Výsledky vyhledávání

Úvaha reagující na pražskou masovou střelbu na FF UK a tématiku mediálního pokrytí podobných incidentů. Mediální pokrytí masových vražd (Zveřejněno: 22. 12. 2023) Včerejší tragická událost je v rámci ČR bezprecedentní věc. Ač si mnozí jistě vzpomenou na střelbu v Uherském Brodě (2015) či ostravské nemocnici (2019), na obdobné útoky nejsme jako společnost zvyklí (a buďme za to vděční!). Co však může být kvůli této výjimečnosti problémem, že my všichni asi nejsme z mnoha hledisek připravení něčemu podobnému čelit. Z hlediska emocí a psychiky, možná i z hlediska bezpečnostního, což jistě bude předmětem debat. Čemu se však chci v této stati či úvaze věnovat je mediální pokrytí, které rovněž patří do aspektů, kde můžeme být do budoucna připravenější (Tento text je pouhým zamyšlením jednoho člověka, nikoli hlubším rozborem daného problému, ale bych byl rád, kdyby se toho někdo zhostil). Samozřejmě hlad a touha po informovanosti bývají v případech tak extrémních událostí, jakou byla včerejší masová střelba, pochopitelné a očekávatelné. Média ze své podstaty nemohou pominout, zvlášť u tak extrémní události, co, kdy, kde a jak se stalo. Co však stojí za zvážení, je hloubka poskytovaných informací, četnost a míra mediálního pokrytí, tok informací z časového hlediska i celkový způsob informování o podobných událostech. Jeden z klíčových problémů spočívá v tom, že z řad masových vrahů existuje četná podmnožina, kterou k jejich hrůzným činům motivuje i určitá zvrácená představa a touha po slávě. Čehož se jim po spáchání masové vraždy bohatě dostává. Prakticky ihned po událostech je na ně upřena obrovská pozornost. Jsou sdíleny jejich jména, fotky, je detailně rozebírána jejich motivace a životní příběhy. K incidentům se rovněž vyjadřují i vrcholní politici a další osobnosti veřejného života. Děje se to prakticky okamžitě a probíhá nepřetržitě, on-line, čehož jsme svědky právě nyní, a v tomto duchu se nese klidně i řada dnů či týdnů po tragické události. A přesně toto vše pak může někdy inspirovat další problematické, narušené jedince, kteří touží střelce napodobit a rovněž si vydobýt tuto „nechvalnou slávu“. Toto bývá označováno za tzv. "copycat efekt" či "efekt nákazy". Americké studie naznačují, že čím větší mediální pozornosti se střelci dostane, tím pravděpodobnější bude událost inspirovat budoucího masového střelce. Jedna ze studií např. prezentuje, že po masové střelbě je zvýšená šance, že v příštích 13 dnech dojde k další. Jiné studie pak prezentovaly závěry, že mediální pokrytí masové střelby může zvýšit frekvenci střeleb na mnohem déle než zmíněné dva týdny. V době stále masivnějšího využívání sociálních sítí a v době, kdy grafický materiál z takových incidentů může pořídit prakticky kdokoliv a ihned sdílet na internetu, je rozsah a rychlost šíření takových záběrů a informací enormní, čehož jsme opět v tuto chvíli přímými svědky, což je z popsaných důvodů rizikové a může situaci ještě zhoršit. Dle amerických studií se mezi lety 2010 a 2017 některým masovým střelcům v měsíci následujícím po útoku dostalo větší pozornosti médií než nejslavnějším filmovým a hudebním hvězdám, případně profesionálním sportovcům. A to je opět to, po čem řada masových vrahů touží, a co je v kombinaci s jejich vadnou osobností (např. maligním narcismem) může dovést k naplánování a provedení podobného útoku, který se včera v ČR odehrál. Z toho důvodu řada organizací a kampaní (např. kampaň FBI a Texaské státní univerzity „Don’t Name Them “) vyzývá, aby sdělovací prostředky upíraly střelcům slávu tím, že o nich nebudou sdělovat tolik podrobností a místo toho budou směřovat pozornost k obětem či hrdinům tragickýxh událostí a jejich příběhům. Tyto výzvy také doporučují, aby se média zabývala masovými střelbami, aniž by jmenovala střelce nebo popisovala jejich životy či motivace, případně to činila s obezřetností a zdrženlivostí. Snížení pozornosti, která se masovým střelcům po činu dostává, pak má vést k tomu, že bude méně obsedantních fanoušků, kteří se budou toužit stát jejich napodobiteli. Pochopitelně ani sebepřísnější dodržování těchto zásad nemůže vést k vymizení fenoménu masových vražd, ale především v množině těch pachatelů, u nichž je hlavním hnacím motorem „sláva“, by to pomoci mohlo. Pochopitelně, sociologové, kriminalisté, kriminologové, forenzní psychologové a další by měli zločince a jejich zločiny studovat – ale hlavní je, aby nedocházelo ke glorifikování pachatelů tím, že jim bude poskytnuto příliš velké kvantum mediálního prostoru. Z tohoto důvodu se nedoporučuje sdílet jejich manifesty, dopisy, jejich příspěvky na soc. sítích a podobně. Poslední věc, která stojí za zmínku a úvahu. Dle policie existuje vážné podezření, že včerejší pražské masová střelba může mít stejného pachatele, jako dvojnásobná vražda v Klánovickém lese, která se odehrála 15. prosince. Bez ohledu na to, jestli se toto podezření potvrdí či nikoliv, musíme opět obrátit pozornost k mediálnímu pokrytí. Zaznamenali jste, kolik prostoru bylo zločinu v Klánovickém lese v posledním týdnu v médiích věnováno? Kolik různých rozhovorů, komentářů a článků bylo zveřejněno? Kolik bulvárních i seriózních médií tím takřka zaplnilo své titulní stránky? Kolik „zaručených“ informací sdíleli nejrůznější lidé, a jaký humbuk vyšetřování provázel? Dovoluji si tvrdit, že od vraždy Aničky Janatkové, kterou v roce 2010 hledala takřka celá republika, načež sledovala dopadení a sebevraždu jejího pravděpodobného vraha, v ČR nevídaná věc! Mělo toto pokrytí nějaký užitek? A mohlo to mít, či to dokonce mělo, nějaký efekt na konkrétní osoby? Ponechme tyto otázku v éteru… Co tedy teď? Na zítra je vyhlášený den státního smutku, pak budou Vánoce. Měli bychom tedy podle mého především nechat policii pracovat, tiše truchlit za ty, kteří o Vánocích nebudou moci být se svými blízkými, myslet na pozůstalé a nechat odeznít to zlé, co v nás tento zločin vyvolal. Však na analýzy a odpovědi na všechny otázky bude času dost. PS: Možná můžete namítnout, co to tu mudruje nějaký týpek, z webu, který se přesně těmto tématům věnuje. Sám jsem toto dilema nejednou řešil (naši pravidelní čtenáři asi ví). Rozřešení zatím nemám. Snažím se to však dělat i s vědomím výše uvedeného co možná nejseriózněji a vyvarovat se zbytečných chyb. Další články Copyright © 2009 - 2023 SerialKillers.cz Komentáře

Recenze knihy s názvem "Od Babinského po Kájínka". Autor: D. Prošková, rok vydání 2013, 240 stran Od Babinského po Kajínka - D. Prošková Koupit knihu Název : Od Babinského po Kajínka - 13 velkých kriminálních případů Autor : Denisa Prošková Nakladatelství : Euromedia Group k.s. Rok vydání : 2013, 240 stran Jak již název titulu napovídá, v knize je popsáno 13 českých kriminálních případů napříč historií, počínaje první polovinou 19. století a konče současností. Jde jak o notoricky známé případy jako např. vraždu Otýlie Vranské, sériové vraždy tzv. spartakiádního vraha či případ Jiřího Kajínka, ale v knize naleznete i neznáme případy (např. kapitola "Vraždící domy" popisuje zřícení rozastavěného domu v období 1. republiky, při kterém zemřelo 46 osob a několik desítel lidí bylo zraněno, nebo např. případ dvojnásobného vraha z přelomu tisíciletí, který se navíc dalších 5 lidí usmrtit pokusil). I přesto, že jde o prvotinu autorky v žánru krimi literatury faktu, jde o velice profesionální práci, kdy je uváděno mnoho relevantních podrobností, po kterých autorka jistě musela pracně porůznu pátrat. Vše je pak napsáno čtivě, do hloubky a s citem. Nechybí ani uvedení zdrojů, což překvapivě u mnoha podobných titulů chybí. Čili za mě dobrá práce! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Další knihy Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Komentáře

Recenze knihy "Legendy kriminalistiky 21. století", která popisuje 10 kriminálních případů po roce 2000. Autor - Miroslav Vaňura. Legendy kriminalistiky 21. stol. - Miroslav Vaňura Další knihy Název: Legendy kriminalistiky 21. století Autor: Miroslav Vaňura Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2019, 215 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: Krimiseriál ČT v knižní podobě nabízí pohled do zákulisí vyšetřování nejznámějších kauzt 21. století, např. tzv. heparinového vraha, šíleného lesního vraha či Američana, který zavraždil v Brně čtyři nevinné oběti – své hostitele. Odkrývá práci různých policejních složek od detektivů a operativců až po vyjednavače a seznámí čtenáře i s méně známými, ale o to děsivějšími případy vražd v kruhu rodiny. Případy přibližují vyšetřující policisté, příbuzní obětí, ale i sami vrazi. Unikátní fotodokumentace! Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Vraždy, sebevraždy, popravy slavných Čechů", která přináší příběhy tragického konce více než stovky slavných osobností české minulosti. Autro: Libor Budinský. Vrady, sebevraždy, popravy slavných Čechů - Libor Budinský Další knihy Název: Vraždy, sebevraždy, popravy slavných Čechů Autor: Libor Budinský Nakladatelství: MAYDAY Rok vydání: 2008, 215 stran RECENZE zatím nenapsána. Neobyčejně poutavá a objevná kniha přináší šokující příběhy tragického konce více než stovky slavných osobností české minulosti i současnosti. Od brutální vraždy Svatého Václava až po smutný dobrovolný ochod Karla Svobody. Od popravy Záviše z Falkenštejna, přes rozčtvrcení doktora Jesenia až po popravy českých vlastenců za druhé světové války. Tyto mrazivé fascinující příběhy Vás nejen zcela strhnou a jistě také se také dozvíte mnoho nového. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "BTK: Spoutat, mučit, zabít", která se věnujepřípadu amerického sériového vraha jménem Dennis Rader. Autor: H. Laviana, R. Wenzl, T. Potter. BTK: Spoutat, mučit, zabít - H. Laviana, R. Wenzl, L. Kelly, T. Potter Koupit knihu Název: BTK Spoutat, mučit, zabít - Sériová vrah ze sousedství Dennis Rader Autor: Hurst Laviana , L. Kelly , Roy Wenzl , Tim Potter Nakladatelství: JOTA Rok vydání: 2025, 384 stran Recenze: Zatím nenapsána. Sériový vrah Dennis Rader více než třicet let děsil kansaskou Wichitu . Veřejnosti i policii se vysmíval prostřednictvím dopisů, ve kterých se chlubil svými zločiny . Podepisoval je zkratkou BTK - „bind, torture, kill “ – spoutat, mučit, zabít " . Celých jednatřicet let se největším městem Kansasu plížilo monstrum, krvežíznivý sériový vrah, který mučil a zabíjel muže, ženy i děti . Když ho konečně chytili, celou zemi šokovalo, že vrahem je Dennis Rader: přátelský soused, oddaný manžel, nápomocný táta ze skautu a respektovaný příslušník církevní komunity. Hodnocení (1-5 jako ve škole):? Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Mehmet Ali Çayıroğlu - sériový vrah z Turecka, pozedřelý ze spáchání až 12 vražd v průběhu roku 2018, který byl v únoru 2021 odsouzen k několikanásobnému doživotí. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Mehmet Ali Çayıroğlu 11. 3. 2021 Mehmet Ali Çayıroğlu - turecký sériový vrah odsouzený v roce 2021 za pět vražd k několikanásobnému doživotnímu trestu odnětí svobody. Çayıroğlu je zatím spojován s 12 vraždami, ale ne všechny případy zatím došly do stádia obžaloby. Tento sériový vrah, recidivista, útočil na stařší osoby žijící na osamělých místech, poté, co předstíral, že si chce koupit jejich dobytek. Místo toho oběti otrávil nebo omámil, prohledal objekt, ukradnul cennosti a založil požár. Poté ještě ukradl dobytek. Çayıroğlu jakoukoli svou vinu popírá. Narozen : 1974 Nyní : doživotí Země :Turecko Počet obětí :5-12+ Unikal :méně než 1 rok Vražedná aktivita :2018 Přezdívka : "vrah žhář" V tomto článku se budeme věnovat velice čerstvému případu, který se odehrál teprve v roce 2018 , a který jen před pár dny došel k prvoinstančnímu rozhodnutí, proto nebude na naše poměry tolik podrobný a logicky ani ne zcela uzavřený. Přesuneme se v něm do Turecka , státu poměrně „nehojnému“, co se týká sériových vražd, ale přesto s občasnými velkými případy, jako je třeba ten, o kterém dnes bude řeč. Dne 25. února 2021 byl tureckým soudem vynesen rozsudek - pěti doživotních trestů + dalších 24 let vězení , pro šestačtyřicetiletého Mehmeta Ali Çayıroğlu , kterého soud shledal vinným z úmyslného usmrcení pěti lidí, když celkově je podezírán ze spáchání nejméně dvanácti sériových vražd ! Mehmet Ali Çayıroğlu Případ se započal odehrávat 19. ledna 2018 , kdy byl recidivista Çayıroğlu propuštěn z vězení , kde si odpykával trest za předchozí trestnou činnost. Na svobodě se příliš dlouho nerozkoukával a téměř ihned po propuštění si s kamarádem otevřel řeznictví (někde lahůdky) a koupil i malou farmu na chov zvířat ve vesnici Karacal v okrese Akkus . První vraždy se měl dopustit již 10. února 2018 , tedy ani ne měsíc po propuštění z vězení. Toho dne při požáru zemřela Sevima Semize(80) a její dcery Emine Semize(50) a Havvy Gülen(60) ve vesnici Samsun . Za pouhé dva týdny, konkrétně 24. února 2018 , zemřel ve svém domě i manželský pár Nuri a Lütfiye Usluoğlu . 22. července 2018 pak vyhořel dům osmašedesátiletého Sabri Güneşe . V obydlí byl nalezen mrtvý nejen majitel domu, ale i jeho syn Hasan(53) a jeho snacha Zahide Günes(59) . Poslední červencový den zemřeli ve svém domě na otravu plynem i Senai(54) a Ümit(56) Türediovi (za vraždu posledních 5ti jmenovaných byl Çayıroğlu v únoru odsouzen). Naopak, zproštěn viny byl v případě vraždy Dursuna Kurta(70) , postaršího muže, kterého Çayıroğlu znal, a který zemřel při požáru svého domu. "Proč bych ho měl zabít? Vždy mi pomáhal, byl pro mě jako otec, “ řekl u soudu Çayıroğlu . Ač pochybujeme, že mu toto někdo věřil, soudem musel být v tomto případě osvobozen pro nedostatek důkazů. Naopak v samostatném řízení bude muset ještě čelit nejméně obžalobě ze smrti Hasana Bayrama , který zemřel 13. července 2018 na otravu plynem ve svém domě v Akkuşi . K tomu probíhá vyšetřování minimálně ještě ohledně smrti jistého Şekera Köseoğlu , jehož mrtvé tělo bylo nalezeno v korytě potoka a vyhledávají se i další podobné případy. K vraždám mělo docházet mezi únorem a červencem 2018 v okrese Akkuş a Ünye (provincie Ordu ). Celkem zatím vyšetřovatelé mluví o dvanácti obětech . Mehmet Ali Çayıroğlu a sedm z jeho obětí Jak se na sériového vraha vlastně přišlo? Jako nezřídka v případech sériových vrhů – kvůli jiné trestné činnosti . Çayıroğlu byl totiž v roce 2018 zadržen jako podezřelý ve dvou případech vydírání (jinde krádež). V průběhu vyšetřování se však zjistilo, že toho má na svědomí mnohem víc. Jaký byl vrahův modus operandi ? Muž si nejprve vytypoval vhodnou oběť. Většinou šlo o starší lidi , kteří žili na odlehlém místě a působili na něj dosti bezbranně , a u kterých očekával, že by mohli mít dostatek peněz . Poté tyto osoby oslovil pod záminkou koupě dobytka pro svůj obchod a objekt si obhlédnul. Když se později dostavil zpět na místo, byl převlečený do vojenských barev a na své oběti zaútočil. Většinou je spoutal plastovými pouty a otrávil benzínem či plynem . Podle jednoho zdroje někdy použil i střelnou zbraň. Poté obydlí prohledal a odcizil všechny cennosti , jako jsou peníze, zlato, šperky a dobytek. Poté většinou dům podpálil i, s někdy ještě žijícími, obětmi uvnitř. Podle médií byla většina úmrtí původně považována za nehodu , protože se zdálo, že lidé zemřeli při domácích požárech nebo při náhodném úniku plynu. Çayıroğlu si dokonce někdy před samotným zabitím pořídil snímek obětí na svůj mobil, což později pochopitelně posloužilo jako důkaz obžaloby. Dům sériového vraha Tím se dostáváme k důkazům, kdy proti němu nesvědčili jen tyto fotografie, ale i ukradený dobytek spolu se třemi brokovnicemi , mobilními telefony a dalšími předměty ukradenými obětem, které byly nalezeny v jeho domě. Dva přeživší po jeho útoku údajně policii také řekli, že Çayıroğlu měl dva komplice, kteří mu pomáhali přepravovat ukradená zvířata, ale k tomuto se nám nepodařilo dohledat žádné další informace. Çayıroğlu v doprovodu policie Sám Çayıroğlu pak během soudního řízení , konanému vzhledem k omezení kvůli COVID-19 přes videokonferenci, jakoukoli vinu popřel . Při slyšení se údajně dokonce rozplakal a prohlásil se za zcela nevinného. "Nemám nic společného s těmi zločiny. Kdybych byl takový násilný psychopat, zabil bych kohokoli ve vězení… Nikoho jsem nezabil, nejsem takový člověk. Kdybych chtěl někoho zavraždit, zabil bych ty, kterým dlužím peníze, “ obhajoval se před soudem. Jeho chabá obhajoba neměla v souboji se silnými důkazy šanci a muž vyfasoval několikanásobný doživotní trest a doufejme, že se již nikdy na svobodu nedostane. Vždyť od jeho posledního propuštění z vězení neuplynul ani půl rok a on stihnul zavraždit více než 10 lidí! Ještě k modu operandi . Řadě čtenářů možná jistě v mnohém připomněl jeden český případ sériových vrahů… Ano, řeč je samozřejmě o vraždícím manželském páru Daně a Jaroslavu Stodolových . Ti v letech 2001-2002 oloupili a zavraždili nejméně osm osob . Shodný byl nejen motiv – peníze, výběr obětí – senioři, ale i maskování vražd jako nešťastných náhod (případně sebevražd), včetně využití požáru či plynu ! Podobné je rovněž to, že se v obou případech pachatelé do domovů obětí dokázali dostat lstí - bez použití násilí , a že své oběti dokázali před usmrcením ovládnout , když je často znehybnili, a poté mezi nimi a obětmi probíhala určitá interakce , než došlo k samotné vraždě. A v neposlední řadě, naštěstí, v obou případech je stejný i následný osud krutých pachatelů – doživotní vězení ! Mehmet Ali Çayıroğlu Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Žebříček 20 nejdéle aktivních sériových vrahů. Který vrah unikal nejdéle? Andrej Čikatilo, Michail Popkov? Nebo někdo úplně jiný? Dozvíte se v článku. 