Výsledky vyhledávání

Recenze výborné knihy s názvem "Démon v mém srdci - Panoptikum sexuálních vražd 2". Autor: Viktorín Šulc, rok vydání 2015, 590 stran Panoptikum sexuálních vražd 2 - Viktorín Šulc Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Démon v mém srdci - Patoptikum sexuálních vražd 2 Autor: Viktorín Šulc Nakladatelství: Epocha s.r.o. Rok vydání: 2015, Frýdek-Místek, 590 stran Kniha s podtitulem Démon v mém srdci je druhým dílem zde již dříve zmíněné pentalogie s názvem Panoptikum sexuálních vražd . Abych se tedy příliš neopakoval, zprvu jen stručně shrnu to podstatné a společné pro celý pětidílný cyklus autora Viktorína Šulce. V prvé řadě chci znovu zopakovat, že jde o dílo opravdu výjimečné a velice, velice kvalitní! Plusy jsou jak autorova erudice, (nejen) kriminalistické znalosti, vypsaný styl, tak i skutečnost, že nejde o strohý text zaměřený pouze na fakta popsaných zločinů, ale naleznete v něm rovněž mnoho zajímavých informací kolem. Asi nejvíc pak knihu obohacují a dělají z ní klenot krimi literatury faktu tyto dva aspekty : 1) četné výpovědi pamětníků, případně svědků zmíněných zločinů a také policistů, kteří případy skutečně objasňovali; 2) každá kapitola je okomentovaná od špičkového kriminalisty! Nechybí samozřejmě ani fotografie. Tím bych společnými znaky pentalogie skončil (pro více info odkazuji na recenzi prvního dílu ZDE ) a teď se budu věnovat už jen konkrétně druhému dílu Panoptika. S rozsahem bezmála 600 stran tato kniha překonala už tak obsáhlý první díl. Text je rozdělený do čtrnácti kapitol, které se postupně věnují následujícím tématům: 1) prolog popisuje skutečné kriminální případy zpracované ve filmu, 2) Miroslav Stehlík, 3) Jiří Straka alias „spartakiádní vrah“, 4) dvojnásobný „vraha stařenek“ Vladimír Herbych, 5) tři případy mladých delikventů, 6) několik případů trestného činu vraždy, které nějak souviseli s vlaky, 7) vražda 11 letého děvčátka, 8) trojnásobný vrah, kterého se podařilo dopadnout až po 13 letech, 9) vrazi na vražedné túře – Kutílek, Kott – kteří připravili o život čtyři osoby, 10) několik případů, kde pachatel byl usvědčen pomocí metody identifikace DNA – včetně případu sériového vraha J. Unterwegera, 11) 6 různých případů, které vyústily celkem ve více než 10 usmrcených osob, 12) případ dvojice pachatelů, kteří zmařili 3 lidské životy, 13) 2 neobjasněné vraždy, 14) vražda dítěte pedofilním, primitivním pachatelem... Moje hodnocení? Myslím, že celá pentalogie je životním dílem autora V. Šulce. Tohle je opět jednička jako vyšitá! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1

Obsáhlý český web o sériových a masových vrazích. Detailně zpracované případy, filmy, recenze knih, krimi kuriozity a mnoho dalšího. www.serialkillers.cz Gallery Aktuality KrimiAntik České a slovenské kriminální případy Nová sekce přidána 18. 6. 2026 Adolf Hlubik Zveřejněno 26. 5. 2026 Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 5 Zveřejněno 27. 2. 2026 Dva na vraždu Kniha "Dva na vraždu - případy smrtící spolupráce " přináší investigativní pohled na zločiny, v nichž klíčovou roli sehráli dva pachatelé. Cena: 367 Kč Mordparta Ostrava Případy šéfa ostravské kriminálky Luboše Valeriána . Dvanáct příběhů , které zanechaly nesmazatelnou stopu v historii české kriminalistiky. Cena: 399 Kč Deviant Kniha Deviant podrobně zkoumá neuvěřitelný život jednoho z nejzvrácenějších sériových vrahů v dějinách amerického zločinu, Eda Geina . Cena: 299 Kč Filmy, dokumenty a knihy Žebříček 150 "true crime" filmů o případech sériových vrahů. Žebříček 60 filmů o fiktivních sériových vrazích . Žebříček top 75 krimi seriálů . Žebříček 100 "true crime" knih . Serial Killer Documentary: Charles Sobhraj (The Serpent) Play Video Interview s masovým vrahem - CZ Play Video 48 hodin - Sériový vrah z Atlantic City Play Video Najväčšie Kriminálne Prípady Slovenska - 2. Škrtič žien Play Video Documents Watch Now Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Share Channel Info Close FILMY A DOKUMENTY KNIHY O VRAZÍCH NEW SECTION: Krimi kuriozity SERIÁLY O VRAZÍCH Masoví vrazi MASOVÍ VRAZI Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 Článek Kompletní přehled masových vrahů Contact KONTAKT Prostor pro zanechání zprávy Výborně! Zpráva byla přijata. Odeslat UPOZORNĚNÍ: Všechna práva vyhrazena! Články a obsah této stránky podléhají znění Autorského zákona č. 121/2000 Sb.,ve znění pozdějších předpisů, a nesmí být bez autorova souhlasu použity (např. na jiných webový stránkách), kopírovány, a to ani jejich (pozměněné) části, pro jakékoliv další účely!!! Po plagiátech je aktivně pátráno! www.SerialKillers.cz . Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz

Encyklopedie masových vrahů a články o nich. Definice pojmů "sériový vrah" a "masový vrah". Masoví vrazi Co je to "masová vražda "? Kdo je označován jako"masový vrah "? Zde máte odpověď! Až do osmdesátých let minulého století byl každý mnohonásobný vrah označován jako "masový vrah" . Poté bylo vyhodnoceno, že není vhodné označovat všechny mnohonásobné vrahy jedním termínem, neboť existují určité typy, mezi kterými panují velké rozdíly. Pro vícenásobné vrahy pak byly "vytvořeny" níže uvedené kategorie, které reflektují počet obětí a styl útoku: Dvojnásobná vražda : usmrcení dvou obětí stejným pachatelem ve stejném čase na jednom místě Masová vražda : usmrcení tří (dříve čtyř) nebo více obětí stejným pachatelem na jednom místě bez výrazného časového odstupu mezi vraždami Vražedný záchvat (vražedná vlan, vražedná túra ): "jeden" útok pachatele, který se však odehrává na dvou či více místech v krátkém časovém úsek. Pachatel mezi jednotlivými útoky tzv. emocionálně nevychladne . (také: "vražedná vlna", "vražedná túra") Sériová vražda : nezákonné usmrcení dvou nebo více obětí stejným pachatelem (či pachateli), v samostatných událostech (útocích). Pachatel mezi jednotlivými útoky emocionálně vychladne . Lze masovým vraždám zabránit? Ne všem . Některým však ano. Vedle situací, kdy může útoku předejít cílená práce bezpečnostních složek (například monitorování hrozeb na sociálních sítích), hraje roli i všímavost běžných lidí. Pokud někdo ve vašem okolí otevřeně hovoří o násilí, naznačuje takový úmysl nebo jej dokonce plánuje, je namístě kontaktovat policii. Včasné upozornění může být rozhodující. Když už k takovému útoku přeci jen dojde, lze pak účinnou strategií (viz instruktážní video) alespoň minimalizovat ztráty na životech a podstatně zvýšit svoji šanci na přežití! Ať již jde o masovou střelbu či třeba o teroristický útok. Základní princip je jednoduchý: Utíkej, schovej se, bojuj! Globální strategie přežití pro případ ozbrojeného útoku!!! Encyklopedie masových vrahů Nejhorší m asoví vrazi po roce 2000 - díl 5 - 2008 Masová střelba na FF UK v Praze - mediální pokrytí - úvaha Nejhorší m asoví vrazi po roce 2000 - díl 4 - 2006-2007 Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 3 - 2004-2005 Ctirad Vitásek - Střelba v ostravské nemocnici 13 nejhorších masových vrahů po roce 2000 Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 2 - 2002-2003 Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 1 - 2000-2001 11 nejznámějších masových vrahů ze zahraničí 9 nejznámějších masových vrahů z ČR (Československa)

Recenze knihy "Nejslavnější mordy první republiky", která popisuje 12 kriminálních případů jenž se odehrály v letech 1922-1934. Autor: Miloslav Jedlička. Nejslavnější mordy první republiky - M. Jedlička Další knihy Název: Nejslavnější mordy první republiky Autor: Miloslav Jedlička Nakladatelství: Daranus Rok vydání: 2011, 265 stran A je tu další recenze na knihu s nějakým „NEJ“ v názvu. Tentokrát jde o „Nejslavnější mordy první republiky “ – děj všech popsaných případů se vměstnal do rozmezí 12 let mezi roky 1922 -1934. Celkem v knize můžete nalézt 12 případů, a jak už název napovídá – v každém někdo přišel o život. Kdo někdy četl nějakou literaturu věnující se kriminalitě v období první republiky, řadu případů asi pozná (což ostatně název knihy nezastírá) – jde například o masakr celé rodiny na statku Doyscherhof, řádění tzv. „postrachu Moravy“ Martina Leciána a samozřejmě nechybí ani dokola popisovaná, neobjasněná vraždy Otýlie Vranské. Nicméně v knize jsou obsaženy i méně známé případy, které však byly vybrány kvůli své specifické zápletce – tedy každý případ je něčím zajímavý a to je velké plus. Osobně mě asi nejvíce zaujal případ bankovní loupeže ve Velké Bytči, která měla za následek 7 mrtvých osob (včetně 2 lupičů a 2 mužů zákona). Jedna kratší kapitola se pak také věnuje asi nejznámějším českém katovi Leopoldu Wohlschlägerovi. Kniha Miloslava Jedličky ( spisovatele, bývalého kriminalisty, pedagoga a autora známého internetového „Muzea zločinu“) rovněž pro zpestření obsahuje občasné historické trestně-právní a kriminalistické vsuvky, což je další plus, ale klidně jich mohlo být mnohem více – myslím, že by to bylo cenné obohacení. Trochu mi v knize chybí nějaké vyjádření se ke zdrojům, ze kterých autor čerpal, což u literatury faktu považuji za obligátní záležitost. A možná bych ještě vytknul na můj vkus až příliš monotónní, věcný tón a neměnné tempo textu (vím, jde o literaturu faktu, ale přeci jen)... nicméně věřte, to je jen drobná výtka. Přeci jen píši recenze, nikoli ódy. Kniha je jinak určitě kvalitní a vřele ji doporučuji. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Komentáře

Recenze knihy "Zmizím ve tmě", která popisuje pátrání po sériovém vrahovi přezdívaném "The Golden State Killer". Autor: Michelle McNamara. Zmizím ve tmě - Michelle McNamara Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Zmizím ve tmě Autor: Michelle McNamara Nakladatelství: Mystery Press Rok vydání: 2022, 415 stran Recenze - zatím nenapsána Když všechny stopy vychladly, když byly krabice s důkazy uloženy do skladu a některé spisy skartovány, když už si neznámý sadistický predátor myslel, že unikl spravedlnosti, objevila se po třiceti letech nenápadná žena, která se rozhodla, že to tak nenechá. Byla to novinářka, jmenovala se Michelle McNamara a byla posedlá dosud nevyřešenými zločiny. Uměla psát, uměla si dávat věci do souvislostí, byla metodická, umanutá, trpělivá a dokázala přesvědčit policisty, že jim může být prospěšná. Netoužila po slávě, ale po spravedlnosti. To ona dala pachateli jméno: Zabiják z Golden State. Tohle je skutečný příběh o honu na jednoho z nejděsivějších sériových vrahů v dějinách USA, který v 80. letech terorizoval okolí Los Angeles. Tohle je příběh o posedlosti, která autorku této knihy přivedla až k předčasné tragické smrti. Tohle je příběh brutálního predátora, který si myslel, že se mu navěky podaří zmizet ve tmě… Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Článek o americkém sériovém vrahovi jménem Rober Joe Long, který v roce 1984 zavraždil celkem 10 žen a další desítky dalších znásilnil! HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Robert Joe Long 25. 2. 2022 Robert Joe Long – americký sériový vrah, který řádil ve Spojených státech během roku 1984. Na svědomí má 10 brutálních vražd mladých žen, převážně prostitutek. Kromě svých vražedných „radovánek“ ale taky do roku 1984 znásilnil desítky žen a dívek napříč celým státem Florida, a to přímo v jejich domovech. Bobby Long si kvůli sérii znásilnění vysloužil přezdívku Classified Ad Rapist a přítrž jeho vražednému a násilnickému řádění ukončila až dívka jménem Lisa McVey, kterou jednoho dne unesl. Narozen: 14. 10. 1953 Zemřel: 23. 5. 2019 Stát: USA Počet obětí: 10 Unikala: 9 měs. Vražedná aktivita: 1984 Přezdívka:"The Classified Ad Rapist" V tomto článku se budeme věnovat muži, jehož případ je v mnoha ohledech typickým příběhem sériového vraha. Nechybí problematické dětství , včetně toxického rodinné prostředí a šikany ze strany vrstevníků . Rovněž jsou přítomny vrozené dispozice , kdy lze zmínit především genetickou anomálii . Přítomny jsou i úrazy hlavy , což je dalším častým jevem u těchto pachatelů. Typický je v tomto případě i kriminální vývoj , kdy se tento muž přes agresivitu vůči nejbližším propracoval ke znásilňování žen, což eskalovalo až k zločinu nejtěžšímu – vraždám. Přesto je případ tohoto „exempláře“ v některých ohledech přeci jen netradiční. Řeč je především enormní produktivitě, kdy přes relativně krátké „vražedné období “ si tento pachatel stačil připsat na své konto nejméně deset vražd . Největší raritou tohoto případu je pak příběh jeho poslední oběti . Ta totiž díky své duchapřítomnosti nejen, že jej dokázala přesvědčit, aby ji nezabíjel, ale dokonce její zásluhou byl nakonec také dopaden. Jméno dotyčného zní Robert Joe Long. Robert "Bobby" Joe Long Klinefelterův syndrom Robert “Bobby” Joe Long se narodil 14. října roku 1953 v malém městečku s názvem Kenova v hornatém a venkovském státě Západní Virginia . Bobby byl bez nadsázky zvláštní už od svého narození. Narodil se totiž s jedním chromozomem X navíc . Pojďme si to vysvětlit. Každý živočišný druh má svůj specifický počet chromozomů. Chromozomem tu rozumíme jakousi jednotku, která v sobě nese genetickou informaci. Konkrétně u člověka jde o 46 chromozomů po 23 párech . Jeden pár pak patří pohlavním chromozomům, které právě označujeme tím X a Y . Mužské pohlaví je určeno přítomností chromozomu Y a jednoho chromozomu X , kdežto pro ženské pohlaví je charakteristická přítomnost dvou chromozomů X . Jenže u Bobbyho to bylo trošku jinak. Bobby se totiž narodil se dvěma chromozomy X a jedním chromozomem ypsilon , takže měl chromozomů ne 46, ale rovnou 47. Tahle anomálie se označuje jako Klinefelterův syndrom . Jelikož se jedná vlastně o nadbytek ženského chromozomu X , má tento muž často, ale ne nutně vždy, užší ramena a naopak širší boky . Má také dlouhé končetiny , menší varlata , s čímž se pojí i častá neplodnost, nerostou mu tolik vousy a celkově ochlupení , no a co je pro takového muže asi nejpalčivější problém –⁠ rostou mu prsa . Intelekt přitom ovlivněn není, akorát se mohou ve větší míře vyskytovat problémy s učením a deprese. Bobby Long v dětství A některé z těchto projevů postihly i Bobbyho. Víme, jak na sebe děti dokáží být zlé, natož vůči spolužákovi, kterému viditelně rostou prsa. Asi je vám tak jasné, že byl Bobby hlavně v pubertě terčem posměšků a šikany ze strany svých vrstevníků. Bobbyho sebevědomí bylo na bodu mrazu a ani v dospělosti, i když měl dávno za sebou plastickou operaci prsou, tomu nebylo jinak. Tolik se styděl za svůj hrudník , že například i plaval v tričku. Tričko ostatně prakticky nikdy neodkládal, protože se bál, že se vždycky najde někdo, kdo ho bude zesměšňovat. Dětství a dospívání Ale než se plně přeneseme do Bobbovy dospělosti, musíme si ještě více přiblížit jeho dětství. Bobby se narodil manželům Joeovi a Louettě Longovým , kteří se ale v jeho dvou letech rozvedli. Bobby tak trávil většinu svého dětství a dospívání po boku své dominantní matky na Floridě. Ale zdravý vztah to opravdu nebyl. Bobby totiž až do svých 13 let spal se svou matkou Louettou v jedné posteli. Nutno podotknout, že bydleli v jednopokojovém bytě. Svou matkou těžce pohrdal, protože pracovala v baru, ráda se oblékala vyzývavě a prý si domů často vodila různé muže . Jeho matka to sice zarytě popírala, ale Bobby vždy tvrdil, že byl mnohokrát svědkem sexuálních radovánek své matky s různými muži. Jak by taky ne, když všechno asi probíhalo na jedné posteli. Právě to značně přispělo k rozvoji Bobbyho nenávisti vůči ženám. Andrej Drbohlav ve své známé knize “Psychologie sériových vrahů ” tvrdí, že Louetta Long svého syna Bobbyho nutila dokonce k sexu s ní, ale to jiné zdroje nepotvrzují. Drbohlav taky uvádí, že Bobby svůj vztek na matku ventiloval mučením zvířat, což je příznačná aktivita pro vývoj mnohých sériových vrahů. Kromě toho ale taky Bobby za svůj život utrpěl hned několik úrazů hlavy , které jsou často spouštěčem různého nežádoucího chování. První takový úraz hlavy se mu stal v 5 letech, kdy spadl z houpačky. Hned rok nato při jízdě na kole hlavou naboural do zaparkovaného auta, což vedlo k otřesu mozku a ztrátě několika zubů. A do třetice hned v sedmi letech spadl pro změnu z poníka přímo na hlavu, což mu způsobilo několikatýdenní malátnost a nevolnost. Je tak velice pravděpodobné, že po třech tak závažných úrazech hlavy u něj tím spíš nastal rozvoj patologického chování. Ve 13 letech se seznámil se svou budoucí manželkou Cynthií , v některých zdrojích uváděnou jako Cindy. Cynthie ve své výpovědi pro jednu epizodu série I Lived With a Killer uvedla, že se díky němu cítila milovaná a poprvé v životě měla pocit, že má nějakou hodnotu. Pár se vzal v roce 1974 a i přes Bobbyho genetické znevýhodnění se mu podařilo počít dvě děti, syna a dceru . Svatba Bobbyho Longa a Cynthie "Cindy" v roce 1974 Manželství Long sice nedokázal dokončit školu, ale našel si práci jako elektrikář a později absolvoval i základní výcvik v armádě. Měl ale problém si práci udržet, a tak se díky rekvalifikačním kurzům dovzdělal a začal pracovat jako rentgenový technik v nemocnici . Co se manželství týče, tak to mu vydrželo pouhých šest let. K jeho konci přispěla další nehoda, která se Longovi udála. Ještě v roce 1974 , tedy když bylo Longovi 21 let, totiž boural na motorce . Málem přišel o nohu a utrpěl natolik závažné zranění hlavy, že musel být několik týdnů hospitalizován v nemocnici. A právě po tomhle v pořadí čtvrtém úrazu se Robert Long úplně změnil. Začaly ho trápit úporné bolesti hlavy a dle Cynthie začal trpět náhlými výbuchy vzteku . Taky mu bytostně vadil zvuk tikajících hodin a nemohl vystát určité vůně, například vůni popcornu. Před tímto úrazem prý byl milujícím otcem a manželem, ale najednou jako když utne. Svoji náhlou agresivitu si začal vybíjet právě na Cynthii, a to jak verbálně, tak fyzicky . A násilí se zvyšovalo . Jednoho dne Cynthii popadl a praštil jí hlavou o televizi. Cynthie upadla do bezvědomí a z čela se jí řinula krev. Když se probudila, ležela na gauči a Long vedle ní plakal. Omlouval se jí a sliboval jí, že už to nikdy neudělá. Ale sotva v slzách dořekl svou omluvu, jako by znovu obrátil o 180 stupňů a zlověstně pronesl: “Jeď si to čelo nechat zašít, ale jestli jim tam řekneš, co se stalo, tak tě doma zabiju. ” Longova exmanželka Cynthie (zdroj @motivzla ) Co taky stojí za zmínku, tak u Longa se během rekonvalescence v nemocnici v roce 1974 objevilo opravdu silné nutkání k sexu . Ač měl sádru a zotavoval se po havárii na lůžku, potřeboval masturbovat 5x denně . Ale úleva se jaksi nedostavovala. Jakmile se dostal ven z nemocnice, vyžadoval sex několikrát denně i po Cynthii. Když byla Cynthie v 7. měsíci těhotenství a čekala jejich společnou dceru, Robert Long jí jednoho dne zbil a znásilnil tak, že se Cynthie dle svých slov bála, že o dítě přijde. Domů jí navíc začal nosit všelijaké záhadné šperky, kterými ji ve světlých chvílích obdarovával. Byl to zkrátka úplně jiný "Bobby" , než kterého si Cynthie vzala. Cynthia tyhle "Bobbyho" výkyvy a násilnosti už nadále nechtěla trpět a v roce 1980 konečně požádala o rozvod , aby ochránila sebe i obě děti. Jakmile se Cynthie s Longem rozvedla, najednou neměl po ruce oběť, na které by se mohl pravidelně sexuálně i fyzicky vybíjet. A právě proto se po roce 1980, kdy proběhl rozvod se Cynthií, začalo Longovo násilnické běsnění stupňovat . Bobby Joe Long se svými dvěma dětmi Classified Ad Rapist Co se týče kriminální kariéry Roberta Longa lze uvést, že jí zahájil už v 15 letech , kdy byl poprvé zatčen za pokus o krádež auta . Už v 18 letech byl taky údajně lživě obviněn ze znásilnění, což v něm jen podnítilo nenávist vůči ženám. A po rozvodu v roce 1980 všechno nabralo rychlý spád. Do roku 1984 terorizovat ženy ve státě Florida násilník, jenž si v médiích získal přezdívku Classified Ad Rapist . Slovní spojení classified ad můžeme do češtiny přeložit jako inzerát v novinách. V 80. letech bylo naprosto běžné, že lidé prodávali použité spotřebiče, nábytek a zboží všeho druhu pomocí inzerátů v novinách. Dnes se čile obchoduje online třeba na Marketplace, ale v minulosti se tak dělo prostřednictvím inzerátů. Dokonce existovala, a někde stále existují, přímo k tomu určená tištěná periodika, jako bylo například periodikum The Penny Saver . To bylo zdarma a lidé se tam snažili udat nejrůznější zboží rozčleněné do příslušných kategorií. A v tom spočíval modus operandi našeho Classified Ad násilníka . Vybíral si speciálně inzeráty, v nichž lidé prodávali různé spotřebiče nebo nábytek. Zavolal na číslo uvedené u inzerátu, a když telefon zvedla žena, zbystřil. Po hlase vyhodnotil, jestli jde o mladou ženu, a domluvil si schůzku v domě dotyčné , aby se podíval na daný předmět za účelem jeho koupě. Aspoň to si dotyčná měla myslet. Jakmile dorazil do jejího domu a ověřil si, že je tam sama a nemůže ho překvapit žádný naštvaný manžel, vytáhl na nic netušící ženu nůž a provaz . Svoji oběť vždy svázal, brutálně ji znásilnil a následně ji ještě okradl o cennosti v domě. Jednu z obětí, ženu jménem Linda Nuttall , dokonce znásilnil i přes to, že v domě tou dobou byly i její dvě děti. Linda Nuttall, jedna ze znásilněných přeživších obětí Bobbyho Longa (zdroj @motivzla ) Tímto násilníkem a floridským postrachem byl samozřejmě Bobby Joe Long . Prostřednictvím inzerátů se mu v řádu několika let podařilo znásilnit více než 50 žen napříč státem Florida. A tahle jeho děsivá aktivita bohužel nevedla k jeho dopadení. Ženy sice viděly jeho obličej, ale Bobby ničím nevyčníval, a tak identifikace nikam nevedla. Na každou z obětí zpočátku působil přátelsky a prý se dobře vyjadřoval. Tohle svoje řádění navíc započal ještě během manželství se Cynthií. Pamatujete, jak Cynthie čas od času dostala od Bobbyho nějaký ten šperk? Tak si můžete být jistí, že šlo o šperky z domů obětí. Aktivní sériový vrah v Tampě Po rozvodu se Cynthií se Bobby přestěhoval z města Hollywood na Floridě do Tampy , města vzdáleného přibližně 430 km. Tampa byla v 80. letech známá jako “hlavní město striptýzu ” Spojených států. Koncentrace strip klubů, nevěstinců a všudypřítomných prostitutek na ulicích byla obrovská a Bobby si tak musel připadat jako v ráji. Ne že by si společnost prostitutek užíval, tyhle pracovnice v něm zosobňovaly všechno, co na ženách nenáviděl, a tak se je rozhodl potrestat. Znásilňování mu ale nestačilo. Rozhodl se pro ultimátní trest: vraždu. A konkrétně v roce 1984 zahájil svůj několikaměsíční vražedný teror , kterým děsil všechny obyvatele Tampy . V noci 10. května roku 1984 se Long projížděl vykřičenými čtvrtěmi Tampy ve svém červeném autě Dodge Magnum z roku 1978 , když tu najednou narazil na mladou exotickou tanečnici, která si nechala říkat Lana Long . Tato ani ne 20letá dívka , která původem pocházela z Laosu , si tancem přivydělávala ke svému studiu umění na University of South Florida . Po dokončení studií se chtěla vrátit za svou rodinou do Kalifornie, ale tohle přání se jí bohužel nikdy nesplnilo. Lana neměla auto, a tak toho večera postávala na ulici a snažila si sehnat odvoz. Bohužel pro ni u ní zastavil Bobby ve své červené káře a nabídl jí svezení. A to je naposledy, co byla Lana spatřena živá. Ngeun Thi “Lana” Long Tři dny nato, tedy 13. května , objevila skupinka dětí v Hillsborough County v Tampě tělo Lany, které bylo pohozené na poli. Dívka byla nahá, viditelně zbitá, pusu měla zacpanou, ruce měla svázané za zády jedním druhem provazu a kolem krku měla utažený další druh provazu , který jako by imitoval vodítko pro psa. Provaz nalezený na Longově první oběti Tělo jedné z longovo obětí Ukázalo se, že pachatel Lanu znásilnil a nohy ji schválně roztáhl co nejvíc od sebe do nepřirozené polohy, aby nálezce ještě více šokoval a aby oběť o to více ponížil. Lana zemřela v důsledku uškrcení . Při ohledání místa činu technici objevili stopy po pneumatikách a postupně zjistili, že jedna z pneumatik se lišila od zbytku těch ostatních. Byla značky Vogue Tyre , přičemž tahle značka vyrábí luxusní pneumatiky na míru, především pro cadillaky. To byl pro kriminalisty důležitý poznatek. Ještě důležitějším zjištěním bylo, že se na oběti našla dost specifická červená nylonová vlákna , která pocházela z koberce. Vyšetřovatelé si byli jisti, že jde o koberec v autě pachatele. Hned o dva týdny později, 27. května 1984 dopoledne, objevil dělník v Hillsborough County další tělo, tentokrát bělošky. Scéna děsivě připomínala tu předchozí. Podobně jako v případě Lany byla i tato oběť nahá, zbitá, svázaná a znásilněná . Lišila se ale jedna věc. Oběť sice měla provaz kolem krku, ale hrdlo měla navíc i podříznuté . Na místě se našlo i zelené pánské tričko a stejné stopy po pneumatikách. Jelikož u sebe oběť neměla doklady, musela policie o pomoc s identifikací oslovit veřejnost. A přišlo se na to, že obětí je 22letá Michelle Denise Simms , která byla naposledy viděna živá večer předtím na ulici v oblasti Kennedy Boulevard v Tampě . Michelle Denise “Shelly” Simms Michelle se v Tampě, kde bydlela jen měsíc, živila jako prostitutka , ale původem pocházela z Kalifornie, kde se dokonce účastnila soutěží krásy. Na jejím těle se našly hnědé chlupy a vlasy patřící bělochovi a také stejná červená vlákna jako na těle Lany. Vyšetřovatelům tak bylo jasné, že jde o stejného vraha, a že mají na krku sériového vraha , který bude pravděpodobně vraždit znovu. Do vyšetřování se tak zapojila i FBI, která sestavila vrahův profil . Pátrání po sériovém vrahovi Pachatel měl být běloch, kterému je něco přes 20 let a je to manipulativní extrovert a narcis. Pachatel si při vraždách počíná organizovaně a dokáže fungovat ve společnosti. Tvůrci profilu uvedli, že si pachatel udržuje “macho image”, jezdí ve sportovním autě a nedokáže si udržet práci. Nejspíš už bude mít záznam v rejstříku a v dětství týral zvířata. Nepochybně bude sledovat vývoj vyšetřování , a pokud nebude dopaden, bude vraždit dál . Předpoklad vyšetřovatelů o dalších obětech se bohužel potvrdil hned záhy. 24. června bylo v Hillsborough County nalezeno další tělo mladé bělošky, tentokrát oblečené a ve značném stádiu rozkladu. Zjistilo se, že jde o 22letou Elizabeth Loudenback , která byla pohřešovaná už od 8. června . Elizabeth B. “Liz” Loudenback Elizabeth ale nebyla prostitutka . Byla to obyčejná, prý docela plachá dívka, která pracovala u pásu v továrně a občas si do baru zašla na skleničku. Sice byla znásilněná a uškrcená, ale na místě se nenašly žádné provazy. Taky byla oblečená a neživila se prostitucí, takže scéna místa nálezu těla ani typ oběti neodpovídal modu operandi hledaného vraha, takže vyšetřovatelé nějakou dobu podezřívali jejího přítele . Analýza vláken nalezených na místě činu proběhla kvůli zmatkům v laboratoři až později a jaké to bylo překvapení, když se ukázalo, že na sobě Elizabeth měla stejná červená vlákna jako Lana a Michelle . Čtvrté tělo, opět ve značném stádiu rozkladu, bylo nalezeno 7. října u ranče na hranici oblastí Pasco a Hillsborough County. Oběť byla černoška , což z pachatele v tomto směru činilo výjimečného sériového vraha. Na svém kontě měl tou dobou Asiatku, černošku a dvě bělošky a dle analýzy nalezených vlasů byl sám bělochem. Proč je to tak zvláštní? Obecně totiž platí, že sérioví vrazi si zpravidla vybírají oběti stejné rasy, jako jsou oni sami. Čtvrtá oběť byla pomocí otisků prstů identifikována jako Chanel Devoun Williams,18letá prostitutka , která byla čerstvě propuštěna z vazby, kde se nacházela právě kvůli prostituci. Naposledy byla viděna živá 30. září . Chanel Devoun Williams Její kalhotky a podprsenka byly rozvěšeny na nedalekém plotě a podobně jako v předchozích případech byla Chanel znásilněna a škrcena . Usmrtila ji ale až střelná rána zezadu do hlavy , což byla pro vyšetřovatele novinka, která je zmátla. Long chtěl zřejmě zmást vyšetřovatele, ale nevěděl, že i na Chanel byla nalezena usvědčující červená vlákna . Ale nemyslete si, že by se Bobby Joe Long v té době zabýval jen vražděním. Dělal si taky pravidelné výlety do floridského Hollywoodu, kde bydlela jeho exmanželka Cynthie s dětmi, a trávil s nimi čas třeba na pláži nebo v kině. Cynthia se ho jednou zeptala na ty vraždy, které se udály v Tampě, aniž by samozřejmě tušila, že mluví se samotným vrahem. Bobby jí odpověděl, že přesně proto by měla být opatrná a že obecně opatrnosti není nikdy dost. Kdyby tehdy jen věděla… Vražedná série pokračuje 14. října bylo v pomerančovém háji nazeleno páté tělo, které patřilo známé 28leté drogově závislé prostitutce Karen Beth Dinsfriend . Zápěstí měla svázána červeným šátkem a nohy měla svázané tkaničkami. Ležela na žluté dece, na které bylo nalezeno sperma. I Karen byla zbitá, znásilněná a uškrcená a i na ní byla nalezena stejná červená vlákna jako v předchozích případech. Karen Beth Dinsfriend Média i lidé šíleli, k vyšetřování vražd byli nasazeni doslova všichni detektivové v Tampě, kteří se zabývali těmito typy zločinů, ale k dopadení pachatele nebyli o nic blíž. Měli sice vzorky pneumatik, vzorky spermatu, vlasy a chlupy pachatele a červená vlákna ze všech míst činu, ale stále chybělo to klíčové: jméno pachatele . Na Halloween roku 1984 našel nějaký nebohý senior v příkopu u silnice US 301 nahé a už mumifikované tělo další dívky. Žádné použitelné vzorky nebyly nalezeny a tělo se podařilo identifikovat až o nějakou dobu později, jen díky informacím od pachatele. Zavražděná se jmenovala Kimberly Kyle Hopps , bylo jí 22 let a na ulici byla známá pod přezdívkou “Sugar” . I ji vrah znásilnil a uškrtil . Kimberly Kyle Hopps A to ještě nikdo nevěděl, kolik těl se najde v listopadu. Během listopadu 1984 se totiž našla těla dalších 4 dívek . První z objevených těl patřilo 18leté prostitutce Virginii Lee Johnson a druhé bylo 21leté tanečnice Kim Marie Swann . Třetí patřilo 21leté servírce Victorii “Vicky” Marii Elliott , která byla pohřešována už od září. Je to o to víc smutné, že Vicky se plánovala vrátit do svého rodného města ve státě Michigan, kde se chtěla stát záchranářkou. Tenhle její sen jí ale překazil Bobby Joe Long. Čtvrtá, v listopadu nalezená obět, respektive už jen její kosterní pozůstatky, pak chronologicky byla vlastně první obětí Longa. Šlo o 20letou prostitutku jménem Artiss Ann Wick , která byla naposledy viděna živá v březnu roku 1984. Kim Marie Swann Virginia Lee Johnson Artiss “Ann” Wick Victoria Marie Elliott Osudová oběť Tím ale nekončíme. Robert Long stále unikal spravedlnosti a vyšetřování nikam nevedlo. Detektivům nezbývalo než čekat na moment, kdy vrah udělá nějakou zásadní chybu . A Long ji konečně udělal ! 3. listopadu roku 1984 Long zaútočil znovu. Vyhlédl si 17letou středoškolačku jménem Lisa McVey , která se ve dvě ráno vracela ze své směny v donut shopu na kole. Bobby Long si jí pravděpodobně musel vytipovat a vypadá to, že ji už párkrát sledoval, ač nebyla jeho typickou obětí. Do karet mu hrálo to, že Lisa se ze své směny vracela v noci, a tak pro něj bylo jednodušší u ní zastavit, namířit na ní zbraní a unést ji ve svém autě. Přesně to ostatně Long udělal. Svázal jí ruce a nohy, kolem hlavy jí zavázal šátek tak, aby nic neviděla , a vydal se s ní do svého bytu . Jenže nevěděl, že Lisa je jiná než ostatní oběti . Ráda totiž ve svém volném čase sledovala různé pořady s krimi tématikou a navíc byla opravdu inteligentní. Lisa dokázala zachovat v rámci možností klid a spolupracovala. Navíc se jí během jízdy v autě podařilo si trochu posunout šátek, aby alespoň trochu viděla své okolí. Zjistila, že na palubní desce auta je nápis Magnum a že celé auto včetně interiéru je červené. Když auto zastavilo, Bobby Lisu vytáhl a odvedl ji do svého bytu. Lisa si pamatovala, že do bytu vedlo 22 schodů a že schody byly potažené zeleným kobercem. Jenom za nimi zaklaply dveře, následovalo téměř 26 hodinové peklo plné znásilňování . Lisa ale opravdu nebyla obyčejná dívka. Ač byla samozřejmě strachy bez sebe, se znásilňováním a týráním bohužel už měla zkušenost. A to z domova. Matka Lisy totiž byla alkoholička závislá na drogách. Lisa tak od dětství vystřídala několik pěstounů a ve svých 13 letech byla umístěná ke své babičce, matce její matky, aby se o ní starala. Jenže Lisina babička byla spíše ježibaba. Měla násilnického přítele, kterému dovolovala to, aby malou Lisu sexuálně zneužíval. Dokonce tomu občas přihlížela. Samotná Lisa k tomu řekla následující: “Doma mě sexuálně zneužívali. Přítel mojí babičky mě zneužíval 4 roky a vždycky mi při tom k hlavě přikládal pistoli. To pro mě nebylo nic nového. Jedna špatná situace mě přivedla ke druhé špatné situaci, která mi paradoxně zachránila život. Večer před mým únosem jsem napsala dopis na rozloučenou. A hned večer nato jsem už bojovala o svůj život. ” Nebojácná přeživší oběť Lisa McVey, která se po svém hrůzném zážitku stala policistkou (zdroj @motivzla ) Ano, Lisa byla tak zoufalá ze svých rodinných poměrů, z toho, že neměla zastání a že musela snášet zneužívání a týrání, že se rozhodla spáchat sebevraždu. Ale pak přišel onen únos Bobbym Joe Longem . V ten moment si Lisa uvědomila, že nechce zemřít a rozhodla se za svůj život bojovat za každou cenu. Ovšem ne fyzickým bojem, ale svými šedými buňkami mozkovými. Zachovala si chladnou hlavu a snažila se Bobbyho poznat. Vyjadřovala mu svoje sympatie a opakovala mu, že není špatný člověk. Long byl u svých obětí zvyklý na odpor, navíc Lisa nebyla prostitutka, a tak vůči ní pookřál. Dal jí najíst, umyl jí, vyfoukal jí vlasy a dokonce ji pak nechal ve své koupelně samotnou . Což byla velká chyba, protože Lisa všude možně po umyvadle a záchodové míse rozmístila svoje otisky prstů, aby případně přivedla vyšetřovatele na svoji stopu. I navzdory šátku přes oči se snažila vstřebat co nejvíce informací o tom, kde se nachází. Podařilo se jí osahat Longovo obličej, a tak věděla, že je její únosce muž s knírkem, krátkými vlasy a očima blízko u sebe . Long se dokonce Lise údajně svěřil, že jí nechce ublížit a že tohle dělá jen proto, aby se ženám pomstil za to, jak se k němu během jeho života chovaly. Lisa opravdu vytasila všechny pomyslné zbraně. I když jí Long stále znásilňoval, nabídla mu, že by mohla být jeho přítelkyně. Taky si vymyslela historku o tom, že má těžce nemocného otce, který potřebuje pravidelně dostávat léky a že se o něj nepostará nikdo jiný než ona. A zabralo to. Je fascinující, že opravdu věděla, jak na něj. Po 24 hodinách utrpení Robert Long naložil Lisu zpátky do auta, zastavil se po cestě pro peníze u bankomatu ATM a po třetí ráno dne 4. listopadu vysadil Lisu na původním místě únosu s tím, ať počká 5 minut, a pak ať si dělá víceméně, co chce. Rozloučil se s ní a odjel . Spadla klec Lisa se rozběhla ke svému domovu, kde ale schytala akorát další sodu. I když své babičce a jejímu příteli zoufale opakovala, že byla unesená a znásilněná, ani jeden jí to nevěřil . Mysleli si, že se jen vymlouvá, protože chtěla utéct, a tak jí ještě zbili. Ale eventuálně návrat Lisy, po které už bylo vyhlášené pátrání, nahlásili policii. Lisa na služebně vypověděla , co se skutečně stalo, a popsala všechny detaily. A že jich bylo nepřeberné množství. Ale vyšetřovatelé z mravnostního samozřejmě nemohli tušit, že Lisiným únoscem je sériový vrah , který už několik měsíců řádil v Tampě . Navíc jí vůbec měli problém věřit, že se stala obětí únosu. Lisa jim podala tolik podrobných informací o únosci, jeho vozidle a bytě , že jim to bohužel znělo jako smyšlená historka. Naštěstí ale Lisu nakonec vyslechl i detektiv jménem Larry Pinkerton . Ten naopak pochopil, že takové množství detailů by si nikdo jen tak nevymyslel a uvědomil si, že Lisa je talentovaná pozorovatelka, ne lhářka. Lisa se taky Larrymu svěřila, že si myslí, že je její únosce právě tím hledaným sériovým vrahem. Forenzní technici z Lisina oblečení odebrali vzorky a poslali je na analýzu do laboratoře. A výsledek analýzy přinesl zásadní zlom. Na oblečení Lisy se totiž našla stejná červená vlákna jako na tělech obětí hledaného sériového vraha . Lisa překvapeným vyšetřovatelům zopakovala, že měl její únosce červený koberec v autě a že na palubní desce byl nápis Magnum . Policie tak začala prověřovat majitele automobilů Dodge Magnum, kterých bylo tou dobou ve státě Florida kolem 500. Zjistili, že jen model Dodge Magnum z roku 1978 měl na palubní desce nápis Magnum, což jim pomohlo zúžit celkový počet vlastníků automobilů. Potom vzali seznam jmen z registru vozidel a jména porovnali se záznamy o výběrech z onoho konkrétního bankomatu ATM ve tři ráno dne 4. listopadu v Tampě. A heuréka! Sedělo jediné jméno. Robert Joe Long. Automobil Dodge Magnum, ročník 1978 (zdroj @motivzla ) Lise následně ukázali jeho fotku a ona okamžitě potvrdila, že jde o jejího únosce. Policie pak začala Longa nepřetržitě sledovat. 16. listopadu si nic netušící zašel do kina a nechal svoje vozidlo bez dohledu. Policisté nemeškali a prohlédli všechny pneumatiky, protože stopy pneumatik na místech činu byly dost specifické. Jedna z pneumatik se lišila od ostatních a jejím výrobcem byla společnost Vogue Tyre . A přesně takovou pneumatiku měl Long na svém Dodge Magnum , takže nebylo pochyb, že mají toho pravého. Jakmile se Long vrátil z kina, zásahová jednotka se dala do pohybu, zatkla ho a byl předveden k výslechu . Další analýza potvrdila, že červená vlákna, která byla nalezena na téměř všech obětech, skutečně pocházela z koberce v Longově autě. Kromě toho jej usvědčila i DNA nalezená na některých místech činu. Důkazy mluvily jasně, Bobby Joe Long je sériový vrah . Long v rukou vyšetřovatelů Long sice nejdříve zapíral , ale ve světle důkazů se při výslechu přiznal k sérii vražd a k únosu a znásilnění Lisy McVey . S úsměvem pronesl: “Dobře, dostali jste mě. Ano, zabil jsem je. Všechny, co máte v těch papírech. Je to moje práce. U Lisy jsem hned, jak jsem ji pustil, věděl, že to bude jen otázka času. Ani jsem jí neřekl, ať nechodí na policii a tak. Bylo mi to jedno a chtěl jsem s tím už přestat. Jsem nemocný. ” Přepis jeho přiznání zabral 45 stran . Long taky prozradil , že je přízrakem známým jako Classified Ad Rapist , který dlouhé roky znásilňoval ženy v jejich domovech. Dle svých slov všem těm znásilněným ženám vlastně prokázal laskavost, protože jejich sexuální životy s manželi stály za starou belu. Podle Longa si to znásilnění pár jeho obětí doslova užívalo. Taky tvrdil, že kdyby nezačal vraždit, nikdy by ho policisté nedopadli. Navíc ho bavilo sledovat průběh vyšetřování a rád se v novinách dočetl něco o svých obětech . Je tak jasné, že s Longovo zatčením spadl kámen ze srdce celé Floridě. Odsouzení V dubnu roku 1985 byl usvědčený vrah odsouzen k trestu smrti za vraždu Virginie Johnson . Měl být popraven na elektrickém křesle . 24. září 1985 se pak v rámci dohody během dalšího soudního procesu přiznal k 8 z celkových 10 vražd a taky k únosu a znásilnění Lisy McVey . Za vraždu Michelle Simms si vysloužil druhý trest smrti a k tomu v součtu 34 doživotních trestů . Za celou dobu neprojevil žádné emoce, žádnou lítost , nic. Jediný moment, kdy se projevilo jeho pravé já, nastal při jeho odchodu ze soudní síně, kdy zničehonic plivl na kameru, která ho snímala . Jeho obhájci se snažili porotu obměkčit tím, že Long v minulosti utrpěl četná zranění hlavy a mozku, navíc trpěl Klinefelterovým syndromem , a tím pádem nemohl za svoje chování. Tahle argumentace, byť podpořená i několika psychiatry, ale samozřejmě nikoho nepřesvědčila. Navíc sám Long přiznal, že moc dobře věděl, co dělá. Tým obhájců pak přišel s tvrzením, že obžalovaný je tak jedinečný, že by neměl být uvězněn a popraven, nýbrž že by měl být zkoumán. Narativ byl jasný: udělat z Longa vzácného jedince. Podle nezávislých znalců měl ale Long kvůli nadbytečnému “ženskému” chromozomu X křehké ego a o to více dominantní se snažil být vůči ženám. Všechny ty vraždy a znásilnění sloužily jen k tomu, aby se utvrdil ve svojí mužnosti. Nikdy se nesmířil se svou genetickou výbavou, nikdy se nesmířil s tím, jaká byla jeho matka, a opakované úrazy hlavy jeho stavu také nepomohly. Vyžíval se v zastrašování a ponižování svých obětí a podle psychiatrů povolaných obžalobou trpěl disociální poruchou osobnosti , která je u sériových vrahů takový evergreen . Člověk, který trpí touto poruchou, ignoruje společenská pravidla, vlastně je mu všechno jedno. Obzvlášť pocity ostatních ho nezajímají. Necítí vinu, má násilnické sklony a páchá trestnou činnost. Long taky trpěl epilepsií a jeho přístup k obětem ukazoval, že byl i sexuálním sadistou . Všechny ženy byly děvky, které si zasloužily zemřít. Andrej Drbohlav řadí Bobbyho Joe Longa mezi tzv. vrahy ze žádostivosti (v angličtině lust killers ). To znamená, že takový jedinec vraždí primárně pro svoje sexuální uspokojení a má potěchu z toho, že oběti působí bolest. Navenek ale dokáže působit normálně, a proto je tak nebezpečný pro společnost. Long se během následujících let snažil opakovaně odvolávat proti rozsudku , protože za žádnou cenu nechtěl být popraven smrtící injekcí , která nahradila elektrické křeslo a která je dle jeho obhájců krutým a neobvyklým způsobem smrti. Argumentoval, že jelikož má epilepsii, mohla by v něm poprava vyvolat záchvat. Tohle samozřejmě vůbec nikoho nezajímalo. Jediné, čeho dosáhl, je, že ještě o to více rozzuřil rodiny obětí. Bobby Joe Long byl nakonec po 34 letech čekání popraven smrtící injekcí , a to dne 23. května 2019 ve Florida State Prison . Žádná poslední slova neměl a za 12 minut bylo hotovo. Kdo si ale nenechal ujít jeho popravu, byly rodiny obětí a přímo dvě z jeho obětí . Linda Nuttall , kterou kdysi znásilnil v jejím domě, i když tam byly její dvě děti, a Lisa McVey . Robert Joe Long v roce 2019 (zdroj IG @mozivzla ) Ta se svěřila, že při sledování popravy cítila obrovskou úlevu . Nejen pro sebe, ale i pro rodiny obětí. Sama dlouhé roky trpěla posttraumatickou stresovou poruchou , ale prý Longovi eventuálně odpustila, aby mohla konečně žít. Chtěla ale sedět v první řadě a vidět ho umírat. Lisa McVey se nyní jmenuje Lisa McVey Noland , je jí 55 let a už od 90. letech pracuje u policie v Hillsborough County. Právě její zkušenost s Bobbym Joe Longem ji přiměla ke vstupu do policejních řad. Nyní pracuje jako zástupkyně šerifa a zabývá se mravnostními a sexuálními trestnými činy. Také se snaží pomáhat dětem na škole Davidson Middle School , kde už několik let dozoruje. Neuvěřitelný příběh Lisy McVey se dočkal svého filmového zpracování v roce 2018. Televizní film se jmenuje Věřte mi: Únos Lisy McVeyové a na Netflixu byl uveden v roce 2021, takže se na něj můžete podívat i vy. Objevila se v něm navíc samotná Lisa. Na ČSFD má film 82 % , takže si ho určitě nenechte ujít, pokud se chcete s inspirativním příběhem Lisy více seznámit. Autorkou článku je Markéta Holá, která příběh zpracovala ve svém podcastu Motiv zla . V podcastu najdete i autentické zvukové nahrávky hlavních aktérů. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2022 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Článek o albánském sériovém vrahovi jménem Mane Driza, který ve třech evropských zemích mezi lety 1997-2000 zavraždil pět osob. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Mane Driza 19. 5. 2019 Mane Driza - albánský sériový vrah, který ve třech evropských státech usmrtil celkem pět osob, k tomu nutno připočíst ještě jeden vražedný pokus. Driza se vyznačuje extrémně agresivní a násilnou povahou, kdy příčinou a motivem páchání oněch vražd vždy bylo "řešení" nějaké konfliktní situace v jeho životě. Od roku 2000 si odpykává dlouholetý trest odnětí svobody a v roce 2019 byl ve Velké Británii odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí. Narozen: 1978 Dnes: doživotní vězení Stát: Albánie (VB, Itálie) Počet obětí: 5 Unikala: 3 roky Vražedná aktivita: 1997-2000 Přezdívka:"Tony Montana" Albánský sériový vrah Mane Driza zavraždil mezi lety 1997 – 2000 ve třech evropských zemích minimálně 5 lidí. Zabíjel hlavně pomocí pistole, ale jednou použil i nůž a topůrko od sekery. Vyšetřovatelé o něm prohlásili, že jde o extrémně agresivní a násilnou osobnost. Motivem jeho násilného konání vždy bylo „vyřešení“ nějaké konfliktní situace či problému. Jeho modus operandi byl velice proměnlivý. Ve všech případech se však oběťmi stali muži. Mane Driza Mane Driza se narodil roku 1978 v Albánii. Své první vraždy, a to hned dvojnásobné, se dopustil ve svých devatenácti letech, konkrétně v dubnu 1997, ve své rodné vesnici. Tam zastřelil dva muže, otce a syna, načež z vesnice prchnul. V srpnu téhož roku nakonec utekl i ze země, když pod falešnou identitou vycestoval do Velké Británie. O tom, proč oba muže připravil o život, ani o tom, za jakých okolností se čin stal, nebyly zjištěny žádné další informace. Známo je pouze to, že vražda měla být spáchána ve spolupachatelství s otcem viníka. Mane Driza na svatební fotografii Po zhruba dvou letech v Londýně, 23. června 1999, Mane Driza ubil a ubodal svého spolubydlícího jménem Stefan Bledar Mone (23) , rovněž albánského občana. S ním bydlel po rozvodu se svojí manželkou jménem Roselane Driza (roz. Nonato) , která pochází z Brazílie. Příčinou vraždy měl být spor o snubní prsten, který měl brutálně zavražděný muž údajně věnovat své přítelkyni, ač patřil Drizovi. Vrah tehdy své oběti uštědřil nožem a topůrkem od sekery více než 120 ran a způsobil několik fraktur lebky! Tedy šlo v tomto ohledu o extrémně brutální útok, a to i mezi těmi případy, kdy se pachatel dopustí tzv. overkill , tedy násilí v míře překračující nutnost k usmrcení člověka. Tělo zavražděného mladíka nalezla druhý den jeho přítelkyně, která ho dokázala rozpoznat jen podle výrazného opasku na kalhotách. Svůj úmysl vraždit prý Driza v den brutálního útoku oznámil i jednomu ze svých kolegů, kterého požádal, aby mu zastavil v obchodě, protože si potřebuje koupit nůž. Ten však jeho komentářům, že spolubydlícího zabije, nevěřil. Mane Driza (napravo) na fotce se svojí budoucí obětí - Stefanem Bledarem Mone Muž přezdívaný "Tony Montana" (podle hlavní postavy ve filmu Scarface) opět neváhal a utekl před zákonem do jiného státu, tentokráte Itálie. Tam vydržel „v klidu“ jen šest měsíců a opět zabíjel. V tomto případě v jednom z barů na Sicílii a opět, jako v Albánii, pistolí. Střet s vrahem nepřežili dva muži. Driza chtěl údajně zavraždit ještě třetího, ale tomu zachránila život zaseknutá zbraň útočníka. K zadržení tohoto extrémně nebezpečného muže došlo hned následující den po dvojnásobné vraždě. V roce 2002 byl v Itálii odsouzen k 30letému vězení za dvě vraždy a jeden vražedný pokus. Brány italské věznice opustil v roce 2018, nicméně jen proto, aby mohl být souzen i v Británii. Tam jej v dubnu 2019 soud potrestal i za jeho ohavný čin spáchaný v Londýně, a to trestem odnětí svobody na doživotí, kdy na podmínečné propuštění může zapomenout minimálně prvních 20 let trestu. K tomu připočtěme, že již v roce 2001 byl v nepřítomnosti odsouzen na 25 let i ve své rodné Albánii. Tedy troufáme si tvrdit, že tento sériový vrah se už na svobodu naštěstí nikdy v životě nedostane. Italský trest mu totiž neskončí dříve než v roce 2026, a poté bude buď vydán k výkonu trestu do Albánie, nebo započne jeho výkon doživotního trestu ve Velké Británii. Jistě se tedy nedostane na svobodu před rokem 2046, kdy mu bude 68 let. Mane Driza, profesí kameník, své zločiny doznal, nicméně vždy svaloval vinu na své oběti. Nad svými činy nikdy neprojevil žádnou lítost. DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Sérioví vrazi - Brenda Ralph Lewis Název: Sérioví vrazi - Odhalení nejnámějších případů vražd na světě Autor: Brenda Ralph Lewis Nakladatelství: NAŠE VOJSKO s.r.o. Rok vydání: 2012, Praha, 190 stran Tentokrát jsem vybral za předmět recenze opět jednu z knih, která má tzv. „encyklopedickou“ formu. Tedy obsahuje poměrně dost (25) exemplářů sériových vrahů, za to však poměrně stručně popsaných. Na rozdíl od podobných titulů, které jsem zde na stránce již recenzoval, ale musím vyzdvihnout, že zmíněná stručnost je jen relativní. To znamená, že v rozsahu poskytnutých informací většinu „encyklopedických“ titulů převyšuje a jednotlivé případy jsou zpracovány na cca 4-8 stranách, což není úplně málo. V knize jsem navíc nenašel žádné větší nepřesnosti či mylná fakta, které se u podobných titulů často opakují. Škoda jen, že uvedení zdrojů chybí. Asi největším pozitivem je, že v tomto titulu jsou zpracovány případy nejen velmi známých sériových vrahů, ale převážně těch v ČR méně známých, tedy obzory rozšíří i čtenáři, který již o fenoménu sériových vrahů má něco načteno. Dalším kladem pak je grafické zpracování knihy, která je ve formátu A4 na lesklém papíře. Je v ní dlouhá řada zajímavých fotografií, navíc každý případ je doplněn o mapku, kde jsou vyznačena místa činů a u žádného z případů nechybí ani shrnutí v podobě tabulky událostí v časové posloupnosti. Za obojí tleskám! Co se týká čtivosti, pak myslím, že je dobrá, ač prostě zvolený formát článků nedovoluje zabíhat do podrobností a ve všech souvislostech podat ucelený obraz jednotlivých případů. Celkově myslím, že kniha je povedená a případnému zájemci bych ji určitě doporučil. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Koupit knihu Další knihy

Recenze knihy "Běh života - Lid vs O. J. Simpson", která se věnuje tzv. Procesu století. Autor: Jeffrey Toobin. Běh života - Lid versus O. J. Simpson - Jeffrey Toobin Koupit knihu Název: Běh života - Lid versus O. J. Simpson Autor: Jeffrey Toobin Nakladatelství: Edice Knihy Omega Rok vydání: 2017, 495 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha o soudu s O. J. Simpsonem, s americkým fotbalistou, hercem a miláčkem široké americké veřejnosti ve věci vraždy jeho manželky, je mistrovské dílo, které mohl napsat jen přední právní novinář dnešní doby. Kniha Jeffreyho Toobina je literaturou faktu. Tato skvělá kniha vypráví celý příběh vražd Nicoly Brownové-Simpson a Ronalda Goldmana a nabízí též pohled na zákulisní hry "procesu století". Ten byl veden s americkým fotbalistou, hercem a miláčkem široké americké veřejnosti O.J. Simpsonem ve věci vraždy jeho manželky. Kniha podrobně vykresluje právnický proces i vše, co s ním bylo spojené. Tlak veřejnosti a médií i dlouholeté napjaté vztahy mezi policií a afroamerickou komunitou v Los Angeles. Thriller z právnického prostředí neustále šokuje a fascinuje svým upřímným zobrazením tohoto lidského dramatu. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Rozhovor s Matejem Snopkem, bývalým slovenským kriminalistou, který se podílel na dopadení Ondreje Riga - nejplodnějšího slovenského sériového vraha. Interview - Matej Snopko Matej Snopko (nar. 1964) je bývalý slovenský kriminalista, který se specializoval na problematiku násilných a sexuálních trestných činů. Jeho agendou byly především nevyřešené vraždy a sestavování profilů neznámých pachatelů. Asi nejznámějším případem, kterému se během své kariéry věnoval, byl případ nejplodnějšího slovenského sériového vraha Ondreje Riga . Matej Snopko díky tomuto případu spolupracoval i se speciálními agenty FBI v čele s Greggem O. McCrarym , který posloužil jako reálná předloha agenta "Gregga Smitha " ve veleúspěšném seriálu "Mindhunter " . Matej Snopko je rovněž spisovatelem, který napsal knihy „Vrahovia I. “ a „Vrahovia II “. Taktéž jej můžete často spatřit ve slovenských médiích, kde komentuje a vyjadřuje se k nejzávažnějším aktuálním kriminálním případům. V současnosti též působí jako regionální politik. 1) Dobrý den, pane Snopko, nejprve Vám chci velmi poděkovat, že jste si našel čas na rozhovor pro náš web, velice si toho vážím. Při přípravě na toto interview jsem prošel několik dřívějších rozhovorů s Vámi, a jelikož jsme úzce zaměřený web, kde čtenáři řadu věcí ohledně profilování a sériových vrahů již asi znají, odpustíme si obvyklé obecné otázky a zkusíme se zaměřit na konkrétnější věci. Přesto první otázka zní: Co Vám, jako bývalému dlouholetému kriminalistovi, na této práci chybí a co nikoli? Nelitoval jste někdy odchodu do civilu? A jaké vlastnosti a schopnosti by měl správný kriminalista podle vás mít? Ad 1) Dnes mi nechýba nič. Prežil som profesionálne maximálne zaujímavý život, z ktorého neľutujem ani minútu. Podľa maminho priania som sa mal stať lekárom. Som rád, že som sa rozhodol po svojom. Dnes by som to zopakoval znova. Chcel by som aj tých istých kolegov – boli veľmi fajn. Hoci mne nič nechýba, podľa môjho názoru bezpečnosti našich štátov zúfalo chýba pracovisko, ktoré by bežne profilovalo páchateľov najzávažnejších deliktov. To by poriadne pomohlo v práci praktickým policajtom. Smutné je, že kým Amerika ide v tejto disciplíne míľovými krokmi dopredu, Slovensko beží dozadu. Napríklad sa raz jedna, kriminalistickej práce úplne neznalá policajná hovorkyňa vyjadrila, že Slovensko profilovanie páchateľa neuznáva ako pracovnú metódu. To je akoby vyhlásila, že na Slovensku neuznávajú používanie rentgenu. Takýto prístup priamo hazarduje so životmi ľudí, ktorí by sa nemuseli stať obeťami, keby sa aj prostredníctvom profilovania chytil zločinec, skôr, ako by stihol zavraždiť aj ich. Ak by nejakého politika „osvietil duch svätý“ veľmi rád pomôžem aj s bývalými kolegami a mnohými významnými vedcami pri založení a rozbehnutí takéhoto pracoviska. Ad 2) Nie nelutoval. Mal som to naplánované už od nástupu k polícií. Všetko má totiž svoj čas. Ad 3) V prvom rade veľký záujem o kriminalistiku a neustále štúdium noviniek. Tiež musí byť nekonečne trpezlivý, pokojný. Mať tvorivé a najmä kombinačné schopnosti. Musí vedieť vylúčiť všetko nemožné, aby mohlo pracovať len s možným. A musí byť trúfalým lovcom. 2) Dočetl jsem se, že jste byl jedním z těch, kteří se podíleli na dopadení nejplodnějšího slovenského sériového vraha - Ondreje Riga (pozn. aut. Matej Snopko, spolu s kolegou, měli v případu za úkol vypracovat psychologický profil neznámého pachatele. Ten byl nakonec velice úspěšný, když byl srovnatelný – ne-li přesnější – než ten, který ohledně případu vypracovali speciální agenti FBI z legendárního San Quentica) . Jak náročný případ to pro Vás byl? Jaký byl tehdy tlak veřejnosti, médií a nadřízených? Jak dnes na případ vzpomínáte? Sledujete vyjádření a osud Ondreje Riga do dnes? Máme za to, že se ke spáchání zločinů doposud nepřiznal, ale již leccos naznačil? Ako náročný prípad to pre mňa bol? Veľmi náročný. Rigo bol prefíkaná, opatrná beštia, schopná dostať sa k spiacim obetiam nečakane a doslovne ako duch. Rovnako sa mu darilo z miest činov zmiznúť. Navyše išlo o veľmi jednoduchého človeka, teda konal prísne praktické veci. Tým podvedome znižoval možnosť chyby a teda aj dolapenia. Vtedy zo strany médií ešte takmer žiadny. Väčšina novinárov chápala, že nájsť takúto rafinovanú beštiu istý čas trvá. Je to ako liečba rakoviny. Tiež sa to vždy nedá v krátkom čase. S nadriadenými sme spočiatku nemali problém s tlakom. Skôr, s tým, že sme ich nevedeli presvedčiť, že všetky z prvých vrážd spáchal jeden človek. Napriek tomu nám poskytovali maximálnu podporu. Dnes na prípad vzpomínám ako na veľmi poučný a zvláštny. Rigo mal například schopnosti ako skúsený cirkusový artista. Vedel sa k spiacej obeti potichu a nepozorovane prešmyknúť aj cez maličké okienko. Alebo otvoriť veľké okno zvonka tak, aby napríklad kvetináče, naukladané na parapetnej doske nespadli na zem, hoci sa krídla okna otvárali k nim. Prípad sledujem len občas. Svoju prácu sme si už vykonali. Neviem, či sa Rigo priznal. No u niektorých delikventov je bežné, že akási divná hanblivosť im bráni priznať práve sexuálny motív. (pozn. autora: spolupráce profilovačů ze San Quentica se slovenskými kriminalisty, v čele s Matejem Snopkem, něměla původně skončit pouze dopadením Ondreje Riga, ale měla pokračovat zřízením specializovaných oddělení psychologického profilování hned v několika evropských a dalších státech, kde tato metoda nebyla v té době rozvinuta. Bohužel, „díky“ tehdejším slovenským politickým představitelům, k realizaci tohto plánu nedošlo.) 3) Jeden z článků, které na webu máme, se týká muže jménem Miroslav Lehotský , který je podezřelý z toho, že spáchal několik vražd v sérii. Víme, že policie teprve ukončila vyšetřování a případ teprve poputuje k soudu, přesto, zaregistroval jste jej? Co si o něm myslíte? Zaujal Vás něčím? Ať už dopadne jakkoli, zřejmě půjde o případ, který se zapíše do dějin slovenské kriminalistiky….? To, čo mu obžaloba dáva za vinu v prípade 18 ročnej ženy z Handlovej, s ktorou sa zoznámil na internete vyzerá ako konanie najnebezpečnejšieho typu vraha. Správa sa ako filmový Votrelec – zabíjajúci organizmus, schopný meniť spôsob páchania zločinu, ale aj taktiku lovu obetí. Navyše zabije práve toho, koho sa mu hodí. Takýto typ vraha nazývam Vrahom sociotechnikom . Sociotechnika je ovplyvňovanie a presvedčovanie ľudí s cieľom oklamať ich. Šikovný sociotechnik dokáže obeť presvedčiť, že je osobou, ktorej totožnosť si vytvoril pre potreby manipulácie. Vďaka tomu je schopný využiť ich na to, aby mu poskytli o sebe potrebné informácie. A potom ich na základe zisteného ovládať. Rozvoj internetového priestoru takýto lotor využíva na posúvanie kvality svojej vražednej činnosti na oveľa vyššiu úroveň. Najprimitívnejší vrah sa vyberie na lov spôsobom, aký popísal Banskobystrický škrtič žien Lupták: „Pôjdem von a nejakú si chytím. “ Vrah, používajúci internet je na oveľa vyššej úrovni. Nielen slovným, ale oveľa náročnejším, teda písomným prejavom dokáže budúcu obeť zaujať. Potom ju vyláka na schôdzku. Jednoduchšia trieda takéhoto sociotechnika ju následne zabije. Vraždiaci sociotechnik vysokej triedy sa však so svojou obeťou dlhšiu dobu hrá ako mačka s myšou. Výstižnejšie povedané – ako dieťa, ktoré si púšťa vo vetre šarkana. Povoľuje a priťahuje motúz, ovláda smer jeho letu. Potom sám určí čas, miesto a spôsob kedy zaútočí. Správa sa teda jako rozvážny starý čínsky bojovník opisovaný v klasickom diele Umenie vojny . Rozhodne to teda nie je nijaký hlupák. Práve takýto Vraždiaci sociotechnici sú najväčším nebezpečenstvom dnešného internetu. Istá bohatá panička, hľadala v zoznamke na internete partnera na netradičné zážitky. „Až keď som bola v pivnici horskej chaty nahá priviazaná o skoby v stene, uvedomila som si, že som úplne neznámemu mužovi dovolila doviezť ma na neznáme opustené miesto, vyzliecť ma a urobiť ma úplne bezbrannou. A to len preto, že mi očarujúcim spôsobom sľúbil sado – maso hrátky. “ Zverila sa. „Až vtedy ma napadlo, že ma nemusí čakať rafinované milovanie, ale možno naozajstné mučenie a smrť. “ Toto dopadlo dobre. Akoby však pochodila, keby namiesto figliara narazila na Vraždiaceho sociotechnika ? 4) Dočetl jsme se rovněž, že jste byl jedním z prvních, kteří ve střední a východní Evropě prosazovali tvoření psychologických profilů neznámých pachatelů, podílel jste se na založení speciálního „profilovacího“ oddělení na Slovensku, a rovněž jste se věnoval starším nevyřešeným případům vražd, proto následující otázky půjdou tímto směrem. V USA minulý rok proběhly v médiích zprávy o tom, že organizace „Murder Accounability project “, která se věnuje nevyřešeným případům vražd, vyhodnotila na základě počítačového programu 50 nevyřešených vražd žen v Chicagu a jeho okolí tak, že podle algoritmu za ně může být odpovědný jeden pachatel – sériový vrah. Jaký je váš názor na využití počítačových algoritmů při boji proti sériovým pachatelům? Jaké další nové trendy v oblasti profilování a boje proti sériovým pachatelům existují? Nové metódy aj v tejto oblasti pribúdajú a pribúdať budú. Jednou, z noviniek, ktorá sa mi páči je Geografické profilovanie . Odhaduje, kde by páchateľ mohol bývať, či pracovať. Na využitie počítačových algoritmov sa dívam s veľkou nádejou. Myslím si aj, že nás s rozvojom metód skenovania mozgu čaká aj veľký pokrok v profilovaní. 5) Další otázku uvedu trochu obsáhleji, neboť ji chci vysvětlit. Na našem webu jsme jeden článek věnovali neobjasněné dvojnásobné vraždě , která se v roce 2002 odehrála v Plzni. Pachatelem byl tehdy zřejmě lupič, kterému se loupež nevydařila. Policie dopadla podezřelého, ale ten byl odvolacím soudem nakonec zproštěn, ač byl zároveň odsouzen k dlouholetému trestu za jinou loupež, která byla spáchána za podobných okolností. Ten samý muž byl rovněž již dříve odsouzen za pokus o vraždu, která měla rovněž loupežný motiv, a podle policii se v době zadržení na další loupež pečlivě chystal. V rozsudku odvolacího soudu, který podezřelého viny za vraždy zprostil, mimo jiné, stojí: „Nepřímým důkazem není ani stejný „modus operandi“ loupeže spáchané v Turnově. S loupeží v Turnově má vražda v Plzni skutečně společné to, že k ní došlo ve zlatnictví a dopoledních hodinách. “ Aniž bych věděl o případu cokoli víc, než co je veřejně dostupné, je zarážející ona citace, když ze zběžného prostudování rozsudku je jasné to, že ona loupež v Turnově (za kterou byl dotyčný odsouzen) má s vražedným přepadením v Plzni společné nejen to, že v obou případech bylo přepadeno zlatnictví, ale že v obou případech byl pachatel ozbrojen střelnou zbraní, v obou případech se pachatel detailně na čin připravoval, v obou případech použil podobné maskování, v obou případech pachatel s přepadenými komunikoval, atd. Zkrátka ona citace z rozsudku nezní podle mne přesvědčivě a není řádně zdůvodněna, respektive z ní vyplývá, že soud se tímto asi příliš nezabýval. Podle knihy Johna Douglase (bývalý speciální agent FBI) byli v USA „profilovači“ připuštěni jako svědci obžaloby již v roce 1993 (konkrétně šlo o Johna Douglase a Larryho Ankroma v případu sériového vraha Cleophuse Prince ). Je možné, aby svědectví profilovače bylo, jako nepřímý důkaz, připuštěno i v našich končinách nebo jde zatím o sci-fi? A jak je na tom vůbec psychologické profilování (nověji behaviorální analýza) v ČR a na Slovensku nyní? Skúsenosti z viacerých krajín podopierajú môj názor, že profil nemožno použiť ako dôkaz. Telesný aj duševný profil páchateľa je praktickou pomôckým návodom pre kriminalistov aký telesný a duševný typ zločinca majú hľadať. Teda kam sa zamerať. Keď sa vyskytne podozrivý, odporúča aj spôsob, ktorým je s ním vzhľadom na jeho psychiku najlepšie jednať. Profil páchateľa je čosi ako popis svedka, ktorý kriminálnika letmo pri čine zahliadol. Na základe takéhoto popisu nemôžete obžalovaného odsúdiť. To sa už vo svete vymstilo. 6) Domnívám se, že není příliš známé rozlišování mezi „modem operandi“ a “signaturou“. Mohl byste tyto termíny vysvětlit a popsat na nějakém konkrétním případě z vaší praxe? Tu budem hovoriť len svoj odborný názor. Netvrdím, že je jediný správny a nikto iný nemá pravdu. Môj názor vychádza najmä z praktických skúseností. A mal by byť podložený štúdiom literatúry. V kriminalistike, ako v každej vede sa občas objavia myšlienkové postupy, robiace veci veľmi zložitými. Základom je snaha autorov jav čo najpodrobnejšie rozanalyzovať a popísať. Typickým príkladom je definícia stopy. Podľa klasika československej kriminalistiky, majora Němca je: „... stopa každá zmena na mieste trestného činu, ktorá má s ním súvislosť.“ Neskorší, významný autor stopu definoval myslím, že na celý jeden odstavec. Ak sa správne pamätám, vyskytli sa tu pojmy jako „deskripcia“, či „transformovaná ekvivalentnosť “. Máloktorý kriminalista si túto definíciu vôbec zapamätal, nie aby s ňou ešte aj každodenne kvalifikovane pracoval. Chcem tým povedať, že spomínaná dlhá definícia je iste vec podrobne popisujúca a zaujímavá, no obyčajná „Četnícka“ po slovensky „Žandárska“ logika je v bežnej praxi prijateľnejšia a používanejšia. Myslím, že rovnako to bude aj s Modusom operandi a Signatúrou zločinca. Názory čo je vlastne čo, kde končí jedno a začína druhé sú neraz veľmi rôznorodé. Niekedy zložité. Čo autor, to iné videnie. A v každom je kus pravdy. Navyše pojatie západnej kriminalistiky sa občas trochu líši od stredoeurópskej. (U nás je súdny patológ niečo úplne iné ako súdny lekár. Patológ totiž skúma choroby...V Amerike to však vidia inak.) Teda nie všetko, čo opisujú napríklad americké kriminalistické školy bezchybne sedí na naše podmienky. Ak by som teda chcel celú vec zjednodušiť, modus operandi by som si predstavoval jako Spôsob spáchania trestného činu, ktorý používa konkrétny páchateľ. Napríklad páchateľ krádeže vlámaním rozbije kladivom zadné okno domu. Ukradne šperky a peniaze. Čin spácha medzi deviatou a dvanástou hodinou dopoludnia. Iný bytový zlodej otvorí planžetou zámku a okráda ľudí v noci keď spia. Tak ako si murár, alebo automechanik vyvinú pre neho najľahší, alebo najrýchlejší, či najpríjemnejší spôsob práce, rovnako aj kriminálnik vyvíja pre neho najprijateľnejšiu formu páchania zločinu. Na nasmerovanie podozrenia na konkrétneho kriminálnika môže slúžiť práve M.O. Je využiteľný aj pri profilovaní páchateľa, teda odhade jeho telesných, duševných a společenských vlastností. Môže odhaliť jeho telesnú stavbu, kombinačné schopnosti, zručnosti, povolanie, vzdelanie. Je dôležitým vodidlom pri rozbore viacerých deliktov, spáchaných vtedy ešte neznámym zločincom – či sú dielom jedného, alebo viacerých darebákov. Signatúra – to, čo robí páchateľa jedinečným. S veľkou istotou ukazuje, že aj tento skutok, alebo celú sériu spáchal on. Môže ísť o anonymný list zasielaný zločincom polícií, novinám. O znak namaľovaný na stene – ako napríklad krvavý smajlík na stene pri mŕtvole v seriáli Mentalista , ktorý tam namaľoval vrah Red John . Na Slovensku sa stal prípad, keď zlodej vo všetkých miestnostiach domov, kde sa vlámal narobil veľký neporiadok, porozlieval a povysýpal potraviny, znečistil šatstvo, steny a nábytok. To ukazovalo jednoznačne na neho. Podobne ako vo filme Sám doma , kde vlamači po krádeži vytopili celý dom. Boli hrdí na to, že im médiá dali meno Vodní zlodeji . 7) Na tuto otázku se ptáme každého, s kým děláme rozhovor. Jste pro trest smrti či nikoli? A můžete vysvětlit proč? Čisto z praktického hľadiska som za trest smrti. No nie pre človeka, ktorý spáchal jednu vraždu, hoci veľmi brutálnym spôsobom. Trest smrti nás má podľa mňa doslovne zbaviť netvora, ktorý sa nikdy nenapraví a bude vždy predstavovať pre nás hrozbu. Vina kandidáta na najvyšší trest musí byť samozrejme jednoznačne preukázaná. Keď sa vykonával trest smrti, mal podľa vyjadrenia viacerých kriminálnikov, s ktorými som sa stretol na nich odstrašujúci účinok. My totiž vieme len to, koľkých tento trest od najzávažnejších zločinov neodradil – sú to práve popravení zločinci. Nevieme však, koľkých táto hrozba odradila. Trest smrti by mal podľa mňa byť vyhradený len sériovým vrahom typu banskobystrického škrtiča žien Luptáka – opakovane vraždiaceho, úplne bezcitného a vymäteného primitíva. Pre vrahov a organizátorov opakovaných vrážd vo sfére organizovaného zločinu. Tiež beštiálnych vojnových zločincov. Veď akú hodnotu má například človek, ktorý keď zistí, že omylom pri objednanej vražde postrelil malé dieťa, toto doslovne dorazí dávkou zo samopalu? Akú cenu má doktor Mengele , beštiálny lekár z koncentačného tábora? Do takýchto notorických škodcov je zbytočné investovať čas, prácu, aj peniaze. Oboje sa totiž dá využiť v prospech slušných ľudí, najmä takých, čo to naozaj potrebujú. Napríklad ťažko chorých detí. 8) Zkoušel jsem na internetu sehnat dvě z vašich starších knih (Vrahovia I , Vrahovia II ), které čtenáři dosti chválili - naprosto bez šance. Máme tip, kde by šly knihy ještě sehnat? A o čem bude Vaše chystaná kniha? Víte už, kdy vyjde? Zkusíte čtenáře tohoto webu trochu navnadit? Teraz už len v antikvariátoch, alebo „pod rukou“. Píšeme v nich o vývoji vrahov v dejinách ľudstva. Obsahujú aj podrobné rozdelenie a popis asi všetkých typov vrahov. Samozrejme v krátkych príbehoch. (pozn. autora. podle M. Snopka se chystá reedice těchto knih! ). Tretia kniha bude o tom, ako zo svojho dieťaťa nevychovať vraha a ako sa nestát vrahovou obeťou. Musí Vám priniesť naozaj účinné, zrozumiteľné a praktické odporúčania. 9) Především sérioví vrazi jsou fenoménem, který hlavně v USA již dávno proniknul do popkultury, a existuje o tom velká řada dokumentů, filmů , seriálů , knih . Chtěli jsme se zeptat, zda si vzpomenete na nějaký zdařilý, klidně i starší, krimi filmy, seriál či knihu dle skutečné události, který(á) Vás jako bývalého kriminalistu zaujal(a) a mohl byste ho(ji) našim čtenářům doporučit? Od malička som vyrastal nielen v prostredí súdneho lekárstva, psychiatrie, psychológie, antropológie a kriminalistiky, ale aj na knihách, článkoch a filmoch o zaujímavých kriminálních príbehoch. Veľmi som obľuboval a doteraz obľubujem všetko, čo je založené na skutečných udalostiach. Naozajstný zločin je totiž tak rozmanitý, pestrý, až neuveriteľný, že skoro nič netreba vymýšľať. Všetko sa v dejinách ľudstva odohralo, odohráva a bude sa odohrávať v podstate rovnako. Menia sa len podmienky dané technickým vývojom. Pračlovek zabíjal svoje obete kvôli tomu, aby ich olúpil palicou. Dnes má páchateľ k dispozícií aj množstvo iných prostriedkov. A v budúcnosti ešte pribudnú. Skutočná kriminalistika je zaujímavá aj tým, že ľudské telo sa v priebehu dejín podstatne zmenilo. Od čias pravekého človeka sa narovnalo, skrátili sa ruky, zmenil spôsob pohybu. Menil sa aj tvar hlavy i mozog. Dokonca aj stredovekí ľudia sa od nás telesne líšili. Boli nižší, viac náchylní k chorobám a podstatne kratšie žili. Možnože človek ďalekej budúcnosti bude vyzerať ako Ufón, alebo skombinovaný zo strojom. Prvotné psychické nastavenia, ktoré bývajú pohnútkami k zločinu však zostávajú a asi aj zostanú v podstate nezmenené. Ide najmä o snahu urobiť si život ľahším aj na úkor druhých, podvádzať, kradnúť, násilím brať veci iným, mať viac a zaujímavejšieho sexu. Vykonať sexuálny styk aj bez súhlasu partnera. Ukojiť sa na mieste, ktoré sa nám práve hodí. Mať dominantné postavenie v skupine. Takto automaticky koná nielen človek, alebo zvierací dravci, ale napríklad aj moji dvaja malí psíkovia, pripomínajúci plyšové hračky. Okrem spomínaných kriminálnych inštintov človek od nepamäti zabíja iných ľudí, teší a vzrušuje ho ich bezmocnosť a utrpenie. Terorizuje slabších. Zbavuje sa nepohodlných mláďat. Tak ako je normálne správanie sa človeka veľmi pestré a zložité, veľmi variabilná je aj temná strana jeho existencie – všelijaké sociálne patológie a zločiny. Skrátka – aj v kriminalistike platí: To nevymyslíš, to priniesol život. Medzi moje obľúbené knihy , napísané podľa skutočných udalosti patrí príbeh o sériovom vrahovi stopárok, Američanovi Randym Craftovi . Myslím, že sa volá Anjel temnôt . Ak kniha o Čikatilovi od R. Lurieho - Zátah na ďábla . Medzi najnovšie seriály , ktoré čerpajú aj zo skutočných udalostí patria Kosti , Kriminálka Las Vegas a ich varianty. Veľmi obľubujem aj Mentalistu . Domnievam sa, že isté námety autori tiež čerpali zo skutočnosti. Tieto seriály by som dokonca považoval aj za užitočné a zábavné inštruktážne filmy pre policajtov. Maximálne zaujímavou postavou je Hanibal Lecter . Pokiaľ viem, ide o syntetrického sériového vraha. Jeho skutky sú zložené aj z výčinov najznámejších zločincov. Jeden zo zakladateľov profilovania, agent FBI Robert Ressler (ak si správne pamätám), no môže to byť aj jeho nástupca, ktorého osobne poznám Gregg McCrary hovorí, že Lecter ako fenomén je fikcia, pretože sa doteraz nestretol so sériovým vrahom - kanibalom, ktorý bol lekárom. Ale pozor! Kriminalisti môžu skúmať a robiť len s ľuďmi, ktorých chytili a teda ich majú k dispozícií. Preto nevieme čo sú zač zločinci, ktorých sme nechytili, (napr. Jack Rozparovač), alebo vôbec nevieme, že sa nimi spáchané zločiny stali. Van Henting v jednom zo svojich diel hovorí: „Lesy a iné odľahlé, či nenavštevované miesta sú možno plné obetí, ktoré nikomu nechýbajú. Alebo nezvestných, čo sa nikdy nenašli. “ Takže ťažko s istotou povedať, či niekde nevyčíňal, alebo nevyčína lekár, podobný Hanibalovi Lecterovi (září 2020 ) Další interviews Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno!