Výsledky vyhledávání

Recenze knihy "Pravý Hannibal Lecter", která se věnuje životu a zločinům britského sériového vraha jménem Robert J. Maudsley. Autor: Jaques Buval. Pravý Hannibal Lecter - Jaques Buval Název: Pravý Hannibal Lecter Autor: Jaques Buval Nakladatelství: FONTÁNA Rok vydání: 2017, 140 stran RECENZE zatím nanapsána. Březen 2000: Mnozí lidé ve Velké Británii zatajili dech, když si ráno přečetli palcové titulky novin. Nové zprávy o Robertu Johnu Maudsleym, sériovém vrahovi, který sedí již přes dvacet let v nejpřísnější samovazbě. Touží po lepších vězeňských podmínkách a těžko věřit po andulce. Opět procitají vzpomínky na bestiální zločiny muže, který je kvůli své nelidské krutosti srovnáván s Hannibalem. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy

Článek o zapomenutém československém sériovém vrahovi a nejmladším českém vrahovi, který zavraždil nejméně tři osoby a několika dalším osobám o život usiloval. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Václav Novák 31. 1. 2022 Václav Novák - zapomenutý československý sériový vrah a nejmladší český vrah, který připravil o život nejméně tři osoby, další dva lidi se zavraždit pokusil a u několika dalších měl vraždu v plánu. Tento recidivista mezi ostatními pachateli vyčníval především svou extrémně agresivní osobností a velkým množstvím zločinů nejrůznějšího druhu spáchaných ve velmi mladém věku. Po svém zadržení spáchal sebevraždu. Narozen: 1951 Zemřel: 1975 Stát: Československo Počet obětí: 3 Vražedná aktivita: 1961-1975 Přezdívka:"nejmladší český vrah" Zapomenutý československý sériový vrah V tomto článku vám netradičně odhalíme doposud nezveřejněný, ale přitom naprosto raritní případ české kriminalistiky , který lze z mnoha důvodů označit za ojedinělý a extrémní. Mimořádný je nejen rozsah trestné činnosti a následky, které způsobila, ale především osobnost hlavního pachatele – zapomenutého sériové vraha a zároveň pravděpodobně vůbec nejmladšího vraha v české historii . Ten pouze shodou okolností stihl zavraždit „jen“ tři osoby a minimálně dvě další se zavraždit pokusil , protože nebýt jeho dopadení, o život mohlo přijít dalších šest lidí , neboť jejich vraždu plánoval! Případ jsme pro vás „vytáhli“ přímo z policejních archivů , které autorovi sloužily jako zdroj informací (pozn. jména některých osob byla změněna ). Teď se už však spolu ponořme do samotného příběhu. Vražda č. 1 Tento nevšední případ se začal psát jednoho letního rána roku 1975 . Tehdy se na obvodní oddělení veřejné bezpečnosti obrátil muž s tím, že při ranní návštěvě své tety ji v jejím domku našel mrtvou. Čtyřiasedmdesátiletá Božena Květoňová ležela zakrvácená na posteli a ze stavu těla i obydlí bylo synovci naprosto jasné, že se ocitl na místě brutální vraždy. Když na místo činu dorazila výjezdová skupina , kriminalisté zjistili, že jde o malý jednopodlažní domek o dvou místnostech s neudržovanou zahradou, kde bylo dříve provozováno zahradnictví. Kriminalisté nalezli oběť ležící na posteli na zádech, s nohama spuštěnýma na zem. Na krku měla hlubokou nejméně 12 cm dlouhou řeznou ránu , na prsou bodné rány a několik zhmožděnin a ran na hlavě . Vedle mrtvoly ležela zkrvavená břitva a celý domek nesl stopy prohledávání. Věci byly zpřeházeny a na zemi ležely především veškeré písemnosti zemřelé a taktéž její vkladní knížky. Vyšetřovatelé dále zjistili, že do domu bylo pravděpodobně vniknuto přes přistavený skleník, v jehož čelní stěně byla vyražena jedna skleněná tabule. Na dveřích z chodby do kuchyně pak byly zajištěny stopy po páčení. Stopy prohledávání obydlí Šipkou je označeno místo, kde pachatel vniknul do obydlí Po ohledání místa činu byla neprodleně nařízena pitva zavražděné. Dvojice lékařů, kteří pitvu prováděli, zjistili, že jde o ženu 152 cm vysokou. Zemřela násilnou smrtí, protože si zjištěná zranění rozhodně nemohla způsobit sama a příčinou smrti bylo vykrvácení z pravé krční žíly . Rána v čelní krajině byla způsobena zaživa - tupým předmětem velkou silou , lebeční klenba byla proražena, ale toto zranění nebylo příčinou smrti. Mezi další poranění pak patřily čtyři bodné rány v hrudi a již zmíněná, smrtelná, hluboká řezná rána v krční krajině . Vyšetřovatelé tedy začali prověřovat styky paní Boženy , stejně jako osoby s kriminální minulostí , dříve trestané pro majetkové nebo násilné trestné činy, ale přes velké nasazení policistů prvotní vyšetřování nebylo korunováno úspěchem. Místo činu Vražda č. 2 Pachatel vraždy staré ženy stále uniká … O dva týdny později nahlašuje policii v ranních hodinách jeden z houbařů nález mrtvoly mladého děvčete poblíž bývalých jatek u železniční trati. Šetřením je zjištěno, že jde o tělo čtrnáctileté dívky jménem Marta Jedličková , která je svými rodiči pohřešovaná od předchozího večera . Ti na místní služebně nahlásili, že odpoledne odjela se svou kamarádkou a třemi mladíky do kina v blízkém okresním městě a od té doby o ní nemají žádné informace. Nervózní rodiče osudného večera kontaktovali nejprve dceřinu kamarádku, se kterou do kina vyrazila. „Marta s námi nakonec do kina vůbec nešla. Bylo jí zle, tak se vrátila domů. Copak ještě nepřišla? “, divila se. Vyděšení rodiče tak ihned zalarmovali sousedy a vydali se dceru hledat. Vzhledem k tomu, že se jim ji nedařilo nalézt, vyrazili ještě v průběhu večera na služebnu policie. Následující ráno jim ale přineslo smutné rozzuzlení. Nález těla mladé dívky předznamenával, že se Marta domů již nikdy nevrátí. „Mrtvola dívky ležela naznak, svetřík, včetně podprsenky, měla vyhrnutý nad prsa, dlouhé dámské kalhoty a spodní kalhotky měla svlečeny tak, že z levé nohy byly staženy úplně a na pravé noze shrnuty až ke kotníku. Byly zjištěny mnohočetné zhmožděniny na hrdle, včetně tří podélných krevních výronů, a na levém prsu byly známky kousnutí, “ takto byl stav těla zaznamenán v protokolu o ohledání . Všechny okolnosti případu naznačovaly, že se jedná o sexuální vraždu . Přátelé, kteří dívce předchozího dne dělali společnost, byli ihned předvedeni k podání vysvětlení, z něhož vyplynulo, že zavražděná s nimi do kina opravdu nešla. Předtím se totiž parta zastavila v jedné restauraci, kde čtrnáctiletá Marta vypila během dvou hodin celkem šest piv , z čehož se jí udělalo nevolno. Požádala tak jednoho známého, který s nimi toho dne byl, aby ji doprovodil zpět domů a od té doby jí nikdo z nich neviděl . Po skončení filmu stál mladík, který dívku doprovázel, před kinem, kde ostatním oznámil, že když procházeli městem, potkali čtyři cizince, asi Jugoslávce, a ona s nimi odešla. Místo činu 2 Stejně jako v prvním případě, i zde byla ještě v den vraždy nařízena pitva prováděná soudními znalci z oboru soudního lékařství . Pitva nakonec prokázala, že k smrti vedlo poranění krku , v jehož důsledku se dívka udusila. Ač bylo zjištěno, že již nejde o pannu, v pochvě nebyly nalezeny spermie, tedy k pohlavnímu styku pravděpodobně před smrtí nedošlo. Oběť podle lékařů jedla naposledy několik hodin před smrtí a v krvi měla 0,86 promile alkoholu. Znalci též uvedli, že poranění, resp. smrt, byla jednoznačně způsobena druhou osobou. Máme tu tedy druhou vraždu spáchanou v blízkosti malé obce v průběhu jednoho jediného měsíce! Vyšetřovatelé však v tomto případě mají podezřelého . Pozornost totiž samozřejmě zaměřují na mladíka, který byl se zavražděnou Martou naposledy. Po prvotním prověření zjišťují, že byl v minulosti šestkrát soudně trestán , z posledního trestu byl propuštěn teprve před půl rokem , navíc mu byl nařízen ochranný dohled. Oním mladíkem je čtyřiadvacetiletý Václav Novák , který se do městečka přestěhoval před pouhými třemi měsíci, přesto do zaměstnání řádně nedochází a v bydlišti nemá dobrou pověst . Dopadení Výše uvedené informace dávají tušit, že právě Novák by mohl být vrahem mladinké Marty . Ostatně vyšetřovatelé měli v tomto ohledu také brzy jasno a zadržený se jim po krátkém prvotním zapírání ještě téhož dne k vraždě doznal . K osudnému dni uvedl: „Když jsme procházeli lesem, chtěl jsem na ní vykonat soulož, ale protože to odmítla a kladla odpor, začal jsem ji rdousit. Když upadla do bezvědomí, začal jsem ji svlékat, ale protože měla menstruaci, od záměru jsem upustil. Protože jsem si však uvědomil, že by pravděpodobně mé jednání ohlásila státní bezpečnosti, usmrtil jsem ji “. Vrah dívky byl tedy v rukou policie. S ohledem na jeho kriminální minulost, vyšetřovatelé zadrženého vytypovali i jako možného pachatele vraždy seniorky z počátku léta, a proto byl podezřelý v dalším výslechu vytěžován i ohledně tohoto trestného činu. Tím Novákovy zábrany naprosto padly . Informace, které kriminalistům následně poskytl, jim přímo vyrazily dech! Vyslýchaný totiž vraždu paní Boženy nejen doznal, ale dle vyšetřovatelů se jí přímo chlubil . Také se rozpovídal o svém komplici a partnerce , která jim dala tip, ale především se přiznal i k dalším velmi závažným zločinům, včetně vraždy , kterou měl spáchat jako teprve desetiletý hoch! Díl 2 Hlavní aktéři případu V předchozím dílu byla popsána brutální vraždy paní Boženy , kterou pachatel sprovodil ze světa v jejím domku, a také násilná smrt mladé Marty , jíž se stala osudnou volba doprovodu. Tím byl čtyřiadvacetiletý Václav Novák , který se k oběma zločinům doznal. U výslechu se kriminalistům rovněž zmínil o své partnerce a o svém údajném komplici . Než se na jednotlivé zločiny a případnou roli dotyčných zaměříme podrobněji, pojďme si nejprve přiblížit osobnosti a životní cesty těchto aktérů. Václav Novák Jelikož známé rčení trefně praví: “Vrahem se člověk nerodí, vrahem člověk se stává “, zvídavého čtenáře zřejmě zajímá, jaká byla minulost a rodinné pozadí popisovaných osob, a co formovalo jejich osobnost. O hlavním podezřelém se podařilo v tomto o hledu zjistit následující informace: Václav Novák se narodil v roce 1951 a ve věku jednoho roku byl adoptován . V šesti letech byla adoptivní matka odsouzena k dlouhodobému trestu odnětí svobody a adoptivní otec na výchovu sám nestačil, proto byl malý Vašek umístěn do dětského domova . Ve škole prospíval velmi dobře , ale ve 13 - 14 letech začal z dětského domova utíkat a „venku“ se začal dopouštět vloupání do různých objektů . Tomuto kriminálnímu stylu života zůstal věrný až do svého zadržení v roce 1975, přičemž i přes svůj relativně nízký věk byl v té době již celkem šestkrát soudně trestán . Z posledního trestu byl propuštěn pouhý půl rok před výše popsanými vraždami. Podle policistů šlo o zkušeného recidivistu , který se nikdy ke své trestné činnosti nedoznával . Později k němu vyšetřovatelé uvedli, že jeho trestná činnost za krátké období po posledním propuštění z vězení a jeho klid, s jakým při výsleších vše detailně popisoval, svědčily o tom, že u něho nebyl vůbec rozvinutý vztah a úcta k lidskému životu . Ve svém okolí byl Novák známý jako mimořádně surový, bezohledný, sobecký a egoistický jedinec , který si ostatní podřizoval jakýmikoli prostředky. V době zadržení byl zaměstnán jako horník , ale v práci měl četné absence a později do ní nedocházel vůbec. Co se týče jeho nejbližších, bylo zjištěno, že v poslední době žil s jistou Marií Pokornou , kterou označil za osobu, která mu měla dát tip na objekt bývalého zahradnictví, a hodně se družil s teprve osmnáctiletým Pepou Šímou , kterého označil jako spolupachatele a vykonavatele vraždy seniorky Boženy . Kriminalisty tedy pochopitelně zajímaly i tyto osoby a rovněž vzájemný vztah všech zainteresovaných. Anna Pokorná Marie Pokorná , žena narozená v roce 1935, dlouhá léta pracovala v kravínu v Příbrami, kde žila se svým manželem a jejich pěti společnými dětmi . Její manžel byl údajně alkoholik , který k ní byl v opilosti hrubý, a tak se počátkem roku 1975 i s dětmi (7-14 let) odstěhovala do menšího města, kde začala žít spolu s Novákem, který byl známým jejího manžela a znali se spolu asi 4 rok. Žena si měla o šestnáct let mladšího Nováka takzvaně „vydržovat“. Podle Marie Pokorné o klasický partnerský , respektive milostný, vztah nešlo . Ač žena připouštěla, že spolu dvakrát pohlavní styk měli. Co se týká poměrů v domácnosti , lze uvést, že se v ní téměř denně pil alkohol a čichal trichlorethylen , který dokonce jednou dostalo čichat i jedno z jejích dětí. Novák navíc děti surově bil , takže některé z nich ze strachu raději chodily spát do kůlny na slámu. Nejstaršího syna Marie, kterému bylo teprve 13, nutil, aby s ním páchal některá vloupání . Koncem jara začal do domácnosti, mimo jiných, často docházet i Josef Šíma , který se postupně stal nejbližším Novákovým kumpánem. Úryvek z psychiatického posudku M. Pokorné Josef Šíma Josef Šíma se narodil roku 1956 jako nejstarší z pěti dětí . Jeho otec , pracující jako traktorista, byl jednou soudně trestán a sám Josef o něm později vypověděl, že dříve „hodně pil“ , a proto ho nenáviděl, jelikož jeho alkoholismus byl v domácnosti častým předmětem sváru. Pepova matka si kvůli tomu dokonce jednou demonstrativně podřezala zápěstí. O ní Josef později uvedl, že ač šlo o nervózní ženu, která otce v opilosti často provokovala, měl ji velmi rád a více tíhnul právě k ní. V posledních letech, když otec s pitím alkoholu přestal , se atmosféra v rodině velmi zlepšila a Pepa jej od té doby hodnotil jako „miliónového tátu “. Sám o sobě uvedl , že v dětství jednou z domova utekl , ale za školu nikdy nechodil . Když začal chodit do zaměstnání (pracoval jako požárník s platem 1500 Kč/měs), našel si partu , s níž trávil více času než doma. V období před svým zadržením docházel k rodičům prakticky jen v sobotu a v neděli . Uznával, že občas ve výchově vzdoroval , byl neposlušný a nepodrobivý a měl kvůli tomu s otcem několik vážnějších výstupů. A jak Pepu Šímu vidělo jeho okolí ? Rozhodně nešlo o extrémně agresivního člověka , a ani nebyly zjištěny žádné výrazné prohřešky v jeho chování a vystupování na veřejnosti. V zaměstnání jej hodnotili jako méně iniciativního, flegmatického, někdy trochu drzého a pro své chování ne úplně oblíbeného pracovníka. Měl časté pozdní příchody a v prvním pololetí roku 1975 nepřišel do práce celkem 15x. Byl i kázeňsky trestán, ale o žádného mladíka, který by tzv. „rostl pro kriminál“, podle všeho nešlo. Pozdější znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie jej označili za trochu klackovitého, nedisciplinovaného, ale jinak veselého a poměrně nekonfliktního člověka , který se jen někdy něčeho drze dožaduje… Úryvek z psychologického posudku J. Šímy Z výše uvedených informací vyplývá, že osmnáctiletý Pepa byl celkem běžný kluk . Možná trochu „sígr“ , který se v poslední době dostal do „špatné společnosti “, kvůli čemuž se začal dopouštět méně závažné trestné činnosti (např. kradl benzín). S Václavem Novákem se seznámil v březnu 1975 , ale pravidelně se začali stýkat až koncem jara . Jejich spolčení brzy nabralo rychlý spád , na jehož konci byla surová vražda… Tolik tedy k Novákově „spolubydlící“ a k jeho parťákovi ve zločinu . Než se však ve vyprávění posuneme dál a popíšeme, čeho všeho se dotyční dopustili, pojďme se ještě na moment zastavit u vzniku a povahy nevyváženého kriminálního spojenectví „Pepy a Václava“ . Nebylo zjištěno, kde se tito mladí muži seznámili. Zřejmě přes společné známé, protože v „partě“ byli ještě další dva mladící (pozn. ti o většině „akcích“ Pepy a Dvořáka nevěděli ). Jisté je, že o šest let starší Novák prý Pepu Šímu ihned zaujal , a to především svým silným, hrubým chováním a sebevědomým vystupováním. Jak sám Šíma později uvedl, vždy k němu vzhlížel , protože mu přišlo, že se Václav Novák ničeho nebojí . Z počátku se mu také jevilo, že je dobrý člověk… Tedy minimálně do okamžiku než jej zmlátil , protože se nechtěl podrobit jeho vůli. Ač již v té chvíli pociťoval mladší z mužů k Novákovi respekt a domníval se, že je lepší se mu podvolit , teprve po vraždě se ho začal doopravdy bát . Díl 3 Zločiny z pohledu pachatelů - vražda v „zahradnictví“ V předešlých kapitolách jste se seznámili se zločiny očima výjezdové skupiny . Také jsme vám představili jednotlivé aktéry , jejich osobnosti a jejich životní peripetie . V tomto dílu se jednotlivým zločinům budeme věnovat opětovně, tentokrát však z perspektivy pachatelů . Popíšeme to, jak je prezentovali při výsleších a rovněž zmíníme jejich další , doposud neuvedená, provinění . Za prvé tu máme vraždu seniorky Boženy Květoňové spáchanou v objektu bývalého zahradnictví. Jakožto spolupachatele v tomto případě Václav Novák označil osmnáctiletého Pepu Šímu , s nímž se osudného dne setkal v bytě Marie Pokorné . Ta již dříve dostala od Nováka za úkol vytipovat v obci vhodný cíl pro loupež a do oka jí padl právě domek čtyřiasedmdesátileté seniorky , neboť existoval předpoklad , že žena by doma mohla mít větší finanční prostředky . Asi týden před vraždou Marie Pokorná svému druhovi sdělila, že seniorka žije sama a ve vsi se říká, že je spořivá a z dříve provozované živnosti by mohla mít ušetřeny nemalé peníze. Tento cíl evidentně Nováka zaujal a život šetřivé důchodkyně se chýlil k tragickému konci. Osudného večera se Nováka a Pepa nejprve v bytě Pokorné posilnili alkoholem . Asi ve 23:00 se vyzbrojeni nožem a srozuměni s tím , že seniorku pravděpodobně zabijí , pěšky vydali k jejímu domu. Dírou v plotě prolezli na zahradu, kde vzal Novák kilové závaží a poté, skrz skleník, kde vyrazili naprasklou tabuli, vnikli do budovy. Budoucí oběť v tu chvíli klidně spala ve své posteli . Lupiči ji vzbudili, přičemž ji oslnili světlem z baterky směřujícím přímo do jejího obličeje a představili se jí jako příslušníci Státní Bezpečnosti . Požadovali po ní, aby jim sdělila, kde má uschované peníze a další cennosti. „Řekl jsem jí, aby vstala, že jsem od Bezpečnosti… ona říkala, že je sama, a že žádné peníze nemá… řekl jsem mu „Pepo, dělej něco!