20 Nejdéle aktivních sériových vrahů - díl 2 Než se vrhnu na samotný předmět článku, kterým je žebříček 20 nejdéle aktivních sériových vrahů, asi by bylo lepší vysvětlit, o co mi vůbec šlo. Co jsem porovnával a snažil se zkoumat, které sériové vrahy jsem vzal při tvoření „žebříčku“ v potaz, a které naopak nikoli. (koho teoretické úvahy a „formality“ nezajímají, může samozřejmě hned přeskočit k samotnému „žebříčku“, ale doporučuji přečíst) V tomto článku jsem se zaměřil na nejdéle aktivní, avšak dopadené sériové vrahy. Tedy zaprvé jsem se vyhnul všem „Zodiacům“, „Jack The Ripperům“, „Jack The Stripperům“, „vrahovi z Long Islandu“ a podobně. To proto, že v jejich případě by šlo převážně o domněnky. Také jsem nezahrnul jeden typ sériových vrahů a to tzv. „anděly smrti“ („angel of death“) či „vrahy z milosti“ („angel of mercy“)– čili zjednodušeně řečeno vrahy z nemocničního prostředí jako byli například Harold Shipman, Donald Harvey, Charles Cullen či Michael Swango a další(v ČR např. Petr Zelenka). Tuto skupinu jsem vynechal, protože odhalení takového vraha (resp. vůbec odhalení, že k vraždám dochází), dopadení a usvědčení je velice náročné (vzpomeňte třeba jen na nedávný případ zdravotní sestry z Rumburka), a proto řada z nich vraždila deset let a více (dokonce všichni výše příkladem zmínění – krom Zelenky) Tedy by tvořili jádro „žebříčku“, což by nebylo dle mého názoru tak zajímavé. Nicméně zmínit jsem je v tomto ohledu musel. Původně mělo jít jen o strohý seznam pěti či deseti NEJ zakončený tím vrahem, který byl aktivní a tedy unikal spravedlnosti nejdéle. Kraťoučký článeček chtělo by se říct. Ona k takto jednoduché práci svádí kolonka „vražedná aktivita“ či „vražedné období“ („Span of killings“), která je uváděna např. na wikipedii, ale také v mnoha zahraničních webech a publikacích týkajících se sériových vrahů. Jenže, tato kolonka je běžně vyplňována naprosto jednoduchým způsobem bez podrobnějšího zkoumání případu. Pouze na základě data první a poslední vraždy spáchané daným pachatelem. Jenže je doba vražedné aktivity úplně to samé jako rozpětí mezi první a poslední vraždou? Já právě v tom zjednodušení spatřoval problém. Pokud totiž „vražednou aktivitu“ vyjádříme výše uvedeným zjednodušeným způsobem, pak jako déle aktivní sériový vrah „vyjde“pachatel (A), který například v mládí spáchá jednu vraždu, poté je za ní na mnoho let (např. 15) uvězněn, po propuštění v krátkém sledu spáchá jednu, dvě či několik vražd, po kterých je záhy (v řádu měsíců) dopaden a pak už zpravidla odsouzen na doživotí či k trestu smrti. Zatímco pachatel(B), který je (z prespektivy vraha) úspěšnější, spáchá X vražd, uniká policii a děsí veřejnost v rozpětí např.10 let, a až pak je dopaden a odsouzen rovnou k smrti či na doživotí, „vychází“ jako aktivní po kratší dobu.Asi každý cítí mezi modelovým případem A a B rozdíl….a určitou disproporci v tom uvést bez dalšího, že vražedná aktivita pachatele A byla 15 let, zatímco pachatele B pouze 10. Takže stejně jako jsem nechtěl, aby jádro seznamu činilo pět, deset SV typu „angel of death“, nechtěl jsem ani, aby jádro tvořili SV, recidivisté, kteří strávili převážnou část života za mřížemi za dřívější vraždu (vraždy) a v krátkém mezidobí mezi propuštěním a opětovným uvězněním spáchali nějakou či nějaké další. I přesto, že mezi první a poslední jejich vraždou uplynulo třeba i 30 let. Takže ani tyto jsem nezahrnoval. (Nejznámější takové případy: Peter Kurten – první doložená vražda se stal v roce 1913, poté byl za jiné trestné činy uvězněn na 8 let až do roku 1921, další doložené dokonané vraždy se staly mezi lety 1929 - 1930, dopaden byl v roce 1930; Arthur Showcross – v průběhu roku 1972 zavraždil 2 malé chlapce, za to odsouzen na 25 let, podmínečně propuštěn v roce 1987, poté mezi 1988-1989 zavraždil 12 žen, dopaden v lednu 1990; Jack Unterweger: První spáchaná vražda 1974, za to odsouzen na doživotí, podmínečně propuštěn 1990, poté během necelých 2 let usmrtil minimálně 9 žen, než byl finálně dopaden) Šlo mi spíše o pachatele, „rekordmany“, kteří dokázali vraždit po dlouhé roky, děsit třeba i celý stát a unikat policii i přesto, že po nich s vypětím všech sil a prostředků pátrala. Nebo dokázali být tak nenápadní, že ani nebylo zřejmé, že několik obětí má na svědomí jeden sériový vrah. Mimochodem abych vytvořil níže uvedený „žebříček 20 NEJ“ a odfiltroval ty „nežádoucí“, musel jsem detailněji prostudovat cca 60 případů. Pozor! Ne 60 případů ze všech SV, ale 60 z těch, kde to podle kolonky „Span of killings“ vypadalo nadějně, což bylo opravdu pracné. Jak ze všeho výše uvedeného vyplývá, stejně tak jako se může lišit u jednotlivých sériových vrahů jejich dětství, vražedný vývoj, modus operandi, motiv, signatura atd., liší se i jejich vražedná aktivita a to nejen svojí délkou, ale i změnami ve frekvenci vraždění a různými pauzami v čase, ať už způsobenými objektivními či subjektivními příčinami. Někteří z níže uvedených například jednoduše vraždit začali a nepřestali, do doby než byli odhaleni, nebo dokud nebyli dopadeni za jiný trestný čin. Jiní zas v průběhu času svoji vražednou aktivitu podstatně omezili, nebo si na roky daly pauzu, aby po ní opět vraždit začali, další dokonce s vražděním úplně přestali bez zjevných objektivních příčin, ale dopadeni byli třeba až za další dlouhé roky. Ač se tedy u některých sériových vrahů shodovala doba délky vražedné aktivity a doba, po kterou daný vrah unikal policii, u mnohých se tyto časové ukazatele lišily. Abych toto tedy vůbec mohl alespoň nějak kvantifikovat a rozlišit, koho do „žebříčku“ zařadím a koho ne, rozhodl jsem se nakonec stanovit u každého z vrahů dvě období: a) délku vražedné aktivity (čili období, od první spáchané vraždy do poslední spáchané vraždy a to bez ohledu na frekvenci vražd – s tím, že pokud byl dotyčný mezitím například uvězněn (za jakýkoli trestný čin – zkrátka přestávka z objektivních příčin), dobu věznění (či dobu trvání jiné objektivní překážky) jsem do výše stanovené doby nezapočítal, b) dobu, po kterou unikali spravedlnosti (čili dobu, po kterou od spáchání první vraždy unikali polici, aniž by byla odhalena jejich vražedná série – pokud mezitím byli odsouzeni za některou z vražd (nikoli za jiný trestný čin!), dobu od první vraždy do dopadení jsem sečetl a po spáchání první vraždy po propuštění z vězení začal opět počítat do dalšího dopadení, atd. – pak udělal součet). Ještě bych chtěl podotknout, že jsem vycházel z běžně dostupných zdrojů, tedy internetu a literatury, takže níže uvedený seznam zahrnuje jen ty „známější“, popsané případy. Domnívám se, že téměř jistě na světě existovaly i další případy extrémně dlouhého vražedného období či unikání spravedlnosti, bohužel nebyl popsány. A jelikož šlo leckdy mezi jednotlivými pachateli o pouhé měsíce či rok, dva rozdílu ve výši stanovených dob, navíc použité zdroje nejsou často přesné (ostatně bez tak jsem posuzoval hlavně množinu vražd prokázaných a u sériový vrahů, obzvláště těch dlouho aktivních, se často předpokládá, že procento neprokázaných vražd není bezvýznamné), tak jsem se striktně nedržel toho, abych vybral ty NEJ, ale snažil se vybrat z těch NEJ ty nejzajímavější. Proto se například do seznamu nedostal Jeffrey Dahmer (vražedná aktivita 13let – 17 obětí), protože nejen, že už je na těchto stránkách jednou detailně zpracován, ale navíc mimo své první vraždy spáchal všechny až mezi lety 1987-1991, a k tomu i tak by se se svými třinácti lety vražedné aktivity „krčil“ až ke konci tohoto „žebříčku“. Ano! Jak sám čtenář níže uvidí, ani třináct let vražedné aktivity a unikání policii by na některé z vyšších umístění v „žebříčku“ prostě nestačilo… 9. John Floyd Thomas, Jr. Narozen : 26. července 1936 ( 80) Dnes (k datu 10. 3. 2017): 80 let, odpykává si trest odnětí svobody na doživotí První spáchaná vražda : listopad 1972 (36 let) Poslední spáchaná vražda : červen 1986 (49 let) Dopaden : 31. března 2009 Vražedná aktivita : 14let Unikal : 36,5 roků Počet obětí : 7 - 20 Druhý díl začínám a na deváté místo řadím sériového vraha z USA, který působil v americkém státě Kalifornie, z čehož pramení jeho přezdívka „The Westside Rapist“(„Znásilňovač za západu“ – vím, překlady přezdívek zní někdy krkolomně a nepřirozeně, ale uvádím kvůli čtenářům, kteří nevládnou angličtině). Tento pachatel se zaměřoval na starší ženy, které napadal v jejich domovech, načež je znásilnil a nakonec udusil většinou za použití polštáře či deky. Takto vysoko v žebříčku se umístil díky tomu, že od své první spáchané vraždy unikal policii neuvěřitelných 36,5 let!!! Z nich byl sice mezi lety 1978 – 1983 uvězněn, ovšem nikoli za vraždu, ale „pouze“ za znásilnění. Jako délku období vražedné aktivity uvádím 14 let, neboť i když byl dopaden až v roce 2009, poslední prokázanou vraždu spáchal v roce 1986. Nicméně jde jen o orientační číslo, protože ač byl oficiálně odsouzen za 7 dokonaných vražd, policisté ho podezírají až z 20 vražd spáchaných v 70. a 80. letech. Jak už bylo uvedeno, k jeho zadržení došlo 31. března 2009 a to na základě poskytnutého vzorku DNA. Výměnou za doznání byl ušetřen trestu smrti a odsouzen k doživotnímu odnětí svobody bez možnosti propuštění. 8. Lonnie David Franklin, Jr. Narozen : 30. srpna 1952 Dnes (k datu 10. 3. 