Výsledky vyhledávání

Recenze knihy "Vraždy něžnou rukou", která se věnuje českým případům, kdy vrahem byla žena. Autor: Vladimír Šindelář Vraždy něžnou rukou - Vladimír Šindelář Název: Vraždy něžnou rukou - Hrdelní zločiny žen Autor: Vladimír Šindelář Nakladatelství: VÍKEND s.r.o. Rok vydání: 2017, 235 stran Dnes Vám představíme další z knih spisovatele a historika Vladimíra Šindeláře . Tento specialista na dějiny hrdelního práva, katů a poprav na českém území, se tentokrát zaměřil na vraždy spáchané ženami . Tento fakt spojuje všech dvanáct případů , které v knize jsou. V nejstarší se odehrál roku 1729 , nejnovější pak v roce 1935 . Tedy kniha obsáhla poměrně široké historické rozpětí, což je zajímavé v tom, že čtenář může sledovat například vývoj kriminalistických a policejních metod, vývoj v trestání nebo toho, jak lidé bydleli. Případy byly vybrány tak, aby obsáhly co nejrozmanitější zápletky, takže dočíst se třeba můžete např. o loupežné vraždě spáchané dvěma spolupachatelkami, dávné rodinné masové vraždě, mordu sokyně v lásce, utýrání dcery zlou matkou nebo vraždě muže vlastní manželkou a jejím milencem a o několika dalších vraždách manželů. Když budu hodnotit, určitě pro milovníky krimi historie skvělá volba , protože mimo samotných zločinů je v ní zmíněno spousta dalších dějinných faktů. Určitě lze pochválit pečlivou práci se zdroji, výběr doposud nepopsaných případů, i to, že se kniha hemží archaismy, což v podobných titulech autentičtěji dokresluje popisovanou dobu. Co by šlo na knize vytknout? No, asi možná jen to, že počet popsaných případů nebyl vyšší a v nějakém ohledu třeba i ucelenější. Nic závažnější mne opravdu nenapadá. Přesto, jelikož kniha v početné a tvrdé konkurenci zkrátka nezapůsobila zcela výjimečně, což je mé kritérium pro udělení "jedničky", uděluji jí hodnocení: 2-. Nicméně určitě jde o velice zajímavé čtení , které si dovolím tvrdit, že udrží čtenářovu pozornost, zaujme a mohu ji případnému čtenáři vřele doporučit . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Koupit knihu Další knihy Komentáře

Recenze knihy "Vraždy, sebevraždy, popravy slavných Čechů", která přináší příběhy tragického konce více než stovky slavných osobností české minulosti. Autro: Libor Budinský. Vrady, sebevraždy, popravy slavných Čechů - Libor Budinský Další knihy Název: Vraždy, sebevraždy, popravy slavných Čechů Autor: Libor Budinský Nakladatelství: MAYDAY Rok vydání: 2008, 215 stran RECENZE zatím nenapsána. Neobyčejně poutavá a objevná kniha přináší šokující příběhy tragického konce více než stovky slavných osobností české minulosti i současnosti. Od brutální vraždy Svatého Václava až po smutný dobrovolný ochod Karla Svobody. Od popravy Záviše z Falkenštejna, přes rozčtvrcení doktora Jesenia až po popravy českých vlastenců za druhé světové války. Tyto mrazivé fascinující příběhy Vás nejen zcela strhnou a jistě také se také dozvíte mnoho nového. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

The list of 150 best true crime movies about serial killers and mass murders. Movies and documents 150 MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS Below you will find a list of 150 the best true crime movies about serial killers and mass murders. In all cases, movies are based on reality (movies about fiction serial killers are HERE ) . The films was sorted by the opinion of author this website or their rating on the IMBd. If we missed some movie please send us the message and we will be happy to include it in this list. TRUE CRIME MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS 77. Extremely Wicked Shockingly Evil American film about the crimes of the famous American sex serial killer - Ted Bundy. Starring Zack Efron (2019). IMDb 6,6. 78. Who Killed Atlanta's Children? American television crime film dealing with the case of serial murders of children that took place in 1979-1981 in Atlanta. Later, the serial killer Wayne Williams was found guilty of some of them. (2000). IMDb 5,9. 76. The Honeymoon Killers An American movie, faithfully describing the case of a couple of serial killers, Marty Beck and Raymond Fernandez, who in the 1940s. assassinated perhaps 20 women (1969). IMDb 7,1. 79. Nitram An Australian film that commemorates Australia's worst mass shooting in history. It took place over two days in 1996 and during it a total of 35 people were murdered and others were injured. Martin John Bryant, then 28, was responsible for it. 2021.. IMDb 7.1. 80. Jack An Austrian drama that focuses on the case of the most famous Austrian serial killer, Jack Unterweger, who took the lives of at least 10 women. (2015). IMDb 5,8. 81. Le Vampire de Düsseldorf An Italian crime thriller inspired by the case of one of Germany's worst serial killers, Peter Kürten, who murdered at least 9 girls on the streets of Düsseldorf. (1965). IMDb 6,7. 82. Memories of a Murderer: The Nilsen Tapes A British documentary film about a serial killer named Dennis Nilsen, in which the perpetrator talks about his life and the appalling crimes he committed in horrifying prison tapes. (2021). IMDb 6.3. 83. The Toolbox Killer A documentary film dedicated to the case of a pair of American sadistic serial killers named Lawrence Bittaker and Roy Norris, who kidnapped and tortured at least five people in their van in 1979. (2021). IMDB 6.3. 84. Dark Son: The Hunt for a Serial Killer A documentary about the investigation into the murders of the so-called "Jack the Striper", a serial killer who murdered at least 8 people between 1959 and 1965 and became one of the biggest "memoirs" of British crime science. (2019). IMDb 6.0. 85. Kemper on Kemper An American documentary about the beginnings of psychological profiling. FBI agent John Douglas interviews brutal serial killer Ed Kemper in an attempt to understand this type of perpetrator (2018). IMDb 6,9. 86. Gacy An American film about a well-known American serial killer, named John Wayne Gacy, who in the 1970's killed 33 young men in his house (2003). IMDb 4,7. 87. Jack The Ripper: The First Serial Killer A British documentary film in which the head of Scotland Yard's murder department tries to use modern criminology and psychology to create a portrait of the best-known assassin serial murderer, Jack the Ripper, who murdered at least 5 women in the streets of London in 1888. (2006). 88. Oklahoma City An American documentary about bomb attack in 1995 at the Federal Government building in Oklahoma when the mass murderer and terrorist Timothy McVeigh have killed 168 people and hundreds of others were injured. (2017). IMDb 7,4. 89. Mr. and Mrs. Stodola A Czech film about a married couple of serial killers, Dana and Jaroslav Stodola, who murdered at least eight seniors in 2001-2002 for their financial gain. (2023). IMDb 5,8. 90. Appropriate Adult A British television movie devoted to the guardianship of a British murderous couple who has at least 10 victims - Fred and Rosemary West (2011). IMDb 7,6. 91. No Man of God A star-case American drama that focuses on the case of one of America's most famous serial killers named Ted Bundy. Starring Elijah Wood and Luke Kirby. 2021. IMDb 6.4. 92. The Capture of the Green River Killer An American two-part crime film that portrays the search for one of the most prolific American serial killers named Gary Ridgway. He murdered dozens of prostitutes in Washington State during the 1980s and 1990s. (2008). IMDb 7,2. 93. Helter Skelter An American crime drama that portrays the reconstruction of a lawsuit against Charles Manson and his "Family," which was responsible, among other things, for the brutal murder of pregnant actress Charon Tate. The film shows details of one of the most incomprehensible and well-known crimes in history. (1976). IMDb 7,4. 94. Kráska a netvor 1950 Czech television movie inspired by the crimes of one of the most prolific Czech serial killers named Hubert Pilčík, who murdered at least five people between 1948 and 1951. (2010). IMDb 6,6. 95. The Hunt for the BTK Killer A movie about crimes and searching for the American serial killer - Dennis Rader, who has escaped an unbelievable 31 years since his first murder. (2005). IMDb 5,8. 96. Ted K An exploration of Ted Kaczynski's life in Lincoln, Montana in the years leading up to his arrest as The Unabomber. (2021). IMDb 6,0. 97. The Case of the Hillside Stranglers TV movie based on a true story mapping the murders of two serial killers from Los Angeles from 1977-1978 Kenneth Bianchi and Angelo Buono (1989). IMDb 6,1. 98. Memories of Murder A Korean detective film inspired by the real case of at least 10 unresolved murders in South Korea between 1986 and 1991 (2003). IMDb 8,1. 99. He Went That Way An American film telling the true story of a man who was the only survivor of a three-day encounter with a serial killer named Larry Lee Ranes. (2023). 100. Evilenko An Italian film is free inspired by the case of a Soviet serial killer, pedophile and cannibal who had at least 53 victims - Andrei Chikatilo (2004). IMDb 6,2. 101. D.C. Sniper An American action crime thriller depicting the murders of a pair of serial sniper killers. According to the actual case of John Muhammad and Lee Malva, nicknamed "D. C. Snipers ”who shot or shot dozens of people in 2002. (2010). IMDb 2,0. 102. Starkweather An American crime film based on a true story from Nebraska, where 1958-year-old Charles Starkweather and his 14-year-old girlfriend killed 11 people in three months. (2004). IMDb 4,7. 103. My friend Dahmer A new biographical movie mapping teenage age American serial killer of 17 men - Jeffrey Dahmer (2017). IMDb 6,3. 104. Biography: Jeffrey Dahmer - The Monster Within A documentary movie about one of America's most famous serial killers, who has murdered 17 men - Jeffrey Dahmer (1996). IMDb 6,4 105. Trial of Jeffrey Dahmer A documentary film detailing the circumstances of individual murders by Jeffrey Dahmer (1992). IMDb 8,1. 106. Capturing the Killer Nurse British documentary about how investigators proved that intensive care unit nurse Charles Cullen was killing patients. (2022). IMDb 6,3. 107. Lost Girls The American mysterious thriller, which is currently dedicated to perhaps the best-known serial killer nicknamed "Long Island Serial Killer", which investigators assume that over the last nearly 20 years murdered 10-16 victims. (2020). IMDb 6,1. 108. The Town That Dreaded Sundown Remake of the American film that focuses on the investigation of the serial murders that took place in the Texarkana area of America in 1946 and became known as the "Texarkana Midnight Murders" (2014). IMDb 5,6. 109. Judgment Day: The John List Story An American television drama about a family mass murder that took place in 1971, when a man named John List murdered his entire family to escape and hide from the police. (1993). IMDb 6,2. 110. Albert Fish- In Sin He Found Salvation An unconventional documentary about one of the most famous and most perverted serial killer - Albert Fish (2007). IMDb 5,8. 111. Gacy: Serial Killer Next Door The life of a teenager in a quiet suburb changes dramatically when John Wayne Gacy, a notorious serial killer, becomes his neighbor (2024). IMDb 3,2. 112. Happy Face Killer A Canadian-American drama about a serial killer named Keith Jesperson, the so-called Happy Face Killer, who murdered at least 8 women in the US between 1990-1995, repeatedly contacting the authorities and the media through letters and taunting them. (2014). IMDb 5,3. 113. A plena luz: El caso Narvarte A Mexican documentary by Netflix that reveals evidence of corruption in the investigation into the 2015 murder of five people in the Narvarte neighborhood of the Mexican capital. (2022). IMDb 6,5. 114. Dark Land: The Hunt for Wales' Worst Serial Killer A documentary in which a former chief investigator re-examines the hunt for serial killer Peter Moore, who murdered at least four men in 1995 and is now serving a 25-year prison sentence. (2022). 115. Chugyeogja A Korean movie inspired by the case of South Korean serial killer and cannibal - Young-chul Yoo, who killed at least 20 people in 2003 and 2004 - mainly prostitutes (2008). IMDb 7,9. 116. Hunt for the I-5 Killer TV film inspired by American serial killer Randall Woodfield, who between 1979 and 1981 killed up to 18 or more people (2011). IMDb 6,0. 117. Helter Skelter An American television crime thriller that portrays Charles Manson's fate from his birth to the trial. What caused the young people to surround the charismatic leader and in his name commit abominable and brutal murders? (2004). IMDb 6,4. 118. The Riverman A movie about an American serial killer, named Gary Ridgway, who murdered at least 49 women than was captured in 2001. He has escaped for 19 years. (2004). IMDb 6,0. 119. In the Light of the Moon A movie inspired by the case of the often-described US serial killer and necrophil Ed Gein (2000). IMDb 5,6. 120. Texas Killing Fields An American film that is inspired by the investigation of a series of murders that happened in the 1970s in a Texas swamp area called the Killing Fields. (2011). IMDb 5,7. 121. Child 44 A mysterious film starring Tom Hardy on a series of murders committed by the Soviet serial killer, pedophile and cannibal - Andrei Chikatilo (2015). IMDb 6,5. 122. Kemper Based on the true story of Ed Kemper, a serial killer who murdered ten people in Santa Cruz, California, in the late 1960s and early 1970s. (2008). IMDb 3,0. 123. Henry II: Portrait of a Serial Killer The American thriller, which is a free sequel to the 1986 film. The film is dedicated to one of the most controversial serial killers of American history - Henry Lee Lucas. He murdered at least 11 people, but himself confessed to murdering up to 100 people. (1996). IMDb 4,8. 124. Overkill: The Aileen Wuornos Story A British television, biographical, crime film depicting the real case of the American serial killer Aileen Wuornos. The prostitutes who murdered seven men between 1989 and 1990 were sentenced to death (1992). IMDb 5,2. 125. Bathory A co-production historical film drama directed by Juraj Jakubisko, describing the life of a sadistic noblewoman and one of the worst serial murders in history - Countess Elizabeth Bathory. She at the turn of the 16th and 17 century tortured and murdered on her estate an unknown number of young women. (2008). IMDb 5,9. 126. Taxi 121 A Czech movie inspired by the murders of the late taxi drivers in 2014, led by Czech serial killer of three people - David Virgulák (2016). IMDb 3,0. 127. The Stranger Beside Me Canadian crime drama. The story of the American sex serial killer Ted Bundy through the eyes of a woman who had an unusual, eighteen-year-old relationship with him. What is it like to meet a man who is a brutal serial killer? (2003). IMDb 6,1. 128. Secret life - Jeffrey Dahmer An American movie inspired by American serial killer and cannibal 17 men - Jeffrey Dahmer (1993). IMDb 5,8. 129. Raising Jeffrey Dahmer A biographical movie on the subject of growing up and teasing the famous American serial killer of 17 men - Jeffrey Dahmer (2006). IMDb 4,2. 130. Ted Bundy: American Boogeyman An American film, loosely inspired by a true case, starring Chad Michael Murray as the notorious serial killer Ted Bundy. (2021). IMDB 3.8. 131. The Long Island Serial Killer: A Mother's Hunt for Justice An American TV movie that, through the efforts of the mother of one of the missing girls, tries to map the case of the hitherto undetected serial killer nicknamed The Long Island Serial Killer. 2021. IMDB 5.3. 132. Ed Gein: The Butcher of Plainfield A movie inspired by the life of the often-described American serial killer and necrophil Ed Gein (2007). IMDb 3,7. 133. Unabomber: The True Story An American television crime film about the search for the so-called "Umabomber", the serial killer of Theodor Kaczinsky who murdered those people and injured dozens of others in 1978–1995 using homemade bombs. (1996). IMDb 5,9. 134. Scream: The True Story A documentary that explores the story of serial killer Danny Rolling, known as The Gainesville Ripper, who believed he was possessed by a demon and whose crime spree inspired the blockbuster movie Scream. (2022). IMDB 4.3. 135. Hodinu nevíš A Czech film freely inspired crime of the so-called "The Heparin Killer" - Petr Zelenka, who killed at least 7 people (2009). IMDb 6,4. 136. Oklahoma City: A Survivor's Story An American crime drama that depicts the true story of one of the women who worked at the Federal Government building in Oklahoma when attacked by a mass murderer and terrorist Timothy McVeigh. The bombing occurred in 1995. It killed 168 people and hundreds of others were injured. (1998). IMDb 4,8. 137. Crimen - Monsters of Crime A documentary film about the dark history of mankind. Among other things, he describes the cases of Andrei Chikatilo, Charles Manson and others (2008). ČSFD 65% 138. Crime stories - Ramirez An episode of the documentary cycle about well-known criminal cases. In this case about the American serial killer - Richard Ramirez (1998). IMDb 7,6. 139. The Boston Strangler American crime thriller about the case Boston Strangler ”. An American serial killer who strangled up 13 women in Boston in the first half of the 1960s. Was Albert DeSalvo responsible for all the murders? (2006). IMDb 3,2. 140. Freeway Killer A movie based on the real case of the American serial killer, which has murdered at least 21 boys and young men in 1979-1980 - William Bonin (2010). IMDb 5,5. 141. B.T.K. An American horror movie that depicts the true story of an American serial killer named Dennis Rader, who for nearly thirty years scared the small town of Wichita with his brutal murders. What led a man who infamoused himself in history by tying-torture-killings to commit such abominable acts? (2008). IMDb 4,0. 142. Bundy and the Green River Killer An American crime thriller in which a police detective tries to catch the so-called "Green River Killer" by consulting with another serial killer - Ted Bundy. The film was inspired by the real case of Gary Ridgway, who murdered dozens of prostitutes during the 1980s and 1990s. (2019). IMDb 3,7. 143. Drifter: Henry Lee Lucas An American thriller about the case of known serial killers - Henry Lee Lucas and Ottis Toole, captured in 1983 (2009). IMDb 4,1. 144. Boston Strangler: The Untold Story An American film about a thrilling crime story based on a real event that moved America in the 1960s. Is Albert DeSalvo responsible for the whole series of murders of 13 women in Boston? (2008). IMDb 3,8. 145. Gacy house An American mysterious horror on the motive of the American serial killer of 33 young men - John Wayne Gacy (2010). IMDb 3,2. 146. Nightstalker An American horror movie based on the case of the well-known American serial killer Richard Ramirez who brutally murdered at least 14 people between 1984-1985. According to responses, this is a very below average film, which did not take the real case into consideration. (2002). IMDb 3,3. 147. Dahmer vs. Gacy An American movie. According to reviews and comments, it is probably a nice "waste" that "exploits" the names of the killers (2010). IMDb 2,5. ?. Aneta The upcoming documentary about one of the most debated criminal cases in modern Czech history. Twenty-three-year-old Aneta committed suicide with 13 knife wounds (11/2024) ?. The Baton Rouge Serial Killer: Derrick Todd Lee Feature film based on Derrick Todd Lee known as The Baton Rouge Serial Killer (11/2024) Part 1 (1-75) Movies about serial killers - fiction Movies about serial killers - fiction Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Comments

Recenze knihy "Skutečné zločiny po Česku", která ve 12 případech mapuje český zločin a kriminalistiku v uplynulých 100 letech . Autoři: Miloš Vaněček, Radek Galaš. Skutečné zločiny po Česku - M. Veněček, R. Galaš Název: Skutečné zločiny po Česku Autor: Miloš Vaněček, Radek Galaš Nakladatelství: CPress Rok vydání: 2023, 280 stran Recenze: Zatím nenapsána. V knize je popsáno celkem 12, ne zcela profláknutých, případů československé kriminalistiky za posledních 100 let. Miloš Vaněček (policejní rada, policejní historik) a Radek Galaš (ředitel Policejního muzea v Praze) pro vás přichystali mrazivou jízdu světem české kriminalistiky 20. století. Sériové vraždy, útěky z vězení, ale i tragický prípad výbuchu muničního skladu či důlní neštěstí – to vše vás čeká v doprovodu autentických fotografií, dobových dokumentů, přepsaných výslechů i detailních náčrtků z místa činu.. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Přehled nejhorších masových vrahů po roce 2000 napříč celým světem. Díl čtvrtý - masové vraždy v období 2006-2007. Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 4 - období 2006 - 2007 (řazeno chronologicky) Tento článek mapuje nejzávažnější masové vraždy spáchané po roce 2000. Než přistoupíme k samotnému přehledu, považujeme za nutné vymezit, jaká kritéria byla pro zařazení jednotlivých případů zvolena a jaké typy útoků naopak zahrnuty nebyly. Podobné soupisy masových vražd nejsou výjimečné. Často však spojují události pouze na základě počtu obětí, aniž by bylo zřejmé, proč jsou zahrnuty některé případy a jiné nikoli. Výsledkem bývá směšování skutků, které mají společný pouze rozsah následků, nikoli povahu či kontext. Za „nejhorší“ byly pro účely tohoto článku považovány útoky s nejzávažnějšími následky, tedy ty, při nichž zahynulo devět a více osob (bez pachatele). Tato hranice byla stanovena na základě porovnání dostupných případů (i vzhledem k časovým možnostem autora) a představuje metodologickou podmínku zařazení. I při jejím uplatnění bylo identifikováno více než 150 událostí. Snížení hranice na osm obětí by znamenalo rozšíření seznamu minimálně o dalších 50 případů. Naším cílem bylo zachytit všechny události splňující stanovená kritéria, tedy žádný relevantní případ neopomenout. Z tohoto důvodu bylo nutné prověřit přibližně dvojnásobný počet smrtelných incidentů oproti konečnému počtu zařazených událostí. Případy, které byly následně vyřazeny, nesplňovaly buď podmínku minimálně 9 zemřelých obětí, nebo spadaly do kategorií, jež jsme se rozhodli do přehledu nezahrnout (viz níže). Přes snahu o maximální úplnost nelze zcela vyloučit, že zejména v méně medializovaných regionech došlo i k dalším činům splňujícím zvolená kritéria, u nichž se nepodařilo dohledat dostatečně ověřitelné informace. Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Důvodem není pouze jejich vysoký počet, ale především jejich odlišná povaha. Podrobné srovnání by přesahovalo rámec tohoto textu; uvedeme proto pouze základní vymezení. Teroristický čin je primárně nástrojem k dosažení politických, náboženských či ideologických cílů prostřednictvím vyvolání strachu a destabilizace společnosti. Typickým znakem bývá napojení na širší ideologické či organizační struktury, případně přímá či nepřímá logistická či jiná podpora dalších osob. Oproti tomu tzv. „klasická“ masová vražda bývá zpravidla motivována individuálními pohnutkami – osobní záští, pomstou, frustrací, touhou po „slávě“ či jinými osobními motivy. Tyto činy obvykle nebývají koordinovány s dalšími osobami ani neslouží jako nástroj širší strategie. Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady, ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachateli byli manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován. Naopak jsme pro účely srovnání a jako ilustraci toho, jak tenká může být hranice mezi teroristickým činem a „klasickou“ masovou vraždou, zařadili i činy A. Breivika a O. Mateena. Oba útoky byly nepochybně motivovány politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením pachatelů. V případě A. Breivika však primárním cílem nebylo vyvolání strachu jako prostředku nátlaku na stát či společnost, ale spíše demonstrativní čin, kterým chtěl svým názorům zajistit publicitu a prostor ve veřejném diskurzu. U O. Mateena je situace ještě komplikovanější. Přestože při útoku deklaroval jednání ve jménu tzv. Islámského státu, podle dostupných informací jednal samostatně, bez přímých organizačních vazeb, koordinace či podpory ze strany této struktury, a to jak při plánování, tak při samotné realizaci činu. Zařazení těchto případů je proto nutno chápat jako metodologicky hraniční a sloužící především k demonstraci limitů zvolených kritérií. V souhrnu rovněž nejsou popisovány masové vraždy, které byly součástí širší kontinuální kriminální struktury nebo války (tedy zahrnuty nebyly např. masové vraždy v rámci drogových válek, vyřizování rivality gangů, mafií a kartelů, masové vraždy spáchané regulérními armádami, paramilitárními skupinami, ani dlouhodobými kriminálními strukturami). Rozhodujícím kritériem je izolovanost činu, nikoli však počet pachatelů, tedy výčet obsahuje i masové vraždy spáchané malou skupinou pachatelů – typicky dvojicí. Každý případ byl zpracován stručně podle základního rámce: Co se stalo? Kdy a kde? Jak byl čin proveden? Proč k němu došlo? Zvláštní pozornost byla věnována odlišení příčin, motivů a bezprostředních spouštěčů. Toto rozlišení je však často problematické. Řada pachatelů spáchá po činu sebevraždu, čímž znemožní hlubší porozumění jejich jednání. I v případech, kdy pachatel přežije, mohou být jeho výpovědi neúplné, účelové či psychologicky zkreslené. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na smrtícím jednání. Snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny, motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora. Míru jeho přesnosti musí posoudit čtenář. Napříč analyzovanými případy se opakovaně objevuje jediný univerzální moment: bezprostřední otázka „Proč?“. Jednoznačná odpověď však často neexistuje. Masová vražda je téměř vždy výsledkem souhry více faktorů – osobních, sociálních i situačních. Přesto lze konstatovat, že bez ohledu na deklarovaný motiv zůstává takový čin krajně bezohledným a odporně sobeckým aktem, jehož následky dalece přesahují samotného pachatele. 30. Bai Ningyang – Čína – 8. 5. 2006 - oběti: 12 + 5 (nar. 1986) Prvním zločinem, na který se v tomto čtvrtém díle seriálu o nejhorších masových vraždách po roce 2000 budeme věnovat, je žhářská masová vražda, kterou měl na svědomí teprve devatenáctiletý muž jménem Bai Ningyang. Ten vstoupil v pondělí 8. května 2006 v 9 hodin ráno do mateřské školy v jedné vesničce poblíž města Gongyi v čínské provincii Henan. Tam se vydal do třídy, kde učila žena, které podle místních nadbíhal a dvořil se jí, přičemž ona jeho návrhy odmítala. Ve třídě v tu chvíli bylo, mimo zmíněné ženy, 21 dětí (věk kolem 5 let). Ningyang přítomné nejprve ohrožoval nožem a nařídil, aby se všichni přesunuli do zadní části místnosti. Poté zamknul a vzal přinesené lahve s benzínem a rozlil jej po místnosti. Nakonec řekl jednomu dítěti, jehož rodinu znal, aby odešlo, načež benzín zapálil a sám utekl. Požár měl za následek 2 usmrcené děti na místě, v nemocnici však bohužel na následky popálenin zemřelo dalších 10 z nich. K tomu všemu 4 další děti utrpěly zranění a popálena byla i učitelka, o kterou vrah usiloval. Po pachateli bylo ihned vyhlášeno rozsáhlé pátrání, do kterého bylo nasazeno několik stovek policistů, a vrah byl nalezen jen den po útoku v jedné z jeskyní v nedalekých horách. Následně byl odsouzen k trestu smrti, který byl brzy vykonán. Co se týká útočníka, šlo údajně o introvertního, nezaměstnaného muže. Přístup do školky byl snadný, neboť mateřská škola byla provozována nelegálně, navíc přes ni běžně chodili dělníci do sousedící továrny. Můžeme jen odhadovat, že za hlavní příčinu této masové vraždy lze označit odmítnutí učitelkou, které se Ningyang neúspěšně dvořil a jako motiv pak připadá v úvahu msta. Bez zajímavosti však není ani konflikt, který měl Ningyang jen 2 dny před osudným dnem, který ukazuje na výraznou nevyrovnanost a možná hlubší psychické problémy útočníka. Toho dne měl totiž zcela banální hádku s mužem, který jej káral za to, že jde po čerstvě vydlážděné cestě. Devatenáctiletý mladík se došel ozbrojit a později toho dne onoho muže se dvěma noži v ruce pronásledoval po vesnici. Když se ho následně vydal jeho otec odzbrojit a potrestat, vzal jako rukojmí 5leté dítě. Ač se incident obešel bez jakýchkoli obětí, lze z něj zřejmě usuzovat na možné psychické problémy pachatele. 31. Qui Xinghua – Čína – 15. 7. 2006 - oběti: 11 + 2 (1959 – 28. 12. 2006) Qui Xinghua, sedmačtiřicetiletý čínský farmář, během července roku 2006 připravil o život v čínské provincii Shaanxi 11 osob a další 2 zranil. Pachatel nejprve v taoistickém chrámu poblíž města Qiu ubil sekerou 10 spících lidí, když obětmi se stala jedna žena, čtyři poutníci a 5 duchovních. Vrah údajně po usmrcení obětí dokonce vydloubl jednomu z duchovních oči a vyňal některé jeho vnitřní orgány. Nakonec chrám zapálil a utekl. Na útěku pak o čtrnáct dní později napadl ještě rodinu jednoho farmáře. Bohužel i toto napadení si vyžádalo jednu usmrcenou oběť – dceru farmáře. Její rodiče vyvázli se zraněními. Než se pachatele podařilo dopadnout, byl na útěku déle než měsíc. Během této doby se schovával v místních horách, které dobře znal. Muž byl nakonec odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán ještě v prosinci téhož roku. Qui dříve neměl žádný podstatnější konflikt se zákonem a v jeho osobní anamnéze nebyly zaznamenány ani žádné potíže s duševním zdravím. Nicméně v jeho chování bylo možné spatřovat zvýšenou agresivitu. Navíc se vyznačoval až chorobnou žárlivostí, kdy se domníval, že dvě jeho dcery má manželka s cizím mužem. Právě tyto domněnky měla vyvrátit dvojí návštěva chrámu, kde se masová vražda odehrála, které proběhly v měsíci předcházejícím útoku. Tyto návštěvy chrámu však situaci spíše zhoršily a při jedné z nich se měl údajně Qui pohádat se správcem chrámu. Podle svých slov žárlil právě na něj a podezíral jej z toho, že jeho ženu „zneuctil“. Tento muž se tak proto stal jeho úhlavním nepřítelem. Tento fakt pak Podle čínské policie se pak Qui v rozčílení rozhodl zavraždit všechny obyvatele chrámu, načež chtěl celé místo zničit. Údajně také zprvu plánoval, že následně zavraždí i manželku, ale to si pak kvůli svému synovi, kterého měl na rozdíl od dcer, které považoval za nevlastní, rád, a proto od tohoto záměru upustil. U soudu pak Qui prohlásil: „Omlouvám se všem obětem a jejich příbuzným. Já toho opravdu lituji a doufám, že společnost za to nebude vinit moji rodinu“. Před výkonem trestu stihnul ve vězení sepsat vyjádření, ve kterém své činy vysvětloval, nicméně toto vyjádření nebylo publikováno. Zdá se, že v tomto případě, ostatně jako i v mnoha dalších v rámci tohoto seriálu, byla motivem činu msta. Za příčinu pak lze zřejmě označit nenávist vůči správci chrámu, kde k masové vraždě došlo, způsobenou chorobnou žárlivostí. Spouštěčem mohla být jedna z předchozích návštěv chrámu, kdy došlo mezi muži k hádce. 32. Wang Changyi – Čína – 1. 8. 2006 - oběti: 11 + 1 O této masové vraždě bylo zjištěno pouze to, že se stala 1. srpna 2006 v čínském městě Menzi v provincii Yunnan a pachatel nesl jméno Wang Changyi. Ten toho dne zavraždil 11 osob a jednu vážně zranil, přičemž minimálně část obětí tvořili příbuzní pachatele. Nic dalšího se ohledně této mnohonásobné vraždy nepodařilo zjistit, proto nejsou činěny žádné závěry o jejím možném motivu či příčinách. 33. Shi Yuejun – Čína – 24. – 29. 9. 2006 - oběti: 12 + 5 (5. 3. 1971 – 20. 12. 2006) Další čínský případ, ve kterém lze pachatel označit za tzv. záchvatového vraha. Řeč je o sedmatřicetiletém řezníkovi jménem Shi Yuejun z provincie Jilin v Číně. Ten během 5 dnů v září roku 2006 zavraždil nožem celkem 12 osob a 5 dalších zranil (někde 13+4). Vše se odehrálo tak, že Shi nejprve v neděli 24. září ve dvou nedalekých městech v okrese Tonghua usmrtil sedm osob a čtyři vážně zranil. Téměř ve všech případech šlo o jemu známé osoby, se kterými měl v minulosti konflikt nebo o jejich příbuzné. Poté se ukrýval v okolí města Liunan a ve snaze vyhnout se dopadení zavraždil v průběhu několika následujících dní dalších 5 osob a jednu zranil. Nakonec byl po pátrání, do kterého bylo podle zpráv zapojeno přes 14 000 lidí, včetně 2000 policistů, dopaden v kukuřičném poli necelý týden po prvotním útoku. U následného soudu byl nad ním vyřknut ortel smrti. Poprava byla vykonána 20. prosince téhož roku. Shi byl manželkou popisován jako introvert, který příliš nekomunikoval se svým okolím, a který měl až chorobné sklony k tomu, dlouze přemýšlet nad konflikty s ostatními lidmi. Policie neposkytnula žádné bližší informace, ani nekomentovala konkrétní motiv, ale podle místních obyvatel šlo v mužově historii vysledovat problémy s psychickým zdravím. Sám Shi prý popisoval svůj motiv jako „pomstu společnosti, která ho ponižovala a kvůli které trpěl “. Motiv tedy je v případě tohoto pachatele zřejmě kombinovaný. V případě prvotního záchvatu se zdá, že byl hnán touhou po pomstě, kde příčiny lze hledat asi především v psychice pachatele. Motivem u zbylých 5 vražd byla zřejmě snaha zbavit se nepohodlných osob ve snaze uniknout dopadení. 34. Liu Weixiong – Čína – 4. 2. 2007 - oběti: 17 + 6 Třicetiletý muž jménem Liu Weixiong je odpovědný za úmyslné založení požáru, který si 4. února roku 2007 vyžádal život 17 osob a 6 dalších zranil. Událost se odehrála v čínském městě Taizhou v provincii Zhejiang. Objektem žhářského útoku byl dvoupodlažní dům, v jehož prvním patře byly umístěny obchody a druhé patro bylo využíváno jako ubytovna pro pracovníky. Pachatel se k činu přiznal a nakonec byl odsouzen k trestu smrti. Motivem popisovaného činu údajně měla být opět msta. Příčiny tohoto jednání, ani nic bližšího o osobě pachatele či spáchaném zločinu se nepodařilo dohledat. 35. Seung-Hui Cho – USA – 16. 4. 2007 - oběti: 32 + 23 (18. 1. 1984 – 16. 4. 2007) Seung-Hui Cho, třiadvacetiletý, původem jihokorejský, vysokoškolský student vstoupil dne 16. 4. 2007 do budovy Polytechnického institutu státní univerzity v Blacksburgu ve státě Virginie a zde zastřelil 32 osob (studentů a vyučujících) a dalších 17 osob postřelil. K tomu dalších 6 osob se zranilo při skoku z okna ve snaze uniknout šílenému střelci. Jde tak až doposud (3/2023) o nejhorší školní masakr v historii USA. Na konci masakru Seung-Hui Cho obrátil zbraň proti sobě a spáchal sebevraždu. Útočník byl vyzbrojen dvěma pistolemi typu Glock 19 a Walther P22 – zbraně byly obstarány legální cestou. Motivem činu byla pravděpodobně msta společnosti, když pachatel ve svých zápiscích kritizoval „zhýralost“, „děti zbohatlíků“, apod. Hlavní příčinu této masové střelby je zřejmě třeba hledat ve vnitřních faktorech na straně pachatele. Ten totiž trpěl dlouhodobě psychickými problémy, když se již od mala podroboval různým vyšetřením, léčbám a terapiím. Taktéž učitelé i spolužáci považovali jeho chování za abnormální - minimálně podivínské, spíše však přímo znepokojující až nebezpečné. Přesná diagnóza z psychiatrického hlediska zůstala nejasná, respektive žádná z diagnóz nebyla „obecně“ přijata – i když zdroje často se často shodují v tom, že pachatel trpěl sociální fobii a vadou řeči tzv. selektivním mutismem. Z rozboru jeho zápisků a nahrávek pak vyplynula i určitá inspirace a fascinace jinou školní masovou střelbou tzv. „Columbine massacre“. Za zmínku stojí jistě i to, že již v roce 2005 byl Cho obviněn z obtěžování dvou studentek a v návaznosti na posouzení jeho psychického stavu mu soud nařídil ambulantní psychiatrickou léčbu. 36. Danilo Guades – Filipíny – 2. 6. 2007 - oběti: 10 + 17 (nar. 1968) PŘEDCHOZÍ DÍL Tato vražedná vlna se odehrála v noci dne 2. června 2007 ve filipínském městě Calbayog City. Zde devětatřicetiletý Danilo Guades zavraždil pomocí dlouhého filipínského nože „bolo“, který je podobný mačetě a pomocí palcátu 10 lidí. Dalších 17 obětí pak bylo zraněno. Vše začalo tak, že pachatel nejprve vstoupil do bytu své sestřenice a tam napadl ji, jejího manžela a jejich potomky. Poté vstoupil postupně ještě do tří dalších domů, kde napadl jak dospělé členy rodin, tak i přítomné děti. Nakonec při pronásledování napadl ještě několik dalších lidí na ulici, než se, kvůli strachu z následného postupu policie, vzdal jednomu z vesničanů. Na policejní stanici pak muž odpovědný za masakr zprvu vše popřel a přiznal se jen k staré vraždě svého bratra. Později několikrát změnil svou výpověď, až skončil u verze, že vraždil, aby umocnil sílu svého amuletu. Pachatel byl během hodinu trvající vražedné vln y pod vlivem alkoholu. Jeho pozdější osud se z dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. V pozadí osoby vraha stojí za zmínku určitě to, že ve svém mládí (někdy v osmdesátých letech) ubodal svého bratra, za což si odseděl 7 let ve vězení. Poté si založil rodinu, nicméně ve vesnici, kde se svojí manželkou a dvěma dětmi žil, byl považován za psychicky labilního potížistu a rovněž silného alkoholika. Vhodné je zmínit i to, že půl roku před vražedným záchvatem tomuto pachateli zemřela manželka. Jako možná příčina, respektive spouštěč, je někde uváděna hádka se členy jedné z napadených rodin. Pachatel však později na policii tvrdil, že vraždil ze spirituálních příčin – kvůli posílení své moci v rámci tzv. „černé magie“. Na zběsilém chování Guadese se tak mohlo podílet hned několik faktorů. Vliv mohly mít jak pachatelovy psychické problémy, tak smrt manželky půl roku před událostí, stejně tak jako předcházející hádka s některými z obětí. Svůj podíl na masakru zřejmě sehrálo i požití alkoholu. 37. Nikola Radosavljevic – Srbsko – 27. 7. 2007 - oběti: 9 + 2 (nar. 1968) PŘEDCHOZÍ DÍL Poslední vražednou událostí zařazenou do čtvrtého dílu seriálu věnujícímu se nejhorším masovým vraždám po roce 2000, je vražedný záchvat, který se odehrál v srbské vesnici Jabukovac v pátek 27. července 2007, a který je označován za nejhorší masakr v srbské mírové historii. Toho dne osmatřicetiletý místní muž jménem Nikola Radosavljevič zastřelil 9 náhodných osob (5 mužů, 4 ženy) ve věkovém rozmezí 15 – 58 let. K tomu navíc 2 další osoby postřelil. Vše se odehrálo tak, že Radosavljevič nejprve u oběda absolvoval hádku se svojí manželkou, kterou ukončil úderem do manželčina obličeje. Poté vzal loveckou pušku a vyrazil na ulici. Tam pak střílel buď po procházejících lidech, ale neváhal ani vniknout do nezamčených domů, kde střílel po jejich obyvatelích. Podezřelý byl nakonec dopaden o několik hodin později na místním hřbitově. Zranění, která u něj byla při zatčení shledána, a které jej neohrožovala na životě, si údajně způsobil ve snaze spáchat sebevraždu. Podle zdrojů se muž do své rodné vesnice vrátil nedlouho před incidentem, když předtím pracoval v Rakousku. V zahraničí se prý živil po většinu svého dospělého života. Místní vypovídali, že Radosavljevič měl problémy se sebekontrolou, občas propadával záchvatům vzteku a byl známý svým agresivním chováním. Po jednom z takových incidentů, který se odehrál v roce předcházejícím útoku, kdy byl nakonec zpacifikován řidičem autobusu, byl dokonce na krátkou dobu hospitalizován na psychiatrii. Tam mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie, doprovázená bludy. Nicméně potom, co se za něj zaručila jeho manželka a bratr, kteří slíbili, že Radosavljevič bude v léčení ambulantně pokračovat, byl brzy propuštěn. Právě kvůli tomu postupu později zaznívaly ohlasy, které kritizovaly lékaře ze zmíněné psychiatrické léčebny, neboť incident nenahlásil příslušným úřadům, což by možná vedlo k odebrání legálně držené zbraně. U pachatele nakonec byla znalci v oboru psychiatrie skutečně shledána paranoidní schizofrenií, kvůli čemuž byl shledán nepříčetným a byl umístěn do speciálního nemocničního zařízení v Bělehradu. Později Radosavljevič svoji vinu uznal a vypověděl, že vraždil kvůli nespravedlnostem, které ho trápily. V tomto případě se tedy zdá být jasné, že hlavní příčinou vražedné vlny bylo především duševní onemocnění pachatele. Spouštěčem mohla být ostrá hádka s manželkou, která bezprostředně předcházela rozpoutání střelby. DALŠÍ MASOVÍ VRAZI Copyright © 2009 - 2023 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Detailní článek o možná méně známém českém sériovém vrahovi a recidivistovi z 80. let 20. století- Miroslavu Stehlíkovi. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Miroslav Stehlík 7. 10. 2009 (aktualizace 25. 11. 2021) Miroslav Stehlík - československý sériový vrah, který usmrtil 2 ženy, jednu se zavraždit pokusil a napadl či znásilnil několik dalších. Šlo o výrazně psychopaticku osobnost s citovou oploštělostí, bez morálního a citového cítění se značným sklonem k agresivitě. Kromě toho znalci zjistili známky sadismu, pronikající do oblasti sexuality, včetně nepřátelských postojů k ženám. Jeho resocializace byla podle posudků zcela vyloučena. Stehlík nejen v průběhu vyšetřování, ale i v dalším trestním řízení neprojevil žádné známky lítosti či soucitu s obětmi. Narozen: 14. 6. 1956 Zemřel:25. 2. 1986 Stát: ČR Počet obětí: 2 Unikala: méně než 1 rok Vražedná aktivita: 1983 Přezdívka:„Stehno“ Tento článek se bude věnovat tuzemskému sériovému vrahovi , který, ač usmrtil „jen“ dvě osoby, lze kvůli své osobnosti a dalším okolnostem případu jistě považovat za velmi extrémního pachatele . Případ budí pozornost už jen tím, že krom několika žen, které naštěstí jeho napadení přežily, není snad nic pozitivního a kladného, co by na tomto případu šlo vyzdvihnout. Výrazně negativní bylo už samotné rodinné prostředí , ve kterém tento enormně agresivní jedinec vyrůstal, a které bylo pro zrod jeho defektní osobnosti jako stvořené. Alkohol, chudoba, podprůměrná inteligence, násilnický otec, kriminální chování obou rodičů, rozvod, časté stěhování i dočasný pobyt v dětském domově … Není divu, že z tohoto rodinného prostředí vzešel nejen muž, o kterém bude v tomto článku řeč, ale stejně tak se na kriminální dráhu vydali i další jeho sourozenci vyrůstající v takto neutěšených poměrech. Neobvyklý je v tomto případě i věk, ve kterém popisovaný pachatel začal páchat závažné zločiny a rovněž to, že od svých 18ti let, kdy poprvé nastoupil do věznice, si užil svobody pouhý necelý měsíc . Během něho pak útočil na ženy s nebývalou frekvencí , kdy nebýt jeho dopadení, jistě by obětí bylo mnohem více. Když k tomu navíc připočteme selhání státní instituce , které mělo za následek nejen smrt jedné z obětí, ale dokonce i oddálilo dopadení pachatele, který mezitím stihnul zaútočit na další oběti, je obraz zmaru a temna téměř „dokonalý“. Jestli vás úvod dostatečně neodradil, vydejme se tedy společně po stopách jednoho z nejagresivnějších českých sériových vrahů , jehož jméno zní Miroslav Stehlík . Miroslav Stehlík Dětství a první problémy se zákonem Miroslav Stehlík se narodil 14. června 1956 rodičům s kriminální minulostí. Otec byl alkoholik a v roce 1960 byl odsouzen k odnětí svobody za opakované pohlavní zneužití . Matka, Helena Stehlíková , byla údajně po většinu života v domácnosti a pouze epizodně pracovala jako uklízečka. Jak později uváděla, rodina žila ve špatných finančních poměrech, několikrát se byla nucena stěhovat v rámci Prahy a manžel děti i ji často bil. Po jeho uvěznění se rodině po materiální stránce vedlo ještě hůře a všechny děti na čas skončili v dětském domově. V roce 1962 se paní Stehlíková s bývalým manželem rozvedla a v roce 1963 si vzala jiného muže. Poté se již rodině mělo vést o něco lépe, ale i tak se problémy dětí stupňovaly. Manželům Stehlíkovým se narodilo celkem 7 dětí , ale 2 zemřely brzy po porodu a tak zbylo 5 bratrů . Všichni kromě Miroslava Stehlíka navštěvovali zvláštní školu a měli problémy se zákonem. Jeden z bratří byl několikrát trestán za majetkovou trestnou činnost. Nejmladší z bratrů, Pavel Stehlík , pak dokonce spáchal 11. 4. 1981 ve věku 24 let vraždu , když pětadvaceti bodnými, sečnými a řeznými ranami usmrtil svoji 59 letou sousedku . Motiv této vraždy byl pravděpodobně kombinovaný, kdy z části byl útok způsoben sexuální pohnutkou a nesl znaky sexuální deviace – sadismu a z části byl přítomný zlobný afekt, kdy dotyčná sousedka připomínala pachateli jeho vlastní tchýni, kterou nenáviděl a obviňoval za svých rodinných problémů. Za tuto vraždu byl Stehlík nejmladší odsouzen k patnácti letům odnětí svobody s následnou sexuologickou léčbou. Definitivně propuštěn byl v roce 1993 . Od té doby údajně žije se změněným jménem na venkově. Samotný Miroslav Stehlík byl údajně ze všech sourozenců nejchytřejší (později mu bylo naměřeno IQ 96 ), avšak odmala byl nezvladatelný . Již od čtvrté třídy nosil domů dvojku z chování. Jeho kriminální kariéra závažnějších trestných činů začala už v jeho 15ti letech . V tomto věku se dopustil pokusu o znásilnění mladé ženy, kterou spatřil spoře oděnou v prádelně jednoho z pražských domů. Mladý Stehlík za ní vniknul, chytil jí pod krkem a osahával. Žena ale útočníka obelstila pozváním do bytu a na chodbě si přivolala pomoc. Nezletilý Miroslav byl za to Městským soudem v Praze odsouzen na dva roky odnětí svobody s podmíněným odkladem na tři roky . Ještě ve zkušební době se dopustil řady dalších trestných činů . Celkem ve 34 případech provedl vloupání do bytů, ubytoven a automobilů . Ve dvou bytech dokonce pustil plynové hořáky a v jednom bytě se pokusil založit požár . Jen zcela náhodou nedošlo k výbuchům, případně požárům. Chtěl se tak lidem pomstít za to, že v bytech nebylo nic, co by mohl ukradnout. V únoru roku 1973 navíc napadl ve sklepě 27 letou ženu a pod pohrůžkou smrti se jí pokusil znásilnit. Pro tyto skutky mu soud uložil v 18 letech souhrnný trest odnětí svobody na 7 let plus následnou ústavní sexuologickou léčbu . Soudní znalci totiž zjistili, že Stehlík trpí sexuální deviací , konkrétně - exhibicionismem , sexuální agresivitou a sadismem . Proto doporučili ústavní léčbu, která měla následovat po vykonání trestu. Miroslav Stehlík byl od počátku problematický vězeň , vězeňský režim nerespektoval, a proto byl přeřazován do přísnějších věznic až se "propracoval" do Valdic, kde se svým chováním patřil mezi tamní elitu, což je u tak mladého muže, navíc prvotrestance, rarita. Za zmínku rovněž stojí, že se "neposlušný" vězeň údajně už v průběhu vazby snažil probourat do vedlejších cel, kde byly umístěny ženy. Podle některých svědectví měl v průběhu trestu rovněž znásilňovat některé ze spoluvězňů a jiné fyzicky napadat. Z vězení byl propuštěn po vykonání celého trestu, konkrétně roku 1982. To však neznamenalo návrat na svoboudu, ale Stehlík byl nucen ještě nastoupit ústavní sexuologickou léčbu v pražských Bohnicích . Vraždy Svoji první vraždu spáchal Miroslav Stehlík ještě za doby ústavního léčení ! 10. 8. 1983 kolem poledne ohlásila 21 letá dívka nález těla mrtvé ženy ve vysočanském parku před tehdejším Okresním ústavem národního zdraví (OÚNZ). Mladá zahradnice si chtěla odskočit, a jak hledal odlehlejší místo, kde by malou potřebu vykonala, narazila na mrtvolu. Tělo 30leté ženy bylo zataženo do hustého křovinatého porostu, asi 15 m od cesty, vedoucí parkem. Mrtvola byla zcela vysvlečená a ležela na zádech s vystaveným genitálem, tedy v typické poloze pro sexuální vraždu . Nechme zaznít záznam ohledávajícího lékaře MUDr. Karla Vomáčky : „Horní končetiny jsou přitaženy ke stranám těla, dolní končetiny jsou maximálně roztaženy, v kolenou ohnuty asi v úhlu 110 stupňů. Tělo je zcela obnažené, bez bot a punčoch. Ze svlečených šatů, které jsou omotány kolem krku, je proveden silný uzel, zatažený s velkou silou vpřed na krku, v místě ohryzku. Spodní kalhotky jsou odhozeny asi 1 metr od těla vlevo, kde se nacházejí lehké kožené střevíčky. Na temeni hlavy je hlubší tržnězhmožděná ranka, velikosti 20x2 mm, pokrytá zaschlou krví a velkým množstvím nakladených vajíček od much. Rovněž vajíčka a množství larev v různém stupni vývoje nacházíme v očích, nose a na sliznicích. Z pochvy vytéká zakalený sekret. Příčinou smrti je udušení z uškrcení, podle polohy těla lze usuzovat na vraždu z vilnosti, spáchanou asi před 3 dny. “ Pitva později potvrdila, že příčinou smrti bylo udušení z uškrcení . V krvi oběti bylo zjištěno 1,7 promile , v pochvě nebyla zjištěna přítomnost spermií. Žena byla následně identifikována jako třicetiletá Zdena H. . Šlo o pracovnici podniku zahraničního obchodu a taktéž pohlednou zpěvačku, která působila v několika kapelách. Poslední svědci ji spatřili 7. 8. 1983 v půl třetí ráno, kdy odcházela bez doprovodu z vinárny Slovanka , kde toho večera vystupovala... Stehlík po svém dopadení sdělil, že té noci seděl po požití pervitinu ve vysočanském parku, vyzbrojený svým nožem (ten nosil stále u sebe), když v tu chvíli uviděl kolem kráčet pohlednou ženu v šatech. Pachatel ji pod pohrůžkou zabití nožem odvlékl hlouběji do parku, když však žena začala křičela, začal jí rdousit …..následně již bezvládné oběti uvázal kolem krku smyčku z jejich šatů a utáhnul. Poté nad mrtvou masturboval. Dýku přitom zasouval umírající oběti do přirození. Nakonec zavražděné ukradnul peněženku a z místa činu odešel. Fotografie z místa činu Ihned po první vraždě se Miroslav Stehlík ocitl na seznamu možných vytipovaných pachatelů . Kriminalisté ho však z podezřelých vyloučili, neboť v době spáchání vraždy neměl vycházku a personál léčebny si útěku „nevšiml“ a poskytl mu tak „nezvratné“ alibi . „Vycházky jsem dostával vždy od pátku do neděle, první přišla na Velikonoce. Prvních sedm měsíců pobytu v Bohnicích, tedy od března do října 1982, mě museli rodiče vždy vyzvednout a podepsat reverz…..Pak jsme jeli na chalupu, v neděli jsem se z nádraží vracel do léčebny sám, musel sem to stihnout do osmi večer. V této době jsem se žádné trestné činnosti nedopouštěl.“ , tak zní popis úvodních měsíců v léčebně z úst Stehlíka. Pak pokračuje: „Měl jsem taky vycházky načerno, to už jsem byl na pavilonu číslo 31, kde mě ošetřovatelé, s výjimkou Kaliny, pouštěli večer, po odchodu lékařů, ven…..Při těchto černých vycházkách jsem již občas něco udělal.“ Ano, takové poměry byly v té době v Bohnicích a bohužel na to doplatilo několik žen. Navíc „díky“ falešnému alibi to velice ztížilo práci kriminalistům, kteří mohli pachatele dopadnout dříve. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, černé vycházky z bohnické léčebny neodnesla pouze zavražděná Zdena H. . Poškozených bylo více. Vraťme se tedy na časové ose zpět k noci, kdy pohledná třicetiletá žena přišla o život. Asi dvě hodiny předtím než na ni Stehlík zaútočil, procházela Husovými sady dvacetiletá slečna Eva . Znenadání k ní přiběhl muž, přiložil jí nůž k boku a se slovy: „Jestli budeš křičet, tak tě propíchnu!“ , se ji snažil dostat na vhodnější místo. Dívka se však nedala, snažila se vymlouvat, až došlo k potyčce, kdy ji násilník začal fackovat a rdousit. V tu dobu šel naštěstí cestou kolemjdoucí a ženě se opět podařilo vykřiknout. Chodec vytáhl na útočníka vlastní nůž a po chvíli „vyjednávání“ Stehlík místo napadení opustil . Za sebou nechal mladou dívku v naprostém šoku. "Úspěšnější" byl však již následující noci (ano, Stehlík zaútočil v noci ze 6. na 7. 8 na dvě ženy, z nichž jednu zavraždil a hned následující noci útočil znovu! ). Napadení se odehrálo na autobusové zastávce ve Vršovicích . Jak již bylo zakódováno ve Stehlíkově modu operandi , přistoupil k dvaadvacetileté dívce , chytl ji kolem ramen a s nožem v ruce jí poručil :„Budeš zticha a uděláš, co ti řeknu!“ . Poté vyděšenou dívku odvedl k neosvětlenému křoví poblíž, kde ji s nožem pod krkem osahával v rozkroku a pak ji donutil ho orálně uspokojit. Ač Miroslav Stehlík požádal o propuštění a změny léčby na ambulantní již v březnu 1983, vyhověno mu bylo až v srpnu. Brány léčebny opustil konkrétně dne 18. 8. 1983 . Hned následujícího dne opět zabíjel . Své druhé vraždy se Stehlík dopustil necelých 13 hodin po svém propuštění z léčení! K napadení došlo ve vchodě jednoho z vršovických domů v ulici Na louži . Vzrušený pachatel, vyzbrojený nožem a kusem prádelní šňůry, doběhl mladou ženu v mezipatře mezi druhým a třetím poschodím. „Řekl jsem jí, ať se se mnou líbá, ona mi odpověděla, ať neblbnu, že za ní jde její manžel. Předpokládal sem, že se jenom vymlouvá, postavil sem se na odpočívadle tak, aby mi nemohla zdrhnout….Roztrhl jsem na ní šaty. Začala křičet, rdousil sem jí levou rukou, ona ucukla. Jak jsme padali, vrazil se jí nůž pod levé prso. Pak jsem ji bodl ještě dvakrát. To jsem udělal proto, že mě rozčílilo, jak chrčí.“ (soudní znalci poté vyloučili, že by mohlo k ráně dojít náhodným pádem na ostří). Poté ženu vysvlékl z kalhotek, osahával, kousal do prsou .... Pak omotal připravenou prádelní šňůru kolem jejího krku a uzlem utáhl. V průběhu celého vražedného aktu Stehlík onanoval. Při odchodu z místa činu, jak bylo jeho zvykem, oběti ještě odcizil peněženku . Zubožené tělo mladé ženy bylo nalezeno hned ráno jedním z obyvatelů domu. Bylo v poloze typické pro sexuální vraždy , tedy obnažené s výrazně roztaženýma nohama. Stehlíkova oběť byla nalezena částečně vysvlečená s kalhotkami staženými u pravého kotníku a kolem krku měla utažené škrtidlo opatřené několika uzly, tedy podobnost s první vraždou bila do očí. Odlišné byly jen čtyři bodnořezné rány pod levým prsem poškozené. Soudní znalci poté potvrdili, že příčinou smrti byla tamponáda srdce a krvácení do levého hrudního vaku , způsobené právě oněmi bodnými ranami. Známky rdoušení a škrcení vznikly předsmrtně. Obětí se stala osmadvacetiletá Blanka N. , rozvedená matka tří malých dětí. Fotografie z místa činu - vražda Blanky N. 29. srpna 1983 , tedy 10 dní po druhé vraždě, se odehrál další útok , který však naštěstí napadená žena přežila, ač skončila s mnohačetnými zhmožděninami a těžkým otřesem mozku na několik dní v nemocnici. K útoku došlo kolem sedmé hodiny večerní v Limuszké ulici v prostorách jednoho z činžáků. Obětí se stala 27letá Miroslava H. , která později vypověděla: " Násilím vynucený pohlavní styk muž náhle přerušil a začal mne rdousit .", pak pokračovala: „Byla jsem k němu otočená zády, on mě neustále ohmatával rukou po krku. Šátral mi po něm prsty..Až mi to připadalo, že si hledá vhodné místo, kde má zmáčknout….Ty jeho doteky mě stále víc děsily. Zeptala jsem se ho, proč to dělá, proč je takový, když mu jde jen o To. On mi okamžitě odpověděl, že mu jenom To nestačí“ . Sám pachatel po zatčení k tomuto útoku uvedl: „Bylo mi jedno jestli ji zabiju, vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Rdoušení nebo škrcení těch holek mi dělalo dobře. Navíc nemohly křičet o pomoc, to mělo taky svou váhu. Když jsem ale teď viděl, že mi teče po rukou její krev, přestalo mě to bavit. Raději jsem zmizel pryč.“ Ano, jak již bylo řečeno, poškozená žena utrpěla četná zranění, kdy bylo jen souhrou šťastných náhod, že znásilnění vůbec přežila – způsob, jakým se agresor na své oběti vyžíval, nasvědčoval sadistické deviaci . Hrůznost napadení asi nejlépe dokresluje výpověď jedné ze svědkyň (sousedky): „Doslova lezla po zábradlí a křičela Pomoz mi, maminko! Mezi tím silně naříkala. Já jsem v prvním okamžiku nemohla Mirku ani poznat, pravou stranu hlavy měla silně nateklou a promodralou, oko měla zalité, z očního víčka jí tekla silně krev. Byla bosá, punčochy jí visely na chodidlech, minisukni i tričko měla černé od špíny a červené od krve. “ Přestože mladá žena útočníka dokázala velmi podrobně a přesně popsat - uvedla, že se jedná o špinavého blonďáka se středně dlouhými vlasy, ve věku kolem dvaceti let, výšky asi 170 centimetrů- k jeho zatčení to ještě nevedlo. Hned za dva dny se Stehlík pokusil znásilnit další ženu . V dopoledních hodinách si počkal u schránek na mladou pošťačku, které ho na ulici zaujala. Uchopil ji za ruku a snažil se ji zatáhnout do sklepa : „Ale moc křičela, radši jsem z baráku odešel.“ , vysvětlil po svém dopadení pachatel. Toho dne měl štěstí, neboť napadenou ženu ještě jednou potkal, ta na něj upozornila své známé a ti se ho vydali zadržet, nicméně Stehlík jim uprchnul. Klíčový okamžik ve vyšetřování nastal až následujícího dne, tedy 1. září 1983 . V tento den nahlásila osmadvacetiletá Eva Č. znásilnění na Obvodní správě SNB . Vypověděla, že k napadení došlo předešlé noci v pražských Strašnicích a útočník ji ohrožoval kuchyňským nožem. Pod pohrůžkou smrti ji zavlekl do sklepa nejbližšího domu, tam ji vysvlékl a zaváděl prsty do genitálu i konečníku, taktéž ji kousal do prsou. Když ho žena upozornila, že ji to bolí, pachatel ji oznámil, že tak to má rád. Poté beze slova odešel. Souvislost mezi případy byla zřetelná. U dalšího výslechu si napadená Eva Č. uvědomila, že jí násilník někoho připomíná. Vzpomněla si totiž na fotografii její sestry pořízenou na základní škole a tvrdila, že útočník se podobá spolužákovi její sestry. Dotyčným byl právě Miroslav Stehlík. Vyšetřovací skupina ihned vyrazila a pachatele se jí ještě ten den podařilo dopadnout a zadržet. Miroslav Stehlík nic nezapíral, k znásilnění Evy Č. se přiznal a dokonce k velkému překvapení vyšetřovatelů uvedl, že v dřívější době napadl i jiné ženy a dvě z nich dokonce zavraždil . Postupně při vyšetřování přiznal sedmnáct sexuálně motivovaných napadení a dvě vloupání do bytů . Většina napadených také později Stehlíka co by pachatele bezpečně identifikovala. Stehlík se též přiznal, že nejméně 5 dokonaných sexuálních útoků na náhodně procházející ženy spáchal ještě za trvání ústavní léčby , buď to při udělených vycházkách nebo „černých“ vycházkách… Jak sám doznal, řadu útoků nedokonal, protože byl vyrušen cizími osobami nebo se vyhlédnutým obětem podařilo utéci. Znalci z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie uvedli, že Stehlík byl výraznou psychopaticku osobností s citovou oploštělostí, bez morálního a citového cítění, se značným sklonem k agresivitě včetně nepřátelských postojů k ženám . Kromě toho zjistili v sexuální oblasti známky sadismu až nekrosadismu, sexuální agresivitu a exhibicionismus . Jeho případnou resocializaci znalci zcela vyloučili . Stehlík nejen v průběhu vyšetřování, ale i v dalším trestním řízení neprojevil žádné známky lítosti či soucitu s oběťmi . Většinou se snažil svoji vinu zmírnit odkazem na užívání abnormálních dávek pervitinu. Zde je ukázka otázek vyšetřovatelů a odpovědí Miroslava Stehlíka , který čtenáři umožní částečný vhled do zvrhlé mysli sexuálního predátora : Jaká je vaše první sexuální zkušenost? „První zážitek, na který si pamatuju, byla nahá máma…Pozoroval jsem ji tajně větrákem, když se koupala. To byla ještě mladá, měla pěknou postavu, líbilo se mi to. Chodil jsem ji takhle šmírovat a měl erekci….Od té doby, bylo mi asi jedenáct, jsem brával do sklepa pěti nebo šestileté holčičky ze sousedství. Svlékal jsem a prohlížel si jejich frndičky, snažil jsem se jim tam strkat prsty. Vzrušovalo mě, když je to bolelo a začaly fňukat. Ale když se rozbrečely, tak jsem je nechal. Od jedenácti jsem také začal onanovat….“ Představoval jste si při tom něco? „Většinou šlo o mladé ženské ze sousedství. Představy, jak jim ubližuju, přišly až o dva roky později. Jak nějaké ženské poroučím, aby se svlékla. Jak ji sekám kabelem přes kozy, zadek nebo přes kundu, jak ona křičí bolestí. Myslím, že sem na to přišel sám, že jsem to neměl z nějaké pornografie nebo knížky o sadismu. Od čtrnácti let jsem chodil po ulicích, chtěl sem vyslídit nějakou holku, přepadnout ji někde stranou a ošukat. Ale neměl jsem k tomu odvahu, tak jsem si to doma alespoň představoval a honil si ho. Ale bylo to ve mně, nakonec jsem si počíhal na jednu ženskou v prádelně.“ Když oběť zemře, znamená to pro vás větší sexuální vzrušení? „Jestli přežije, nebo exne, to je mi jedno. Mě vzrušuje, že jsem ji mohl týrat, že jsem si s ní mohl dělat, co jsem chtěl.“ Co byste dělal jako absolutní vládce harému? „To by ty ženský musely chodit nahý, musely by se přede mnou producírovat a já bych je bil provazem, píchal jehlicí, trhal bych jim vlasy. Taky bych jim strkal věci do přirození a zadku…Nebo by se na můj rozkaz musely týrat navzájem.“ Kdy jste se nejvíc vzrušil? „Při první vraždě, jak jsem zabil tu holku v parku.“ Ve kterých případech, kdy jste přepadl ženu, jste před činem požil pervitin? „Pokaždý. Nešlo to bez něj, jinak jsem v hlavě slyšel ženský hlasy. Vysmívaly se mi, že jsem impotent, blbeček…“ Měl jste předtím představu, jak bude další oběť vypadat, jak na ni zaútočíte? „To si nemyslím. Bylo mi vlastně jedno, jak bude stará, jestli je hezká nebo šerednější… Když jsem měl v sobě dávku pervitinu a v mý hlavě doznívaly ty neznámé ženské hlasy, co mi nadávaly a posmívaly se, napadl jsem první babu, která se mi naskytla.“ Jak to většinou probíhalo? „Šel jsem nějakou dobou za ní, pak jsem k ní ve správnou chvíli přistoupil, měl jsem v ruce kudlu. Tu jsem jí ukázal a řekl jsem jí, že se s ní chci líbat a milovat. Většinou dostaly strach, říkaly mi, ať neblbnu nebo, že se se mnou sejdou jindy. To byla častá písnička, ale nejsem blbej. Já už měl připravenou odpověď, že ne, že to musí být hned teď.“ Co se dělo dál? „ Pokud to šlo, snažil sem se je odtáhnout na bezpečnější místo, nejradši do sklepa…..souložil jsem s nimi, kousal je, škrtil, taky jsem jim strkal prsty do kundy nebo do zadku, vždycky víc prstů, aby je to co nejvíc bolelo. Líbilo se mi, když jsem na nich viděl, že je to bolí, když se kroutily…. Udělal jsem se dost rychle, ale za hodinu už mi zase stál. To už mi ale stačilo onanovat, honil jsem si ho a vzpomínal na tu poslední přepadenou.“ Co se dělo po činu? „Šel jsem domů a přemýšlel.“ Litoval jste ty ženy? „Na ně jsem nemyslel, nebylo mi jich líto.“ Rozsudek padl 8. října 1984 , kdy byl recidivista Miroslav Stehlík Městským soudem v Praze odsouzen pro trestné činy vraždy, jednoho pokusu vraždu, 12 případů znásilnění včetně pokusů, vydírání, omezování osobní svobody a krádeže k trestu smrti oběšením . Trest potvrdil i senát Nejvyššího soudu a prezident republiky, Gustav Husák , odmítl udělit milost. Trest smrti byl na Miroslavu Stehlíkovi vykonán v Praze 25. února 1986. DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Mordparta Ostrava", která se věnuje zásadním případům vyšetřovatele Luboše Valeriány. Autor: Luboš Valerián, Tomáš Lánský. Mordparta Ostrava - Luboš Valerián, Tomáš Lánský Koupit knihu Název: Mordparta Ostrava: Případy šéfa ostravské kriminálky Luboše Valeriána Autor: Luboš Valerián, Tomáš Lánský Nakladatelství: Epocha Rok vydání: 2025, 472 stran Recenze: Zatím nenapsána. Vynikající kniha novináře Tomáše Lánského a bývalého vyšetřovatele a dlouholetého vedoucího "mordparty" Luboše Valeriána , který do roku 2022 šéfoval ostravskému oddělení vražd . Luboš Valerián se za svou kariéru podílel na vyšetřování více než tisícovky nejzávažnějších trestných činů na Ostravsku. Kniha popisuje dvanáct příběhů , které zanechaly nesmazatelnou stopu v historii české kriminalistiky . Mnohé z nich nebyly dosud blíže publikovány a jsou širší veřejnosti téměř neznámé . Jednotlivé kapitoly předkládají čtenáři způsoby dopadení a usvědčení pachatelů či metody, které byly použity, stejně tak rozebírají podobné případy z historie české kriminalistiky. Knihu doprovází přes 170 dosud nevydaných fotografií z policejních archivů. Hodnocení (1-5 jako ve škole):1 Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Rozhovor s Františkem Müllerem, bývalým plzeňským kriminalistou a autorem knihy "Skutečné zločiny na Plzeňsku". Interview - František Müller František Müller je bývalý kriminalista, který od roku 1990 působil na Městském ředitelství policie Plzeň, kde se dlouhá léta věnoval odhalování násilné trestné činnosti, zejména loupeží. V roce 2008 přešel na Krajské ředitelství policie v Plzni, kde se coby kriminalista - operativec věnoval odhalováním násilné trestné činnosti – vraždám. Mimo to publikoval několik článků na stránkách odborného časopisu Kriminalistický sborník a rovněž se jako autor či spoluautor podílel na vzniku několika námětů a scénářů k rozhlasovým detektivním hrám a televizním detektivním seriálům. V letech 2023-2024 s vyšetřovatelkou kpt. Mgr. Michaelou Noskovou vedl velice úspěšný cyklus přednášek #plzeňskézločiny. V roce 2023 rovněž vydal svoji první knihu s názvem "Skutečné zločiny na Plzeňsku ". Služební poměr u Policie ČR ukončil k 30. červnu 2024. Jako „kriminalista operativec“ jste na odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie v Plzni, tedy nejzávažnější kriminalitě, působil od roku 2008, ale povolání kriminalisty jste se věnoval již od roku 1990, kdy jste nastoupil na oddělení obecné kriminality Městského ředitelství policie Plzeň. Za tu dobu se posunula řada kriminalistických metod (např. analýza DNA), došlo k nárůstu počtu kamer a zvýšení jejich kvality, lidé dnes všude s sebou nosí mobil a zanechávají za sebou nepřeberné množství digitálních stop… Mohl byste čtenářům prozradit, zda a jak se tyto změny promítly do práce detektiva, případně nároků soudů v rámci prokazování viny podezřelým? Můžete v tomto ohledu srovnat počátky 90. let s dneškem? Analýza DNA pro forenzní účely znamenala obrovský posun v práci kriminální policie. Před tím, než se metoda DNA začala v kriminalistické praxi používat, dala se například u krevních stop zjistit maximálně krevní skupina. Ovšem krevní skupina je druhová identifikace. To znamená, že nositelem například krevní skupiny A nebo 0 je řada jedinců, celá řada osob. Kdežto metoda DNA je schopná určit konkrétního jedince. Za ideálních podmínek lze dospět k individuální identifikaci pachatele, a to nejen z krve. Za dobu, co jsem byl na kriminálce, to znamená od počátku devadesátých let, urazila analýza DNA skutečně dlouhou a velice úspěšnou cestu. Výzkum na tomto poli stále probíhá a metoda se postupně zdokonaluje. V dnešní době, aby znalci dospěli k určitému výsledku, postačí jim daleko menší množství zkoumaného materiálu, než tomu bylo v devadesátých letech. A v neposlední řadě, což je v podmínkách policie docela dost důležitým faktorem, metoda DNA se stala cenově mnohem, mnohem dostupnější, než tomu bylo v devadesátkách. Pamatuji dobu, když se zkoumání DNA zavádělo do reálné kriminalistické praxe. V té době bylo v Československu jedno pracoviště, kde byli schopni vzorky zpracovat a vyhodnotit. Nebylo to kupodivu na Kriminalistickém ústavu v Praze, ale dělalo se to v Bratislavě. Jedno pracoviště samozřejmě nezvládalo uspokojit všechny potřeby policie, tak že se policisté s žádostí o zpracování vzorků obraceli i do zahraničí, zejména do SRN. Finančně bylo takové zkoumání velice náročné. Dnes je situace zcela jiná. Krajská ředitelství policie disponují pracovištěm, kde jsou znalci schopni zpracovat a vyhodnotit genetické vzorky. Díky analýze DNA se podařilo objasnit celou řadu starších případů. Co se týká otázky kamer a digitálních stop, myslím si, že v dnešní době má každý člověk díky nejrůznějším detektivním seriálům jakousi představu, jak v tomto směru policie pracuje a samozřejmě, že i takové informace a výstupy v případě potřeby využívá. Téměř na každé větší světelné křižovatce je nainstalovaná kamera. Stačí jen zvednout oči od volantu a nějakou kameru na křižovatce pravděpodobně spatříte. Zrovna tak spousta řidičů používá palubní kameru v autě. Množství kamer monitoruje nejrůznější veřejné prostory. Zrovna tak asi každý zná, jak funguje mobilní telefon. Když se například pátrá po nějakém zatoulaném houbaři, dozvíte se na internetu, že jeho mobilní telefon byl naposledy lokalizován v lesním prostoru XY. Samozřejmě, že i policie takové informace a výstupy v případě potřeby využívá. Je určité procento pachatelů, kteří se na své činy připravují, maskují je a zásadně se nepřiznávají. Ve své knize „Skutečné zločiny na Plzeňsku “ popisujete jednu takovou kauzu, ale ve své bohaté kariéře jste zřejmě narazil na více takových pachatelů. Vzpomenete si v tomto ohledu na nějaký případ, kdy byl pachatel výjimečně rafinovaný a pro policii obzvláště zdatným protivníkem? Z posledních let bych na tomto místě zmínil nechvalně známou kauzu „kyselinového útoku“ v Plzni. K útoku došlo v listopadu 2013, kdy maskovaný pachatel otevřel dveře u řidiče a žíravinou polil poškozenou, která si právě sedala za volant auta. Obětí pachatele se stala mladá dívka, která byla poleptána na mnoha místech těla, zejména ale v obličeji. Při počátečním úleku otevřela ústa a kyselinu polkla, žíravina proto zasáhla i trávicí trakt, který vážně poškodila. I přes veškerou snahu lékařů se zrak mladé ženě bohužel zachránit nepodařilo, ale přežila. Podezřelým ze spáchání tohoto zbabělého a zákeřného útoku se stal záhy bývalý partner napadené dívky, se kterým se jen pár měsíců předtím rozešla. Prakticky od počátku prověřování případu zaujal vůči kriminalistům odmítavý, dalo by se říci až nepřátelský postoj. Při absenci přímých důkazů se nám však postupně podařilo nashromáždit dostatečné množství důkazů nepřímých, jenž na sebe logicky navazovaly, až nakonec uzavřely pomyslný kruh a pachatel stanul před soudem a byl nakonec pravomocně odsouzen k dlouholetému trestu odnětí svobody. Týmu kriminalistů a vyšetřovatelů se podařilo zadokumentovat, že samotnému útoku předcházela důkladná a promyšlená příprava. Pachatel měl „plán pomsty“ předem dokonale promyšlený, včetně přepravy na samotné místo činu. Za zmínku také stojí, že útok proběhl v den, kdy měl pachatel narozeniny, což samozřejmě může být pouhá náhoda. Tento velice smutný a dojemný případ jsme s kolegyní Michaelou Noskovou prezentovali během cyklu přednášek #plzeňskézločiny ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje. Odprezentovali jsme jej také v rámci filmového festivalu Finále Plzeň , což byla vlastně jediná zpoplatněná přednáška a výtěžek z této akce byl určen pro nadační fond Burn Fighters , který poškozená spoluzakládala. A musím vyzdvihnout, že se vybrala docela slušná částka, Martině jsme na slavnostním zakončení festivalu předali šek na více než 30 tisíc korun. Přednáška i předání šeku byly velice dojemné. Během přednášky jsem sledoval publikum v sále a při závěrečných větách jsem viděl slzy v očích prakticky všech posluchačů, a to i u chlapů. Asi nikdo si nedokáže představit, jakým utrpením ta dívka prošla, co si prožila. Znalci se v posudku vyjádřili, že bolest, kterou prožívala, byla „strašná“ až nesnesitelná. To nejsou běžné obraty, které by soudní znalci ve svých znaleckých posudcích používali, setkal jsem se s nimi snad poprvé. Jak již bylo zmíněno, než jste začal pracovat u „mordparty“, věnoval jste se objasňování loupeží a jiné méně závažné násilné trestné činnosti. Stalo se vám někdy, že jste si o nějakém pachateli řekl „tak ten má našlápnuto k vraždě“ a skutečně jste jej po čase zaznamenal v souvislosti s ještě závažnějším zločinem? Ano, u jednoho pachatele ozbrojené loupeže jsem měl pocit, že je schopen kvůli finančnímu prospěchu spáchat snad cokoliv. On se skutečně během pár let vraždy dopustil. Psychicky však neunesl, že zavraždil člověka, kterého navíc dobře znal. Když to řeknu s trochou nadsázky, při výslechu na něm bylo znát, jak se mu ulevilo, když ten strašný balvan, který ho tížil, ze sebe shodil. To, čeho se dopustil, byl pro něj takový nápor na psychiku, že to zkrátka neunesl. K 1. červenci letošního roku jste skončil ve služebním poměru u policie a po dlouhých letech jste se opět stal civilistou. Po čem se vám bude v tomto ohledu stýskat a co vám naopak na práci kriminalisty chybět nebude? Určitě mi nebudou chybět telefonáty ve tři ráno, že se někde v kraji stala vražda a okamžitě mám přijet do práce nebo rovnou na místo činu. Existuje jedno známé pořekadlo: „Jednou policajt, navždy policajt “. Byl jsem na kriminálce přes třicet let. Za tu dobu vás ta práce, ať si to připouštíte nebo ne, do určité míry poznamená. Vypěstujete si určité návyky. Jiným úhlem pohledu se například díváte na lidi kolem sebe. Všímáte si určitých specifických detailů, které vám napoví, koho máte před sebou. Většinu času, co jsem na kriminálce působil, jsem se zabýval násilnou trestnou činností, ať to byly loupeže na okresním ředitelství nebo později vraždy na krajském ředitelství. U kriminální policie se k zajímavější práci, než je objasňování vražd, zkrátka nedostanete. Ta práce vás mnohdy doslova pohltí. Stýskat se mi asi bude, ale jsem v „civilu“ velice krátce, takže zatím je na nějaký stesk ještě brzy. Existuje za dobu vaší kariéry nějaký „krimipomníček“, kde vás mrzí, že se jej policii nepodařilo objasnit, případně pachatele odsoudit? Takové kriminalistické pomníky pro mě existují dva. O jednom z těchto případů – jedná se o dvojnásobnou vraždu na čerpací stanici v obci Chválenice – se okrajově zmiňuji v knize Skutečné zločiny na Plzeňsku. Druhý případ rozebírat nebudu, protože stále existuje nepatrná naděje, že se ho vyřešit podaří. Ke dvojnásobné vraždě na benzince ve Chválenicích došlo v noci z 23. na 24. února 1998. Pachatel zde připravil o život mladou maminku, na kterou doma čekala čtyřletá dcerka, a staršího pána, který si na benzince přivydělával k důchodu. S vyšetřovatelem Jardou Kohoutem jsme případ znovu otevřeli na jaře roku 2012. Přestože jsme pokročili o velký kus kupředu než naši předchůdci v roce 1998, případ se nám objasnit nepodařilo. Dostali jsme se do bodu, kdy už zkrátka nešlo postoupit dál. Vyčerpali jsme všechny možnosti. Sice jsme měli dva podezřelé, z nichž jeden s velkou mírou pravděpodobnosti v osudnou noc na benzince vraždil, ale neměli jsme v ruce jeden jediný důkaz, byť nepřímý. Pravda je taková, že v tomto konkrétním případě se na sebe nabalil celý řetězec flagrantních pochybení, počínaje ohledáním místa činu. Neměli jsme z místa činu k dispozici jedinou stopu, jediný důkaz, který by proti pachateli svědčil. Byli jsme krůček od vyřešení případu, ale bohužel. Když přes veškerou vynaloženou snahu nemáte v ruce absolutně nic, kromě indicií, které nejsou podpořeny důkazy a podezřelý odmítá vypovídat, potom nemáte šanci pachatele usvědčit. Samozřejmě, že to člověka mrzí, jak po profesní, tak i po lidské stránce. Ti zavraždění lidé měli rodiny, měli své blízké, kteří dodnes přemýšlí, co se tenkrát na benzince přihodilo, proč se to stalo a kdo jim to udělal. Tato dvojnásobná vražda je už několik let „promlčená“. Ale co jiného můžete i u promlčené vraždy jako policista pro pozůstalé udělat než najít vraha. V současné době jsou oba podezřelí po smrti a své tajemství si vzali do hrobu. Sice nerad, ale musím se smířit s tím, že dvojnásobná vražda na benzince u Chválenic navždy zůstane nevyřešeným „pomníkem“. Vzpomenete si naopak na nějaký případ, kde jste obzvláště hrdý na to, že se jej policii podařilo vyřešit? Zažil jste během své kariéry třeba i nějakého sériového pachatele? Na začátku odpovědi bych rád zdůraznil, že dopadnout a usvědčit pachatele není zásluhou jednoho detektiva. Vesměs se jedná o týmovou práci kriminalistů, vyšetřovatelů a dalších zainteresovaných osob. Těch případů, na které můžeme být snad právem hrdi, že se je podařilo objasnit, je poměrně dost. Jsou to zejména ty případy, kdy pachatel od prvopočátku popíral svoji vinu, a přesto se ho podařilo usvědčit. Ať již se jedná o pachatele zmiňovaného brutálního „kyselinového“ útoku nebo například pachatele, o kterém jsem psal v knize „Skutečné zločiny na Plzeňsku “. Příběh v knize nese název „Já nevinný vrah“. Jednalo se o vraždu, kdy bývalý zaměstnanec zastřelil svého šéfa, jeho tělo rozčlenil a ukryl pod vodní hladinou Berounky. I když byly nepřímé důkazy proti obviněnému, potažmo obžalovanému, přesvědčivé, dá se říci až jednoznačné, stejně svoji vinu popíral. Nikdy se k vraždě nedoznal. Na jednu stranu chápu, proč se nedoznal, a v knize o tom píši. Ten případ byl komplikovaný i tím, že jsme neměli k dispozici části těla, ze kterých by příčina smrti byla zřejmá. Bez nadsázky lze říci, že při objasňování obou zmiňovaných případů se ze strany kriminalistů a vyšetřovatelů jednalo doslova o mravenčí práci, při které jsme jednotlivé nepřímé důkazy skládali do sebe jako střípky mozaiky, až nakonec uzavřely pomyslný kruh. Na obou kauzách jsme strávili neskutečné množství času. Ono to zní trošku jako „klišé“, ale skutečně tomu tak bylo. Sériového vraha jsem nezažil. Setkal jsem se s několika pachateli, kteří měli na svědomí dva lidské životy. Jeden z těchto pachatelů měl ale našlápnuto, aby se z něj sériový vrah stal. V roce 2000 jsme v Plzni řešili vraždu, kdy pachatel oběť uškrtil. Dopadnout a usvědčit vraha nebylo v tomto případě nic složitého. Měli jsme totiž svědka, který na vlastní oči viděl, jak jeho kamarád kvůli pár stovkám škrtí staršího majitele bytu, kde byli na návštěvě. Dostal strach a z místa činu běžel rovnou na policii. Pachatel vraždu ani nezapíral a skončil na vazbě. Když jsme k němu na Městském ředitelství shromažďovali informace, narazili jsme na poznatek, že náš vrah měl určitý vztah k člověku, který bydlel v jednom větším městečku na Plzni-severu a několik měsíců před událostí v Plzni byl nalezen ve svém bytě rovněž uškrcený. Ovšem smrt toho člověka byla uzavřena jako sebevražda. Ten případ jsme znovu důkladně prověřili a ze sebevraždy se náhle stala vražda. I k ní se pachatel nakonec doznal a popsal, jakým způsobem oběť uškrtil, aby navodil zdání sebevraždy. Věřím, že kdybychom ho po vraždě v Plzni nezadrželi, pokračoval by ve stejné trestné činnosti. On totiž vůbec nepočítal s tím, že jeho kamarád, který byl mimochodem stejného ražení jako samotný vrah, bude mít hrůzu z toho, že se zaplete do účasti na vraždě a poběží na policii. Druhý případ, který ve zkratce zmíním, je ještě kurioznější. Stal se také kolem roku 2000. Tehdy jsme v Plzni řešili ozbrojenou loupež v jednom baru. Totožnost pachatele jsme díky otiskům prstů znali během pár dnů. Podezřelý měl také bydliště na okresu Plzeň-sever. Ovšem, z domova se vypařil. Zhruba po čtrnácti dnech se k nám donesla informace, že se nějaký čas ukrýval ve středních Čechách a momentálně se zdržuje v jednom hotelu v Praze. Krom toho jsme se dozvěděli, že se ve Středočeském kraji dopustil nějakého „velkého průseru“, ale o co se jedná, jsme nevěděli. Za celkem dramatických okolností jsme ho v hotelu zadrželi. Během cesty do Plzně se doznal k loupeži. Měl jsem ale na paměti poznatek o „velkém průseru“, kterého se náš lupič měl dopustit ve středních Čechách. Tak že jsem mu v autě naznačil, že loupež v Plzni není tím hlavním důvodem, proč jsme ho zadrželi. Byl to v podstatě tak trochu výstřel od boku, ale jeho odpověď, když mi řekl, že „toho barmana v noci zastřelit nechtěl“, mě trochu zaskočila. On totiž noc před zadržením přepadl v Praze další hernu a při odchodu střelil barmana do zad. A z toho velkého „průseru“ se nakonec vyklubala také vražda. Kriminální dráha tohoto pachatele a jeho kumpánů by vydala na celý román, ve kterém nechybí útěk z vězení, přestřelka s policisty, dramatické odzbrojení vězeňské eskorty, kterého se dopustila manželka jeho spoluvězně. Spoluvězně, kterému dopomohl z vězení na svobodu. S ohledem na tematiku našeho webu se na tuto otázku se ptáme každého, s kým děláme rozhovor. Jste pro trest smrti, či nikoliv? A proč? Není snad besedy, kdy by tato otázka nezazněla. Je to z mnoha ohledů, ať již etických, morálních či náboženských, velice složité a citlivé téma. Jsem si vědom, jakými právními normami je Česká republika vázána, takže za současného právního stavu je obnova trestu smrti nemožná. Nebudu ale otázku rozebírat do nějakých detailů, ani se jí nebudu vyhýbat a odpovím na ni rovnou. V naprosto výjimečných a ojedinělých případech, mám na mysli samozřejmě vraždu, kdy na sto procent není pochyb, že pachatel se činů dopustil a jeho náprava je zcela nemožná, bych se k trestu smrti asi přikláněl. Kdysi, na počátku devadesátých let, jsem byl ve věznici ve Valdicích, kde jsme měli možnost hovořit s několika doživotně odsouzenými vězni. Jeden rozhovor mi utkvěl v paměti. Jeden z vězňů nám vyprávěl, že v noci se mu zdál krásný sen, jak se brodí po pás v lidské krvi. Tento doživotně odsouzený vrah měl na svědomí několik lidských životů a v podstatě se vyjadřoval tak, že po ničem jiném netouží než znovu vraždit. Taková bytost je krajně nebezpečná pro všechny ve svém okolí, ať už jsou to dozorci nebo spoluvězni, a pokud by se dostal z vězení… Je o vás známo, že jste skvělý vypravěč, o čemž se mohli přesvědčit především fanoušci projektu #plzeňskézločiny, kde jste s kolegyní Michaelou Noskovou přednášeli o vašich případech. Je život operativce rozmanitý a bohatý na kuriózní zážitky a netradiční setkání? Mohl byste se s našimi čtenáři o nějakou „policejní“ příhodu podělit? Začnu „rozmanitostí“, ale asi z poněkud jiného úhlu pohledu, než se ptáte. Každý případ vraždy je jiný, ať již způsobem spáchání, prostředím nebo typem oběti. Různorodí jsou také pachatelé. Setkáte se například s pachatelem bez jakéhokoli vzdělání na pozici pomocného dělníka a na druhé straně máte před sebou člověka s vysokoškolským titulem, který zastává vedoucí postavení. Legenda pražské kriminálky, Honza Štoček, napsal dvě knihy, které nesou název „Vrah je v každém z nás “. V podstatě vyjádřil myšlenku, že vraždy se může dopustit (téměř) každý člověk a nezáleží na vzdělání, ani na pracovním či sociálním zařazení. S několika netradičními, až kuriózními zážitky jsem se za ta léta na kriminálce setkal. Téměř u každého mediálně známého případu, kdy policie pátrá po hledané nebo pohřešované osobě, se ozve člověk, nadaný nadpřirozenými schopnostmi a tvrdící, že tutově ví, kde se daná osoba vyskytuje. Některá setkání s těmito lidmi, ať se nazývali jakkoli, byla vskutku kuriózní, a ještě kurioznější byly prostředky nebo spíše metody a pomůcky, které při své „práci“ používali. Ve své knize jsem na toto téma napsal: „Za svou letitou praxi u kriminální policie neznám jediný případ v České republice, kdy by nějaká vědma, věštec nebo jak se tyto osoby s údajnými nadpřirozenými schopnostmi titulují, přispěly k objasnění vraždy. “ První řádky vaší knihy „Skutečné zločiny na Plzeňsku “ jste začal psát jako vzpomínku na vašeho zesnulého kolegu a kamaráda vrchního komisaře kpt. Jaroslava Kohouta. Také jste se znal a spolupracoval s rovněž zesnulým známým psychologem a oblíbeným pedagogem doc. Pavlem Prunnerem, který mne de facto inspiroval k zájmu o tato témata. Můžete krátce zavzpomínat na oba zmíněné? Ano, knihu „Skutečné zločiny na Plzeňsku “ jsem začal psát jako vzpomínku na kolegu vyšetřovatele, a především kamaráda kapitána Ing. Jaroslava Kohouta. Kromě prvního případu v této knize byl Jarda hlavním vyšetřovatelem u zbylých kauz. S kapitánem Kohoutem jsme se poznali na Městském ředitelství policie v Plzni. Byl to člověk, kterého jsem si nesmírně vážil, ať již po stránce profesní, tak po stránce lidské a morální. S nadhledem a klidem jemu vlastním přistupoval ke všem případům, které vyšetřoval. Řečeno jednou větou, byl to zkrátka „Pan vyšetřovatel“. Pana docenta Prunnera jsem poznal během studií na právnické fakultě. O jeho přednášky z psychologie byl mezi studenty zcela mimořádný zájem. A není divu. Dokázal do svých přednášek poutavým způsobem promítnout své bohaté profesní zkušenosti. Byl to pedagog a člověk, kterého jsem si rovněž nesmírně vážil. K panu docentovi jsem měl blízký vztah i po ukončení studií. Práce u kriminální policie určité znalosti psychologie zkrátka vyžaduje. Jakou taktiku výslechu zvolíte, je především záležitostí psychologického náhledu. Několik složitých kauz, které jsme řešili, jsem s ním konzultoval. Vždy mi ochotně dokázal předat cenné rady, které jsem mnohdy během práce na případu využil. Jaké máte plány po skončení téměř 35 let trvající služby u policie? Šušká se, že na obzoru je další kniha… Můžete našim čtenářům v tomto ohledu cokoli o svých budoucích plánech prozradit a trochu je navnadit? Malinko vás poopravím, moje služba u policie trvala bezmála 38 let. Tehdy prakticky každý začínající policista, než se dostal na kriminálku, nejdříve nastupoval na obvodní oddělení. Takže pár let jsem také odsloužil v uniformě. Ne mnoho, ale byla to pro mě velmi cenná zkušenost. V době mých začátků u policie byla kriminální služba samostatným útvarem. Nebyla spojena s „vyšetřovačkou“, jako je tomu dnes. A co se týče „šuškandy“ o knize na obzoru, tak vám mohu potvrdit, že další kniha se opravdu chystá. Když všechno klapne, vyjde letos 26. září. Pokřtíme ji ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje 3. října, během společné besedy s Honzou Štočkem. Honza bude zároveň kmotrem knihy, rezervace na křest spustíme 19. září. A samozřejmě bude možnost se potkat i na jiných akcích, vše budeme oznamovat postupně na našich sociálních sítích. I tentokráte bude kniha obsahovat několik nejzajímavějších případů z posledních patnácti let, které se udály v Plzeňském kraji. O jednom z případů, který čtenář v knize nalezne, jsem se zmínil během odpovědí na vaše otázky. Ano, je to nechvalně známý útoku kyselinou z roku 2013. V knize představím také případ dvou matek, jež zavraždily svá novorozeňata, a dojde i na vrahy s psychickým onemocněním – ať už v případě zavražděného známého starožitníka nebo knihovnice. Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na Vaši podzimní knihu a jakékoli další Vaše projekty. Přejeme mnoho literárních a jiných úspěchů. (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v červenci 2024). Další interviews Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno!

Přehled nejhorších masových vrahů po roce 2000 napříč celým světem. Díl druhý - masové vraždy spáchané v období 2002-2003. Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 2 - období 2002 - 2003 (řazeno chronologicky) Na úvod jen několik poznámek k tomu, čeho se níže uvedený článek týká, respektive spíše čeho se netýká, a co v něm tedy nenaleznete, tedy k metodologii. Myslíme, že je nutné krátké vysvětlení toho, co článek mapuje. To protože podobné výčty masových vražd nejsou výjimkou (i když mnohem méně rozsáhlé a troufáme si říct i méně kompletní), ale jsou v nich dle našeho názoru často míchána „jablka a hrušky“ – tedy útoky, které spojuje jen mnohost obětí, bez nějakého zamyšlení a analýzy, proč jsou zmíněny jen některé a jiné nikoli. No, pojďme na to! Jak už v názvu článku uvádíme, zaměřili jsme se na nejhorší masové vraždy po roce 2000. Slovo „nejhorší“ je v tomto smyslu chápáno tak, že budou popisovány útoky s nejzávažnějšími následky – tedy kritérium pro zařazení či nezařazení byl počet obětí. Z porovnání mnoha masových vražd jsme si stanovili jako podmínku pro zařazení – 9 a více usmrcených obětí. Věnovat se totiž událostem, které měly za následek méně obětí, by bylo časově neúnosné – i se splněním této podmínky jsme totiž nalezli přes 100 případů! Jen pro zajímavost, pokud bychom snížili tuto podmínku jen o jedinou oběť, tedy na 8, přibylo by nejméně dalších 40 - 50 masových vražd. Domníváme se, že v méně exponovaných částech světa byly spáchány určitě ještě nějaké masové vraždy splňující tuto podmínku, tedy 9 a více obětí, ale nepodařilo se nám sehnat dostatek informací o žádné další takové . Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Zaprvé - těch s devíti a více obětmi by bylo od roku 2000 opravdu mnoho a mnoho – ani si nedovolíme odhadovat kolik, ale jistě nejméně stovky. Zadruhé – mezi teroristickým útokem a „klasickou“ masovou vraždou je několik rozdílů. Nebudeme se zde pouštět do podrobného srovnávání a ucelenějších úvah. To by vydalo na samostatný článek. Zkusíme uvést jen letmé porovnání. Tak například hlavním cílem vražd ve jménu teroru je vyvolat strach a pocity nejistoty, jejichž prostřednictvím mají být dosahovány politické, náboženské nebo ideologické cíle. Toto jednání tedy není plně vázáno na konkrétní "potřebu", motiv jednotlivce, ale spíše inspirováno nějakou přijímanou ideologií a sloužící jejím cílům. Rovněž je typický vliv dalších osob, které působí na mysl pachatele. Ti jej často motivují, přesvědčují, pomáhají mu. Teroristické činy jsou také často koordinovány několika lidmi či je hlavnímu vykonavateli teroristického útoku poskytován určitý servis, prostředky, pomoc atd. Naproti tomu „klasická“ masová vražda je často motivována především zlobou, mstou, touhou „po slávě“, atd., případně kombinací těchto faktorů, tedy individuálními motivy. „Klasická“ masová vražda nebývá zpravidla páchána s pomocí dalších zúčastněných či nápomocných osob. Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachatelem byl totiž manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován. Média, která tvoří různé souhrny masových vražd, většinou výše uvedené útoky do seznamů zařazuje. Asi zejména proto, že činy se odehrály v západním světě, navíc v nedávné době. Nicméně problém spočívá v tom, že k podobným útokům (navíc s mnohem vyšším počtem obětí) dochází i v nezápadních částech světa pravidelně, a podle názoru autora mají tyto a jim podobné činy více společného právě s terorismem než se zde popisovanými „klasickými“ masovými vraždami. Naopak jsme pro srovnání a ukázku toho, jak tenká linie mezi takovým rozlišováním je, zahrnuli činy A. Breivika a O. Mateena. Ty sice jistě byly spáchány s nějakým politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením, ale minimálně A. Breivik neměl v úmyslu vyvolat strach, prostřednictvím něhož by dosáhnul svých cílů, ale svým činem chtěl získat pro své myšlenky prostor. Chtěl své názory "zakřičet do světa". U O. Mateena je to ještě složitější a zařazen byl hlavně proto, že ač sám deklaroval, že útočí ve jménu IS, tak podle dostupných informací jednal sám, neměl na tuto zločinnou organizaci přímé vazby a čin s nikým nekoordinoval, ani mu nebyla poskytnuta žádná pomoc a součinnost, a to ani při plánování a přípravě. Nicméně jeho zařazení bylo opravdu na hraně. Ještě poslední věc. Jednotlivé „exempláře“ jsme hodlali zpracovat stručně, takže u každého byla snaha zodpovědět toto schéma otázek: Co? Kdy? Kde? Jak? A proč? S tím, že u každého činu jsme se pokusili rozlišit mezi pravděpodobnými příčinami, motivy a spouštěči onoho kriminálního činu. Nebylo to vůbec snadné. Respektive, přesné určení toho, co lze označit u konkrétní masové vraždy za příčinu, co za motiv, a co za spouštěč, je totiž nejen složité, ale často přímo nemožné, a to už jen z toho titulu, že řada masových vrahů volí po činu sebevraždu. Tedy ti, kteří by jako jediní mohli trochu osvětlit své jednání, často nepřežijí a i pokud ano, mohou z nejrůznějších pohnutek ony pravé příčiny a motivy zkreslovat, případně ani sami sobě v tomto směru nerozumí. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na následném smrtícím jednání. Naší snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny (především ty vnější, jelikož vnitřní - osobnost pachatele - většinou nešlo posoudit), motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora. Jak se mu to podařilo, nechť posoudí a zváží čtenář. Tím se dostáváme k závěru, kde cítíme potřebu dodat, že naše zkoumání nás přivedlo k úvaze, že právě asi to jediné společné pro úplně každou masovou vraždu je to, že ihned po činu vyvstane otázka „Proč?!?“ A tato otázka často zůstane viset ve vzduchu nezodpovězena navěky… Jistou odpověď však možno zkrátka hledat v sobeckosti a bezohlednosti pachatele. Totiž každá masová vražda, ať už spáchaná z pohnutek touhy po „slávě“, pomstě, odplatě nebo nějakého hlasitého „výkřiku“ do světa, či jiného motivu, je především činem odporně sobeckým. 12. Almaz Shageyev a Mikhail Sukhorukov – Rusko – 5. 2. 2002 - oběti: 9 + 2 (A.S. 1982 - 4. 2. 2002; M. S. 1981 – 5. 2. 2002) Dvanáctým exemplářem mezi nejhoršími masovými vrahy a vrahy na vražedné vlně po roce 2000 je poměrně neobvykle hned dvojice pachatelů. Jde o mladé ruské vojáky, kterým bylo v době vražedného záchvatu dvacet, respektive jedenadvacet let. Tito dva výsadkáři časně ráno, dne 4. února 2002, nepovoleně opustili svoji základnu ve městě Ulyanovsk. Následně, ozbrojeni dvěma útočnými puškami AK-47, postupně ukradli či unesli několik vozidel a snažili se uprchnout. První oběti (dva policisté a jeden civilista) byly zastřeleny na zátarasu, kde se dezertéry snažili policisté zastavit (civilista zemřel v projíždějícím voze). Dalšího civilistu zastřelili při únosu jeho vozidla a dalšího údajně, aby při útěku zamaskovali stopy. Tři policisté pak byli zabiti při závěrečné přestřelce v republice Tatarstán, kam se jim při této vražedné vlně, která trvala více než 1 den, podařilo přesunout. 4. února 2002 v pozdních večerních hodinách u obce Buinsk byl nakonec policisty zastřelen nejprve Almaz Shageyev a ráno následujícího dne byl v nedalekém domě nalezen mrtvý i jeho kolega Mikhail Sukhorukov (zdroje uvádějí, že není jasné, zda druhý z pachatelů zemřel na následky střelby policistů, či se zabil sám). Celkem si tato bezohledně provedená dezerce vyžádala 5 životů na straně policistů a k tomu 4 zavražděné civilisty – tedy dohromady 9 osob. K tomu další dvě osoby byly postřeleny. Oba mladí muži prý měli jako vojáci dobrou pověst a zbývalo jim pouhých 6 měsíců k propuštění do civilu. Žádný konkrétní a obecně přijatý motiv či příčina jejich činu nebyla šetřením zjištěna (resp. zveřejněna). Zbývají tedy pouze domněnky. Ze všech možných zmiňovaných příčin a motivů uvádíme to, že jeden z pachatelů měl dostat od své přítelkyně dopis, ve kterém mu oznámila, že se rozchází a plánuje si vzít jiného muže. Další zdroj předpokládá, že muži mohli být napojeni na organizovaný zločin a šli si „s někým“ vyřídit účty. Jinde se píše, že možným motivem může být zkrátka dezerce sama o sobě. V tomto případě se nelze více přiklonit k žádné z uvedených verzí, proto to necháváme na úvahách čtenáře.. 13. Bulelani Vukwana – JAR – 9. 2. 2002 - oběti: 11 + 6 (1973 - 9. 2. 2002) Dalším popisovaným pachatelem je ukázkový spree killer - tentokráte z Afriky. Dne 9. února 2002 se občan Jihoafrické republiky jménem Bulelani Vukwana pohádal se svojí přítelkyní v jejím domě. Přítelkyně se s ním zřejmě chtěla rozejít. Devětadvacetiletý muž zareagoval tím, že v následujících 2 hodinách zastřelil 11 lidí a šest dalších zranil. Celá vražedná vlna se odehrála v jihoafrickém městě Mdantsane. Bulelani Vukwana, který pracoval jako "sekuriťák", onoho dne přijel do domu své přítelkyně, pravděpodobně aby ji ještě přesvědčil ohledně jejich rozchodu. Když však nepochodil, zastřelil nejen ji, ale i další dva muže v domě včetně dívčina otce. Pak vyrazil z domu do nedaleké hospody, kde postřelil majitele a zastřelil jednoho zákazníka. Nakonec v městečku unesl vozidlo, aby jel do 2 místních hospod, kde mimo jiné hledal domnělé viníky rozpadu jeho vztahu a cestou střílel i po úplně náhodných kolemjdoucích. Jeho řádění zastavil až příjezd policie, kdy po jejích příslušnících Vukwana nejprve několikrát vypálil, načež v obklíčení spáchal sebevraždu. Pachatel k činu použil dvě 9mm pistole, z nichž jednu ukořistil během samotné vražedné vlny. Vukwana byl v průběhu činu pod vlivem alkoholu, čímž se dostáváme ke spouštěčům násilí. Mimo nesporný vliv alkoholu čin vyvolala zřejmě hádka s přítelkyní ohledně jejich rozchodu. Příčinou tedy může v tomto případě být právě frustrace z rozchodové fáze vztahu. Motiv je u této vražedné vlny zřejmý – msta. Dokonce vyjádřená v tomto případě útokem na primární objekt – tedy partnerku pachatele. Vukawanova rodina byla popisovaným vražedným běsněním šokována. Otec s ním prý mluvil ještě asi týden před útokem a nic nenasvědčovalo tomu, že by byl nešťastný. O problémech ve vztahu mladý muž s rodiči nikdy nehovořil. 14. Robert Steinhäuser – Německo – 22. 4. 2002 - oběti: 16 + 1 (1983 - 22. 4. 2002) 22. dubna 2002 vtrhnul devatenáctiletý Robert Steinhäuser do Gutenbergova gymnázia v německém Erfurtu, kde až do podzimu roku 2001, než byl vyloučen za falšování lékařského potvrzení, sám studoval. Na hlavně měl nasazenou černou kuklu a za pomoci brokovnice Mossberg 500 a pistole Glock 17 zde poté zastřelil 16 osob (13 zaměstnanců gymnázia - hlavně učitelů, 2 studenty a jednoho policistu), k tomu 1 další osobu zranil. Jeho běsnění údajně ukončil až jeden z učitelů, který ve chvíli, kdy si před ním útočník na chodbě poodkryl kuklu (jiné zdroje tvrdí, že mu kuklu poodkryl sám učitel), v něm poznal bývalého žáka, zvedl před ním ruce a vyzval ho, aby se mu podíval do očí, a pak až ve střelbě pokračoval. Mladý pachatel údajně odpověděl: "Pro dnešek to stačí, pane Heise." , načež se učiteli podařilo do Steinhäusera strčit tak, že zapadl do jedné z učeben, kde ho pedagog zamknul. Zamčený ve třídě pak mladík spáchal sebevraždu. Steinhäuser se na čin připravoval a jako člen střeleckého klubu měl oprávnění držet zbraně. Motivem byla pravděpodobně právě msta za Steinhäuserovo vyloučení ze školy, které se odehrálo 8 měsíců před útokem. 15. Shanmukh Rai – Indie – 23. – 24. 4. 2002 - oběti: 10 + 0 Další tzv. masová vražda v rodinném kruhu , která se dostala do našeho seznamu nejhorších masových vražd po roce 2000, se odehrála v noci z 23. na 24. dubna roku 2002 v indické vesnici Bhanga. Zde podle zdrojů "psychicky nemocný muž" zavřaždil blíže neurčeným ostrým nástrojem ve spánku svoji manželku, matku, 7 vlastních dětí a jednoho blíže nespecifikovaného příbuzného, tedy celkem 10 osob. Policisté podezřelého muže zadrželi za pomoci obyvatel vesnice. Jednou z možných příčin mohly být dle médií mimo psychických problémů pachatele i spory uvnitř rodiny. Konkrétnější informace o osobě popisovaného vraha nebyly zjištěny. Těžko tedy usuzovat cokoli bližšího. 16. Zhang Pilin – Čína – 7. 5. 2002 - oběti: 111 + 0 (zemř. 7. 5. 2002) Dne 7. května 2002 vypukl při vnitrostátním letu Flight 6136 společnosti China Northern Airlines požár na palubě letadla McDonnell Douglas MD-82 (stroj byl z roku 1991). V důsledku požáru se letadlo zřítilo a v jeho troskách zahynulo všech 112 lidí na palubě, včetně 9 členů posádky. O průběhu tragédie se ví to, že pilot letadla po necelé hodině letu nahlásil dispečerovi požár na palubě a na ocasu letadla. Po dalších čtyřech minutách se letadlo přestalo hlásit a následně zmizelo z radaru, načež se zřítilo. Pilot měl nalétáno 11 000 hodin a jeho kopilot 3300. Místní čínské noviny uvažovaly o tom, že by za požárem mohl být zkrat, ale v prosinci 2002 přišla vyšetřovací komise se zprávou, že za požárem stojí žhář. Tím měl být Zhang Pilin, který měl palubu polít benzínem a zapálit. Zhang se měl před letem několikrát pojistit právě proti leteckému neštěstí. Podle oficiální zprávy o ohledání trosek letadla bylo prokázáno větší množství benzínu v blízkosti jeho sedadla. Navíc on a většina cestujících kolem něj zemřela na otravu oxidem uhelnatým. Na motorech či jiných důležitých částech letadla nebyly nalezeny známky žádného výbuchu ani požáru. Motivem činu měl být finanční zisk Zhangovy rodiny z výplaty pojistek, když on sám měl být údajně zadlužený a navíc smrtelně nemocný. Později však nezávislá média přišla se svědectvími Zhavgovy rodiny, že o finančních potížích Zhanga nemůže být řeč a rovněž neví o žádné nemoci, kterou by trpěl. Nakonec v roce 2012 přišla média s verzí, kdy za pádem letadla měl být atentát. Jeho terčem měla být Li Yanfeng, vyšší čínská úřednice a zároveň manželka politického rivala objednatele. Pád letadla podle této verze měl „zařídit“ dříve mocný manželský pár Chongqing Bo Xilai a Gu Kailai, který byl zadržen v případě dalších podobně motivovaných vražd, maskovaných jako sebevraždy či nehody. Stejně jako v několika jiných exemplářích tohoto seriálu o nejhorších masových vraždách po roce 2000, ani zde nemůžeme ověřit a potvrdit jednu z verzí. V tomto případě se dokonce ani nelze k jedné verzi více či méně přiklonit. Jisté se zdá jen to, že za pádem letadla byl úmysl a vědomá lidská činnost. Jako vždy v případě nejistoty je v nadpisu uveden viník podle oficiální – úřední verze. 17. Yan Jianzhong – Čína – 7. 9. 2002 - oběti: 9 + 1 O této masové vraždě se nepodařilo zjistit nic bližšího, než že se odehrála v hlavním městě Číny, tedy v Pekingu 7. září roku 2002. Bylo při ní usmrceno 9 osob a jedna osoba byla zraněna. Pachatel byl dopaden a popraven. 18. Chen Zhengping – Čína – 14. 9. 2002 - oběti: 42 + 200 (zemř. 13. 10 2002) V polovině září roku 2002 dal Chen Zhengping, majitel bistra v čínském městě Nanjing (provincie Jiangsu), úmyslně do potraviny v obchodě konkurenta jed, a tím přivodil smrt nejméně 42 (někde uváděno 49) osobám. K tomu dalších nejméně 200 osob muselo být hospitalizováno. Otrava byla údajně tak silná, že několik zákazníků zkolabovalo téměř rovnou před obchodem s občerstvením, a některým poškozeným údajně dokonce tekla krev z úst a očí. Pachatel byl zadržen den poté, ve vlaku asi 400 km od Nanjingu, když prý po kolapsu a úmrtí několika prvních zákazníků z města prchnul. Ihned se k činu přiznal a uvedl, že motivem byla závist a msta za to, že konkurentovi se dařilo v podnikání lépe než jemu. Chen tedy neunesl úspěch vlastníka sousedního bistra, které bylo konkurencí pro jeho obchod, a hodlal jeho byznys a osobu poškodit. Podle některých zpráv byl majitelem sousedního obchodu dokonce bratranec pachatele. Většinu obětí tvořily děti kupující si snídani do školy a zaměstnanci pracující poblíž bistra. Chen Zhengping byl 1. října, tedy ani ne měsíc po spáchání zločinu, odsouzen k trestu smrti, a ten byl o necelých čtrnáct dní později vykonán. Motivem této zákeřné masové vraždy tedy byla snaha o poškození konkurentova byznysu. Příčinou byla pachatelova nespokojenost s vlastním podnikáním a závist. 19. Kim Dae - han – Jižní Korea – 18. 2. 2003 - oběti: 198 + 148 (1947 – 31. 8. 2004) Šestapadesátileý Kim Dae-han, bývalý řidič taxíku, byl od roku 2001 v invalidním důchodu v důsledku cévní mozkové příhody. Byl nespokojený kvůli nedostatečné lékařské péči, cítil hromadící se agresi, a právě kvůli trvajícím zdravotním potížím trpěl depresivními náladami. Osudného dne 18. února 2003 vkročil do metra v jihokorejském Daegu, v rukách měl dvě plastové nádoby plné hořlavé kapaliny. Když si v jednom z vagonů začal připravovat zapalovač a otvírat nádoby, spolucestující se jej pokusili zastavit. Při boji se hořlavina rozlila po podlaze a při vjezdu do stanice vzplanula. Cestujícím tohoto vozu včetně pachatele se podařilo s popáleninami utéct, ale oheň během dvou minut přeskočil na šest dalších vagónů a prostor vyplnil hustý kouř. V něm nakonec zahynulo 198 lidí a dalších 148 jich bylo zraněno. Mezi zraněnými byl i pachatel. Viník katastrofy byl dopaden o osm dní později v jedné z nemocnic. Na policii pak vypověděl, že se chtěl zabít, nicméně chtěl tak udělat na místě plném lidí. Za výše popsané byl nakonec Kim Dae-han soudem potrestán doživotním odnětí svobody. Ve vězení strávil jen jeden rok, jelikož 31. srpna 2004 kvůli trvajícím zdravotním potížím zemřel. Motivem činu byla mimo jiné i touha vyvolat pozornost. Je otázka, zda bylo cílem usmrtit i další lidi, ale vzhledem k místu zvolení „sebevraždy“ a použitému množství hořlaviny to tak vypadá. Tedy motivem mohla být i ventilace agrese vůči neznámým lidem, která zřejmě měla sehrát roli „msty proti společnosti“. Hlavní příčinou v tomto případě mohly být zdravotní potíže dotyčného a s nimi související depresivní stavy. 20. Guo Zhongmin – Čína – 18. 2. 2003 - oběti: 13 + 0 (24. 6. 1966 – 23. 2. 2003) Tento čínský masový vrah vstoupil dne 18. února 2003, ozbrojený nožem a holí, do domů svých tří sousedů. V obydlích postupně ubodal a ubil celkem 13 osob (věkové rozmezí 5 – 62), načež utekl do nedalekých hor. Do pátrací akce bylo zapojeno přes 1000 policistů. Nakonec se sedmatřicetiletý pachatel v obklíčení otrávil pesticidy. Guo Zhongmin, muž, který měl celý atak na svědomí, měl údajně spory právě se sousedy, jejichž rodiny napadnul. Jako motiv se tedy nabízí msta, a jako příčina dlouhodobé sousedské spory. Bližší informace o možném spouštěči či rodinném pozadí pachatele nebyly zjištěny. 21. Mohsin Yahya Munassar Al-Hilali – Jemen – 30. 7. 2003 - oběti: 9 + 5 (1961 – 21. 3. 2005) Dvaačtyřicetiletý Mohsin Yahya Munassar Al-Hilali si 30. července roku 2003 v jedné z mešit v jemenském městě Ti Qura nechal během výuky zavolat svého 14letého syna, který se zde učil o islámu. Poté do mešity vstoupil a ozbrojen samopalem AK-47 zde nejprve zastřelil vykladače Koránu, a pak obrátil zbraň i proti studentům, kteří byli ve věku mezi 7 – 16 lety. Celkem zastřelil 9 (někde uvedeno, že pouze 8) osob a dalších 5 zranil. Střílet údajně přestal až ve chvíli, kdy mu došla munice. Krátce po střelbě byl zadržen obyvateli městečka, kteří ho předali policejním orgánům. Podle zdrojů prohlásil: „Nyní se mi opravdu ulevilo. Nevyslýchejte mě, jen mě zabijte. “ Později byl za tento skutek odsouzen k trestu smrti. Co se týká života tohoto muže, tak se dá uvést, že v jeho průběhu pracoval v různých bezpečnostních složkách včetně armády. Po konci občanské války v roce 1994 však byl z armády propuštěn a zhruba od té doby se u něj údajně objevily psychické a poté i fyzické potíže. Šest měsíců před spácháním masové vraždy musel dokonce odejít ze zaměstnání kvůli zdravotním problémům a následně prodělal operaci srdce. Jeho psychický ani zdravotní stav se však nelepšil. Den před masakrem prodělal infarkt. Tento otec pěti dětí, který byl mimo jiné imámem, byl velice rozzuřený, když funkci imáma v mešitě poblíž jeho bydliště (v té, ve které se masakr odehrál) dostal jiný muž. Těžko v tomto případě soudit přesné příčiny a motivy popisovaného činu, neboť se nepodařilo dohledat dostatek informací. Nicméně nabízí se úvaha, že velkou roli zde mohla sehrát nezvládnutá frustrace ze zhoršujících se životních podmínek pachatele (problémy se zdravím, problémy s obživou, nejmenování imámem v oné mešitě), svůj podíl by rovněž mohly sehrát vnitřní faktory na straně pachatele – "psychické potíže". Motivem pak mohla být, vzhledem ke zvolenému místu útoku, msta za to, že byl imámem v předmětné mešitě jmenován jiný muž. 22. Abdul Emir Khalaf Sabhan – Irák – 26. 8. 2003 - oběti: 11 + 0 (? – 26. 8. 2003) Dvaadvacátým a zároveň posledním exemplářem ve druhém dílu našeho seznamu je další z masových vražd spáchaných v rodinném kruhu. Odehrála se 26. srpna 2003 v hlavním městě Iráku – Bagdádu. Toho dne slyšely děti střelbu z jednoho místního dvoupatrového domu. Když šla jejich babička situaci zkontrolovat a zaklepala na dům, otevřel ji muž s cigaretou u úst a řekl, že je vše v pořádku, a aby šla domů. Asi po půl hodině byly z budovy opět slyšet výstřely a následně bylo možno oknem spatřit bezvládné tělo a krev. Po neúspěšném klepání tedy sousedé do domu vstoupili a uvnitř našli celkem 12 mrtvých těl! Všichni zemřeli na následky zásahu střelou do hlavy. V dětském pokoji ležela tři dětská tělíčka, čtvrté - nejmladší z dětí, pak bylo zavražděno spolu se svojí matkou v koupelně. V přízemí pak bylo nalezeno 6 těl mužských obětí. Poslední mrtvola byla nalezena na gauči v obývacím pokoji a vedle ní ležela útočná puška AK-47. Šlo o tělo muže, který před necelou půl hodinou otevřel zvědavé žene a pachatele této masové vraždy. Muže jménem Abdul Emir Khalaf Sabhan. Ten byl otcem všech zastřelených dětí, manželem zastřelené ženy a příbuzným zavražděných mužů. Šlo o místního obuvníka. Běžného, bezproblémového muže, jehož rodina podle svědků neměla žádné nepřátele a byla považována za mírumilovnou. Přesto prý, minimálně týden před krveprolitím, bylo v chování Sabhana možno pozorovat jistou změnu. Muž prý vypadal nervózně, o svých problémech však nechtěl hovořit, což prý pro něj nebylo obvyklé. Více o příčinách této události nebylo zjištěno a nelze tedy ani odhadovat nějaký konkrétní motiv, ani odhadnout příčinu oné změny v chování, která pravděpodobně byla i příčinou následné masové vraždy. Share Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze a prodej knihy "Doktore, vražda, jedeme - Deník policejní, deník výjezdový", která popisuje zážitky policejního lékaře, člena výjezdové skupiny "mordparty". Autor: Karel Vomáčka. Doktore, vražda, jedeme - Karel Vomáčka Název: Doktore, vražda, jedeme - Deník policejní, deník výjezdový Autor: Karel Vomáčka Nakladatelství: Uniforma Rok vydání: 2021, 170 stran Recenze - zatím nenapsána Publikace Doktore, vražda, jedeme je druhým, doplněným vydáním původní stejnojmenné knihy z roku 1995 . Jak podtitul „Deník policejní, deník výjezdový “ napovídá, čtenář se může těšit na zcela jiné pojetí námětu s „vražednou tématikou“, než je asi zvyklý. Kniha je totiž napsána unikátní formou úryvků z deníku z let 1978-1994 , napsaného dnes již zesnulým policejním lékařem pplk. MUDr. Karlem Vomáčkou . Kniha nabízí autentický pohled na práci policejního lékaře , člena výjezdové skupiny kriminálky - tzv "mordparty ", která vyjíždí na místa vražd, sebevražd a dalších podezřelých úmrtí . Pplk. MUDr. Vomáčka v knize populární, ale zároveň erudovanou formou vypráví o okamžicích, kdy vznikaly kriminální kauzy, které poté hýbaly celou republikou. Čtenáře zprostředkovaně zavede na mnohá místa činu a dá hlouběji nahlédnout do této neobvyklé, dobrodružné a často zajímavé práce, která je však zároveň psychicky i časově velmi náročná a neveselá. Jak sám autor v úvodu avizuje, snažil se knihu od jiných titulů odlišit také tím, že nejde jen o přehled jeho "nejslavnějších“ kriminálních kauz, ale krom nejotřesnějších a nejbrutálnějších vražd (a ano, dostane se i na případy sériových vrahů) záměrně vybral i události jiné, běžnější, které však svou bizarností, tragičností, a často i zbytečností, plasticky a věrně dokumentují tzv. „krvavou paměť města “. Na novém vydání literárně spolupracoval jeden z nejznámějších českých autorů „krimi literatury faktu“ - Viktorín Šulc (autor pentalogie Panoptikum sexuálních vražd ). Ten knihu obohatil o nové informace k některým případům a o předmluvu a epilog, obsahující vzpomínku na pplk. MUDr. Karla Vomáčku . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Koupit Další knihy