Mehmet Ali Çayıroğlu - sériový vrah z Turecka, pozedřelý ze spáchání až 12 vražd v průběhu roku 2018, který byl v únoru 2021 odsouzen k několikanásobnému doživotí. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Mehmet Ali Çayıroğlu 11. 3. 2021 Mehmet Ali Çayıroğlu - turecký sériový vrah odsouzený v roce 2021 za pět vražd k několikanásobnému doživotnímu trestu odnětí svobody. Çayıroğlu je zatím spojován s 12 vraždami, ale ne všechny případy zatím došly do stádia obžaloby. Tento sériový vrah, recidivista, útočil na stařší osoby žijící na osamělých místech, poté, co předstíral, že si chce koupit jejich dobytek. Místo toho oběti otrávil nebo omámil, prohledal objekt, ukradnul cennosti a založil požár. Poté ještě ukradl dobytek. Çayıroğlu jakoukoli svou vinu popírá. Narozen : 1974 Nyní : doživotí Země :Turecko Počet obětí :5-12+ Unikal :méně než 1 rok Vražedná aktivita :2018 Přezdívka : "vrah žhář" V tomto článku se budeme věnovat velice čerstvému případu, který se odehrál teprve v roce 2018 , a který jen před pár dny došel k prvoinstančnímu rozhodnutí, proto nebude na naše poměry tolik podrobný a logicky ani ne zcela uzavřený. Přesuneme se v něm do Turecka , státu poměrně „nehojnému“, co se týká sériových vražd, ale přesto s občasnými velkými případy, jako je třeba ten, o kterém dnes bude řeč. Dne 25. února 2021 byl tureckým soudem vynesen rozsudek - pěti doživotních trestů + dalších 24 let vězení , pro šestačtyřicetiletého Mehmeta Ali Çayıroğlu , kterého soud shledal vinným z úmyslného usmrcení pěti lidí, když celkově je podezírán ze spáchání nejméně dvanácti sériových vražd ! Mehmet Ali Çayıroğlu Případ se započal odehrávat 19. ledna 2018 , kdy byl recidivista Çayıroğlu propuštěn z vězení , kde si odpykával trest za předchozí trestnou činnost. Na svobodě se příliš dlouho nerozkoukával a téměř ihned po propuštění si s kamarádem otevřel řeznictví (někde lahůdky) a koupil i malou farmu na chov zvířat ve vesnici Karacal v okrese Akkus . První vraždy se měl dopustit již 10. února 2018 , tedy ani ne měsíc po propuštění z vězení. Toho dne při požáru zemřela Sevima Semize(80) a její dcery Emine Semize(50) a Havvy Gülen(60) ve vesnici Samsun . Za pouhé dva týdny, konkrétně 24. února 2018 , zemřel ve svém domě i manželský pár Nuri a Lütfiye Usluoğlu . 22. července 2018 pak vyhořel dům osmašedesátiletého Sabri Güneşe . V obydlí byl nalezen mrtvý nejen majitel domu, ale i jeho syn Hasan(53) a jeho snacha Zahide Günes(59) . Poslední červencový den zemřeli ve svém domě na otravu plynem i Senai(54) a Ümit(56) Türediovi (za vraždu posledních 5ti jmenovaných byl Çayıroğlu v únoru odsouzen). Naopak, zproštěn viny byl v případě vraždy Dursuna Kurta(70) , postaršího muže, kterého Çayıroğlu znal, a který zemřel při požáru svého domu. "Proč bych ho měl zabít? Vždy mi pomáhal, byl pro mě jako otec, “ řekl u soudu Çayıroğlu . Ač pochybujeme, že mu toto někdo věřil, soudem musel být v tomto případě osvobozen pro nedostatek důkazů. Naopak v samostatném řízení bude muset ještě čelit nejméně obžalobě ze smrti Hasana Bayrama , který zemřel 13. července 2018 na otravu plynem ve svém domě v Akkuşi . K tomu probíhá vyšetřování minimálně ještě ohledně smrti jistého Şekera Köseoğlu , jehož mrtvé tělo bylo nalezeno v korytě potoka a vyhledávají se i další podobné případy. K vraždám mělo docházet mezi únorem a červencem 2018 v okrese Akkuş a Ünye (provincie Ordu ). Celkem zatím vyšetřovatelé mluví o dvanácti obětech . Mehmet Ali Çayıroğlu a sedm z jeho obětí Jak se na sériového vraha vlastně přišlo? Jako nezřídka v případech sériových vrhů – kvůli jiné trestné činnosti . Çayıroğlu byl totiž v roce 2018 zadržen jako podezřelý ve dvou případech vydírání (jinde krádež). V průběhu vyšetřování se však zjistilo, že toho má na svědomí mnohem víc. Jaký byl vrahův modus operandi ? Muž si nejprve vytypoval vhodnou oběť. Většinou šlo o starší lidi , kteří žili na odlehlém místě a působili na něj dosti bezbranně , a u kterých očekával, že by mohli mít dostatek peněz . Poté tyto osoby oslovil pod záminkou koupě dobytka pro svůj obchod a objekt si obhlédnul. Když se později dostavil zpět na místo, byl převlečený do vojenských barev a na své oběti zaútočil. Většinou je spoutal plastovými pouty a otrávil benzínem či plynem . Podle jednoho zdroje někdy použil i střelnou zbraň. Poté obydlí prohledal a odcizil všechny cennosti , jako jsou peníze, zlato, šperky a dobytek. Poté většinou dům podpálil i, s někdy ještě žijícími, obětmi uvnitř. Podle médií byla většina úmrtí původně považována za nehodu , protože se zdálo, že lidé zemřeli při domácích požárech nebo při náhodném úniku plynu. Çayıroğlu si dokonce někdy před samotným zabitím pořídil snímek obětí na svůj mobil, což později pochopitelně posloužilo jako důkaz obžaloby. Dům sériového vraha Tím se dostáváme k důkazům, kdy proti němu nesvědčili jen tyto fotografie, ale i ukradený dobytek spolu se třemi brokovnicemi , mobilními telefony a dalšími předměty ukradenými obětem, které byly nalezeny v jeho domě. Dva přeživší po jeho útoku údajně policii také řekli, že Çayıroğlu měl dva komplice, kteří mu pomáhali přepravovat ukradená zvířata, ale k tomuto se nám nepodařilo dohledat žádné další informace. Çayıroğlu v doprovodu policie Sám Çayıroğlu pak během soudního řízení , konanému vzhledem k omezení kvůli COVID-19 přes videokonferenci, jakoukoli vinu popřel . Při slyšení se údajně dokonce rozplakal a prohlásil se za zcela nevinného. "Nemám nic společného s těmi zločiny. Kdybych byl takový násilný psychopat, zabil bych kohokoli ve vězení… Nikoho jsem nezabil, nejsem takový člověk. Kdybych chtěl někoho zavraždit, zabil bych ty, kterým dlužím peníze, “ obhajoval se před soudem. Jeho chabá obhajoba neměla v souboji se silnými důkazy šanci a muž vyfasoval několikanásobný doživotní trest a doufejme, že se již nikdy na svobodu nedostane. Vždyť od jeho posledního propuštění z vězení neuplynul ani půl rok a on stihnul zavraždit více než 10 lidí! Ještě k modu operandi . Řadě čtenářů možná jistě v mnohém připomněl jeden český případ sériových vrahů… Ano, řeč je samozřejmě o vraždícím manželském páru Daně a Jaroslavu Stodolových . Ti v letech 2001-2002 oloupili a zavraždili nejméně osm osob . Shodný byl nejen motiv – peníze, výběr obětí – senioři, ale i maskování vražd jako nešťastných náhod (případně sebevražd), včetně využití požáru či plynu ! Podobné je rovněž to, že se v obou případech pachatelé do domovů obětí dokázali dostat lstí - bez použití násilí , a že své oběti dokázali před usmrcením ovládnout , když je často znehybnili, a poté mezi nimi a obětmi probíhala určitá interakce , než došlo k samotné vraždě. A v neposlední řadě, naštěstí, v obou případech je stejný i následný osud krutých pachatelů – doživotní vězení ! Mehmet Ali Çayıroğlu Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Krimipomníček: Přečtěte si článek o neobjasněné dvojnásobné vraždě z roku 2002, která se odehrála na Americké třídě v Plzni. Neobjasněné vraždy Dvojnásobná vražda na Americké třídě v Plzni Zveřejněno 19. 1. 2020 Je sobota , 19. ledna 2002 , kolem desáté hodiny dopoledne. Do malého zlatnictví na jedné z nejrušnějších plzeňských ulic vchází muž. Je oblečený do světlého baloňáku a šedou pokrývku hlavy má naraženou hluboko do čela. Krátce poté si jedna z kolemjdoucích prohlíží šperky vystavené ve výloze onoho zlatnictví, když v tu chvíli spatří tohoto muže mířit na prodavačku zbraní. Ta bezradně rozhazuje rukama a něco říká… Padne výstřel !!! Mladá prodavačka Lenka Č. (27 let), zasažená projektilem do hlavy, se hroutí k zemi a svědkyně, která celou událost sleduje, skrze výlohu zakřičí: „Vraždááá! “. Střelec bez zaváhání vychází ze zlatnictví a s hlavou skloněnou k zemi se rychlými kroky vydává ulicí dolů - směrem k Wilsonovu mostu. Jenže ani ne deset metrů od zlatnictví se mu postaví do cesty osmapadesátiletý Vladimír E. Ten tu, stejně jako několik dalších osob, čeká na příjezd vozu městské hromadné dopravy. Při střetu se střelcem zřejmě instinktivně pozvedá svou ruku směrem k němu a snad se jej i snaží zastavit. Útočník se však nerozmýšlí, opět pozvedá svoji zbraň a z bezprostřední blízkosti střelí pana Vladimíra do hlavy ! Osmapadesátiletý muž padá k zemi a na místě umírá. Na ulici vypuká zmatek a panika a kolemjdoucí zachvátí strach. Vrah na nic nečeká a rychlou chůzí pokračuje dál směrem k mostu. O několik metrů dál pak zatáčí doleva, do Martinské ulice. Jeden ze svědků, i přes značné riziko, začíná krutého střelce pronásledovat. Jenže protože svědek sleduje ozbrojeného muže z „bezpečné“ vzdálenosti, navíc ten má náskok, nakonec na rohu Martinské ulice a Kopeckého sadů zahýbá pachatel doprava, směrem ke Ghoetovo ulici , a svému pronásledovateli se ztrácí. Dvojnásobný vrah uniká a pátrání může začít… Vyděšení lidé, kteří byli svědky události, se mezitím vzpamatovávají z šoku a volají ze svých mobilních telefonů záchranku a policii. Zdravotníci, kteří přijíždějí pomoci obětem této tragédie, nalézají Vladimíra E. , ležícího na chodníku mrtvého a ve zlatnictví těžce zraněnou Lenku Č. . Mladá žena navíc dvě hodiny po převozu do nemocnice umírá . „Drzost! Zločin, který nemá ve městě obdoby! “, komentuje událost tehdejší plzeňský primátor. Lidé před dnes již neexistující zlatnictví pokládají květiny a zapalují svíčky. Chladnokrevný a brutální pachatel svým činem právě šokoval, vyděsil a pobouřil celou Plzeň. Policisté neprodleně prohledávají trasu vrahova útěku a pod autem v Martinské ulici nalézají pokrývku hlavy , která by mohla patřit pachateli. Dále mají několik svědeckých výpovědí, na jejichž základě dochází k sestavení jeho identikitu, a jelikož je známa i část jeho únikové cesty, zásahová jednotka rovněž prohledává byty, půdy a sklepy domů, ve kterých by se vrah mohl schovávat. Vyšetřovatelé dále zjišťují, že pachatel si z místa činu nic neodnesl . Přišel do zlatnictví teprve hodinu po otevření a v kase nebyla žádná tržba, nezmizely ani žádné šperky. Však také z místa rychle odešel ihned po výstřelu…Jednalo se tedy o nepovedenou loupež? O vyřizování účtů? Nebo měl čin osobní motiv? Kriminalisty je tato událost předběžně kvalifikována jako dvojnásobná vražda s loupežným motivem a je označena za velmi brutální. Brzy je zveřejněn také popis hledaného muže. Útočníkem má být muž evropského typu mezi 45 až 50 lety, asi 175 cm vysoký (jiná média uváděla 160-170 cm), střední postavy (později uváděno silnější postavy), s nápadně kulatým obličejem a úzkýma očima (uvedení těchto dvou informací někde chybí). Oblečen měl být do světlého pláště s opaskem (info o opasku někde chybí) a na hlavě měl mít šedý kulich s kšiltem (a opět – jiná média hovořila o plátěném klobouku). S odstupem času lze říci, že drobné rozdíly v popisu pachatele a jeho oblečení momentální situaci ani dalšímu vývoji případu příliš neprospěly. Na druhou stranu je však nutné dodat, že tyto informace byly veřejnosti poskytnuty již v den vraždy a tak nezbývalo nic jiného, než je šít horkou jehlou. Identikit pachatele Vzhledem k tomu, že se ani po dvou dnech od spáchání otřesného zločinu nedaří dvojnásobného vraha dopadnout, plzeňský magistrát ve spolupráci s policií vypisuje odměnu ve výši 100 000,- Kč. Tato odměna má být vyplacena komukoli, kdo policii poskytne zásadní informace, které by vedly k dopadení vraha. S žádostí o pomoc se vyšetřovatelé obracejí na širokou veřejnost. Důležité mohou být především informace a svědectví lidí, kteří se v době činu nacházeli v jeho okolí a mohli tak muže odpovídajícího popisu vidět např. nastupovat do auta, či odjíždět v nějakém prostředku veřejné hromadné dopravy. Po třech dnech se k dvojnásobné vraždě vyjadřuje i chorvatský majitel přepadeného zlatnictví N. U., který uvádí: „Nikomu jsem v životě nedlužil ani korunu, ani nám nikdo nedlužil. Nikdo mne nevydíral, ani nevyhrožoval “. Čímž popírá jakékoli úvahy o motivu, který by mohl souviset s nějakým vyřizování účtů, či jeho podnikatelskými aktivitami. Pachatel (v plášti) zachycený bezpečnostní kamerou Následující den sdělovací prostředky zveřejňují, že někteří svědci uvedli, že pachatel při útěku Martinskou ulicí a pak částí Kopeckých sadů odhodil čepici i kabát. Pokrývka hlavy je tedy zřejmě tou, kterou policisté našli pod jedním z aut, ale šedý baloňák zatím není k nalezení. O další týden později média upřesňují, že baloňák pachatel odhodil do odpadkového koše na rohu Goethovy ulice a Kopeckého sadů, ale ani přes výzvy policie se nálezce, který zřejmě důležitý předmět odnesl, neozývá. Je rovněž na pravou míru uvedeno, proč zatím existují rozpory v tom, zda byl pachatel silnější či střední postavy. Většina svědků se totiž nakonec přiklání k názoru, že hledaný muž měl pod šedým baloňákem několik vrstev oblečení. (pozn. Tato skutečnost by rozhodně svědčila o připravovaném trestném činu, neboť pachatel dopředu předpokládal, že bude potřebovat měnit svou „vizáž“.) 31. ledna je odměna za poskytnutí jakékoli informace vedoucí k dopadení vraha zvýšena ze 100.000,- na 300.000,- Kč. 2/3 odměny slibuje poskytnout město Plzeň, 1/3 pak majitel zlatnictví. Kriminalisté rovněž připouští, že ihned po dvojnásobné vraždě našli klobouček, který zřejmě patří vrahovi, ale stále postrádají šedý plášť, který pravděpodobně někdo stihl z koše vzít před nimi. Také se díky svědkovi, který pachateli na moment pohlédl do tváře, podaří sestavit jeho kvalitnější identikit. (pozn. Dovolíme si v tuto chvíli trochu předběhnout – ne, onen šedý baloňák nebyl nikdy nalezen a dodnes jej nikdo na policii neodevzdal! 1:0 pro vraha. Identikit pachatele Bez zajímavosti není ještě jeden drobný informační incident. 28. ledna policisté zveřejňují, že hledají řidiče bílé dodávky Ford Transit, který by mohl být důležitým svědkem. K této výzvě přikládají fotku automobilu z bezpečnostní kamery. Už první příspěvek v diskuzi pod článkem, kde je tato informace uvedena, však upozorňuje na to, že na zveřejněné fotografii rozhodně není zmiňovaný typ auta. Rozpoutá se tím rozsáhlá diskuze a policie na jejím základě uznává, že se spletla a že se jedná o dodávku značky Mercedes, nebo Volkswagen. Drobná, možná i trochu úsměvná „historka“ k případu, ale jinak? Ticho po pěšině! Dva měsíce po činu jeden z mála novinových článků připomíná, že pachatel stále uniká a poté zájem médií upadá. A krutý pachatel? Ten je kdo ví kde… Podezřelý Zájem o tento případ se opět probouzí až 11. prosince 2002! Toho dne všechna média přináší zprávu o tom, že soud bere do vazby pětačtyřicetiletého Pražana, taxikáře, který je podezřelý ze spáchání plzeňských lednových vražd. Policie ho z taktických důvodů od soudu převáží do vazební věznice v Plzni na Borech s kuklou na hlavě. Veřejnost si konečně vydechne, a i pozůstalým vyvstává naděje na potrestání smrti jejich blízkých. Převoz podezřelého do vazby První novinové články uvádí, že zadržený byl dopaden na ulici v okamžiku, kdy se chystal spáchat další zločin. „Byl ozbrojen dvěma pistolemi a vybaven paralyzérem, kombinézou, kuklou a rukavicemi se připravoval k dalšímu násilnému trestnému činu. Policisté jeho zadržením předešli dalšímu násilí “, uvede tehdy policejní mluvčí. Média rovněž podotýkají, že zmíněný muž má být podle policie odpovědný i za loupež v klenotnictví, která se odehrála v únoru v Turnově (některé zdroje mylně uvádějí Trutnov). Tam měl lupič svázat prodavačku a odnést si šperky za téměř 200 tisíc Kč (jinde chybně uvedeno 300 tisíc Kč). Více se policisté k případu odmítají jakkoli vyjadřovat. V dubnu 2003 pak policejní mluvčí upřesňuje: „45letý Petr K. (jméno bylo pozměněno z taktických důvodů nebo chybou) si vytipoval starší manžele žijící v rodinném domě v malé vesničce na severu Čech, kde se chtěl zmocnit jejich peněz a dalších cenností. Obstaral si ostře nabitou pistoli s tlumičem a maskovací oděv s nápisy Policie. Dům nic netušících manželů si byl několikrát obhlédnout a seznámil se s jejich zvyky. Na místě si také stačil zjistit, kolik času by měl do příjezdu nejbližší hlídky policie, v případě, že by se průběh loupeže zkomplikoval a některý z manželů by stačil spustit poplašné zařízení. Plánoval to tak, že majitele domku nejprve donutí pod pohrůžkou použití zbraně, aby mu otevřeli trezor, který by mohl být zakódovaný a potom s nimi chtěl naložit jako s nepohodlnými svědky “. Příprava této loupeže dle policie vyšla najevo díky spolupachateli obviněného. „Obviněný se mu se svým záměrem svěřil a nabízel mu účast na spáchání tohoto trestného činu “, uzavře policejní mluvčí s tím, že výše uvedené skutečnosti zjistila policie až během vazebního vyšetřování. (pozn. aut. zde je potřeba dodat, že ohledně této plánované loupeže to bylo ve skutečnosti trochu jinak, než zatím uváděla policie, o tom však až později.) Podezřelý je tedy dopaden a případ opět vyklízí mediální pole. Soud Na čelní stránky novin se kauza opět dostává až 11. listopadu 2003, ve chvíli, kdy tento závažný případ začíná projednávat Krajský soud v Plzni. Toho dne má veřejnost poprvé možnost spatřit tvář pětačtyřicetiletého (jinde šestačtyřicetiletého) M. K., muže, který má podle státní zástupkyně hrůznou plzeňskou akci na svědomí. Podezřelý M. K. Kdo je vůbec oním hlavním obžalovaným a jaká je jeho trestní minulost? O tom, že před soudem nestojí žádný svatoušek, svědčí už fakt, že M. K. nečelí obvinění z hrdelního zločinu poprvé. Již v osmdesátých letech byl totiž odsouzen za pokus o loupežnou vraždu. V roce 1981 přepadl benzinovou stanici v Praze, a přitom třemi výstřely zranil čerpadláře. Přepadený tehdy přežil jen náhodou a pachatel byl za pokus o vraždu a za loupež odsouzen na 18 let odnětí svobody. Díky amnestii se ale dostal na svobodu již v roce 1990, tedy po odpykání necelých deseti let trestu. Už v roce 1992 byl ale odsouzen znovu, tentokrát za vykrádání bytů, a to na šest let odnětí svobody. Vraťme se však k popisovanému případu a shrňme si teď čtyři trestné činy, ze kterých se měl obžalovaný u soudu zodpovídat: 1) Obžalovaný M. K. je dle státního zástupce vrahem z Plzně, kdyř motivem měl být finanční prospěch. Podle obžaloby měl v kritický den vejít do klenotnictví a po prodavačce požadovat finanční hotovost. Když mu žena odpověděla, že žádnou nemá, chvilku se s ní dohadoval a poté ji postřelil. Po činu vyběhl ven, kde z bezprostřední blízkosti ranou do hlavy zastřelil náhodného chodce, který se ho snažil zastavit. 2) Druhým bodem obžaloby je trestný čin, kterého se měl dopustit pouhý měsíc po masakru v Plzni (pozn. aut. 27. 2. 2002). Tehdy měl podle státního zástupce M. K. provést další loupežné přepadení. Tentokrát ve zlatnictví v Turnově, kde pod pohrůžkou použití střelné zbraně prodavačku svázal a odcizil šperky v hodnotě téměř 200 000 Kč. Zde měl mít M. K. komplice, kterým měl být 29letý J. N., jenž byl v tomto případě spoluobviněným. Oba prý tehdy vtrhli do prodejny a ve chvíli kdy prodavačka spustila poplašné zařízení, jeden z nich ze zlatnictví vyběhl ven. Druhý z lupičů ženu namířenou pistolí donutil lehnout si na zem, spoutal ji, poté sebral šperky a odešel. 3) Třetí bod obžaloby tvoří výše uvedená plánovaná loupež. Obětmi se měli stát manželé ze severních Čech, ale obžalovaný ji již nestačil provést. Dle obžaloby si v tomto případě M. K. vytipoval starší bohatou dvojici žijící v domě v malé obci a chtěl ji oloupit o peníze a cennosti. Obstaral si ostře nabitou pistoli s tlumičem a maskovací oděv s nápisy Policie. Dům nic netušících manželů si byl několikrát obhlédnout a seznámil se s jejich zvyky. Plán spočíval v tom, že majitele domku nejprve pod pohrůžkou použití zbraně donutí, aby mu otevřeli trezor, který by mohl být zakódovaný, a potom s nimi naloží jako s nepohodlnými svědky. 4) Posledním bodem obžaloby pak byl trestný čin nedovoleného ozbrojování, kdy měl obžalovaný v průběhu času nelegálně držet nejméně čtyři střelné zbraně. Plzeňské vraždy Úvodní den soudního přelíčení se obžalovaný vyjádřil k prvnímu bodu obžaloby takto: „Po vstupu do soudní síně jsem viděl pozůstalé, kteří se na mne dívají jako na vraha jejich blízkých. Těmto lidem se 19. ledna 2002 zhroutil svět. Mně se to stalo téměř o rok později. Byl jsem zatčen a ocitl se před vyšetřovatelem, bylo mi sděleno obvinění z dvojnásobné vraždy. Byl jsem zcela konsternovaný. Ten den jsem byl totiž doma v Praze ve své posteli, s vraždou nemám nic společného. Omluvit se tedy nemohu, cítím jen účast. “ Svoji účast na vraždě tak tímto prohlášením rezolutně odmítl. Pojďme se teď podrobněji podívat na jednotlivé body obžaloby, důkazy pro a proti obžalovanému, a na způsob jeho obhajoby. Začněme nejzávažnějším bodem, tedy vraždami na americké třídě v Plzni. Hned první den soudního projednávání média přinesla informace o zřejmě největším problému obžaloby. Ten se týkal nalezeného kloboučku, který pachatel odhodil v Martinské ulici. Byl to důležitý důkaz, neboť vyšetřovatelé doufali, že z vlasů ulpělých v něm, půjde určit genetický kód jeho majitele. Obžalovaný M. K. se srovnání nebránil, jenže zkoumání neodpovědělo na otázku, zda onen klobouček (s největší pravděpodobností vrahův) nosil M. K.. Vlasy nalezené v kloboučku, totiž nebyly kvalitním vzorkem pro určení DNA, tedy test nebyl průkazný. Domněnku kriminalistů nešlo potvrdit, ani vyvrátit. Obžalovaného toto rozčílilo, neboť dle svých slov očekával, že test prokáže jeho nevinu. Samozřejmě předvolán byl znalec genetiky, aby toto objasnil. Mohli bychom se zde k tomu trochu rozepsat, ale prozatím čtenáře nebudeme unavovat detaily. Zkrátka přímý důkaz se v tomto směru proti obžalovanému získat nepodařilo. Nalezený klobouček (rub a líc) Další problém obžaloby spočíval v tom, že se svědci nedokázali shodnout na tom, jak vlastně vrah vypadal. Nikdo z celkem 30 předvolaných svědků totiž muže stojícího před soudem za pachatele přímo neoznačil. Rozpory ve výpovědích se dokonce týkaly i toho, co měl vrah na sobě. Jediným, kdo mu údajně viděl do tváře, měl být 15letý svědek David V., který se se s ním zřejmě střetl krátce před masakrem. „Potkal jsem ho v restauraci McDonald. Šel tam na záchod. Stáli jsme od sebe tak metr. Byl vysoký, mohutný a plešatý. Když jsem ale dnes viděl, jak ho přivádí eskorta, tak se mi zdá, že je mnohem menší a hubenější ", řekl hoch při výslechu. Na chodbě plzeňské soudní budovy pak dle médií své matce řekl, že onen muž z McDonaldu byl robustnější postavy. Přitom však v přípravném řízení mladý svědek bezpečně ukázal na fotografii M. K.. Ta mu byla předložena spolu s dalšími devíti snímky. Dalším svědkem, který tehdy vraha na ulici zblízka zahlédl, byla svědkyně H. B.. „Slyšela jsem výstřel a vzápětí se ozval křik nějaké ženy, že v obchodě někoho zastřelili. Otočila jsme se a zůstala stát stejně jako pán, který byl asi metr ode mne. Ze zlatnictví vyšel nějaký člověk v kabátu a hlavou skloněnou k zemi, aby mu nebylo vidět do obličeje. Chtěl proběhnout mezi námi, a přitom šťouchl do toho pána, který ho vzápětí chytil za rameno. Běžící muž sáhl do kapsy, vyndal pistoli a střelil ho do obličeje. Potom utíkal pryč. Viděla jsem ho, jak zahnul do jiné ulice, " vzpomínala svědkyně. „Do tváře jsem mu neviděla. Byl spíš menší s kulatým obličejem. Jen si vybavuji, že byl do toho kabátu hrozně nacpanej ", dodala. Vyslechnuti byli samozřejmě i dalších svědci, kteří byli přítomni poblíž místa činu, ale jak už bylo řečeno, nikdo obžalovaného jako pachatele opovrženíhodného zločinu přímo neoznačil. 18. listopadu byla veřejnost informována o tom, že obžaloba vynesla „první triumf“. Tím měla být pachová stopa, odebraná z nalezeného kloboučku. Pes totiž opakovaně (pětkrát) spojil tento klobouček právě s pachem obžalovaného M. K. V tuto chvíli je ale potřeba zmínit, že kriminalisté sejmuli pach z kloboučku až dva měsíce po vraždě a mezitím klobouček spolu s několika dalšími pokrývkami hlavy předložili svědkům k rekognici. Následně ještě nalezenou pokrývku hlavy zkoumali genetici v kriminalistickém ústavu a až poté byla tato klíčová pachová stopa odebrána. S ohledem na tento postup musel před soudem vypovídat i psovod, který se identifikace pachové stopy se vzorkem odebraným obžalovanému účastnil. „Klobouk je předmět, který dobře pohlcuje pach….Nemyslím si, že by na přesnost identifikace mělo vliv to, že byla pachová stopa sejmuta až po dvou měsících, nebo že s kloboučkem přišlo do styku více lidí ", vypověděl před soudem policista. Naopak M. K. prohlásil, že klobouček nikdy na hlavě neměl a řečnicky se dotázal: „Pokud bych byl odsouzen na základě této pachové stopy, zajímalo by mě, kdo ponese vinu za justiční omyl, až bude dopaden skutečný vrah? “. Buď jak buď, i s odhlédnutím od zmíněných problémů při odběru pachové stopy, ztotožnění psem pro soudy stále znamená pouze nepřímý důkaz. Dalšími předvolanými byly soudní znalkyně z oboru psychiatrie a psychologie, které obžalovaného zkoumaly ve vazební věznici. Ty na jeho adresu uvedly, že má průměrnou inteligenci, dobré vyjadřovací schopnosti, dominantní osobnost a sklon k předvádění se. Dále soudu sdělily, že má suverénní, až povýšenecké chování, a že s ohledem na jeho kriminální minulost je jeho možnost nápravy velmi ztížená. Obžalovaný se k jejich svědectví vyjádřil v tom smyslu, že se mu nelíbily otázky, které znalkyním zadal vyšetřovatel. „Už jejich zadání budí dojem, že jsem ten skutek spáchal ", prohlásil před soudem. Před soudním dvorem dále vypovídal muž s iniciály M. D., který byl médii dokonce označován jako korunní či klíčový svědek. Ten měl policistům dát tip a činit si na jeho základě nárok na odměnu vypsanou za pomoc při dopadení pachatele. Jeho důvěryhodnost však byla hned od počátku velkou neznámou. M. D. totiž v době přelíčení pobýval za mřížemi za podvod a měl za sebou i bohatou kriminální minulost. Kromě toho v roce 1997 rovněž figuroval v aféře "Zemanova kufříku". V kauze šlo o padělané tajné dokumenty Bezpečnostní informační služby, které měly kompromitovat vysoké státní úředníky (pozn. autora Tato kauza nikdy nebyla uspokojivě vyšetřena a objasněna). Soud tak v případě tohoto svědka četl nejenom jeho četné záznamy v trestním rejstříku, ale i dopisy, které poslal soudci a policii. V těch svědek mimo jiné psal, že M. K. je na sto procent vrah z Americké a požadoval, aby byl soudem vyslechnut jako utajený svědek. Tento požadavěk zdůvodňoval např. takto: „Praktiky M. K. přesahují rámec sadismu. Může dojít i k přepadení eskorty. Někteří vězni v něm vidí tvrdého chlapa, fandí mu. Pokud se objeví moje tvář v televizi, je se mnou konec “. Rovněž uvedl, že muž, proti kterému se rozhodl svědčit, je zkušený zločinec, a ne žádný amatér, tedy má strach o svoji bezpečnost. Obžalovaný na oplátku prohlásil, že svědek M. D. je zralý na psychologické a psychiatrické přezkoumání. „M. D. je konfident, skoro každý to o něm ví “, uvedl dále M. K. na adresu svědka, se kterým se znal z vězení z dřívějška. Soud samozřejmě zajímalo, jak přesně se policie k onomu tipu dostala, a tak byl vyslechnut i pražský policista, na kterého se vězeň M. D. obrátil. „Na můj mobil mi přišly esemesky. Bylo v nich, že se mám za ním zastavit na Borech ", uvedl policista s tím, že M. D. znal číslo jeho soukromého mobilního telefonu. Vše prý okamžitě předal plzeňským policistům z oddělení vražd. „Byl jsem překvapený, že mi poslal zprávu. Nezdál se mi natolik věrohodný, abych od něj chtěl nějaké informace. Už v minulosti mi nějaké poskytnul, byly věrohodné tak na padesát procent ", uzavřel. Po tomto úvodu již byl dán prostor zmíněnému svědkovi. Ten vypověděl, že obžalovaného začal z vraždy podezírat v okamžiku, kdy ve věznici ve Vinařicích uviděl noviny se zprávami o tragédii. Rozhodující měla být perokresba hlavy vraha, kterou policie poskytla médiím. "Ve Vinařicích nebyl problém dostat se k mobilu. Zavolal jsem M. K. a zeptal jsem se ho, jestli také viděl, že je populární. V telefonu jsem slyšel jen: 'Zavěs a na tohle číslo už mi nevolej '", uvedl svědek. Poté kontaktoval z vězení zmíněného policistu, načež za ním měli přijet dva kriminalisté z Plzně, kterým prý dal číslo na M. K.. K této události došlo krátce předtím, než byl z vězení propuštěn. Poté se měl v Praze údajně setkat s M. K., který mu měl v hospodě sdělit, proč se zločinů dopustil. „O prodavačce řekl, že byla blbá, když bránila cizí majetek. 'Proč se do toho pletl', bylo jeho zdůvodnění k tomu zastřelenému muži na chodníku ", vypověděl M. D. Obžalovaný veškerá tato tvrzení popřel a uvedl, že se svědkovi rozhodně s ničím nesvěřoval, protože ho považuje za konfidenta. „Když jsem ho viděl po propuštění na svobodu na pražském Karlově náměstí, povídali jsme si asi čtvrt hodiny. Někteří z mých blízkých chtěli takového člověka vidět na vlastní oči. Tak jsem ho vzal do restaurace a zaplatil mu několik vodek. Skončilo to tak, že chtěl ode mne půjčit peníze. ", uvedl M. K. svoji verzi pražského setkání. V rámci tohoto případu již zbývá uvést poslední dvě informace. Zhruba po dvou letech od tragické události, tedy již v průběhu soudního procesu, se přihlásila další svědkyně. Šlo o ženu, která pracovala v drogerii naproti zlatnictví. V den vraždy jí utkvěl v paměti muž, který přišel k nim do obchodu a prohlížel si parfémy. Zdál se jí divný jak svým chováním, tak oblečením. V jednací síni si vedle obžalovaného stoupla tak, jako tehdy stála vedle zmíněného zákazníka. Podívala se na obžalovaného a řekla: „Ty vousy jste tenkrát neměl, že? ". Tato svědkyně tak byla nejblíže k identifikování obžalovaného, ale ani ona o tom nebyla s jistotou přesvědčena. Rovněž rodiče obětí se snažili poukázat na některé rozpory ve výpovědích M. K., které se týkali jeho vzhledu. Vrah měl totiž podle některých svědků vlasy. Ty měl "nosit" dříve i obžalovaný, ale před soud již předstoupil s oholenou hlavou. „Dělají se mi lysiny, proto jsem si hlavu oholil ", prohlašoval obžalovaný na začátku procesu. V jeho závěru, tedy o rok později, už však měl jiné vysvětlení. „Měl jsem kotlety. S přítelkyní jsme se dohodli, že si oholím hlavu. A k tomu většina chlapů nosí bradku ", tvrdil a vysvětloval tím tak změnu své vizáže. Přepadení Turnov Druhým bodem obžaloby bylo loupežné přepadení v Turnově, které se naštěstí obešlo bez zraněných. Spoluobžalovaný J. N. podíl na turnovském přepadení přiznal a uvedl, že jej provedl právě s M. K.. O samotnému průběhu pak vypověděl: „Dostal jsem strach a na poslední chvíli ze zlatnictví odešel. M. K. tam zůstal sám ". Druhý obviněný na počátku soudu podíl na turnovském přepadení nepopíral, ale dodával: "Bylo to jinak, než říká. ". Později však překvapivě prohlásil, že s přepadením nic společného nemá: "Je to záležitost J. N. a muže zvaného Rami. ". J. N. však popřel, že by nějakého „Ramiho“ vůbec znal a trval na své původní verzi. V souvislosti s plzeňskými vraždami pak uvedl pouze to, že nic neví. Nikoho asi nepřekvapí, že ani v případě obžalovaného J. N. nešlo žádné „neviňátko. V červnu 2004 byl totiž děčínským soudem poslán do vazby za převaděčství. Čelil tehdy podezření, že od září 2003 pomáhal do Německa nelegálně převést několik desítek cizinců. Podle příslušných vyšetřovatelů byl J. N. dokonce jedním z hlavních organizátorů těchto akcí. Jeho popis průběhu turnovského přepadení se však v hrubých obrysech shodoval s verzí klíčové svědkyně a jeho výpověď tedy působila podstatně věrohodněji. Onou klíčovou svědkyní nebyl nikdo jiný než přepadená žena, která v onen den zrovna zaskakovala ve zlatnictví za prodavačku. Tato žena vystupovala v řízení jako utajená svědkyně a popsala, že hlavní úlohu při loupeži sehrál muž popisem odpovídající obžalovanému M. K.. „Byl klidný, až mi to přišlo divné. Spíš se ke mně choval arogantně ", uvedla. Svědkyně si dvojice mužů všimla již ráno před otevřením obchodu, kdy aranžovala zboží do vitríny. Krátce po otevření oba vstoupili do obchodu. Jeden z lupičů zůstal u dveří a druhý s pistolí v ruce postupoval směrem k pultu. „Snažila jsem se zmáčknout poplašné zařízení. Toho si všiml ten muž u dveří a několikrát varoval toho druhého, že jsem asi něco zmáčkla. Já jsem je přesvědčovala, že jsem žádný alarm nespustila. Muž s pistolí mě donutil odejít do zadní místnosti, kde jsem si musela lehnout na břicho a svázal mě lepicí páskou “, popisoval žena hrůzné chvíle. Poté ji lupič upozornil na to, že před obchodem postávají nějaké ženy, a ať zachová klid. „Pak jsem slyšela, jak bere věci z vitríny. Ještě mě požádal o tašku, později se přišel rozloučit a odešel. Sebral mi i můj mobilní telefon ", pokračovala svědkyně. Celé přepadení podle ní mělo trvat zhruba tři minuty. Hlavní aktér měl být zhruba 170 cm vysoký, oblečen byl do tmavých kalhot a tmavé bundy a na hlavě prý měl naraženou kšiltovku. „Později, když se mnou policisté prováděli rekognici podle fotek, tak jsem si nebyla jistá a nikoho jsem mezi asi 15 fotografiemi za pachatele neoznačila ", uzavřela své svědectví. Akce "rodinný dům" Liberecko Před soudem byla projednávána také údajná příprava loupežného přepadení manželského páru na Liberecku. O tomto případu však média téměř žádné informace nepřinesla. Důvodem mohla být i skutečnost, že loupež byla plánována s jedním z policejních agentů, který byl na M. K. nasazen. Proces tedy pokračoval právě výpověďmi agentů a četbou protokolů o jejich setkáních s M. K.. Během těchto setkání prý obžalovaný rovněž mluvil o mnoha jiných trestných činech, kterých se měl v minulosti dopustit. Obžalovaný se obhajoval tvrzením, že si při rozhovorech s policejními agenty vymýšlel a chlubil se kriminálními činy, které nikdy nespáchal. Rovněž popřel, že by příprava oné loupeže byla myšlena vážně, jelikož věděl, že "spolupachatel" je agent. Státní zástupkyně, která mu tato jeho tvrzení chtěla vyvrátit, poukázala na jeden starší případ nedovoleného držení drog, v jehož souvislosti byly dříve zadrženy 4 osoby. M. K. se měl právě o tomto trestném činu, ve kterém šlo konkrétně o držení 2,6 kilogramu efedrinu, v rozhovoru s agentem zmínit. Podle advokáta M. K. však státní zástupkyně vytrhla vyjádření jeho mandanta z kontextu. „Vymyšlenými hrůznými příběhy reagoval na případy, kdy si vymýšlel agent. " Verdikt soudu Tímto tedy ukončujeme popis soudního procesu a můžeme se tak posunout do klíčového data, kterým byl 11. listopad 2004. Tohoto dne je totiž téměř po roce od zahájení procesu vynesen prvoinstanční rozsudek. Krajský soud v Plzni v něm hlavního obžalovaného shledává vinným z dvojnásobné vraždy v Plzni, stejně tak i z přepadení zlatnictví v Turnově i z nelegálního držení zbraní. Za všechny tyto činy je pak M. K. odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí! Předseda soudu mimo jiné uvádí, že senát došel na základě nepřímých důkazů k závěru, že před dvěma lety vraždil v Plzni právě M. K.. Výjimečný trest pak udělují kvůli minulosti obžalovaného a s ohledem na to, že znalci považovali naději na jeho nápravu za mizivou. Sám obžalovaný verdikt tehdy komentoval slovy: „To je strašné “ a na místě se pochopitelně odvolá. Pouze v případě přípravy loupeže na Liberecku byl M. K. obžaloby zproštěn. Druhého obžalovaného, J. N., soud uznal vinným z podílu na přepadení v Turnově a poslal ho za mříže na 2 roky. Pozůstalí po obětech vražd byli s verdiktem soudu spokojeni. Matka zastřelené prodavačky rozsudek komentovala takto: „Jsem překvapená. Předpokládala jsme trest kolem dvaceti let a přála jsem si doživotí. ". Syn zavražděného chodce se pak připojil s prohlášením: „Je to v pořádku. Doufám, že vrchní soud v Praze trest potvrdí. “. Jenže jeho přání vyslyšeno nebylo. O čtyři měsíce později totiž Vrchní soud tento prvoinstanční rozsudek zrušil a obžalovaného M. K. uznal vinným pouze v případě nelegálního držení zbraní a přepadení zlatnictví v Turnově. Za tyto činy byl M. K. odsouzen k odnětí svobody v délce 11 let. V případě plzeňských vražd Vrchní soud M. K. obžaloby zprostil. „Řetězec nepřímých důkazů a pachová stopa nestačí k tomu, aby byl odsouzen na doživotí za dvě vraždy “, uvedl tehdy zdůvodnění osvobozujícího verdiktu předseda odvolacího soudu. M. K. toto rozhodnutí komentoval slovy: „Nemám s tím nic společného. Přemýšlím o člověku, který mohl tak bestiálním způsobem zavraždit dva lidi. Nevím, co ho k tomu vedlo, ale kdyby stál na mém místě, tak bych plně souhlasil se státním zástupcem, aby dostal doživotí. ". Jeho družka pak plná nadšení uvedla: „Je to super. My jsme věděli, že nemůže být odsouzen na doživotí. V době činu byl navíc se mnou doma. Chápu samozřejmě rodiče zavražděné prodavačky, je to šílené, ale můj přítel není vrah. ". Advokátka M. K. pak sdělila médiím, že zvažuje dovolání k Nejvyššímu soudu v případu turnovského přepadení a rovněž, že policie už začala prověřovat jiného podezřelého, jenž by mohl být pachatelem vražd. Podle ní se mělo jednat o cizince z Balkánu, který patří k jedné z mafiánských skupin v Plzni. Toto tvrzení však policie a spolu s ní i státní zastupitelství rezolutně popřelo. Policie naopak uvedla: „Pokud z odůvodnění (soudu) vyplyne, že pachatelem vraždy byl někdo jiný, budeme muset případ opět otevřít. Zatím jsme však neměli důvod pátrat po někom jiném. ". Proti rozsudku Vrchního soudu se nakonec obě strany dovolaly a případ tak putoval ještě k Nejvyššímu soudu. Ten však dovolání obou stran odmítl s tím, že nadále platí rozhodnutí Vrchního soudu. „Budeme-li mít dostatek nových důkazů, požádáme o obnovu procesu ", nechala se tehdy k případu turnovského přepadení slyšet advokátka odsouzeného. K obnově procesu však nikdy nedošlo a M. K. si odseděl celý 11letý trest. Kriminalisté jsou i nadále přesvědčeni, že pro objasnění případu udělali, co mohli, i přesto však prý doposud průběžně pátrají po drobnostech, či jakémkoli detailu, který by mohl vést k definitivnímu vyřešení této děsivé dvojnásobné vraždy. Rodina zavražděné prodavačky v roce 2016 médiím vzkázala, že už se k případu vyjadřovat nechce. Závěr Lze tedy uvést nějaké resumé? V současnosti se stále neví, co přesně se před osmnácti lety v bývalém plzeňském zlatnictví odehrálo a proč pachatel, zřejmě lupič, na prodavačku vystřelil. Stále platí, že za dvojnásobnou vraždu, která se stala na jedné z nejrušnějších plzeňských ulic, nebyl doposud nikdo potrestán. Pachatel, který připravil o život dva lidi, je tak každým dnem blíž a blíž tomu, aby odpovědnosti za své zločiny unikl. Naděje však stále trvá! Do promlčení případu zbývají přesně dva roky. Pozn. autora: Ač je tento článek poměrně rozsáhlý a jeho příprava zabrala mnoho času, je záměrně zpracován pouze na základě informací, které byly zveřejněny v některém ze zpravodajských médií. Využity nebyly žádné další zdroje, ač je autor má k dispozici. Při psaní článku byla se autor rovněž snažil vyvarovat tomu, aby se do článku promítaly jeho osobní názory a domněnky. I z těchto důvodů je článek v určitých směrech neúplný a řada věcí není dovysvětlena. Hlavním záměrem bylo především tento velice závažný zločin připomenout a vytvořit co nejucelenější přehled toho, co by se běžný čtenář a divák zpravodajských médií mohl ze zpráv o tomto případu dozvědět, pokud by dostatečně dlouho bádal. Názor, nechť si tedy každý čtenář udělá sám. Pokud by však byl o případ projeven dostatečný zájem, je možnost se na něj podívat ještě jednou a důkladněji. Rozšířit ho o to, co v médiích nezaznělo. A není toho zrovna málo. Řeč je především o analýze jednotlivých soudních rozhodnutí a jejich odůvodnění. K dispozici jsou také mnohá další vyjádření jednotlivých aktérů případu, která zatím v médiích nezazněla. Zkrátka lze se tomuto případu podívat na zoubek ještě komplexněji, a to nejen novinářskýma očima. Jelikož se však stále jedná o OTEVŘENÝ případ, jeho následné rozpracování prosím nezaměňujte se suplování role státního zastupitelství či Policie ČR. Další případ Sdílej Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno Send us message Děkujeme! Zpráva byla odeslána. Odeslat

Recenze knihy "Bez slitování", která je příběhem skutečného zločinu, který změnil zákon ve prospěch obětí. Autor: Liba Cunnings-Svrčinová. Bez slitování - Liba Cunnings-Švrčinová Další knihy Název: Bez slitování Autor: Liba Cunnings-Švrčinová, Kristie McLellan Nakladatelství: Epocha Rok vydání: 2009, 260 stran RECENZE zatím nenapsána. Výjimečný příběh skutečného zločinu, který změnil zákon ve prospěch oběti. Zločin chladnokrevně spáchal otec psychopat na svých nic netušících dvou dětech. Kniha je dramatickým příběhem rodiny: rodiče jsou Češi, kteří po sovětské okupaci emigrovali, v Kanadě se seznámili, vzali a narodily se jim dvě děti - chlapec Pavlík a holčička Elunka. Zpočátku běžný příběh, avšak zasazený do obtížných podmínek života v emigraci, se postupně rozvíjí v neuvěřitelné rodinné drama.Matka je nesmírně obětavá, schopná a milující. Otec má zřejmě vrozené předpoklady duševní choroby; po opakované ztrátě zaměstnání již nové nehledá a vinu za svůj neúspěch vytrvale svaluje na své okolí. Narůstá v něm zloba, nenávist, agresivita. Není schopen vytvořit si vztah k rodině, postarat se o ni, a izoluje se. Ze msty promyslí a spáchá dvojnásobnou brutální vraždu… Událost ve své době otřásla veřejností nejen v Kanadě, ale i ve Velké Británii a v Západním Německu a vyvolala diskusi a později též úpravy některých právních ustanovení týkajících se pohřešovaných dětí.Kniha vychází jako 3. svazek edice Victima. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Skutečné zločiny po Česku 2", která se věnuje zásadním případům historie české kriminalistiky. Autor: Radek Galaš, Miloš Vaněček. Případ zabijáka z Golden State - William Thorp Koupit knihu Název: Případ zabijáka z Golden State Autor: William Thorp Nakladatelství: Burdon Rok vydání: 2024, 151 stran Recenze: Zatím nenapsána. Knihu napsal zkušený americký novinář William Thorp , jenž v díle přináší nejen portrét výjimečného zločince , sériového vraha a násilníka jménem Joseph DeAngelo , který v průběhu 70. a 80. let v Kalifornii spáchal více než 200 vloupání, 50 znásilnění a nejméně 13 vražd . Kniha vypráví jak příběh vyšetřování, tak osudy některých obětí, což čtenáři pomáhá pochopit, jak mohl jeden člověk tak dlouho a beztrestně páchat ty nejodpornější zločiny. Autor se snaží čtenáři rovněž nastínit, proč jeho běsnění najednou ustalo a detailně vysvětluje i to, proč byl přesto nakonec dopaden . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Recenze povedené knihy "Vrazi z dobré rodiny", která mapuje 12 kriminálních případů z celého světa. Autor: V. P. Borovička. Vrazi z dobré rodiny - V. P. Borovička Koupit knihu Další knihy Název: Vrazi z dobré rodiny - Zločiny, které vešly do dějin Autor: Václav Pavel Borovička Nakladatelství: Baronet a. s. Rok vydání: 1998, 310 stran Vždy se nám mnohem lépe a lehčeji píše recenze na vydařenou, než na nepovedenou knihu. No a v tomto smyslu by to dnes měla být brnkačka:-) Řeč je o knize zde již dobře známého, bohužel již zesnulého, úspěšného českého autora - V. P. Borovičky (spisovatel a scénárista). Tentokrát se vrhneme na další z jeho knih, konkrétně na tu s názvem „Vrazi z dobré rodiny “. Nejprve k názvu. Asi byste jako my čekali, že kniha bude o pachatelích, kteří vzešli z harmonicky fungujících, případně bohatších, rodin. Takových, kteří byli vzdělaní, zaopatření a dostalo se jim lásky a řádného vychování. No, takových v knize skutečně pár najdete, ale všechny případy této představě rozhodně neodpovídají. Jde přeci jen o pouhý název knihy, který má především zaujmout. Důležitější je, že bez ohledu na to, nakolik název knihy odpovídá jejímu obsahu, zaujme čtenáře právě samotný obsah! V knize je detailně popsáno celkem dvanáct případů vybraných napříč celým světem, které se odehrály mezi lety 1914 – 1980. Rovnou Vám můžeme prozradit, že případy jsou velice rozmanité, různorodé a všechny jsou hodně zajímavé a záživné! Myslíme, že stačí naznačit zápletky a pochopíte: francouzský sériový vrah pocházející z milionářské rodiny; vražda rukou úspěšného a chorobně žárlivého advokáta; nikdy neobjasněná vražda z Vídně roku 1928, kdy byl obvinění z ní zproštěn elegantní sukničkář; loupežná vražda postaršího "Casanovy" spáchaná mladou prostitutkou; pečlivě naplánovaná vražda penzisty z Anglie roku 1939, kterou měl pravděpodobně na svědomí téměř 80 letý válečný veterán; masová vražda, kterou měl na svědomí vídeňský továrník toužící po slávě; „dokonalá“ vražda či sebevražda americké milionářky z roku 1980; zabití milence úspěšnou a bohatou „zlatokopkou“; zastřelení šéfredaktora novin manželkou ministra; zavraždění ministra zoufalou, podváděnou manželkou; vražda postaršího alkoholika, který si vyrazil na velký flám; a nakonec vražda mladé dívky, za kterou byl na smrt odsouzen pravděpodobně nesprávný pachatel. Síla co? Teď si určitě toužíte knihu přečíst. Ale počkejte, ještě jsme přeci nezmínili mínusy! Třeba ten, že kniha je z roku 1998, tedy jste odkázáni pouze na bazary, anitkvariáty.… Nooo, ale to je asi vlastně z mínusů vše. Chtěli jsme někde něco negativního najít, ale nešlo to. Tohle nemůže dopadnou hůře než za: 1-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Komentáře

Přehled nejhorších masových vrahů po roce 2000 napříč celým světem. Díl třetí - masové vraždy spáchané v období 2004-2005. Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 3 - období 2004 - 2005 (řazeno chronologicky) Na úvod jen několik poznámek k tomu, čeho se níže uvedený článek týká, respektive spíše čeho se netýká, a co v něm tedy nenaleznete, tedy k metodologii. Myslíme, že je nutné krátké vysvětlení toho, co článek mapuje. To protože podobné výčty masových vražd nejsou výjimkou (i když mnohem méně rozsáhlé a troufáme si říct i méně kompletní), ale jsou v nich dle našeho názoru často míchána „jablka a hrušky“ – tedy útoky, které spojuje jen mnohost obětí, bez nějakého zamyšlení a analýzy, proč jsou zmíněny jen některé a jiné nikoli. No, pojďme na to! Jak už v názvu článku uvádíme, zaměřili jsme se na nejhorší masové vraždy po roce 2000. Slovo „nejhorší“ je v tomto smyslu chápáno tak, že budou popisovány útoky s nejzávažnějšími následky – tedy kritérium pro zařazení či nezařazení byl počet obětí. Z porovnání mnoha masových vražd jsme si stanovili jako podmínku pro zařazení – 9 a více usmrcených obětí. Věnovat se totiž událostem, které měly za následek méně obětí, by bylo časově neúnosné – i se splněním této podmínky jsme totiž nalezli přes 100 případů! Jen pro zajímavost, pokud bychom snížili tuto podmínku jen o jedinou oběť, tedy na 8, přibylo by nejméně dalších 40 - 50 masových vražd. Domníváme se, že v méně exponovaných částech světa byly spáchány určitě ještě nějaké masové vraždy splňující tuto podmínku, tedy 9 a více obětí, ale nepodařilo se nám sehnat dostatek informací o žádné další takové . Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Zaprvé - těch s devíti a více obětmi by bylo od roku 2000 opravdu mnoho a mnoho – ani si nedovolíme odhadovat kolik, ale jistě nejméně stovky. Zadruhé – mezi teroristickým útokem a „klasickou“ masovou vraždou je několik rozdílů. Nebudeme se zde pouštět do podrobného srovnávání a ucelenějších úvah. To by vydalo na samostatný článek. Zkusíme uvést jen letmé porovnání. Tak například hlavním cílem vražd ve jménu teroru je vyvolat strach a pocity nejistoty, jejichž prostřednictvím mají být dosahovány politické, náboženské nebo ideologické cíle. Toto jednání tedy není plně vázáno na konkrétní "potřebu", motiv jednotlivce, ale spíše inspirováno nějakou přijímanou ideologií a sloužící jejím cílům. Rovněž je typický vliv dalších osob, které působí na mysl pachatele. Ti jej často motivují, přesvědčují, pomáhají mu. Teroristické činy jsou také často koordinovány několika lidmi či je hlavnímu vykonavateli teroristického útoku poskytován určitý servis, prostředky, pomoc atd. Naproti tomu „klasická“ masová vražda je často motivována především zlobou, mstou, touhou „po slávě“, atd., případně kombinací těchto faktorů, tedy individuálními motivy. „Klasická“ masová vražda nebývá zpravidla páchána s pomocí dalších zúčastněných či nápomocných osob. Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachatelem byl totiž manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován. Média, která tvoří různé souhrny masových vražd, většinou výše uvedené útoky do seznamů zařazuje. Asi zejména proto, že činy se odehrály v západním světě, navíc v nedávné době. Nicméně problém spočívá v tom, že k podobným útokům (navíc s mnohem vyšším počtem obětí) dochází i v nezápadních částech světa pravidelně, a podle názoru autora mají tyto a jim podobné činy více společného právě s terorismem než se zde popisovanými „klasickými“ masovými vraždami. Naopak jsme pro srovnání a ukázku toho, jak tenká linie mezi takovým rozlišováním je, zahrnuli činy A. Breivika a O. Mateena. Ty sice jistě byly spáchány s nějakým politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením, ale minimálně A. Breivik neměl v úmyslu vyvolat strach, prostřednictvím něhož by dosáhnul svých cílů, ale svým činem chtěl získat pro své myšlenky prostor. Chtěl své názory "zakřičet do světa". U O. Mateena je to ještě složitější a zařazen byl hlavně proto, že ač sám deklaroval, že útočí ve jménu IS, tak podle dostupných informací jednal sám, neměl na tuto zločinnou organizaci přímé vazby a čin s nikým nekoordinoval, ani mu nebyla poskytnuta žádná pomoc a součinnost, a to ani při plánování a přípravě. Nicméně jeho zařazení bylo opravdu na hraně. Ještě poslední věc. Jednotlivé „exempláře“ jsme hodlali zpracovat stručně, takže u každého byla snaha zodpovědět toto schéma otázek: Co? Kdy? Kde? Jak? A proč? S tím, že u každého činu jsme se pokusili rozlišit mezi pravděpodobnými příčinami, motivy a spouštěči onoho kriminálního činu. Nebylo to vůbec snadné. Respektive, přesné určení toho, co lze označit u konkrétní masové vraždy za příčinu, co za motiv, a co za spouštěč, je totiž nejen složité, ale často přímo nemožné, a to už jen z toho titulu, že řada masových vrahů volí po činu sebevraždu. Tedy ti, kteří by jako jediní mohli trochu osvětlit své jednání, často nepřežijí a i pokud ano, mohou z nejrůznějších pohnutek ony pravé příčiny a motivy zkreslovat, případně ani sami sobě v tomto směru nerozumí. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na následném smrtícím jednání. Naší snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny (především ty vnější, jelikož vnitřní - osobnost pachatele - většinou nešlo posoudit), motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora. Jak se mu to podařilo, nechť posoudí a zváží čtenář. Tím se dostáváme k závěru, kde cítíme potřebu dodat, že naše zkoumání nás přivedlo k úvaze, že právě asi to jediné společné pro úplně každou masovou vraždu je to, že ihned po činu vyvstane otázka „Proč?!?“ A tato otázka často zůstane viset ve vzduchu nezodpovězena navěky… Jistou odpověď však možno zkrátka hledat v sobeckosti a bezohlednosti pachatele. Totiž každá masová vražda, ať už spáchaná z pohnutek touhy po „slávě“, pomstě, odplatě nebo nějakého hlasitého „výkřiku“ do světa, či jiného motivu, je především činem odporně sobeckým. 23. Marcus Delon Wesson – USA – 12. 3. 2004 - oběti: 9 + 0 (nar. 22. 8. 1946) Dalším exemplářem našeho seriálu o „nejhorších masových vrazích po roce 2000 “ je americký občan, označovaný za „nejhoršího masového vraha z Fresna “, podle města ve státě Kalifornie , kde se hrůzný masakr odehrál. Co se týče rodinného „backgroundu “ a vývoje tohoto pachatele, tak je známo, že jeho matka byla náboženskou fanatičkou , členkou Církev Adventistů sedmého dne , v duchu jejichž víry byl malý Marcus vychováván. Otec chlapce byl zas alkoholik , který své děti mlátil. Wesson se po dokončení střední školy přihlásil do armády , ve které sloužil mimo území Spojených států amerických. Po návratu do USA armádu opustil a našel si starší vdanou ženu, se kterou se, i spolu s jejími osmi dětmi , sestěhoval a začali spolu žít. Postupem času pár zplodil syna a Wesson rovněž začal udržovat vztah s malou ženinou dcerou - Elizabeth . Tu si v roce 1974, tedy v dívčiných 8 letech, při domácím obřadu „vzal“ za ženu a od dívčiných 12 let ji začal zneužívat. V patnácti letech se s dívkou (po oficiálním souhlasu její matky) legálně oženil a necelý rok poté se jim narodilo první dítě. Nakonec tento nesourodý pár zplodil celkem deset dětí . S rodinou navíc žilo dalších sedm dětí , které opustila jejich matka – sestra mladé Elizabeth. Wesson údajně nikdy dlouhodobě nepracoval a živili jej jeho již dospělé děti. Rodina tak trpěla nedostatkem financí a bydlela porůznu v chatrčích, lodích a opuštěných domech. Své děti rovněž neposílal do školy, nesměly mít žádné přátele mimo rodinu a na jejich výchově se nemohla podílet ani jejich matka Elizabeth. Wesson se o jejich výuku a výchovu autoritativně staral sám. Děti učil vlastnímu výkladu náboženství, kdy on představoval Boha a děti jej musely oslovovat jako „Pána“ . A samozřejmě všichni jej v rodině museli poslouchat. Dcery vychovával a učil odděleně od synů, kteří se dívkami nesměli stýkat. Dívkám vštěpoval představu, že jsou předurčeny stát se jeho manželkami. V rodině byly časté fyzické tresty. Za zmínku stojí i to, že v roce 1989 byl Wesson odsouzen za drobný podvod. V průběhu let zplodil tento muž celkem 18 dětí – některé z nich i s vlastními dcerami a neteřemi. Dívkám (které zneužíval cca od jejich 9 let) vyhrožoval násilím, pokud by přiznaly, že jsou matkami dětí, případně pokud by chtěly rodinu opustit. Přesto, když se Wesson chystal v roce 2004 přestěhovat do jiného státu, dvě neteře se vzbouřily, utekly a následně požadovaly vydání svých dětí. Kvůli tomu osudného dne, 12. března 2004 , zavolaly k domu policii . V návaznosti na příjezd policie a řešení emotivní situace před domem, vzal Wesson poloautomatickou pistolí Ruger MK-II a zastřelil v domě, který rodina obývala, 9 vlastních dětí (věk obětí 18 měsíců – 24 let), načež z domu vyšel a nechal se zatknout. U soudu se poté hájil tím, že děti zavraždila jeho dcera, která nakonec spáchala sebevraždu. I přes tuto obhajobu byl nakonec soudem shledán vinným v případě 9 vražda a 14ti případů sexuálního násilí , včetně znásilnění a sexuálního zneužívání jeho nezletilých dcer, za což byl odsouzen k trestu smrti . Ten zatím (k 12/2021) nebyl vykonán. Spouštěčem útoku zde nepochybně byl útěk dvou týraných žen a následný příjezd policie, kdy si pachatel musel uvědomit bezvýchodnost situace. Jako příčinu lze označit „sektářské“ fungování rodiny, zvrácená výchova a pravděpodobně psychopatická struktura osobnosti pachatele, kdy doposud bezpodmínečně ovládané osoby by byly osvobozeny z jeho vlivu a moci. Motivem mohla být jak msta dvěma neteřím , které utekly a jejichž potomky muž v době útoku věznil, tak i právě snaha udržet si moc nad osudy svých „oveček“ až do jejich smrti. 24. Yuan Daizhong – Čína – 18. 11. 2004 - oběti: 15 + 28 (1963 – 18. 11. 2004) Dalším čínským masovým vrahem v našem seznamu je jedenačtyřicetiletý Yuan Daizhong . Ten 18. listopadu 2004 nejprve po hádce ve svém domě ubodal manželku, načež se vydal do čajovny ve městečku Xima (provincie Chongqing ), kde odpálil nálož, jejímž výbuchem usmrtil sebe a dalších 14 osob. K tomu výbuch dalších 28 lidí zranil. Není známo nic o povaze sporu a příčině hádky, kterou muž zodpovědný za masakr osudného dne s manželkou měl. Nicméně lze předpokládat, že spouštěčem masové vraždy byla právě ona prudká rozepře zakončená vraždou pachatelovy ženy. Příčinou následného odpálení bomby v čajovně plné lidí mohla být právě situační zuřivost, která po hádce v Yuanovi zřejmě přetrvávala, případně pocit bezvýchodnosti, který se po vykonání vraždy mohl dostavit. Příčinami rovněž mohly být osobní či psychické problémy dlouhodobějšího rázu. O motivu odpálení bomby lze jen spekulovat, ale je možné, že šlo o jistou mstu společnosti. Co se týká historie pachatele, zjištěno bylo pouze to, že v roce 2000 byl zadržen za využívání služeb prostitutek a v roce 2001 byl trestán kvůli porušení předpisů týkajících se manipulací s výbušninami . Další výbušniny rovněž byly nalezeny ve společném obydlí, kde muž svou ženu ubodal. Z toho vyplývá, že pachatel měl s výbušninami zkušenosti a ač to v případech bombových útoků je neobvyklé, mohlo jít osudného dne o poměrně impulzivní jednání. 25. Yan Yanming – Čína – 26. 11. 2004 - oběti: 9 + 3 (1983 – 18. 1. 2005) Jedenadvacetiletý Yan Yanming vnikl dne 26. listopadu 2004 těsně před půlnocí, vyzbrojený nožem, na internát druhého stupně základní školy ve městě Ruzhou v čínské provincii Henan . Tam pak napadl 12 spících chlapců, z nichž 9 zavraždil a 3 zranil. Oběti měly jak mnohočetná bodnořezná zranění v oblasti hrudníku, tak v oblasti krku. Po spáchání této krvavé masové vraždy utekl Yan z internátu a v místě svého bydliště se neúspěšně pokusil otrávit. Policie jej zadržela následující den po masakru na základě tipu od jeho matky. Tomuto mladém pachateli byl nakonec soudem bleskově udělen nejvyšší možný trest – tedy trest smrti . Ten byl vykonán již necelé 2 měsíce po tragické události, a to 18. ledna 2005 . Motivem činu měla být msta na studentech, které údajně Yan nesnášel. Tuto nenávist však blíže nepopsal, ani neuvedl, z čeho pramenila. Není nic známo ani o možném spouštěči jeho jednání, ani o rodinném pozadí pachatele. 26. Juan Manuel Álvarez – USA – 23. – 26. 1. 2005 - oběti: 11 + 177 PŘEDCHOZÍ DÍL 26. ledna 2005 došlo k nejhoršímu vlakovému neštěstí, týkajícímu se vlakové dopravy používané v Los Angeles v Kalifornii . Toho dne, v brzkých ranních hodinách, zanechal šestadvacetiletý údržbář, Juan Manuel Alvarez , svůj Jeep Cherokee Sport stát na kolejích. Tam do něj narazil vlak již zmíněné tamní dopravy, který běžně přepravuje mezi 200 – 250 osobami, což ve spojení s několika dalšími okolnostmi způsobilo, že vlak vykolejil. Ve vykolejeném vlaku nakonec zahynulo 11 osob a dalších až 177 osob utrpělo nějaké zranění! Alvarez z místa utekl a nakonec byl zatčen v domě svého přítele. Při soudním jednání se řešilo především to, zda-li Alvarez nechal auto na kolejích úmyslně a poté pozoroval následky srážky, kterou chtěl vyvolat pozornost. Nebo, jak tvrdil právní zástupce Alvareze, nechtěl nikomu ublížit, pouze spáchat sebevraždu, což si ale v poslední chvíli rozmyslel a již nestačil auto z kolejí odstranit. Podle obhajoby si Alvarez prý nejprve pořezal zápěstí a bodnul se do hrudi, a aby pokus dokončil, zaparkoval své auto na kolejích. Sebevraždu si však měl na poslední chvíli rozmyslet, ale jelikož jeho auto uvízlo v kluzkém štěrku, nebyl již schopný odjet. Podle obžaloby však pozdější vyšetřování prokázalo to, že Alvarez neměl v úmyslu spáchat sebevraždu, ale získat neštěstím pozornost své ženy. To měl dokazovat fakt, že auto před srážkou pravděpodobně polil benzínem a hlavně to, že pokud by chtěl spáchat sebevraždu, mohl si na koleje zkrátka lehnout. Zmíněná zranění na zápěstích a na hrudi si podle obžaloby způsobil až poté, co média prvotními zprávami informovala o následcích havárie vlaku. Za to obžaloba požadovala trest smrti. Nakonec byl Juan Manuel Alverez v roce 2008 shledán vinným z 11 případů vraždy prvního stupně a odsouzen k 11ti po sobě jdoucím trestům odnětí svobody na doživotí bez možnosti dřívějšího propuštění . Co se týká rodinného a osobnostního pozadí pachatele, lze uvést, že vyrůstal v rodině mexického drogového dealera. Ten jej prý v mladí často bil, navíc byl údajně zneužit svým strýcem. Podle některých zdrojů měl Alverez sebevražedné sklony již dlouho před popisovaným incidentem a několikrát se o ní pokusil. Údajně byl závislý na metanfetaminu a rovněž byl náchylný k bludům a halucinacím. Významné je rovněž to, že Alvarez, otec dvou dětí, měl v době incidentu problémy ve svém manželství. Manželka na něj jen několik měsíců před vlakovým neštěstím podala žalobu, kde uváděla, že je nenapravitelný a ji i děti ohrožuje a extrémně kontroluje. Lze tedy spekulovat, zda v tomto případě šlo skutečně o záměrnou masovou vraždu, či nepovedenou sebevraždu, která skončila neštěstím. Z pohledu následků to není zas tak podstatné, ale jde o vnitřní hledisko viníka neštěstí, kterým je v každém případě Alvarez. Pro variantu nepovedené sebevraždy hraje historické pozadí pachatele, respektive jeho údajné sebevražedné sklony – této variantě uvěřila i porota soudu. Své přesvědčení odůvodňovala zejména tím, že k vykolejení vedla souhra několika náhod. Že průměrný člověk nemohl předpokládat, že „pouhé“ auto dokáže vykolejit tak velký vlak. Porotci dále uvedli, že příliš nevěří Alvarezově popisu zločinu, nicméně věří mu v tom, že nechtěl ublížit nikomu dalšímu. Jenže protože vyšetřování masové vraždy (resp. úmyslně způsobeného dopravního neštěstí) prokázalo žhářství – polití automobilu benzínem – musela porota rozhodnout o jeho vině bez ohledu na jeho úmysl. Dle policie, která naopak zastávala verzi masové vraždy, mohla být jeho motivem snaha o získání pozornosti manželky. Příčinami (v obou variantách) pravděpodobně byly problémy v manželství i struktura pachatelovy osobnosti, kdy byl údajně náchylný k různým bludům a dalším psychickým problémům. Rovněž nelze nezmínit související dlouhodobá závislost na drogách. Spouštěčem mohla být žaloba podaná manželkou a gradace oněch rodinných problémů. 27. Jeffrey James Weise – USA – 21. 3. 2005 - oběti: 9 + 5 (8. 8. 1988 – 21. 3. 2005) Jeff Weise se rozhodl pro spáchání masové vraždy ve svých pouhých 16ti letech . Dne 21. 3. 2005 nejprve zastřelil svého dědečka, který ho vychovával asi od jeho 12 let, a také prarodičovu partnerku. Poté ozbrojený brokovnicí Remington 870 , pistolemi Glock 23 a Ruger MK II (jedna zbraň patřila pachatelovi, další dvě vlastnil jeho dědeček), vyrazil do místní školy, kde usmrtil dalších 7 osob, navíc 5 osob postřelil, než nakonec, po krátké přestřelce s policií, sprovodil ze světa i sám sebe. Vše se odehrálo v americkém státě Minnesota ve městě Red Lake , které se nachází v indiánské rezervaci kmene Ojibwe . Ohledně pozadí zločinu lze zmínit především okolnosti vývoje (dětství a dospívání) tohoto mladého pachatele. Jeho dětství a dospívání totiž bylo velice problematické a je možné v něm nalézt jak týrání, tak časté stěhování se a střídání osob, které se podíleli na jeho výchově, i opakované střídání škol. V nich byl rovněž častým terčem šikany, což vedlo k jeho uzavření se před okolím, pocitům bezvýchodnosti a méněcennosti. Školní šikana rovněž možná odpovídá na to, proč si k masakru vybral právě ji. Weise byl celkově nespokojený se svým životem a v 15ti letech se pokusil o sebevraždu. Po nezdařeném pokusu o sebevraždu začal brát mladík antidepresiva, po nichž se údajně jeho chování změnilo, a on začal být více agresivní. Za zmínku jistě stojí i jeho veliký zájem o nacistickou tématiku a jako u mnoha jiných masových vrahů, i zájem a masakr v Columbinské střední škole . 28. Oscar Flores – Mexiko – 31. 7. 2005 - oběti: 10 + 2 (1980 – 31. 7. 2005) Pětadvacetiletý (jinde 35 let) bývalý voják v neděli 31. července 2005 ve městě San Jeronimo de Juarez , na jihu Mexika, smrtelně zaútočil nožem na svoji ženu a jedenáct měsíců starého synovce. Poté se mu podařilo zavraždit jednoho ze dvou policistů, kteří na místo dorazili na základě tísňového volání, načež měl druhý z policistů údajně prchnout. Vrah na vražedné tůře pak sebral mrtvému policistovi útočnou pušku a s ní na ulici začal bezhlavě střílet po náhodných lidech. Během svého běsnění stačil zavraždit dalších 7 osob a další dvě zranil, než byl postřelen dalším policistou do břicha. Policisté poté muže, který mezitím zbraň bez munice zahodil, chtěli zadržet, ale museli ustoupit početnému davu, který ho rovněž pronásledoval. V davu pronásledovatelů byli i někteří lidé vyzbrojení mačetou a nakonec tak došlo k lynči. Když na místo dorazila federální policie, byl pachatel převezen do nemocnice, kde však záhy zemřel. O motivu činu zdroje nehovoří. Mexické úřady však jako jednu z příčin uvádějí, že pachatel byl během činu pod vlivem drog. Některé zdroje uvádějí, že Flores údajně o několik let dříve zavraždil svého švagra, načež uprchnul do jiného města, kde se stal závislým na cracku. Do San Jeronimo de Juarez se vrátil necelé dva měsíce před vražedným záchvatem. Policisté rovněž zveřejnili informaci, že muž byl hledán pro podezření z 5 vražd i ve městě Tijuana. Tedy lze učinit závěr, že podíl na masakru mohla mít nejen aktuální intoxikace pachatele, ale i dlouhodobý abúzus drog, kriminální styl života pachatele a samozřejmě i struktura jeho osobnosti. 29. Basudev Thapa – Nepál – 14. 12. 2005 - oběti: 11 + 19 (1979 – 14. 12. 2005) 14. prosince 2005 oslavovalo asi 250 osob v jednom z chrámů v nepálském městě Chihandand . Během oslavy vypukla potyčka mezi skupinou mladíků z nedaleké vesnice a seržantem nepálské armády jménem Basudev Thapa – toho času mimo službu. Tento šestadvacetiletý muž měl s onou skupinkou osob údajně dlouhotrvající spory a konflikty, nešlo tedy o nějaký náhodný spor. Když se podařilo drobně poraněnému a údajně opilému muži vymanit z potyčky, nasedl na motocykl a se slovy: „Já se vrátím a všechny vás zabiju! “, odjel. Poté zamířil na nedalekou základnu, kde sloužil a tam se ozbrojil samonabíjecí puškou L1A1 . Po zhruba půl hodině se vrátil zpět k chrámu a po několika výstřelech do vzduchu spustil střelbu do shromážděných lidí. Některé zdroje uvádí, že střelbu ukončil sám, načež spáchal sebevraždu. Jiné zdroje však toto rozporují a informují o tom, že byl zabit kolegou – vojákem. Jisté je, že jeho běsnění si vyžádalo 11 zastřelených civilistů a 19 postřelených. Motivem činu tak byla zřejmě msta místním obyvatelům, z nichž s některými měl déletrvající spory - příčina. Spouštěčem činu byla pravděpodobně hádka a bitka těsně předcházející masové vraždě a svůj podíl asi rovněž nese to, že byl pachatel pod vlivem alkoholu. Z pozdějších šetření vyplynulo, že Thapa měl problémy s disciplínou a výkon jeho služby doprovázela řada nedostatků. DALŠÍ MASOVÍ VRAZI Share Copyright © 2009 - 2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Statistiky kriminality, zajímavosti z historie kriminalistiky, kriminologické poznatky a mnoho dalšího Kriminalita Definice : Kriminalita je úhrn činů uvedených v trestním zákoníku obvykle popisovaných podle prostoru, času, rozsahu a struktury. V obecném slova smyslu je to zločinnost, tedy společenský jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti. V této rubrice naleznete různé statistiky, informace o stavu a vývoji kriminality, zdroje a odkazy. Krimi kuriozity V této rubrice naleznete krátké aktuality týkající se kuriózních případů. Vše psané svižně a na rozdíl od zbytku tohoto webu alespoň trochu odlehčeným tónem a rychlejším tempem. 20 Nejdéle aktivních sériových vrahů - díl 1 Přehled 20 sériových vrahů s nejdelší známou vražednou kariérou. Jak dlouho vraždili, kolik měli obětí a kteří pachatelé dokázali unikat dopadení desítky let? 20 Nejdéle aktivních sériových vrahů - díl 2 Přehled 20 sériových vrahů s nejdelší známou vražednou kariérou. Jak dlouho vraždili, kolik měli obětí a kteří pachatelé dokázali unikat dopadení desítky let? 3 nejinteligentnější sérioví vrazi Přehled sériových vrahů, kteří bývají označováni za nejinteligentnější pachatele historie. Jaké měli IQ, čím vynikali a jak dlouho dokázali unikat dopadení? Beef s Opravdové zločiny Vysvětlení sporu s podcastem Opravdové zločiny. Koronavirus a zločin Článek o zločinech spáchaných v souvislosti s koronavirovou pandemií. Krátké shrnutí několika aktuálních „koronavirových“ kriminálních případů z domova i zahraničí. Lvi lidožrouti Příběh nejslavnějších lidožravých lvů historie, kteří v roce 1898 terorizovali dělníky při stavbě železnice v dnešní Keni. Kolik lidí skutečně zabili, proč začali lovit člověka a nakolik odpovídá realitě známý film Lovci lvů? Krminalistika Definice : Kriminalistika je vědní obor sloužící ochraně občanů a státu před trestnými činy tím, že zkoumá zákonitosti vzniku, vyhledávání, zajišťování, zkoumání a využívání stop a jiných kriminalisticky relevantních skutečností ve snaze vypracování metod, postupů a prostředků, to vše v zájmu úspěšného odhalování, vyšetřování a předcházení trestné činnosti. V této rubrice naleznete střípky z historie kriminalistiky, zajímavé odkazy či zdroje. - rubrika ve výstavbě Kriminologie Definice : Kriminologie je interdisciplinární (víceoborová) vědní disciplína o kriminalitě (zločinnosti), o jejích pachatelích a obětech a o jejich kontrole. Je to společenskovědní disciplína, jejímž předmětem je jak jedinec (pachatel, oběť), tak i společnost jako celek i sociální skupiny, které ji tvoří. Kriminologie se mimo samotné kriminality zaměřuje rovněž i na různé negativní společenské jevy, které mají ke kriminalitě úzkou návaznost a často vytváří tzv. kriminální prostředí. Úkolem kriminologie je poskytovat objektivní poznatky o podstatě kriminality, jejích příčinách, metodách prevence. V této rubrice naleznete různé kriminologické poznatky, zajímavosti, zdroje a odkazy. - rubrika ve výstavbě

The list of 150 best true crime movies about serial killers and mass murders. Movies and documents Documents Below you will find an overview of the most interesting available documents and interviews on serial killers. We will also appreciate your video tips that should not miss our attention! Documents are sorted by language - first Czech or Czech dubbed, then English. Sérioví vrazi (CZ a EN) Sérioví vrazi (CZ a EN) Play Video Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Search videos Search video... Now Playing Robert Ressler Muž, co žije s monstry - dokument o profilování sériových vrahů 50:24 Play Video Now Playing Jeden z nejaktivnějších sériových vrahů Evropy Manuel DELGADO VILLEGAS 50:17 Play Video Now Playing Jeden z nejhorších kanadských sériových vrahů Russel Maurice Johnson 48:40 Play Video Now Playing Závěrečná zpráva Sériový vrah od Green River 00:00 Play Video MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS Below you will find a list of 150 the best true crime movies about serial killers and mass murders. In all cases, movies are based on reality (movies about fiction serial killers are HERE ) . The films was sorted by the opinion of author this website or their rating on the IMBd. If we missed some movie please send us the message and we will be happy to include it in this list. MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS 1. Citizen X A great American television movie faithfully portraying the life and crimes of one of the worst Soviet serial killer – Andrej Cikatilo (1995). (1995). IMDb 7,6. 2. The Gray Man Well done movie about the crimes of the famous American pedophile serial killer and cannibal of the 1920s - Albert Fish (2007). IMDb 6,0. 3. Monster An excellent movie about the life of American serial killer Alieen Wuornos, performed by Charlize Theron (2003). IMDb 7,3. 4. Zodiac A thrilling American detective movie with a star cast showing murders and searching for a never catched serial killer from San Francisco (2007). IMDb 7,7. 5. Ted Bundy A good movie about one of America's most famous serial killers - Ted Bundy (2002). IMDbD 5,9. 6. M - Eine Stadt sucht einen Mörder German movie freely inspired by the famous serial killer of the early 20th century - Peter Küerten (1931). IMDb 8,3. 7. Vrah skrývá tvář Starred Czechoslovak detective movie on the motives of the murderous mourning of Václav Mrázek who killed seven at least in the 1950s (1966). IMDb 7,1. 8. Nachts, wenn der Teufel kam German noir drama, which was nominated for an Oscar. The film is set in the Second World War and is inspired by the crimes of a German serial killer named Bruno Lüdke, who killed dozens of people between 1928 and 1942. (1957). IMDb 7,2. 9. Summer of Sam An American movie based on case of David Berkowitz, the so-called "Sam's Son", who shot at least 6 people from 1976-1977. (1999). IMDb 6,6. 10. The Night of the Hunter American film-noir, which today is an absolute classic. It is one of the most cited film works and plays one of the most breathtaking villains in film history. The film is based on the real case of the American serial killer Harry F. Powers, who murdered 5 people in 1931. (1955). IMDb 8,0. 11. Utoya, 22. juli A Norwegian thriller depicting the fatal day when a Norwegian mass murderer, A. Breivik, killed a total of 77 people in Oslo and Utoya Island (2018). IMDb 7,7. 12. Jack the Ripper A British television drama that is another variation on the case of the best-known assassin of history - Jack the Ripper, who murdered at least 5 women in the streets of London in 1888. (1988). IMDb 7,6. 13. Le juge et l'assassin A French crime drama inspired by the life of the famous French serial killer Joseph Vacher, nicknamed the "Southeast Ripper" in France, who murdered over 10 people at the end of the 19th century. (1976). IMDb 7,4. 14. Der goldene Handschuh A hilarious German thriller that depicts the life and actions of the German serial killer Fritz Honky in a raw and sometimes disgusting way. He murdered at least four women in Hamburg between 1970 and 1975 and stored the decomposing bodies in his apartment. A film that both inspires and disgusts at the same time. (2019). IMDb 6,7. 15. Interview with a Serial Killer A documentary movie about an American serial killer of 2 children and several prostitutes, mainly portrayed by an interview with this predator (2008). IMDb 5,7. 16. The Boston Strangler An American film, headed by Tony Curtis and Henry Fond, shows a hunting for the serial killer of the so-called "Boston strangler" - Albert de Salvo (1968). IMDb 7,1. 17. To Catch a Killer A very good television movie based on the case of the famous American serial killer of 33 young men - John Wayne Gacy. (1992). . IMDb 7,4. 18. Killer: A Journal of Murder The American prison thriller, starring James Woods, dealing with the case of the ruthless American serial killer from the early 20th century, Carl Panzram, who murdered perhaps as many as twenty people. (1995). IMDb 6,3. 19. Murder in the Heartland A television movie reconstructing a real search for a serial killer of 11 people from 1957 - Charles Starkweather (1993). IMDb 6,6. 20. Dahmer An American film about the so-called "cannibal from Milwaukee" Jeffrey Dahmer, an American serial killer who killed at least 17 young men (2002). IMDb 5,6. 21. Normal Czech-British movie where Milan Kňažko portrays the German sadistic serial killer of the 1920's - Peter Kürten (2009). IMDb 6,2. 22. Dear Mr. Gacy A movie inspired case of the American serial killer of 33 young men, John Wayne Gacy (2010). IMDb 6,4. 23. Sametoví vrazi A well-known Czech film, which is a free processing of the case from the 1990's. - the so-called Orlík murders, which entered the history of Czech criminology (2005). IMDb 6,1. 24. J'ai pas sommeil A French thriller inspired by the case of a serial killer named Thierry Paulin ("Monster of Montmartre") who murdered several old women in Paris in the 1980s. (1994). IMDb 7,0. 25. Night of the Hunter British television film. A remake of the famous 1955 film, which is a film adaptation of the case of the American serial killer Harry F. Powers, who murdered 5 people in 1931. (1991). IMDb 3,8 26. Badlands An American film freely inspired by the crime of Charles Starkweather, serial killer, who in 1957 killed 11 people (1973). IMDb 7,9. 27. Der Totmacher A German low-cost film that was made according to real events taking place in Germany between 1918 and 1924, when Fritz Haarmann murdered at least 27 boys and young men to eventually sell their meat on the market. (1995). IMDb 7,6. 28. The Highwaymen An American crime drama based on a true story that tells the story of two detectives trying to track down and kill the infamous criminals Bonnie and Clyde. They killed at least nine police officers in the first half of the 1930s and were responsible for several civilian murders. (2019). IMDb 6,9. 29. From Hell An American movie devoted to the case of the never-catched serial killer Jack the Ripper. In the lead role of Johnny Depp as a detective (2001). IMDb 6,8. 30. 10 Rillington Palace British film about the case of John R. Christie, who in 1943-1953 murdered at least eight people in his London house (1971). IMDb 7,6. 31. Deranged An American movie titled The Case of a Famous Serial Killer and necrophiliac of the 1950's - Ed Gein (1974). IMDb 6,5 32. Der Hammermorder A German crime thriller dealing with the case of the German serial killer and robber, the so-called "hammer killer", Hans Poehlk, who murdered at least 6 people in 1985-1985 for property gains. (1990). IMDb 7,7. 33. The Deliberate Stranger An American crime drama about Ted Bundy, a charismatic and intelligent rapist and murderer who has demonstrably committed thirty sexual murders between 1974 and 1978, with the actual death toll still unknown, but certainly much higher. (1986). IMDb 7,4. 34. The Deadly Tower An American television thriller based on a true 1966 event, when mass murderer Charles Whitman first killed his loved ones, then barricaded himself on top of a high-rise building near the university and fired people. (1975). IMDb 6,7. 35. The St. Valentine's Day Massacre An American crime drama that tells about the worst and most famous gangster mass murder in US history on February 14, 1929, without tinsel and romance. The film was made by famous director Roger Corman. (1967). IMDb 6,7. 36. D.C. Sniper: 23 Days of Fear An American television crime film depicting the murders of a pair of serial killers and their impact on society. According to the actual case of John Muhammad and Lee Malva, nicknamed "D. C. Snipers ”who shot or shot dozens of people in 2002. (2003). IMDb 6,0. 37. MIKI A Slovak film inspired by the case of the serial killer and head of the Slovak underworld in the 1990s, the mafioso Mikuláš Černák (2024). IMDB 7.6. 38. The Menendez Brothers A documentary about the life-sentenced Menendez brothers, in which the perpetrators talk about the brutal murder of their parents and the subsequent trial (2024). IMDB 7.0. 39. Woman of the Hour American drama inspired by the story of a woman who meets serial killer Rodney Alcala through a TV show (2023). IMDb 6,6. 40. Holy Spider A Danish co-production thriller that is inspired by the case of an Iranian serial killer named Saeed Hanaei, who murdered more than a dozen prostitutes in 2000. (2022). IMDb 7,3. 41. Longford British drama about Lord Frank Longford and the case of the murderous British couple Ian Brady and Myra Hindley, who murdered at least five children in the 1960s (2006). IMDb 7,5. 42. Javed Iqbal: The Untold Story of A Serial Killer A Pakistani film dealing with the case of a serial killer named Javed Iqbal, who confessed to murdering 100 boys in the late 1990s. A specific feature of his MO was that he used minor helpers to search for his victims. (2022). IMDb 6,8. 43. Docteur Petiot A French criminal drama, inspired by the crimes of French serial killer and physician Marcel Potiot, who murdered at least 27 people in a miserable way during the Second World War for property gains. (1990). IMDb 7,1. 44. Karla An American movie about a Canadian couple of serial killers with the names of Karla Homolka and Paul Bernardo (2006). IMDb 5,5. 45. Lonely Hearts An American movie about a serial killers, Martha Beck and Raymond Fernandez, who in the 1940's. assassinated maybe 20 women (2006). IMDb 6,5. 46. Případ vraha - Uspávačka An authentic reconstruction of the life of the most unfamous Czech serial killer, Jaroslava Fabiánová, who took the lives of 4 men and now is serving a life sentence. (2016). 47. The Good Nurse An American film that deals with the case of the well-known American serial killer from the hospital environment - Charles Cullen, who during his 15-year career as a "health brother" took the lives of perhaps hundreds of people! (2022). IMDb 6.8. 48. A is for Acid A British TV movie that is inspired by the true case of serial killer John George Haigh, who murdered at least 6 people in the 1940s. (2002). IMDB 7.0. 49. Henry : Portrait of a Serial Killer A brutal British biographical movie about one of the most active American serial killers - Henry Lee Lucas (1986). IMDb 7,0. 50. The Frozen Ground The American mysterious crime thriller is inspired by the incredible but real story of an Alaskan police officer (Nicolas Cage) who tries to stop the murdering beast of Robert Hansen (John Cusack). A serial killer who killed up to 21 women and girls in Alaska in 1971–1983. (2013). IMDb 6,4. 51. Dans la tête du tueur A French thriller inspired by the case of a serial killer named Francis Heaulme, who murdered up to several dozen people across France, many of whom were children. (2004). IMDb 7,0. 52. My Daughter's Killer A French documentary about a father who spends decades trying to bring his daughter's murderer to justice in France and Germany, until he finally resorts to drastic measures. (2022). IMDb 6,8. 53. Tales of the Grim Sleeper An American-British documentary film about a serial killer named Lonnie David Franklin Jr., who killed more than 10 people between 1985 and 2007. (2014). IMDb 7,0. 54. The Women and the Murderer A French Netflix documentary about the serial killer Guy Georges who terrorized Paris in the 1990s and killed at least seven people. (2021). IMDb 6,4. 55. Quick The Swedish crime film tells the story of the biggest legal scandal in Swedish history. Will the reporter manage to challenge the entire legal system by proving the innocence of Thomas Quick convicted in life imprisonment? Or Thomas Quick is truly a cannibal and the worst Swedish serial killer. (2019). IMDb 6,8. 56. The Iceman An American biographical drama that tells the true story of Richard Kuklinski - a notorious bounty hunter and a loving father of a family who killed perhaps several dozen victims in his life. (2012). IMDb 6,8. 57. Easy Prey An American psychological thriller that tells the true story of a 16-year-old girl kidnapped by a serial killer named Christopher Bernard Wilder, nicknamed Beauty Queen Killer, because he focused on beautiful girls who long for a career as a model. (1986). IMDb 6,6. 58. Smrt stopařek A successful Czechoslovak crime drama, inspired by the real case of the double sex murderer Miroslav Somora, who in 1979 murdered two young women, whose bodies were then disposed of in a landfill. (1979). IMDb 6,4. 59. Snowtown murders An Australian crime thriller based on a real murder case uncovered in Snowtown, Australia in 1999. Three perpetrators murdered at least 12 people between 1992 and 1999. The case has become one of the most watched criminal cases of Australian history. (2011). IMDb 6,6. 60. Satanás A Mexican-Colombian film about a mass murderer named Delgado Morales who murdered 29 people in 2007 during a single day in Bogota (2007). IMDb 7,3. 61. A martfüi rém A psychological thriller based on a series of murders committed in the 1960s in Hungary by a man named Péter Kovács. (2016). IMDb 7,0. 62. Victim/Suspect American documentary film devoted to the issue of sexual violence against women and false accusations of the crime of rape. (2023). IMDB 6.9 63. The Phantom British documentary film about the case of Carlos DeLuna, who was sentenced to death for the murder of a girl in 1983, although he insisted on his innocence. Was it one big injustice? (2021). IMDb 6,5. 64. Angst An unconventional, very brutal and disturbing Austrian thriller depicting the raging of a dangerous mass murderer and assassin, Werner Kniesek (1983). IMDb 7,4. 65.Já, Olga Hepnarová A Czech movie about the most infamous Czechoslovak female mass murderer, Olga Hepnarová, who in 1973 deliberately carried the truck to people - 8 people died and another 12 were injured (2016). IMDb 6,6. 66.Au Nom De Ma Fille A French film telling the true story of a father whose daughter was murdered and who devotes his entire life to bringing the perpetrators to justice. (2016). IMDb 7,0. 67. The Brides in the Bath A British television movie that represent the case of a serial killer named Georg Joseph Smith who was hanged in 1915 for murdering his three wives. (2003). IMDB 6.5. 68. See No Evil: The Moors Murders A three-part TV movie about the murderous British couple Ian Brady and Myra Hindley, who murdered at least five children in the 1960s. (2006). IMDB 7.1. 69. Boston Strangler American crime thriller about an investigative reporter who published the case of a serial killer known as the Boston Strangler in the 1960s. (2023). IMDb 6,5. 70. Sector 36 Indian thriller inspired by the 2006 serial killings of children dubbed the "Nithari killings". (2024). IMDB 7.2. 71. El ángel A Argentine film about the case of a young serial killer who was sentenced to life in prison for at least eleven murders, one attempted murder and seventeen robberies between 1971-1972 (2018). IMDB 6,9. 72. Lesní vrah A minimalist crime drama that follows the last year in the life of one of the most notorious Czech serial killers, Viktor Kalivoda, also known as the "forest killer" (2024). IMDb 4,3. 73. The Town That Dreaded Sundown The story of the investigation into the hooded serial killer who terrorized the Texarkana area in 1946, left at least five victims and was never caught (1976). IMDB 6.0. 74. Missing: The Lucie Blackman Case A documentary about the case of Joji Obarara, a Korean-Japanese serial rapist and possible murderer who raped hundreds of women at the turn of the millennium (2023). IMDB 6.3. 75. The Girl Who Escaped: The Kara Robinson Story American thriller that tells the story of Kara Robinson, who was kidnapped at the age of 15 by a serial killer named Richard Evonitz. He held and abused the girl in his apartment for 18 hours before she managed to escape (2023). IMDb 6,2. Part 2 (76-150) Movies about serial killers - fiction Serials about serial killers (cz) Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Comments

Anatoly Slivko - sovětský sériový vrah, který připravil o život 7 mladých chlapců a dalších více než 30 zneužil. Detailní článek, mapující život toho monstra. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Anatoly Slivko 16. 10. 2020 Anatoly Slivko - sovětský sexuální sériový vrah, který v letech 1964-1985 usmrtil 7 chlapců ve věku 11 - 15 let. K tomu více než 30 dalších zneužil. Jeho specifikum bylo zejména to, že své oběti opakovaně škrtil (věšel), aby je pak v následném bezvědomí mohl zneužít. Své činy si většinou fotil a natáčel. Pokud se oběť z bezvědomí neprobrala, Slivko její tělo rozřezal, spálil a následně zakopal v lese, kde ke všem zločinům docházelo. Minimálně v jednom případě Slivko rovněž pil krev jedné ze svých obětí. Za své zločiny byl v roce 1989 popraven. Narozen : 28.11.1938 Zemřel : 16.9.1989 Země :Sovětský Svaz (Degestán) Počet obětí :7 Unikal :21 let Vražedná aktivita :1964-1985 V Dagestánu , nedaleko hranic s Ázerbájdžánem, vzniklo v roce 1932 město zvané Izberbaš . Jako první se zde usídlily rodiny pracovníků na ropných polích. Mezi nimi byli i Slivkovi . Emelyan Slivko sem s sebou přivedl svoji ženu a malého syna Andreie . Emelyan byl hlavou rodiny a dříčem, jenž vyžadoval doma pořádek. Matka se starala o domácnost, jak se jen v těžkých podmínkách dalo. Stejně jako mnoho sousedů i Slivkovi byli zapálenými komunisty . V roce 1938 se rodina rozroste o nového člena – syna jménem Anatoly Emelyonovich Slivko . Dětství, dospívání a mládí Jeho dětství a dospívání je trošku záhadou, neboť dostupné zdroje se hodně liší. Lze dohledat, že byl dobře vychován a svojí přátelskostí, ochotou a slušností by mohl konkurovat i Mirku Dušínovi. To ovšem velmi zpochybňuje ruský zdroj, který raný život budoucího vraha líčí temněji. Slivko v něm figuruje jako introvertní a nešikovný chlapec, stranící se vrstevníků. Na základní škole objeví zálibu v drobném chovatelství – převážně se jedná o králíky. Velmi rád je zabíjí. Sám Slivko má na dětská léta vzpomínat později i při jednom z výslechů. Zmíní časté hádky rodičů i matčino přiznání o tom, že byl vlastně nechtěným dítětem. V době těhotenství se měla dokonce několikrát pokusit o potrat, což způsobilo předčasný porod. Otce označil za tyrana a uzurpátora. Sousedé a známí rodiny však tato tvrzení popřeli a měli je za pouhý pokus o získání polehčující okolnosti u soudu. O tom však až později. V pubertě se Slivko pokouší navázat první vztahy s dívkami, nicméně ve svém snažení je zcela neúspěšný. Když se po zážitku s noční polucí pokouší o masturbaci, všimne si, že při pomyšlení na nějakou ženu či dívku, nemůže dosáhnout pevné erekce, natož vyvrcholení. Cíl zájmu tak stáčí na mužské objekty. Toto zjištění o své pravé sexuální orientaci si však zatím snaží nepřipouštět. Anatoly Slivko u námořnictva Někdy v roce 1958-1959 nastoupí dvacetiletý Slivko k námořnictvu na dva roky dlouhou povinnou vojenskou službu. Je převelen na Dálný východ , kde díky svému dobrému kádrovému posudku dokonce dostane na starost vlastní jednotku. O dva roky později, tedy v roce 1961 , se společně se starším bratrem stěhuje do Nevinnomyssku . Starší z bratrů zde nastupuje do nově postavené chemické továrny na hnojiva . Anatoly v ní plánuje pracovat také. Podmínkou je však dokončená vysoká škola chemicko-technologická. Mladý student si volný čas krátí hlavně výlety do přírody, které ho baví. Městský způsob života zase přináší větší šanci na seznámení. Vztahy s děvčaty ovšem pro něj nejsou to pravé. Po jednom zážitku k nim dokonce pocítí až averzi. Jeho problémy se sexualitou navíc ještě umocní smrtelná autonehoda , které se stane svědkem. Opilý řidič kamionu nezvládl řízení a motorový kolos najel do skupinky lidí. Na zemi ve směsi hořícího benzínu a krve zůstalo ležet tělo třináctiletého chlapce oblečeného do pionýrské uniformy . Nohy měl ohořelé. Slivka tento otřesný pohled neznepokojuje. Naopak pocítí něco, co nikdy předtím. „Poprvé v životě jsem pocítil přitažlivost k chlapcům. Na asfaltu bylo hodně krve a benzínu. Vůně benzínu a ohně. Najednou jsem cítil touhu ublížit mladému chlapci tak, aby dopadl jako on. Ten pocit mě pronásledoval a já jsem se musel vzdálit, aby touha zmizela. “ Pohled na zubožené tělo s bolestivým výrazem v obličeji ho vzruší a hluboko se mu zaryje do paměti. Dlouhou dobu ho stejná vidina budí ze spaní a on vzrušením onanuje několikrát za sebou. Snaží se proti tomu bojovat, ale podobné sny a touhy se stále vracejí. Anatoly Slivko v mládí V roce 1963 konečně nastoupí do chemické továrny. Vysokou školu sice nedokončí, ale k místu mu pomůžou straničtí pohlaváři. Zneklidňující myšlenky se v té době snaží zahnat prací. A opravdu se mu daří. Je úderník. To samozřejmě soudruzi vítají s otevřenou náručí. Mladý muž s dobrým organizačním talentem a zálibou v přírodě. To se musí využít! Takže padne návrh, aby se stal “svazákem“ v jedné z místních středních škol. Zvrhlý "skautský" vedoucí Slivko měl na starosti pořádání výletů a vymýšlení různých her. Děti (jednalo se převážně o chlapce) si ho přímo zamilovaly. Učil je o přírodě, bral je na túry a měl velký smysl pro humor. Jemu se tato vedlejší činnost rovněž zamlouvala, a tak po nějaké době zašel za ředitelem školy s vlastním návrhem o zřízení dětského klubu. Zřejmě chtěl pro svůj nový „koníček“ více možností a svobody. Když pak neuspěl, rozhodl se zkusit štěstí jinde. Po čase se mu to opravdu podaří a zřídí klub s názvem Romantik . " Pravidelně jsem cítil jakýsi sexuální tlak, který mě deprimoval a vyžadoval nějaký druh akce, která nakonec skončila masturbací. Tento akt vyžadoval fantazii, fantazii spojenou s chlapcem, který zemřel při dopravní nehodě a byl oblečen jako pionýr. Můj fiktivní svět byl realističtější než realita, byli tam chytří a šťastní chlapci v černých botách, bylo tam dobrodružství, mohl jsem si s nimi dělat, co chci a jim se to líbilo a usmívali se na mě… Když jsem pochopil, že by si takové fantazie vyžadovaly oběti, přemýšlel jsem o tom, jak toho chlapce dostat do bezvědomí. V lékařských knihách jsem narazil na popis retrográdní amnézie, při které se v důsledku krátkého zavěšení objeví částečná ztráta paměti na vše, co je spojeno se s daným zážitkem. Rozhodl jsem se experimentovat … “ Tak později bude uvedeno ve Slivkově výpovědi. Jako první však pro své svěřence vymyslí „hru na hrdiny “. Ta spočívá v tom, že chlapci musí projít různými druhy testů (poskytnutí první pomoci, orientace bez mapy, dlouhé pěší výšlapy…). Vše se rozhodne natáčet na kameru a fotografovat. Případné zvědavce odbude tím, že se jedná o materiály na jeho připravovanou knihu o mezilidských vztazích. Pokud dotyčný testem neprošel, měl dvě možnosti – buď fyzický trest v podobě např. kliků, nebo účast na experimentu . Ti, co zvolili druhou možnost, si navíc mohli vydělat 20-25 rublů. Ze začátku „pan vedoucí“ popouští uzdu své zvrhlé fantazii pomalu a snaží se krotit. I tak dochází k intimním dotekům a vznikají první eroticky laděné snímky. Slivkův pěstěný kult osobnosti a manipulace vedou k tomu, že se nikdo nad nestandardním chováním nepozastavuje . Některé zdroje uvádějí, že Slivko experimenty prováděl v rámci jiných celotáborových her. Propaganda se tenkrát nevyhýbala ani dětem – ba právě naopak. Místo „na policajty a zloděje“ jsou děti rozděleny “na partyzány a fašisty“. Spravedlivým rozpočítáváním se vybrali fašisté a ostatní chlapci je pak měli stopovat a následně zajmout. Dotyční byli uvazováni ke stromu , kde je posléze čekalo zinscenované mučení . Pan vedoucí si i toto měl zaznamenávat na kameru. Anatoly Slivko při jedné ze svých zvrhlých "her". První vražda Začátkem roku 1964 Slivko provedl svůj první "experiment" . Přemluvil nezletilého hocha a několik okamžiků ho škrtil provazem, až chlapec ztratil vědomí . Než oběť přišla k sobě, Slivko masturboval a následně ejakuloval chlapci na boty. Štěstí však hrálo zvrhlíkovi do karet – zneužitý si opravdu vůbec nic nepamatoval. Druhý červnový den téhož roku se ovšem stane smutným milníkem. Nikolaj Dobryšev byl 15letý kluk s problémovým chováním, který žil na ulici. Dle jednoho zdroje měl na Slivka narazit čirou náhodou, když se coby utečenec z dětského domova poflakoval v okolí klubu. Druhou variantou je, že byl přiveden kamarádem – členem Romantiku. Slivko se na chlapce zprvu snažil působit výchovně, dlouho s ním mluvil. Zmínil se o odborné práci, jež se zaobírá lidským jednáním v krajních mezích. Nikolaje toto téma zaujalo a svolil se stát pokusným objektem. Slivko si připravil kameru a poté chlapci počal utahovat smyčku kolem krku. Pod vlivem silného vzrušení nejspíše zapomněl na čas. Nikolaj byl bez přísunu kyslíku moc dlouho a již se neprobral. „Nechtěná“ smrt chlapce Slivka patřičně vyděsila . Dokonce se snažil o umělé dýchání a masáž srdce – marně. Jaký šok to pro Slivka byl, když zjistil, že poprvé připravil druhého o život, to se už nedozvíme. Jisté se zdá jen to, že si položil logickou otázku: A co teď ? Existují dvě hlavní možná řešení – jít se udat nebo zločin zamaskovat. Novopečený vrah si vybral druhou možnost a rozhodl se těla zbavit velmi bestiálním způsobem. Rozčtvrtil ho na několik částí a ty posléze vhodil do řeky Kubáň (někde uváděno, že byly zakopány poblíž břehu). Pásku , která děsivou scenérii zachytila, spálil . Uplynulo pár týdnů. Počáteční paranoia a obavy z policie mizely. Vražda se ve Slivkově hlavě ukotvila a stále ji měl před očima. Pohled na ni se ovšem změnil. Začala ho vzrušovat a chtěl znovu cítit tentýž pocit. Veškeré vzpomínky si zaznamenal do notýsku a tak činil i s každou další vraždou. Později si navíc bude jako suvenýry a vzpomínku na své zločiny nechávat i chlapecké boty , které ho rovněž vzrušovaly. V roce 1965 Slivko v rámci hry vylákal do lesa Jevgenije Vlasova . „Slivko nám tvrdil, že píše knihu o partyzánech a jejím hrdinou bude mladý pionýr. Němci ho chytili, vyslýchali, on nic neřekl, takže ho pověsili. Stoupl jsem na sedátko kola, on mě vzal oběma rukama za nohy a strhl. Pak už si samozřejmě na nic nepamatuji, " Vlasov měl štěstí a přežil . Slivko tuto událost ve výpovědi také zmínil. Velmi ho vzrušovalo, když sebou oběšený chlapec zmítal. Po nějaké době ho ovšem odvázal. Můžeme předpokládat, že i tento hoch byl pohlavně zneužit. Než se však probral z bezvědomí, trvalo to několik hodin a na celou věc si nepamatoval. Sériový vrah Sedmnáctý květnový den roku 1965 si Slivko připsal druhou vraždu . Patnáctiletý Alexej Kovalenko měl být další, kdo ztvární osud hrdinného mladého pionýra, který než by něco řekl německým vojákům, radši zvolí smrt. Vše probíhalo naprosto stejně. Kovalenko se však z nabytého bezvědomí již nikdy neprobral , byť se ho Slivko opět snažil oživit. Dvojnásobný vrah měl poté s mrtvým tělem sex. Romantik se mezitím stal mezi místní mládeží velmi populární. V roce 1966 měl přes 200 členů . Slivko zprvu zvládal tuto aktivitu skvěle skloubit s prací. Nicméně kvůli počtu členů byl nucen přibrat další vedoucí, rozdělit děti do věkových kategorií a upravil aktivitu s přihlédnutím na věk. Měl dobré vůdčí dovednosti a byl oblíbený. Nechal si familiárně říkat "Tolik ". Bral děti do přírody, učil je různé zálesácké dovednosti. Zároveň však byl úspěšným manipulátorem a jeho „ovečky“ mu posloužily i jako pěstitelé jeho kultu osobnosti. Slivko stále bojoval se svou sexuální orientací a zvrhlými představami. Těžko říct, zda se pokoušel je umlčet nebo vytvořit zástěrku pro okolí. Každopádně na začátku roku 1967 začal projevovat náklonnost k jedné dobrovolnici z Romantiku . Mladá žena se jmenovala Lyudmile . Vyhovovalo mu, že je to jeho kolegyně, a tak plně chápe jeho oddanost ke klubu i pracovní vytíženost s tím spojenou. Lyudmile imponovala Slivkova ostýchavost a zdrženlivost. Před uzavřením sňatku ji nikdy nevzal za ruku a ani nepolíbil. Ona byla panna a věřila představě, že k naplnění svazku dojde až o svatební noci. "Byla to moje první a jediná žena, ale po svatbě jsem s ní nemohl mít pohlavní styk. Snažil jsem se to udělat, ale nic nefungovalo, navzdory mé upřímné touze a oddanosti. Dva měsíce nato moje žena navštívila gynekologa a vrátila se velmi rozrušená. Byla na mě hrubá a vyhodila mě z ložnice. Myslím, že panenství mé manželky bylo narušeno lékařským zákrokem. Po dlouhou dobu jsem před manželkou cítil výčitky svědomí a bezmoc, ale nemohl jsem nic dělat. " Anatoly Slivko s manželkou a jedním ze dvou synů Anatoly Slivko s manželkou Slivko měl svou ženu rád. Problémy s erekcí dokonce konzultoval s lékařem. Ten mu dal jakousi tinkturu a doporučil více spánku a pobytu na čerstvém vzduchu. Nakonec přece jen ze svazku vzešly dvě děti - synové . Nicméně četnost jakékoliv intimity byla na bodu mrazu. Pár spolu měl v průběhu sedmnáct let trvajícího manželství pohlavní styk méně než desetkrát . Manželé postupem času spali odděleně, Lyudmila přestala v Romantiku pracovat a nezúčastňovala se ani jejich aktivit. Mrzelo ji, že se manžel věnuje klubu a ji a děti zanedbává. V roce 1968 nešťastnou náhodou vznikl v klubovně Romantiku požár a vše se změnilo na popel. Slivko proto okamžitě začal pracovat na náhradě. Jeho novým projektem se stal klub CHERGID . A vše mohlo pokračovat vesele dál. CHERGID Starosti a snaha věnovat se rodinnému životu možná měly za následek i Slivkovu poměrně dlouhou vraždící pauzu . Dalšího mordu se totiž dopustil až v listopadu roku 1973 , tedy více než osm let po tom předešlém. Jeho obětí se stal patnáctiletý Alexander Nesmeyanov . Slivko chlapce opakovaně věšel na větvi, až ho oběsil . Poté tělo použil k ukojení chtíče a nakonec mrtvolu rozřezal, polil benzínem a zapálil. Co z hocha zbylo, to pohřbil do země. Alexander Nesmeyanov - oběť Pár dnů nato ohlásila Alexanderova matka zmizení na policii. Policie zorganizovala velkou pátrací akci . Zapojeni byli i potápěči. Vše bez výsledku. Jelikož chlapec byl členem Chergidu , zašla zoufalá paní Nesmeyanová za samotným Slivkem . Ten uvedl, že o chlapci nic neví. To samé zopakoval i zvědavým policistům. Navíc, když se v rámci pátrání objevila chlapcova fotografie v televizi, Slivko vytvořil několik kopií a ty společně s členy klubu vylepoval po okolí. K tomu uspořádal pátrací akci. O pár měsíců později se k vraždě přiznal vězeň se jménem Magyarov . Uvedl, že tělo oběti zakopal kdesi u Kubáně. Po prošetření ale vyšlo najevo, že se jedná o lež a případ byl odložen. V květnu 1975 si vrah vyhlédl svojí nejmladší oběť . Andreji Pogasyanovi bylo teprve 11 let . Slivko již delší dobu chlapce přemlouval, aby s ním natočil nějaký dobrodružný snímek v lese . Pogasyan se o filmování letmo zmínil i před vlastní matkou. Den nato bylo objeveno Andrejovo oblečení a aktovka. Policisté však měli důležitou informaci. Matka chlapce totiž poskytla lokaci možného chlapcova nálezu – Donský les . Ale opět se nic nenašlo, stejně jako v předešlém případě. Proč si nikdo nedokázal spojit zmizení dvou podobně starých chlapců? Zvlášť, když oba chodili do Chergidu ? Slivko se i v tomto případě podílel na vylepování fotografií a dalších pátracích akcích se členy klubu. Andrej Pogosyanov - oběť Chergid se mezitím stal téměř prestižním klubem . Slivko dokázal na svou stranu dostat městský výbor a mohl dát výpověď v zaměstnání, aby se pozici vedoucího mohl věnovat naplno. Měl velmi slušnou mzdu, dokonce obdržel i několik vyznamenání. Nedostudovaný "absolvent" vysoké školy chemické, za to "straník ", byl uznáván i jako kantor a psycholog. Měl výhody , o které se jeho „kolegům“ mohlo jen zdát. Získal pro klub velké prostory a hlavně mnoho peněz . Pár lidí z jeho okolí potvrdilo, že ho to změnilo. Dříve působil lehce zakřiknutě a nyní se z něho stal pyšný a arogantní muž . Odborníci později Slivka budou označovat jako vysoce inteligentní osobnost s nadprůměrnou sociální inteligencí a morálkou . Hlavně poslední uvedené zní s podivem, ale znalci to údajně zdůvodnili tak, že i když měl Slivko mnoho sexuálních úchylek, dokázal si dlouho vystačit s pouhými fantaziemi . Anatoly Slivko s chlapci z klubu Chergid "Když jsem oběť rozčtvrtil, necítil jsem znechucení. Některé myšlenky hodnotily špatnou stránku mých činů, jiné - silnější - mě přinutily udělat špatnou věc a uspokojit se. Části mrtvých těl jsem polil benzínem, zapálil a potom pohřbil. Na vše jsem se předem připravoval. Pro každý pohlavní styk jsem potřeboval vidět krev. Ale po uvolnění sexuálního tlaku, tedy po uspokojení vášně, zdravý rozum navrhl, aby se to často nedělo, že je to velmi špatné, ale neustále jsem hledal nové příležitosti. Vznikl nápad pořídit co nejvíce fotografií, aby se po jejich prohlédnutí celý proces reprodukoval a já se nad tím uspokojil. Někdy jsem jen použil představivost a vzpomínky toho, co se stalo předtím. Cítil jsem takové pocity i ke svým synům: když nikdo nebyl doma a měl jsem sexuální potřebu, představoval jsem si svého syna v podobné situaci. A masturboval nad jeho botami… Po jedné z vražd jsem si nechal oblečení a hodinky oběti, tyto nedílné součásti způsobily, že jsem lépe porozuměl minulým událostem. Snažil jsem se vyrobit panenku, abych nezabíjel živé, ale abych ji použil ke zmírnění sexuálního tlaku. “ Nutno zmínit, že i přes výše uvedené, neexistují záznamy vypovídající o sexuálním zneužívání vlastních synů . Jak už bylo naznačeno dříve, Slivko rodinu spíše zanedbával a realizoval se prostřednictvím jiných dětí. Dle výpovědi Lyudmily oba synové otce milovali a moc je mrzelo, že na ně nemá více času. Je otázka, zda hluboká láska byla oboustranná a zda přiznané fantazie spojené s masturbací byly jen „špatnými“ nápady, které se snažil zapudit. Pravděpodobné je, že i Slivko jak svoji manželku, tak syny opravdu rád měl. Anatoly Slivko se svými syny V roce 1980 Slivko sprovodil ze světa třináctiletého Sergeje Fatneva . Vraždění spíše než zběsilou smrtící jízdu připomínalo požitkářský zážitek. Každý sériový vrah se každou další vraždou zlepšuje, získává sebevědomí a více ji uzpůsobuje svým představám. Stává se sofistikovanějším strojem na smrt. I Slivko prošel vývojem. V tomto případě byla oběť na lanech vytáhnuta do vzduchu a oběšena. Po následném "mazlení" Slivko mrtvolu chlapce rozřezal a jednotlivé části těla naskládal do zvláštních formací (např. uříznutá hlava s nohama v naleštěných botách). Poté torzo těla rozřízl a vyvrhl. Měl připravenou nádobu, do které zachytával krev. Údajně měl tuto krev i několikrát ochutnat . Na oddělené hlavě vydloubl oči, uřízl nos a uši. Genitálie vyjmul a následně je vnořil do nádoby se solným roztokem. Celý tento proces mohl trvat i více jak dvě hodiny. Poté za pomocí benzínu části těla zapálil a zbytky pohřbil. Sergej Fatnev - oběť Následovala další pauza. A v dubnu roku 1982 záhadně zmizel patnáctiletý Vyacheslav Khovistik . Policie se snažila, nicméně vyšetřování vždy skončilo ve slepé uličce. Vyacheslav Khovistik - oběť Spadla klec Velký zlom nastal až v červenci v roce 1985 . Třináctiletý Sergej Pavlov v sedm hodin ráno odešel z bytu a rodičům oznámil, že bude chytat ryby v řece Barsuchki s vedoucím Chergidu . Pan vedoucí Slivko mu také slíbil fotografování pro jistý ilustrovaný časopis. Jenže padl večer a Sergej nikde. Jeho matka Antonina Grigorievna ihned začala konat. Nejprve telefonicky kontaktovala Chegrid a vyžádala si Slivka. Ten ovšem uvedl, že s chlapcem vůbec nebyl v kontaktu a tudíž ani neví, kde by mohl být. Krásně mu nahrál do karet i fakt, že druhý den odjížděl s klubem na túru. Sergej Pavlov - oběť Zoufalá matka poté zamířila na místní policejní stanici. Policisté slíbili pomoc, nicméně zůstalo jen u slov. Uběhlo několik dní a opět žádné nové informace. Žena proto zašla na městskou prokuraturu. Po přezkoumání veškerých dostupných informací vznikla teorie, že by se chlapec mohl stát obětí trestného činu. A jelikož v posledních letech je v dané oblasti evidováno několik dalších zmizení, je velmi pravděpodobné, že by jednotlivé případy mohly spolu souviset. Případ dostala na stůl vyšetřovatelka Tamara Langujeva . Jelikož vše ukazovalo na určitou spojitost s Chergidem , rozhodla se své vyšetřování začít tam. A i když se zprvu zdálo, že je vše v naprostém pořádku, některé výpovědi byly znepokojující. Pro komunitu žijící ve městě to byl šok. Nikdo nemohl uvěřit, že by Slivko byl něčeho takového schopný. Vždyť dostával dopisy plné díků a vděčnosti jak od dětí, tak i od dospělých. Jeho pověst ho předcházela a dokonce se na krátkou dobu stala i jakýmsi štítem. Hlavně straničtí činitelé se opravdu snažili. Výpovědi přeživších svědků jakoby najednou byly zcela bezcenné. A Slivko získával drahocenný čas. Naštěstí, po vleklých peripetiích, byla konečně nařízena prohlídka Chergidu a 28. prosince 1985 do budovy vstoupili policisté. Slivko tam s dětmi zrovna připravoval silvestrovskou besídku. Pozornost kriminalistů zaujaly dveře s nápisem NEVSTUPUJTE-NEBEZPEČÍ . Slivko na otázku, co je za nimi, odpovídal jen velmi neochotně. A po jejich otevření bylo jasné proč. Místnost sloužila jako fotokomora . Na vyvolávaných či již vyvolaných fotografiích byly zachyceny průběhy experimentů i samotných vražd . Zajistily se také filmové kotouče s děsivými videi . Byla tam sada nožů, dvě tábornické sekyrky, lana a hadice. V krabici se nalezlo několik párů chlapeckých bot. Slivko byl okamžitě zatčen. Předměty nalezená u A. Slivka Neprodleně po zatčení podezřelého byla jeho rodina s pomocí ministerstva přestěhována do jiného města. Vzhledem k závažnosti celé situace přišlo dokonce několik funkcionářů o svá místa. Tajemník Kostina se zamkl ve svém bytě a spáchal sebevraždu, neboť právě on kdysi Slivka vyznamenal titulem Ctěného učitele. Klub Chergid spadl pod správu městské rady (dodnes se v tamějších prostorech nachází centrum pro turistiku a exkurze dětí a mládeže). Anatoly Slivko (uprostřed) Na začátku roku 1986 se Slivko za zdmi vazební věznice doznal k sedmi vraždám . Následně byl vyšetřovateli eskortován do Donského lesa , kde zbytky těl obětí pohřbíval. Šest z nich bylo nalezeno, ale tělo první oběti – patnáctiletého Nikolaje Dobryševa – pachatel již nalézt nedokázal. Soud započal v červnu 86. Jednalo se o poměrně rychlý proces. Vrah se přiznal, důkazů a svědeckých výpovědí bylo dost. Po celou dobu trvání procesu byly k dispozici sanitky. Několik členů poroty a přihlížejících muselo být po prezentaci otřesných záběrů odborně ošetřeno. Dokonce se hovoří i o dvou infarktech. Anatoly Slivko Anatoly Slivko byl uznán vinným ze sedmi vražd , sedminásobného pohlavního zneužití, sedmi případů nekrofilie a hanobení lidských ostatků. Čísla ukazují, že podivných experimentů se mohl dopustit celkem třiačtyřicetkrát , v šestatřiceti případech se mu oběť podařilo přivést zpět k životu , ve zbylých nikoli. Šlo o psychopata s homosexuální orientací trpícího pedofilií (specifikováno jako hebefilie – preferoval chlapce mezi 10–15 lety), nekrofilií , nekrosadismem , fetišismem , pyromanií a vampýrismem . Slivko u soudu projevoval lítost a několikrát plakal . Přesto byl za své ohavné zločiny odsouzen k trestu smrti . Jeho právní zástupce Petrov se pokoušel o přezkoumání duševního stavu klienta a také zažádal o milost. Tři dny před Štědrým dnem 1987 byly však veškeré jeho snahy zmařeny. V SSSR platilo pravidlo, že odsouzenec na smrt nesmí vědět přesné datum své exekuce. Slivko se tak prý třásl při každém sebemenším hluku z chodby. Za mřížemi ho ještě stihl navštívit známý moskevský právník a státní zástupce Issa Kostoyev . Chtěl lépe poznat myšlení sexuálně motivovaných vrahů. Chvíli spolu hovořili a poté mu tam nechal notes s tužkou. Slivko do další návštěvy celý notes popsal. Zmiňuje se o svých touhách, co bylo spouštěčem i jak přesně nahlížel na vztah s jeho ženou. Rovněž napsal, že jedna série fotek z vraždy ho dokázala uspokojovat jen necelý měsíc . "Mohl bych popsat všechno, co jsem udělal, dvěma zcela opačnými způsoby. Mohl bych se proklínat, ale mohl bych také představit svůj sadismus jako něco vznešeného, nepřístupného obyčejným lidem. “ Nutno dodat, že Kostoyev nepřišel náhodou, v té době se totiž podílel na případu tzv. Rostovského řezníka – jednoho z nejproduktivnějších a nejkrutějších vrahů původem ze SSSR - Andrie Romanoviche Chikatila . Anatoly Slivko byl nakonec popraven zastřelením v září roku 1989 . Závěr Ač je výše popsaný případ otřesný, fotky a videa , které Slivko pořídil, jedny z nejděsivějších , které kdy unikly do veřejného prostoru (pozn. aut. nedoporučujeme koukat, ale pro úplnost - video ZDE ), přijde nám příhodné upozornit i na pachatelovu marnou snahu se se svými úchylkami vyrovnat způsobem, který by vedl k co nejmenším negativním následkům a bojovat se svým nutkáním ubližovat jiným . Slivko si podle svých pozdějších slov moc dobře uvědomoval, že k naplnění svých sexuálních potřeb bude muset porušit zákon a někomu ublížit, ale minimálně z počátku se snažil, aby jeho oběti zneužívání nezemřely. Však své první dvě oběti se údajně snažil i oživit. Zajímavé je také období po druhé vraždě, kdy se oženil a dokonce vyhledal sexuologa , který by mu pomohl s tím, aby byl schopen běžného sexu. Ač se to nepodařilo a Slivko se lékaři zřejmě nesvěřil, co jej doopravdy vzrušuje, tak během následujících osmi let žádného chlapce nezavraždil. K tomu, aby své zvrhlé činy minimalizoval, si vše natáčel a nahrával, aby si alespoň na čas díky těmto materiálům vystačil se vzpomínkami a fantazií. Bohužel, nikdy to nevydrželo dlouho a on opět znovu a znovu podléhal svým nekrosadistickým choutkám, za což ho stihnul zasloužený trest! O tom, že se s podobnými choutkami někteří lidé rodí i dnes, není pochyb. Je zde však alespoň malá naděje, že pokud se rozhodnou řešit tento problém včas, nebudou nikomu muset ublížit a sami tak neskončí ve vězeňské cele. Autoři: Jana Hykešová, Tomy DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Třicet let pod přísahou", která je ohlédnutím se za kariérou bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty. Autor: Josef Klíma. Třicet let pod přísahou - R. Šlachta, J. Klíma Další knihy Název: Třicet let pod přísahou Autor: Robert Šlachta, Josef Klíma Nakladatelství: Universum Rok vydání: 2020, 375 stran Recenze: Zatím nenapsána. Robert Šlachta poskytuje prostřednictvím rozhovoru se známým českým investigativním novinářem Josefem Klímou osobní zpověď svého neobyčejného života, a to nejen osobního, ale především toho profesního. Jako bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a náměstek Odboru pátrání Celní správy ČR otevřeně hovoří o ožehavých tématech a kauzách (Nagyová, Pitr, Vidkun, Bereta a mnohé jiné), o nichž v době služby mluvit nemohl. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu