšel souboj o Forda Mustanga, zavolal policii. Ihned poté vyběhl ven a uslyšel další volání o pomoc, tentokráte od Angeliny De la Torres . Křikl na své dva syny a vydali se za napadenou ženou. Když se blížili, jeden z bratrů útočníka poznal a začal křičet, že je to vrah, Night Stalker! V tom vyběhl ze zahrady i manžel napadané ženy s kovovou tyčí v ruce. Ramirez se dal na útěk s oběma bratry a manželem paní De la Torres v patách. Ten ho po chvíli začal dohánět a zezadu ho tyčí udeřil. Vrah však jen klopýtnul a dál utíkal. Až po dalších desítkách metrů se muži opět podařilo Ramireze zasáhnout tyčí. Tuto ránu již vrah neustál a padnul k zemi. V tu dobu však již do ulice přijel hlídkový vůz a Ramirez se ihned přiznal, že je tím koho hledají. Podle některých zdrojů přímo prosil o zatčení, neboť dav, který se mezi tím shromáždil na ulici, ho chtěl lynčovat. R. Ramirez krátce po zatčení dne 31. 8 1985 Richard Ramirez byl obviněn ze 14 vražd a dalších 31 zločinů , spáchaných během své vražedné série. Po začátku přípravného řízení odmítl několik právních zástupců, až nakonec přijal zastupování od Daniela Hernandeze . Ten trval na konání soudního líčení v jiném místě než je Los Angeles, neboť podle něj nemohl být v tomto městě zaručen spravedlivý proces, protože každý vraha a jeho činy „znal“ a již měl o „Night Stalkerovi “ udělaný jasný obrázek. Ramirez také odvolal své přiznání a trval na své nevině. Navíc vyšetřování zdržoval velký počet trestných činů a různé námitky a žádosti ze strany Ramirezova právního zástupce. V průběhu přípravného řízení byla nakonec obžaloba snížena o jednu vraždu a k prvnímu hlavnímu líčení tak došlo až 21. července 1988 , kdy byla ustanovena dvanáctičlenná porota a Ramirez před ní předstoupil obviněn ze 13 vražd . Richard Ramirez u soudu Ve velice složitém procesu docházelo k průtahům, k mnoha problematickým situacím a k nejasným svědectvím (to bylo způsobeno také tím, že líčení probíhalo až 3 roky po zatčení). Menší paniku třeba vyvolala zpráva, že se Ramirez chystá zastřelit státního zástupce, který vede případ. Všichni účastníci řízení tak byli důkladně prohledáváni. Žádná zbraň se ale nikdy nenašla. Další zděšení (především mezi porotci a jejich náhradníky) vyvolal fakt, že se jedna z porotkyň nedostavila k řízení a byla nalezena zastřelená ve svém bytě. I v tomto případě byly úvahy, že vraždu řídil Ramirez ze své cely, mylné. Zavraždil ji totiž její agresivní přítel, který stejnou zbraní poté v hotelu spáchal sebevraždu a zanechal i dopis, ve kterém se doznal. Sám Ramirez se také hojnou měrou staral o sledovanost procesu, např. si jednou namaloval na dlaň pentagram a při příchodu vykřiknul: „ Hail Satan “. V průběhu přípravného řízení se sám označoval za „superzločince“ a prohlašoval, že miloval zabíjení a všechnu tu krev kolem. Většinou však v průběhu jednání jen seděl ve slunečních brýlích a pohupoval se na židli. Soudních slyšení se také účastnily houfy Ramirezových fanynek, které věřily v jeho nevinu, anebo se jim zdál zkrátka jen roztomilý. Každopádně 20. září 1988 byl Ramirez shledán vinným ze 13 vražd , 5 pokusů vraždy , 11 znásilnění a 14 vloupání . Svým obhájcům poté sdělil, že nebude prosit o život a nepokusí se zvrátit trest smrti, který mu hrozil, v doživotí. „Umírání mě neděsí. Budu v pekle se Satanem “, to byla jeho slova. Dne 3. 10. 1988 pak porota vyslovila způsob potrestání - devatenáctinásobný trest smrti v plynové komoře . Podle zdrojů tuto zprávu dokonce přijaly jeho ženské obdivovatelky s pláčem. Sám vrah, přítomný tomu všemu, odcházel ze soudní síně s úsměvem na rtech. Ještě předtím však soudu ve své řeči sdělil typicky temné a nejasné sdělení: „ Nechápete mě. Ani to od vás neočekávám. Nejste toho schopni. Přesahuji vaši zkušenost. Jsem mimo dobro a zlo. Noční legie, noční plémě, neopakuje chyby nočního tuláka a nemá slitování. Já se pomstím. Lucifer přebývá uvnitř každého z nás.“. Poté označil soudní úředníky za lháře, nenávistníky a parazitické červy. Když pak opouštěl soudní síň, pronesl k novinářům: „To je toho! Smrt byla vždy součást tohoto světa. Uvidíme se v Disneylan du.“. Ramirez ukazuje u soudu soudu dlaň s nakresleným pentagramem Od toho okamžiku pobývá Richard Ramirez v cele smrti státního vězení v San Quentinu v Kalifornii . Do cely mu chodí velké množství dopisů od fanoušků a někteří mu dokonce platili za návštěvy. Mezi nimi i novinářka Doreen Lioy , která poslala uvězněnému sériovému vrahovi během jeho pobytu za mřížemi přes 75 dopisů a také ho často navštěvovala. Ramirez jí pak v roce 1988 požádal o ruku a dne 3. října 1996 se ve věznici konala tiskem sledovaná svatba . Dnes již paní Ramirez, která stále věří v nevinu svého manžela, prý při návštěvách ve vězení musela často čelit houfu fanynek, které jí záviděly a minimálně jednou jí bylo z jejich strany vyhrožováno likvidací, pokud se nevzdá přízně vraha. I přes veškeré důkazy věří v jeho nevinu dodnes a dokonce měla prohlásit, že pokud bude Ramirez popraven, spáchá sebevraždu. Faktem však zůstává, že Richard Ramirez po neúspěšném odvolání u California Supreme Court z roku 2006, zůstal v cele smrti a čekal zde na svou popravu až do 7. 6. 2013 kdy zemřel na selhání jater . Doreen Lioy a Richard Ramirez Pomyslnou poslední tečkou za případem tohoto sériového vraha, je odhalení z roku 2009. V tomto roce byla rozluštěna 25 let stará, bestiální vražda z 10. dubna 1984 (3 měsíce před vraždou Jennie Vincow). Toho dne byla nalezena brutálně zavražděná devítiletá holčička jménem Mei Leung . Vrah ji zmlátil, znásilnil, pobodal a nakonec přivázal za ruce a krk k potrubí tak, že nohama nedosáhla na zem a uškrtila se. Její zubožené, polonahé tělo našel ještě téhož dne její osmiletý bratr, ve sklepě bytového domu, kde rodina bydlela. Vražda byla považována za rituální a satanistickou , když oběť byla nalezena v poloze "Krista", se špičkami nohou jen pár centimetrů visící nad zemí. Ač byla za dopadení pachatele otřesného zločinu vypsána vysoká odměna, případ se nedařilo dlouhá desetiletí objasnit. Až po znovuotevření případu v roce 2004, kdy se díky metodě analýzy DNA mohly porovnat vzorky nalezené na místě činu s těmi v databázi, se ledy pohnuly. Vzorek DNA odebraný z látky, kterou byla oběť přivázána k potrubí, odpovídala DNA Richarda Ramireze! Na látce se našla DNA ještě jednoho člověka (rovněž trestaný muž), tedy se spekuluje, že při této vraždě mohl mít Ramirez komplice, ale jelikož šlo o vzorek nekvalitní, policie toto nemohla s jistotou potvrdit a totožnost muže nebyla nikdy zveřejněna. Protože Ramirez v době odhalení již čekal v cele smrti, nikdy z tohoto zločinu nebyl obviněn, ale je mu s jistotou přičítán. Čili Richard Ramirez - nejméně 14 obětí! Navíc zavražděných s nesmírnou brutalitou a krutostí. Co dodat….. Mei Leung DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. DOKUMENTY: Richard Ramirez Part 1 of 5 Play Video Richard Ramirez Part 2 of 5 Play Video Richard Ramirez Part 3 of 5 Play Video Richard Ramirez Part 4 of 5 Play Video Ramirez Watch Now Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Share Channel Info Close Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze krimi knihy "Matematika zločinu", od autorky jménem Magdaléna Sodomková. Matematika zločinu - Magdaléna Sodomková Další knihy Název: Matematika zločinu Autor: Magdaléna Sodomková Nakladatelství: CPress Rok vydání: 2020, 205 stran Recenze: Zatím nenapsána. V roce 2012 napsal reportérce Magdaleně Sodomkové z Asie cizí muž, že prchá před českou spravedlností. Verdikt podle něj nebyl spravedlivý, a to kvůli chybě soudního znalce přezdívaného matematik zločinu. Zatímco po odsouzeném pátrají lovci lebek, reportérka spolu s dánskou dokumentaristkou Brit Jensen se snaží odhalit, kde se stala chyba. Zjišťují, že to zdaleka není poprvé, co se expert přepočítal. Stačí pár vzorečků a jste za mřížemi. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Temné radosti predátorů" - posledního dílu pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd" - jedinečného a rozsáhlého projektu, který mapuje historii tuzemské sexuální vraždy. Autor: Viktorín Šulc. Panoptikum sexuálních vražd 5 - Viktorín Šulc Název: Temné radosti predátorů - Panoptikum sexuálních vražd 5 Autor: Viktorín Šulc Nakladatelství: Epocha Rok vydání: 2023, 528 stran Recenze: Zatím nenapsána. Poslední díl pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd " - ojedinělého a mimořádně rozsáhlého projektu, mapujícího historii tuzemské sexuální vraždy . Pátý díl Panoptika se zabývá zločiny v časovém rozpětí let 1974 až 2017 . Rámec třinácti kauz je naplněn jak archivními případy tak těmi novejšími , dodnes upoutávajícími kriminalistické a forenzní experty rozměrem bestiality a mnohdy nečekaným, nikoli však úlevným rozuzlením. Poslední kniha , která ponese literární otisk legendy české kriminalistiky - plk. Jiřího Markoviče , který každou z kapitol uzavřel svými postřehy a vzpomínkami. Náš rozhovor s autorem knihy - ZDE . Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Inzerujte u nás online třeba umístěním reklamního banneru. Využijte zacílení a unikátní obsah. PROSTOR PRO VAŠI REKLAMU Jak jste si měli možnost přečíst v sekci „O webu“ , stránka serialkillers.cz je informačním blogem pro ty, které zajímá vše kolem tématiky sériových a dalších mnohonásobných vrahů. Našim cílem je zpracovat životní příběhy vrahů co nejpodrobněji a nejpravdivěji. Blog kromě detailně vypracovaných článků k jednotlivým případům obsahuje také recenze knih, databázi filmů a dokumentů, galerii, nebo také prostor pro diskuzi v rámci fóra. Na stránkách serialkillers.cz rovněž nově umožňujeme zájemcům inzerovat formou reklamních bannerů své služby nebo prodej produktů. Upřednostňujeme nabídky různých vydavatelství, filmových produkcí, kin, prodejců bezpečnostních řešení a podobně tematicky zaměřených inzercí s ohledem na obsah stránek. PODMÍNKY PRO INZERCI K prodeji jsou zatím dva reklamní prostory o velikosti vertical banner (120-300×600) v pravé a levé části na stránkách serialkillers.cz. Vaše reklama se bude zobrazovat nejen na hlavní stránce, ale i všech podstránkách. Dále je možnost umístění horizontálních bannerů (300-468x60) v jednotlivých článcích. Doba umístění reklamy je 30 dnů od vložení banneru na stránky (den kdy banner umístíme se nepočítá). Po uplynutí 30tého dne bude banner odstraněn, pokud se nedohodneme na dalším prodloužení. Znění a vzhled bannerů je na vás, což platí i o odkazu. Cena umístění banneru - dohodou. Případným zájemcům můžeme poskytnout statistiky návštěvnosti. Případně se dohodnout na dalších možnostech inzerce a individuálních podmínkách. Vyhrazujeme si právo odmítnou nabídky, které budou obsahovat nevhodný banner (moc bliká nebo narušuje vzhled stránky), nebo budou odkazovat na nevhodný obsah. Pokud máte zájem pošlete nám soukromou zprávu. Ideálně zároveň přiložte i předběžný reklamní text a odkaz na stránku, popřípadě odkaz na banner. Platba je možná převodem na účet, faktura samozřejmě není problém.