2017): Je mu 64 let, čeká na vykonání trestu smrti První spáchaná vražda : 10. srpna 1985 (32 let) Poslední spáchaná vražda : 1. ledna 2007 (54 let) Dopaden : 7. července 2010 Vražedná aktivita : 18, 5 let Unikal : 24,5 let Počet obětí : 10 – 25+ Osmé místo a na něm další americký sériový vrah, který působil především v Los Angeles v Kalifornii. Franklin je odpovědný za nejméně deset vražd a jeden vražedný pokus. Podezřelý je však až z pětadvaceti mordů. Jako heterosexuální sexuální sériový vrah se zaměřoval výhradně na ženy, pouze jednou jeho domnělou obětí byl muž (přítel jeden ze zavražděné – možný svědek) – za tuto vraždu však nakonec odsouzen nebyl, jelikož chyběl důkaz v podobě DNA. Téměř všechny oběti usmrtil prostřednictvím palné zbraně s ráží 6mm, zbytek uškrtil. Většinu tvořily prostitutky, řada z jeho obětí byla závislá na drogách. Nahé ostatky usmrcených žen odvážel v odpadkových pytlích a zanechával v zanedbaných částech města.L. D. Franklin získal za své aktivní období postupně dokonce dvě přezdívky. První byla „South Side Slayer“ („Vrah z jihu“) – kvůli převážném výskytu jeho prvních obětí, no a v roce 2002 mu byla přiřknuta přezdívka „Grim Sleeper“ neboli „Krutý spáč“ (pozn. autora – ještě jednou - nejraději byl přezdívky nepřekládal, ale třeba pro ty, kteří AJ ovládají ještě méně než já to není od věci…). Touto druhou přezdívkou se plynule dostávám k jeho vražedné aktivitě. První doloženou vraždu spáchal v roce 1985, dvě další přidal v roce 1986, 3 v roce 1987 a 2 v roce 1988. Na rok 1988 připadá i zmíněný pokus o vraždu. A teď pozor, další ženu prokazatelně usmrtil až v roce 2002! Čili za 14 let. Proto výše uvedená, „nová“ přezdívka – „Grim Sleeper“. Poté se dopustil vraždy ještě v roce 2003 a poslední až v roce 2007. Můžeme se pouze domnívat, zda ona 14 letá pauza byla způsobena neúspěšnou vraždou v roce 1988, či se v mezidobí pouze nepodařilo tomuto muži další smrtící útoky přiřadit a prokázat. Uvedu jen, že Losangelští detektivové se přiklání spíše k druhé variantě. Pauzu mezi lety 2003 – 2007 lze vysvětlit lépe – v 2003 odsouzen za jiný trestný čin ke kratšímu trestu odnětí svobody a 3 roky byl buď ve vězení nebo pod probačním dohledem(tyto 3 roky z délky vražedné aktivity odečítám). Abych byl úplný, ve vězení byl poprvé v roce 1989, ale pouze na kratší dobu – v trestním rejstříku měl do roku 2010, kdy byl konečně zadržen za trestný čin vraždy, jen 2 krádeže, jedno napadení a jedno ublížení na zdraví. Lonnie David Franklin jr. byl 10. srpna 2016 Los Angelským Superior Court odsouzen k trestu smrti za každou z obětí.Zajímavostí je, že stejně jako další dva vrazi z této TOP 20 si také rád fotil ženy, včetně obětí, a fotografie uchovával. Po dopadení bylo u něj nalezeno mnoho fotek nahých žen. 7. Karl Denke Narozen : 12. srpna 1870 Zemřel : 22. prosince 1924 První spáchaná vražda : 1903 (33 let) Poslední spáchaná vražda : 1924 (54 let) Dopaden : 20. prosince 1924 Vražedná aktivita : až 21 let Unikal : až 21 let Počet obětí : 30 – 42+ Německý sériový vrah, který byl činný v období kolem 1. světové války v té době pruském (respektive později německém) městě Münsterbergu ve Slezsku (od roku 1945 až do dneška nese město název Ziębice a nachází se v Polsku – odtuď přezdívka „Kanibal ze Ziębice“). Některé zdroje uvádí, že vraždit začal již v roce 1903, jiné, že až v roce 1909 (údajně si vedl záznamy o spáchaných vraždách a první se datuje k 21.2.1903 – proto pravděpodobnější je první datum) jisté však je, že nepřestal vraždit až do svého zatčení 20. 12. 1924 (ostatně i poslední záznam v jeho zápisníčku obsahoval datum 20. 4. 1924). Čtyři dny před Štědrým dnem roku 1924 se z jeho domu podařilo uprchnout tulákovi, na kterého Denke zaútočil sekerou. Přesně to také odpovídalo jeho modu operandi. Tento varhaník z místního kostela si za oběti vybíral bezdomovce a tuláky (především muže, ale i několik žen), které pak zval do svého domu, kde je zavraždil a maso z jejich těl buďto sám konzumoval, nebo prodával na trhu jako maso zvířecí. Takto usmrtil v průběhu svého vražedného období nejméně 30, ale pravděpodobně až 42 obětí. Jelikož dva dny po svém zatčení spáchal v cele sebevraždu oběšením, přesný motiv (zda šlo o zištný, sexuální či jiný) jeho zločinů se nepodařilo přesně objasnit. 6. Serhiy Tkach (česká verze jména: Sergej Tkač) Narozen : 12. září 1952 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 64 let, odpykává si doživotní trest První spáchaná vražda : 1984 (32 let) Poslední spáchaná vražda : 2005 (53 let) Dopaden : srpen 2005 Vražedná aktivita : 21 let Unikal : 21 let Počet obětí : 29 - 100 Na šesté místo řadím sovětského (po rozpadu SSSR ukrajinského) sériového vraha, který byl odsouzen za 29 vražd a 11 vražedných pokusů. Podezřelý je však ze spáchání až více než stovky úmyslných usmrcení! Tzv. „Pologovský maniak„, jak byl nazýván, si za oběti vybíral především dívky a mladé ženy ve věkovém rozmezí 8 – 18 let. Ty usmrcoval udušením ze zardoušení, některé z nich znásilnil a někdy následně dále sexuálně manipuloval s jejich těly. První doloženou vraždu spáchal v roce 1984 a s vražednou aktivitou nepřestal až do roku 2005, kdy byl zatčen. Při absenci trestu smrti byl pochopitelně odsouzen k doživotnímu odnětí svobody. 5. Joachim Kroll Narozen : 17. dubna 1933 Zemřel : 1. července 1991 První spáchaná vražda : 8. února 1955 (21 let) Poslední spáchaná vražda : 3. července 1976 (43 let) Dopaden : 3. července 1976 Vražedná aktivita : 21,5 let Unikal : 21,5 let Počet obětí : 8 – 20+ Páté místo patří německému sexuálnímu sériovému vrahovi přezdívanému „Zrůda z Porúří“ či „Kanibal z Rúr“,který byl odsouzen k doživotí za 8 dokonaných vražd a jeden vražedný pokus. Velice pravděpodobně však usmrtil 14 a více osob (možná až 20). Za oběti si vybíral téměř výhradně (mimo jednoho muže a jedné starší ženy) mladé ženy a děti. Způsoby usmrcení měnil (rdoušení, škrcení, ubodání, v jednom případě utopení). Rovněž se na některých svých obětech dopouštěl ofenzivního čtvrcení a kanibalismu. Pauzy mezi jeho jednotlivými vraždami trvaly někdy i několik let, a to především proto, že pachatel věnoval vyhledávání „objektů“ a situací vhodných pro atak mnoho času a dokázal odložit útok, pokud pro něj nebyly vhodné podmínky. Tvrzení ohledně délky vražedných pauz lze ovšem brát s určitou rezervou, neboť se předpokládá, že řada trestných činů vraždy mu nebyla prokázána nebo s ním nebyla vůbec spojována. Ač by se na základě zmínky o času stráveném slíděním po obětech a hledání nejlepších příležitostí pro útok, s připočtením doby unikání policejním orgánům mohlo zdát, že šlo o velice mazaného vraha, jedním ze specifických znaků tohoto pachatele byla naopak jeho velmi nízká inteligence. 4. Rober Lee Yates Narozen : 27. května 1952 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 64 let, čeká na výkon trestu smrti ve Washingtonské státní věznici Walla Walla První spáchaná vražda : 13. července 1975 (23 let) Poslední spáchaná vražda : 13. října 1998 (46 let) Dopaden : 18. dubna 2000 Vražedná aktivita : 23 let Unikal : 25 let Počet obětí : 13 - 16 Těsně pod „stupně vítězů“ zařazuji amerického sériového vraha, tzv. „Spokane Serial Killer“ neboli „sérového vrah ze Spokane“ odsouzeného k trestu smrti za 13 vražd a jeden vražedný pokus. Yates útočil téměř výhradně na prostitutky. S nimi míval často sex, někdy s nimi užíval i drogy. Všechny své oběti usmrtil pomocí palné zbraně ráže 0,25mm. Svých prvních dvou vražd se dopustil v jeden den roku 1975 (oběti student a studentka), které zastřelil, když byli na pikniku u jezera. V roce 1977 narukoval do armády, účastnil se mnoha zahraničních misí a vystoupil z ní až v roce 1996. Není doloženo, že by po první dvojnásobné vraždě po dalších 13 let spáchal nějakou další. Až v průběhu roku 1988 usmrtil jednu prostitutku a jednu se zavraždit pokusil. Po odchodu z armády v roce 1996 pak začal vraždit vysokou frekvencí a během tří let mezi 1996 – 1998 spáchal dalších nejméně 10 dokonaných útoků. 3. Volker Eckert Narozen: 1. července 1959 Zemřel : 2.července 2007 První spáchaná vražda : 7. května 1974 (14 let) Poslední spáchaná vražda :2. listopadu 2006 (47 let) Dopaden : 17. listopadu 2006 Vražedná aktivita : 26, 5 let Unikal : 32, 5 let Počet obětí : 6 – 9+ Místo třetí - německý sériový vrah, který však díky své profesi řidiče náklaďáku páchal své zločiny napříč Evropou. Nedotčena nezůstala ani Česká republika, kde byl podezříván minimálně z jedné (tělo bylo nalezeno v západních Čechách poblíž dálnice), ale podle některých zdrojů až ze tří vražd. Jako oběti si vybíral ženy, především prostitutky, které poté znásilňoval a škrtil. S počtem obětí je to problematické, neboť Eckert spáchal sebevraždu v cele dříve, než se případ stihl dostat k soudu, tedy oficiálně nelze uvést v kolika případech existovaly přesvědčivé důkazy (zajímavostí je, že sebevraždu spáchal v noci v den svých 48. narozenin – údajně hlavně proto, že se od něj odvrátila i jeho sestra). Nicméně některé zdroje uvádí, že byl obviněn ze spáchání 19 vražd mezi lety 1974 - 2006! Další zdroje zas uvádějí, že byly nalezeny důkazy (či se dokonce přiznal) „pouze“ ke spáchání 9 (jinde 6) vražd, přičemž u několika dalších existovalo silné a důvodné podezření. Jedním ze specifických znaků tohoto pachatele je, že měl silný fetiš na ženské vlasy, které ho již od dětství vzrušovaly. Rovněž, je zajímavé, že si jako památku pořizoval fotky svých obětí a dalších žen (fotky pak byly nalezeny v jeho kamionu). Dopaden byl díky záznamu kamery z parkoviště, kde byl viděn se svojí poslední obětí. S délkou vražedné aktivity je to v tomto případě složitější. První vraždu spáchal již v roce 1974 ve svých necelých 15 letech, kdy uškrtil svoji spolužačku. Vraždu úspěšně fingoval jako sebevraždu oběšením. Dalšího usmrcení cizí osoby se možná dopustil až v roce 1987, kdy bylo nalezeno tělo mladé ženy pohozené v lese poblíž Plauenu, kde vyrůstal a toho času bydlel – z této vraždy je však pouze podezírán. Od roku 1988 do roku 1994 byl ve vězení za napadení dvou žen. A opravdu aktivní období měl pak až mezi lety 2001-2006 (někde uvedeno od r.1999 – což je rok, kdy se začal živit jako dálkový řidič).V tomto období stihnul minimálně 5, pravděpodobněji 8 a možná ještě více vražd v několika evropských státech. 2. Nanny Hazel Doss Narozena : 4. listopadu 1905 Zemřela : 2. června 1965 První spáchaná vražda : 1927 (22 let) Poslední spáchaná vražda : 1953 (48 let) Dopadena : 1953 Vražedná aktivita : 26 let Unikala : 26 let Počet obětí: 1 - 11 Druhé místo v tomto žebříčku TOP20 nejdéle aktivních sériových vrahů patří ženě. Je jí americká sériová vražedkyně, travička, která byla přezdívána také jako „chichotající se Nanny“ (Giggling Nanny)“ nebo také „černá vdova“ (The Black Widow)“. Nanny Doss se v roce 1954 přiznala k usmrcení 11 osob. Jejími oběťmi se stali 4 manželé, 2 děti, 2 sestry, matka, tchýně a vnuk. I přes své přiznání však byla souzena pouze za jedinou vraždu, a to tu poslední z roku 1953. Kvůli ní se na její sérii přišlo a důkazy zde byly nejsilnější. Tehdy usmrtila svého pátého manžela obrovskou dávkou arseniku. I za tuto jedinou vraždu byla v roce 1955 odsouzena k doživotnímu vězení. Motivy jejích činů byly jak zištné, kdy si nechala proplácet pojistky manželů, tak osobní, kdy se například mstila a řešila svoji nenávist či nepohodlnost zavražděných osob. 1. Dennis Rader Narozen : 9. března 1945 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 71 let, odpykává si doživotní trest v nápravném zařízení El Dorado v Kansasu První spáchaná vražda : 15. ledna 1974 (28 let) Poslední spáchaná vražda : 19. ledna 1991 (45 let) Dopaden : 25. února 2005 Vražedná aktivita : 17 let Unikal : 31 let Počet obětí: 10 + Jako pomyslného „vítěze“ mého zkoumání sem nakonec vybral novodobého amerického sériového vraha, který jistě patří mezi ty nejznámější. Je jím Dennis Rader, známý také pod přezdívkou „B.T.K killer“ ( zkratka „BTK“ odkazuje na jeho signaturu „Bind, torture, kill“– čili „spoutat, mučit, zabít“). Své první doložené vraždy a také té nejděsivější se dopustil v roce 1974 a to hned na 4 obětech (členové jedné rodiny včetně dvou dětí), které brutálně usmrtil v jejich domě. V průběhu roku 1974 pak zabíjel ještě jednou. V následujících letech vraždil následujícím tempem: 1977 – 2 vraždy, 1985 - 1 vražda, 1986 – 1 vražda, 1991 – 1 vražda. Další vraždu měl údajně naplánovanou na závěr roku 2004, dokonce už stalkoval svoji oběť. Pokud by uskutečnil tuto vraždu, pak by jeho vražedná aktivita trvala neuvěřitelných 30 let – a to je jeden z důvodů, proč ho řadím do čela žebříčku! Radera se podařilo dopadnout v únoru roku 2005 na základě jeho obnovené komunikace s médii a policií. Před tímto dopadením Rader nikdy nebyl trestán za vraždu, dokonce nebyl trestán za jakýkoli jiný trestný čin,tedy od prvního dokonaného útoku unikal policii dlouhých 31 let!!! Kvůli své komunikaci s veřejností, kvůli tomu, že útočil přímo v domech obětí, kvůli způsobu, jakým pak s oběťmi nakládal (mučil je),Raider doslova děsil celé kansaské město Wichita s cca 300 000 obyvatel. Nakonec od soudu odešel s 10 doživotími tresty - 1 za každou z vražd - a možností podmínečného propuštění nejdříve v roce 2180. Specifickým znakem Radera je určitě zmíněná kominukace s policií a médii. První dopis zaslal do redakce Wichita Eagel již 22. října 1974. Pak pokračoval v komunikaci s novinami či policií do roku 1979. Poté se ozval v roce 1988 a pak až 19. března 2004, s tím že se vrací na „scénu“.Do svého zatčení v únoru 2005 stihnul zaslat dalších 7 dopisů a 3 balíčky. BONUS David Parker Ray Narozen : 6. 11. 1939 Zemřel : 28. 5. 2002 Počet obětí : 0 - 60 Tohoto pachatele zařazuji jako bonusového, protože nebyl nikdy usvědčen z trestného činu vraždy. Odsouzen byl „pouze“ za únos a mučení 2 žen, kterým se podařilo uprchnout. Dle spolupachatelů ale spáchal několik vražd a policie jej dokonce podezřívala ze spáchání až 60! Než však kriminalisté stačili jeho případ došetřit, David Parker Ray zemřel ( 2 roky po svém zatčení). Své oběti mučil a zneužíval i několik dní ve svém zvukotěsném karavanu, který sám nazýval „Toy box“(„hrací skříňka“) v americkém státě Nové Mexiko. Tento pachatel mohl být činný možná již od 60. let až do roku 1999!! Což by znamenalo, že jeho vražedná aktivita i doba, po kterou unikal policii, trvala mezi 30-40 lety!! Javed Iqubal Mughal Narozen : 8. října 1956 Zemřel : 8. října 2001 Počet obětí : 100 Dalším bonusovým exponátem je pakistánský sexuální sériový vrah, který se zaměřoval na mladé chlapce ve věku mezi 6 – 18 lety. V roce 1999 se sám přiznal místním novinám a policii, že ve svém domě mučil, znásilnil a uškrtil kolem 100 nezletilých chlapců – které v drtivé většině hledal mezi sirotky a dětmi bez domova. Jejich těla následně rozčtvrtil a rozpustil v kyselině. Policie poté v jeho domě našla podrobné poznámky o jeho hrůzných činech a mnoho důkazů, včetně několika částečně rozpuštěných těl, šatstva, fotografií obětí atd. Za to byl vynesen rozsudek trestu smrti oběšením, a vzhledem k jeho modu operandi též symbolický trest v podobě rozřezání na 100 kousků a jejich rozpuštění v kyselině. Než však mohl být rozsudek vykonán, byl Iqbal nalezen mrtvý ve své cele. Je otázkou od kdy skutečně tento vrah své zločiny páchal, to se i vzhledem k zemi působení nepodařilo dohledat, ale s přihlédnutím k počtu obětí je pravděpodobné, že po dlouhé a dlouhé roky. Specifickým znakem tohoto sériového vraha bylo i to, že k vyhledávání svých obětí využíval několik mladíků. Těm diktoval své požadavky a oni za odměnu na ulici takové chlapce vytypovávali a poté mu je vodili. Copyright © 2009-2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno Komentáře

Rozhovor (říjen 2023) s Viktorínem Šulcem, autorem pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd", spisovatelem, redaktorem Kriminalistiského sborníku, scénáristou a publicistou. Interview - Viktorín Šulc Přečtěte si interview s Viktorínem Šulcem - autorem knižní pentalogie "Panoptikum sexuálních vražd , jejíž poslední díl s názvem "Temné radosti predátorů " vyšel právě dnes - 18. října 2023. MgA. Viktorín Šulc (nar. 1951) je český spisovatel, analytik a redaktor Kriminalistického sborníku, scénárista, publicista a dramaturg. Po absolvování scénáristiky a dramaturgie na pražské FAMU začal pracovat jako sportovní redaktor Mladé fronty. Od roku 1989 pak pracoval jako krimi reportér a od roku 1997 sestal redaktorem a jedním z autorů Kriminalistického sborníku. V roce 2000 zvítězil v soutěži České televize O dýmku Sherlocka Holmese nejlépe vyhodnoceným scénářem Muž, který vycházel z hrobu . Mimo to se podílel na tvorbě další řady filmů. V roce 2004 získala jeho kniha Příští stanice: Smrt cenu AIEP jako nejlepší česká detektivka toho roku. Poté se Viktorín Šulc vrhnul již převážně na psaní krimi literatury faktu. Z knih jmenujme např. Bratrstvo tajných hrobů , Lovec přízraků a nejnověji i Panoptikum sexuálních vražd . 1) Dobrý den, jsme moc rádi, že jste si našel čas na náš web a můžeme Vám položit několik dotazů v souvislosti s Vaší novou knihou „Temné radosti predátorů“, která právě míří do prodeje. Mohl byste našim čtenářům nad rámec anotace prozradit, co se v ní mohou dočíst? Děkuji upřímně za pozvání, pokaždé mě potěší, když mohu vystoupit na Vašich stránkách, platformě, kterou vyhledává stále víc zájemců o tuto problematiku. Nyní k otázkám… Pátý a závěrečný díl je souhrnem případů od roku 1974 až 2017. Ty novější se udály nad rámec časového limitu čtvrtého dílu, k těm archivním jsem se dostal někdy uprostřed práce na pentalogii. Jsou natolik poučné, stejně jako mají extrémně silný příběh, že by byla škoda v rámci Panoptika jejich analýzu nezařadit. V rámci ucelené pentalogie prostě být musí, opak by znamenal ochuzení. Při studiu případů v „pětce“ jsem se velmi často setkával s forenzním sexuologickým termínem sklon k znehybnění ženy. Pachatelé těchto zločinů jsou doslova lovci, predátoři, potřebující k dosažení svých cílů svou oběť znehybnit - i za cenu její smrti. Některé kauzy jsou v rámci kapitoly samostatné, jindy ve dvou nebo ve třech vytvářejí nějakým svým motivem souvztažnost. V kapitole JAK CHUTNÁ KREV popisuji nijak letité kauzy velmi mladých pachatelů. Člověk by si až naivně položil otázku: „Kde se tolik zběsilostí a zvrhlosti v těch klucích dneska bere? “ Jenže to slovo DNESKA by bylo velmi zavádějící, právě proto jsem zařadil na závěr té samé kapitoly kauzu nezletilého pachatele z roku 1978, která se mírou bestiality od těch nových nijak neliší. Jinak řečeno: Dnešní pachatelé mají k dispozici internet, chytré mobily a další „vychytávky“, ale co se týče zvrácenosti svého uvažování, mohou si se svými předchůdci podat ruku na znamení smutné plichty. 2) Kniha je posledním dílem pentalogie „Panoptikum sexuálních vražd“. Od vydání prvního dílu uběhlo 10 let a tato série má celkem téměř 3000 stran. To je hezká řádka let a určitě obrovská porce práce. Domnívám se, že v ČR takové dílo nemá obdoby. Nyní nastala chvíle, kdy je možné se za výsledným celkem ohlédnout. Jak Panoptikální sérii vnímáte? Co pro Vás osobně tento počin znamená? Souhlasím, podobně tematické a rozsahové dílo u nás zatím nebylo. Četl jsem několik pozoruhodných diplomových prací policistů o sexuálních zločinech a jejich protagonistech, které mě nadchly svým detailním vhledem a přísunem informací. Ovšem byly to práce v řádu cca dvou stovek stránek, napsané s přísně rigorózním vědeckým přístupem, tedy podané „suchou“ formou. Mě čekaly tisíce stránek knižní podoby, chtěl jsem vedle poučení čtenáře nevysílit, neunavit, poskytnout mu literaturu faktu v co nejpřitažlivější formě. Desetileté tvorbě předcházelo studium dvou třetin popsaných případů, ty zbývající jsem pro účely Panoptika analyzoval za pochodu. Existuje několik knih, ke kterým jsem vždycky vzhlížel a dodnes vzhlížím. Za všechny budu jmenovat prvorepublikové Soudní lékařství od profesora Františka Hájka a obdobně letité tituly profesora Edwarda Knoblocha jako Duše a zločin, Pohlaví a zločin či Lékařská kriminalistika. Reflektovaly tehdejší svět a stav vědeckých poznatků. Snad není smělé nebo dokonce drzé, když teď, zhruba po sto letech, svoji pentalogii pomyslně postavím vedle nich – jako další a moderní zdroj čtenářova poučení. Mám takové naivní přáníčko: Třeba někdy kolem roku 2050 – tou dobou už budou moje kosti či popel nepochybně odpočívat v zemi – se vyskytne nějaký snaživý elév policejního řemesla a řekne svému staršímu, zkušenějšímu kolegovi: Jak to vlastně bylo s tím Mrázkem? Nebo Hojerem? A kolega mu odpoví: Tak si sežeň v knihovně Panoptikum od Šulce, tam to všechno je . To by pro mě byla velká, byť posmrtná odměna. Může se samozřejmě stát, že onen elév po krátkém čase knihu odloží: To mě nebaví. To je nějak blbě napsaný… Tak takového krasoducha budu chodit v noci strašit! 3) Takže tu máme pentalogii Panoptikum sexuálních vražd, k tomu další „true crime“ tituly jejichž jste autorem či spoluautorem: „Lovec přízraků“, „Bratrstvo tajných hrobů“, „Doktore, vražda, jedeme“. Navíc připočítejme Vaše dlouholeté autorství pro Časopis Policista a Kriminalistický sborník. Sledujete přes tuto „porci zločinu“ zároveň i aktuální kriminální kauzy? Vzpomenete si na nějakou z posledních let, která ve Vás dokázala vzbudit obyčejný lidský či třeba i profesní zájem? A čím to bylo? V rámci pátého dílu zmiňuji kategorii sexuálně motivovaných vražd, které se říká mezinárodně „šílenství ve dvou“ (folie à deux). Jde o kauzy, kdy milenecká nebo manželská dvojice páchá sexuální násilí včetně usmrcení obětí, někdy to připomíná vraždy, kterým se ve staré psychiatrické literatuře říkalo lustmord (zločin z radosti). Napsal jsem v rezortním měsíčníku Policista analytickou studii o několika klíčových zahraničních případech tohoto provedení, jmenovala se MILÁČKU, PŮJDEME DNESKA VRAŽDIT? Byl jsem přesvědčen, a taky trochu udiven, že tyto kauzy se u nás nevyskytují. Pravda, udály se ohavnosti typu, kdy otčím zneužíval a znásilňoval mladičkou hluchoněmou dceru a její matka dbala, aby byla náležitě „povolná“. Dokonce si to ty zrůdy natáčely, což u soudu mělo roli korunního důkazu. Lze se divit, že když si nezletilá viktima hrála s panenkou, navlékala jí několikery kalhotky? Ale nikdy, aspoň co já vím, tyto ohavnosti nekončily v tuzemsku vraždou. Popsal jsem zmíněnou studii stručně v rámci pátého dílu Panoptika - a pak se dozvěděl o kauze, kterou v průběhu loňského roku řešily Krajský soud v Ústí nad Labem a posléze i Vrchní soud v Praze. Osmnáctiletý mladík spolu s patnáctiletým studentem gymnázia vylákali na děčínský vrch Chmelník třináctiletého kamaráda. Měli jasný plán – mučit ho a zabít. Po úderech pěstmi řezali oběť do nohou, kleštěmi a kameny ho mlátili do hlavy. Následovalo bodnutí do krku a vyřezání pentagramu na zadek oběti, to vše, spolu s doprovodným jásavým rykem rozjařených pachatelů, dokumentované na mobil. Schází vám sexuální vazba mezi pachateli? „Byl to nešťastný trojúhelník, i když je otázka, jestli si byl poškozený nějakého trojúhelníku vůbec vědomý,“ konstatoval předseda senátu krajského soudu. „Starší z odsouzených miloval poškozeného a mladistvý miloval staršího z pachatelů. Poškozený zcela neopětoval lásku staršímu, tak se ho odsouzený rozhodl zbavit. A mladistvý spolupachatel se na tom podílel, protože si odstranil konkurenta.“ No comment? Vlastně ne, zeptám se jinak: Může peklo v lidských hlavách nabídnout ještě něco spletitějšího a děsivějšího? Sám si taky jako poučený skeptik odpovím: Ale může, však se jednou dočkáme. 4) Zaregistrovali jsme, že vydání posledního dílu pentalogie provázela řada komplikací a velice smutných událostí. Můžete k tomu našim čtenářům prozradit více? Jak se to promítnulo do finální podoby Vaší nové knihy a jak náročné to pro Vás jako autora bylo? Emeritní plukovník Jiří Markovič byl čtenářsky velmi oblíbený autor epilogů, kterými glosoval každou kapitolu. Není divu, vedle svých profesních zkušeností dokázal psát s nadhledem, nescházela mu lidskost, vtip, taky sebeironický nadhled. Pro „pětku“ napsal skoro všechny epilogy navzdory smrtelně vážné nemoci. Nedočkali jsme se šťastného rozuzlení, bylo jasné, že poslední epilog od Markoviče prostě už k mání nebude… Po dvou týdnech váhání mě napadlo, že finální epilog pojmu jako záznam našeho posledního rozhovoru v nemocnici, že se s Jirkou za sebe i za čtenáře důstojně rozloučím. Tím ovšem martyrium nekončilo. Dva kolegové, technicky se důležitě podílející na přípravě i výrobě knihy, vážně onemocněli. Chtěli jsme čekat na jejich uzdravení, ale časový skluz neúměrně narůstal. Substituce nebyla snadná, každý pracant v rámci Nakladatelství Epocha měl své práce dost a dost, včetně striktně termínových titulů a přípravy knih pro předvánoční trh. Za normálních okolností by „pětka“ vyšla v průběhu letošního jara. Teď se rozbíhá podzim a panoptikální Pětka konečně spatří světlo světa. Zaplať Pánu Bohu, dodám vroucně. 5) S Vaší pentalogií je nerozlučně a nesmazatelně spojena skutečná legenda československé, potažmo české kriminalistiky - bývalý vyšetřovatel a šéf pražské „mordparty“ pan Jiří Markovič. Ten každý z dosavadních dílů doplnil svými dovětky, vzpomínkami a postřehy. Bohužel, pan Markovič od nás minulý rok navždy odešel. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte? Ponese nějaký jeho otisk i nový díl? A můžete našim čtenářům popsat, jak jste jej jako kriminalistu a člověka vnímal? Když jsem začal s velkým nadšením pronikat do tajů kriminalistiky stěžejních momentů ohledání místa činu, vypracování operativních verzí, taktiky a metodiky výslechu – to vše okované forenzními posudky nejrůznějších vědců a specialistů – pomáhala mi v poznání dlouhá řada laskavých operativců a vyšetřovatelů. Tři z nich byli pro mě klíčoví: major Jaroslav Zahrádka, někdejší eso pražské mordparty padesátých až sedmdesátých let. Vražd tehdy nebylo mnoho, zbývalo dost času na jejich analýzu, poznání geneze a vztahu mezi pachatelem a obětí. Dále musím jmenovat plukovníka Luboše Valeriána z Ostravy, který mi předestřel moderní postupy vyšetřování, včetně osobitého vedení rekonstrukce či nápaditých vyšetřovacích pokusů. Do zmíněného triumvirátu neodmyslitelně patří plukovník Jiří Markovič, člověk, kterému osud nabídl dvě monstrózní kauzy. Markovič tuto životní výzvu úspěšně zvládl a stal se tak ještě za svého života legendou. Vím a svým způsobem chápu, že na něho a jeho štístko žehrali někteří neméně dobří a fundovaní kriminalisté, Jiřího souputníci. Oni jako by ani nebyli… Ale Prozřetelnost si vybrala zprvu opomíjeného Markoviče – viz kniha LOVEC PŘÍZRAKŮ – a budiž Jiřímu ke cti, že většinu případů vyprávěl v množném čísle a ochotně jmenoval kolegy, kteří svým nápadem či objevem posunuli případ dopředu, tedy k dopadení pachatele. Ještě malá douška: Markovič sice velmi obdivoval operativce, tedy lidi, pracující především v terénu, vážil si jejich mravenčí práce, on sám byl ale rozený vyšetřovatel. Tedy člověk, který se neoboří na obviněného, ale v dobrém – a taky pod tíhou důkazů - se snaží dosáhnout jeho doznání. Navázat lidský vztah… Což se mu – s několika málo výjimkami typu psychopatického Doležala, vraha kuchaře z vyhlášené restaurace U dvou koček – podařilo. 6) Neušlo nám, že chystáte další knihu. Tentokrát s další legendou české kriminalistiky – Lubošem Valeriánem. Můžete nám prozradit, jak daleko doposud pokročily přípravy této knihy a na co se v ní čtenáři mohou těšit? Tady budu s prominutím stručnější. Čím dál totiž věřím na okřídlený bonmot: Chcete rozesmát Boha? Vyprávějte mu o svých plánech! Jinak řečeno: během uplynulých deseti let mně hlavou prošlo několik námětů. Tak například PANOPTIKUM PODNIKATELSKÝCH VRAŽD. Nebo co třeba navázat na tuzemské kriminální případy z 60. let minulého století, propojené s módou minisukní, Beatles a dalších opojných beatových melodií a vůbec celou tou převratnou dobou… Obdobně laděná kniha PŘÍŠTÍ STANICE: SMRT získala v roce 2005 hlavní cenu AIEP… Taky bych rád napsal detektivní thriller severského střihu, ovšem v ryze pražských kulisách, ve kterých se pohybuje sériový vrah… V nejbližších dvanácti měsících se ovšem přede mnou tyčí zcela jiný titul. S plukovníkem JUDr. Lubošem Valeriánem jsme v roce 2006 napsali úspěšnou knihu jeho profesních vzpomínek BRATRSTVO TAJNÝCH HROBŮ, která se ještě letos dočká třetího vydání. Uplynula dlouhá řada let, která přinesla severomoravské mordpartě kvantum dalších strhujících kauz. Luboš Valerián odešel loni v prosinci do důchodu a rozložil přede mnou doslova balík námětů. Takže jsme celý ten sumář rozdělili do pěti námětově motivačních okruhů. Bude to bichle, odhaduji tak 550 stránek. Za rok se mě laskavě zeptejte, to už budu vědět víc, co dalšího chystám. Jestli jsem stále při tvůrčích silách. Tak uvidíme! Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na Vaše budoucí knihy a přejeme mnoho další úspěchů. (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v říjnu 2023 ).

Rodney Alcala - jeden z nejhorších amerických sériových vrahů, tzv. "Dating Game Killer", který v průběhu 70. let zavraždil možná až 100 obětí. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Rodney Alcala 13. 5. 2020 Rodney Alcala - americký sériový vrah odsouzený k trestu smrti za 7 vražd, které spáchal mezi lety 1971 - 1979. Podle některých zdrojů může být tento pachatel zodpovědný za vraždu až více než 100 žen. Šlo o velice inteligentního pachatele, který dokázal své oběti ovládnout, zamést za sebou stopy a důmyslně tak unikat policii. Jeho oběti tvořily mladé ženy a dívky. U Alcaly byl diagnostikován sexuální sadismus, přičemž motivace vražd byla sexuálního rázu. Oběti byly nejčastěji surovým způsobem znásilněny a poté uškrceny. Mnoho z žen bylo zavražděno v jejich vlastních domovech. Alcala si stejně jako někteří další sérioví vrazi schovával fotky či jiné drobné předměty svých obětí. Narozen: 23. 8. 1943 Zemřel: 24. 7. 2021 Stát: USA Počet obětí: 7-100+ Unikal: 8 let Vražedná aktivita: 1971 - 1979 Přezdívka: "Dating Game Killer" Rodney Alcala , tak zní jméno jednoho z nejinteligentnějších a pravděpodobně i nejplodnějších amerických sériových vrahů historie. Alcala mezi lety 1971 – 1979 zavraždil v několika amerických státech nejméně 7 žen . Za tyto vraždy byl později odsouzen k trestu smrti . Je však téměř jisté , že jeho rukou zemřelo mnohem více lidí , než za kolik byl odsouzen. Mírnější odhady hovoří o nižších desítkách obětí , ale podle některých odhadů je zodpovědných možná až za více než 100 vražd . Jeho „vražedný podpis “ (neboli "signatura ") zahrnoval znásilnění, bití, opakované škrcení a někdy i mrzačení obětí . Řada těl byla nalezena v pečlivě naaranžovaných pozicích a mnoho ze svých obětí Alcala zabil v jejich vlastních domovech , kam se dokázal vnutit. Pro tohoto pachatele bylo rovněž typické to, že si uschovával osobní věci či fotky obětí . Rodney Alcala Rodney James Alcala se narodil 23. srpna 1943 v San Antoniu v Texasu . Jeho rodiči byli Raoul Alcala Buquor a Anna Maria Gutierrez, kteří měli ještě dvě starší dcery. Celá rodina se v roce 1951 přestěhovala do Mexika, ale když o tři roky později otec od rodiny odešel, paní Gutierrez se s dětmi stěhovala znovu. Tentokrát zakotvila, i s dvanáctiletým Rodneym, v Los Angeles v Kalifornii . Když bylo Rodneymu Alcalovi 17 let , narukoval do armády Spojených států amerických . V ní sloužil jako úředník v administrativě až do roku 1964 , kdy se nervově zhroutil. Poté byl na základě posudků vojenského psychiatra a psychologa ze služby propuštěn . V posudcích byla Alcalovi mimo jiné diagnostikována disociální (antisociální) porucha osobnosti neboli psychopatie . Další odborníci pak mimo psychopatie zmiňují také: hraniční poruchu osobnosti, narcistickou poruchu osobnosti a rovněž sexuální sadismus . Poté, co vysoce inteligentní Alcala opustil armádu, vrhnul se na studium. V roce 1968 zdárně vystudoval umění na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a později studoval ještě film na univerzitě v New Yorku . Toto studium už však nedokončil , protože se plně oddal „kariéře“ sériového vraha. Rodney Alcala v mládí Svých prvních doložených závažných zločinů se Alcala dopustil zřejmě v roce 1968 . Nejprve v srpnu napadnul šestnáctiletou Morgan Rowan , kterou nalákal s její kamarádkou k sobě domů, načež se s dívkou zamknul v ložnici. V ní se prý jeho chování zcela změnilo. Sundal si opasek, omotal si ho kolem pěsti a dívku tvrdě udeřil. „Viděla jsem, jak mu zfialověl obličej. Udeřil mě přezkou od opasku mezi oči. Viděla jsem hvězdičky a padla jsem na kolena “, vzpomínala později. Potom ji Alcala svázal ruce, opět jí tvrdě udeřil , tentokrát do žeber, svlékl se a znásilnil ji . Dívku vysvobodila až kamarádka, která v jeho nepřítomnosti do pokoje vniknula oknem, poté obě z domu prchnuly, ale mladá Morgan Rowna , zřejmě ze studu, nic policii neohlásila . Jen o několik týdnů později, konkrétně 25. září , kráčela teprve osmiletá Tali Shapiro do školy, když ji Alcala vlákal do svého auta a unesl do bytu v Hollywoodu . Tam dívenku brutálně znásilnil a surově zmlátil kovovou tyčí . Naštěstí únos zpozoroval svědek , který nejen, že si podezřelé situace všimnul, ale dokonce Alcalovo auto sledoval, načež kontaktoval policii a dovedl je na adresu únosce. Policisté tak k bytu dorazili záhy a Alcalu velice překvapilo, když po zaklepání otevřel dveře a před nimi spatřil uniformovanou hlídku. Nicméně i přes své zaskočení dokázal policistům pohotově sdělit, že můžou dál, jen si něco oblékne. Několika chvil pak využil k tomu, aby si připravil nejnutnější věci pro útěk a následně policisty pozval dál. Ve chvíli, kdy však hlídka zahlédla v jedné z místností zkrvavené tělo malé Tali, podařilo se mu zadním vchodem prchnout . Zasahující strážníci pochopitelně ověřili stav zakrvácené oběti, načež zjistili, že dívka přes svá těžká zranění stále dýchá. Následně přivolali ambulanci, což malé Tali zachránilo život a velmi brutální útok jako zázrakem přežila . „Měli na výběr, jestli mě zachrání, nebo ho budou pronásledovat “, sdělila po letech vděčná Tali Shapiro, která po útoku zústala více než měsíc v kómatu a z jeho průběhu si naštěstí nic nepamatuje. Alcala hned druhý den opustil město a odletěl do New Yorku. Ani spolužáci, ani učitelé z univerzity UCLA, kterou Alcala navštěvoval, nevěřili, že by mohl být takového činu schopný. Tali Shapiro Pětadvacetiletý Alcala začal v New Yorku používat falešné jméno a vystupoval jako „John Berger “. V New Yorku si udělal nové přátele a začal studovat filmovou školu. U spolužáků byl opět oblíbený a navenek žil život běžného studenta vysoké umělecké školy. Ač je Alcala brzy po svém útěku z Los Angeles zařazen na seznam nejhledanějších osob USA , dopaden byl až v roce 1971 . Lapit se jej podařilo až poté, co ho na plakátu poznaly dvě děti , které docházely do uměleckého tábora v New Hampshire, kde Alcala dělal odborného poradce. Bohužel v mezidobí stihnul Alcala v New Yorku spáchat svoji první (později prokázanou) vraždu . Jeho první usmrcenou obětí se stala třiadvacetiletá Cornelii Michel Crilley , kterou znásilnil a uškrtil v jejím bytě na Manhattanu. Vyšetřovatelé jej však zatím s tímto případem nespojovali a Alcala měl být po svém dopadení souzen „pouze“ za znásilnění a pokus o vraždu malé Tali . Jelikož se však rodina dívky mezitím odstěhovala mimo Spojené státy americké, prokurátor kvůli důkazní nouzi uzavřel s Alcalou dohodu . Ta spočívala v tom, že výměnou za to, že Alcala nebude obžalován z pokusu o vraždu a znásilnění, dozná se k sexuálnímu obtěžování dítěte a bude zařazením na seznam sexuálních predátorů . Následný rozsudek byl v příkrém nepoměru se závažností spáchaného zločinu a nebezpečný psychopat se dostal na svobodu už po třech letech od uvěznění! Následovalo další napadení ženy a odsouzení na další tři roky . Alcala se stal opět volným v roce 1977 a jeho vražedná série propukla naplno. Někdy v roce 1978 byl Alcala potrestán za držení marihuany a také prožil svoji chvilku slávy . To když se přihlásil do tehdejší oblíbené televizní show „The Dating Game “. V show ho moderátor představil jako úspěšného fotografa a Alcala nakonec soutěž vyhrál . Mohl tak na rande se ženou jménem Cheryl Bradshaw , o jejíž přízeň spolu se dvěma soky soupeřil. Když ale Cheryl měla možnost Alcalu v zákulisí poznat trochu osobně, zdál se jí děsivý a schůzku nakonec odmítla . „Byl tichý, ale zároveň se schopný z ničeho nic změnit a manipulovat s lidmi, jak se mu zachtělo. V mžiku byl velmi hrubý a choval se, jako by mě chtěl nějak zastrašit. Nejen že se mi nelíbil... Byl to ten nejdivnější chlap, kterého jsem v životě potkala ", uvedla v roce 2010 o tehdejším setkání s Alcalou. Alcala v televizní seznamovací soutěži Cheryl naštěstí inteligentního sériového vraha brzy prokoukla. Jiným ženám se to bohužel nepovedlo. „Uměl se s dívkami bavit, " vysvětloval později jeden z vyšetřovatelů. „Myslím, že běžnější je spíš to, že když muž v baru spatří poprvé ženu, která se mu líbí, tak se spíš obává ji oslovit, aby ho neodmítla. Alcala se nebál mluvit s kýmkoli. Dokázal ženy přemluvit, aby se nechaly vyfotit, a vycházelo mu to. " V roce 1979 Alcala omráčil a v bezvědomí znásilnil patnáctiletou Monique Hoyt , která mu, jako mnoho jiných dívek, zapózovala před fotoaparátem . Je otázkou, kolik dalších žen potkal stejný osud a Alcala je při focení "pouze" znásilnil. Téměř jisté je, že nešlo o osamocenou oběť . Velice aktivnímu sériovému vrahovi vše vychází až do léta roku 1979. 20. června 1979 zmizí během cesty z pláže v Huntington Beach v Los Angeles dvanáctiletá Robin Samsoe . Jedna z kamarádek pak policistům řekne, že je toho dne oslovil podezřelý muž s delšími tmavými vlasy a tmavýma očima, který jim sliboval nafotit sérii módních fotografií . Rozkládající se tělo dívky je nalezeno o necelé dva týdny později . Konkrétně 2. července jej svědci objeví v podhůří Los Angeles, více než 50 kilometrů od místa odkud zmizela . Tělo oběti mezitím stihne potrhat divoká zvěř a poničí tak mnohé cenné stopy. Patrné však zůstává, že dívka byla pohřbena svázaná. Mezitím policejní kreslíř, na základě výpovědi kamarádek zavražděné Robin, vytvoří velmi zdařilý identikit podezřelého, který je rozeslán všem oddělením v Kalifornii. Jeden z policistů , kteří Alcalu vyšetřovali v souvislosti s jinými případy, ho na kresbě rozpozná a upozorní na něj . Alcala nemá na kritickou dobu žádné alibi, stane se tak hlavním podezřelým a 24. července 1979 je kvůli vraždě Robin Samsoe zatčen . Při prohlídce domu Alcaly v Monterey Parku policie najde potvrzení o zapůjčení úložné skříňky v Seattlu ve státě Washington. Tam pak vyšetřovatelé najdou obrovské množství fotek mladých dívek zachycující většinou sexuálně explicitní pózy a také řadu drobných předmětů jako například náušnice . Mezi nimi jsou i náušnice , která pozná matka dvanáctileté Robin Samsoe . Šlo o dárek, který matka své dceři dala. Robin Samsoe Již 8. května 1980 je Rodney Alcala za vraždu Robin Samsoe odsouzen k trestu smrti . Proti rozsudku se odvolá a verdikt je odvolacím soudem kvůli špatnému poučení poroty po letech zrušen . Z podobných důvodů je pak zrušen i rozsudek smrti z roku 1986 . Ve snaze uniknout „oprátce“ Alcala ve vězení v mezidobí napíše knihu „Vy, porota “ (1994), ve které hlásá svoji nevinnu. Jeho snaha je však marná, ač se jej k trestu smrti za 5 vražd podaří pravomocně odsoudit až v roce 2010 . Konkrétně kvůli vraždám již zmíněné Robin Samsoe , a dále vraždám osmnáctileté Jill Barcomb , která byla zabita v listopadu 1977, sedmadvacetileté Georgie Wixted , která byla znásilněna, zbita a uškrcena v prosinci 1978, dvaatřicetileté Charlotte Lamb , která byla zabita v červnu 1978 a jednadvacetileté Jill Parenteau , která byla zavražděna v červnu 1979. V následujících letech je odsouzen ještě za vraždy dvou dívek z New Yorku - Cornelie Crilley (23), kterou zabil v roce 1971 a Ellen Hover v roce 1977. V roce 2020 , kdy byla sepsána první verze tohoto článku, zůstával šestasedmdesátiletý Rodney Alcala v cele smrti kalifornské státní věznice v Corcoranu. Čekalo ho projednání jednoho z jeho dalších odvolání proti trestu smrti. Kvůli svému nedobrému zdravotnímu stavu se však již nikdy z žádné další vraždy zodpovídat nemusel, ani se nedočkal výkonu trestu smrti. 24. července 2021 totiž ve věznici zemřel . Smrt nastala z přirozených příčin. Rodney Alcala v roce 2010 Rodney Alcala v roce 2015 Alcalova schopnost vyhnout se dopadení, vyvléknout se z obvinění a docílit nízkých trestů při odsouzení, je připisována především jeho velmi vysokému IQ . Podle některých zdrojů Alcala při testech inteligence dosáhnul hodnoty nejméně 140 , jiné uvádějí dokonce přes 160 . Každopádně lze uvést, že jde o muže s IQ génia . Jde tak o jednoho z nejinteligentnějších sériových vrahů vůbec. Řadí se po bok např. Eda Kempera , Charlene Gallego a Carrolla Colea , kteří byli taktéž nadáni superiorní inteligencí a zavraždili řadu lidí. Ve všech zmíněných případech jde o sexuální sériové vrahy, u kterých tvořily většinu obětí mladé ženy či dívky a pachatelé měli promyšlený a nacvičený modus operandi. Ale zpět k Alcalovi. Přes výše uvedené si jeden z vyšetřovatelů myslí, že Alcala neunikal jen díky své inteligenci, ale měl zkrátka častokrát jen štěstí. „Jednou jsem s ním mluvil a ano, je inteligentní. Ale ne zas tolik, jak si o sobě myslí. Napsal knihu s názvem You the Jurya, já ji četl nebo spíš snažil jsem se ji přečíst, ale nemělo to hlavu ani patu. Je to blud. On není blázen, je to sexuální deviant a vraždění ho vzrušovalo. " Alcala opravdu v roce 1994 ve vězení napsal a vydal knihu, ve které vraždu dvanáctileté Robin popřel a obhajoval se. Během pobytu v cele smrti také stihnul podat dvě žaloby proti Kalifornskému vězeňskému systému . V jedné se domáhal nízkotučné stravy, v druhé žaloval věznici, když upadl a zranil se. Ač byl Alcala doposud usvědčen „pouze“ ze sedmi vražd , je téměř jisté , že skutečný počet jeho obětí je mnohem vyšší . Alcala byl vysoce inteligentní a zkušený pachatel - sexuální predátor, který se vědomě uměl vyhýbat spravedlnosti, zametat stopy a dovedl kontrolovat a ovládat své oběti. Kolik jen bylo dívek, které sympatický, pohledný, přesvědčivý a v jednu dobu i trochu slavný Alcala nalákal na focení, a pak brutálně znásilnil? Jistě ne jen dvě, o kterých se ví. Fotek mladých dívek se našly stovky. Ve všech případech samozřejmě nešlo o oběti vraždy či znásilnění. Mezi fotkami byly i fotografie kolegyň, kamarádek, známých. Nicméně řadu vyfocených žen se ztotožnit nepodařilo. Z toho důvodu byly v roce 2010 všechny fotky neztotožněných osob zveřejněny. Ač se doposud díky fotkám podařilo Alcalu spojit "jen" s jednou další vraždou , je podle vyšetřovatelů vysoce pravděpodobné, že některé z dalších vyfocených žen byly taktéž zavražděny. Však kolik mohlo být obětí, jejichž těla nikdy nebyla nalezena, když je Alcala pohřbíval často na odlehlých místech? A kolik bylo těch, které sice nelezeny byly, ale kvůli pokročilému rozkladu se je již nepodařilo identifikovat. Alcala cestoval po celé zemi. Z východního pobřeží na západní. Tedy nevyřešených vražd žen, s nimiž by mohl mít teoreticky něco společného, boudou jistě stovky. Jen vražd, které mu byly prokázány nebo je z toho podezřelý je nejméně 12. Připočtěme navíc, že se nikdy k žádné z vražd otevřeně nepřiznal. Občas sice něco naznačil, ale to jen když se v něm projevil skutečný psychopat a chtěl tím manipulovat vyšetřovateli. Jinak své zločiny nikdy nedoznal a nepomáhal při jejich objasnění. A aby toho nebylo málo, některé zdroje hovoří o tom, že pozdější sexuologická vyšetření prokázala, že ho přitahují taktéž mladí chlapci. Když všechno řečené sečteme, vychází nám z toho, že Rodney Alcala může mít na svědomí až násobně více vražd , něž uváděných 12 . Některé zdroje zmiňují dokonce až 130 možných obětí. Toto číslo se nám však jeví jako příliš vysoké. Zvláště vzhledem k Alcalově vražedné aktivitě, která naplno propukla až po propuštění z vězení v roce 1977. Tedy by musel stihnout zavraždit přes 100 žen za pouhé dva roky... Zasvěcený názor přináší detektiv Steven Mack , který na Alcalově případu pracoval, a který tvrdí, že není pochyb o tom, že existují další oběti tohoto sériového vraha: „Před několika týdny jsem kohosi slyšel zmínit 150, ale nemyslím si, že je jich zase tolik. Ale určitě to bude dvojmístné číslo. " Doposud neidentifikované ženy na fotkách pořízených Alcalou DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ EXEMPLÁŘE Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Mordparta Ostrava", která se věnuje zásadním případům vyšetřovatele Luboše Valeriány. Autor: Luboš Valerián, Tomáš Lánský. Mordparta Ostrava - Luboš Valerián, Tomáš Lánský Koupit knihu Název: Mordparta Ostrava: Případy šéfa ostravské kriminálky Luboše Valeriána Autor: Luboš Valerián, Tomáš Lánský Nakladatelství: Epocha Rok vydání: 2025, 472 stran Recenze: Zatím nenapsána. Vynikající kniha novináře Tomáše Lánského a bývalého vyšetřovatele a dlouholetého vedoucího "mordparty" Luboše Valeriána , který do roku 2022 šéfoval ostravskému oddělení vražd . Luboš Valerián se za svou kariéru podílel na vyšetřování více než tisícovky nejzávažnějších trestných činů na Ostravsku. Kniha popisuje dvanáct příběhů , které zanechaly nesmazatelnou stopu v historii české kriminalistiky . Mnohé z nich nebyly dosud blíže publikovány a jsou širší veřejnosti téměř neznámé . Jednotlivé kapitoly předkládají čtenáři způsoby dopadení a usvědčení pachatelů či metody, které byly použity, stejně tak rozebírají podobné případy z historie české kriminalistiky. Knihu doprovází přes 170 dosud nevydaných fotografií z policejních archivů. Hodnocení (1-5 jako ve škole):1 Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.