“… On měl nůž za zády a bodl jím ženu hluboko do břicha… nekřičela, ani nevydávala žádné zvuky… Potom bodl znova…nemohu říct kolikrát, vím jen, že jednou jí také bodl do krku… “, prezentoval osudný den Novák . Rozespalá a pobodaná žena ale ani tak úkryt prozradit nechtěla. Prý pouze seděla na posteli a opakovala: „Co to děláte? Co to děláte “, načež ji Novák vší silou udeřil závažím do hlavy . Po této ráně se paní Božena svalila na postel a začala chroptět. Pachatelé na nic nečekali a začali domek prohledávat . Snažili se najít peníze, šperky, no vlastně cokoli, co by mělo nějakou hodnotu. K jejich velké nevoli však objevili pouze 400 Kčs a několik mincí ze žlutého kovu . Tento lup je zcela pochopitelně příliš neuspokojil, a tak vzali v kuchyni nákupní tašku a vzali za vděk i potravinami a skleněným džbánem na pivo . Fatální důsledky pak měl nález staré břitvy , tu totiž jeden z pachatelů následně neváhal použít a ženě s ní prořízl hrdlo . A právě toto je chvíle, ve které se verze obou kumpánů začínají rozcházet . Kdo oběti způsobil toto poranění, které bylo označeno za smrtelné? Patrně čtenáře nepřekvapí, že oba zapřísahali svou nevinu a za pachatele označili vždy toho druhého. Nezpochybnitelné v tuto chvíli bylo, že Marie Pokorná dala mužům tip , a ti poté seniorku zavraždili, přičemž na fyzickém útoku se nějakou měrou podíleli oba . Tělo paní Boženy Jízda na vlně zločinu Novák, Šíma a Pokorná ale nezaháleli a výše uvedená vražda nebyla jejich jediným proviněním proti zákonu . Všichni z nich spáchali několika dalších deliktů. Některé z nich realizovali před vraždou v zahradnictví, jiné až po ní. Několik z nich spáchal Novák sám, na dalších participovali společně. Začněme nejprve těmi méně závažnými . Červen 1975 : „Pepa mi říkal, že chce marodit, že nechce do práce…dohodli jsme se, že mu zlomím ruku… on nakonec odmítl, tak nastavil dlaň, a já ho do ní říznul žiletkou… “, vypověděl u výslechu Novák . Tento spásný nápad vedl k Pepově 16 denní pracovní neschopnosti . Máme tu tedy ublížení na zdraví , ač trochu nezvykle na žádost samotného poškozeného. S dalším „filutou“ jménem Pavel již Novák předchozí nápad uskutečnil. Rovněž na jeho žádost mu zlomil ruku tak, že nejprve vytvořil dva sloupce z knih, na které poškozený položil levou ruku a otrlý recidivista mu na ní dvakrát dupnul , což mělo za následek zlomení vřetenní kosti . Ze strany Nováka šlo tedy opět o ublížení na zdraví a nic na tom nemění fakt, že bylo opět způsobeno na žádost poraněného . Novákův kriminální repertoár byl rozmanitý a logicky v něm nemohly chybět ani krádeže . Kupříkladu v červnu 1975 se v noci vloupal do restaurace , kde jej však vyrušil vedoucí směny a zloděj ke své smůle utekl, aniž by něco uzmul. Téhož roku, se také vloupal do hájovny . Okýnkem vlezl do sklepa a poté prošel až do bytu, kde odcizil z peněženky 130 Kčs . Chybět samozřejmě nemohl ani trestný čin dle §132 tehdejšího trestního zákoníku - rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (pozn. tento paragraf dnes může znít až „odbojově“ a „proti režimně“, ale ve většině případů šlo o obyčejné krádeže, protože v té době bylo téměř vše ve vlastnictví státu, respektive tehdejší rétorikou ve vlastnictví „všech“, tedy „v socialistickém vlastnictví“, čili i běžná krádež se mohla honosit tímto označením ). Novák se tohoto trestného činu dopustil tím, že se vloupal do provozovny jedné restaurace , kde odcizil cigarety v hodnotě 244 Kčs , což v té době odpovídalo zhruba 600 cigaretám – tedy třem kartonům. Novákova paleta norem, které rád a často porušoval, byla opravdu pestrá, tedy mezi jeho proviněními nechybělo ani pohlavní zneužívání ! V roce 1975 totiž v bytě, kde žil s Marií Pokornou, opakovaně souložil s žačkou 8. třídy ZŠ - nezletilou Dášou , která kamarádila s nejstarší dcerou jeho družky. Již jako banalita pak působí tr. čin padělání a pozměnění veřejné listiny , kterého se dopustil tím, že vytrhnul některé stránky ze svého občanského průkazu . Důvod byl prostý, měl na nich vyznačený ochranný dohled . Další kriminální příhoda , kterou můžeme uvést, se týká všech tří výtečníků. Trio Novák – Šíma – Pokorná si naplánovalo akci, kterou lze pracovně nazvat „krádež králíků “. Ač šlo nakonec o banalitu, minimálně svým záměrem byla tako událost podstatně nebezpečnější. Odehrála se pouhý den před vraždou seniorky a proběhla následovně: Novák s Pepou vlezli do dvora jednoho rodinného domku , kde odcizili 4 králíky v hodnotě 150 Kčs. Marie mezitím čekala na silnici v blízkosti místa činu a kryla pachatelům záda . Po činu králíky ukryla pod kabát a odnesla je do bydliště, kde je společně snědli. Asi vás napadá „No a? Drobná krádež“. Jistě. Toho večera to ale mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř. Pachatelé totiž měli původně jiný plán . Mínili spáchat loupež, která měla proběhnout víceméně jednoduše. Pachatelé zabouchají na dveře domu, kde bydlí osamocená žena, když vyleze, omráčí ji úderem do hlavy a prohledají dům. Ukradnou cennosti a peníze a hurá pryč. Předem si dokonce skrz okno ověřili, že je žena skutečně doma sama a až pak zabouchali na dveře. Přálo jí ale štěstí, nebo šlo spíš o její ostražitost a nezvaným večerním „hostům“ neotevřela. Pachatelé tedy zvolili alespoň variantu „B“ , tedy krádež králíků, a aniž by se někomu něco stalo, s lupem z místa činu odešli. Svoji roli prý tehdy sehrálo i to, že se pachatelé báli, že by při násilném vstupu do domu mohli být vyrušeni, protože by je mohl při vyražení okna či dveří někdo slyšet. Jelikož se ve vesnici právě konala pouťová taneční zábava , na ulicích to „žilo“. Mimochodem loupež měla být spáchána právě proto, aby peníze, které získají, mohli utratit na této společenské události. V tom samém týdnu, kdy se odehrála „akce králíci “, se Pepa s Novákem pokoušeli spáchat ještě jeden závažný zločin . Stopovali vozidla za obcí s úmyslem oloupit nějakého řidiče . Vše měli vymyšlené tak, že až jim někdo zastaví, Pepa si sedne na zadní sedadlo za řidiče a Novák na sedadlo spolujezdce . Ještě než se nic netušící majitel vozidla rozjede, má jej Pepa chytnout zezadu za krk a přetáhnout na zadní sedadlo . Pak už ho jen stačí společně svázat připraveným provazem a kdyby se oběť bránila, byl ji Novák připraven bodnout kuchyňským nožem , který měl pro jistotu u sebe. Poté měli v úmyslu vozidlem odjet, přepadeného cestou vysadit, přivázat jej ke stromu a pokračovat dál. Trochu úsměvný je důvod ztroskotání jejich „geniálního“ úmyslu. Protože dvojici mladíků dlouhou dobou žádný řidič nezastavil, svůj záměr zkrátka vzdali . Ani tímto ale výčet Novákových provinění nekončí! Ve smyslu rčení, „čiň čertu dobře a peklem se ti odmění “, se nakonec spolčení s „ďáblem“ málem fatálně vymstilo i mladému Pepovi Šímovi . Měl doplatit na to, že vražda seniorky pro něj byla až příliš a psychicky ji neunesl . Ve dnech po vraždě cítil obrovský tlak a pronásledoval jej strach z dopadení . Útěchu hledal na dně láhve a v opilosti zmiňoval , že se půjde udat na policii , přičemž vše vezme na sebe. Asi 4. den po vraždě se opět opil a znovu naznačil, že se půjde udat. Novák prý vytušil, že tato možnost skutečně hrozí a rozhodl se, že svého komplice odstraní ! Vše vymyslel tak, že Pepu nejprve přesvědčil, aby se pořádně načichal trichlorethylenu . Když mladík po velké dávce upadl do bezvědomí, Novák mu hadr ponechal na obličeji a předpokládal, že to bude stačit k jeho smrti. Pro jistotu jej však za přítomnosti Marie Pokorné ještě silně udeřil paličkou na maso do hlavy (tu potom Pokorná spálila v kamnech). Následně spolu jeho bezvládné tělo naložili na dvoukolák a odvezli k blízkému vypuštěnému rybníku, kde jej v domnění, že se utopí, pohodili do silážní jámy . Toto schéma ale mělo jednu slabinu, jelikož na místě bylo spíše bahno a jen asi 30 – 50 cm vody, zraněný Pepa z bezvědomí procitl , z jámy vylezl a vrátil se do bytu , kde k napadení došlo. Můžeme se jen domnívat, jaký to byl pro obyvatele bytu šok. Protože již však svítalo, Novák svůj záměr raději nedokončil a s Pokornou Pepu ošetřili. Ještě téhož dne pak po opakovaném naléhání přeživšího, který si vůbec nic nepamatoval , kontaktovali jeho rodiče a ti jej odvezli do nemocnice. Zraněný mladík si prý pamatoval pouze to, že se probudil v bytě se zraněním na čele a popálenýma rukama. Nějaký čas si prý myslel, že mu něco vybuchlo v ruce… Každopádně ze strany Václava Nováka a Marie Pokorné jasný pokus o vraždu . Anna Pokorná u silážní jámy, kam s Dvořákem pohodili Pepu Šímu v bezvědomí Vražda dívky dle verze pachatele Od pokusu o vraždu komplice uběhl týden a Novák svůj problém s Pepou stále nevyřešil. Ten se však na policii doposud nevydal. A tak ve čtvrtek, kolem 17:30 , v lese asi 15 metrů od železniční trati (17,7 m od vjezdového návěstidla), mohl Novák zabíjet znovu . Tentokrát úmyslně usmrtil čtrnáctiletou Martu . Nejprve ji rdousil stlačením hrdla oběma rukama, až dívka upadla do bezvědomí. Poté jí odtáhl asi 6 metrů na skrytější místo, kde ji svlékl kalhoty a kalhotky. Když prý zjistil, že má dívka menstruaci, svého sexuálně motivovaného jednání zanechal, čímž vysvětloval absenci spermatu na místě činu . Nakonec umírající dívku opakovaně udeřil malíkovou hranou do oblasti krku a tím jí přivodil smrt. Tedy takto útok a svou motivaci Novák nejprve popisoval, vše ale bylo zřejmě trochu jinak… O tom ale až příště. Mrtvola Marty Jedličkové Díl 4 Dětský vrah V předchozích dílech jsme se věnovali spáchaným vraždám z pohledu svědků, policistů i pachatelů, a také pachatelům jako takovým. Tento ale vyhradíme pouze jednomu člověku - hlavnímu antihrdinovi Václavu Novákovi . Na úvod si pouze zopakujme, že podezřelý se policistům po krátkém prvotním zapírání přiznal jak k vraždám seniorky Boženy a mladičké Marty , tak k pokusu o vraždu svého komplice a i k několika dalším závažným trestným činům , včetně dvou pokusů o ozbrojenou loupež . Kdo by čekal, že šlo o rezignovaný stručný popis zločinů, velmi by se mýlil. Novák se jimi vyšetřovatelům doslova chlubil . Činy popsanými v předchozích dílech tohoto článku ale jeho výčet přiznání nekončil . Doznání, kterým pokračoval, kriminalistům přímo vyrazilo dech ! Podezřelý totiž uvedl, že mord v zahradnictví nebyl jeho první vraždou. Tu opravdu první měl podle svých slov spáchat již ve svých 10 letech , kdy měl o život připravit sotva roční batole ! Ke zločinu mělo dojít v nemocnici , kde byl tehdy Novák hospitalizovaný a měl zde polštářem udusit malou holčičku , která kvůli onemocnění spalničkami ležela v kyslíkovém stanu. Kriminalisté samozřejmě věděli, že před sebou mají velmi nebezpečného, takřka všehoschopného muže, i přesto se jim však tato výpověď zdála nevěrohodná a jen stěží uvěřitelná . Však by to znamenalo, že by před nimi seděl možná nejmladší vrah v české historii! Přes svoji skepsi tuto informaci nemohli přejít bez povšimnutí a nezbývalo jim než Novákovo šokující přiznání náležitě prověřit . Následoval standardní ověřovací postup. Vyšetřovatelé se nejprve obrací na krajskou nemocnici, kde mělo k oné nešťastné události údajně dojít, a v archivních záznamech zjišťují, že Novák zde byl v roce 1961 skutečně hospitalizován , a to dokonce 4x. Dále přichází s důležitým zjištěním, že jedna z jeho hospitalizací probíhala na infekčním oddělení , kde kvůli spalničkám ležel celých osm dní. Tento fakt pak bohužel doplňují informací, že v tomto období zde skutečně zemřelo jedno dítě . Šlo o malou Aničku Kulhánkovou , které do jejích prvních narozenin chyběl přesně týden. Podle pitvy dívenka zemřela kvůli poškození mozku , které mělo způsobit onemocnění spalničkami. Detailní informace vyšetřujícím policistům bohužel chybí, protože pitevní protokol byl tehdy zpracován naprosto nedostatečně . S ohledem na tuto skutečnost znalci z oboru soudního lékařství na základě předloženého chorobopisu a pitevního protokolu zemřelého děvčátka, s jistotou shledávají pouze fakt, že příčinu smrti již nelze jednoznačně určit . Dle předložených záznamů byly schopni uvést jen to, že v úvahu přicházela jak smrt v důsledku onemocnění spalničkami , tak úmrtí v důsledku udušení . Vnést do případu trochu světla by prý mohl přinést pouze histologický rozbor . Ten byl sice po smrti dítěte proveden, ale histologické bločky po tak dlouhou dobu nebyly archivovány. Výsledek? Znalci již s odstupem času nejsou pravou příčinu smrti schopni určit … Kriminalisty v tomto případě provázela pověstná smůla a pravdivost Novákových slov již zkrátka nešlo nijak ověřit . Vše stálo a padalo na přiznání Nováka. Vyšetřovatelé však s vypětím všech sil přece jen přišli ještě s jedním zajímavým zjištěním , chcete-li s nepřímým důkazem . Hádejte, kdo byl osudnou noc s malou Aničkou hospitalizován na stejném pokoji ? Přesně tak, nešlo o nikoho jiného než o tehdy desetiletého Václava Nováka ! Na základě všech výše uvedených skutečností kriminalisté nakonec přece jen nabyli přesvědčení , že člověk, který před nimi sedí, je nelítostným dětským vrahem . Zbývá ještě zodpovědět jednu palčivou otázku. Proč? Proč vůbec Novák v takto raném věku vraždil? Inu, sám to zdůvodnil s cynismem sobě vlastním, zkrátka chtěl vědět, jak vypadá mrtvola... 28 dní na cele se sériovým vrahem Píše se červenec 1975 a poté, co proběhly prvotní výslechy, byl Novák poslán do vazební věznice . Přípis vyšetřovatele zněl výmluvně: zřejmě se jedná o dvojnásobného vraha, který byl v minulosti již vícekrát trestán pro majetkovou trestnou činnost a ve výkonu trestu se již pokusil o sebevraždu, z těchto důvodů je mu třeba věnovat zvýšenou pozornost . Vzhledem k rozsahu a závažnosti trestné činnosti je vytvořena zvláštní skupina , která má co nejpodrobněji prověřit Novákovu minulost , a to včetně období dětství. V září se vyšetřovatelé zaměřují na prověření smrti malé Aničky a v průběhu října 1975 je nařízeno pozorování všech obviněných na psychiatrickém oddělení v léčebně v Bohnicích . Ve stejném měsíci je Václav Novák umístěn na celu s jedenatřicetiletým Vladislavem Burešem . Se svým spoluvězněm Novák zřejmě navazuje důvěrný vztah a postupně se mu začíná svěřovat s další trestnou činností . Kromě toho mu také vypráví o průběhu jednotlivých výslechů, mimo jiné zmiňuje, co vše vyšetřovatelům zamlčel, o čem lhal a co naopak uvedl pravdivě. Vraťme se proto (tentokrát už opravdu naposledy) k vraždám paní Boženy Květoňové a „teenagerky“ Marty Jedličkové . V případě usmrcení seniorky Dvořák svému spoluvězni sděluje, že on opravdu nebyl tím, kdo ji břitvou prořízl hrdlo, že tuto smrtelnou ránu ji zasadil mladý Josef Šíma . Překvapivé je však jeho sdělení týkající se motivu vraždy mladinké Marty . Přestože se ji snažil vyšetřovatelům prezentovat jako sexuální vraždu a zinscenoval odpovídajícím způsobem i místo činu , jeho pravým motivem prý měla být snaha zbavit se nepohodlného svědka ! Podnapilá dívka mu totiž během cesty domů měla údajně naznačit, že ví, kdo nebohou seniorku zabil . Ač se jí to Novák snažil vymluvit, ona si prý stála za svým, a dokonce mu řekla, že ví, že ji spolu s Pepou Šímou spáchal on. V tom okamžiku prý měl jasno - musí ji zabít. Po vraždě se vše snažil naaranžovat tak, aby kriminalisté nabyli dojmu, že šlo o sexuální vraždu (což se mu vlastně podařilo) spáchanou náhodným pachatelem a on tak odvrátil podezření od své osoby. K vraždě dále uvedl, že když umírající dívku opakovaně udeřil malíkovou hranou do hrdla , z jejích úst vystříklo menší množství krve a dopadlo na jeho bundu . Poté, co si těchto krevních stop před kinem všimli Martyni kamarádi, si prý uvědomil, že je zle. Detail poranění Marty Jedličkové Rozhodl se tedy uskutečnit ještě šílenější a zrůdnější plán . Protože z Martyních narážek nabyl přesvědčení, že o vraždě a o tom, kdo ji měl na svědomí, se dozvěděla od 14leté dcery Marie Pokorné , případně od jejího 13letého syna , usmyslel si, že je hned následujícího dne vezme oba na koupaliště , kde je utopí . Jejich smrt měl v úmyslu vydávat za nešťastnou náhodu . Zcela logicky však předpokládal, že jeho partnerka by ho v případě vraždy vlastních dětí již nadále nekryla. I pro tuto situaci měl připraveno řešení . Pokud by zmíněná přece jen pojala podezření a se smrtí svých ratolestí by jej spojila, usmrtil by následně i ji i její zbývající tři děti! Samozřejmě nebyl tak naivní, aby si myslel, že za tak rozsáhlou trestnou činnost neskončí za mřížemi. V tomto případě viděl jako jediné řešení okamžitý úprk na Západ … Před svým spoluvězněm prý opakovaně vyjádřil lítost nad tím, že byl zadržen již brzy dopoledne , tedy předtím než vyrazil s dětmi na koupaliště, neboť podle jeho názoru se v tu chvíli ještě dalo zabránit tomu, aby byl ze své trestné činnosti usvědčen. Také mu zdůvodnil své doznání k „sexuální“ vraždě Marty – důkazy policie prý byly prostě neprůstřelné a on se v tu chvíli domníval, že vraždu paní Boženy mu kriminalisté nebudou schopni prokázat a on si tedy odsedí „jen“ trest za jednu vraždu. Jednání hodné skutečného psychopata , dalo by se podotknout, ale jak by řekl Horst Fuchs : „to stále ještě nebylo vše “. Zkušený recidivista Novák pochopil, jaký trest mu v případě usvědčení z obou vražd hrozí . Ano, ve vzduchu se vznášel téměř jistý trest smrti , a to byl rozhodně velký stimul jeho kreativní zločinecké mysli. Nově tedy přišel s tím, že by se za jakoukoli cenu potřeboval dostat, respektive být přemístěn do psychiatrické léčebny , kde by byl posuzován jeho psychický stav. V tomto zařízení by následně přepadl některého ze členů tamní ostrahy, odcizil by mu zbraň a uprchl by ze země . Na základě těchto úvah se uchýlil k činu , který se datuje do poloviny listopadu 1975 , a trefné pro něj bude označení klíčový zvrat . O tom ale až v posledním dílu… Osmnáctiletý Josef Šíma Díl 5 Připomeňme si, že poté, co byl Václav Novák v průběhu října umístěn na celu s Vladislavem Burešem , rozpovídal se před ním jak o své trestné činnosti a její pravé motivaci , tak o dalších plánech , jak by se potrestání vyhnul . Tento plán zahrnoval jeho záměr být přemístěn do psychiatrické léčebny , ze