Recenze výborné knihy s názvem "Monstru podoben - Panoptikum sexuálních vražd 3". Autor: Viktorín Šulc, rok vydání 2019, 580 stran Panoptikum sexuálních vražd 3 - Viktorín Šulc Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Monstru podoben - Patoptikum sexuálních vražd 3 Autor: Viktorín Šulc Nakladatelství: Epocha s.r.o. Rok vydání: 2019, Praha, 580 stran Pravidelní návštěvníci našeho webu (případně naší FB stránky) již asi budou znát jak autora Viktorína Šulce , tak i jeho veledílo – Panoptikum sexuálních vražd . Dnes Vám představíme třetí díl této pentalogie (čtvrtý a pátý díl zatím nebyly vydány), který nese podtitul Monstru podoben . Jak jste si mohli všimnout, první dva díly (první díl ZDE , druhý ZDE ) od nás obdrželi nejlepší možné hodnocení a rovnou Vám prozradíme, že nejinak tomu bude i v případě tohoto dílu číslo tři. Zopakujme stručně plusy společné pro všechny tři knihy: zkušený autor a jeho erudice ohledně tématiky – široké znalosti v oblasti kriminologie, kriminalistiky, forenzní psychologie i forenzního lékařství; bohaté kontakty na soudní znalce, kriminalisty a další osoby, které se popisovanými případy v praxi zabývaly; autor vychází ze soudních a policejních spisů; vypsaný a velmi čtivý styl; zajímavé postřehy a úvahy ohledně zmiňovaných případů a krimi tématiky… To však není vše! Přidejme to, že kniha obsahuje četné výpovědi pamětníků, případně svědků zmíněných zločinů a také to, že každá kapitola je okomentovaná od legendy české (rep. československé) kriminalistiky, emeritního vyšetřovatele a později šéfa pražské mordparty – plk. Jiřího Markoviče ! Nejnovější díl navíc popisuje hlavně případy z 90. let (v knize však naleznete i mnoho starších případů), kdy autor pracoval jako krimi reportér, tedy s většinou případů přišel do styku brzy po tom, co se udály, tedy je vlastně sám pamětníkem a tím pádem má k nim hodně co říct… Co víc dodat? Asi to, že kniha má bezmála 600 stran, že případy jsou hojně komparovány s těmi staršími, a že některé jsou podány velice napínavě (ne nadarmo je titul v řadě knihkupectví k nalezení u "detektivek", nikoli u literatury faktu) …. A vůbec, čtenář si od podobného titulu více asi nemůže přát. Takto by zkrátka literatura faktu měla vypadat! Zbývá už jen nastínit obsah jednotlivých kapitol: prolog je věnován polemice ohledně znaleckých posudků; 1. kapitola mapuje některé neobjasněné vraždy z 90. let, kdy hlavní podezřelí většinou stačili spáchat sebevraždu; 2. následuje případ mladé ženy se zajímavým “backgroundem” obsahujícím problematickou výchovu, týrání zvířat a žhářství, která nakonec usmrtila vlastní dítě; 3. komparace dvou případů, které pojí prostředí hřbitova a podobnost pachatelů v řadě aspektů; 4. drsná kapitola popisující sedm případů vražd, kdy obětmi se staly děti; 5. kapitola o vraždách, kde oběťmi byly senioři, která obsahuje i sexuologickou pasáž o gerontofilii; 6. kapitola je o několika násilnících, kteří napadali neznámé, osamělé ženy; 7. kapitola popisuje velice zajímavý případ dvojnásobného vraha; 8. předposlední kapitola mapuje případ brutálního sériového znásilňovače, lupiče a vraha Alexandra Kravze; 9. a poslední kapitola zmiňuje několik „nesexuálních“ vražd, které na první pohled vykazovaly některé znaky možné sexuální motivace pachatele. Hodnocení? Jak už bylo uvedeno – jasná jednička! Myslíme, že celá pentalogie je životním dílem autora V. Šulce! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1

Přehled 9 nejhorších masových vražd v České republice a Československu. Nejhorší masoví vrazi v ČR a jejich případy. Masoví vrazi z ČR (řazeno chronologicky) Níže naleznete přehled 9 nejznámějších masových a záchvatových vrahů z Československa potažmo České Republiky. Franz Sandtner (3.1.1903 – 1.7.1927) Pětinásobný vrah František Sandtner usmrtil v noci z 9. na 10.4.1926 pět osob (3 dospělé, 2 děti) na samotě Doyscherhof u Rockendorfu (dnes už vesnička neexistuje). K tomu další dítě těžce zranil. Pachatel útočil pomocí sekery a kladiva. Motiv vražd byl zištný, Sandtner šel původně na samotu loupit, předem však vyzbrojený sekerou a kladivem. Tento mnohonásobný prvorepublikový vrah byl odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán 1.7.1927 oběšením. Josef Svoboda (1. 