Výsledky vyhledávání

Archiv článků a zpráv z tzv. "vražedných kauz" v ČR i zahraničí. Monitoring především případů masových a sériových vražd, ale také jiných zajímavéch kauz. ARCHIV NOVINOVÝCH ČLÁNKŮ Archiv je plněn od 1. 1. 2018 Zahraničí Živé kauzy (pachatel zatím nebyl dopaden nebo nebyl odsouzen a případ dále sledujeme) EVROPA Případ: sériový vrah Gheorghe Dinca 29. 7. 2019 - Policejní skandál v Rumunsku: Zavražděná dívka třikrát prosila o pomoc na tísnové lince Případ: sériový vrah Frédéric Péchier 16. 5. 2019 - Francouzský anesteziolog měl úmyslně trávit své pacienty 14. 2. 2018 - Ve Francii objasnili vraždu zmizelé dívky, pachatel je podezřelý z další Případ: masový vrah - Vladislav Rosljakov 17. 10. 2018 - Mladík zavraždil na Krymu dvacítku studentů, zřejmě ze zhrzené lásky USA Případ: masový vrah - Robert Bowers 27. 10. 2018 - Střelec vtrhl do synagogy v americkém Pittsburghu a zabil 11 lidí, poté se vzdal. Případ: masový vrah - Dimitrios Pagourtzis 18. 5. 2018 - Na škole v americkém Santa Fe střílel student z brokovnice, mrtvých je deset Případ: Sériový vrah - Joseph James DeAngelo 25. 4. 2018 - V Kalifornii dopadli sériového vraha ze 70. a 80. let Případ: Sériový vrah - Arthur Ream 10. 5. 2018 - V USA podezřívají vraha třináctileté dívky ze sériových vražd dalších děvčat Případ: Masový vrah - Alek Minassian 25. 4. 2018 - Vraždící řidič z Toronta měl problém se ženami, ukazuje poslední vzkaz. 23. 4. 2018 - V Torontu najel řidič dodávky do lidí. Deset mrtvých, patnáct zraněných Případ: Masový vrah - Trevis Reinking 23. 4. 2018 - Policisté chytili střelce z kavárny z Nashvillu 22. 4. 2018 - Muž v USA zastřelil čtyři zákazníky kavárny, poté nahý utekl a zmizel Případ: Sériová vražedkyně - Lois Riess 17. 4. 2018 - Usměvavá babička zavraždila manžela a dvojnici, které pak ukradla identitu Případ: Masový vrah - Nicolas Cruz 7. 3. 2018 - Střelce z floridské školy formálně obvinili ze 17 vražd, hrozí mu trest smrti 14. 2. 2018 - Střelec zaútočil na floridskou školu: nejméně 17 mrtvých a 13 zraněných OSTATNÍ ČÁSTI SVĚTA 18. 7. 2019 - Žhář v Japonsku zapálil filmové studio, zemřelo 33 lidí. Ukradli můj nápad, tvrdí. 9. 10. 2018 - Mexický pár je podezřelý z vražd dvaceti žen, ostatky měl doma a prodával Dořešené kauzy ( pachatel byl dopaden, odsouzen nebo zemřel ) EVROPA Případ: sériový vrah - Nicos Metaxas 24. 6. 2019 - Sedm vražd. Kypřan za ně dostal sedm doživotních trestů 26. 4. 2019 - Na Kypru zatkli sériového vraha žen Případ: Sériový vrah - Nielse Högel 6. 6. 2019 - Největší německý poválečný vrah vyfasoval za smrt 85 lidí doživotí. 2. 8. 2019 - Chorvat zabil ze žárlivosti šest lidí včetně 10letého dítěte. 1. 2. 2018 - Belgický "jáhen smrti" dostal za 5 vražd 27let. Tvrdil, že dělal eutanazii. 31. 1. 2018 - Za sadistické vraždy, které šokovaly Německo, dostal 20 letý mladík doživotí 8. 1. 2018 - Šestinásobný bulharský vrah spáchal sebevraždu USA 29. 7. 2019 - Na gastronomickém festivalu v Kalifornii se střílelo, nejméně 3 mrtví 1. 6. 2019 - Roztrpčený zaměstnanec města Virginie Beach střílel do lidí, 12 obětí 8. 11. 2018 - Třináct mrtvých a mnoho zraněných po střelbě v baru v Kalifornii 13. 9. 2018 - Střelba v Kalifornii: rozzuřený muž zavraždil pět lidí 21. 3. 2018 - Podezřelý z bombových útoků v Austinu spáchal sebevraždu 11. 2. 2018 - Vrah z Kentucky zastřelil čtyři lidi, pak obrátil zbraň proti sobě 1. 2. 2018 - Dva postřelení na škole v Los Angeles. Policie zadržela podezřelou dívku 23. 1. 2018 - Střelba na škole v Kentucky: student zabil dva spolužáky, 19 jich zranil 1. 1. 2018 - Šestnáctiletý chlapec v USA zřejmě zastřelil čtyři lidi včetně svých rodičů 28. 12. 2017 - Ve státě New York vyšetřují mimořádně brutální čtyřnásobnou vraždu - pachatelé již byli dopadeni OSTATNÍ ČÁSTI SVĚTA 28. 5. 2019 - Útočník s nožem pobodal v Kawasaki 20 lidí, mezi oběťmi jsou školáci 22. 3. 2019 - Číňan záměrně najel do chodců, šest jich zabil 13. 3. 2019 - Mladíci v brazilské škole postříleli osm lidí 22. 2. 2019 - Doživotí pro Australana, který najel do lidí a šest jich zabil 29. 1. 2019 - Pozabíjel 15 lidí autem, nožem a lopatou. V Číně ho popravili zastřelením 17. 10. 2018 - V Pákistánu popravili vraha osmi dětí 11. 5. 2018 - Policie v západní Austrálii našla sedm zastřelených, jsou mezi nimi i děti Případ: Sériový vrah - Bruce McArthur 8. 2. 2019 - Kanadský sériový vrah homosexuálů dostal doživotí ČR + SR Živé kauzy (pachatel zatím nebyl dopaden nebo nebyl doposud pravomocně odsouzen) Případ: Příprava vraždy a podezření z dvojnásobné vraždy - P. Nárožný 9. 5. 2018 - Vrchní soud snížil Nárožnému o pět let trest za přípravu vraždy Případ: Dvojnásobná vražda manželky a tchyně - Ostrava 19. 12. 2018 - Za vraždu manželky a tchyně soud v Ostravě udělil trest 15 let 12. 4. 2018 - Dvojnásobná vražda v Ostravě: Muž měl zabít manželku a tchyni Případ: Tři mrtví v rodinném domě ve Zlíně 13. 2. 2018 - Smrt tří lidí ve zlínském domě nezavinil nikdo další, řekla policie 6. 2. 2018 - Tři mrtvé ve Zlíně zřejmě někdo zavraždil, zemřeli před delší dobou. Případ: Dvojnásobná vražda manželského páru - Dobešice na Písecku 1. 8. 2019 - Za dvojnásobnou vraždu na Písecku padly výjimečné tresty. 28. 2. 2019 - Vražda manželů už míří k soudu. 31. 1. 2018 - Dva podezřelé z vraždy na Písecku zadržela policie v Rumunsku 10. 1. 2018 - Mrtvé na Písecku řeší policie jako dvojnásobnou vraždu, manžele našel syn Případ: Dvojnásobná vražda investigativního novináře a jeho přítelkyně - Slovensko 14. 3. 2019 - Policie obvinila Kočnera z objednání vraždy Kuciaka 28. 9. 2018 - Policie obvinila už čtyři lidi z vraždy Kuciaka 26. 2. 2018 - Na Slovensku byl zavražděn investigativní novinář s přítelkyní. Dořešené kauzy ( pachatel byl pravomocně odsouzen nebo zemřel ) Případ: Dvě vraždy v komunitě bezdomovců Česká Lípa - F. Havel 13. 2. 2019 - Soud potvrdil bezdomovci 28 let vězení za dvě výjimečně brutální vraždy 23. 10. 2018 - Někoho jsem zamordoval, ukážu ti mrtvolu, chlubil se obžalovaný ze dvou vražd Případ: Dvojnásobná vražda v chatové osadě - Ústecko 12. 3. 2019 - Deset let platí, potvrdil soud trest komplici vraha ze zahrádkářské kolonie 12. 2. 2018 - Kradl kov, obíral mrtvé. Muž obviněný z vraždy manželů už nechtěl za mříže. 15. 1. 2018 - Policie dopadla druhého podezřelého v případu vražd v chatové osadě na Ústecku 9. 1. 2018 - Dvojnásobná vražda na Ústecku: Muž měl před zraky rodičů znásilnit jejich nezletilou dceru Případ: Pyrofil z Ostravska - Petr Kolka 16. 10. 2018 - Zapaloval a mlátil bezdomovce, olomoucký soud potvrdil pyrofilovi 23 let vězení Případ: Vražda a pokus o vraždu nezletilých dívek - Doubice na Děčínsku - Martin Chlouba 10. 10. 2018 - Uškrtil 14letou dívku, její kamarádku se pokusil zavraždit. Za mřížemi stráví 19 let. 20. 4. 2018 - Státní zástupce obžaloval muže z Doubice z vraždy čtrnáctileté dívky 12. 4. 2018 - Policie navrhla obžalovat muže z vraždy nezletilé v Doubci Případ: Lubomír Polák 3.10.2018 - Bezdomovac si za ubití a ukopání dvou žen odsedí pětatřicet let Případ: Petr Kramný 8.3.2018 - Ústavní soud zamítl stížnost Kramného. Obhájkyně požádá o obnovu procesu 27.4.2017 - Kramný vraždil, potvrdil soud. Podle rozhodnutí je jeho vina prokázaná bez jakýchkoliv pochybností 1. 7. 2016 - Vrchní soud potvrdil 28 let pro Kramného. Zmírnil jen finanční náhrady Případ: Vrah taxikářů (David Virgulák) 4. 1. 2018 - Vrah taxikářů zůstane ve vězení na doživotí, soud odmítl i dovolání Případ: Kevin Dahlgren 23. 3. 2018 - Tečka za případem Dahlgren. Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání. 11. 1. 2018 - Čtyřnásobný vrah Kevin Dahlgren spáchal ve věznici ve Valdicích sebevraždu. Případ: Vražedkyně z Lotyšska 11. 4. 2018 - Lotyška dostala za ubodání krajana 12 let. Doma už dva muže zabila

"Zločin v době koronavirové" - článek popisující několik kriminálních činů souvisejících s koronavirovou pandemií. Koronavirus a zločin Podívejte se s námi na zločin v "době koronavirové“. Zveřejněno 7. 4. 2020 To, že současná situace ohledně pandemie negativně ovlivnila život každého z nás není potřeba rozebírat. O tom ví každý své. Mimo životů jednotlivců se však pandemie dotknula i chodu celé společnosti a ovlivnila rovněž řadu společenských jevů. Beze změn nezůstala ani kriminalita. A právě na zločiny spáchané v souvislosti s koronavirovou pandemií jsme se rozhodli zaměřit v následujícím článku. Podívejte se na krátké shrnutí několika aktuálních „koronavirových“ kriminálních případů z domova i zahraničí. Japonský případ Asi nejznámějším případem, který se stal, je vědomé a úmyslné šíření koronaviru, kterého se ve městě Gamagori dopustil padesátiletý Japonec na počátku března. Vše začalo tím, když se koronavirem nakazili rodiče zmíněného muže. Padesátiletý muž, ač netrpěl žádnými příznaky, musel následně podstoupit lékařský test, který jeho nákazu 4. března skutečně potvrdil. Zdravotníci tak muži nařídili, aby zůstal doma, s tím, že následující den bude převezen do jedné z nemocnic. Nakažený muž se však místo pobytu doma rozhodl navštívit místní bary, když jednomu z rodinných příslušníků při odchodu dokonce sdělil, že jde „šířit koronavirus“. Poté pobyl několik hodin ve dvou různých barech, kde popíjel a bavil se s přítomnými lidmi. Některým z nich v alkoholovém opojení dokonce svou nákazu přiznal. To přítomné pochopitelně vyděsilo a tak se rozhodli sdělit tento fakt obsluze. Zaměstnanci baru okamžitě kontaktovali zdravotnické úřady a policii, ale když na místo dorazili strážníci v ochranných oblecích, nakažený muž již pobýval doma, kam se nechal odvézt taxíkem. Jím navštívené bary pak musely být kompletně vydezinfikovány a zaměstnanci i návštěvníci barů byli otestováni. U jedné z hostesek pak test 12. března skutečně nákazu prokázal. Jak to s viníkem nakonec dopadlo? No byl potrestán tzv. „božími mlýny“, když v půlce března japonská média přinesla zprávu o tom, že sám nákaze podlehl. Ještě dodejme pro jeho případné následovníky, že v Česku byl koronavirus zařazen na seznam nakažlivých nemocí 13. března. Tedy výše popsané jednání by pravděpodobně bylo klasifikováno jako trestný čin úmyslného šíření nakažlivé lidské nemoci, kde horní hranice trestu činí až 12 let odnětí svobody. Zločiny ve jménu paniky Další dva tragické případy, o kterých se zmíníme, pak mají společné především to, že hlavní vinu zde nenese tento „nejobávanější současný strašák“, ale právě panika z něj. Začneme případem vraždy, která se ohrála v italském městě Messina na Sicílii. Sedmadvacetiletá lékařka jménem Lorena Quaranta i její osmadvacetiletý přítel Antonio De Pace, zdravotník, pracovali v messinské nemocnici. Antonio De Pace na konci března zavolal na policii, aby v telefonátu sdělil, že svou přítelkyni zavraždil. Když policisté na místo dorazili, našli mladou lékařku skutečně bez známek života a jejího přítele krvácejícího, když si sám pořezal žíly na zápěstí. Když policisté zraněného muže vyslechnuli, nejen, že se jim opět přiznal ke spáchání vraždy své přítelkyně, ale sdělil i překvapivý motiv, kterým mělo být to, že ho partnerka měla nakazit koronavirem. Žena jen pár dnů před činem upozornila na sociálních sítích na úmrtí 41 italských lékařů, kteří podlehli koronaviru a na nedostatečnou ochranu zdravotníků. De Pace tak zřejmě podlehl panice, když se domníval, že se sám nakazil. Ironií osudu je to, že následné testy neprokázali nákazu ani u zavražděné lékařky, ani u jejího přítele. Po zveřejnění podrobností případu místní lidé zaplavili vrahovi profily na sociálních sítích nenávistnými a rozzlobenými komentáři, které ještě podpořil fakt, že rodiče mladé ženy nejen, že přišli o dceru, ale vzhledem k omezením se s ní ani nemohli rozloučit při pohřbu, které jsou v zemi zakázány. V řadě ohledů podobný případ se odehrál 30. března ve státě Pensylvánie v USA. Osmatřicetiletý muž zde nejprve čtyřikrát vystřelil na svoji partnerku a pokusil se ji zabít, načež zbraň obrátil proti sobě a spáchal sebevraždu. Šéf tamních policistů následně k incidentu uvedl: „Byl několik dní před střelbou extrémně rozhozený z pandemie koronaviru. Nedávno navíc přišel o práci “. Tedy stejně jako v případě z jihu Itálie i zde sehrála hlavní roli panika a stres pachatele z koronavirové krize. Postřelené žena byla převezena do nemocnice na jednotku intenzivní péče, měla by však být mimo ohrožení života. Český rybníček Vykoupený obchod v ČR A aby to našinci nebylo líto, vybíráme i tři, naštěstí méně závažné, případy z českých luhů a hájů. Ve všech případech jde o vyhrožování. V prvním případě se ho dopustil šestadvacetiletý muž z Pardubicka. Muž se 19. března v jednu hodinu v noci nacházel neoprávněně v jedné z pardubických ubytoven a i přes výzvy personálu ji odmítal opustit. Po opakovaných výzvách ostrahy začal být muž agresivní, odmítal si nasadit roušku a dokonce začal schválně kašlat před obličejem ostrahy, když dodal, že má koronavirus. Na místo tak musela přijet nejen policie, ale i záchranná služba. Následné testy nákazu u muže nepotvrdily. Přesto kriminalisté tomuto „prskalovi“ ve zkráceném přípravném řízení sdělili podezření z trestného činu nebezpečného vyhrožování, neboť vzbudil v ostraze důvodnou obavu o život a zdraví. Pravděpodobně alkoholový exces tak bude mít pro mladého muže nepříjemnou dohru. Vyhrožování, tentokrát tomu internetovému, musel čelit i náměstek ministra zdravotnictví a člen Ústředního krizového štábu Roman Prymula. Tomu poslal třiapadesátiletý muž z Litoměřicka během března více než 30 emailů, které obsahovaly nejen vulgarity, ale především výhružky smrtí adresátovi i jeho rodině. Přestože podezřelý muž používal americký freemailový účet, byl kriminalisty vypátrán a zadržen, a to dokonce v průběhu jediného dne od ohlášení trestného činu. „Z toho vyplývá, že představy o absolutní ‚anonymitě‘ internetu jsou liché, “ komentoval úspěch policistů mluvčí. Motivem k psaní výhružných emailů údajně bylo to, že se pisatel cítil omezen na svých právech a Prymula mu přišel zbytečně autoritativní. Nyní muž svého chování údajně lituje a plně se k němu doznal. Ač kvitujeme lítost pisatele výhružných emailů, nic to nemění na tom, že nyní musí muž čelit podezření z trestného činu „vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci“. Posledním zavrženíhodným jednáním, kterému se budeme věnovat, jsou útoky, kterým na internetu musel čelit Tomáš K. z Olomoucka. Ten nejen, že se nakazil koronavirem, ale následně musel čelit nenávistným slovním útokům nejen na Facebooku, ale zpočátku i od svých sousedů. „Tak poslouchej hrdino, všichni debilové, co jeli na lyže, by měli zaplatit náklady lidem za to vězení. Pokud jsi nakažený, tak ani na zahradu nemůžeš, to by jsi mohł vědět... Znovu máš všechno na háku a vycházíš na zahradu, nic jiného než bezohlednost... Ty a tobě podobní zaslouží pouze kulku do hlavy “, uvedl jeden z komentujících. „Samozřejmě za tu kulku by taky měl zaplatit, “ pokračoval komentující a doplnil komentář vloženou fotografií snipera. „Teď už je to lepší, ale zpočátku to bylo jiné. Tedy jak od koho, někdo mě chtěl podpořit…. Přišly i zprávy, proč větráme, že všechny nakazíme. Mezi sousedy se začalo šířit, že bychom se měli odstěhovat a tak, “ popsal muž své strasti a ataky, jimž musel kvůli své nákaze čelit. A bohužel, jak je na sociálních sítích vidět, nejde zdaleka o ojedinělý případ tohoto typu. Na závěř Co si lze z výše popsaného stručného výčtu odnést? No třeba možná to, že panika a zloba nejsou dobrým rádcem ani pánem. Zkusme na to myslet. A ještě dva takové malé postřehy. Statistika v New Yorku ukázala, že mezi 12. až 31. březnem, tedy v době, kdy byla přijata určitá omezení v souvislosti s koronavirem (např. zavření škol a restaurací), došlo k poklesu zločinnosti o 20% ve srovnání se stejným obdobím loňského roku! U vražd činí pokles dokonce 25%. Navíc, slyšeli jste v posledním měsíci o nějaké nové masové vraždě v Evropě či jinde ve světě? My ne. „Doba koronavirová“ masovým vrahům zkrátka nenahrává. Tedy nezapomeňme: „Vše zlé je k něčemu dobré. “ Další článek Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno

Přehled 11 nejznámějších a nejhorších masových vrahů z celého světa a jejich zločinů. Jaké byly jejich motivy? Masoví vrazi ze zahraničí (řazeno chronologicky) Charles Joseph Whitman (USA) (24. 6. 1941 – 1. 8. 1966) Tento student inženýrství a bývalý voják námořní pěchoty USA, v době útoku pětadvacetiletý, zastřelil 1.8.1966 v Austinu v Texasu 16 osob a dalších 32 lidí zranil. Whitman nejprve usmrtil ve společném domě svojí matku a manželku, načež se přesunul do kampusu Texaské státní univerzity v Austinu. Zde se prostřílel do centrální budovy a zaujal místo na vrcholu 28 patrové věže. Odtud pak ostřeloval celé okolí, dokud nebyl zastřelen příslušníky policie. Pachatel byl vyzbrojen několika puškami pro odstřelovače, brokovnicí a několika pistolemi. Motiv činu je neznámý. Příčinami mohly být jak osobní a rodinné problémy Whitmana, tak například i nádor na mozku, který byl tomuto masovému vrahovi zjištěn. Woo Bum-kon (Jižní Korea) (24.2.1955- 27.4.1982) Woo Bum-kon byl jihokorejský policista, který v noci z 26. na 27. 4. 1982 v několika vesnicích na jihu země zavraždil celkem 56 lidí a 35 dalších zranil. Bývalý voják a v době vražedné vlny policista se vyzbrojil několika granáty, dvěma poloautomatickými puškami a poté, oblečen do uniformy, chodil vesnici od vesnice a vraždil náhodné lidi. Když se ho nad ránem podařilo v jedné z vesnic policii obklíčit, obklopen několika rukojmími spáchal sebevraždu odpálením granátu. Jde o druhý nejhorší útok osamělého střelce v novodobé historii, hned po masakru A. Breivika(Norsko). V pozadí činu stála ostrá hádka s přítelkyní, která se odehrála těsně před touto krvavou nocí. Woo Bum-kon, dle přítelkyně, rovněž trpěl „komplexem méněcennosti“ a těžce nesl komentáře vesničanů o jejich soužití v nesezdaném stavu. Patrick Sherrill (USA) (13. 11. 1941 – 20. 8. 1986) 20. srpna 1986 brzy ráno vtrhnul tento pětačtyřicetiletý muž na poštovní úřad v Edmondu ve státě Oklahoma, kde sám pracoval. Zde, vyzbrojený třemi pistolemi, za zhruba 15 minut usmrtil 14 spolupracovníků a dalších 6 postřelil. Nakonec zbraň obrátil sám proti sobě. Motiv činu není zřejmý, v pozadí činu však údajně stály manželské problémy a také problémy na pracovišti, kde mu byla den před hrůzným činem udělena důtka. Michael Robert Ryan (VB) (18. 5. 1960 – 19. 8. 1987) 16 obětí na životech a dalších 15 zraněných si vyžádal vražedný záchvat Michaela Ryana, který se odehrál 19. 8. 1987 v britském Hungerford v Berkshire. Toho dne se sedmadvacetiletý Rayn vyzbrojil pistolí a dvěma poloautomatickými puškami a na různých místech postupně usmrtil výše uvedený počet obětí, mezi nimiž byla i Raynova matka. Zhruba po šesti hodinách od začátku běsnění tento záchvatovitý vrah spáchal sebevraždu. Motiv činu nebyl ani pozdějším vyšetřováním zjištěn. Pachatel byl jako velké procento masových a záchvatovitých vrahů samotářem. Éric Borel (Francie) (11. 12. 1978- 24. 9. 1995) Šestnáctiletý francouzský středoškolský student, který během dvou dnů v září roku 1995 zavraždil 15 lidí a 4 osoby zranil. Tento spree killer nejprve 23. září usmrtil nevlastního otce a bratra, poté vyčkal na příchod vlastní matky a rovněž jí zastřelil. Druhý den se vyzbrojený loveckou puškou a kapsami plnými nábojů vydal pěšky do města a tam zavraždil dalších 12 lidí. Nakonec spáchal sebevraždu. V pozadí činu stály jak vnitřní faktory na straně pachatele, tak i rodinné problémy. Martin John Bryant (Austrálie) (narozen 7. 5. 1967) Tehdy 28letý Martin Bryant ve dnech 28. – 29. dubna 1996 usmrtil během otřesné „vražedné vlny“(čin nebyl spáchán na jednom místě) v australském Port Arthur v Tasmanii celkem 35 osob a dalších 23 zranil. Šlo tak v počtu obětí o třetí nejhorší útok osamělého střelce v historii!(nelichotivé „prvenství“ drží Anders Breivik – 77 obětí (2011), druhý nejhorší masakr má na svědomí Woo Bum-kon -56 obětí(1982) – viz výše). Bryant útočil pomocí dvou poloautomatických pušek, v průběhu vražedného záchvatu byl dopaden. Následně byl odsouzen k odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění – v současnosti je umístěn v lékařském zařízení, provozovaném ministerstvem zdravotnictví, na hlídaném psychiatrickém oddělení. V pozadí tohoto krveprolití pravděpodobně stojí především vnitřní faktory v osobě pachatele. Za zmínku stojí, že Bryant má IQ kolem 66 bodů, což je hluboce pod průměrem běžné populace. Eric Harris, Dylan Klebold (USA) (E.H. : 9. 4. 1981 – 20. 4. 1999, D.K.:11. 9. 1981 – 20. 4. 1999) 20. dubna 1999 vstoupili tito dva osmnáctiletí vrazi, po zuby ozbrojeni - od nožů, přes brokovnice, poloautomatický samopal, až po výbušniny, na půdu Columbinské střední školy, kterou sami navštěvovali a rozpoutali vražedný masakr. V něm bylo usmrceno 13 osob a dalších 24 bylo zraněno. Oba pachatelé po útoku spáchali sebevraždu. Příčiny a motivy tohoto činu jsou různé a je třeba v nich zohlednit mnoho faktorů (ostatně stejně jako u všech případů zde na webu). Svoji roli hrály jak vnitřních faktory v podobě psychických problémů pachatelů, tak i vnější, kdy byli údajně ve škole šikanováni a vražedný akt plnil zřejmě funkci msty. Friedrich Heinz Leibacher (Švýcarsko) (21. 7. 1944 - 27. 9. 2001) Dříve několikrát soudně trestaný muž se dne 27. 9. 2001 převlékl za policistu a vyzbrojen útočnou puškou, brokovnicí a dvěma pistolemi se mu podařilo vniknout do parlamentu švýcarského kantonu Zug. V něm tento sedmapadesátiletý muž vypálil více než 90 ran, jimiž zavraždil 14 osob a dalších 18 lidí zranil. Nakonec zde odpálil malou podomácku vyrobenou bombu a pomocí pistole spáchal sebevraždu. Tento nejhorší švýcarský masový vrah psal často písemné stížnosti tamním úřadům a cítil se jimi šikanovaný. S postupem času začal věřit, že je terčem vládní konspirace. Zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém svůj útok označil za „den hněvu vůči mafii kantonu Zug“. Robert Steinhäuser (Německo) (1983 - 22.4.2002) 22. dubna 2002 vtrhnul devatenáctiletý Robert Steinhäuser do Gutenbergova gymnázia v německém Erfurtu, kde až do podzimu předešlého roku, než byl vyloučen za falšování lékařského potvrzení, sám studoval. Za pomoci brokovnice a pistole zde poté zastřelil 16 osob (13 zaměstnanců gymnázia, 2 studenty a jednoho policistu), k tomu 1 další osobu zranil. Na konci svého běsnění spáchal sebevraždu. Motivem byla pravděpodobně právě msta za Steinhäuserovo vyloučení ze školy, které se odehrálo 8 měsíců před útokem. Seung-Hui Cho (USA) (18.1.1984 – 16. 4. 2007) Tento třiadvacetiletý, původem jihokorejský, vysokoškolský student a masový vrah, vstoupil dne 16. 4. 2007 do budovy Polytechnického institutu státní univerzity v Blacksburgu ve státě Virginie a zde zastřelil 32 osob (studentů a vyučujících) a dalších 17 osob postřelil. K tomu se dalších 6 osob zranilo při skoku z okna ve snaze uniknout šílenému střelci. Útočník byl vyzbrojen dvěma pistolemi. Motivem činu byla zřejmě msta společnosti, když pachatel ve svých zápiscích kritizoval „zhýralost“ , „děti zbohatlíků“ apod. V pozadí však stály taktéž psychické problémy pachatele. Adam Peter Lanza (USA) (22. 4 1992 – 14. 12. 2012) Tento dvacetiletý masový vrah zaútočil 14. prosince 2012, vyzbrojený samopalem a pistolí, na základní školu Sandy Hook v Newtownu, ve státě Connecticut. Jeho školní běsnění nepřežilo 26 osob (20 dětí, 6 dospělých), k tomu dvě další osoby byly zraněny. Před tímto hrůzným činem Laza stačil ještě zavraždit svoji matku v jejich společném domě. Nakonec se Lanza sám zabil střelou do hlavy. Ač se jedná v počtu obětí o nejhorší střelecký útok na základní či střední škole v USA a Lanza útok plánoval, z vyšetřování nevyplynul pachatelův konkrétní motiv k činu. K otřesnému činu vedli zřejmě především vnitřní faktory v osobnosti a psychice pachatele. Za zmínku stojí, že Lanza byl posedlý podobnými školními masakry, obzvláště tím na Columbine High School (viz výše). Share Copyright © 2009-2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Třicet let pod přísahou", která je ohlédnutím se za kariérou bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty. Autor: Josef Klíma. Třicet let pod přísahou - R. Šlachta, J. Klíma Další knihy Název: Třicet let pod přísahou Autor: Robert Šlachta, Josef Klíma Nakladatelství: Universum Rok vydání: 2020, 375 stran Recenze: Zatím nenapsána. Robert Šlachta poskytuje prostřednictvím rozhovoru se známým českým investigativním novinářem Josefem Klímou osobní zpověď svého neobyčejného života, a to nejen osobního, ale především toho profesního. Jako bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a náměstek Odboru pátrání Celní správy ČR otevřeně hovoří o ožehavých tématech a kauzách (Nagyová, Pitr, Vidkun, Bereta a mnohé jiné), o nichž v době služby mluvit nemohl. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Vrah batůžkářů", která se věnuje případu australského sériového vraha jménem Ivan Milat. Autor. Jaques Buval Vrah batůžkářů - Jaques Buval Další knihy Název: Vrah batůžkářů Autor: Jaques Buval Nakladatelství: FONTÁNA Rok vydání: 2006, 120 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: V letech mezi rokem 1989 a 1992 zmizeli na dálnici Hume Hughway mezi Melbourne a Sydney beze stopy mladí turisté s ruksaky. Mladiství, mimo jiné z Anglie a Německa, se vydali na vlastní pěst zkoumat cizí kontinent - Austrálii. V roce 1993 se našly zohavené mrtvoly v Belanglo Forest. Už brzy bylo policistům zřízené zvláštní jednotky Tak Force jasné, že se můýe jednat pouze o masového vraha. Náhoda přivedla policisty na stopu pachatele. Ivan Milat byl zatčen 22. května 1994 a o dva roky později byl kvůli sedminásobné vraždě odsouzen k doživotnímu vězení. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Detailní článek o možná méně známém českém sériovém vrahovi a recidivistovi z 80. let 20. století- Miroslavu Stehlíkovi. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Miroslav Stehlík 7. 10. 2009 (aktualizace 25. 11. 2021) Miroslav Stehlík - československý sériový vrah, který usmrtil 2 ženy, jednu se zavraždit pokusil a napadl či znásilnil několik dalších. Šlo o výrazně psychopaticku osobnost s citovou oploštělostí, bez morálního a citového cítění se značným sklonem k agresivitě. Kromě toho znalci zjistili známky sadismu, pronikající do oblasti sexuality, včetně nepřátelských postojů k ženám. Jeho resocializace byla podle posudků zcela vyloučena. Stehlík nejen v průběhu vyšetřování, ale i v dalším trestním řízení neprojevil žádné známky lítosti či soucitu s obětmi. Narozen: 14. 6. 1956 Zemřel:25. 2. 1986 Stát: ČR Počet obětí: 2 Unikala: méně než 1 rok Vražedná aktivita: 1983 Přezdívka:„Stehno“ Tento článek se bude věnovat tuzemskému sériovému vrahovi , který, ač usmrtil „jen“ dvě osoby, lze kvůli své osobnosti a dalším okolnostem případu jistě považovat za velmi extrémního pachatele . Případ budí pozornost už jen tím, že krom několika žen, které naštěstí jeho napadení přežily, není snad nic pozitivního a kladného, co by na tomto případu šlo vyzdvihnout. Výrazně negativní bylo už samotné rodinné prostředí , ve kterém tento enormně agresivní jedinec vyrůstal, a které bylo pro zrod jeho defektní osobnosti jako stvořené. Alkohol, chudoba, podprůměrná inteligence, násilnický otec, kriminální chování obou rodičů, rozvod, časté stěhování i dočasný pobyt v dětském domově … Není divu, že z tohoto rodinného prostředí vzešel nejen muž, o kterém bude v tomto článku řeč, ale stejně tak se na kriminální dráhu vydali i další jeho sourozenci vyrůstající v takto neutěšených poměrech. Neobvyklý je v tomto případě i věk, ve kterém popisovaný pachatel začal páchat závažné zločiny a rovněž to, že od svých 18ti let, kdy poprvé nastoupil do věznice, si užil svobody pouhý necelý měsíc . Během něho pak útočil na ženy s nebývalou frekvencí , kdy nebýt jeho dopadení, jistě by obětí bylo mnohem více. Když k tomu navíc připočteme selhání státní instituce , které mělo za následek nejen smrt jedné z obětí, ale dokonce i oddálilo dopadení pachatele, který mezitím stihnul zaútočit na další oběti, je obraz zmaru a temna téměř „dokonalý“. Jestli vás úvod dostatečně neodradil, vydejme se tedy společně po stopách jednoho z nejagresivnějších českých sériových vrahů , jehož jméno zní Miroslav Stehlík . Miroslav Stehlík Dětství a první problémy se zákonem Miroslav Stehlík se narodil 14. června 1956 rodičům s kriminální minulostí. Otec byl alkoholik a v roce 1960 byl odsouzen k odnětí svobody za opakované pohlavní zneužití . Matka, Helena Stehlíková , byla údajně po většinu života v domácnosti a pouze epizodně pracovala jako uklízečka. Jak později uváděla, rodina žila ve špatných finančních poměrech, několikrát se byla nucena stěhovat v rámci Prahy a manžel děti i ji často bil. Po jeho uvěznění se rodině po materiální stránce vedlo ještě hůře a všechny děti na čas skončili v dětském domově. V roce 1962 se paní Stehlíková s bývalým manželem rozvedla a v roce 1963 si vzala jiného muže. Poté se již rodině mělo vést o něco lépe, ale i tak se problémy dětí stupňovaly. Manželům Stehlíkovým se narodilo celkem 7 dětí , ale 2 zemřely brzy po porodu a tak zbylo 5 bratrů . Všichni kromě Miroslava Stehlíka navštěvovali zvláštní školu a měli problémy se zákonem. Jeden z bratří byl několikrát trestán za majetkovou trestnou činnost. Nejmladší z bratrů, Pavel Stehlík , pak dokonce spáchal 11. 4. 1981 ve věku 24 let vraždu , když pětadvaceti bodnými, sečnými a řeznými ranami usmrtil svoji 59 letou sousedku . Motiv této vraždy byl pravděpodobně kombinovaný, kdy z části byl útok způsoben sexuální pohnutkou a nesl znaky sexuální deviace – sadismu a z části byl přítomný zlobný afekt, kdy dotyčná sousedka připomínala pachateli jeho vlastní tchýni, kterou nenáviděl a obviňoval za svých rodinných problémů. Za tuto vraždu byl Stehlík nejmladší odsouzen k patnácti letům odnětí svobody s následnou sexuologickou léčbou. Definitivně propuštěn byl v roce 1993 . Od té doby údajně žije se změněným jménem na venkově. Samotný Miroslav Stehlík byl údajně ze všech sourozenců nejchytřejší (později mu bylo naměřeno IQ 96 ), avšak odmala byl nezvladatelný . Již od čtvrté třídy nosil domů dvojku z chování. Jeho kriminální kariéra závažnějších trestných činů začala už v jeho 15ti letech . V tomto věku se dopustil pokusu o znásilnění mladé ženy, kterou spatřil spoře oděnou v prádelně jednoho z pražských domů. Mladý Stehlík za ní vniknul, chytil jí pod krkem a osahával. Žena ale útočníka obelstila pozváním do bytu a na chodbě si přivolala pomoc. Nezletilý Miroslav byl za to Městským soudem v Praze odsouzen na dva roky odnětí svobody s podmíněným odkladem na tři roky . Ještě ve zkušební době se dopustil řady dalších trestných činů . Celkem ve 34 případech provedl vloupání do bytů, ubytoven a automobilů . Ve dvou bytech dokonce pustil plynové hořáky a v jednom bytě se pokusil založit požár . Jen zcela náhodou nedošlo k výbuchům, případně požárům. Chtěl se tak lidem pomstít za to, že v bytech nebylo nic, co by mohl ukradnout. V únoru roku 1973 navíc napadl ve sklepě 27 letou ženu a pod pohrůžkou smrti se jí pokusil znásilnit. Pro tyto skutky mu soud uložil v 18 letech souhrnný trest odnětí svobody na 7 let plus následnou ústavní sexuologickou léčbu . Soudní znalci totiž zjistili, že Stehlík trpí sexuální deviací , konkrétně - exhibicionismem , sexuální agresivitou a sadismem . Proto doporučili ústavní léčbu, která měla následovat po vykonání trestu. Miroslav Stehlík byl od počátku problematický vězeň , vězeňský režim nerespektoval, a proto byl přeřazován do přísnějších věznic až se "propracoval" do Valdic, kde se svým chováním patřil mezi tamní elitu, což je u tak mladého muže, navíc prvotrestance, rarita. Za zmínku rovněž stojí, že se "neposlušný" vězeň údajně už v průběhu vazby snažil probourat do vedlejších cel, kde byly umístěny ženy. Podle některých svědectví měl v průběhu trestu rovněž znásilňovat některé ze spoluvězňů a jiné fyzicky napadat. Z vězení byl propuštěn po vykonání celého trestu, konkrétně roku 1982. To však neznamenalo návrat na svoboudu, ale Stehlík byl nucen ještě nastoupit ústavní sexuologickou léčbu v pražských Bohnicích . Vraždy Svoji první vraždu spáchal Miroslav Stehlík ještě za doby ústavního léčení ! 10. 8. 1983 kolem poledne ohlásila 21 letá dívka nález těla mrtvé ženy ve vysočanském parku před tehdejším Okresním ústavem národního zdraví (OÚNZ). Mladá zahradnice si chtěla odskočit, a jak hledal odlehlejší místo, kde by malou potřebu vykonala, narazila na mrtvolu. Tělo 30leté ženy bylo zataženo do hustého křovinatého porostu, asi 15 m od cesty, vedoucí parkem. Mrtvola byla zcela vysvlečená a ležela na zádech s vystaveným genitálem, tedy v typické poloze pro sexuální vraždu . Nechme zaznít záznam ohledávajícího lékaře MUDr. Karla Vomáčky : „Horní končetiny jsou přitaženy ke stranám těla, dolní končetiny jsou maximálně roztaženy, v kolenou ohnuty asi v úhlu 110 stupňů. Tělo je zcela obnažené, bez bot a punčoch. Ze svlečených šatů, které jsou omotány kolem krku, je proveden silný uzel, zatažený s velkou silou vpřed na krku, v místě ohryzku. Spodní kalhotky jsou odhozeny asi 1 metr od těla vlevo, kde se nacházejí lehké kožené střevíčky. Na temeni hlavy je hlubší tržnězhmožděná ranka, velikosti 20x2 mm, pokrytá zaschlou krví a velkým množstvím nakladených vajíček od much. Rovněž vajíčka a množství larev v různém stupni vývoje nacházíme v očích, nose a na sliznicích. Z pochvy vytéká zakalený sekret. Příčinou smrti je udušení z uškrcení, podle polohy těla lze usuzovat na vraždu z vilnosti, spáchanou asi před 3 dny. “ Pitva později potvrdila, že příčinou smrti bylo udušení z uškrcení . V krvi oběti bylo zjištěno 1,7 promile , v pochvě nebyla zjištěna přítomnost spermií. Žena byla následně identifikována jako třicetiletá Zdena H. . Šlo o pracovnici podniku zahraničního obchodu a taktéž pohlednou zpěvačku, která působila v několika kapelách. Poslední svědci ji spatřili 7. 8. 1983 v půl třetí ráno, kdy odcházela bez doprovodu z vinárny Slovanka , kde toho večera vystupovala... Stehlík po svém dopadení sdělil, že té noci seděl po požití pervitinu ve vysočanském parku, vyzbrojený svým nožem (ten nosil stále u sebe), když v tu chvíli uviděl kolem kráčet pohlednou ženu v šatech. Pachatel ji pod pohrůžkou zabití nožem odvlékl hlouběji do parku, když však žena začala křičela, začal jí rdousit …..následně již bezvládné oběti uvázal kolem krku smyčku z jejich šatů a utáhnul. Poté nad mrtvou masturboval. Dýku přitom zasouval umírající oběti do přirození. Nakonec zavražděné ukradnul peněženku a z místa činu odešel. Fotografie z místa činu Ihned po první vraždě se Miroslav Stehlík ocitl na seznamu možných vytipovaných pachatelů . Kriminalisté ho však z podezřelých vyloučili, neboť v době spáchání vraždy neměl vycházku a personál léčebny si útěku „nevšiml“ a poskytl mu tak „nezvratné“ alibi . „Vycházky jsem dostával vždy od pátku do neděle, první přišla na Velikonoce. Prvních sedm měsíců pobytu v Bohnicích, tedy od března do října 1982, mě museli rodiče vždy vyzvednout a podepsat reverz…..Pak jsme jeli na chalupu, v neděli jsem se z nádraží vracel do léčebny sám, musel sem to stihnout do osmi večer. V této době jsem se žádné trestné činnosti nedopouštěl.“ , tak zní popis úvodních měsíců v léčebně z úst Stehlíka. Pak pokračuje: „Měl jsem taky vycházky načerno, to už jsem byl na pavilonu číslo 31, kde mě ošetřovatelé, s výjimkou Kaliny, pouštěli večer, po odchodu lékařů, ven…..Při těchto černých vycházkách jsem již občas něco udělal.“ Ano, takové poměry byly v té době v Bohnicích a bohužel na to doplatilo několik žen. Navíc „díky“ falešnému alibi to velice ztížilo práci kriminalistům, kteří mohli pachatele dopadnout dříve. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, černé vycházky z bohnické léčebny neodnesla pouze zavražděná Zdena H. . Poškozených bylo více. Vraťme se tedy na časové ose zpět k noci, kdy pohledná třicetiletá žena přišla o život. Asi dvě hodiny předtím než na ni Stehlík zaútočil, procházela Husovými sady dvacetiletá slečna Eva . Znenadání k ní přiběhl muž, přiložil jí nůž k boku a se slovy: „Jestli budeš křičet, tak tě propíchnu!“ , se ji snažil dostat na vhodnější místo. Dívka se však nedala, snažila se vymlouvat, až došlo k potyčce, kdy ji násilník začal fackovat a rdousit. V tu dobu šel naštěstí cestou kolemjdoucí a ženě se opět podařilo vykřiknout. Chodec vytáhl na útočníka vlastní nůž a po chvíli „vyjednávání“ Stehlík místo napadení opustil . Za sebou nechal mladou dívku v naprostém šoku. "Úspěšnější" byl však již následující noci (ano, Stehlík zaútočil v noci ze 6. na 7. 8 na dvě ženy, z nichž jednu zavraždil a hned následující noci útočil znovu! ). Napadení se odehrálo na autobusové zastávce ve Vršovicích . Jak již bylo zakódováno ve Stehlíkově modu operandi , přistoupil k dvaadvacetileté dívce , chytl ji kolem ramen a s nožem v ruce jí poručil :„Budeš zticha a uděláš, co ti řeknu!“ . Poté vyděšenou dívku odvedl k neosvětlenému křoví poblíž, kde ji s nožem pod krkem osahával v rozkroku a pak ji donutil ho orálně uspokojit. Ač Miroslav Stehlík požádal o propuštění a změny léčby na ambulantní již v březnu 1983, vyhověno mu bylo až v srpnu. Brány léčebny opustil konkrétně dne 18. 8. 1983 . Hned následujícího dne opět zabíjel . Své druhé vraždy se Stehlík dopustil necelých 13 hodin po svém propuštění z léčení! K napadení došlo ve vchodě jednoho z vršovických domů v ulici Na louži . Vzrušený pachatel, vyzbrojený nožem a kusem prádelní šňůry, doběhl mladou ženu v mezipatře mezi druhým a třetím poschodím. „Řekl jsem jí, ať se se mnou líbá, ona mi odpověděla, ať neblbnu, že za ní jde její manžel. Předpokládal sem, že se jenom vymlouvá, postavil sem se na odpočívadle tak, aby mi nemohla zdrhnout….Roztrhl jsem na ní šaty. Začala křičet, rdousil sem jí levou rukou, ona ucukla. Jak jsme padali, vrazil se jí nůž pod levé prso. Pak jsem ji bodl ještě dvakrát. To jsem udělal proto, že mě rozčílilo, jak chrčí.“ (soudní znalci poté vyloučili, že by mohlo k ráně dojít náhodným pádem na ostří). Poté ženu vysvlékl z kalhotek, osahával, kousal do prsou .... Pak omotal připravenou prádelní šňůru kolem jejího krku a uzlem utáhl. V průběhu celého vražedného aktu Stehlík onanoval. Při odchodu z místa činu, jak bylo jeho zvykem, oběti ještě odcizil peněženku . Zubožené tělo mladé ženy bylo nalezeno hned ráno jedním z obyvatelů domu. Bylo v poloze typické pro sexuální vraždy , tedy obnažené s výrazně roztaženýma nohama. Stehlíkova oběť byla nalezena částečně vysvlečená s kalhotkami staženými u pravého kotníku a kolem krku měla utažené škrtidlo opatřené několika uzly, tedy podobnost s první vraždou bila do očí. Odlišné byly jen čtyři bodnořezné rány pod levým prsem poškozené. Soudní znalci poté potvrdili, že příčinou smrti byla tamponáda srdce a krvácení do levého hrudního vaku , způsobené právě oněmi bodnými ranami. Známky rdoušení a škrcení vznikly předsmrtně. Obětí se stala osmadvacetiletá Blanka N. , rozvedená matka tří malých dětí. Fotografie z místa činu - vražda Blanky N. 29. srpna 1983 , tedy 10 dní po druhé vraždě, se odehrál další útok , který však naštěstí napadená žena přežila, ač skončila s mnohačetnými zhmožděninami a těžkým otřesem mozku na několik dní v nemocnici. K útoku došlo kolem sedmé hodiny večerní v Limuszké ulici v prostorách jednoho z činžáků. Obětí se stala 27letá Miroslava H. , která později vypověděla: " Násilím vynucený pohlavní styk muž náhle přerušil a začal mne rdousit .", pak pokračovala: „Byla jsem k němu otočená zády, on mě neustále ohmatával rukou po krku. Šátral mi po něm prsty..Až mi to připadalo, že si hledá vhodné místo, kde má zmáčknout….Ty jeho doteky mě stále víc děsily. Zeptala jsem se ho, proč to dělá, proč je takový, když mu jde jen o To. On mi okamžitě odpověděl, že mu jenom To nestačí“ . Sám pachatel po zatčení k tomuto útoku uvedl: „Bylo mi jedno jestli ji zabiju, vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Rdoušení nebo škrcení těch holek mi dělalo dobře. Navíc nemohly křičet o pomoc, to mělo taky svou váhu. Když jsem ale teď viděl, že mi teče po rukou její krev, přestalo mě to bavit. Raději jsem zmizel pryč.“ Ano, jak již bylo řečeno, poškozená žena utrpěla četná zranění, kdy bylo jen souhrou šťastných náhod, že znásilnění vůbec přežila – způsob, jakým se agresor na své oběti vyžíval, nasvědčoval sadistické deviaci . Hrůznost napadení asi nejlépe dokresluje výpověď jedné ze svědkyň (sousedky): „Doslova lezla po zábradlí a křičela Pomoz mi, maminko! Mezi tím silně naříkala. Já jsem v prvním okamžiku nemohla Mirku ani poznat, pravou stranu hlavy měla silně nateklou a promodralou, oko měla zalité, z očního víčka jí tekla silně krev. Byla bosá, punčochy jí visely na chodidlech, minisukni i tričko měla černé od špíny a červené od krve. “ Přestože mladá žena útočníka dokázala velmi podrobně a přesně popsat - uvedla, že se jedná o špinavého blonďáka se středně dlouhými vlasy, ve věku kolem dvaceti let, výšky asi 170 centimetrů- k jeho zatčení to ještě nevedlo. Hned za dva dny se Stehlík pokusil znásilnit další ženu . V dopoledních hodinách si počkal u schránek na mladou pošťačku, které ho na ulici zaujala. Uchopil ji za ruku a snažil se ji zatáhnout do sklepa : „Ale moc křičela, radši jsem z baráku odešel.“ , vysvětlil po svém dopadení pachatel. Toho dne měl štěstí, neboť napadenou ženu ještě jednou potkal, ta na něj upozornila své známé a ti se ho vydali zadržet, nicméně Stehlík jim uprchnul. Klíčový okamžik ve vyšetřování nastal až následujícího dne, tedy 1. září 1983 . V tento den nahlásila osmadvacetiletá Eva Č. znásilnění na Obvodní správě SNB . Vypověděla, že k napadení došlo předešlé noci v pražských Strašnicích a útočník ji ohrožoval kuchyňským nožem. Pod pohrůžkou smrti ji zavlekl do sklepa nejbližšího domu, tam ji vysvlékl a zaváděl prsty do genitálu i konečníku, taktéž ji kousal do prsou. Když ho žena upozornila, že ji to bolí, pachatel ji oznámil, že tak to má rád. Poté beze slova odešel. Souvislost mezi případy byla zřetelná. U dalšího výslechu si napadená Eva Č. uvědomila, že jí násilník někoho připomíná. Vzpomněla si totiž na fotografii její sestry pořízenou na základní škole a tvrdila, že útočník se podobá spolužákovi její sestry. Dotyčným byl právě Miroslav Stehlík. Vyšetřovací skupina ihned vyrazila a pachatele se jí ještě ten den podařilo dopadnout a zadržet. Miroslav Stehlík nic nezapíral, k znásilnění Evy Č. se přiznal a dokonce k velkému překvapení vyšetřovatelů uvedl, že v dřívější době napadl i jiné ženy a dvě z nich dokonce zavraždil . Postupně při vyšetřování přiznal sedmnáct sexuálně motivovaných napadení a dvě vloupání do bytů . Většina napadených také později Stehlíka co by pachatele bezpečně identifikovala. Stehlík se též přiznal, že nejméně 5 dokonaných sexuálních útoků na náhodně procházející ženy spáchal ještě za trvání ústavní léčby , buď to při udělených vycházkách nebo „černých“ vycházkách… Jak sám doznal, řadu útoků nedokonal, protože byl vyrušen cizími osobami nebo se vyhlédnutým obětem podařilo utéci. Znalci z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie uvedli, že Stehlík byl výraznou psychopaticku osobností s citovou oploštělostí, bez morálního a citového cítění, se značným sklonem k agresivitě včetně nepřátelských postojů k ženám . Kromě toho zjistili v sexuální oblasti známky sadismu až nekrosadismu, sexuální agresivitu a exhibicionismus . Jeho případnou resocializaci znalci zcela vyloučili . Stehlík nejen v průběhu vyšetřování, ale i v dalším trestním řízení neprojevil žádné známky lítosti či soucitu s oběťmi . Většinou se snažil svoji vinu zmírnit odkazem na užívání abnormálních dávek pervitinu. Zde je ukázka otázek vyšetřovatelů a odpovědí Miroslava Stehlíka , který čtenáři umožní částečný vhled do zvrhlé mysli sexuálního predátora : Jaká je vaše první sexuální zkušenost? „První zážitek, na který si pamatuju, byla nahá máma…Pozoroval jsem ji tajně větrákem, když se koupala. To byla ještě mladá, měla pěknou postavu, líbilo se mi to. Chodil jsem ji takhle šmírovat a měl erekci….Od té doby, bylo mi asi jedenáct, jsem brával do sklepa pěti nebo šestileté holčičky ze sousedství. Svlékal jsem a prohlížel si jejich frndičky, snažil jsem se jim tam strkat prsty. Vzrušovalo mě, když je to bolelo a začaly fňukat. Ale když se rozbrečely, tak jsem je nechal. Od jedenácti jsem také začal onanovat….“ Představoval jste si při tom něco? „Většinou šlo o mladé ženské ze sousedství. Představy, jak jim ubližuju, přišly až o dva roky později. Jak nějaké ženské poroučím, aby se svlékla. Jak ji sekám kabelem přes kozy, zadek nebo přes kundu, jak ona křičí bolestí. Myslím, že sem na to přišel sám, že jsem to neměl z nějaké pornografie nebo knížky o sadismu. Od čtrnácti let jsem chodil po ulicích, chtěl sem vyslídit nějakou holku, přepadnout ji někde stranou a ošukat. Ale neměl jsem k tomu odvahu, tak jsem si to doma alespoň představoval a honil si ho. Ale bylo to ve mně, nakonec jsem si počíhal na jednu ženskou v prádelně.“ Když oběť zemře, znamená to pro vás větší sexuální vzrušení? „Jestli přežije, nebo exne, to je mi jedno. Mě vzrušuje, že jsem ji mohl týrat, že jsem si s ní mohl dělat, co jsem chtěl.“ Co byste dělal jako absolutní vládce harému? „To by ty ženský musely chodit nahý, musely by se přede mnou producírovat a já bych je bil provazem, píchal jehlicí, trhal bych jim vlasy. Taky bych jim strkal věci do přirození a zadku…Nebo by se na můj rozkaz musely týrat navzájem.“ Kdy jste se nejvíc vzrušil? „Při první vraždě, jak jsem zabil tu holku v parku.“ Ve kterých případech, kdy jste přepadl ženu, jste před činem požil pervitin? „Pokaždý. Nešlo to bez něj, jinak jsem v hlavě slyšel ženský hlasy. Vysmívaly se mi, že jsem impotent, blbeček…“ Měl jste předtím představu, jak bude další oběť vypadat, jak na ni zaútočíte? „To si nemyslím. Bylo mi vlastně jedno, jak bude stará, jestli je hezká nebo šerednější… Když jsem měl v sobě dávku pervitinu a v mý hlavě doznívaly ty neznámé ženské hlasy, co mi nadávaly a posmívaly se, napadl jsem první babu, která se mi naskytla.“ Jak to většinou probíhalo? „Šel jsem nějakou dobou za ní, pak jsem k ní ve správnou chvíli přistoupil, měl jsem v ruce kudlu. Tu jsem jí ukázal a řekl jsem jí, že se s ní chci líbat a milovat. Většinou dostaly strach, říkaly mi, ať neblbnu nebo, že se se mnou sejdou jindy. To byla častá písnička, ale nejsem blbej. Já už měl připravenou odpověď, že ne, že to musí být hned teď.“ Co se dělo dál? „ Pokud to šlo, snažil sem se je odtáhnout na bezpečnější místo, nejradši do sklepa…..souložil jsem s nimi, kousal je, škrtil, taky jsem jim strkal prsty do kundy nebo do zadku, vždycky víc prstů, aby je to co nejvíc bolelo. Líbilo se mi, když jsem na nich viděl, že je to bolí, když se kroutily…. Udělal jsem se dost rychle, ale za hodinu už mi zase stál. To už mi ale stačilo onanovat, honil jsem si ho a vzpomínal na tu poslední přepadenou.“ Co se dělo po činu? „Šel jsem domů a přemýšlel.“ Litoval jste ty ženy? „Na ně jsem nemyslel, nebylo mi jich líto.“ Rozsudek padl 8. října 1984 , kdy byl recidivista Miroslav Stehlík Městským soudem v Praze odsouzen pro trestné činy vraždy, jednoho pokusu vraždu, 12 případů znásilnění včetně pokusů, vydírání, omezování osobní svobody a krádeže k trestu smrti oběšením . Trest potvrdil i senát Nejvyššího soudu a prezident republiky, Gustav Husák , odmítl udělit milost. Trest smrti byl na Miroslavu Stehlíkovi vykonán v Praze 25. února 1986. DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Bez slitování", která je příběhem skutečného zločinu, který změnil zákon ve prospěch obětí. Autor: Liba Cunnings-Svrčinová. Bez slitování - Liba Cunnings-Švrčinová Další knihy Název: Bez slitování Autor: Liba Cunnings-Švrčinová, Kristie McLellan Nakladatelství: Epocha Rok vydání: 2009, 260 stran RECENZE zatím nenapsána. Výjimečný příběh skutečného zločinu, který změnil zákon ve prospěch oběti. Zločin chladnokrevně spáchal otec psychopat na svých nic netušících dvou dětech. Kniha je dramatickým příběhem rodiny: rodiče jsou Češi, kteří po sovětské okupaci emigrovali, v Kanadě se seznámili, vzali a narodily se jim dvě děti - chlapec Pavlík a holčička Elunka. Zpočátku běžný příběh, avšak zasazený do obtížných podmínek života v emigraci, se postupně rozvíjí v neuvěřitelné rodinné drama.Matka je nesmírně obětavá, schopná a milující. Otec má zřejmě vrozené předpoklady duševní choroby; po opakované ztrátě zaměstnání již nové nehledá a vinu za svůj neúspěch vytrvale svaluje na své okolí. Narůstá v něm zloba, nenávist, agresivita. Není schopen vytvořit si vztah k rodině, postarat se o ni, a izoluje se. Ze msty promyslí a spáchá dvojnásobnou brutální vraždu… Událost ve své době otřásla veřejností nejen v Kanadě, ale i ve Velké Británii a v Západním Německu a vyvolala diskusi a později též úpravy některých právních ustanovení týkajících se pohřešovaných dětí.Kniha vychází jako 3. svazek edice Victima. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Mindhunter - Lovci myšlenek", která je předlohou veleúspěšného, stejnojmenného seriálu, který se věnuje psychologickému profilování sériových vrahů. Autoři: J. Douglas, M. Olshaker. Lovci myšlenek - J. E. Douglas, M. Olshaker Další knihy Název: Mindhunter - Lovci myšlenek Autor: John E. Douglas, Mark Olshaker Nakladatelství: JOTA Rok vydání: 2021, 425 stran Recenze: Zatím nenapsána. Jak proniknout do mysli sériového vraha John Douglas, agent FBI, se na konci 70. let ve snaze pomoci rozvoji kriminalistiky odhodlal ponořit do psychologie vraždy a přiblížit se znepokojivě blízko skutečným netvorům. Pátral po některých z nejznámějších a nejsadističtějších zločinců naší doby: po vrazích, kteří se neslavně proslavili jako „Trailside Killer“ v San Franciscu nebo „Atlantský vrah dětí“. Desítky sériových vrahů konfrontoval, vedl s nimi rozhovory a zkoumal jejich psychiku – patřili mezi ně Charles Manson, Richard Speck a mnozí další. Studoval je – vstupoval do jejich myslí – aby pochopil jejich motivy. John Douglas je muž, který se stal předlohou legendárního filmového právníka Jacka Crawforda v thrilleru Červený drak a Mlčení jehňátek, a muž, který předznamenal nový věk v behaviorální vědě a kriminálním profi lování. John Douglas sloužil u policie přes dvacet let, a teprve když odešel ze služby, konečně mohl povyprávět svůj jedinečný a přesvědčivý příběh.? Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1 Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Zrůdy s lidskou tváří", která popisuje případy 35 pachatelů, kteří se dopustli vraždy, ač pocházeli z dobrých rodin a měli dobré zaměstnání. Autor: Carol Anne Davis. Zrůdy s lidskou tváří - C. A. Davis Další knihy Název: Zrůdy s lidskou tváří - Když slušní lidé páchají ohavné zločiny Autor: Carol Anne Davis Nakladatelství: Alpress Rok vydání: 2020, 295 stran Recenze: Zatím nenapsána. Co přinutí obyčejného úředníka, aby unesl malou dívku? Proč je schopen zkušený pilot ubít svoji ženu k smrti nebo kněz znásilnit a poté i zavraždit prostitutku? Všech 35 mužů a žen pocházelo ze slušných rodin a měli dobré zaměstnání – někteří byli lékaři, policisté, jiní učitelé – všichni se však dopustili toho nejtěžšího hříchu. Skrývají se snad v každém člověku zločinecké sklony? Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Skutečné zločiny v Praze a okolí", která se věnuje těm nejhorším zločinům moderní doby, jenže se odekrály na území hlavního města Prahy a blízkého okolí. Autoři: Ivana Žáková, Vilém Žák. Skutečné zločiny v Praze a okolí - I. Žáková, V. Žák Název: Skutečné zločiny v Praze a okolí Autor: Ivana Žáková, Vilém Žák Nakladatelství: CPress Rok vydání: 2023, 280 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha české novinářky , Ivany Žákové, mapuje ty nejhorší zločiny moderní doby , které se odehrály na území hlavního města Prahy . Bombový fantom , vrah seniorek , pedofilní vrah , "Klučovský případ ", "Kolínský gang ", vraždy bezdomovců a mnoho dalších případů naleznete v této "true crime" novince. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.