Výsledky vyhledávání

Recenze krimi knihy "Matematika zločinu", od autorky jménem Magdaléna Sodomková. Matematika zločinu - Magdaléna Sodomková Další knihy Název: Matematika zločinu Autor: Magdaléna Sodomková Nakladatelství: CPress Rok vydání: 2020, 205 stran Recenze: Zatím nenapsána. V roce 2012 napsal reportérce Magdaleně Sodomkové z Asie cizí muž, že prchá před českou spravedlností. Verdikt podle něj nebyl spravedlivý, a to kvůli chybě soudního znalce přezdívaného matematik zločinu. Zatímco po odsouzeném pátrají lovci lebek, reportérka spolu s dánskou dokumentaristkou Brit Jensen se snaží odhalit, kde se stala chyba. Zjišťují, že to zdaleka není poprvé, co se expert přepočítal. Stačí pár vzorečků a jste za mřížemi. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Běh života - Lid vs O. J. Simpson", která se věnuje tzv. Procesu století. Autor: Jeffrey Toobin. Běh života - Lid versus O. J. Simpson - Jeffrey Toobin Koupit knihu Název: Běh života - Lid versus O. J. Simpson Autor: Jeffrey Toobin Nakladatelství: Edice Knihy Omega Rok vydání: 2017, 495 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha o soudu s O. J. Simpsonem, s americkým fotbalistou, hercem a miláčkem široké americké veřejnosti ve věci vraždy jeho manželky, je mistrovské dílo, které mohl napsat jen přední právní novinář dnešní doby. Kniha Jeffreyho Toobina je literaturou faktu. Tato skvělá kniha vypráví celý příběh vražd Nicoly Brownové-Simpson a Ronalda Goldmana a nabízí též pohled na zákulisní hry "procesu století". Ten byl veden s americkým fotbalistou, hercem a miláčkem široké americké veřejnosti O.J. Simpsonem ve věci vraždy jeho manželky. Kniha podrobně vykresluje právnický proces i vše, co s ním bylo spojené. Tlak veřejnosti a médií i dlouholeté napjaté vztahy mezi policií a afroamerickou komunitou v Los Angeles. Thriller z právnického prostředí neustále šokuje a fascinuje svým upřímným zobrazením tohoto lidského dramatu. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Inzerujte u nás online třeba umístěním reklamního banneru. Využijte zacílení a unikátní obsah. PROSTOR PRO VAŠI REKLAMU Jak jste si měli možnost přečíst v sekci „O webu“ , stránka serialkillers.cz je informačním blogem pro ty, které zajímá vše kolem tématiky sériových a dalších mnohonásobných vrahů. Našim cílem je zpracovat životní příběhy vrahů co nejpodrobněji a nejpravdivěji. Blog kromě detailně vypracovaných článků k jednotlivým případům obsahuje také recenze knih, databázi filmů a dokumentů, galerii, nebo také prostor pro diskuzi v rámci fóra. Na stránkách serialkillers.cz rovněž nově umožňujeme zájemcům inzerovat formou reklamních bannerů své služby nebo prodej produktů. Upřednostňujeme nabídky různých vydavatelství, filmových produkcí, kin, prodejců bezpečnostních řešení a podobně tematicky zaměřených inzercí s ohledem na obsah stránek. PODMÍNKY PRO INZERCI K prodeji jsou zatím dva reklamní prostory o velikosti vertical banner (120-300×600) v pravé a levé části na stránkách serialkillers.cz. Vaše reklama se bude zobrazovat nejen na hlavní stránce, ale i všech podstránkách. Dále je možnost umístění horizontálních bannerů (300-468x60) v jednotlivých článcích. Doba umístění reklamy je 30 dnů od vložení banneru na stránky (den kdy banner umístíme se nepočítá). Po uplynutí 30tého dne bude banner odstraněn, pokud se nedohodneme na dalším prodloužení. Znění a vzhled bannerů je na vás, což platí i o odkazu. Cena umístění banneru - dohodou. Případným zájemcům můžeme poskytnout statistiky návštěvnosti. Případně se dohodnout na dalších možnostech inzerce a individuálních podmínkách. Vyhrazujeme si právo odmítnou nabídky, které budou obsahovat nevhodný banner (moc bliká nebo narušuje vzhled stránky), nebo budou odkazovat na nevhodný obsah. Pokud máte zájem pošlete nám soukromou zprávu. Ideálně zároveň přiložte i předběžný reklamní text a odkaz na stránku, popřípadě odkaz na banner. Platba je možná převodem na účet, faktura samozřejmě není problém.

Recenze výborné knihy "Cesta do temnot", od amerického profilovače a bývalého zvláštního agenta FBI. Autor: John Douglas, Mark Olshaker. Cesta do temnot - John Douglas, Mark Olshaker Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Cesta do temnot Autor: John Edward Douglas, Mark Olshaker Nakladatelství: Alpress s.r.o. Rok vydání: 1999, 445 stran Dnes Vám po delší době představíme opět jednu z knih, která od nás dostala nejlepší možné hodnocení, tedy 1! Knihu má na svědomí dvojice amerických autorů. Mark Olshaker (spisovatel a producent) a nikdo jiný než sám John Douglas (legendární bývalý speciální agent FBI a zároveň zakladatel Behaviorální jednotky, která se jako první začala naplno věnovat psychologickému profilování zločinců). K obsahu knihy můžeme prozradit, že první kapitola se věnuje samotnému psychologickému profilování, práci profilovače, analýze místa činu a tomu, co lze z důkazů, modu operandi, atd., vypozorovat a vyvodit. Vše je demonstrováno na mnoha případech z autorovy praxe. Druhá kapitola se zaměřuje na únosy dětí. Tato část se po úvodním popsání klasifikace různých typů únosců, včetně kriminálních příkladů, věnuje především prevenci. Autor tady uvádí řadu doporučení pro rodiče, jaké například mohou přijmout opatření, a jak poučit vlastní děti, aby co nejvíce minimalizovali riziko, že se stanou terčem únosu či zneužívání. Třetí kapitola popisuje případ sexuální vraždy mladé ženy. Autoři případ popsali hodně podrobně. Tedy nezaměřili se jen na samotné vyšetřování ohavného činu, který je zde sám popsán dost detailně, drsně a explicitně, ale popsali i celkový život oběti, její rodinu, osobnost a život pachatele, a také dopady tohoto zločinu na příbuzné oběti i širší veřejnost. Značná část kapitoly se také věnuje právnímu martiriu při výkonu trestu smrti na pachateli oné vraždy. Následující kapitola obsahuje detailní rozbor trojnásobné vraždy a znásilnění ženy a jejích dvou dětí, kdy autor názorně ukazuje možnosti využití a aplikace psychologického profilování na konkrétní případ. V další kapitole je popsán případ amerického sériového vraha z 80. let, kdy byl na dlouhou dobu, za jeden z jeho zločinů, nespravedlivě odsouzen jiný muž. Předposlední kapitola je ukázkou behaviorální analýzy mediálně známé dvojnásobné vraždy z roku 1994, která se do mysli veřejnosti vepsala pod označením „případ O. J. Simpsona“. Závěrečná kapitola pak poodhaluje autorův názor na trestání pachatelů (především sériových sexuálních zločinů) a možnosti, resp. spíše nemožnosti, jejich nápravy. Značná část této kapitoly je také věnována problematice trestu smrti. Toť k obsahu. Zbývá hodnocení. Jak již bylo naznačeno, kniha je speciální už jen tím, že spoluautor John Douglas je jednou z nejpovolanějších osob ohledně tématiky sériových vrahů. Tudíž k tomu má rozhodně co říct! Co dalšího pozitivního? Asi všechno:-) Kniha se skvěle čte a je v ní mnoho ze samotného Johna Douglase! Díky ní se dozvíte některé jeho názory, přečtete si mnoho historek z praxe agenta FBI. Poznáte kolik jej snaha o dopadení nejrůznějších pachatelů stála úsilí, odříkání a dokonce i fyzického zdraví. A jak těžké (nebo možná spíše nemožné) bylo vše skloubit s klasickým rodinným životem. Dalším velkým pozitivem je fakt, že je kruté téma " vražda " zpracováno citlivě. Mnohokrát se zdůrazňuje, že v oblasti vymáhání práva by neměly stát v popředí práva a zájmy pachatelů, ale především práva a zájmy obětí, a tak se k tomu autoři staví. Kniha "Cesta do temnot" je vážně skvělá, věřte nám! Tedy pokud na ní někde v antikvariátu narazíte, neváhejte a pořiďte si ji! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1 Komentáře

Recenze knihy "Nejslavnější mordy první republiky", která popisuje 12 kriminálních případů jenž se odehrály v letech 1922-1934. Autor: Miloslav Jedlička. Nejslavnější mordy první republiky - M. Jedlička Další knihy Název: Nejslavnější mordy první republiky Autor: Miloslav Jedlička Nakladatelství: Daranus Rok vydání: 2011, 265 stran A je tu další recenze na knihu s nějakým „NEJ“ v názvu. Tentokrát jde o „Nejslavnější mordy první republiky “ – děj všech popsaných případů se vměstnal do rozmezí 12 let mezi roky 1922 -1934. Celkem v knize můžete nalézt 12 případů, a jak už název napovídá – v každém někdo přišel o život. Kdo někdy četl nějakou literaturu věnující se kriminalitě v období první republiky, řadu případů asi pozná (což ostatně název knihy nezastírá) – jde například o masakr celé rodiny na statku Doyscherhof, řádění tzv. „postrachu Moravy“ Martina Leciána a samozřejmě nechybí ani dokola popisovaná, neobjasněná vraždy Otýlie Vranské. Nicméně v knize jsou obsaženy i méně známé případy, které však byly vybrány kvůli své specifické zápletce – tedy každý případ je něčím zajímavý a to je velké plus. Osobně mě asi nejvíce zaujal případ bankovní loupeže ve Velké Bytči, která měla za následek 7 mrtvých osob (včetně 2 lupičů a 2 mužů zákona). Jedna kratší kapitola se pak také věnuje asi nejznámějším českém katovi Leopoldu Wohlschlägerovi. Kniha Miloslava Jedličky ( spisovatele, bývalého kriminalisty, pedagoga a autora známého internetového „Muzea zločinu“) rovněž pro zpestření obsahuje občasné historické trestně-právní a kriminalistické vsuvky, což je další plus, ale klidně jich mohlo být mnohem více – myslím, že by to bylo cenné obohacení. Trochu mi v knize chybí nějaké vyjádření se ke zdrojům, ze kterých autor čerpal, což u literatury faktu považuji za obligátní záležitost. A možná bych ještě vytknul na můj vkus až příliš monotónní, věcný tón a neměnné tempo textu (vím, jde o literaturu faktu, ale přeci jen)... nicméně věřte, to je jen drobná výtka. Přeci jen píši recenze, nikoli ódy. Kniha je jinak určitě kvalitní a vřele ji doporučuji. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Komentáře

Recenze knihy "Moudrost psychopatů", která je populární naučnou literaturou v oblasti psychopatologie. Autor: Kevin Dutton. Moudrost psychopatů - Kevin Dutton Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Moudrost psychopatů - Svatí, špioni a sérioví vrazi Autor: Kevin Dutton Nakladatelství: Portál Rok vydání: 2019, 315 stran Dnes se podíváme na knihu „Moudrost psychopatů “. Rovnou vám prozradíme, že nejde o úplně typický titul "o sériových vrazích", který byste možná na tomto webu čekali. Jde o populárně naučnou literaturu v oblasti psychologie . Přesto si myslíme, že i tak sem kniha určitě patří, a to už jen z toho důvodu, že je o psychopatech, a jak je známo, naprostá většina sériových vrahů jsou psychopaty (snad až 90-100% z nich). Knihu napsal Kevin Dutton (výzkumný psycholog při univerzitě v Oxfordu a člen Královské lékařské společnosti a Společnosti pro vědecké studium psychopatie), který se v knize pomocí různých studií pouští do zkoumání nitra lidí s touto poruchou osobnosti. Na začátku knihy se Dutton zaobírá tím, které osoby lze vlastně za psychopaty považovat a jak se odlišují od zbytku populace. Nás např. nejvíce zaujala kratičká definice francouzského lékaře z přelomu 18. a 19. století, Phillippe Pinela , který psychopaty označil jako osoby „šílené, avšak bez bláznění “. Autor knihy se dále věnuje vlastnostem, které jsou pro psychopaty příznačné, a mezi které patří například: bezohlednos t , mentální odolnost , charisma , cílevědomost , přesvědčivost až manipulativnost , nebojácnost , akčnost , schopnost maskovat vlastní emoce a chladnokrevnost . Dále se pak pomocí vědeckých výzkumů snaží vyvrátit či potvrzdit některá přesvědčení, která ve společnosti ohledně psychopatů převládají. Vyvrací například to, že osoby mající tuto poruchu osobnosti jsou úplně neteční vůči emocím. Podle autora, pokud jde o emoce, mají spíše „tunelové vidění “. Tedy, pokud se na ně zaměří, mají normální emoční reakci, jestliže se však psychopatický jedinec zaměří na něco jiného, stává se vůči emocím naprosto necitlivý. V poměrně velké čási knihy se pak Dutton snaží vysvětlit to, že není psychopat jako psychopat. Autor zmiňuje různý typy a druhy psychopatů. Asi nejvíce komparuje tzv. funkční psychopaty (např. předseda představenstva firmy, špičkový právník) a kriminálními psychopaty (např. vrah, podvodník). V další části knihy přichází s tezí, že ač obecně kriminalita klesá, sama společnost se stává více psychopatickou. Generaci narozenou po roce 2000 označuje pojmem - „Generace Já “. O psychopatech by se toho dalo napsat ještě mnoho a mnoho, a právě o nich celá kiha je, tedy pojďme již k ní samotné. Jelikož Kevin Dutton téma pojímá opravdu široce a poctivě, čtenář se dozví o desítkách nejrůznějších studií, kdy opomenuty nemohly být, ani poznatky a výzkumy neurologie. Čtenář určitě musí počítat s odbornými termíny hlavně z oblasti psychologie a lékařství. Velké pozitivum knihy lze spatřovat v tom, že autor téma konzultoval s mnoho zajímavými osobnostmi. Pochopitelně jde o řadu předních britských i amerických psychologů, ale v knize se promítnou i další velmi zajímaví lidé. Od špičkového miliardáře – byznysmena, přes bývalého člena britských speciálních jednotek či speciálního agenta FBI, až po návštěvu detenčního centra, kde autor hovoří s nejnebezpečnějšími muži Velké Británie. Co se týká čtivosti, tak kniha zprvu trochu zadrhávala, ale časem nabírala na obrátkách a druhá její polovina se četla skvěle. Co bylo otravné, tak to hlavně poznámkový aparát až konci. Jelikož kniha obsahuje přes 200 poznámek pod čarou, tak na každé dvoustaně přelistovávat kamsi na konec knihy, to nebylo moc praktické. Celkově ohodnotit knihu není úplně snadné. Myslíme, že pro ty, které zajímá psychologie , jde rozhodně o dobrou volbu. Naopak pro ty, kteří například myslí, že se dozví něco o konkrétních sériových vrazích (jak by leckdo mohl usoudit dle přebalu knihy), by mohla být kniha zklamáním. Nakonec tedy hodnotíme za kompromisních, ale v tomto případě přísných 2- . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Komentáře

Recenze knihy "Zmizím ve tmě", která popisuje pátrání po sériovém vrahovi přezdívaném "The Golden State Killer". Autor: Michelle McNamara. Zmizím ve tmě - Michelle McNamara Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Zmizím ve tmě Autor: Michelle McNamara Nakladatelství: Mystery Press Rok vydání: 2022, 415 stran Recenze - zatím nenapsána Když všechny stopy vychladly, když byly krabice s důkazy uloženy do skladu a některé spisy skartovány, když už si neznámý sadistický predátor myslel, že unikl spravedlnosti, objevila se po třiceti letech nenápadná žena, která se rozhodla, že to tak nenechá. Byla to novinářka, jmenovala se Michelle McNamara a byla posedlá dosud nevyřešenými zločiny. Uměla psát, uměla si dávat věci do souvislostí, byla metodická, umanutá, trpělivá a dokázala přesvědčit policisty, že jim může být prospěšná. Netoužila po slávě, ale po spravedlnosti. To ona dala pachateli jméno: Zabiják z Golden State. Tohle je skutečný příběh o honu na jednoho z nejděsivějších sériových vrahů v dějinách USA, který v 80. letech terorizoval okolí Los Angeles. Tohle je příběh o posedlosti, která autorku této knihy přivedla až k předčasné tragické smrti. Tohle je příběh brutálního predátora, který si myslel, že se mu navěky podaří zmizet ve tmě… Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Anna Marie Hahn - americká sériová vražedkyně, tzv. "Arseniková Anna", která mezi lety 1933 - 1937 pravděpodobně otrávila více než 5 mužů. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Anna Hahnová 12. 1. 2021 Anna Marie Hahnová - americká sériová vražedkyně, která v letech 1933 - 1937 pravděpodobně zavraždila nejméně pět mužů, kdy podezřelá byla až z deseti vražd. Modus operandi této pachatelky zahrnoval usmrcení postaršího muže za pomocí jedu, kdy motivem bylo její finanční obohacení. Nakonec byla Hahnová dopadena v roce 1937 a za jednu vraždu odsouzena k trestu smrti na elektrickém křesle. Popravena byla o rok později. Narozena: 7. 7. 1906 Zemřela: 8. 12. 1938 Stát: USA Počet obětí: 5+ Unikala: 4 roky Vražedná aktivita: 1933 - 1937 Přezdívka: "Blonďatá Borgia", "arseniková Anna" Aby byl vzorek připadů zpracovaných na tomto webu pokud možno co nejvíc reprezentativní a pestrý, rozhodli jsme se, že tentokrát vybereme nějaký doposud zde nepopsaný typ sériové vraždy. Zaprvé se po dlouhé době dostane na nějakou sériovou vražedkyni. Navíc jsme doposud zpracovali pouze dva případy, kdy vrah používal k usmrcení obětí jedu, ani jeden však nebyl případ, kdy pachatel patřil do řad zdravotníků či ošetřovatelů. Tedy dnes se vrhneme na případ, který splňuje všechny výše uvedené apekty, půjde totiž o případ travičky , která pro svůj finanční prospěch připravovala o život muže v seniorním věku , kterým měla jako jejich pečovatelka pomáhat. Řeč je o americké sériové vražedkyni z 30. let 20. století jménem Anna Marie Hahn . Anna Marie Hahn Anna Marie Filserová přišla na svět magického data 7. 7. roku 1906 . Stalo se tak v bavorském Füssenu . Pro její rodiče Katharinu a Georga Filserovi to bylo v pořadí již dvanácté narozené dítě. Novorozeně bylo bráno jako požehnání, neboť rodina se vzpamatovávala ze ztráty tří dcer. Nejsou známy žádné odchylky od normální výchovy . Anna coby benjamínek údajně byla „maminčinou holčičkou“ a z této pozice dokázala vytěžit určité výhody na úkor dalších sourozenců. Pan Filser vyráběl nábytek a za svojí práci si nechal slušně zaplatit, tedy rodina nestrádala ani po finanční stránce. Není od věci zmínit, že dívka musela být v raném věku hospitalizována pět měsíců v nemocnici kvůli otravě krve, načež jí byla odstraněna štítná žláza. Když bylo Anně okolo 12 let, přišla o dva bratry, kteří padli v 1. světové válce. S nástupem puberty se dívčina povaha velmi změnila a z „maminčiny holčičky“ se stala rebelkou . Kašlala na učení a snažila se být co nejvíce mimo domov. Několikrát dokonce na pár dní utekla a porůznu se toulala okolím nebo vymetala večírky. Nepomohly prosby, domluvy ani zákazy. Poslední kapkou bylo Annino zanechání studia na střední škole . Rodiče jí proto poslali na převýchovu k její starší sestře Katti do Holandska . I tohle opatření se minulo účinkem. Jakmile Anna dovršila zletilosti, velmi si oblíbila peníze a pozornost mužů . Navíc zjistila, že může využívat své krásy a mladosti. Obvykle si tedy vyhlédla postaršího pána a navázala s ním bližší vztah, čímž šlo získat obojí – peníze i pozornost. V roce 1924 přišla Anna do jiného stavu . Sama uvedla, že otcem je vídeňský lékař a odborník v oblasti výzkumu rakoviny Max Matscheki. Jenže při později vyšlo najevo, že nikdo takový zřejmě nikdy neexistoval. Kdo byl tedy otcem malého Oskara nebylo nikdy vyjasněno. Filserovi cítili velkou hanbu, kterou na ně uvrhla jejich dcera s cejchem svobodné matky, která porodila „bastarda“, jak se dříve hanlivě označovaly nemanželské děti. Společně se tedy dohodli, že Anna vycestuje do USA za svojí tetou a strýcem a oni se zatím postarají o jejího chlapečka Oskara. Mladá žena se za velkou louží ocitla v roce 1927 . Zpočátku bydlela u příbuzných – Anny a Maxe Doeschelových v Cincinnati v Ohiu . Zde se seznamovala s novým světem a čekala na udělení víza. Zásadní pro ni byl až rok 1929 . Toho roku se totiž odstěhovala z Ohia do New Yorku , kde si musela najít zaměstnání, jelikož peníze, které dostala do začátku, se už dávno rozkutálely, navíc aby nebyla vyhoštěna, musela mít stálé zaměstnání. Anna tedy opět vsadila na své půvaby a odpověděla na inzerát ohledně volné pozice ošetřovatelky . Fakt, že neměla dokončenou střední školu, zamlčela, a naopak si vymyslela, že je vystudovanou učitelkou. Místo ošetřovatelky, i díky svému charismatu a daru výřečnosti, nakonec opravdu získala. Jejím prvním pacientem se stal Charles Osswald – jednasedmdesátiletý bankéř v důchodu . Anna ho pravidelně navštěvovala u něho doma a starala se o něj. Muž byl mladou pečovatelkou přímo okouzlen. Po nějaké době dokonce ve vzduchu začala poletovat nabídka sňatku. Mladá žena byla spokojená, dosáhla svého. Se svatbou souhlasila, byť dodala, že na přípravy potřebuje spoustu času. Pochopitelně se jednalo o falešný příslib, který jí měl poskytnout jen větší prostor k tomu, jak mohla starého pána dále nenápadně obírat… Anna Marie Hahn Peněz – kolem kterých se v jejím životě vše točilo – neměla ani jako pečovatelka dost, a tak kromě okrádání svého pacienta, pomalu začala propadat i hříšné touze hazardu . Ze začátku jí štěstěna přála, jak už to u gamblerů bývá. Ze sázenky v hodnotě 2 babek bylo 260 dolarů. O svém volnu tak třiadvacetiletá žena mohla jezdit na výlety, navštěvovat restaurace, bary a kavárny, kde ráda popíjela a vzpomínala na domov zpíváním německých národních písní. V té době bylo v USA mnoho německých emigrantů. Jedním takovým byl i třicátník Phillip Hahn . Tehdy pracoval ve Western Union jako telegrafista. S Annou se setkal v jednom baru a hned z toho byla láska na první pohled. Zamilovaná žena ze dne na den přestala chodit k Osswaldovi a začala pracovat jako pokojská v hotelu Alms. Dokonce se jí na čas podařilo utlumit svoji gamblerskou závislost . V roce 1930 měl pár svatbu v New Yorku a od té doby Anna začala užívat manželovo příjmení - Hahn . Následně si zařídili společné bydlení v domě v Cincinnati . Ještě před nastěhováním však odjeli do Bavorska, aby vyzvedli v té době pětiletého Oskara . Rodina se tak stala kompletní. Manželé si spolu dokonce otevřeli dvě malá pekařství v cincinnatské oblasti obývané německými krajany. Úplná rodinná idylka, chtělo by se říct… Anna Hahnová se synem Oskarem a manželem (1937) Jenže nic netrvá věčně. Uběhlo sotva pár měsíců a mladá paní Hahnová se začínala nudit. Pekárny byly žroutem času a finanční výnosy byly z jejího pohledu velmi nízké. S Phillipem byly na denním pořádku jen hádky a spory, kdy hlavním tématem byly právě finance. Anna Hahnová znovu začala pro zábavu sázet . Pověstné štěstí začátečníka však bylo neprodleně fuč. Nutně potřebovala peníze. Jeden zdroj tvrdí, že se tak opět zkontaktovala s Osswaldem a pomocí dopisů ho přiměla zaslat jí 700 dolarů a 27 akcií Union Gasu . Ty posléze zpeněžila. V té době rovněž zdědila nemalé jmění po svém zesnulém strýci. Velmi brzy se však nemalá částka doslova rozpustila v různých hazardních hrách a sázení na dostizích . Zoufalí lidi dělají zoufalé činy. Anna Hahnová se tedy poprvé v životě rozhodla pro svůj prospěch sáhnout jinému člověku na život. Nejprve uzavřela životní pojistku v hodnotě 25 000 dolarů pro případ smrti jejího manžela . Přeci jen, co kdyby se jejímu muži náhodou něco stalo a ona zůstala se synem sama? Když byla smlouva uzavřena, stačilo už jen „náhodě“ pomoct. Jenže musí to proběhnout čistě, nenápadně a pokud možno nevzbudit podezření. Z žádného zdroje není jasné, kde si Hahnová jed tenkrát obstarala. Zřejmě šlo o běžně dostupný krotonový olej (o něm ještě později). Jisté je, že pár kapek opakovaně skončilo v nápojích či potravinách jejího manžela. Ten také záhy začal trpět zvracením a četnými průjmy, a když potíže neustávaly, vyhledal lékařskou pomoc. Mladá manželka celému procesu přihlížela s překvapením, sama zatím pořádně nevěděla, co čekat… Tentokrát zubatá ostrouhala. Phillip Hahn jako zázrakem přežil . Nikoho v tu chvíli samozřejmě ještě nenapadlo, že by spouštěčem mohla být otrava nějakým utrejchem. Lékaři tak uvažovali, že jde buď o extra záludnou střevní chřipku anebo otravu špatným jídlem. Vztahy mezi manžely po tomto incidentu ještě více ochladnuly a později se ukázalo, že Phillip Hahn svoji manželku začal dokonce podezírat. Není tak divu, že došlo v roce 1933 k odluce . Phillip s nevlastním synem Oscarem zůstal prozatím v domě v Cincinnati, Anna si pronajmula místnost v domě dvaašedesátiletého Ernesta Kohlera (někde uváděn také jako Koch). Pan Kohler byl sice nemocný, ale s nástupem nové nájemnice a pečovatelky se jeho zdravotní stav začal rychle zhoršovat. Je nesmírně důležité zmínit, že v domě sídlila ordinace lékaře Arthura Vose. Ten ke Kohlerovi pravidelně docházel a rovněž mu předepisoval potřebnou medikaci (povětšinou morfin). Anna zprvu kradla Kohlerovy recepty, poté se však v noci tajně vkrádala rovnou do ordinace a vždy si pár archů (již řádně orazítkovaných) ulila. Zfalšovat lékařův podpis a vypsat potřebný preparát už byla maličkost. Pár měsíců od jejího nástupu pan Kohler zemřel s podezřením na otravu. Jelikož však trpěl rakovinou, k soudní pitvě nakonec nedošlo a smrt byla přisouzena právě rakovině hrdla. Než však osamělý senior zemřel, Hahnová se mu stačila vetřít do přízně, takže ji v závěti povolal coby dědičku celého domu . Tělo nebožtíka bylo zpopelněno a dle některých zdrojů urnu s popelem obdržela právě Hahnová, která ji prý vystavila v domě. Ač později, ve svém posledním dopise před smrtí, Kohlerovu smrt označila za přirozené úmrtí , se kterým ona nemá absolutně nic společného, jde o její první předpokládanou oběť . Anna Marie Hahnová Dalším opečovávaným klientem se stal dvaasedmdesátiletý bývalý železničář Albert Parker (někde Palmer). V tomto případě Hahnová před mužem několikrát zmínila své značné finanční obtíže. Ten ji z dobroty srdce několikrát půjčil obnos 1000 dolarů . Pro větší uklidnění Anna Hahnová opakovaně slibovala splacení půjčky a později sepsala s mužem i platnou smlouvu. Jenže v roce 1936 (necelý rok od jejího nástupu) Parker záhadně zemřel a smlouva zmizela z povrchu zemského. Anna Hahnová však stále neměla tolik financí, kolik by si představovala. Tentokrát jí napadlo, že podpálí svůj dům a vyinkasuje pojistku. Celkem spáchala tři podobné žhářské útoky , kdy se jí podařilo z pojišťoven vymámit celkem 2 300 dolarů . Většina peněz skončila opět v sázkách „na koníčky“ (pozn. některé zdroje datují úmyslné založení požárů před první předpokládanou vraždu). Ještě v době, kdy Hahnová docházela k Parkerovi, seznámila se s postarším Georgem Heissem . Chodila k němu uklízet, zajišťovala mu jak nákupy, tak společnost. Pan Heiss měl rád pivo a byl zvyklý, že i to mu Hahnová sem tam v džbánku donese a společně potom poklábosí o životě (často jí dokonce familiárně nazýval „mojí malou holčičkou“). Jenže časem začal Heiss po jejích návštěvách pociťovat fyzické problémy. Na pivo nedal ani tak dopustit, ale začal svoji pomocnici podezírat. Když ji pak při jedné z dalších návštěv vyzval, aby se piva napila a Hanhová odmítla, oznámil ji, aby k němu již nedocházela. Tím si zřejmě zachránil život. Bohužel policii již Heiss nekontaktoval a vše oznámil, až když později jméno Anna Hahnová začalo plnit novinové články. Ta tedy mohla prozatím škodit a ubližovat dál. Nedostatek úspěchu Hahnovou deprimoval a tak začala upadat do depresí, které zapříčinily, že své vražedné snažení ještě uspíšila. 1. června 1937 nastoupila k osmašedesátiletému Jacobu Wagnerovi , jenže muž již za pár dní zemřel. Hahnová pak předložila padělanou závěť , ve které muž odkázal „své milované neteři“ 17 000 dolarů . Takto náhlé úmrtí však vzbudilo podezření a neuniklo zvídavému oku policisty kapt. Patricka Hayese . George Heis (oběť - nahoře) a kpt. Patrick Hayse (s lahvičkou) Jen několik týdnů nato zamřel sedmašedesátiletý George Gsellman . Tentokrát se travičce podařilo muže obrat celkem o 15 000 dolarů . V tomto případě Hahnová k otravě použila krotonový olej – v té době celkem běžný lék, který nechyběl ve většině domácností. Je zajímavé, že tato látka je hnědě zbarvená, má štiplavou chuť a charakteristický zápach. Je tedy až s podivem, že si oběť ničeho nevšimla. Navíc krotonový olej působí intenzivní pálivou bolest v ústech, krku a břiše; nadměrné slinění, zvracení a průjem s průchodem krve. Jinými slovy, pozření velké dávky působí velmi bolestivou smrti. A přesně takový konec Hahnová pro George Gsellmana připravila. George Gsellman (oběť) Poslední potvrzenou obětí se stal rovněž sedmašedesátiletý - George Obendoerfer - bývalý obuvník a otec tří dětí, který se teprve nedávno odloučil od své manželky. Jelikož se jednalo o aktivního a zdravého seniora, což později potvrdila jak bývalá manželka, tak jeho děti, musela být Hahnová v tomto případě trpělivější než obvykle. Jako vždy kolem muže švitořila a dostávala se mu do přízně. I tady údajně měl padnout návrh společného života. Anna s Georgem a synem Oskarem tak vyrazili na společný výlet do Colorado Springs . Tam se ubytovali v hotelu, kde Hahnnová ráno svému ctiteli sdělila, že se necítí příliš dobře, a ať jde napřed, že ona zůstane v hotelu a jakmile se její stav zlepší, připojí se. Muž souhlasil. Bohužel poslední společná snídaně byla pro Obendoerfera zároveň i posledním jídlem v životě. Anna Hahnová mu nenápadně přimíchala pár kapek jedu do kávy. Muž brzy po opuštění hotelu skonal, ziskuchtivá vražedkyně mezitím vzala všechny věci z hotelu a odjela domů. K tomu ukradla hotelové šperky, které se pak neúspěšně pokusila prodat v místní zastavárně. Lékařům v Colorado Springs připadalo úmrtí George Obendoerfera podezřelé , proto informovali policii a následně provedli pitvu, která prokázala přítomnost oxidu arsenitého (neboli arseniku) v těle zemřelého. Policie pak zjistila, že v hotelu byla s otráveným mužem ubytována žena s malým chlapcem. Když navíc detektivové v souvislosti s nahlášenou krádeží šperků prověřili místní zastavárny, v jedné jim bylo sděleno, že ukradené šperky se zde skutečně pokusila prodat žena v přítomnosti malého chlapce. Její popis přesně odpovídal popisu ženy z hotelu. Dále se policistům podařilo zjistit, že ta stejná žena si chtěla v bance v Denveru proplatit šek na 1000 dolarů na jméno George Obendoerfer s tím, že má jít o jeho manželku. I zde však byla odmítnuta. Mezitím policisté zjistili, že jde o Annu Hahnovou ze Cincinnati , a tak se obrátili na tamní kolegy s prosbou o pomoc. Mezitím se rozjelo i vyšetřování smrti Jacoba Wagnera , kde byla nařízena pitva. Ta následně prokázala otravu arsenikem . Vyšetřovatel Hayese se tedy dal do vyhledávání dalších mužů, které spojovala známost s Hahnovou, a kteří za podezřelých okolností zemřeli. Následně byla exhumována těla Albera Parkera a Georga Gsellmana – chemický rozbor jejich ostatků pak rovněž prokázal otravu . 10. srpna 1937 byla Hahnová zatčena kvůli podezření z vraždy Jacoba Wagnera. Kdo by čekal, že se doposud netrestaná žena vyšetřovatelům rychle přizná, mýlil by se. Hahnová jakoukoli možnou spojitost se smrtí Wagnera popřela Stejně tak vehementně popírala i další obvinění, ač o její pravdomluvnosti šlo přinejmenším pochybovat. Třeba, když se jí vyšetřovatelé ptali na smrt George Obendoerfera, nejprve popřela, že by jej vůbec znala. Když poté byla konfrontována s důkazy, neochotně přiznala, že ví, o koho šlo, ale přišla s historkou, že se seznámili až ve vlaku, a že po jediné noci strávené v hotelu se muž cítil nemocný, tedy se rozhodl navštívit nemocnici a ona už jej nikdy neviděla. Hahnová stále opakovala, že pouze činila staré lidi šťastné a chtěla pro ně pohodlí. A to, že jich během 5 let její „péče“ tolik náhle zemřelo? Dle jejích slov byla možná na vině úplavice, jindy zas jiné onemocnění, ale i ona sama si neumí tak četná náhlá úmrtí vysvětlit. Nakonec se složila a rozplakala - ,,Byla jsem pro ně jako anděl milosrdenství. Poslední věc, která mě napadla, by bylo ublížit těm starým drahým pánům. “ Anna Marie Hahn po zatčení Se svým zapíráním pokračovala, i když po domovní prohlídce , policie sdělila, že zabavila tolik jedu , „že by tím šlo otrávit půlku celého Cincinnati “. Byl kontaktován lékař Vos, jemuž oznámili zneužívání jeho recepisů, razítka a jména. Dle jeho vyjádření již měl delší dobu podezření na někoho z jeho pacientů. Dále vyšetřovatelé měli výsledky pitvy čtyř obětí, které prokázaly přítomnost jedu. K tomu grafolog potvrdil, že závěť Jacoba Wagnera byla falešná. K dispozici bylo i svědectví lékárníka ze Cincinnati, který uvedl, že si u něj Hahnová v červnu 1937 koupila velké množství krotonového oleje s tím, že její manžel je lékárník. Soudní proces započal 11. října 1937 . Jak tomu u sériových vrahů bývá, byl hojně sledovaný. Mladá žena podezřelá až z deseti vražd, několika pokusů o vraždu a několika majetkových trestných činů, byla obžalována jen v případě vraždy Jacoba Wagnera. Porotě složené z 11 žen a 1 muže byl přednesen silný důkazní materiál včetně např. prezentace jedem zničených orgánů Wagnera a Parkera a provedení tzv. Marsh-Liebigova zkoušky . Celému soudu přihlížel i Phillip Hahn s Anniným synem Oskarem . A obhajoba? Ta mohla použít pouze přísahy Hahnové, která se stylizovala do role chudinky, křivě obviněné ze zločinů, jež nespáchala. Wagnerovi se prý snažila jen zajistit důstojné a láskyplné stáří. Zkrátka hra na city. V tomto duchu údajně poskytovala detailní rozhovory ze své vazební cely ve státní věznici v Ohiu. Anna Hahn u soudu se svým obhájcem jménem Joseph Hoodlin (za nimi sedí Phillip Hahn a Oskar Hahn) Porota nakonec uznala Annu Hahnovou vinnou za pouhé dvě hodiny. Ač šlo „pouze“ o rozsudek v případě jedné vraždy, znamenalo to automaticky trest smrti na elektrickém křesle . Nepomohlo ani odvolání. A když o rok později guvernér zamítl den před popravou i její žádost o milost, byla Anna Hahnová 8. 12. 1938, ve věku 32 let, popravena . Šlo o vůbec první takto popravenou ženu v celém Ohiu . Hahnová před popravou napsala čtyři dopisy , které předala svým právníkům. Když se čas nachýlil, údajně se psychicky zhroutila, opakovaně všechny prosila o to, aby ji nezabíjeli a dozorce ji museli k elektrickému křeslu přímo dovléct. Poslední dvě věci týkající se případu se váží k dopisům , které Hahnová před popravou napsala. V první řadě v nich poprvé uznala svoji vinu za smrt zmíněných mužů . Vše odůvodnila tím, že ji ke vraždám údajně dohnala starost o budoucnost jejího syna. To byl prý také důvod, proč podlehla hazardu a sázkám na dostizích. Jak dojemné… Důležité však zůstává, že se doznala. Poslední věc se týká jejího, tehdy dvanáctiletého syna Oskara . Hahnová totiž určila, že odměna za poskytnutí dopisů novinám má být vložena do svěřenského fondu, jehož beneficientem byl právě její syn, navíc měla být co nejvíce uchráněna jeho totožnost. Noviny oboje splnily, načež byl Oskar svěřen do pěstounské péče do jiného amerického státu a jediné další zprávy, které o něm byly zveřejněny, byly ty, že žil údajně normální život a během druhé světové války sloužil u námořnictva . Autoři: Jana Hykešová, Tomy DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ EXEMPLÁŘE Copyright © 2009 - 2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze slovenského románu "Mäso", který se odehrává v kriminálním prostředí na východě Slovenska 90. let. Autor: Arpád Soltész Mäso - Arpád Soltész Další knihy Název: Mäso - Vtedy na východe Autor: Arpád Soltész Nakladatelství: IKAR a.s. Rok vydání: 2017, 320stran A je to tady. Dnes do našich recenzovaných knih poprvé zařazujeme nikoli literaturu faktu, ale román! Samozřejmě ne ledajaký, ale román s krimi tématikou, který se hemží mafiány, policajty, vraždami… Navíc napsaný investigativním novinářem, tedy mnoho z něj má jistě reálný základ. Řeč je o knize „Mäso “, kterou napsal jeden z nejznámějších slovenských investigativních novinářů let minulých - Arpád Soltész . Kniha nese podtitul „Vtedy na východe “. Z toho lze vyvodit hned několik věcí. Tak zaprvé, kniha je psána slovensky:-) Autorovi recenze to, až na pár slangových výrazů a "východniarčiny", větší problém nečinilo, ale českému čtenáři, který slovenštině sotva rozumí, by to překážet mohlo. Zadruhé, příběh se odehrává na východě Slovenska a „vtedy “ znamená - v průběhu 90. let. Nebudeme čtenáře zdržovat s představováním postav příběhu. Stačí když napíšeme, že jich je celá řada. Hlavně těch záporných! Mezi ty patří nejenom typičtí mafiáni, ale i někteří vysocí policejní důstojníci, členové slovenské informační služby, soudci, prokurátoři... drsné. Mezi kladné pak patří dvojice policejních operativců od rány, vyšetřovatel, novinář, prokurátorka a další… V rámci příběhu se však někdy z kladných postav stávají na chvilku ty záporné, ze záporných zas kladné, nebo naopak ještě zápornější. Dílčí zájmy aktérů se v rámci příběhu různě scházejí a rozcházejí, zatímco jednotlivé postavy svádí krvavou strategickou bitvu o peníze, moc, spravedlnost, dobro a zlo... Klady? Tak třeba členění knihy. Ta totiž obsahuje kratičké kapitolky, které se vždy týkají jednoho z aktérů příběhu. Díky tomu děj knihy skvěle odsýpá a nutí vás přečíst další, a další mini kapitolku a posunout se v ději dál. Asi hlavním pozitivem je to, že kniha je hodně drsná, naturalistická a velice napínavá. Navíc je cítit, že autor nemusel zas tak moc fantazírovat, ani přehánět, zkrátka své zkušenosti s různými případy z 90. lety pospojoval, lehce pozměnil a přetavil do jednoho příběhu. V důsledku pozdějších událostí na Slovensku, spojených s vraždou mladého novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, vás titul navíc nutí přemýšlet o tom, zda-li z pohledu propojenosti mafie, politiky, policie a dalších státních institucí, je podstatný rozdíl mezi „divokými devadesátými“ lety a dneškem... Zápory knihy? Nás vlastně zklamal jen závěr, který byl takový, no, „diplomkový“ – prostě povinný, trochu uměle naroubovaný a podle nás lehce přehnaný. Každopádně myslíme, že o závěr v knize zas až tak nejde a ta má mnoho jiných kladů! Tedy hodnotíme za vynikající: 2 . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Komentáře

Recenze knihy s názvem "Nejkrutější kanibalové v dějinách". Autor: Ray Black, rok vydání 2009, 255 stran Nejkrutější kanibalové v dějinách - Ray Black Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Nejkrutější kanibalové v dějinách Autor: Ray Black Nakladatelství: Alpress s.r.o. Rok vydání: 2009, Frýdek-Místek, 255 stran A máme tu další recenzi – tentokrát se vrhnu na knihu britského spisovatele Raye Blacka, který se na „krvavá“ témata specializuje. Jak už samotný název titulu napovídá, vše se točí kolem fenoménu kanibalismu. Obsah knihy je rozdělen na dvě části. Ta první se věnuje zhruba 17 příběhům napříč světem a historií, kde kanibalismus sehrál nějakou roli. Je tedy možné se dočíst o lidojedství maorských, afrických a dalších domorodých kmenů, dále o řádění „vlkodlaků“ ve Francii 16. a 17. století, kanibalismu v Sovětském svazu v 20. století, ale i o „nouzovém“ kanibalismu při různých trágédiích, z nichž nejznámější je asi ztroskotání uruguayských ragbistů v roce 1972 v Chile. Tato část knihy je dle mého názoru velice zajímavá, i když ne všechny příběhy jsou popsány s rovnocennou péčí. Druhá poloviny knihy je pak věnována případům sériových vrahů, kteří se mimo jiné dopustili kanibalismu. V této části je popsáno 20 exemplářů pachatelů v rozsahu 4-14 stran (formát A5). Povětšinou jde o případy známé a často popsané, pozitivem ale je i zmínění několika poměrně neznámých exemplářů. Teď však musím v rámci objektivity zmínit i výhrady. Takže…. některé pasáže jsou popsány trochu bulvární formou, což by se dalo ještě přejít, dokonce i to, že několikrát byl zaměněn pojem „sériový vrah“ za „masový vrah“ (možná to je spíše chyba překladu – originál knihy neznám), ale co je dle mého názoru horší, že v rámci zkrácení a shrnutí případů došlo občas i k řadě zkreslení (např. osobností jednotlivých pachatelů, jejich motivace, modu operandi, atd.). Sem tam jsem také nalezl určité dílčí nepřesnosti (např. v datech) a jelikož řadu z popsaných případů detailněji znám (z řady zdrojů) mohu tvrdit, že autor podal některé nejasnosti a domněnky, které se vážou k jednotlivým případům, jako zaručená fakta – a to mi vadilo asi nejvíc. Nicméně abych nebyl zbytečně přísný – nejde o nějaký dominantní jev knihy, prostě sem tam se stalo…a četl jsem v tomto ohledu horší knihy. Ono v podobných „encyklopedických„ titulech je to poměrně časté. Tedy díky první části knihy a díky zařazení některých málo známých pachatelů dávám takovou "lepší trojku“. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 3