11. 1923 – 28. 2. 1967) Tento český tzv. spree killer („záchvatový vrah“) v noci z 27. na 28. února 1967 sekerou postupně usmrtil na dvou různých místech 7 osob včetně 5 svých dětí (4 synů a jedné dcery – krom jednoho ze synů byly všechny děti nezletilé). Poté pachatel spáchal sebevraždu skokem do lomu. Motivem jednání tohoto agresivního recidivisty byla msta partnerce, která se s ním chtěla rozvést. Olga Hepnarová (30. 6. 1951 Praha – 12. 3. 1975 Praha) Nejhorší česká masová vražedkyně, která 10. července 1973 najela v Praze 7 vypůjčeným nákladním autem značky Praga RN na chodník resp. tramvajovou zastávku Strossmayerovo náměstí (dnes ulice Milady Horákové) – s úmyslem zabít co možná nejvíce lidí. Jako svůj motiv uváděla „potrestání společnosti a vyrovnání si účtů s ní ". Její čin měl za následek usmrcení 8 lidí (tři na zemřeli místě, tři téhož dne v nemocnici a další dva zemřeli na následky svých zranění později). Dalších 6 lidí bylo těžce a 6 lehce zraněno. 12. března 1975 byla Olga Hepnarová popravena oběšením (šlo o poslední popravenou ženu v Československu). Vladimír Lulek (1951 - 2.2.1989) Pětinásobný vrah, který dne 22. prosince 1986 ve svém bytě v Předměřicích nad Labem ubodal manželku a 4 děti ( tři nevlastní - 10, 8, 7 let a jedno vlastní – 1,5 roku). Vražednému aktu předcházela hádka s manželkou. Pachatel (již čtyřikrát soudně trestaný recidivista) byl v podnapilém stavu. Při činu byla navíc pobodána a těžce zraněna sousedka, která se mu snažila v jeho konání zabránit. Lulek byl popraven 2. února 1989. Raif Kačar (1967 - 12.3.2009) V noci z 8.3.2009 na 9.3.2009 vstoupil Makedonec žijící v ČR, ozbrojený nelegálně drženou pistolí, do Sokolovny v obci Petřvald na Karvinsku, kde se právě konala oslava narozenin. Zde zastřelil svoji bývalou přítelkyni, její rodiče a současného partnera. Poté zbraň obrátil proti sobě a spáchal sebevraždu (na následky poranění zemřel v nemocnici až o čtyři dny později). Romana Zienertová (narozena 1975) 2.září 2011 zavraždila své 4 nezletilé děti v obci Široký Důl. Nejmladší tři děti(2 měsíce, 2 a 4 roky) usmrtila pomocí nože, když jim podřezala zápěstí a hrdlo. Nejstaršího syna (8 let) udusila za pomoci polštáře. Poté se pokusila spáchat sebevraždu, ale po včasném upozornění svého partnera byla zachráněna. Motivem činu byly údajně partnerské problémy. Nyní si odpykává trest odnětí svobody na doživotí. Antonín Blažek (1956 - 17. 2. 2013) Sedmapadesátiletý masový vrah Antonín Blažek 17. února 2013 úmyslně vyvolal výbuch plynu v panelovém domě ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde sám bydlel. Výbuchem zabil pět osob a 11 dalších zranil (z toho dvě osoby vážně). Těsně po činu zemřel i pachatel. Na Blažka byla v době činu vedena exekuce prodejem jeho bytu. Motivem trestného činu byla msta ostatním obyvatelům domu, s nimiž měl dlouholeté sousedské spory. Zdeněk Kovář (1952 – 24. 2. 2015) Tento třiašedesátiletý, doposud trestně bezúhonný, muž vstoupil dne 24. února 2015 kolem 12:30 do restaurace Družba v Uherském Brodě a zde dvěma legálně drženými pistolemi (samonabíjecí pistole CZ 75B a revolver Alfa vzor 820) zavraždil 8 osob (7 mužů, 1 ženu). K tomu jednu ženu těžce zranil. Poté zavolal do médií, mluvil o svých problémech a uvedl, že drží rukojmí. Když na místo dorazila policejní hlídka, muž na ni začal střílet a donutil tak policisty k ústupu. Poté pachatel s policií zhruba hodinu a půl komunikoval a vyjednával, než nakonec před vstupem ozbrojených složek do objektu spáchal sebevraždu. Motivem činu byla údajně msta na „společnosti“. V pozadí činu stojí kombinace osobních problémů pachatele, tak zřejmě i jeho špatný psychický stav. Zdeněk Kovář během vyjednávání stačil zavolat do redakce celostátní televize a redaktorovy si stěžoval právě na ubližování a šikanu od okolí a s tím spojenou lhostejnost úřadů. Na konci telefonátu sdělil, že proto se zařídí „po svém “. Co se týče osoby pachatele, byl okolím považován za podivína a psychicky labilního člověka. Jistě lze říci, že šlo o asociálního jedince, který v době útoku již 10 let nepracoval a nejčastěji pobýval doma. Žil se svojí manželkou, která údajně měla často se sousedy různé incidenty, kdy na ně často pokřikovala z okna a vykazovala znaky psychické poruchy. Náznaky psychické poruchy podle sousedů vykazoval i Zdeněk Kovář, nicméně podle dostupných zdrojů nebyl nikdy s žádnou psychickou nemocí léčený. Policisté manželský pár několikrát prověřovali ohledně přestupků proti veřejnému pořádku a občanskému soužití. Celkově lze pár popsat z pohledu svědků jako velmi problémový, i když vysloveně agresivní sklony ani jeden z manželů neprojevoval. Ohledně přípravy činu se názory různí, nicméně převažují náznaky toho, že se pachatel na masovou vraždu dlouhodobě a detailněji nepřipravoval. Vyplývá to např. z toho, že vytipování restaurace, kde útok provede, učinil až v den útoku. Toho dne totiž Kovář prošel postupně několik podniků a zaútočil až v tom, kde se mu zdál dostatečný počet hostů. V době spuštění masakru bylo v restauraci mezi 20-30 lidmi. Většině hostů se naštěstí podařilo uprchnout. Jeden z nich dokonce přečkal celý masakr schovaný na toaletě. Jde o druhou nejhorší masovou vraždu v Československé historii. Počet obětí na lidských životech je stejný, jako v případě masové vraždy spáchané Olgou Hepnarovou, nicméně počet zraněných byl po jejím činu vyšší. Ctirad Vitásek (1977 – 10. 12. 2019) Co do počtu obětí druhý nejhorší útok v dějinách České republiky , hned po výše popsané střelbě v Uherském Brodě v roce 2015, se odehrál 10. prosince 2019 . Toho dne v 7:15 vstoupil dvaačtyřicetiletý stavební technik ze Zábřehu v Ostravě, Ctirad Vitásek , do čekárny traumatologie ve Fakultní nemocnici Ostrava . Ozbrojený nelegálně drženou pistolí CZ 75 ráže 9 mm pak bez varování začal střílet na pacienty v čekárně, přičemž velice rychle v malém prostoru čekárny zasáhl 9 osob. Ze zasažených lidí nakonec zemřeli 4 muži a 3 ženy . Pouze dva zranění útok přežili . Pachatel po hrůzné masové vraždě z místa činu utekl. Jeho cesta vedla domů, kde matce sdělil, co udělal a řekl, že se jde zastřelit. Když jej policisté několik hodin od útoku za pomocí helikoptéry lokalizovali sedícího v osobním automobilu u obce Děhylov , muž ještě před jejich zásahem spáchal sebevraždu . Hlavní příčinou činu mohly být psychické problémy pachatele, který podle názorů odborníků mohl trpět hypochondrickou depresí či hypochondrickým bludem, tedy utkvělou představou, že je těžce nemocný a nikdo ho nechce léčit. Lidé trpící touto psychickou nemocí se vyhýbají návštěvě psychiatrie, jejíž návštěva byla doporučovana i Vitáskovi, protože mají pocit, že jim ošetřující lékař nevěří a jen se jich chce zbavit. Tím se dostáváme k pravděpodobnému motivu. Tím byla nějaká forma msty a vyjádření nespokojenosti právě s přístupem lékařů k jeho problémům. Ač šlo o útok na náhodné konkrétní cíle (pachatel obcházel různé čekárny), nebylo zřejmě náhodou, že je hledal v nemocnici, neboť právě s prací zdravotníků nebyl Vitásek spokojen. Nemocnice je rovněž tzv. „měkký cíl“ – tedy místo s vysokou koncentrací osob a s minimálním zabezpečení proti násilnému útoku. Spouštěčem činu mohlo být další negativní vyšetření, které nedopadlo dle představ Vitáska, a které se odehrálo v ostravské nemocnici jen pět dní před tragédii. Více o případu ZDE . Další články Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře