Výsledky vyhledávání

Recenze knihy "Zrůdy s lidskou tváří", která popisuje případy 35 pachatelů, kteří se dopustli vraždy, ač pocházeli z dobrých rodin a měli dobré zaměstnání. Autor: Carol Anne Davis. Zrůdy s lidskou tváří - C. A. Davis Další knihy Název: Zrůdy s lidskou tváří - Když slušní lidé páchají ohavné zločiny Autor: Carol Anne Davis Nakladatelství: Alpress Rok vydání: 2020, 295 stran Recenze: Zatím nenapsána. Co přinutí obyčejného úředníka, aby unesl malou dívku? Proč je schopen zkušený pilot ubít svoji ženu k smrti nebo kněz znásilnit a poté i zavraždit prostitutku? Všech 35 mužů a žen pocházelo ze slušných rodin a měli dobré zaměstnání – někteří byli lékaři, policisté, jiní učitelé – všichni se však dopustili toho nejtěžšího hříchu. Skrývají se snad v každém člověku zločinecké sklony? Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Článek o vražedkyni novorozenců, Lucii K., která v letech 2012 a 2013 ve velmi mladém věku připravila o život své dvě čerstvě narozené holčičky. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Lucie K. 26. 8. 2024 Lucie K. – česká vražedkyně novorozenců, která v průběhu let 2012 a 2013 připravila o život své dvě čerstvě narozené holčičky, jejichž těla pohodila na různých místech v okolí svého bydliště. Těhotenství pokaždé tajila a to i před svým partnerem, otcem obou dětí. Za svá zločiny byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 20 let. Narozena: 1992 Nyní: výkon trestu Stát: ČR Počet obětí: 2 Unikala: 2 roky Vražedná aktivita: 2012-2013 Přezdívka:"Vražedkyně novorozenců" Když mateřský cit chybí Než se pustíte do tohoto článku, rádi bychom zdůraznili, že ač se na poměry tohoto webu nebude jednat o žádný „krvák“ , rozhodně to nebude příjemné a lehké čtení . Zbystřit a zvážit jeho absolvování by měly především těhotné ženy, či rodiče s miminky . Z vlastní zkušenosti totiž víme, že případy vražd dětí jsou o to náročnější a sugestivnější , když je věk obětí podobný, jako je věk potomků čtenáře . Jestliže však máte odvahu a žaludek článek přečíst, připravte se na to, že řada věcí pro vás zřejmě bude jen stěží pochopitelná a „šťastný“ konec lze snad spatřovat jen v uvěznění pachatelky níže popsaných zločinů… Ještě čtete? Dobře, tak se pojďme vydat po stopách pachatelky, které naprosto chyběl mateřský cit . Hrůzný nález Byl pátek 12. dubna 2013 , když se v podvečer místní pejskař procházel se svým čtyřnohým kamarádem kolem rybníka Drátovec v části Havlíčkova Brodu zvané Perknov . Během procházky muže zaujala podezřele vypadající bledě modrá igelitová taška pohozená v těsné blízkosti lesní cesty. Muž tedy vzal do ruky dva klacíky a igelitovou tašku, ve které bylo cosi zabaleno, roztrhnul. V tu chvíli jej do nosu udeřil silný hnilobný zápach a naskytnul se mu šokující pohled . Uvnitř se totiž nacházela mrtvolka novorozence v pokročilém stádiu rozkladu. Pohled na igelitové tašky, ve kterých bylo tělo oběti zabaleno Nálezce neprodleně kontaktoval policii, načež bylo místo nálezu ohledáno a tělíčko novorozené holčičky bylo převezeno na ústav soudního lékařství , kde proběhla soudní pitva . Ta odhalila, že mrtvolka holčičky, zabalená do dvou igelitových tašek , se na místě nenacházela déle než týden . Především však bylo zjištěno, že šlo o dítě donošené, životaschopné , které se narodilo živé ! Kriminalisté tedy zahájili trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou . Rybník Drátovec a jeho okolí Jelikož policie nevěděla, kde podezřelou hledat, museli se kriminalisté v rámci objasňování zločinu opakovaně obracet na veřejnost s výzvami o pomoc , včetně uvedení případu v pořadu Na stopě . Ač přicházela od občanů řada tipů , ty stejně jako další vyšetřovací postupy , dlouho dobu nikam nevedly . Ba co hůř, panovalo i podezření , že případ může souviset s nálezem dvou mrtvých novorozenců na Sokolovsku a Německu , které podle analýzy DNA porodila totožná žena. Genetické porovnání ostatků novorozené holčičky nalezené u Drátovce s dříve nalezenými mrtvolkami novorozenců nicméně spojitost případů nepotvrdilo . Až po dlouhých osmi měsících , tedy v listopadu 2013 , nastal zlom. Na policii se totiž obrátil důležitý svědek , který kriminalisty nasměroval k tehdy jedenadvacetileté Lucii K. . Doposud netrestané ženě , která v době činu bydlela se svým tehdejším přítelem nedaleko místa hrůzného nálezu . Ta se tak stala hlavní podezřelou. Ba co víc, kriminalisty zaujala i četná svědectví o tom , že žena údajně nebyla těhotná poprvé , přitom žádné dítě nevychovává! Domácí porod Ale popořadě. Mladá žena se kriminalistům po absolvování několika výslechů k vraždě novorozence z roku 2013 přiznala , ač v dopise, prostřednictvím kterého doznání učinila, uváděla některé nepravdivé informace. Vše se odehrálo tak, že osudného dne přišla spolu s partnerem (říkejme mu třeba „Vašek “) domů z noční směny v továrně, kde oba pracovali jako operátoři výroby . Do svého bydliště dorazili před sedmou ráno, načež se Lucii udělalo špatně. I přesto si s Vaškem a jeho kamarádem ještě zakouřila na chodbě domu, načež zašla do bytu, kde se odebrala do koupelny s toaletou , kde strávila asi 30 minut. V mezidobí za ní přišel partner, ale Lucie K. jej poslala pryč . Poté se vysvlékla, dala pod sebe mikinu a do rukou porodila životaschopnou holčičku . Podle ní se dítě nehýbalo, ani nijak neprojevovalo, a tak jej vložila do igelitové tašky . Tu položila mezi dveře a pračku a přikryla ji mikinou, aby nebylo vidět, že v tašce „něco“ je. Poté se rozhodla umýt ve sprchovém koutě, když v tom do koupelny přišel Vašek . Tomu igelitová taška v rohu neunikla a tak se do ní i přes prosby partnerky podíval. „Já to věděl “, prohlásil prý lakonicky. Žena mu totiž po celou dobu těhotenství opakovaně tvrdila , že gravidní určitě není . Vysvětlovala mu, že má „pouze“ gynekologické problémy, se kterými se léčí, čímž zdůvodňovala změnu své postavy. Partner po nálezu novorozence mladé ženě navrhnul, že zavolá policii, což však žena odmítla s tím, že se dítě narodilo mrtvé a celou věc vyřeší sama. Poté se odebrala spát. Když se kolem 15 hodiny probudila, shodli se s partnerem, že se je třeba tělíčka dítěte zbavit. Vložili tedy dítě bez známek života do dvou igelitových tašek a autem zavezli k blízkému lesu, kde auto uvízlo v blátě. Mladý muž poté vyndal tašku z auta a odnesl ji na místo u rybníka Drátovec, kde byla později nalezena. Potom se vrátil k autu, zavolal kamarádovi, který jim pomohl auto vyprostit, načež se s Lucií vrátili domů. Lucie K. si na druhý den vzala dovolenou. Co se týče bezprostřední příčiny úmrtí novorozence, znalci později uvedli, že nelze přesně určit . V posudku uvedli to, že novorozenec po porodu určitě dýchal , ale zemřel v řádu minut po svém narození. Příčinou úmrtí tak mohlo být buď udušení v igelitové tašce, kam jej matka vložila, případně neposkytnutí péče po porodu , kdy měl novorozenec ponechaný pupečník omotaný kolem krku. Příčinou smrti však mohlo být i podchlazení . Jedna z igelitových tašek, ve keré byla mrtvolka novorozence zabalena Pár se krátce po činu rozešel a Lucie K. se odstěhovala do Humpolce . Tam začala pracovat a v zaměstnání si našla i novou známost. „Byla naprosto v pohodě. Mohl jsem se s ní bavit o čemkoli, " uvedl o ní její pozdější přítel. Do jejich bydliště si pak pro ní v listopadu 2013 přišla policie, načež byla obviněna ze zločinu vraždy . Když ji policisté odváděli, sdělila prý partnerovi, že nic neudělala, ale krátce nato mu z jiného čísla napsala SMS, že je jí to líto, ale že je to bohužel pravda, a že ho má ráda. Porod na autobusovém nádraží Jak již bylo uvedeno, výše popsaná vražda nebyla jediným zločinem, ze kterého ji kriminalisté podezírali. Podle svědectví kamarádů a učitelů ze střední školy byla totiž Lucie K. těhotná i v roce 2012 . Což mimo jiné dokládala i fotografie z maturitního plesu z ledna 2012 , na níž je rostoucí bříško viditelné. Jedna pedagožka z Manažerské akademie v Jihlavě , kterou Lucie navštěvovala, si například vzpomněla, že se studentky všichni báli na možné těhotenství zeptat, až to učinila ona. Jenže dívka jí nic konkrétního neodpověděla a místo nějakého vysvětlení rozhovor utnula s tím, že zrovna spěchá. Dotazy jiných pak často odbývala s tím, že tloustne , protože jí přítel dobře vyváří . Jedna z maturitních fotografií Tehdejší ředitel střední školy později vypověděl, že problém řešili i s rodiči dívky , ale ti o ničem nevěděli , protože s nimi dcera příliš dobře nevycházela a rodinnou domácnost opustila brzy po dosažení zletilosti . „Je to smutný a tragický příběh. Vzpomínám si, že ve druhém či třetím ročníku to bylo ještě dobré, ale pak její absence narůstala “, vzpomínal. Dívka nakonec školu nedokončila . Kriminalisté postupně vyhodnocovali všechna tato získaná svědectví a opakovaně přistupovali k výslechu podezřelé ženy . Jejich podezření se nakonec potvrdilo a žena se pod tíhou důkazů přiznala , že skutečně už dříve byla těhotná . Mělo to být na přelomu roku 2011 a 2012 , když ještě navštěvovala střední školu. Když jednoho březnového dne jela do školy a porod začal probíhat, zašla na toaletu na autobusovém nádraží v Jihlavě , kde živé dítě – rovněž holčičku - porodila do svých rukou. „Jela jsem do školy a v autobuse jsem měla potřebu jít na záchod. Porod jsem čekala, vozila jsem kvůli tomu s sebou deku. Narodila se živá, nekřičela, ale koukala se na mě. Pupeční šňůru jsem přestřihla nůžkami, které jsem vozila do školy, “ uvedla později u soudu. Dítě poté zabalila do deky , uklidila celou toaletu a s ukrytým novorozencem pod bundou prošla přes celou Jihlavu na okraj města k dálničnímu přivaděči na Havlíčkův Brod, kde jej odložila do křoví . Když od dítěte odcházela, prý ještě „vydávalo zvuky “, ale brzy přestalo … Mimochodem cestou k místu odložení miminka šla kromě jiného kolem jihlavské nemocnice, kde se nacházel funkční babybox , o kterém Lucie věděla! Další fungující babybox byl v Havlíčkově Brodě. Každopádně ani jedné možnosti nevyužila, a proč tomu tak bylo, ví jen ona sama… Druhý den se na místo na okraji Jihlavy vrátila a dítě , které již nejevilo známky života, vložila do černého igelitového pytle a z místa odnesla. Mrtvolku nakonec schovala do prostoru pod schody v bytovém domě v Havlíčkove Brodě, kdy bydlela její babička. Zapáchající igelitový pytel po asi týdnu nalezl jeden z nájemníků domu, který jej, aniž by se do něj podíval, vyhodil do popelnice . To způsobilo, že mrtvolka novorozence nebyla nikdy nalezena . Kriminalisté tedy následně prozkoumali alespoň místo odložení mrtvolky a ohledání odhalilo výskyt etymologického materiálu (pozůstatků nekrobiontního hmyzu ) na místě odložení mrtvolky, což potvrdilo pravdivost této verze. Z důvodu absence mrtvoly nebylo možno ani v tomto případě určit přesnou příčinu smrti novorozence . Nicméně vzhledem k popisu skutku lze uvažovat na udušení zakrytím dýchacích otvorů , vykrvácení z nepodvázaného pupečníku , případně podchlazení organismu . „Jde zatím o první případ za dobu fungování samostatného krajského ředitelství, abychom vedli trestní stíhání pro zločin vraždy a přitom neměli tělo oběti, “ komentoval situaci tehdejší vedoucí odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie kraje Vysočina plk. Mgr. Pavel Kubiš . Lucie K. tak byla obviněna z dalšího zločinu vraždy dítěte spáchané po předchozím rozmyslu, za což jí hrozil trest odnětí svobody v trvání patnácti až dvaceti let, případně výjimečný trest. Vražedkyně novorozenců před soudem I před soudem mladá ženy vinu doznala , nicméně se snažila svůj obraz různě vylepšovat a alespoň částečně se zbavovala viny. Motivaci vražd tak například částečně spojovala se svým tehdejším partnerem a otcem obou dětí Vaškem . Lucie K. tvrdila, že mimo to, že se prý styděla reakcí okolí na to, že by měla dítě tak mladá, se prý Vaška bála , protože ji týral a podle jejího názoru by se s ní kvůli dítěti určitě rozešel , což by nezvládla, protože na něm byla závislá. „Bála jsem se ho, několikrát mě uhodil a jediné, co ho zajímalo, byl alkohol, prodej drog a krádeže “, uvedla o něm u soudu. V této souvislosti se před soudem pohoršovala i nad tím, jak s mrtvolkou druhorozené holčičky naložil. „Nechtěla jsem, aby ji jen tak pohodil zabalenou do igelitu někde v lese, to dělají s prominutím jen prasata. Chtěla jsem ji pohřbít u nás na chalupě. Teď vím, že moje řešení nebylo správné, ale připadalo mi aspoň trochu lidské “, prohlásila například. Od dvojnásobné vražedkyně svých vlastních dětí zní tento „morální apel“ a projev „lidskosti“ velmi nepatřičně a působí zcela nevěrohodně. Nicméně zapadá do charakteristiky její osobnosti , ke které se ještě dostaneme. Lucie K. před soudem Naivní, nepozorný, netečný či velmi nezkušený Vašek (je na čtenářích, který přívlastek si zde dosadí), který se dvakrát nechal obalamutit výmluvami Lucie o tom, že těhotná není, dostal pochopitelně slovo taktéž. Uvedl , že s Luckou, svojí tehdejší spolužačkou , začal chodit někdy v polovině roku 2011 a prakticky od počátku vztahu spolu rovněž začali bydlet , protože dívka měla časté konflikty se svými rodiči . Ani jeden z nich nakonec školu nedokončil a tak společně nastoupili do jedné firmy. Někdy počátkem roku 2013 si všimnul, že Lucie přibrala, takže se jí dotázal, zda-li není těhotná , což ona popřela s tím, že má problémy s menstruací. Když toto téma začali řešit i jejich spolupracovníci, přemluvil jí, aby navštívila svého gynekologa, před jehož ordinaci ji i zavezl . Partnerka mu po asi 15 minutách napsala, že má vyšetření za sebou, a že má ucpané cesty, kterými prochází menstruační krev, takže dostala nějaké léky. Po celou dobu vztahu mu rovněž tvrdila, že bere antikoncepci a rovněž nikdy nepřestala kouřit ani občasně pít alkohol . O tom, že se jí už dříve narodilo jedno dítě prý Vašek vůbec netušil a dozvěděl se to až v rámci vyšetřování. V návaznosti na její očerňování uvedl, že on má děti rád a nevadily by mu. Lucku rozhodně nikdy nemlátil ani nikterak fyzicky nenapadnul, spíše to byla ona, kdo byl doma dominantní. Jeho výpověď potvrdili i další svědci, kteří uváděli, že Lucie K. občasně pila alkohol, pravidelně kouřila a přede všemi popírala, že by byla těhotná . Navíc v inkriminované době nosila volné , vytahané oblečení , aby všetečné pohledy a dotazy alespoň trochu eliminovala. Svědci rovněž potvrdili, že Vašek má mladší sestru, jeho vztah k dětem je pozitivní, a že vůdčí osobou byla ve vztahu rozhodně Lucie . Vyslechnuti byli mimo jiné i znalci z oboru lékařství, odvětví psychiatrie a psychologie . Ti uvedli, že obžalovaná má průměrný intelekt s dobrými paměťovými schopnostmi, nicméně její osobnost je strukturovaná abnormálně , zejména do histriónských rysů . Žena je podle nich povrchní, orientovaná na sebe sama , když ve svém zájmu dokáže jednat tvrdě, až bezohledně . Snadno se dá vyprovokovat, když poté reaguje scénami, afektem vzteku a slovní agresí . Rovněž má silnou potřebu upoutávat pozornost okolí , a to i za cenu častých lží . Obžalovanou znalci označili za sebevědomou, samostatnou, rozhodnou, tvrdou, málo citlivou osobu , zaměřenou na vlastní potřeby. Jedná z fotek Lucie K., kterou měla vystavenou na soc. sítích A zde se již dostáváme k motivu vražd . Znalci uvedli, že rozhodně není pravda , že by Lucka byla na svém partnerovi závislá , jak tvrdila. Jejich vztah totiž nebyl nikterak hluboký a hlavně, obžalovaná má ráda v první řadě samu sebe. Pravda nemohla být ani to, že by se za těhotenství styděla , protože je naopak velmi sebevědomá, suverénní a rozhodně netrpí studem. Jediným důvodem bylo zkrátka to, že dítě mít nechtěla , protože by jí omezovalo a jelikož je necitlivá, bylo jí jedno, jak dítě dopadne . Soud nakonec shledal, že se dívka na obě vraždy připravovala , když obě své těhotenství před všemi tajila , nikterak se na narození dětí nechystala a nenavštěvovala ani gynekologa . Naopak vůbec nezměnila své návyky včetně kouření a pití alkoholu . V rámci objasnění motivu nebyla zjištěna žádná vážná skutečnost , která by ji alespoň částečně nutila takto jednat . Byla poměrně dobře finančně zajištěna , když ona i její partner byli zaměstnáni a společně žili poměrně pohodlně , v dobře zařízeném nájemním bytě . Jediným jejím motivem bylo zbavit se nepohodlných dětí , které nechtěla. Soud ji proto označil za chladnokrevnou , což měla potvrzovat i dokumentace prověrky výpovědi na místě, kdy neprojevila sebemenší lítost . Výčitky pak neprojevovala ani v rámci hlavního líčení, kdy ponejvíc litovala jen samu sebe . S ohledem na to co bylo uvedené v přechozím odstavci a s ohledem na to, že byly přítomny hned dva znaky (vražda dítěte, opětovnost ), které spáchané zločiny podřazovaly pod kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu vraždy , vznášela se ve vzduchu i reálná hrozba výjimečného trestu (trestu nad 20 let), protože velmi přísné potrestání bylo jistě na místě! Soud však musel posoudit i polehčující okolnosti , mezi které započetl nízký věk obžalované a především to, že se doznala . Ocenil to především v případě prvního skutku, protože bez doznání by se podle názoru soudu tento zločin nikdy nešlo v hlavním líčení projednat. Ponechme zde stranou hlubší úvahu nad tím, zda-li náhodou doznání k této vraždě nebylo spíše výsledkem práce kriminalistů a jejich neodbytných otázek, které nedávaly úniku, než něčím, co by mělo být Lucii K. ku prospěchu. Ostatně, tak by měla být tato polehčující okolnost vykládána – tedy pokud je doznání učiněno „ve vleku zjištěného skutkového stavu “, nemělo by být jako polehčující okolnost posuzováno. Spis však k dispozici nemáme , takže slovy Františka Peterky z legandárního filmu: „Nebudeme se pouštět do větších akcí “. Faktem zůstává , že se Lucie K. doznala , doznání je dle trestního zákoníku jednou z polehčujících okolností a soud k tomu přihlédnul . Když Krajský soud v Hradci Králové zvážil ještě to, že znalci označili možnost resocializace obžalované za reálnou , Lucii K. nakonec odsoudil k odnětí svobody na dvacet let . Státní zástupce i obžalovaná si nechali lhůtu na rozmyšlenou, zda-li se proti verdiktu odvolají, ale k ani z jedné strany nedošlo. Otec obou dětí potrestán nebyl , ač Lucie K. u soudu prohlásila, že chápe, že ona si trest zaslouží, ale nechápe, proč ne i on. Vysvětlit to lze tak, že protože před ním obě těhotenství po celou dobu tajila , porodů se nezúčastnil , ani nijak nepodílel na usmrcení novorozenců , těžko mohl být potrestán pro vraždu. Nemohl být potrestán ani za trestný čin nadržování , protože měl za to, že se druhorozená holčička narodila již mrtvá , jak mu tvrdila partnerka, tedy netušil, že odložením jeho tělíčka jí de facto pomáhá vyhýbat se trestnímu stíhání. Jediné co mu hrozilo, bylo potrestání za přestupek v oblasti pohřebnictví. Závěrem jen dodejme, že trest odnětí svobody v délce trvání 20 let, s ohledem na institut podmíněného propuštění , v praxi znamená ti, že Lucie K. by měla brány vězení opustit někdy mezi jarem roku 2027 až podzimem 2033 . DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Loupežník, vůdce loupežnické bandy a vrah, který v roce 1870 ze zištných důvodů zavraždil nejméně tři osoby. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Jan Janeček 5. 1. 2020 Jan Janeček - český lupič, vůdce loupežnické bandy a vrah, který během roku 1870 zavraždil nejméně tři osoby a dalších bezpočet lidí oloupil či okradl. Motiv vražd byl ve dvou případech zištný, když dvě oběti ubil během loupeží. Třetí vražda byla spáchána ve snaze vyhnout se dopadení. Janeček byl za své činy v roce 1871 popraven, a jako poslední v Rakousku-Uhersku byl exekuován během veřejné popravy. Narozen: 1838 Zemřel: 7. 9. 1871 Stát: Rakousko-Uhersko Počet obětí: 3+ Unikal: méně než 1 rok Vražedná aktivita: méně než 1 rok Přezdívka: "Serynek" V tomto článku se budeme zabývat lupičem, vůdcem loupežnické bandy a dá se uvést, že i sériovým vrahem, který žil a byl kriminálně činný v druhé polovině 19. století. Poměrně málo známý kriminální živel, který ve své době děsil nejednu českou obec a město, byl nakonec dopaden a za své zločiny po právu popraven v grandiózní „katovské show“, na kterou se přišly podívat tisíce lidí, a která byla poslední svého druhu na českém území. Řeč je o obávaném zločinci - Janu Janečkovi. Jan Janeček se narodil v roce 1838. Šlo údajně o cikána (nemuselo však nutně jít o Roma, jak upozorňují mnozí historikové, neboť v 19. století byly termínem "cikán" označovány všechny osoby žijící kočovným životem), který nikdy v životě nechodil do školy a krádežemi se živil již od útlého dětství. Janeček se stal postupem času vůdcem loupežnické bandy, čítající přes deset členů. S tou pak přepadával, loupil a dokonce se minimálně jednou pokusil i cizího člověka zabít. Řádění Janečka mělo ukončit až potrestání v roce 1869, kdy byl za loupeže a pokus o vraždu odsouzen na osmnáct let těžkého žaláře. Svůj trest si měl odpykat v trestnici v Kartouzích u Jičína. Jenže Janečkovi se již v 24. dubna 1870 podařilo, spolu se dvěma dalšími trestanci, z dnešních Valdic utéct, když pákou ohnuli mříže v oknech a po provazu se dostali do zahrady, kde pak přelezli zeď. Nebezpečný zločinec, i přes rozsáhlou pátrací akci, úspěšně uprchnul až do Poděbrad, kde se jej, jeho bratra (jinde bratrance) a třetího uprchlíka, Františka Janeczka, pokusil zadržet voják jménem Jan Markytán. Jan Janeček se však nemínil vzdát a na vojáka vytáhl pistoli, kterou si cestou opatřil, a zastřelil ho. Janeček nic jiného neuměl, a tak si cestou, která vedla přes severní Čechy a jižní Čechy, až na Plzeňsko, opět začal peníze a obživu obstarávat krádežemi a loupežemi. Při jedné z nich, u Podbořan na Žatecku, brutálním způsobem ubil železným křížem Andreáše Rotta, panského čeledína, a společně se svými kumpány jej oloupili o peníze a cennosti. Andreáš Rott údajně zemřel pomalou a velmi bolestivou smrtí. Minimálně druhá oběť zaplatila životem za setkání s Janečkem a jeho společníky. Bezohledné bandy, kolem uprchlíka Janečka, se začaly bát takřka celé Čechy a za jejich dopadení byla vypsána odměna. To však ještě nebylo vše! Na Plzeňsku se ke třem uprchlým, nebezpečným vězňům přidaly další příbuzní, a loupežná skupina se rozrostla. Další vražda na sebe nenechala dlouho čekat. Tentokrát je jí stal Leopold Trávníček, obchodní příručí, který se vracel z trhu z města, a který přišel o život v říjnu 1870. Tohoto muže loupežníci utloukli nedaleko Chrástu u Plzně. Extrémně nebezpečný pachatel, podle dnešní terminologie již sériový vrah, byl nakonec dopaden za dramatických událostí až v listopadu roku 1870. V ten měsíc obdrželi četníci hlášení od syna hospodského, že Janeček se svojí cikánskou bandou hodují a popíjí v jedné z krčem nedaleko Chrástu u Plzně. Telegrafy se rozezněly na několika okolních četnických stanicích a strážci zákona měli pohotovost. Když na místo, jako první, dorazili plzeňští četníci, Janečka s jeho partou naštěstí v hospodě ještě zastihli. Janeček se však znovu nevzdal, a i když byl postřelen, podařilo se mu vyskočit oknem ven a zmizet. Při zásahu, na kterém se krom četníků podílelo i několik železničních dělníků, se však přeci jen podařilo dopadnout několik členů bandy, včetně Janečkova bratra Josefa. Ten prý dal mužům zákona tip a nebezpečný, zraněný muž tak neunikal dlouho. Již o den později byl zadržen v nedaleké Lhotě, kde přespával na půdě jednoho ze stavení. Přesto drama ještě rozhodně nebylo u konce. Jan Janeček po svém zadržení Neboť plzeňská věznice Bory, někdy přezdívaná také jako „Hotel Hvězda“, ještě nefungovala (budována začala být až o 2 roky později a fungovat začala v r. 1878), zadržení zločinci skončili v soudní cele v zadní části plzeňské radnice. Zde nebyly zrovna vhodné podmínky pro držení tak nebezpečných vězňů, kteří dokázali uprchnout i z „Valdic“. I proto byli zadržení neustále spoutáni těžkými okovy a na noc navíc byli připoutáni ke zděnému železnému kruhu. Přesto se jim nějakým způsobem podařilo vyklouznout z okovů a poté málem uprchnout, když rozebrali kamna a snažili se vylézt komínem. Strážný si toho údajně všimnul až úplně na poslední chvíli. Kvůli tomu, a také proto, že ne všichni z loupežnické bandy byli pochytáni, provázela soudní proces mimořádná bezpečnostní opatření. Jan Janeček byl u soudu nakonec shledán vinným ze spáchání tří vražd, jednoho pokusu o vraždu a x krádeží a loupeží, za což mu byl udělen očekávaný trest smrti. Jeho bratr Josef byl odsouzen na doživotí (brzy poté ve věznici zemřel). Ostatní členové loupežné bandy dostaly tresty nižší. Opět z bezpečnostních důvodů byla poprava několikrát odložena, aby finální datum bylo stanoveno na 9. září 1871. Popravu měl vykonat známý pražský kat Jan Piperger, který na ní dorazil se dvěma pomocníky, z nichž jeden byl jeho nevlastní syn a zároveň učeň, tehdy šestnáctiletý, Leopold Wohlschlager, který se později stal nejslavnějším českým katem, který vykonával řemeslo až do roku 1928. Jan Piperger (1838-1888) Abychom přiblížili tehdejší „velkolepost“, dramatičnost a důležitost popravy, nechme teď promluvit samotného Leopolda Wohlschlagera, který na sklonku svého života vypověděl toto: “Otec se mnou všechno procvičil doma a vzal sebou i svého starého pomocníka, ale měl jsem přece jen strach. Neviděl jsem ještě nikdy nikoho umírat, natož pak věšet. Ta věc pro nás nebyla nikterak bezpečná, proslýchalo se, že se u Plzně srotilo několik set Cikánů, aby v den popravy zapálili město a vyrvali svého soukmenovce z rukou soudu. Kdyby se jim byl zdařil třeba jen atentát na otce, byli by zachránili Janečkovi život, protože krom mistra popravčího nesměl nikdo jiný popravu vykonat…. Otec se ještě v den příjezdu představil Janečkovi, který řekl: „Těší mne opravdu, že jsem vás poznal. Škoda, že naše známost nepotrvá dlouho.“ Když pak tatínek odcházel z cely, zavolala na něj Janeček: „Máte budíček? Já jen, abyste pozítří nezaspal“…. V sobotu ráno ve čtyři hodiny jsme vyjeli k popravišti. Bylo chladno a mlha, ale všude bylo plno lidí, na místě popravy už čekalo skoro patnáct tisíc diváků, kteří zde čekali celou noc. Janeček byl viditelně mrzutý, protože karty, které si vyložil, mu předpověděly špatný osud…“ Leopold Wohlschlager (1855-1929) Janeček údajně nejevil sebemenší lítost a nečinil žádné pokání. Dokonce prý, když se ho kněz snažil přimět ke zpovědi, dostalo se mu výsměchu a urážek. Nakonec však přeci jen pachatel krutých činů zjihl, až nakonec sám požádal o svátost smíření a přijal rozhřešení. Jak se chvíle popravy blížila, Janeček byl údajně čím dál tím nervóznější, kouřil jednu cigaretu za druhou a dokonce měl plakat. Poslední hodiny měl podle dobové reportáže trávit vykládáním karet. Když si pro odsouzence nakonec přišel do cely kat Piperger a mladý „Poldík“ Wohlschlager, nasadili mu již v cele na krk volně oprátku a ruce mu uvázal ke koženému řemenu kolem pasu. Strážníci poté přivedli Janečka k vozu, který hlídal dokonce celý prapor pěchoty! Cesta na popraviště vedla Dominikánskou, Solní a Klatovskou ulicí, kdy si Janeček cestou na smrt vyslechl ještě stovky nadávek a posměšků. On sám se choval údajně velmi zkroušeně a stále si měl šeptat modlitby a hledět na kříž, který kněz držel před jeho očima. Jak již bylo uvedeno, v ten den se sešlo na popravišti u klatovské silnice, poblíž dnešního plzeňského Náměstí míru, více než deset tisíc lidí, aby sledovali konec života nenáviděného vyvrhela. Samotná poprava trvala jen několik minut. Soudní zřízenci pak rozdali mezi přihlížející letáky s životopisem popraveného. Tělo zločince viselo na šibenici až do večera, když se dav ne a ne rozejít. Zatímco odsouzencovo tělo viselo v oprátce, seděli Jan Piperger se synem Leopoldem na schodech šibenice zády k lidem a povídali si. Když se setmělo, skončilo tělo popraveného v jámě nedaleko šibenice. Ještě téže noci ho však plzeňští představitelé nechali, kvůli obavě, aby se ostatků nezmocnil zbytek loupežnické bandy, zakopat na jiném, neznámem, místě v Plzni. Tam zůstává, bez náhrobku, pohřben dodnes. Další popravy, krom těch poválečných, se v Čechách konaly už jen ve dvorech soudů a věznic, kde byla účast podmíněna předložením vstupenky, kterých byl omezený počet. Sdílej DALŠÍ EXEMPLÁŘE NEOBJASNĚNÉ VRAŽDY PLZEŇ Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Václav Babinský", která se věnuje životu a zločinům tohoto nejslavnějšího českého loupežníka a vraha. Autor: Adam Votruba. Václav Babinský - Adam Votruba Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Václav Babinský - život loupežníka a loupežnická legenda Autor: Adam Votruba Nakladatelství: Libri Rok vydání: 2009, 160 stran Asi každý už někdy zaslechl jméno Václav Babinský. Většina lidí dokonce možná i tuší, že to byl zloděj a loupežník. Ale málo kdo již ví, že to byl i vrah, a že mnoho legend, které o tomto zločinci 19. století vznikly, mají s jeho reálných příběhem společného jen pramálo. A právě tím se zabývá kniha Adama Votruby z roku 2009, která je celá věnována osobě Václava Babinského. Na knize lze vyzdvihnout především to, že jde o poctivou historickou práci, kdy si autor s tématem opravdu "pohrál". Nechybí tak uvádění zdrojů, jejich komparace, poukazování na nesrovnalosti jednotlivých verzí případu, polemika nad rozpory a hlavně vlastní úvahy autora, opřené o bádání, tam kde důkazy a zdroje zkrátka chybí. Tímto však pozitiva nekončí! Kladně lze hodnotit rovněž to, že mimo život asi nejslavnějšího českého loupežníka, se autor věnuje i dobovým reáliím. To pak čtenáři umožní věrněji si představit život a možnosti poloviny 19. století, kdy Babinský žil. Zajímavé je rovněž to, že se na konci knihy autor přímo vyjadřuje k některým nejznámějším pověstem a příběhům „o Babinském“, které za více než 150 let vznikly, a srovnává je s realitou. I přes všechny výše zmíněné klady, mně přišlo, že v knize přeci jen něco chybí. Možná více emocí, které by čtenáře více vtáhly do děje. Možná byl autor až moc zaměřen na analytickou práci, která pak trochu zhoršuje čtivost a někdy až moc odtrhuje čtenářovu pozornost od samotného děje. Možná by bylo vhodnější analytickou část odsunout až na konec a nejprve příběh prostě odvyprávět. Zkrátka, ač jde o úzkou knihu, ta příliš neodsýpá. Není však pochyb o tom, že jde o dílo kvalitní, které, ač útlé, stálo jistě mnoho úsilí a je přímo nabité fakty. Proto dnes mé doporučení a slušné hodnocení: 2-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Další knihy

Recenze knihy "Ted Bundy: Vrah po mém boku", která popisuje případ jednoho z nejznámějších sériových vrahů vůbec. Autor: Ann Rule. Ted Bundy: Vrah po mém boku - Ann Rule Koupit knihu Název: Ted Bundy: Vrah po mém boku Autor: Ann Rule Nakladatelství: Jota Rok vydání: 2022, 565 stran Recenze - zatím nenapsána Jak poznáte, komu věřit? Komplexní portrét Teda Bundyho a jeho brutálního případu. Kniha spisovatelky Ann Rule zpracovává příběh sériového vraha Teda Bundyho, kauzu, která otřásla Amerikou. Stejně jako v době svého vzniku děsivě popírá naši představu, že bychom přece samozřejmě poznali, kdyby mezi námi žilo monstrum, pracovalo vedle nás a tvářilo se, že je jedním z nás. S mrazením stupňujícím se s každou další stránkou sledujeme, jak si autorka začala postupně uvědomovat, že její citlivý spolupracovník z krizové linky Ted Bundy je ve skutečnosti jedním z nejděsivějších sériových vrahů Ameriky. Bundy se doznal k zabití nejméně šestatřiceti mladých žen po celých Spojených státech a za tři z těchto vražd byl nakonec odsouzen k smrti na elektrickém křesle. Autorka čerpala i ze své korespondence s Bundym, jež trvala až do doby krátce před jeho popravou. Podařilo se jí udržet v rovnováze svůj hluboce osobní pohled na věc a svou roli kriminální reportérky při honu na brutálního sériového vraha – geniálního a charismatického Bundyho, o němž si myslela, že ho zná. Touto nezapomenutelnou kronikou Bundyho života, jeho případu a jejich vzájemného vztahu, Ann Rule změnila směřování literárního žánru true crime Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Statistiky kriminality, zajímavosti z historie kriminalistiky, kriminologické poznatky a mnoho dalšího Kriminalita Definice : Kriminalita je úhrn činů uvedených v trestním zákoníku obvykle popisovaných podle prostoru, času, rozsahu a struktury. V obecném slova smyslu je to zločinnost, tedy společenský jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti. V této rubrice naleznete různé statistiky, informace o stavu a vývoji kriminality, zdroje a odkazy. Krimi kuriozity V této rubrice naleznete krátké aktuality týkající se kuriózních případů. Vše psané svižně a na rozdíl od zbytku tohoto webu alespoň trochu odlehčeným tónem a rychlejším tempem. Upír z Halle Článek o tzv. "Upírovi z Halle", jak lze přezdívat německého občana jménem Ralf Huse, který v srpnu 1994 ve svých osmadvaceti letech v západních Čechách ve svém karavanu brutálně utloukl dvanáctiletou dívku činnosti. Na jejím těle se navíc následně dopustil kanibalismu Neobjasněné vraždy - Plzeň 2002 Článek o neobjasněné dvojnásobné vraždě, která se odehrála v plzeňském zlatnictví v lednu roku 2002. Proč za smrt dvou lidí nebyl nikdo potrestán? Podívejte se na rekonstukci případu. Koronavirus a zločin Článek o zločinech spáchaných v souvislosti s koronavirovou pandemií. Krátké shrnutí několika aktuálních „koronavirových“ kriminálních případů z domova i zahraničí. Major Zeman - realita Článek věnující se reálným případům vražd, které inspirovaly tvůrce známého československého seriálu 30 případů majora Zemana. "Zvrhlík" aneb dávná vražda dítěte Otřesný případ Josefa Bočka, pachatele, který v 50. letech minulého století zneužil mnoho dětských obětí, přičemž jednu z nich dokonce zavraždil. Krminalistika Definice : Kriminalistika je vědní obor sloužící ochraně občanů a státu před trestnými činy tím, že zkoumá zákonitosti vzniku, vyhledávání, zajišťování, zkoumání a využívání stop a jiných kriminalisticky relevantních skutečností ve snaze vypracování metod, postupů a prostředků, to vše v zájmu úspěšného odhalování, vyšetřování a předcházení trestné činnosti. V této rubrice naleznete střípky z historie kriminalistiky, zajímavé odkazy či zdroje. - rubrika ve výstavbě Kriminologie Definice : Kriminologie je interdisciplinární (víceoborová) vědní disciplína o kriminalitě (zločinnosti), o jejích pachatelích a obětech a o jejich kontrole. Je to společenskovědní disciplína, jejímž předmětem je jak jedinec (pachatel, oběť), tak i společnost jako celek i sociální skupiny, které ji tvoří. Kriminologie se mimo samotné kriminality zaměřuje rovněž i na různé negativní společenské jevy, které mají ke kriminalitě úzkou návaznost a často vytváří tzv. kriminální prostředí. Úkolem kriminologie je poskytovat objektivní poznatky o podstatě kriminality, jejích příčinách, metodách prevence. V této rubrice naleznete různé kriminologické poznatky, zajímavosti, zdroje a odkazy. - rubrika ve výstavbě

Recenze povedené slovenské knihy "Zatratení" od autora Dávida Kičina. Kniha z roku 2014 se věnuje doživotně odsouzeným na Slovensku. Zatratení - Dávid Kičin Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Zatratení Autor: Dávid Kičin Nakladatelství: Dixit s.r.o. Rok vydání: 2014, 315 stran Tentokrát se vrhnu na recenzi knihy, která (zatím) jako první mezi recenzovanými zde na webu není psána v českém jazyce. Ale nebojte, jde o titul psaný slovensky, tedy dovoluji si tvrdit, že její přečtení bez větších potíží zvládne většina průměrných češtinářů. Samozřejmě, sem tam některé to slůvko může být českému čtenáři neznámé, a určitá věta tedy zůstane nepochopena, ale toto se jistě netýká drtivé většiny obsahu. Autorem knihy je mladý slovenský spisovatel David Kičin. Ten po dobu asi jednoho a půl roku písemně komunikoval s vybranými doživotně odsouzenými slovenskými trestanci a z takto nasbíraných materiálů poskládal zmíněný titul. Tím se dostávám k samotné formě knihy. Ta, po krátkém úvodním zmapování vězeňského systému a věznic na Slovensku, obsahuje zpověď 10 doživotně odsouzených mužů. Jde o vzorek pestrý – příkladem zmíním 2násobného vraha s mafiánskými vazbami, 2násobného vraha recidivistu, který vraždil i po propuštění z trestu, 4 násobného vraha, který v jeden den vyvraždil vlastní rodinu, a dále nejaktivnějšího slovenského sériového vraha Ondreje Riga, či například 3 muže, kteří se nedopustili žádného úmyslného usmrcení, ale dostali trest odnětí svobody na doživotí za jiné trestné činy ve smyslu zásady „třikrát a dost“. Mohu prozradit, že hlavně osud jednoho z doživotně odsouzených ve smyslu zásady „3x a dost“ mě poměrně zasáhl. Aniž bych chtěl zlehčovat jeho spáchané zločiny, působí doživotní trest (bez možnosti podmínečného propuštění!) opravdu příliš přísně. Asi jediné negativum, které bych mohl na knize najít, je to, že jelikož autorovy nebyly umožněny návštěvy ve vězení, komunikoval s doživotně odsouzenými pouze formou dopisů. To je možná trochu škoda, protože bezprostřední interakce by mohla v určitých směrech odhalit ještě více. Každopádně si dovolím tvrdit, že kniha je jako celek skvělá a stojí za to si ji pořídit. V drsné konkurenci tedy nakonec - za 2. A jako vždy u podobných titulů jsem vytvořil malou statistiku: Z 10 doživotně odsouzených v knize své zločiny plně doznávají tři odsouzení. Čtyři z nich svoji vinu částečně popírají a tři se cítí absolutně nevinní. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Komentáře

Recenze knihy "Vraždy něžnou rukou", která se věnuje českým případům, kdy vrahem byla žena. Autor: Vladimír Šindelář Vraždy něžnou rukou - Vladimír Šindelář Název: Vraždy něžnou rukou - Hrdelní zločiny žen Autor: Vladimír Šindelář Nakladatelství: VÍKEND s.r.o. Rok vydání: 2017, 235 stran Dnes Vám představíme další z knih spisovatele a historika Vladimíra Šindeláře . Tento specialista na dějiny hrdelního práva, katů a poprav na českém území, se tentokrát zaměřil na vraždy spáchané ženami . Tento fakt spojuje všech dvanáct případů , které v knize jsou. V nejstarší se odehrál roku 1729 , nejnovější pak v roce 1935 . Tedy kniha obsáhla poměrně široké historické rozpětí, což je zajímavé v tom, že čtenář může sledovat například vývoj kriminalistických a policejních metod, vývoj v trestání nebo toho, jak lidé bydleli. Případy byly vybrány tak, aby obsáhly co nejrozmanitější zápletky, takže dočíst se třeba můžete např. o loupežné vraždě spáchané dvěma spolupachatelkami, dávné rodinné masové vraždě, mordu sokyně v lásce, utýrání dcery zlou matkou nebo vraždě muže vlastní manželkou a jejím milencem a o několika dalších vraždách manželů. Když budu hodnotit, určitě pro milovníky krimi historie skvělá volba , protože mimo samotných zločinů je v ní zmíněno spousta dalších dějinných faktů. Určitě lze pochválit pečlivou práci se zdroji, výběr doposud nepopsaných případů, i to, že se kniha hemží archaismy, což v podobných titulech autentičtěji dokresluje popisovanou dobu. Co by šlo na knize vytknout? No, asi možná jen to, že počet popsaných případů nebyl vyšší a v nějakém ohledu třeba i ucelenější. Nic závažnější mne opravdu nenapadá. Přesto, jelikož kniha v početné a tvrdé konkurenci zkrátka nezapůsobila zcela výjimečně, což je mé kritérium pro udělení "jedničky", uděluji jí hodnocení: 2-. Nicméně určitě jde o velice zajímavé čtení , které si dovolím tvrdit, že udrží čtenářovu pozornost, zaujme a mohu ji případnému čtenáři vřele doporučit . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Koupit knihu Další knihy Komentáře

Recenze knihy "Zločin jak ho pamatuju", která je vzpomínkou na známé kriminální kauzy z pera investigativního novináře Josefa Klímy. Zločin jak ho pamatuju - Josef Klíma Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Zločin jak ho pamatuju Autor: Josef Klíma Nakladatelství: Andrej Šťastný Rok vydání: 2018, 165 stran Tentokrát si vezmu na paškál knihu jednoho z nejznámějším a nejzkušenějších českých novinářů, „veterána“ investigativy Josefa Klímy , která nese název „Zločin jak ho pamatuju “. Děj, respektive spíše v knize popisované období, se začíná odehrávat těsně po Sametové revoluci , kdy se autor formou vzpomínek vrací k nejznámějším kauzám porevolučních let a také vývoji zločinu v průběhu 90. let a po přelomu milénia. Nejde jen o vzpomínky samotného Josefa Klímy, ale ke slovu se dostane i řada bývalých kriminalistů, novinářů , ale třeba i zpravodajců či tehdejších politiků . Autor pak postupně zmíní kauzy: Ivana Jonáka , vraha Vlasáka , Jaroslava Starky a Radovana Krejčíře , Orlického gangu včetně Karla Kopáče , Jiřího Kajínka , dále se věnuje např. prostituci , používání tzv. „bílých koní “, kauze lehkých topných olejů , „harvardovým fondům“ Viktora Koženého a dalším podvodům kolem kupónové privatizace, pokračujíc přes Františka Mrázka a jeho předchůdce Antonína Bělu , aby vše skončilo někdy kolem roku 2010, kdy se krátce dostane i na Andreje Babiše . Jde zkrátka o takový stručný přehled organizovaného zločinu v České republice od počátku 90. let, do cca roku 2010, přičemž slovo STRUČNÝ zdůrazňuji. Právě stručnost je taková červená nit, která se táhne celou knihou, a kterou ve spojení s tak obřími případy považuji za její hlavní nedostatek, protože člověk, které popisované zločiny předem nezná, by se v nich mohl špatně orientovat, případně musel od daných jedincích více dohledat. Stručnost však naopak znamená, že kniha skvěle odsýpá a není problém ji „zhltnout“ na jeden či dva zátahy (čemuž přispívá i pouhých 165 stran knihy). Co se týče plusů, tak za ty považuji osobní zážitky a vzpomínky autora knihy, díky kterým se čtenář dozví třeba o některých jeho zajímavých setkáních s popisovanými mafiány, ale také třeba o zážitcích s bodyguardy, kteří mu byli přiděleni, o výhružkách, kterým musel čelit, ale také o jeho názorech na funkci a metody novinářské práce. Suma sumárum, jako vzpomínková osobní kniha Josefa Klímy „na zločin jak ho pamatuje“, případně jako zdroj zajímavých perliček k popisovaným kauzám, dobrá volba, která vás jistě pobaví a ukrátí pár chvil. Koho však především zajímají ony samotné kauzy a chtěl by se do nich ponořit hlouběji, měl by raději sáhnout po jiném knižním titulu. Proto dnes volím průměrné hodnocení - za 3. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 3 Další knihy

Recenze knihy "Velké kriminální případy", která popisuje 20 krimi případů v období let 1922-1938 v Československu. Autoři: Jiří Plachý, Ivo Pejčoch. Velké kriminální případy - J. Plachý, I. Pejčoch Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Velké kriminální případy Autor: Jiří Plachý, Ivo Pejčoch Nakladatelství: Academia Rok vydání: 2016, 220 stran A máme tu opět něco pro milovníky kriminální historie. Jde o další ze sond do hlubin dějin českého zločinu, tentokráte do období první republiky. Konkrétně kniha historiků a vědeckých pracovníků Vojenského historického ústavu v Praze, J. Plachého a I. Pejčocha, mapuje 20 případů datovaných mezi lety 1922-1938. Nejedná se pouze o případy trestného činu vraždy, jak by možná web, na kterém recenzi čtete, mohl mylně napovídat. Zmíněný titul je v tomto ohledu bohatší a tématikou vražd se zabývá "jen" lehká nadpoloviční většina uvedených případů. Z nich můžeme jmenovat třeba případ sériového vraha Svatoslava Štěpánka (malé rýpnutí – opravdu nejde o Svatopluka Štěpánka – což je opakovaná chyba uvedená v knize, ale jistě jde pouze o překlep), dále je zmíněn mnohonásobný vrah O. Filipín, vražedkyně M. Volfová, vražda protihitlerovského aktivisty spáchaná na objednávku nacistů a nechybí ani nejznámější pomníček české kriminalistiky – vražda Otýlie Vranské. Tolik k mordům. Zbytek knihy pak vyplňují případy jiných trestných činů. Uveďme například politicky motivované vloupání, trestný čin „přípravy úkladů o republiku“, neúspěšný pokus o fašistický puč z roku 1933, případy předválečných špionáží, a také tr. čin „smilstva proti přirozenosti “, pod který spadala mimo jiné homosexualita – u nás trestná až do roku 1961. Tedy kniha je v tomto ohledu velice rozmanitá, což je určitě její velké plus. Jednotlivé případy jsou popsány velice kvalitně a čtivě, a jsou doplněny o zajímavé dobové fotografie. Vše je samozřejmě řádně „odzrojováno“. Jako úvod a závěr knihy jsou pak použity pasáže z další knihy I. Pejčocha - Masarykovy vražedkyně . Tyto kapitoly se stručně věnují historii policejních sborů a trestu smrti v období 1. republiky. Dle našeho názoru má kniha vše, co by se dalo od takového titulu očekávat a ve srovnání s obdobnými počiny jde jistě o dílo nadprůměrné. Myslíme, že milovníci dějin kriminalistiky a zločinu si na knize přímo "smlsnou". Tedy jistě má naše doporučení! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Další knihy Komentáře