které pak zamýšlel uprchnout . V noci z 12. na 13. listopadu se Novák rozhodl vizi své svobody naplnit. Kolem půl druhé v noci se tak Vladislav Bureš budí v momentě, kdy na svém hrdle cítí silný stisk . Podle svých pozdějších slov prý moc dobře věděl, s kým má tu čest, a proto byl více méně neustále instinktivně připraven na útok. Zřejmě jen díky této duchapřítomnosti a dřívějšímu tréninku sebeobrany , se mu ač rozespalému ještě před ztrátou vědomí, podaří rdousícího útočníka udeřit do ruky a jeho smrtící sevření tak uvolní. Václav Novák se však nevzdává. Na otřeseného a přidušeného spoluvězně ještě dvakrát zaútočí a snaží se tak naplnit svůj cíl a zločin dokonat. Napadenému se ale jako zázrakem podaří Nováka kopnout tak, že přepadne přes postel a praští se hlavou o zeď . Částečně ochromený Bureš tak získává cenný čas, vyskočí z postele a mačká tzv. „bonzák “ (nouzové tlačítko k přivolání dozorce). Dozorci napadeného muže vzápětí vysvobozují a Dvořákovi nasazují poutací pás. Další vraždu se mu tak dokončit nepodaří . O tom, že rozhodně nešlo o demonstrativní útok či „obyčejnou“ vězeňskou rvačku, svědčí patrné stopy po rdoušení (hematomy) na hrdle Vladislava Bureše . Hematomy po rdoušení Hematomy po rdoušení (detail) Na základě tohoto útoku tak skutečně své „působiště“ mění, neputuje však do „vysněné“ psychiatrické léčebny, ale na 15 dní na samotku . Zde ho navíc čeká speciální režim pod zvýšeným dozorem . Po celou dobu tak má nasazeny pouta a poutací pás , který mu je snímán pouze na dobu jídla. O pouhé dva dny později se však tento nebezpečný agresor opět „hlásí o slovo “. Tentokrát již naposledy … Toho dne využívá právě chvíle určené k snězení večeře, kdy mu je pás sundán a má pouze pouta na rukou a spáchá sebevraždu oběšením na prostěradle . Ač je objeven během necelé čtvrt hodiny, dozorcům, ani lékařům, se jej již oživit nepodaří. Vrah je tedy mrtvý . Jaké důsledky z toho plynou? Zaprvé – nedošlo ke zkoumání jeho duševního stavu . Výsledky psychologického rozboru by byly jistě obohacující a zajímavé nejen pro čtenáře tohoto článku, ale především pro vyšetřovatele a psychology/psychiatry, kteří pracují s podobnými typy delikventů. Novák se rovněž tímto svým činem vyhnul soudnímu líčení , při kterém by se jeho skutky detailně projednávaly a samozřejmě unikl i trestu . S velkou pravděpodobností, hraničící s jistotu, by si vyslechl rozsudek smrti . Akt sebevraždy také zřejmě velkou měrou přispěl k tomu, že ač se jedná na české poměry o raritního pachatele a sériového vraha , upadl v zapomnění a případu nikdy nebyla věnována adekvátní mediální pozornost , která provází takřka všechny kauzy takto velkého rozsahu. Vzpomeňme například na jednu z novějších kauz tzv. „vraha taxikářů “, které bylo věnováno mimořádné množství článků a reportáží, ale je tu i celá řada jiných, třeba i mnohem méně rozsáhlých, tuzemských případů, které neprošly takto bez povšimnutí. Můžeme rovněž jen spekulovat , zda-li byla dokonaná sebevražda jen pokusem, který se vymkl kontrole a Novák tímto způsobem pouze usiloval o co nejrychlejší přesun do psychiatrické léčebny, ze které plánoval uprchnout. Této domněnce by nasvědčovaly podmínky , ve kterých se Novák nacházel. Jak víme, byl ve speciálním režimu, tedy pod zvýšeným dohledem a mohl spoléhat na to, že bude dozorci velmi brzy objeven . Takový scénář by pravděpodobně vedl k jeho záchraně a možná i k toužebně očekávanému přesunu do léčebny. Pokud by však byl skutečně jeho cílem dobrovolný odchod z tohoto světa , vyvstává otázka, zda-li se nemohlo jednat o tzv. bilanční sebevraždu , kdy s ohledem na bezvýchodnost své situace, tedy v očekávání téměř jistého trestu smrti, raději zvolil dobrovolný odchod svou vlastní rukou. Mohlo jít i o určitý projev jeho psychopatické osobnosti , kdy v sebevraždě spatřoval možnost, jak „mít poslední slovo “. Ostatně nebyl by prvním a zřejmě ani posledním sériovým vrahem, který by se k tomuto jednání uchýlil. Zde si dovolíme malou edukační odbočku . Ač je sebevražda častým jevem spíše v případě masových vrahů (dle Davida Lestra ji spáchá až 35 % těchto pachatelů ), není zcela výjimečná ani u sériových pachatelů . Mimo četnost (cca 35 % versus cca 6 % ) je rozdíl hlavně v tom, že zatímco masoví vrazi páchají sebevraždu zpravidla bezprostředně po spáchání zločinu , sérioví vrazi ji páchají nejčastěji až po svém dopadení . Klasickým příkladem jsou rakouský sériový vrah Jack Unterweger , který se oběsil téměř hned po vynesení rozsudku, či britský sériový vrah Fred West , jenž spáchal sebevraždu rovněž ve vazební věznici. Po svém zatčení se ke stejnému činu uchýlili ještě např. Harold Shimpman , Volker Eckert , Karel Denke či Javed Iqbal . Z tuzemských sériových vrahů pak toto řešení zvolil Hubert Pilčík či Viktor Kalivoda . U druhého jmenovaného to je však poněkud „jiná písnička“ než u Huberta Pilčíka a Václava Nováka . Jistě by nebylo od věci třeba i nějaké k důkladnějšímu zkoumání či popsání fenoménu sebevražd a jejich důvodů v rámci sériových vrahů, resp. jiných psychopatických pachatelů. Závěry znalců V případě Václava Nováka - hlavního pachatele – tedy kauza skončila jeho sebevraždou a následným pohřbem žehem na náklady státu . Z tohoto důvodu je zřejmá absence soudních rozhodnutí i výsledků znaleckých posudků týkajících se jeho duševního stavu. U obou dalších spolupachatelů ale máme možnost do těchto dokumentů nahlédnout, pojďme se tedy ještě v krátkosti zaměřit na ně. Asi nejpodstatnějším názorem posuzujících znalců byl ten, který za vůdčí osobnost a iniciátora trestné činnosti označil Nováka . Jedním dechem ale dodávali, že jak Šíma , tak Pokorná , se podíleli na páchané trestné činnosti dobrovolně a vědomě, ačkoli si museli být vědomi závažnosti a nebezpečnosti svého jednání. O Novákovi, jako o organizátorovi trestné činnosti ostatně hovořil i Josef Šíma , který se sám do určité míry považoval za oběť, kterou Novák někdy fyzicky, jindy zas psychicky donutil ke spolupachatelství. Na počátku roku 1975 prý začal Šíma konzumovat alkoholické nápoje, navíc pak potkal Nováka, který mu imponoval jak fyzickou silou, tak povahovými vlastnostmi , cynismem, bezohledností a způsobem života. Pod vlivem Nováka pak jeho trestná činnost nabývala nebezpečné povahy. Ač tento obdiv a vliv Nováka na chování Šímy znalci akceptovali, uvedli, že vzhledem k jeho osobnosti a IQ nemůže být o nějaké chorobné závislosti řeč . Šíma zkrátka k Novákovi vzhlížel a sliboval si od přátelství s ním možnost získání většího finančního obnosu . Ostatně sám před posuzujícími lékaři hovořil o touze, kterou bylo zakoupení automobilu, a uznal, že hlavním motivem jeho jednání bylo dostat se k nějakým větším penězům . Znalci z oboru psychologie a psychiatrie nakonec shrnuli, že v jeho případě jde o anomální osobnost s asociálními rysy , jejichž projevy lze vystopovat i v době před pubertou. Tato zjištěná porucha však ještě nedosahuje úrovně, kdy hovoříme o osobnosti psychopatické …. Znalci dále uvedli, že se dopustil brutálního zločinu vraždy, a navíc chystal surové přepadení řidiče, což jsou znaky a rysy, které v případě jeho pobytu na svobodě vytváří pro společnost trvalé nebezpečí . Sadismus jako motiv činů vyloučili . Psychologický posudek Josef Šíma - závěr Co se týče Marie Pokorné , ani u ní znalci nezpochybňovali zhoubný Novákův vliv . Konkrétně uvedli, že: „Sama o sobě je schopna páchat trestnou činnost ve smyslu zanedbávání povinné péče o děti, jinak se musí dostat do vleku druhé osoby , aby páchala trestnou činnost závažnějšího rázu …(nicméně) protože byla schopna zanedbat výchovu svých dětí, byla schopna se podílet na tak závažné trestné činnosti, nelze stanovit nijak zvlášť příznivou prognózu resocializace. Na druhé straně nutno uznat, že je událostmi přeci jen otřesena a dále pak, že vadné chování jejích dětí nebylo zdaleka jen důsledkem špatné výchovy, ale též důsledkem jejich poruchového konstitučního založení “. Psychologický posudek Anna Pokorná - závěr Epilog Poté co soud výše uvedené názory znalců a spáchané zločiny posoudil, rozhodl takto : Marii Pokornou odsoudil za trestné činy vraždy ve stádiu pokusu , za krádež a ohrožení mravní výchovy mládeže k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12 let . Josefa Šímu , ve věku blízkého věku mladistvých, pak za trestný čin vraždy , trestný čin loupeže , krádeže a za spolupachatelství na loupeži ve stádiu přípravy odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 14 let . Za normálních okolností bychom na tomto místě článek ukončili. V tomto kriminálním případu ale nelze nezmínit ještě jeden důležitý fakt, který čtenáře v marastu této kauzy vymáchá ještě jednou. Při vyšetřování vraždy Boženy Květoňové se totiž policisté dopustily chyby , která byla zcela zásadní a měla fatální následky . Doposud jsme totiž neuvedli, že Václav Novák byl v tomto případě vytypován jako podezřelý a z tohoto důvodu byl také „vytěžován“. Před policisty tehdy uvedl nepravdivé údaje a tvrdil, že se v kritickou dobu zdržoval v bytě se svojí družkou a dvěma přáteli . Tento argument mu ale kupodivu v očích vyšetřovatelů poskytl nezvratné alibi. To, že podezřelý lže, se dá očekávat, bylo tedy zvláštní, že mu policisté uvěřili a propustili jej , aniž by si jeho alibi jakkoli prověřili! Novák nezahálel. Ihned po příchodu domů instruoval svoji družku Pokornou, i své dva přátele, které na policii zmínil (jedním z nich byl mimochodem i vynervovaný Pepa Šíma), jak mají vypovídat, pokud se jich někdo z policie bude na jeho alibi dotazovat. Naprosto nepochopitelně ale byla tato jeho snaha zbytečná. K prověrce alibi , byť jen opožděné , totiž vůbec nedošlo , protože policisté jej kvůli jeho vymyšlené výpovědi rovnou z řad podezřelých vyloučili… Jaké důsledky tato „chybička “ měla je zcela zřejmé – stála život mladinkou Martu Jedličkovou . Nedá se očekávat, že by byl každý ve své práci dokonalý, každopádně toto byl fakt průser … Závěr Pro úplnost článku jsme měli v plánu kontaktovat vyšetřovatele případu , aby měl možnost se nějak vyjádřit nejen k výše uvedené chybě, ale mohl by nám poskytnout i detailní pohled na další podrobnosti a přidat své osobní postřehy. Osud byl nicméně proti – vyšetřovatel zemřel rok před vydáním tohoto článku . Pokusili jsme se tak alespoň dohledat fotografii hlavního pachatele Václava Nováka , která ve vyšetřovacím spisu chyběla. V tomto snažení jsme nakonec byli úspěšní a čtenář tak může spatřit jeho tvář . Na závěr dodejme, že Marie Pokorná zemřela v roce 2016 . Josef Šíma v době vydání článku stále žije a bydlí kdesi ve Středočeském kraji. Chcete se o kauze dozvědět více? Přečtete si knihu Dva na vraždu . Sériový vrah a nejmladší vrah české historie Václav Novák DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2025 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

The list of 150 best true crime movies about serial killers and mass murders. Movies and documents Documents Below you will find an overview of the most interesting available documents and interviews on serial killers. We will also appreciate your video tips that should not miss our attention! Documents are sorted by language - first Czech or Czech dubbed, then English. Sérioví vrazi (CZ a EN) Sérioví vrazi (CZ a EN) Play Video Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Search videos Search video... Now Playing Robert Ressler Muž, co žije s monstry - dokument o profilování sériových vrahů 50:24 Play Video Now Playing Jeden z nejaktivnějších sériových vrahů Evropy Manuel DELGADO VILLEGAS 50:17 Play Video Now Playing Jeden z nejhorších kanadských sériových vrahů Russel Maurice Johnson 48:40 Play Video Now Playing Závěrečná zpráva Sériový vrah od Green River 00:00 Play Video MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS Below you will find a list of 150 the best true crime movies about serial killers and mass murders. In all cases, movies are based on reality (movies about fiction serial killers are HERE ) . The films was sorted by the opinion of author this website or their rating on the IMBd. If we missed some movie please send us the message and we will be happy to include it in this list. MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS 1. Citizen X A great American television movie faithfully portraying the life and crimes of one of the worst Soviet serial killer – Andrej Cikatilo (1995). (1995). IMDb 7,6. 2. The Gray Man Well done movie about the crimes of the famous American pedophile serial killer and cannibal of the 1920s - Albert Fish (2007). IMDb 6,0. 3. Monster An excellent movie about the life of American serial killer Alieen Wuornos, performed by Charlize Theron (2003). IMDb 7,3. 4. Zodiac A thrilling American detective movie with a star cast showing murders and searching for a never catched serial killer from San Francisco (2007). IMDb 7,7. 5. Ted Bundy A good movie about one of America's most famous serial killers - Ted Bundy (2002). IMDbD 5,9. 6. M - Eine Stadt sucht einen Mörder German movie freely inspired by the famous serial killer of the early 20th century - Peter Küerten (1931). IMDb 8,3. 7. Vrah skrývá tvář Starred Czechoslovak detective movie on the motives of the murderous mourning of Václav Mrázek who killed seven at least in the 1950s (1966). IMDb 7,1. 8. Nachts, wenn der Teufel kam German noir drama, which was nominated for an Oscar. The film is set in the Second World War and is inspired by the crimes of a German serial killer named Bruno Lüdke, who killed dozens of people between 1928 and 1942. (1957). IMDb 7,2. 9. Summer of Sam An American movie based on case of David Berkowitz, the so-called "Sam's Son", who shot at least 6 people from 1976-1977. (1999). IMDb 6,6. 10. The Night of the Hunter American film-noir, which today is an absolute classic. It is one of the most cited film works and plays one of the most breathtaking villains in film history. The film is based on the real case of the American serial killer Harry F. Powers, who murdered 5 people in 1931. (1955). IMDb 8,0. 11. Utoya, 22. juli A Norwegian thriller depicting the fatal day when a Norwegian mass murderer, A. Breivik, killed a total of 77 people in Oslo and Utoya Island (2018). IMDb 7,7. 12. Jack the Ripper A British television drama that is another variation on the case of the best-known assassin of history - Jack the Ripper, who murdered at least 5 women in the streets of London in 1888. (1988). IMDb 7,6. 13. Le juge et l'assassin A French crime drama inspired by the life of the famous French serial killer Joseph Vacher, nicknamed the "Southeast Ripper" in France, who murdered over 10 people at the end of the 19th century. (1976). IMDb 7,4. 14. Der goldene Handschuh A hilarious German thriller that depicts the life and actions of the German serial killer Fritz Honky in a raw and sometimes disgusting way. He murdered at least four women in Hamburg between 1970 and 1975 and stored the decomposing bodies in his apartment. A film that both inspires and disgusts at the same time. (2019). IMDb 6,7. 15. Interview with a Serial Killer A documentary movie about an American serial killer of 2 children and several prostitutes, mainly portrayed by an interview with this predator (2008). IMDb 5,7. 16. The Boston Strangler An American film, headed by Tony Curtis and Henry Fond, shows a hunting for the serial killer of the so-called "Boston strangler" - Albert de Salvo (1968). IMDb 7,1. 17. To Catch a Killer A very good television movie based on the case of the famous American serial killer of 33 young men - John Wayne Gacy. (1992). . IMDb 7,4. 18. Killer: A Journal of Murder The American prison thriller, starring James Woods, dealing with the case of the ruthless American serial killer from the early 20th century, Carl Panzram, who murdered perhaps as many as twenty people. (1995). IMDb 6,3. 19. Murder in the Heartland A television movie reconstructing a real search for a serial killer of 11 people from 1957 - Charles Starkweather (1993). IMDb 6,6. 20. Dahmer An American film about the so-called "cannibal from Milwaukee" Jeffrey Dahmer, an American serial killer who killed at least 17 young men (2002). IMDb 5,6. 21. Normal Czech-British movie where Milan Kňažko portrays the German sadistic serial killer of the 1920's - Peter Kürten (2009). IMDb 6,2. 22. Dear Mr. Gacy A movie inspired case of the American serial killer of 33 young men, John Wayne Gacy (2010). IMDb 6,4. 23. Sametoví vrazi A well-known Czech film, which is a free processing of the case from the 1990's. - the so-called Orlík murders, which entered the history of Czech criminology (2005). IMDb 6,1. 24. J'ai pas sommeil A French thriller inspired by the case of a serial killer named Thierry Paulin ("Monster of Montmartre") who murdered several old women in Paris in the 1980s. (1994). IMDb 7,0. 25. Night of the Hunter British television film. A remake of the famous 1955 film, which is a film adaptation of the case of the American serial killer Harry F. Powers, who murdered 5 people in 1931. (1991). IMDb 3,8 26. Badlands An American film freely inspired by the crime of Charles Starkweather, serial killer, who in 1957 killed 11 people (1973). IMDb 7,9. 27. Der Totmacher A German low-cost film that was made according to real events taking place in Germany between 1918 and 1924, when Fritz Haarmann murdered at least 27 boys and young men to eventually sell their meat on the market. (1995). IMDb 7,6. 28. The Highwaymen An American crime drama based on a true story that tells the story of two detectives trying to track down and kill the infamous criminals Bonnie and Clyde. They killed at least nine police officers in the first half of the 1930s and were responsible for several civilian murders. (2019). IMDb 6,9. 29. From Hell An American movie devoted to the case of the never-catched serial killer Jack the Ripper. In the lead role of Johnny Depp as a detective (2001). IMDb 6,8. 30. 10 Rillington Palace British film about the case of John R. Christie, who in 1943-1953 murdered at least eight people in his London house (1971). IMDb 7,6. 31. Deranged An American movie titled The Case of a Famous Serial Killer and necrophiliac of the 1950's - Ed Gein (1974). IMDb 6,5 32. Der Hammermorder A German crime thriller dealing with the case of the German serial killer and robber, the so-called "hammer killer", Hans Poehlk, who murdered at least 6 people in 1985-1985 for property gains. (1990). IMDb 7,7. 33. The Deliberate Stranger An American crime drama about Ted Bundy, a charismatic and intelligent rapist and murderer who has demonstrably committed thirty sexual murders between 1974 and 1978, with the actual death toll still unknown, but certainly much higher. (1986). IMDb 7,4. 34. The Deadly Tower An American television thriller based on a true 1966 event, when mass murderer Charles Whitman first killed his loved ones, then barricaded himself on top of a high-rise building near the university and fired people. (1975). IMDb 6,7. 35. The St. Valentine's Day Massacre An American crime drama that tells about the worst and most famous gangster mass murder in US history on February 14, 1929, without tinsel and romance. The film was made by famous director Roger Corman. (1967). IMDb 6,7. 36. D.C. Sniper: 23 Days of Fear An American television crime film depicting the murders of a pair of serial killers and their impact on society. According to the actual case of John Muhammad and Lee Malva, nicknamed "D. C. Snipers ”who shot or shot dozens of people in 2002. (2003). IMDb 6,0. 37. MIKI A Slovak film inspired by the case of the serial killer and head of the Slovak underworld in the 1990s, the mafioso Mikuláš Černák (2024). IMDB 7.6. 38. The Menendez Brothers A documentary about the life-sentenced Menendez brothers, in which the perpetrators talk about the brutal murder of their parents and the subsequent trial (2024). IMDB 7.0. 39. Woman of the Hour American drama inspired by the story of a woman who meets serial killer Rodney Alcala through a TV show (2023). IMDb 6,6. 40. Holy Spider A Danish co-production thriller that is inspired by the case of an Iranian serial killer named Saeed Hanaei, who murdered more than a dozen prostitutes in 2000. (2022). IMDb 7,3. 41. Longford British drama about Lord Frank Longford and the case of the murderous British couple Ian Brady and Myra Hindley, who murdered at least five children in the 1960s (2006). IMDb 7,5. 42. Javed Iqbal: The Untold Story of A Serial Killer A Pakistani film dealing with the case of a serial killer named Javed Iqbal, who confessed to murdering 100 boys in the late 1990s. A specific feature of his MO was that he used minor helpers to search for his victims. (2022). IMDb 6,8. 43. Docteur Petiot A French criminal drama, inspired by the crimes of French serial killer and physician Marcel Potiot, who murdered at least 27 people in a miserable way during the Second World War for property gains. (1990). IMDb 7,1. 44. Karla An American movie about a Canadian couple of serial killers with the names of Karla Homolka and Paul Bernardo (2006). IMDb 5,5. 45. Lonely Hearts An American movie about a serial killers, Martha Beck and Raymond Fernandez, who in the 1940's. assassinated maybe 20 women (2006). IMDb 6,5. 46. Případ vraha - Uspávačka An authentic reconstruction of the life of the most unfamous Czech serial killer, Jaroslava Fabiánová, who took the lives of 4 men and now is serving a life sentence. (2016). 47. The Good Nurse An American film that deals with the case of the well-known American serial killer from the hospital environment - Charles Cullen, who during his 15-year career as a "health brother" took the lives of perhaps hundreds of people! (2022). IMDb 6.8. 48. A is for Acid A British TV movie that is inspired by the true case of serial killer John George Haigh, who murdered at least 6 people in the 1940s. (2002). IMDB 7.0. 49. Henry : Portrait of a Serial Killer A brutal British biographical movie about one of the most active American serial killers - Henry Lee Lucas (1986). IMDb 7,0. 50. The Frozen Ground The American mysterious crime thriller is inspired by the incredible but real story of an Alaskan police officer (Nicolas Cage) who tries to stop the murdering beast of Robert Hansen (John Cusack). A serial killer who killed up to 21 women and girls in Alaska in 1971–1983. (2013). IMDb 6,4. 51. Dans la tête du tueur A French thriller inspired by the case of a serial killer named Francis Heaulme, who murdered up to several dozen people across France, many of whom were children. (2004). IMDb 7,0. 52. My Daughter's Killer A French documentary about a father who spends decades trying to bring his daughter's murderer to justice in France and Germany, until he finally resorts to drastic measures. (2022). IMDb 6,8. 53. Tales of the Grim Sleeper An American-British documentary film about a serial killer named Lonnie David Franklin Jr., who killed more than 10 people between 1985 and 2007. (2014). IMDb 7,0. 54. The Women and the Murderer A French Netflix documentary about the serial killer Guy Georges who terrorized Paris in the 1990s and killed at least seven people. (2021). IMDb 6,4. 55. Quick The Swedish crime film tells the story of the biggest legal scandal in Swedish history. Will the reporter manage to challenge the entire legal system by proving the innocence of Thomas Quick convicted in life imprisonment? Or Thomas Quick is truly a cannibal and the worst Swedish serial killer. (2019). IMDb 6,8. 56. The Iceman An American biographical drama that tells the true story of Richard Kuklinski - a notorious bounty hunter and a loving father of a family who killed perhaps several dozen victims in his life. (2012). IMDb 6,8. 57. Easy Prey An American psychological thriller that tells the true story of a 16-year-old girl kidnapped by a serial killer named Christopher Bernard Wilder, nicknamed Beauty Queen Killer, because he focused on beautiful girls who long for a career as a model. (1986). IMDb 6,6. 58. Smrt stopařek A successful Czechoslovak crime drama, inspired by the real case of the double sex murderer Miroslav Somora, who in 1979 murdered two young women, whose bodies were then disposed of in a landfill. (1979). IMDb 6,4. 59. Snowtown murders An Australian crime thriller based on a real murder case uncovered in Snowtown, Australia in 1999. Three perpetrators murdered at least 12 people between 1992 and 1999. The case has become one of the most watched criminal cases of Australian history. (2011). IMDb 6,6. 60. Satanás A Mexican-Colombian film about a mass murderer named Delgado Morales who murdered 29 people in 2007 during a single day in Bogota (2007). IMDb 7,3. 61. A martfüi rém A psychological thriller based on a series of murders committed in the 1960s in Hungary by a man named Péter Kovács. (2016). IMDb 7,0. 62. Victim/Suspect American documentary film devoted to the issue of sexual violence against women and false accusations of the crime of rape. (2023). IMDB 6.9 63. The Phantom British documentary film about the case of Carlos DeLuna, who was sentenced to death for the murder of a girl in 1983, although he insisted on his innocence. Was it one big injustice? (2021). IMDb 6,5. 64. Angst An unconventional, very brutal and disturbing Austrian thriller depicting the raging of a dangerous mass murderer and assassin, Werner Kniesek (1983). IMDb 7,4. 65.Já, Olga Hepnarová A Czech movie about the most infamous Czechoslovak female mass murderer, Olga Hepnarová, who in 1973 deliberately carried the truck to people - 8 people died and another 12 were injured (2016). IMDb 6,6. 66.Au Nom De Ma Fille A French film telling the true story of a father whose daughter was murdered and who devotes his entire life to bringing the perpetrators to justice. (2016). IMDb 7,0. 67. The Brides in the Bath A British television movie that represent the case of a serial killer named Georg Joseph Smith who was hanged in 1915 for murdering his three wives. (2003). IMDB 6.5. 68. See No Evil: The Moors Murders A three-part TV movie about the murderous British couple Ian Brady and Myra Hindley, who murdered at least five children in the 1960s. (2006). IMDB 7.1. 69. Boston Strangler American crime thriller about an investigative reporter who published the case of a serial killer known as the Boston Strangler in the 1960s. (2023). IMDb 6,5. 70. Sector 36 Indian thriller inspired by the 2006 serial killings of children dubbed the "Nithari killings". (2024). IMDB 7.2. 71. El ángel A Argentine film about the case of a young serial killer who was sentenced to life in prison for at least eleven murders, one attempted murder and seventeen robberies between 1971-1972 (2018). IMDB 6,9. 72. Lesní vrah A minimalist crime drama that follows the last year in the life of one of the most notorious Czech serial killers, Viktor Kalivoda, also known as the "forest killer" (2024). IMDb 4,3. 73. The Town That Dreaded Sundown The story of the investigation into the hooded serial killer who terrorized the Texarkana area in 1946, left at least five victims and was never caught (1976). IMDB 6.0. 74. Missing: The Lucie Blackman Case A documentary about the case of Joji Obarara, a Korean-Japanese serial rapist and possible murderer who raped hundreds of women at the turn of the millennium (2023). IMDB 6.3. 75. The Girl Who Escaped: The Kara Robinson Story American thriller that tells the story of Kara Robinson, who was kidnapped at the age of 15 by a serial killer named Richard Evonitz. He held and abused the girl in his apartment for 18 hours before she managed to escape (2023). IMDb 6,2. Part 2 (76-150) Movies about serial killers - fiction Serials about serial killers (cz) Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Comments

Recenze knihy "Sérioví vrazi", která zkoumá historii sériových vražd od Římské říše do počátku 21. století. Autor: Peter Vronsky. Sérioví vrazi - Peter Vronsky Koupit knihu Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu. Název: Sérioví vrazi - Proč a jak se udály nejhorší zločiny v dějinách lidstva Autor: Peter Vronsky Nakladatelství: GRADA Rok vydání: 2023, 520 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha kanadského novináře a investigativního historika Petera Vronskyho s podtitulem "Proč a jak se udály nejhorší zločiny v dějinách lidstva " , zkoumá historii sériových vražd od Římské říše do počátku 21. století . Autor v knize popisuje fenomén sériového vraždění od prvních raně zaznamenaných případů ve starověkém Římě, po středověk, renesanční Evropu a viktoriánskou Anglii, až po vzestup a eskalaci tohoto fenoménu v USA a dalších státech světa v postmoderní době. Kniha se zabývá rovněž řadou teoretických přístupů k sériovým vrahům a tyto teorie pak autor prokládá desítkami podrobných případových studií jak notoricky známých, tak méně známých pachatelů. Jde zcela bezpochyby o výjimečné dílo v rámci „true crime“ žánru, které vyniká nejen precizností, podrobností a hloubkou zpracování, ale i svým historickým rozsahem. Za zmínku stojí možná i to, že právě tuto knihu četl Dennis Rader a.k.a. B.T.K. Killer v době svého zatčení. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Recenze knihy "Skutečné zločiny na Plzeňsku 2", kterou napsal bývalý kriminalista plzeňské mordparty. Autor: František Müller. Skutečné zločiny na Plzeňsku 2 - František Müller Koupit knihu Název: Skutečné zločiny na Plzeňsku 2 Autor: František Müller Nakladatelství: Nastole Rok vydání: 2024, 256 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kriminalista František Müller sepsal další výtečnou knihu, ve které prezentuje mrazivé případy z Plzeňska , které otřásly celou republikou. Proč trvalo takřka třičtvrtě roku, než se povedlo usvědčit muže, který spáchal na mladou ženu brutální útok kyselinou ? Co vedlo dvě matky k tomu, že zavraždily svá novorozeňata ? A jaký vliv mělo psychické onemocnění pachatele v případu zavražděného podnikatele ? Nejen to se dozvíte z autentického vyprávění plného zákulisních detailů, které představuje policejní práci zcela bez filtrů. Rozhovor s autorem knihy ZDE. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1 Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Svatoslav Štěpánek - méně známý, český, sexuální, sériový vrah minimálně 3 žen, který byl popraven v roce 1938. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Svatoslav Štěpánek 28. 11. 2016 - aktualizace 1/2022 Svatoslav Štěpánek - první sexuální sériový vrah v Československu (míněno od vzniku samostatného československého státu). Usmrtil minimálně tři osoby a dopustil se minimálně dvou dalších pokusů o vraždu. Navíc existují silné indicie, že by mohl mít na svědomí ještě více vražd. První oběť usmrtil již ve svých 16 letech. O deset let později pak byl popraven. Narozen: 25. prosince 1911 Zemřel: 8. listopadu 1938 Stát: Československo Počet obětí: 3+ Unikal: 8 let Vražedná aktivita: 8 let Přezdívka: Roudnický netvor "Dům hrůzy "!!! Ještě mnoho let po událostech z roku 1936 nesl tuto nelichotivou a děsivou přezdívku dům č.p. 206 v Třebízského ulici (jinde uvedeno v Havlíčkově ul. – ulice spolu dnes sousedí) v Roudnici nad Labem . Zde bydlel, a dokonce byl i dopaden, první typický (atypickým byl „gangster“ Martin Lecián – 20.léta) československý sériový vrah (míněno od vzniku samostatného československého státu). Sice mnohem méně známý než jeho následovníci – Hubert Pilčík (přelom 40. a 50.let) a Václav Mrázek (50.léta), ale přesto první. Dokonce o způsobu spáchání u dvou jeho pokusů o vraždu se dá prohlásit, že jako by jej Václav Mrázek svým modem operandi takřka okopíroval. Jméno dotyčného je Svatoslav Štěpánek . "Dům hrůzy" v Roudnci nad Labem Svatoslav Štěpánek se narodil 25. prosince 1911 jako nejmladší ze 4 sourozenců do rodiny patřící v té době do tzv. vyšší střední třídy. Jeho rodiče byli vzdělaní - otec byl inženýrem chemie v cukrovaru, jeho matka , která byla o 20 let mladší než otec, pracovala jako učitelka (později žena v domácnosti) . Rovněž jeho sourozenci byli nadaní a úspěšní - dva z jeho sourozenců (bratr a sestra) byli později taktéž zaměstnáni jako učitelé . Malý Svatoslav byl však jiný. Údajně se narodil předčasně, byl oproti sourozencům slabší fyzické konstrukce, navíc v dětství prodělal zápal mozkových blan. Ve škole měl velice špatný prospěch , těžko chápal učivo. Po absolvování obecné a měšťanské školy (jde o první a druhý stupeň tehdejší národní školy) se vyučil zahradníkem . Jeho špatná pověst v dětství (ostatně špatné pověsti se nezbavil v průběhu celého života) nesouvisela jen se školním prospěchem, ale především s jeho chováním. Už jako malý údajně házel ostatním dětem do vlasů hořící sirky , jindy štípal spolužačky do ramene a radoval se z jejich pláče či jinými způsoby „týral“ vrstevníky. V té samé době také mučil a zabíjel zvířata , rovněž hojně lhal a dopouštěl se krádeží . Mezi další výstřelky chování v období dětství patří např. to, že v páté třídě údajně bodnul nožem spolužáka a mezi jeho záliby patřily návštěvy hřbitova , kde se zájmem sledoval práci hrobníka. Rodiče (tedy především matka) však jeho prohřešky neustále omlouvali a žehlili. Štěpánkovo matka pak této výchovné strategii zůstala věrná až do jeho dospělosti. Své první vraždy se Štěpánek dopustil 19. srpna 1928 , tedy teprve ve svých šestnácti letech ! Obětí mordu se stal syn podnájemníků - pouze pětiletý Bedřich Brožovský . Nezletilý Štěpánek malého chlapce usmrtil za pomocí kladiva. Informací o způsobu spáchání této vraždy, resp. o tom proč k ní došlo, je velice málo, neboť policisté na pachatele (respektive i na to, že byl vůbec malý chlapec zabit) přišli až po sedmi letech. Ví se jen to, že Štěpánek samozřejmě byl, jako obyvatel domu kde rodina zmizelého hocha bydlela, mezi vyslýchanými… nicméně nedůslednost policistů a štěstí se tehdy poprvé (a rozhodně ne naposled) přiklonilo na jeho stranu. Stačilo mu uvést, že Bedříška ten den neviděl. Policisté tak zmizení uzavřeli s tím, že se ho nejspíše unesli kočující cikáni…zatímco jeho tělíčko leželo v mělkém hrobě ve Štěpánkově dílně . Dílna, ve které byla kostra B. B. nalezena Kostra Bedřicha Brožovského Následujícího roku se mladý delikvent dopustil krádeže dámského prádla, vlivní rodiče se však postarali o mimosoudní vyrovnání, stejně jako u několika dalších jeho pozdějších krádeží. Zdroje rovněž hovoří o tom, že někdy v tomto období polil dospívající Svatoslav své sestře ňadra kyselinou . Kvůli množícím se incidentům tak rodiče vzali svého nejmladšího syna k psychiatrovi do Prahy. Ten jednoznačně doporučil ústavní léčbu, ale rodiče opět stáli na straně Svatoslava a nic takového dle nich nepřipadalo v úvahu. Po smrti otce, v roce 1931, krádeží a různých dalších méně závažných přestupků na kontě nezdárného synka dál přibývalo. Jak již bylo uvedeno, Štěpánek kvůli tomu neměl v okolí dobrou pověst - a není se čemu divit. Posuňme se však do srpna roku 1932 . Toho měsíce nalezli kolemjdoucí čerstvou mrtvolu, ležící v rigolu u silnice, poblíž pražské Troji. Obětí byla osmadvacetiletá Marie Zemancová . Mladá žena byla ubodána ranami směřujícími proti jejímu krku a ňadrům… Nebudeme čtenáře napínat, Svatoslav Štěpánek za tuto vraždu nebyl nikdy odsouzen, a ta zůstala nadobro tzv. kriminalistickým pomníčkem. Nicméně k ní nelze neuvést pár zajímavých faktů. Tak zaprvé - Štěpánek toho léta pracoval jako pomocník u zahradníka v Troji. Zadruhé - v jeho deníčku, který policisté později našli, měl vyznačeno místo poblíž nálezu mrtvoly. A zatřetí - po svém zatčení se po opakovaném vytěžování k zabití Zemancové doznal! Toto doznání sice později odvolal, nutno však zmínit, že Štěpánek zapíral všechny své vraždy a doznával se jen neochotně až pod tíhou silných důkazů. V případě vraždy Zemancové rovněž nešlo o prosté doznání, ale toto přiznání bylo doplněno mnoha informacemi, které odpovídaly reálné situaci…. Faktem zůstává, že oficiálně tuto vraždu Štěpánek nespáchal , nicméně nechť si čtenář učiní vlastní závěr. Doplníme jen, že se k jeho osobě, jako velice pravděpodobnému pachateli, přiklonil v knize V. Šulce i legendární pražský kriminalista a bývalý šéf 1. oddělení plk. Jiří Markovič . Do roku 1932 se datuje ještě jedno možné závažné kriminální jednání tehdy dvacetiletého Svatoslava. Od podzimu toho roku totiž pobýval s matkou u svých sourozenců na Slovensku. 15. října 1932 údajně navštívil s 15letou Marií Riganovou hrad Červený Kameň. Kvůli jeho velkému zájmu o mučicí nástroje si ho tehdy zapamatoval místní kastelán. Ten později vypověděl, že když Štěpánka jako opozdilce z areálu hradu pouštěl, jeho společnice s ním již nebyla. Marie Riganová zůstala dodnes nezvěstná . Svatoslav Štěpánek - na kresbě soudního zpravodaje V následujících letech není známo, že by se Svatoslav Štěpánek dopustil nějakých závažných trestných činů. Vše si však „vynahradil“ v roce 1936 , kdy jeho útoky na ženy závratným tempem akcelerovaly a on plně popustil uzdu svým sadistickým touhám. K prvnímu napadení došlo již 10. ledna , kdy při projížďce na kole, na silnici poblíž Roudnice nad Labem, narazil na dvě třináctileté školačky vracející se domů. Vybavený flobertkou dívky dohonil, beze slova přiložil pistoli k lopatce Růženy Jebavé a vystřelil. Poté k mladé dívce s uspokojením pronesl větu: „Tady to máš! “, a odjel. Nelze neučinit poznámku o tom, že přesně tento modus operandi o dvacet let později používal Václav Mrázek . Ale zpět do Roudnice nad Labem roku 1936 . Střela naštěstí těsně minula srdce a dívka tak o vlásek unikla smrti. Za zmínku rovněž stojí to, že dotyčná třináctiletá slečna měla ve srovnání s vrstevnicemi velmi vyvinutá prsa, což sehrálo klíčovou roli. O tom ale až později. Další útok na sebe nenechal dlouho čekat. 23. ledna opět na kole potkal šestadvacetiletou matku dvou dětí Zdeňku Drobnou . Když ženu dojel, prudce do ní strčil a začal jí vulgárně nadávat. Žena se zvedla a snažila se odejít. Pachatel však vytáhl pistoli, hlaveň přitiskl přímo na místo, kde se nazází srdce a vystřelil…žena však byla rychlejší a stačila mu ruku pohotově srazit tak, že střela zasáhla břicho. Zraněná žena se dala na útěk do polí, Štěpánek jí pronásledoval, ale po chvilce si to rozmyslel, vrátil se na silnici a odjel (některé zdroje rovněž uvádějí, že byl Štěpánek při tomto útoku vyzbrojen sekerou, kterou však nepoužil). Sériový vrah Svatoslav Štěpánek alias "Roudnický netvor" Policie měla pochopitelně k dispozici popis pachatele, který poskytnuly oběti. Ten v mnohém odpovídal Svatoslavu Štěpánkovi , který se dostal mezi možné vytypované pachatele. Jeho matka mu však na dobu obou útoků poskytla alibi, když uvedla, že celý leden byl nemocný s chřipkou a ležel doma, což potvrdili i někteří sousedé (ve skutečnosti ihned po činu dojel domů, převlékl se do pyžama a teprve poté ulehl a simuloval nemoc). Navíc postřelené ženy dotyčného útočníka popsali spíše jako blonďáka a Štěpánek měl vlasy tmavé. A tak mladý delikvent už poněkolikáté unikl spravedlnosti . 3. dubna odjela Štěpánkova matka za dcerou na Slovensko, tentokrát bez svého syna. Ten toho využil a již za dva dny vraždil! V neděli 5. dubna 1936 se ztratila jedenačtyřicetiletá mlékařka Františka Třísková . Svatoslav Štěpánek se opět ocitl mezi podezřelými, protože byl podle šetření četníků jedním z posledních (né-li poslední), kterému roznesla mléko. Mladý muž toto potvrdil, ale podle jeho slov v té době ještě spal. A opět měl štěstí! Jedna ze sousedek totiž tvrdila, že s mlékařkou mluvila ještě kolem deváté hodiny, zatímco u Štěpánka byla kolem sedmé. Další šetření se tak obrátilo jiným směrem. Co se doopravdy toho rána stalo? Třísková opravdu k Štěpánkovi přišla, ten však rozhodně nespal. Když žena přelévala v kuchyni mléko do připravené nádoby, vzal svojí pistoli a střelil ženu z blízkosti do hlavy. „Ani nehlesla a padla na zem jako podťatá. Ještě ale chroptěla. Aby nepřišla k vědomí, vzal jsem sekeru, co byla u kamen, a několikrát jsem uhodil Třískovou do hlavy. “ Poté se oddal svým fantaziím. Tělo odtáhl do prádelny, kde mrtvé ženě pečlivě odřízl oba prsy, o čemž vždy snil. Poté oddělil hlavu od trupu, stáhl z ní kůži i s vlasy, vyřízl část břicha a tělo rozřezal na jedenáct dílů. Nakonec dal kusy těla do pytlů a umyl podlahu i použité nástroje. V noci pak zakopal pytle s ostatky a konví mlékařky na zahradě. Její šaty spálil a nalezené peníze si ponechal. Prádelna, ve které Štěpánek rozřezal tělo F. Třískové Hořké svědectví, při kterém mrazí, později podala dcera zabité. Ta totiž po zmizení matky musela mléko roznášet za ní. Samozřejmě i do domu jejího vraha, Svatoslava Štěpánka. Ten se jí prý vyptával: „Už víte něco o matce? “, a když se mu dostalo negativní odpovědi, s úsměvem, zlomyslně dodal: “Nu, však se s ní brzy shledáte. “ Další hořkou skutečností je rovněž to, že mu v době matčiny nepřítomnosti snídaně a svačiny připravovala matka Bedříška Brožovského - jeho první oběti. Jak již z výše uvedeného odstavce vyplývá, o již skoro pětadvacetiletého Štěpánka bylo pečováno i v době matčiny nepřítomnosti. Kromě snídaní a svačin mu zařídila také donášku obědů. O tu se starali zaměstnanci jeho strýce. V neděli 17. května 1936 však musela zaskočit Štěpánkova sestřenice – dvacetiletá Jiřina Šťastná . Její matka samozřejmě věděla, jakou má její synovec pověst a naléhala na dceru, ať rozhodně nechodí dovnitř a jídlo mu jen postaví přede dveře…. Slečna Jiřina se již podezřele dlouho nevracela, proto matka vyslala syna, aby zjistil, co se děje. Tomu Štěpánek oznámil, že Jiřina už přeci dávno šla domů, což byla jeho klasická odpověď. Když se Vladislav vrátil s tímto vysvětlením domů, vydala za synovcem sama Anna Šťastná . Synovec jí sdělil opět to samé, ale ona se s tím nespokojila a i přes jeho odpor vtrhla do domu. V prádelně u vany přikryté plechem pak uviděla poutírané zbytky krve a nůž… Čtenáři asi již tuší, že se jí po odkrytí plechu naskytnul hrůzný a hlavně bolestivý pohled. Štěpánek pak utekl z domu na zahradu, kde demonstroval svůj pokus o oběšení, kterému však zabránili kolemjdoucí…. Jak k vraždě onoho dne došlo? Štěpánek prakticky zopakoval to, co měsíc a půl předtím s mlékařkou Třískovou. Když mu Jiřina Šťastná servírovala oběd na stůl, vzal pistoli a střelil dívku přímo do pravého oka. Svůj čin plánoval, neboť předtím schválně pustil nahlas rádio, aby výstřel co nejméně vyniknul (přípravu dokládá i dopis, který sepsal ještě před příchodem své sestřenice a ve kterém již popisoval její vraždu). Poté ještě oběť bodnul do srdce a její tělo odnesl do vany, kde jí ostříhal vlasy…Přesně v takovém stavu jí o něco později našla její vlastní matka. Jiřina Šťastná Mrtvola Jiřiny Šťastné U výslechů Štěpánek zapíral veškeré své trestné činy, krom toho posledního – nezpochybnitelného (nutno si uvědomit, že policie zatím věděla pouze o poslední vraždě). Upozornil však na sebe odpovědí na otázku, co by s tělem Jiřiny Šťastné udělal. „Rozřezal bych je a zakopal na zahradě. “ To vedlo četníky k důkladnému prozkoumání domu a zahrady, kde v rozmezí pár dnů nalezli další dvě těla jeho předešlých obětí. Soudní proces se odehrával přesně za rok, tedy v květnu 1937 u Litoměřického soudu . Pochopitelně, jako u jiných mnohonásobných vrahů, jej provázela velká pozornost tisku i veřejnosti. Štěpánek údajně zůstával klidný a působil plachým, nesmělým dojmem, nicméně neprojevoval žádnou lítost. Obhajoba se snažila zpochybnit, zda-li byl za činy trestně odpovědný. Znalci Štěpánka shledali málo inteligentním, nenadaným, líným a anetickým jedincem, který jevil sklony k sadismu a fetišismu na ženské ňadra. Ostatně, jak již bylo v článku zmíněno, jimi byl opravdu posedlý. Našlo se u něj mnoho výstřižků z časopisů, které zachycovaly ženy s velkým poprsím. „Třísková měla velké prsy, také bradavky měla dosti velké, byl jsem zvědavý, jak prsy vypadají uvnitř. Také Jiřině Šťastných jsem je chtěl uřezati, abych se dozvěděl, jak vypadají prsy mladé ženy. “ uvedl v jedné z výpovědí. Rovněž postřelená školačka Jebavá byla nadprůměrně vyvinutá, a právě proto si jí zřejmě vybral. Pro dokreslení pachatelova sadismu zaměřeného na ženy a především jejich prsy uvádíme ještě dva úryvky z dopisů psaných pachatelem (první úryvek pochází z dopisu, který napsal těsně před vraždou J. Šťastné, druhý je z fantazijního dopisu, který v roce 1935 adresoval roudnickému četnictvu, a který napsal v ženském rodě): 1)“Milá Dobruško! V neděli 17.5.1936 nepřišla do večera Jiřinka Šťastných domů. U Šťastných je to jako po vyhoření a každý tam naříká. Teprve dnes byla nalezena její bílá zástěrka a v ní byly zabalené oba její uříznuté prsy, uši a pravá ruka uříznutá v zápěstí. Neví se, kde a kým byla zabita a tak hrozně zohavena. Její mrtvola nebyla vůbec nalezena….. “ 2)“….Nyní jsem si opět z obou prsů za to, že v nich nebylo dosti mléka pro robátko, odřízla bradavice. Chci znovu zakoušeti za svůj čin nové bolesti. Znovu budu dávati jód na rány, abych se napravila. “ – (tento fantazijní dopis psal jako mladá, znásilněná dívka, která byla nucena zabít své dítě, neboť jej nebyla schopna kojit) O povaze a osobnosti Štěpánka dále u soudu vypovídal zahradník, který ho v létě roku 1932 zaměstnával: „Už od začátku činil dojem člověka velmi uzavřeného a nemluvného, který nevynikal nijak pílí, projevoval nenávist k ženám a byl velmi samotářský. Když jsem mu domlouval, aby hleděl udělat radost své ovdovělé matce a stal se řádným pracovníkem, byl zcela lhostejný. Když jsem mu naznačil, že by měl jednou domů přivést nevěstu, řekl, že ženy nemá rád. Byl velmi zádumčivý, nepřístupný, nikoli hrubý. “ Soudní znalci nakonec Štěpánka uznali plně trestně odpovědným a litoměřický krajský soud mu udělil 17. 5. 1937 předpokládaný trest - trest smrti . Rozsudek potvrdil 23. 11. 1937 i Nejvyšší soud v Brně. Následná žádost o milost byla usvědčenému trojnásobnému sériovému vrahovi zamítnuta. A tak byl dne 8. 11. 1938 v půl sedmé ráno Svatoslav Štěpánek za své činy oběšen . Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2022 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Gennady Mikhasevich - sovětský sériový vrah, přezdívaný "Vitebský maniak" nebo "Vitebský škrtič", který v 70. a 80. letech zavraždil nejméně 33 žen. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Gennady Mikhasevich 7. 5. 2021 Gennady Mikhasevich - tzv. "Vitebský maniak" či "Vitebský škrtič" je sovětský sériový vrah, který v letech 1971-1985 usmrtil na území dněšního Běloruska nejméně 33 žen. Šlo o sexuálního sériového vraha, který své oběti - mladé ženy, vyhledával poblíž silnic a zastávek, když nejčastěji k tomu využíval svého auta. Většinu obětí znásilnil či s jejich těly nějak sexuálně manipuloval. Své oběti usmrcoval uškrcením či zardoušením, načež jejich mrtvoly ponechával poblíž místa vraždy. Typické pro něj bylo rovněž to, že obětem též bral jejich cennosti. Za své zločiny byl nakonec popraven. Narozen : 7.4.1947 Zemřel : 25.9.1987 Země :Sovětský Svaz (Bělorusko) Počet obětí : 33-58+ Unikal :14 let Vražedná aktivita :1971-1985 Přezdívka : "Vitebský maniak", "Vitebský škrtič" V dnešním článku nás případ zavede po delší době opět do Sovětského svazu , konkrétně do Vitebské oblasti , která se nachází na území dnešního Běloruska . Řeč bude o sériovém vrahovi, který se rozsahem svých zločinů a počtem obětí téměř vyrovnal svému mnohem známějšímu sovětskému „kolegovi“ Andreji Čikatilovi . Oba tito sérioví vrazi navíc byli aktivní v podobném období konce 70. a 80. let , když minimálně po dobu sedmi let byli aktivní současně (mimochodem, ve stejnou dobu byl v Sovětském Svazu aktivní např. i Anatoly Slivko ). Oba dva pachatele spojuje též fakt, že šlo o sexuální sériové vrahy a rovněž to, že je potkal stejný osud – byli popraveni . Jméno toho méně známého, o kterém bude dnešní článek, zní Gennady Mikhasevich . Dospívání a dětství Gennady Modestovich Mikhasevich se narodil 6. dubna 1948 v malé běloruské vesničce s názvem Ist (Vitebská oblast). Rodina, do které se malý Gennady narodil, byla nefunkční a trpěla nedostatkem financí. Lví podíl na tom měl otec Modest Mikhasevich , který byl těžkým alkoholikem . Do práce téměř nechodil a v opilosti často propadal záchvatům agresivity. Jako nejčastější oběť mu posloužila vlastní manželka. Malý Gennady byl opakovaně svědkem toho, jak zpitý otec nahání matku po dvorku či ulici a častuje ji fackami a ranami pěstí. Je velmi pravděpodobné, že někdy „nějakou tu ránu“ schytal i malý hoch. Bohužel bližší informace o rodinném prostředí a vztazích se nám nepodařilo dohledat . Gennady Mikhasevich v mládí Sotva Mikhasevich ml. trochu povyrostl a nabral rozumu, údajně se velmi těžko vyrovnával s posměšky a urážkami okolí. Rodinné alkoholické trampoty otce totiž byly živnou půdou pro drby mezi sousedy a mladému Gennadymu patřila nelichotivá nálepka “syn toho opilce “. Možná i kvůli tomu z něho rostl velmi nemluvný, uzavřený a introvertní člověk. Během dospívaní se u něj tyto stránky ještě prohloubily. Mikhasevich velmi těžko navazoval kontakt s dívkami. Byl stydlivý a dívky si jej buď dobíraly, nebo jej naprosto ignorovaly. Přes to všechno si dokázal ve svých devatenácti letech najít partnerku – šlo o místní vesnickou dívku jménem Elena . Vztah působil téměř až idylicky. Bohužel ho přerušil povolávací rozkaz. „…dva roky prázdnin nic víc …“, jak zpívala Iveta Bartošová ve svém slavném hitu. Elena svému partnerovi slíbila, že na něj počká a bude mu pravidelně psát. Když však mladého vojáka z výcviku propustili (kvůli žloutence ještě dříve než za 2 roky) a on se vrtil domů, zjistil krutou pravdu. Elena se mezitím vdala za jiného muže! Pro 22 letého Mikhaseviche to byla obrovská rána a potupa , s čímž se jen těžko vyrovnával. Hlavně vlivem této rány se rozhodl, že nemůže v Istu nadále zůstat. Jelikož byl zaměstnaný jako montér na místní farmě, když mu vedení nabídlo možnost doplnit si vzdělání na zemědělsko-technické škole v Gorodoku , ihned tuto možnost přijmul. Tam žil na internátu a domů se vracel na návštěvy jen velmi sporadicky . Mikhasevich v době povinné vojenské služby Vrah Návštěvy svých rodičů Mikhasevich těžce snášel, neboť mu návrat do rodného města připomínal ztracený vztah. Pořád v něm převládal pocit bolesti, křivdy a hněvu ze způsobenou zradu a ponížení. Jednou měl Mikhasevich dokonce svou bývalou partnerku vyhledat, aby si vše vyjasnili, když však Elenu zahlédl s její nově založenou rodinou, propadl zlosti a sebelítosti, a ke konfrontaci se neodhodlal. Místo toho vzal prádelní šňůru a přemýšlel nad ukončením vlastního života , ale nakonec se k tomu neodhodlal ani k tomu. A právě v květnu 1971 , při jedné z těchto návštěv rozného města, Mikhasevich náhodně na ulici potkal devatenáctiletou Lyudmilu Andaralovou vracející se z výletu. Na dívku zaútočil, znásilnil jí a posléze uškrtil. Později na celou záležitost vzpomínal takto:„ Bylo to dávno, dívku jsem uškrtil. Potkal jsem ji ve tmě. Bylo to v květnu. Dívka byla opálená, jako by přišla z jihu, přitom do té doby jsme se ještě neopalovali. Měla s sebou dva pytle. Tuto dívku jsem zardousil přímo na silnici, poté jsem ji stáhl stranou, bylo tam pole a také vysázeny jabloně. Vzal jsem její věci, měla oblečení v tašce, hodil jsem to pak do Dviny. .. Když jsem ženu rdousil, čerpal jsem z ní sílu prostřednictvím svých rukou. Byl jsem vlastně něco jako lékař. Zvláště mě těšilo, když se oběť třásla. Vzrušení zintenzivňovalo, když žena vzdorovala, škrábala a bojovala “, uvedl později Mihasevich. Dále už nechme promluvit zprávu patologa : "K úmrtí došlo v důsledku mechanické asfyxie, stlačením krku rukama. Pachatel byl nejspíše pravák. Několik odřenin na čele, tvářích a rtech vede k závěru, že ústa oběti byla zakryta druhou rukou útočníka. Na rukou ve spodní třetině byly nalezeny stopy, které naznačovaly, že na těchto místech bylo uvázáno lano, pomocí něhož byla mrtvola svázána. To potvrzuje také přítomnost odřenin jak na zádech, tak na dolních končetinách. " A tak se "zrodil" Vitebský maiak . Gennady Mikhasevich Sériový vrah Další útok na sebe nenechal dlouho čekat. Odehrál se o několik měsíců později , konkrétně v říjnu 1971 . Mikhasevich se toho času nacházel na okraji Vitebské oblasti. Navečer se procházel kolem tamější továrny, když mu do oka mu padla mladá žena, která se asi vracela ze své směny. „Lovec“ k ženě přistoupil a zeptal se jí, kolik je hodin. Než však oslovená stihla odpovědět, přehodil jí provaz kolem krku a počal několikaminutový boj o přežití. Žena se snažila křičet a tak jí pachatel strčil prsty do nosu a ústa zakryl rukou. Útok se pachateli naštěstí dokončit nepodařilo . Napadená ho totiž v pudu sebezáchovy kousla do ruky a z posledních sil výkřikla. To zaslechla i nedaleko vzdálená parta puberťáků. Vyděšení tím co vidí, chlapci začali zpívat a blikat baterkami. Útočník se lekl a dal se na útek . Napadená měla nesmírné štěstí, neboť jako čtenář uvidí, byla jedinou, která smrtícímu sevření tohoto predátora dokázala uniknout. Žel kvůli prožitému šoku mohla vyšetřovatelům popsat pachatele jen velmi mlhavě. Policii muselo stačit, že byl mladý, velmi vysoký a měl na sobě šedivý kabát . Ještě zpět do oné říjnové noci , kdy se neúspěšný útok odehrál. Pro napadenou ženu to skončilo štěstím v neštěstí, ale pro Mikhaseviche tím noc neskončila ! Byl sice rozhozený, ale stále neuspokojený, tedy chtěl své tužby a představy zrealizovat za každou cenu. Proto zaútočil znovu ! Na cestě domů autobusem si vyhlédl mladou ženu, kterou atakoval, když procházela méně frekventovanou a lehce zarostlou cestou. Její tělo bylo objeveno následující den . "Ráno 30. října 1971 ve smrkovém lese, 12 metrů od polní cesty, která vedla z vesnice Ruba do vesnice Novy, byla nalezena mrtvola občanky K., která seděla pod stromem a zády spočívala na větvích. Do úst mrtvoly byl vložen roubík a ta byla svázána šálou patřící oběti. Podle závěru soudní pitvy došlo k úmrtí mechanickou asfyxií v důsledku uzavření horních dýchacích cest roubíkem ", bylo uvedeno v policejním protokolu. Jedna z obětí Gennady Mikhaseviche Další dva smrtící útoky se uskutečnily v dubnu a červenci roku 1972 . Mikhasevich dvě mladé dívky zneužil a poté uškrtil či zardousil. Vražedná "kariéra" nebyla ničím, co by Mikhasevichovi vynahrazovalo partnerské soužití. A tak ve svém volném čase rád navštěvoval diskotéky a projevoval snahu po navázání opravdového vztahu. Kvůli jeho povaze se mu to příliš nedařilo. Je známa událost, kdy se mu „zázračně“ podařilo na zábavě sbalit jednu mladou ženu, kterou poté za účelem dobrovolného sexu vylákal na noční procházku. Dívka však velmi brzy došla k závěru, že její milenec je v oblasti intimností „nešikovný“ a vysmála se mu. Mikhasevich takovou potupu nepřenesl přes srdce a té noci došlo tak k dalšímu znásilnění a vraždě . „V té době jsem měl touhu zaútočit na ženu, abych ji uškrtil. Když jsem tedy byl ve Vitebsku, jel jsem na jeho okraji, kde jsem zaútočil na první ženu, na kterou jsem narazil. Poté jsem pocítil velkou úlevu. Okamžitě zlepšilo můj stav a náladu. " V červnu 1973 Mikhasevich úspěšně zakončil vysokoškolské studium a zamířil do Dzisny , kde začal pracovat na státní farmě. Dva měsíce se aklimatizoval a poté opět vraždil. Na autobusové zastávce Luchesa si vyhlédl mladou dívku a i tentokrát dodržel svůj obvyklý modus operandi – napadnout, znásilnit a uškrtit či zardousit . Sérioví vrazi jsou někdy prezentováni jako „mašiny na smrt“, které využijí jakékoliv příležitosti, jen aby mohly někoho jiného obrat o jeho život. Není to pravda. Ať už jsou jejich pohnutky jakékoliv, umí si většinou “vypočítat“ a odhadnout, kdy je pro ně vražda výhodná, a tak trochu s božským patosem rozhodnout o tom, koho nechají žít a koho nikoli. Někdy jejich slídění může být téměř až každodenní, v jejich životech ovšem nastávají etapy, kdy si dají i několikaměsíční či dokonce několikaletou pauzu, aby se k zabíjení zase vrátili. Ne jinak tomu bylo i u Mikhaseviche , který vraždil po dobu dlouhých 14 let . I on byl schopen na dlouhé měsíce, i více než rok, s vražděním přestat! Zmiňme ještě namátkou případy jiných sexuálních sériových vrahů , jejiž délka vražedné aktivity byla značná , a kteří měli dlouhé tzv. cooling-off periody : Dennis Rader alias "B.T.K. Killer " (vražedná aktivita 17 let) a Gary Ridgway alias "Vrah od Zelené řeky " (16 let - 19 let). Joachim Kroll alias Kanibal z Rúr (21 let) - více o nejdéle aktivních sériových vrazích zde . Dennis Rader, Gary Ridgway, Joachim Kroll Vitebská oblast si od unikajícího sériového vraha odpočinula do roku 1975 . O tom, co Mikhasevich v mezidobí dělal, není nic známo. V květnu 75 si ve vesnici Zuya vybral za cíl sotva plnoletou dívku. Koncem září 75 pak vraždil znovu. Tentokrát ve vesničce Nacha . Útok se mu však v tomto případě téměř vymkl kontrole. Když totiž odcházel od bezvládné pětadvacetileté ženy , byl v domnění, že již zemřela. Žena se však z bezvědomí překvapivě probrala a začala o svůj život bojovat. Unavený vrah ji již nebyl schopný zardousit či uškrtit. Bohužel, při boji mladé ženě z kabelky vypadaly věci, včetně nůžek, kterých se Mikhasevich zmocnil a ubodal ji. Rok 1976 byl pro něj plný změn. Přestěhoval se do vesnice Soloniki a začal pracovat jako technik na farmě Dvina. Hlavně se ale konečně oženil a stal se otcem dvou dětí (chlapec a dívka). Ve vesnici byl považován za příkladného a slušného člověka . Vstoupil do komunistické strany a fungoval coby tajemník místního stranického výboru . Nepil, nekouřil a neměl rád sprosté anekdoty. Červenal se pak prý jako školačka. Přesto měl kromě vraždění v té době ještě jedno tajemství – milenku v Polotsku . A jak už to na malých vesnicích chodí, zvěsti o záletech se dostaly až k paní Mikhasevichové. Ta však vše považovala za pouhé drby a lži. Její muž byl příkladným manželem s velkým zájmem o děti. Zvláště malá Elenka mu dělala radost. Často jí vodil do školky, pletl jí copánky a rozmazloval ji. Copak takhle by se choval špatný manžel a otec? Fakt, že ji její muž jednou ve spánku začal škrtit, přešla také. Zvlášť když jí občas přinesl různé dárečky v podobě šperků či praktických věcí jako nůžek na dráty. Gennady Mikhasevich na svatební fotografii Vražedná série pokračuje Mezitím v roce 1976 přišlo o život další 5 mladých dívek v oblasti Polotsku a poblíž vesnice Vetrino . Zmizely z opuštěných autobusových zastávek. Jako vražedný nástroj byl určen opasek, šňůra, šátek a šála . V tomhle ohledu byl vrah velmi vynalézavý a jako škrtidlo používal vše, co mu zkrátka přišlo pod ruku . Kuriózní bylo například uškrcení jedné z obětí trsem dlouhé trávy s jetelem . Některé z jeho obětí měly v puse roubík , většina obětí byla znásilněna , ale neplatilo to pro všechny zavražděné. "Když jsem byl sám, přišel na mě zvláštní pocit. Potřeboval jsem ženu, abych se mohl dotknout jejího těla a pokusit se s ní mít pohlavní styk. Když jsem přišel do kontaktu se ženou, chytilo mě šílenství a zabil jsem ji. V tu chvíli jsem měl takový stav, jako by všechno kolem bylo v mlze. Hlavní věcí bylo uškrtit tu ženu a ani s ní už nemít pohlavní styk. V okamžiku smrti jsem pocítil největší uspokojení ", vysvětlil později Mikhasievich. Není žádná zmínka o tom, že by Mikhasevich zavraždil kohokoli v průběhu roku 1977 . Pravděpodobně zaútočil až v srpnu 1978 , kdy usmrtil další ženu. Následovala další roční pauza , aby v září 1979 připravil o život ženu v oblasti Lepel. Další jemu připisovaná vražda se odehrála opět „až“ za rok , konkrétně v říjnu 1980 ve vesnici Ropno . A právě někdy v té době si Mikhasevich pořídil svůj vlastní vůz - červený "ZAZ Zaporozhets “ (do té doby měl pouze možnost omezeného využití služebních aut). Zřejmě právě tento fakt znamenal nejen úpravu jeho modu operandi, ale právě asi i zvýšení vražedné frekvence . Mikhasevich si přestal vybírat oběti jen na opuštěných autobusových zastávkách a zaměřil se i na stopařky a osamělé ženy, kterým nabízel svezení. ZAZ Zaporozhets V průběhu léta a podzimu roku 1981 zemřely jeho rukou tři ženy . Jedné z nich ukradl snubní prsten, který pak daroval vlastní ženě. O rok později přibylo dalších pět obětí. "V roce 1983, v létě, jsem chtěl znásilnit nebo zabít ženu. Abych k tomu našel vhodný objekt, jel jsem svým osobním autem „Zaporozhets“ směrem na Vitebsk a než jsem dorazil do Shumiliny, otočil jsem se na Gorodok. Kousek od autobusového nádraží, na jedné straně silnice, byla dívka, která zvedla ruku. Mohlo jít být tak 20-22 let, byla mladá. Nabídl jsem jí odvoz. Jel jsem do Nevelu, protože ta dívka řekla, že musím jet tímto směrem. Odbočil jsem z dálnice doprava, tam byl sjezd na pole a nějaké keře podél silnice. Pomohl jsem jí vystoupit z auta, začal jsem jí objímat a pak jsem ji hodil na zem. Už jsem od ní nic nepotřeboval, mým jediným přáním bylo ji uškrtit, což jsem udělal. Uškrtit jsem ji vlastníma rukama. Pak jsem zatáhl její mrtvolu do keřů a naaranžoval jí tváří nahoru. Tělo jsem přikryl větvemi a listím. " Justiční omyly Četnost a frekvence vražd byla otřesná. Lidé, pochopitelně hlavně ženy, se bály vycházet na ulice nejen v noci, ale i ve dne. Ani ve vesnici Soloniky , kde Mikhasevich žil, obyvatelé neřešili nic jiného, než nebezpečného vraha. Kdyby jen věděli… Policie měla plné ruce práce a byla pod obrovským tlakem . Navíc vše se odehrávalo na území dnešního Běloruska , které v té době patřilo do SSSR , kde přeci něco tak "kapitalistického, jako je sériový vrah neexistuje" . Takže nějaké zapojení tisku či televize, potažmo veřejnosti, do vyšetřování nepřipadalo příliš v úvahu. K tomu se píší 70. respektive 80. léta 20. století , kdy se studium sériových vrahů teprve "v plenkách". Zkrátka na bedra kriminalistů dopadla příliš velká tíha. Museli najít pachatele stůj co stůj. Bohužel se s úkolem popasovali fatálně chybně! První podezřelý byl zatčen již v květnu 1971. Byl jím recidivista Glushakov , který byl zrovna na útěku z vězení a tajně se skrýval u svých příbuzných. Jeho záznamy v trestním rejstříku mluvily jasně. Navíc odpovídal popisu poskytnutém od přeživší ženy. I stálé prohlašování neviny nepomohlo. Muž byl za vraždu odsouzen na 15 let vězení . Další nevinný , Valery Kovalev , si z falešného obviněný odnesl doživotní následky . Společně s partou kamarádů se totiž náhodou v podnapilosti potulovali poblíž místa, kde se stala jedna z vražd. Jistý uvědomělý občan je vyhodnotil jako velmi podezřelé a udal je na policii. Všichni tři muži byli policisty během následného výslechu brutálně zmláceni a navrch byli „odměněni“ několikatýdenním pobytem ve vazbě. Valery následkem špatného ošetření po tvrdém výslechu oslepl . Valery Kovalev Jako třetí možný pachatel vstoupil do hry řidič autobusu Oleg Adamov . Na jeho trase se totiž nacházela i stanice Luchesa, poblíž které bylo objeveno jedno z těl. Vyšetřovatelé zvolili velmi zákeřnou taktiku. Adamova si nechali předvolat ohledně běžného podání vysvětlení. Po pár minutách vyrukovali s důkazy, jež podle jejich názoru ukazovali právě na něj. Adamov následně strávil ve vazbě dva týdny. Policie ho podrobila deseti těžkým a dlouhým výslechům, během nichž, pod obrovským psychickým nátlakem, bylo doznání vynuceno. Nevinný řidič byl odsouzen k několika letům za mřížemi . Rozsudek a očernění neunesl a pokusil se o sebevraždu . Díky včasné pomoci byl zachráněn, ale do konce svého života údajně žil s těžkými zdravotními následky . Počet neoprávněně perzekuovaných za otřesné zločiny Gennady Mikhaseviche však stále nebyl konečný. Celkem bylo v honbě za nebezpečným škrtičem odsouzeno 11 nevinných mužů (někde uvedeno dokonce 13 či 14)! Podle jednoho ze zdrojů byl dokonce jeden muž neprávem popraven. Šokující bilance! Po objasnění celého případu, když vyšla pochybení policie najevo, sice padlo několik postihů, ale nic co by alespoň částečně odčinilo příkoří nevinných. Tresty byly velmi mírné . Jeden policista obdržel čtyřletý nepodmíněný trest, zbytek byly podmínky, popř. vyloučení z policie či strany. Vražedná série eskaluje Jsme ale stále v první polovině 80. let . A někdy v té době Issu Kosstoyeva – právníka a jednoho z vyšetřovatelů série vražd z okolí Rostova (poz. zmínka o něm např. v článku o sériovém vrahovi Slivkovi ), napadlo, že by bylo dobré činy „Vitebského škrtiče “ porovnat s vraždami muže, po kterém sám pátral, a který se později zapsal do dějin zločinu pod přezdívkou „Rostovský řezník “ (Andrei Chikatilo ). Jenže mezitím byli, jak Chikatilo , tak Mikhasevich , stále na svobodě . Nastal rok 1984 . Kvůli eskalaci vražd mladých žen směla policie konečně alespoň částečně zapojit veřejnost . Mikhasevich, coby komunistický funkcionář, byl u toho, když se policie s místními předními členy komunistů o případech bavila. Pátrání ho velmi zajímalo a vyzvídal novinky . Dokonce figuroval coby člen nově vzniklé civilní pátrací skupiny . Bohužel, roky 1984 a 1985 byly, co se počtu obětí týká, tragické! Již 13. ledna 1984 byla zabita studentka jménem Tatyana Katsubová . Ta měla namířeno z hostelu na autobusovou stanici Luchesa . Její tělo bylo zanedlouho nalezeno poblíž zastávky a za vraždu byl nespravedlivě odsouzen řidič jednoho z autobusů. Kromě ní pak v letech 1984 -1985 zemřelo rukou vraha ještě dalších 14 žen ! Tělo jedné z obětí V roce 1985 se vyšetřování nevyjasněných vražd chopil mladý kriminalista Nikolaj Ignatovič . Ten díky své horlivosti a píli dokázal i doposud pochybující kolegy přesvědčit, že vraždy ve Vitebské oblasti jsou prací jednoho člověka . Přezkoumáním 30 neobjasněných případů došel k názoru, že pachatelem je muž - běloch ve středních letech, nejspíš líbivého vzhledu a určitého charismatu. Že je pravděpodobné, že je nebo byl členem armády nebo policistou, což mu usnadňuje unikat dopadení. Lokalita jednotlivých vražd navíc ukazovala, že pachatel zřejmě disponuje vlastním automobilem. Policie proto nařídila rozjet velké dopravní pátrací akce . Rovněž byla v televizi a rádiu konečně vyzvána ke spolupráci i veřejnost . Ta také nakonec vyšetřovatelům velmi pomohla. Jistý všímavec totiž vypověděl, že zahlédl jednu ze zavražděných dívek nastupovat do červeného auta značky ZAZ . Policisté začali ihned lustrovat majitelé těchto vozidel a Mikhasevich poprvé za dlouhých 14 let pocítil obavy z možného dopadení. Proto sedl ke stolu a ve snaze zmást vyšetřovatele, napsal anonymní dopis adresovaný do novin Vitebsk Rabochy . V dopise pak „stvořil“ tzv. Vitebské patrioty – spolek mužů zklamaných něžným pohlavím. Jejich jménem se vrah přiznal ke všem nevyřešeným zločinům a nazval je pomstou všem ženám . Dopis do redakce došel 16. srpna 1985 . Lstivý krok ke zmatení policie na chvilku zafungoval. Zprávy se prvně ujala KGB . Tajná služba ve sdělení viděla možné ohrožení státního zřízení neznámou nelegální organizací. V rámci vyšetřování bylo k následnému přezkoumání zabaveno přes 555 000 dopisů z většiny pošt ve Vitebské oblasti, které byly předány grafologům ke zkoumání . Vrah udeřil naposledy 27. října 1985 . Do úst své oběti v tomto případě vložil papír s vlastnoručně psanou poznámkou „Za velezradu - smrt. Boj proti policajtům a komunistům “. Podepsal se opět jako „Patrioti Vitebska “. Jenže tím policistům opět poskytl vlastní písmo . Mikhasevich zřejmě žil v představě, že není možné, aby ho policisté na základě toho dopátrali, ovšem opak byl pravdou. Gennady Mikhasevich Dopadení a rozuzlení případu V rámci prověřování majitelů červených aut ZAZ byl Mikhasevich jednou zastaven příslušníky policie, kvůli prověření údajů. Nakonec musel vyplnit nějaké formuláře a pochopitelně je i podepsat. Naštěstí ony formuláře se dostaly na stůl grafologovi jménem Michail Bukatov , který dokázal najít shodu, čímž se vyšetřovatelé konečně dozvěděli jméno pravděpodobného vraha. Když další důkazy podezření potvrdily, bylo rozhodnuto o Mikhasevichově zadržení . První prosincový týden roku 1985 se jej tři týmy policistů vydaly zatknout. Podezřelého však nezastihli ani doma a ani v zaměstnání. Nakonec byl vypátrán až u svých příbuzných v Goryani , kde se v době zadržení chystal zalehnout do postele. Vpád mužů zákona ho velmi překvapil a on neustále opakoval manželce, že se jedná o nějaký omyl, a že bude určitě brzy zpátky. Zřejmě kvůli pokusu o útěk cestou na policejní stanici několikrát kriminalisty žádal o zastavení kvůli vykonání potřeby, ale vyhověno mu nebylo. Údajně na něm byla patrná nervozita. Gennady Mikhasevich po zadržení Domovní prohlídka odkryla mnohá tajemství a cenné důkazy. Kromě řady předmětů patřící obětem , byla zajištěna třeba i platná jízdenka do Oděsy, kam měl Mikhasevich v plánu za pár dní odcestovat. Je tedy možné, že by svůj akční rádius rozšířil až tam. Pitoreskním nálezem pak byla podomácku dělaná zlatá zubní protéza , kterou Mikhasevich plánoval dát své manželce . Zlato k její výrobě získal roztavením šperků svých obětí . Mikhasevich v úvodních výsleších s vyšetřovatelem většinou odpovídal mlčením , nicméně v jeho tváři se značila velká nervozita. Po nějaké době se rozmluvil. Přišel s verzí, kdy ho měli zastavit dva neznámí muži a donutit ho napsat jak dopis, tak i vzkaz nalezený na místě činu. Důkazy zajištěně při domovní prohlídce však mluvily jasně. Obviněný tak brzy dospěl k závěru, že zapírat již nemá cenu a rozpovídal se . A nejen to, údajně se začal chovat arogantně a o průběhu vražd často vyprávěl s úsměvem na tváři. Užíval si to . Stejným způsobem se choval i během rekonstrukcí. Zajímavé je také to, že jakmile však došlo na otázky týkající se znásilnění či zacházení s obětmi sexuálního rázu, Mikhasevich se velice zdráhal odpovídat . Gennady Mikhasevich během jedné z rekonstrukcí Jako mnoho jiných pachatelů nejzávažnější trestné činnosti, i on se pokoušel chvíli hrát „blázna“, který není za své zločiny trestně odpovědný. Odborníci jej však popsali jako hedonistického zabijáka, jehož přímo těšilo brát jiným život. Podle psychologů a psychiatrů netrpěl žádnou duševní poruchou . Šlo o psychopatickou osobnost se sklonem k sexuální úchylce – sadismu a fetišismu na dámské boty . A i když měl složku ovládací kvůli sexuální parafiliy sníženou , mohl se ovládat , navíc si byl vědom nebezpečnosti a protiprávnosti svých činů (složka rozpoznávací ), tedy může být považován za zcela příčetného . Soud vypukl na jaře 1987 . Pochopitelně za obrovského zájmu veřejnosti a médií. Před porotou vystupoval Mikhasevich tiše a klidně. Jednou plakal. To když vzpomínal na svůj první vztah s Elenou . Po celou tu dobu byla k dispozici ozbrojená stráž kvůli obavám z možné pomsty pozůstalých. Nakonec byl Gennady Mikhasevich usvědčen a odsouzen k očekávanému trestu smrti . I když se zprávy o tom, z kolika vražd byl usvědčen, liší (např. Tass uvedl, že byl usvědčen z celkem 33 vražd , Západní média zas hovořila „o tělech 36 obětí “, sám Mikhasevich se pak měl přiznat k 43 vraždám ), skutečný počet obětí byl s vysokou pravděpodobností ještě vyšší. Některé zdroje hovoří dokonce až o osmapadesáti možných obětech . Poprava zastřelením se uskutečnila již 25. září 1987 . Gennady Mikhasevich, "Vitebský škrtič ", který děsil tuto oblast dlouhých 14 let , vydechl naposledy. Bylo mu 38 let. Obyvatelé Vitebské oblasti mohli opět pokojně spát. Tedy alespoň ti, kteří o nikoho blízkého rukou sériového vraha nepřišli. Pozůstalí již zcela pokojný spánek asi nikdy neměli... Jako „malou“ útěchou nakonec zmiňme to, že díky prostředkům poskytnutým k honbě na „Vitebského maniaka “ , došlo údajně k objasnění celkem 220 jiných trestných činů , včetně 27 vražd . Autoři: Jana Hykešová, Tomy DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Pekelná princezna", která vypráví o životě a zločinech americké sériové vržedkyně - Belle Gunness. Autor: Harold Schechter Pekelná princezna - Harold Schechter Koupit knihu Další knihy Název: Pekelná princezna Autor: Harold Schechter Nakladatelství: JOTA Rok vydání: 2019, 330 stran Dnes se po delší době opět podíváme na nějaký ten počin zahraničního autora. Zvolili jsme novinku, která byla v České republice vydána až koncem roku 2019 , což znamená, že byste ji ještě měly bez problémů sehat, na rozdíl od mnoha jiných zde recenzovaných titulů. Název knihy je "Pekelná princezna " a na svědomí ji má americký autor Harold Schechter , jehož specializací jsou sérioví vraz i. Podle zahraničních ohlasů v tom má být hodně dobrý... No pojďme se na to raději podívat sami. Recenzovanou knihu "Pekelná princezna " zasvětil autor jediné osobě, a to asi nejznámnější americké sériové vražedkyni Belle Gunness . Ta byla aktivní na přelomu 19. a 20. století a její rukou zemřelo nejméně 14 (pravděpodobně však více ) osob. Asi nemá cenu zde v recenzi vražedkyni více rozebírat, toho si čtenář užije v knize dostatek, shrňme jen to, že šlo o velmi krutou , rafinovanou a manipulativní, psychopatickou ženu , jejíž životní prioritou byly především peníze . Ty byly hlavním motivem vražd . Svými ohavnými činy si dokázala v průběhu více než 15 let své vražedné aktivity "vydělat" přes 1 milion dolarů (v přepočtu na dnešek)... Kniha je členěna na prolog , tři hlavní části a závěr . Prolog knihy pojednává o historii okolí města La Porte , kde se odehrává většina děje, včetně tamní historie zločinu. Poté je již prostor věnován dětství hlavní aktérky, narozené v Norsku , jejímu přesunu do USA , prvním krokům v "Novém světě ", až po první vraždu . Další část knihy popisuje vražednou "rutinu" a ta třetí soudní proces , který z právního hlediska učinil za případem tečku. Zavěr pak mluví sám za sebe, když nese název "Záhada, která nebude nikdy zcela vyřešena ". Tedy protože nechci nic prozrazovat ani naznačovat, zde popis obsahu knihy končím a přejdu k hodnocení. Hlavním pozitivem knihy je určitě to, že jde, i vzhledem k samotnému případu, o velice napínavý počin, a to od začátku až do konce. Ač jde o "echt" literaturu faktu, ve které nechybí hodně poctivé odkazování na zdroje, popis tehdejších reálií, uvádění jmen, citací, datumů, popisů a mnoho dalších faktů, na čtivosti knihy to neubírá, a ta především ve své první půlce skvěle odsýpá. I když jde o zpracování reálného případu, a autor se tedy musel držet toho, co vybádal, jsou podle mě fakta zdařile, a zároveň citlivě a vkusně, zbeletrizována. P okud máte rádi tématiku sériových vrahů, myslím, že knihu přečtete opravdu rychle, tak jako se to podařilo mně. Čtenář by však měl počítat s tím, že opravdu nejde o román, ale o literaturu faktu. Výhrady? Možná jen popis soudního porocesu, ve třetí části knihy, byl poněkud zdlouhavější. Kniha navíc postrádá byť jedinou dobovou fotku, což je škoda, protože fotky, vztahující se k případu, existují. Ale to je tak vše, co za mne mohu titulu "Pekelná princezna " vytknout. Podle mě jde dokonce možná o jednu z nejlepších knih o sériových vrazích za posledních pár let, v kategorii těch, které jsou zaměřeny na případ jednoho konkrétního pachatele. A ty já nejradši:-) Kniha má tedy určitě mé doporučení a uděluji ji skvělé hodnocení 1-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Komentáře

Recenze knihy "...a vztáhl pak ruku na život bližního", která popisuje 10 tuzemských kriminálních případů z let 1926-1996. Autor: Roman Cílek ..a vztáhl pak ruku na život bližního - Roman Cílek Koupit e-knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: ...a vztáhl pak ruku na život bližního Autor: Roman Cílek Nakladatelství: Epocha Rok vydání: 2015, 360 stran V dnešní recenzi se budu věnovat jendomu z těch mladších knižních titulů. Půjde o knihu z roku 2015 s názvem „ … a vztáhl pak ruku na život bližního “, kterou napsal jeden z nejzkušenějších českých autorů krimi literatury faktu – Roman Cílek . Ten se zločinu věnuje již pět desítek let a asi rovnou prozraďme, že svoji zkušenost v recenzovaném díle určitě potvrdil. Jak název knihy napovídá, titul se věnuje případům z historie české kriminalistiky, které spojuje to, že v každém přijde někdo o život. Knina má deset kapitol. Co kapitola, to jedne případ. Nejmladší se odehrál v roce 1996, nejstarší o 70 let dříve. Jde jak o případy velice známé, např. „Sečské vraždy “, „případ Jack Unterweger “, mnohonásobná "vražda na statku Doyscherhof “, tak i ty méně známé, např. usmrcení podnikatel vrahem z bývalého Sovětského svazu v roce 1996 , „případ Václav Beran “ či vražda manžela rukou zamilované ženy a jejího milence z roku 1957 . Tento formát, kdy jsou mezi ty mnohokrát popsané případy zařazeny i ty méně neznámé, je myslím super. Na své si přijdou, a dozví se něco nového, nejen ti, který ještě podobný typ literatury nečetli, ale i milovníci historie naší kriminalistiky. K hodnocení... Mimo kombinaci známých a neokoukaných případů musím pozitivně ohodnotit i rozsah, ve kterém jsou zpracovány. Rozhodně nejde o nějaké povrchní shrnutí, ale o dostatečně obsáhlý popis, který však svojí podrobností nenudí. Knihu obohacují trefné a pozorné postřehy autora, ať už k jednotlivým případům, či ke zločinu obecně, které za svojí dlouhou kariéru krimi reportéra a spisovatele nasbíral. Tedy další plus. Co je však podle mě nejlepší, tak to je čtivost. Případy jsou mistrně a hlavně velice napínavě odvyprávěny, kdy děj jakoby se čtenáři promítal přímo před očima. A to aniž by hned po prví stránce věděl, kdo je pachatelem a jak vše dopadne. Není ani moc na škodu, pokud už čtenář o některých případech dříve četl. Zpracování případů Romanem Cílkem je totiž ve srovnání s ostatními zpracováními hodně nadprůměrné. Domnívám se, že tuhle knížku po dvou kapitolách neodložíte, ale spíše celou rychle zhltnete. Uvnitř dokonce nechybí ani zajímavá foto příloha, takže opravdu těžko něco vytknout. Snad jen, kdyby poměr málo známých krimi případů byl v knize ještě větší, nebo obsahovala jeden či dva takové navíc, bylo by to bezvadný. Každopádně, dnes to nemůže dopadnout hůře než za : 1- . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Komentáře

Přehled nejhorších masových vrahů po roce 2000 napříč celým světem. Díl první - masové vraždy spáchané v období 2000-2001. Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 1 - období 2000 - 2001 (řazeno chronologicky) Na úvod jen několik poznámek k tomu, čeho se níže uvedený článek týká, respektive spíše čeho se netýká, a co v něm tedy nenaleznete, tedy k metodologii. Myslíme, že je nutné krátké vysvětlení toho, co článek mapuje. To protože podobné výčty masových vražd nejsou výjimkou (i když mnohem méně rozsáhlé a troufáme si říct i méně kompletní), ale jsou v nich dle našeho názoru často míchána „jablka a hrušky“ – tedy útoky, které spojuje jen mnohost obětí, bez nějakého zamyšlení a analýzy, proč jsou zmíněny jen některé a jiné nikoli. No, pojďme na to! Jak už v názvu článku uvádíme, zaměřili jsme se na nejhorší masové vraždy po roce 2000. Slovo „nejhorší“ je v tomto smyslu chápáno tak, že budou popisovány útoky s nejzávažnějšími následky – tedy kritérium pro zařazení či nezařazení byl počet obětí. Z porovnání mnoha masových vražd jsme si stanovili jako podmínku pro zařazení – 9 a více usmrcených obětí. Věnovat se totiž událostem, které měly za následek méně obětí, by bylo časově neúnosné – i se splněním této podmínky jsme totiž nalezli přes 100 případů! Jen pro zajímavost, pokud bychom snížili tuto podmínku jen o jedinou oběť, tedy na 8, přibylo by nejméně dalších 40-50 masových vražd. Domníváme se, že v méně exponovaných částech světa byly spáchány určitě ještě nějaké masové vraždy splňující tuto podmínku, tedy 9 a více obětí, ale nepodařilo se nám sehnat dostatek informací o žádné další takové . Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Zaprvé - těch s devíti a více obětmi by bylo od roku 2000 opravdu mnoho a mnoho – ani si nedovolíme odhadovat kolik, ale jistě nejméně stovky. Zadruhé – mezi teroristickým útokem a „klasickou“ masovou vraždou je několik rozdílů. Nebudeme se zde pouštět do podrobného srovnávání a ucelenějších úvah. To by vydalo na samostatný článek. Zkusíme uvést jen letmé porovnání. Tak například hlavním cílem vražd ve jménu teroru je vyvolat strach a pocity nejistoty, jejichž prostřednictvím mají být dosahovány politické, náboženské nebo ideologické cíle. Toto jednání tedy není plně vázáno na konkrétní "potřebu", motiv jednotlivce, ale spíše inspirováno nějakou přijímanou ideologií a sloužící jejím cílům. Rovněž je typický vliv dalších osob, které působí na mysl pachatele. Ti jej často motivují, přesvědčují, pomáhají mu. Teroristické činy jsou také často koordinovány několika lidmi či je hlavnímu vykonavateli teroristického útoku poskytován určitý servis, prostředky, pomoc atd. Naproti tomu „klasická“ masová vražda je často motivována především zlobou, mstou, touhou „po slávě“, atd., případně kombinací těchto faktorů, tedy individuálními motivy. „Klasická“ masová vražda nebývá zpravidla páchána s pomocí dalších zúčastněných či nápomocných osob. Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady, ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachateli byl totiž manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován. Většina médií, které tvoří různé souhrny masových vražd, většinou výše uvedené útoky do seznamů zařazuje. Asi zejména proto, že činy se odehrály v západním světě, navíc v nedávné době. Nicméně problém spočívá v tom, že k podobným útokům (navíc s mnohem vyšším počtem obětí) dochází i v nezápadních částech světa pravidelně, a podle názoru autora mají tyto a jim podobné činy více společného právě s terorismem než se zde popisovanými „klasickými“ masovými vraždami. Naopak jsme pro srovnání a ukázku toho, jak tenká linie mezi takovým rozlišováním je, zahrnuli činy A. Breivika a O. Mateena. Ty sice jistě byly spáchány s nějakým politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením, ale minimálně A. Breivik neměl v úmyslu vyvolat strach, prostřednictvím něhož by dosáhnul svých cílů, ale svým činem chtěl získat pro své myšlenky prostor. Chtěl své názory "zakřičet do světa". U O. Mateena je to ještě složitější a zařazen byl hlavně proto, že ač sám deklaroval, že útočí ve jménu IS, tak podle dostupných informací jednal sám a neměl na tuto zločinnou organizaci přímé vazby a čin s nikým nekoordinoval, ani mu nebyla poskytnuta žádná pomoc a součinnost, a to ani při plánování a přípravě. Nicméně jeho zařazení bylo opravdu na hraně. Ještě poslední věc. Jednotlivé „exempláře“ jsme hodlali zpracovat stručně, takže u každého byla snaha zodpovědět toto schéma otázek: Co? Kdy? Kde? Jak? A proč? S tím, že u každého činu jsme se pokusili rozlišit pravděpodobé příčiny, motivy a spouštěče onoho kriminálního činu. Nebylo to vůbec snadné. Přesné určení toho, co lze označit u konkrétní masové vraždy za příčinu, co za motiv, a co za spouštěč, je totiž nejen složité, ale někdy přímo nemožné, a to už jen z toho titulu, že řada masových vrahů volí po činu sebevraždu. Tedy ti, kteří by jako jediní mohli trochu osvětlit své jednání, často nepřežijí a i pokud ano, mohou z nejrůznějších pohnutek ony pravé příčiny a motivy zkreslovat, případně ani sami sobě v tomto směru nerozumí. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na následném smrtícím jednání. Naší snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny, motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora. Jak se mu to podařilo, nechť posoudí a zváží čtenář. Tím se dostáváme k závěru, kde cítíme za potřebu dodat, že naše zkoumání nás přivedlo k úvaze, že právě asi to jediné společné pro úplně každou masovou vraždu je to, že ihned po činu vyvstane otázka „Proč?!?“ A tato otázka často zůstane viset ve vzduchu nezodpovězena navěky…Jistou odpověď však možno zkrátka hledat v sobeckosti a bezohlednosti pachatele. Totiž každá masová vražda, ať už spáchané z pohnutek touhy po „slávě“, pomstě, odplatě nebo nějakého hlasitého „výkřiku“ do světa či jiného motivu, je především činem odporně sobeckým. 1. Liu ZHANJIN – Čína – 29. 3. 2000 - oběti: 36 + 30 (1965 – 29. 3. 2000) Prvním masovým vrahem ve sledovaném období, tedy po roce 2000, je občan Čínské lidové republiky jménem Liu Zhanjin. Ten ve středu 29. března zaútočil v provincii Shanxi podomácku vyrobenou bombou na svatbě, která se konala ve vesnici, kde sám bydlel. Zhajin přivezl na místo, kde slavilo kolem 100 lidí, vozík s padesátikilogramovou bombou umístěnou v pytlích na rýži. Když byl s bombou naplněnou hřebíky, šrouby a kovovými střepy uprostřed místnosti, odpálil ji. Tím zabil sebe a 36 svatebčanů, navíc dalších 30 hostů zranil. Tento čtyřiatřicetiletý muž zanechal dopis na rozloučenou, kde vysvětloval své motivy, a také se současně doznal i k rok (někde měsíc) staré vraždě své manželky a 3letého syna. Manželku, která ho hodlala opustit, měl údajně zavraždit při žárlivé scéně, kdy chtěla jít ven za přáteli. Poté, jako svědka, zavraždil i malého syna, a jejich těla zakopal. Ve svém dopise na rozloučenou, který obsahuje 50 000 slov, prozradil nejen místo, kde oběti zakopal, ale i proč se dopustil následné masové vraždy. Zmiňuje například to, že ho dokázal rozzuřit i pouhý pohled na radující se lidi. Zhajin je ve zdrojích popisován jako muž, který měl ve své historii jak psychické problémy, tak se dopouštěl i domácího násilí. Příčinami masové vraždy tedy mohly být jak duševní nemoci či poruchy, tak i frustrace pramenící z životní situace pachatele. Motivem činu byla msta proti „šťastným lidem“. Zaútočit bombou nebyl pro tohoto masového vraha problém, neboť se živil jako střelmistr v uhelném dole. 2. Robert Paul Long – Austrálie – 23. 6. 2000 - oběti: 15 + 0 (nar. 1962) Australský občan jménem Robert Paul Long, toho času osmatřicetiletý, zapálil dne 23. června 2000 kolem 1 hodiny ranní přízemí dřevěného hostelu pro turisty v australském městě Childers ve státě Queenstland. Ve vyšších patrech budovy, která měla stoletou historii, v tu dobu spalo několik desítek turistů. Ti si povětšinou vydělávali jako sběrači ovoce v místní oblasti. Požár nakonec nepřežilo 15 z ubytovaných (9 žen, 6 mužů – většinou cizinců). Dalších 69 lidí se hasičům naštěstí podařilo pomocí žebříku zachránit. Pachatele - bezdomovce, který si rovněž příležitostně přivydělával jako sběrač ovoce a bydlel 3 měsíce ve zmíněné budově, vedla k činu nenávist k turistům, kterou často proklamoval. Dokonce již několik týdnů před hrůzným činem vyhrožoval zapálením hostelu. Policie jej dopadla 5 dní po žhářském útoku v pustině asi 20km od místa činu. Pachatel kladl při zatýkání odpor. Nejprve zapíchnul policejního psa a pak bodnul jednoho ze zasahujících policistů. Nakonec byl postřelen a zadržen. U soudu svoji vinu popřel, nicméně i tak byl v roce 2002 za výše popsané skutky odsouzen k doživotnímu odnětí svobody – kvůli zrychlení řízení byl odsouzen pouze za 2 vraždy a žhářství (kvůli maximálnímu trestu již obvinění v dalších případech nebylo projednáváno). Co se týče osoby R. P. Longa, tak byl popisován jako podivín, který rád vyhledával pozornost okolí. Tak například jen několik dní před útokem tvrdil skupince lidí, že trpí rakovinou a zbývají mu jen 2 měsíce života. Podle obyvatel hostelu se dále tento muž choval občas velice excentricky a někdy i agresivně. To když dával najevo svoji nenávist k mladým turistům. V jeho osobní historii existují rovněž záznamy o potížích s duševním zdravím a možná i léčení pro některou z duševních poruch. Rovněž byl od roku 1994 do roku 1997 uvězněn pro únos vlastního dítěte z domu jeho bývalé milenky. Zajímavé rovněž je, že již soudce v tomto procesu z roku 1994 upozornil úřady, aby si na Longa dávali v příštích nejméně 20 letech velký pozor. 3. Jia Yingmin – Čína – 6. 10. 2000 - oběti: 12 + 0 (1960 – 6. 10. 2000) V tomto případě jde o vražedný záchvat v rámci rodinného kruhu. Všechny oběti zde totiž tvořili blízcí či vzdálenější příbuzní pachatele. Tím byl čtyřicetiletý čínský občan jménem Jia Yingmin, který osudné noci usmrtil sekerou ve dvou obcích v provincii Shaanxi celkem 12 členů své rodiny. Mezi obětmi byla pachatelova manželka, dva synové, tchyně, tchán, teta, bratr, bratrova žena a jejich děti. Yingmin zanechal dopis na rozloučenou a také plánovaný seznam jeho obětí, který zahrnoval rovněž jeho vlastního otce. Ten se útoku vyhnul díky tomu, že oné noci nebyl doma. Podrobnější obsah dopisu na rozloučenou není znám. Tento záchvatový vrah byl svědky popisován jako introvert, který se stranil společnosti. Příznačné na něm bylo to, že si údajně pamatoval jakoukoli drobnost či situaci, která se mu zdála vůči jeho osobě byť sebeméně nespravedlivá. Časté byly hádky s rodiči a okolím. V roce 1992 napadl v hádce jak svého tchána, tak později i svého bratra – oběma způsobil zranění, za což si odseděl šest let ve vězení. Po návratu do rodné vesnice prý měl finanční problémy a většina přátel i rodina se od něho odvrátila. Rovněž je uváděno, že jeho manželka trpěla leukémií. Tedy hlavní příčinou mohla být (samozřejmě mimo osobnostní struktury pachatele) zoufalá situace v jeho životě, kterou zřejmě právě kvůli své osobnosti přičítal na vrub hlavně okolí, které mu v jeho očích mnohokrát ukřivdilo. Motivem pravděpodobně byla msta těmto osobám. 4. Lozano Velásquez – Kolumbie – 24. 6. 2000 - oběti: 11 + 7 (nar. 1974) Ve čtvrtém uvedeném případě jde o impulzivní masovou vraždu. Ta se odehrála v kolumbijském hlavním městě Bogota, v jednom z místních tanečních klubů, v červnu roku 2000. Osudné noci zde byl údajně šestadvacetiletý muž odmítnutý jednou z přítomných žen. Poté co měl slovní konflikt s jejími přáteli, pronesl několik výhružek a z baru odešel. O chvíli později se však do baru se svými dvěma přáteli vrátil, to však již byl ozbrojen samopalem Uzi. Následně spustil kolem sebe střelbu, která měla za následek 11 usmrcených osob a dalších 7 zraněných. Jedním ze zastřelených byl dokonce i společník pachatele, toho však strůjce masakru zasáhl omylem. Po střelbě pachatel z místa činu uprchl. Dopaden byl až v říjnu 2000 na území Španělska, kde byl zadržen v souvislosti s ozbrojenou loupeží. Poté byl vydán zpět do Kolumbie, kde byl odsouzen k 40 letům odnětí svobody. Co se týká příčin masové vraždy, tak patrně šlo o kombinaci nezvládnutého pocitu ponížení plynoucího z odmítnutí od ženy, vztek z následné hádky s jejími přáteli, i to, že pachatel byl v době činu pod vlivem omamných látek včetně alkoholu. Ač jednou z prvních vyšetřovacích verzí bylo to, že jde o vyřizování účtů v rámci boje drogových mafií, tato verze byla následným vyšetřováním vyloučena. Tedy opravdu šlo o impulzivní trestný čin vyvolaný situačním konfliktem, kde roli katalyzátoru sehrál alkohol a fakt, že pachatel byl asociální osobou s kriminálním způsobem obživy. 5. Li Chuicai – Čína – 8. 3. 2001 - oběti: 42 + 27 (1968 – 8. 3. 2001) Ve čtvrtek 8. března 2001 došlo na základní škole v obci Fanglin v čínské provincii Jiangxi k mohutné explozi, která si vyžádala 42 lidských obětí na životech, plus dalších 27 jich bylo zraněno. Jelikož k výbuchu došlo v dopoledních hodinách a navíc v budově školy, většinu ze zraněných a zabitých (38 ze 42) osob tvořily děti. Policejní složky poté přišly s verzí, že exploze byla způsobena úmyslně. Za vše údajně mohl třiatřicetiletý muž, místní obyvatel, jménem Li Chuicai. Ten měl podle oficiální verze přinést do školy dva balíky s petardami, které pak v jedné ze tříd sám odpálil, čímž způsobil zřícení 4 místností z dvouposchoďové budovy. Důkazem podle policie mělo být například to, že muž byl v osudný den viděn, jak nese dvě plastové krabice a kráčí směrem ke škole. Policie rovněž uvedla, že jsou svědci z řad učitelů i žáků, kteří měli vidět muže v budově. Jako další důkaz měl posloužit výsledek pitvy, která ukázala, že muž byl ve středu exploze. Posledním důkazem pak mělo být to, že podle rozboru střelného prachu na místě činu se tento shodoval se střelným prachem, který byl nalezen u Chuicaia v bytě, a že tento muž již od 18 let vyráběl zábavnou pyrotechniku. Oficiální verze rovněž uvádí, že muž byl duševně nemocný, a že se s ním rok před explozí rozvedla manželka. Svým činem se chtěl prý společnosti pomstít. Policejní orgány také zmiňují nález dopisu na rozloučenou, který je údajně poněkud zmatený, nicméně v něm zaznívají věty typu „…obětuji se…všechno vyhodím do povětří, vše spálím…alespoň, abych zabil nějaký počet z nich…toto je konec…“. Místní obyvatelé podle policie muži přezdívali „Psycho“. No, v rámci objektivity je však nutné uvést to, že výše popsané závěry jsou v ostrém rozporu s tím, co podle jiných zdrojů tvrdili obyvatelé vesnice. Li Chuicaia byl podle nich lehce mentálně zaostalý a ve škole byl zaměstnán právě jako technik ve výrobě rachejtlí. Mezi jeho náplň práce patřilo například nosit do školy střelný prach. Místní rovněž uváděli, že poté, co ho opustila manželka, neshledávali v jeho chování žádné známky agrese či deprese. Ve vesnici Fanglin se po fatální explozi konaly protesty, na kterých místní prohlašovali, že děti ve škole byly nuceny vyrábět petardy a ohňostroje kvůli financování školy či místních politiků. Výbuch tedy podle protestujících měl být způsoben nehodou zapříčiněnou nebezpečnou manipulací či skladováním hořlavin a třaskavin v budově. Protestující se dožadovali potrestání skutečných viníků exploze. Podle místních byla verze o masovém vrahovi jen vládní snahou zakrýt skutečnou příčinu této tragédie. Čínská vláda poté přistoupila k cenzuře internetu a smazala obsah některých chatů, a také některé zprávy informující o výše popsané nešťastné události, kde byla zmiňována svědectví dětí o tom, že se ve škole skutečně občas musely věnovat výrobě petard. Tato praxe měla být v oblasti, která je proslulá právě výrobou zábavné pyrotechniky, poměrně běžná, neboť školy potřebovaly tímto způsobem doplnit svůj rozpočet. Policie, ve snaze rozptýlit protesty a domněnky popírající verzi o masovém vrahovi, posléze uvolnila důkazy popsané v prvním odstavci. Jelikož nelze ověřit a přiklonit se definitivně ani k jedné verzi tragického incidentu (ač autorovi připadá po pročtení různých zdrojů pravděpodobnější verze o tragické nehodě), případ zde uvádíme. Jak čtenáři dále uvidí, toto nebude v seznamu jediný případ, kdy existují domněnky, že oficiální verze o „masové vraždě spáchané vyšinutým jedincem“ má být snahou o zamaskování jiné příčiny úmrtí osob – ve všech případech se jedná o události právě z Číny. 6. Jin Ruchao – Čína – 16. 3. 2001 - oběti: 108 + 38 (1960 – 2001) 16. března 2001 došlo v čínském městě jménem Shijiazhuang (provincie Hebei) ke čtyřem explozím v budovách dělnických ubytoven při továrně na zpracování bavlny. Výbuchy se odehrály během jedné hodiny a celkem při nich přišlo o život 108 osob a dalších 38 jich bylo zraněno. Zasaženy byly celkem 4 velké obytné budovy, z nichž jedna byla téměř srovnána se zemí, další tři byly poškozeny. Pozdějším vyšetřováním bylo prokázáno, že k detonacím bylo použito přes 100 kg podomácku vyrobených výbušnin na bázi dusičnanu amonného. Policejní orgány později zveřejnily, že hlavním podezřelým je nezaměstnaný, jedenačtyřicetiletý muž jménem Jin Ruchao. Šlo o bývalého dělníka továrny na zpracování bavlny, který z ní byl propuštěn už v roce 1983. Muž si však udržel pokoj v jedné z postižených budov. Od roku 1988 pak tento muž strávil 10 let ve vězení za znásilnění. Po muži bylo vyhlášeno pátrání a vypsána odměna za jeho dopadení. Podezřelý byl nakonec zadržen 23. března asi 2000 km od místa, kde k tragické události došlo. Policejní mluvčí později sdělil, že pachatel se k činu přiznal a jeho motivem byla msta několika osobám, které v budovách rovněž bydlely, a ke kterým cítil zášť. V souvislosti s explozemi byly zadrženy ještě další 3 osoby, které měly pachateli prodat látky k výrobě bomb a detonátory. Konkrétně se měl Jin Ruchao chtít pomstít své bývalé ženě, která v jedné z budov bydlela se svým nynějším manželem. Dále měla pomsta směřovat proti bývalé tchyni, jednomu ze sousedů a jeho rodině, se kterými měl mít finanční spory, nevlastní matce a sestře, se kterou měl mít rovněž finanční spory. Policie neuvedla, zda tyto osoby byly mezi oběťmi útoku. Dále bylo zjištěno, že Ruchao 10 dní před výbuchy zavraždil nožem svoji současnou přítelkyni. Za tyto činy si Jin Ruchao vyslechl ortel – trest smrti. U dalších dvou obviněných osob byl vynesen tentýž verdikt, poslední obviněný vyfasoval doživotí. Zde bych mohl skončit, ale opět musím v rámci objektivity (stejně jako v předchozím případě) uvést, že tato verze případu je ve zdrojích velice často zpochybňována. Tak zaprvé, policie se prý sama původně vyjádřila, že je sporné, zda Ruchao měl dostatečné znalosti k sestrojení tak spolehlivých a účinných bomb. Jeho sestra prý však potvrdila, že muž se zajímal o domácí výrobu dynamitu už od roku 1988 (téhož roku uvězněn na 10 let) a měl studovat knihy o výbušninách. Dále bylo pro podporu oficiální verze zveřejněno, že Ruchao členům rodiny několikrát vyhrožoval „vyhozením do povětří“. Naopak proti oficiální verzi se postavila řada místních lidí a také Informační centrum pro ochranu lidských práv v Honkongu, které se domnívalo, že Ruchao je pouze obětním beránkem k uklidnění mezinárodní pozornosti, které výbuchy vyvolaly, a že zadrženo bylo tajně i jiných 8 osob. V tomto smyslu stojí za to zmínit například to, že soudní řízení bylo velmi krátké a na čínské poměry velice exponované. Proces byl například přenášen televizí a odsuzující rozsudek padl již měsíc po explozích. Navíc v případě Jina Ruchaa šlo o téměř hluchého muže, který se dorozumíval pouze pomocí tužky a papíru, tedy panuje nedůvěra, zda mohl sám zosnovat a koordinovat tak rozsáhlou akci. Už jen odpálení jednotlivých náloží je sporné. Budovy se totiž nacházely 15 a více minut od sebe, přitom vybuchly v rozmezí necelé hodiny. Oficiální verze zní tak, že se pachatel mezi místy přepravoval pomocí taxíků. Další pochybnosti vyjádřili místní obyvatelé i zúčastnění zdravotníci nad skutečným počtem obětí. Jejich počet se zdál být velmi podhodnocený. A rovněž je zajímavé, že v dané oblasti bylo mezi lety 1998 – 2000 propuštěno přes milion dělníků pracujících v textilním průmyslu. Na podzim roku 2000 bylo město postiženo několika menšími explozemi, které měli na svědomí právě nespokojení, propuštění dělníci. Tedy panuje podezření, že i tyto exploze měly spíše teroristický - organizovaný charakter. Další často vyslovovanou domněnkou bylo, že může jít o čin místních kriminálních struktur, které takto bojovaly s místní zkorumpovanou vládou. 7. Jamin Mukobero – Keňa – 29. 4. 2001 - oběti: 9 + 6 (nar. 1955) Tento šestačtyřicetiletý zedník z Keni předposlední dubnovou noc roku 2001 usmrtil ve svém domě prostřednictvím mačety nejprve svoji těhotnou manželku, aby pak v útoku pokračoval proti svým spícím dětem. Následně lákal do domu další členy rodiny pod záminkou, aby mu pomohli odvézt manželku do nemocnice, když však příbuzní do domu vstoupili, vrhnul se i na ně. Celkem jeho vraždění, které se odehrálo ve vesnici Bulira nacházejícím se v „okresu“ Kakamega v západní Keni, nepřežilo 9 osob (těhotná manželka, 4 z jeho 8 dětí a 4 další příbuzní včetně bratra) a navíc bylo 6 dalších lidí zraněno. Sousedé údajně slyšeli křik a pláč obětí, nicméně nezareagovali včas, protože mysleli, že jde o „běžnou“ rodinnou hádku. Pachatel měl totiž pověst násilníka, který v opilosti často členy rodiny napadal a bil. I když podle jiných svědectví mělo jít naopak o milého a pracovitého člověka. Jisté je, že po skončení svého běsnění Jamin Mukobero (někde Muchika) ve snaze spáchat sebevraždu požil jed na krysy. Když na místo dorazili policisté, našli pachatele živého a ten byl přepraven do nemocnice, kde se z otravy zotavil. Později na nemocničním lůžku vyjádřil nad svým činem lítost a poprosil Boha o odpuštění. Následně stanul před soudem a byl odsouzen k doživotnímu vězení. Ve zdrojích není žádná zmínka o možném motivu činu. Objevují se jen domněnky, že Mukobero utrpěl na stavbě zranění páteře a tedy měl v poslední době problémy se zaopatřením početné rodiny, což mohl těžce nést. Vliv mohla mít i jeho údajná násilnická povaha. Nicméně tento případ lze jistě zařadit mezi ty, kde nelze uspokojivě zodpovědět klíčovou otázku - „Proč“? 8. Zhu Hanbiao – Čína – 14. 5. 2001 - oběti: 11 + 10 (1967 - 14. 5. 2001) Čtyřiatřicetiletý muž jménem Zhu Hanbiao najel v pondělí 14. května 2001 bagrem do davu lidí na trhu v čínském městě Shenzhen v provincii Guangdong. Tímto činem zavraždil 11 lidí a dalších 10 jich zranil. Na konci svého běsnění využil všudypřítomného zmatku, seskočil z vozu a dal se, pronásledovaný policisty, na útěk. Když jej policisté dopadli, začal je ohrožovat nožem. Poté, co se odmítl ozbrojeným složkám vzdát, byl zastřelen. Zdroje uvádějí, že muž žádal toho dne o půjčku ve firmě, kde pracoval. Když mu jí nadřízený odmítl poskytnout, zaútočil na něj a zbil ho, načež ukradnul bagr s radlicí a zaútočil na přeplněný trh. Zdá se tedy, že útok vyvolala frustrace a vztek z neposkytnutí půjčky. Více informací o osobě pachatele a o možném pozadí útoku bohužel nebylo zjištěno. Lze tedy jen spekulovat, zda šlo o čistě impulzivní čin, kde hlubší motiv chyběl, či zda měl pachatel v úmyslu pomstít se společnosti za své finanční problémy, případně se na útoku jako hlavní činitel podílel nějaký vnitřní faktor v osobnosti pachatele. 9. Dipendra Bir Bikram Shah – Nepál – 1. 6. 2001 - oběti: 9 + 4 (27. 6. 1971 - 4. 6. 2001) K masové vraždě s velice netradičním pachatelem došlo v Nepálu 1. června 2001 v jedné z budov na pozemku královského paláce. Masovým vrahem se toho dne stal korunní princ Dipendra Bir Bikram Shah. Ten osudného dne během slavnostní večeře, které se účastnila téměř celá královská rodina, údajně hojně holdoval alkoholu, kouřil hašiš a nevhodně se choval k hostům, až jej jeho otec (král Birendra) musel vykázat do svého pokoje, kam ho doprovodili dva mladší bratři. Korunní princ Dipendra se do místnosti, kde se hodovalo, vrátil asi o hodinu později, to už však v ruce třímal brokovnici SPAS-12. Ihned po příchodu jediným výstřelem zasáhl svého otce. Členové rodiny se mu vydali hned pomáhat, načež Dipendra opustil místnost a došel si pro další zbraň – tentokrát šlo o útočnou pušku M 16. S tou se vrátil ke svému otci a hodlal ho opět zasáhnout. Když se mu strýc pokusil v jeho úmyslu zabránit, zastřelil jej. To rozpoutalo masakr, který nakonec skončil zavražděním 9 členů královské rodiny (včetně otce a matky pachatele, tedy krále a královny, jeho bratra, sestry, strýce, 2 tet a dalších 2 členů rodiny) a postřelením dalších 4 osob. Na konci svého běsnění, během kterého prý nevyřkl jediné slovo, opustil Dipendra budovu a v zahradě se pokusil spáchat sebevraždu. Zraněním, které si tímto pokusem přivodil, pak o 3 dny později v nemocnici podlehl. Přesný motiv činu není dodnes známý a kolují o něm pouze různé zvěsti. Asi nejvíce se uvažuje o tom, že možným motivem mohlo být vyřešení nespokojenosti a konfliktů, které vyvolal jeho plánovaný sňatek, proti kterému Dipendra bojoval (respektive preferoval jinou ženu). Příčiny tedy asi možno spatřovat v konfliktech v rámci královské rodiny, ale jistě i v působení alkoholu, pod jehož vlivem Dipendra onoho večera byl. Spouštěčem činu mohlo být, krom intoxikace omamnými látkami, i zmíněné vykázání korunního prince ze společné hostiny. 10. Ma Hongqing – Čína – 16. 7. 2001 - oběti: 47 + 100 (1950 - 25. 9. 2001) V pondělí 16. července 2001 došlo k explozi v nelegálním skladu výbušnin v čínské jeskynní vesnici Mafang v provincii Shaanxi. Výbuch zabil nejméně 47 obyvatel vesnice (jinde 69) a kolem 100 dalších bylo zraněno. Zprvu byl ze způsobení výbuchu podezírán majitel skladu, kde k výbuchu došlo, ale vyšetřování incidentu ukazovalo jiným směrem. Vše totiž nasvědčovalo tomu, že výbuch byl způsoben úmyslně a to jedenapadesátiletým mužem jménem Ma Hongqing. Tento nezaměstnaný muž a konkurenční ilegální výrobce výbušnin měl údajně velké finanční potíže a dlouhodobé spory se sousedy. Dlužil například i konkurenčnímu výrobci výbušnin a zároveň majiteli skladu, který vyhodil do povětří. Vůči obyvatelům vesničky Mafang údajně cítil rivalitu, závist a nenávist. Ma Hongqing se inkriminovaného dne vydal vykrást zmíněný sklad, v tom však selhal. A tak nakonec „alespoň“ umístil do výbušnin rozbušku a tím způsobil katastrofický výbuch, který takřka celou jeskynní vesnici zničil. Nakonec byl brzy dopaden a soudem shledán vinným, za což mu byl udělen trest smrti zastřelením. Rozsudek byl vykonán již dva měsíce po smrtící explozi. Motivem činu je v tomto případě pomsta nenáviděným osobám. Jednou z příčin mohly být dluhy a dlouhodobé spory. Spouštěčem se v tomto případě mohl stát vztek z neúspěšné loupeže výbušnin. 11. Friedrich Heinz Leibacher – Švýcarsko - 27. 9. 2001 - oběti: 14 + 18 (21. 7. 1944 - 27. 9. 2001) Dříve několikrát soudně trestaný muž se dne 27. 9. 2001 převlékl za policistu a vyzbrojen útočnou puškou SG 550, brokovnicí Remington 870, dvěma pistolemi (S&W Model 19 a SIG Sauer P230) a malou bombou se mu podařilo vniknout do parlamentu švýcarského kantonu Zug. V něm tento sedmapadesátiletý muž vypálil více než 90 ran, jimiž zavraždil 14 osob a dalších 18 lidí zranil. Nakonec zde odpálil malou podomácku vyrobenou bombu a pomocí pistole spáchal sebevraždu. Podle přeživších svědků vrah dokonce kontroloval postřelené, a pokud se hýbali, střílel do nich opětovně. Několika postřeleným se podařilo přežít díky tomu, že hráli mrtvé. Tento nejhorší švýcarský masový vrah psal často písemné stížnosti tamním úřadům, přímo je stížnostmi bombardoval, a cítil se jimi šikanovaný. S postupem času začal věřit, že je terčem vládní konspirace. Zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém svůj útok označil za „den hněvu vůči mafii kantonu Zug“. Tedy motivem činu byla nepochybně msta místním politikům, proti kterým muž dlouhodobě bojoval a soudil se s nimi. Čin byl podle policie pečlivě naplánovaný – muž si např. vybral ten den v měsíci, kdy bylo v místním parlamentu nejvíce osob. Bývalý prodejce v důchodu měl údajně problémy s úřady od roku 1998, když po hádce s řidičem autobusu na něj vytáhl revolver. Od této chvíle byl muž v hledáčku úřadů a policie, která jej obvinila. Muž však reagoval několika žalobami proti úřadům i onomu řidiči a roztočilo se kolo námitek, odvolání a soudů. Vše nakonec skončilo u vrchního švýcarského soudu, který požadavky muže v září 2001 odmítnul. Co se týká trestní minulosti muže, tak v roce 1970 byl trestán 18 měsíci za obtěžování nezletilých, krádež, falšování dokumentů a různé dopravní přestupky. Poté se léčil z alkoholismu a byla u něj údajně shledána paranoidní porucha osobnosti. Muž od té doby nepracoval a byl mu přiznán invalidní důchod. Minimálně krátké zbraně, tedy pistole, použité k útoku, byly drženy legálně. Sousedé muže popsali jako tichého a rezervovaného. Za zmínku možná stojí i několik nevydařených manželství s cizinkami, když policie uvažovala i nad tím, že se na vražedném masakru mohl podílet i rozpad posledního z nich. Tedy motiv je zde jasný a byl již uveden. Ohledně příčin masové vraždy lze v tomto případě uvést, že jich zřejmě bylo více. Od kverulantských rysů v osobnosti pachatele a jeho psychických problémů, přes neúspěšné soudní spory právě s nenáviděnými politiky, až po rozpad posledního manželství. Konkrétní spouštěč v tomto případě nelze určit. Share Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře