Výsledky vyhledávání

Recenze knihy "Lovci smrti", která přináší vzpomínky dlouholetého šéfa Národní protidrogové centrály služby kriminální policie a vyšetřování ČR. Autor: Jiří Komorous. Lovci smrti - Jiří Komorous Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Lovci smrti - Historie Protidrogové brigády očima jejího velitele Autor: Jiří Komorous Nakladatelství: Naše Vojsko Rok vydání: 2009, 270 stran RECENZE zatím nenapsána. Drogy byly, jsou a budou. Zůstává otázka jejich dopadu na společnost. Máme překonat problém tím, že se ho pokusíme řešit, anebo ho zvládneme řádným šlehem svinstva, které nás od něj odvede? Máme se trápit nad mizérií naší existence, anebo na ni zapomenout pilulí, jež nás zavede stranou? Mimochodem, při různých šárách jsem zaznamenal, že v obydlích drogově závislých byl vždy ucpaný záchod. První znamení posunutých priorit. Autor knihy plk. JUDr. JIŘÍ KOMOROUS, dlouholetý šéf Národní protidrogové centrály služby kriminální policie a vyšetřování ČR, čtivou formou přibližuje nelehké počátky jejího vzniku a budování, ale také nás seznamuje s řadou akcí, zaměřených na potírání drog v České republice. Na mnoha příkladech ukazuje, jak droga dokáže absolutně rozložit osobnost jedince. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Recenze knihy "Kriminalistické otazníky", která se věnuje nejzajímavějším, nikdy neobjasněným kriminálním případům. Autor: Ondřej Krotil. Kriminalistické otazníky - Ondřej Krotil Další knihy Název: Kriminalistické otazníky Autor: Ondřej Krotil Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2020, 205 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kriminální příběhy lákají lidstvo od nepaměti – a co teprve ty skutečné, a navíc nevyřešené! Ty už jsou pro mnohé z nás naprosto elektrizující. Ne každý ale má tu možnost, trpělivost a často také odvahu ponořit se do zažloutlých vyšetřovacích spisů a zapátrat si „na vlastní pěst“. Zapálený badatel, redaktor a spisovatel Ondřej Krotil prošel desítky tisíc stránek archivních dokumentů a ve své knize předkládá čtenářům ty nejzajímavější kauzy, na které narazil. Případy, které dodnes nebyly spolehlivě objasněny, a jejichž pachatelé tím pádem zůstali nepotrestáni. Ponořte se do napínavé četby a staňte se na okamžik svědky soukromého vyšetřování. Příběhy, které vás čekají, by v některých případech nedokázal vymyslet ani nejlepší scenárista Hollywoodu, na to vezměte jed! Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Přehled nejhorších masových vrahů po roce 2000 napříč celým světem. Díl druhý - masové vraždy spáchané v období 2002-2003. Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 2 - období 2002 - 2003 (řazeno chronologicky) Na úvod jen několik poznámek k tomu, čeho se níže uvedený článek týká, respektive spíše čeho se netýká, a co v něm tedy nenaleznete, tedy k metodologii. Myslíme, že je nutné krátké vysvětlení toho, co článek mapuje. To protože podobné výčty masových vražd nejsou výjimkou (i když mnohem méně rozsáhlé a troufáme si říct i méně kompletní), ale jsou v nich dle našeho názoru často míchána „jablka a hrušky“ – tedy útoky, které spojuje jen mnohost obětí, bez nějakého zamyšlení a analýzy, proč jsou zmíněny jen některé a jiné nikoli. No, pojďme na to! Jak už v názvu článku uvádíme, zaměřili jsme se na nejhorší masové vraždy po roce 2000. Slovo „nejhorší“ je v tomto smyslu chápáno tak, že budou popisovány útoky s nejzávažnějšími následky – tedy kritérium pro zařazení či nezařazení byl počet obětí. Z porovnání mnoha masových vražd jsme si stanovili jako podmínku pro zařazení – 9 a více usmrcených obětí. Věnovat se totiž událostem, které měly za následek méně obětí, by bylo časově neúnosné – i se splněním této podmínky jsme totiž nalezli přes 100 případů! Jen pro zajímavost, pokud bychom snížili tuto podmínku jen o jedinou oběť, tedy na 8, přibylo by nejméně dalších 40 - 50 masových vražd. Domníváme se, že v méně exponovaných částech světa byly spáchány určitě ještě nějaké masové vraždy splňující tuto podmínku, tedy 9 a více obětí, ale nepodařilo se nám sehnat dostatek informací o žádné další takové . Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Zaprvé - těch s devíti a více obětmi by bylo od roku 2000 opravdu mnoho a mnoho – ani si nedovolíme odhadovat kolik, ale jistě nejméně stovky. Zadruhé – mezi teroristickým útokem a „klasickou“ masovou vraždou je několik rozdílů. Nebudeme se zde pouštět do podrobného srovnávání a ucelenějších úvah. To by vydalo na samostatný článek. Zkusíme uvést jen letmé porovnání. Tak například hlavním cílem vražd ve jménu teroru je vyvolat strach a pocity nejistoty, jejichž prostřednictvím mají být dosahovány politické, náboženské nebo ideologické cíle. Toto jednání tedy není plně vázáno na konkrétní "potřebu", motiv jednotlivce, ale spíše inspirováno nějakou přijímanou ideologií a sloužící jejím cílům. Rovněž je typický vliv dalších osob, které působí na mysl pachatele. Ti jej často motivují, přesvědčují, pomáhají mu. Teroristické činy jsou také často koordinovány několika lidmi či je hlavnímu vykonavateli teroristického útoku poskytován určitý servis, prostředky, pomoc atd. Naproti tomu „klasická“ masová vražda je často motivována především zlobou, mstou, touhou „po slávě“, atd., případně kombinací těchto faktorů, tedy individuálními motivy. „Klasická“ masová vražda nebývá zpravidla páchána s pomocí dalších zúčastněných či nápomocných osob. Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachatelem byl totiž manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován. Média, která tvoří různé souhrny masových vražd, většinou výše uvedené útoky do seznamů zařazuje. Asi zejména proto, že činy se odehrály v západním světě, navíc v nedávné době. Nicméně problém spočívá v tom, že k podobným útokům (navíc s mnohem vyšším počtem obětí) dochází i v nezápadních částech světa pravidelně, a podle názoru autora mají tyto a jim podobné činy více společného právě s terorismem než se zde popisovanými „klasickými“ masovými vraždami. Naopak jsme pro srovnání a ukázku toho, jak tenká linie mezi takovým rozlišováním je, zahrnuli činy A. Breivika a O. Mateena. Ty sice jistě byly spáchány s nějakým politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením, ale minimálně A. Breivik neměl v úmyslu vyvolat strach, prostřednictvím něhož by dosáhnul svých cílů, ale svým činem chtěl získat pro své myšlenky prostor. Chtěl své názory "zakřičet do světa". U O. Mateena je to ještě složitější a zařazen byl hlavně proto, že ač sám deklaroval, že útočí ve jménu IS, tak podle dostupných informací jednal sám, neměl na tuto zločinnou organizaci přímé vazby a čin s nikým nekoordinoval, ani mu nebyla poskytnuta žádná pomoc a součinnost, a to ani při plánování a přípravě. Nicméně jeho zařazení bylo opravdu na hraně. Ještě poslední věc. Jednotlivé „exempláře“ jsme hodlali zpracovat stručně, takže u každého byla snaha zodpovědět toto schéma otázek: Co? Kdy? Kde? Jak? A proč? S tím, že u každého činu jsme se pokusili rozlišit mezi pravděpodobnými příčinami, motivy a spouštěči onoho kriminálního činu. Nebylo to vůbec snadné. Respektive, přesné určení toho, co lze označit u konkrétní masové vraždy za příčinu, co za motiv, a co za spouštěč, je totiž nejen složité, ale často přímo nemožné, a to už jen z toho titulu, že řada masových vrahů volí po činu sebevraždu. Tedy ti, kteří by jako jediní mohli trochu osvětlit své jednání, často nepřežijí a i pokud ano, mohou z nejrůznějších pohnutek ony pravé příčiny a motivy zkreslovat, případně ani sami sobě v tomto směru nerozumí. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na následném smrtícím jednání. Naší snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny (především ty vnější, jelikož vnitřní - osobnost pachatele - většinou nešlo posoudit), motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora. Jak se mu to podařilo, nechť posoudí a zváží čtenář. Tím se dostáváme k závěru, kde cítíme potřebu dodat, že naše zkoumání nás přivedlo k úvaze, že právě asi to jediné společné pro úplně každou masovou vraždu je to, že ihned po činu vyvstane otázka „Proč?!?“ A tato otázka často zůstane viset ve vzduchu nezodpovězena navěky… Jistou odpověď však možno zkrátka hledat v sobeckosti a bezohlednosti pachatele. Totiž každá masová vražda, ať už spáchaná z pohnutek touhy po „slávě“, pomstě, odplatě nebo nějakého hlasitého „výkřiku“ do světa, či jiného motivu, je především činem odporně sobeckým. 12. Almaz Shageyev a Mikhail Sukhorukov – Rusko – 5. 2. 2002 - oběti: 9 + 2 (A.S. 1982 - 4. 2. 2002; M. S. 1981 – 5. 2. 2002) Dvanáctým exemplářem mezi nejhoršími masovými vrahy a vrahy na vražedné vlně po roce 2000 je poměrně neobvykle hned dvojice pachatelů. Jde o mladé ruské vojáky, kterým bylo v době vražedného záchvatu dvacet, respektive jedenadvacet let. Tito dva výsadkáři časně ráno, dne 4. února 2002, nepovoleně opustili svoji základnu ve městě Ulyanovsk. Následně, ozbrojeni dvěma útočnými puškami AK-47, postupně ukradli či unesli několik vozidel a snažili se uprchnout. První oběti (dva policisté a jeden civilista) byly zastřeleny na zátarasu, kde se dezertéry snažili policisté zastavit (civilista zemřel v projíždějícím voze). Dalšího civilistu zastřelili při únosu jeho vozidla a dalšího údajně, aby při útěku zamaskovali stopy. Tři policisté pak byli zabiti při závěrečné přestřelce v republice Tatarstán, kam se jim při této vražedné vlně, která trvala více než 1 den, podařilo přesunout. 4. února 2002 v pozdních večerních hodinách u obce Buinsk byl nakonec policisty zastřelen nejprve Almaz Shageyev a ráno následujícího dne byl v nedalekém domě nalezen mrtvý i jeho kolega Mikhail Sukhorukov (zdroje uvádějí, že není jasné, zda druhý z pachatelů zemřel na následky střelby policistů, či se zabil sám). Celkem si tato bezohledně provedená dezerce vyžádala 5 životů na straně policistů a k tomu 4 zavražděné civilisty – tedy dohromady 9 osob. K tomu další dvě osoby byly postřeleny. Oba mladí muži prý měli jako vojáci dobrou pověst a zbývalo jim pouhých 6 měsíců k propuštění do civilu. Žádný konkrétní a obecně přijatý motiv či příčina jejich činu nebyla šetřením zjištěna (resp. zveřejněna). Zbývají tedy pouze domněnky. Ze všech možných zmiňovaných příčin a motivů uvádíme to, že jeden z pachatelů měl dostat od své přítelkyně dopis, ve kterém mu oznámila, že se rozchází a plánuje si vzít jiného muže. Další zdroj předpokládá, že muži mohli být napojeni na organizovaný zločin a šli si „s někým“ vyřídit účty. Jinde se píše, že možným motivem může být zkrátka dezerce sama o sobě. V tomto případě se nelze více přiklonit k žádné z uvedených verzí, proto to necháváme na úvahách čtenáře.. 13. Bulelani Vukwana – JAR – 9. 2. 2002 - oběti: 11 + 6 (1973 - 9. 2. 2002) Dalším popisovaným pachatelem je ukázkový spree killer - tentokráte z Afriky. Dne 9. února 2002 se občan Jihoafrické republiky jménem Bulelani Vukwana pohádal se svojí přítelkyní v jejím domě. Přítelkyně se s ním zřejmě chtěla rozejít. Devětadvacetiletý muž zareagoval tím, že v následujících 2 hodinách zastřelil 11 lidí a šest dalších zranil. Celá vražedná vlna se odehrála v jihoafrickém městě Mdantsane. Bulelani Vukwana, který pracoval jako "sekuriťák", onoho dne přijel do domu své přítelkyně, pravděpodobně aby ji ještě přesvědčil ohledně jejich rozchodu. Když však nepochodil, zastřelil nejen ji, ale i další dva muže v domě včetně dívčina otce. Pak vyrazil z domu do nedaleké hospody, kde postřelil majitele a zastřelil jednoho zákazníka. Nakonec v městečku unesl vozidlo, aby jel do 2 místních hospod, kde mimo jiné hledal domnělé viníky rozpadu jeho vztahu a cestou střílel i po úplně náhodných kolemjdoucích. Jeho řádění zastavil až příjezd policie, kdy po jejích příslušnících Vukwana nejprve několikrát vypálil, načež v obklíčení spáchal sebevraždu. Pachatel k činu použil dvě 9mm pistole, z nichž jednu ukořistil během samotné vražedné vlny. Vukwana byl v průběhu činu pod vlivem alkoholu, čímž se dostáváme ke spouštěčům násilí. Mimo nesporný vliv alkoholu čin vyvolala zřejmě hádka s přítelkyní ohledně jejich rozchodu. Příčinou tedy může v tomto případě být právě frustrace z rozchodové fáze vztahu. Motiv je u této vražedné vlny zřejmý – msta. Dokonce vyjádřená v tomto případě útokem na primární objekt – tedy partnerku pachatele. Vukawanova rodina byla popisovaným vražedným běsněním šokována. Otec s ním prý mluvil ještě asi týden před útokem a nic nenasvědčovalo tomu, že by byl nešťastný. O problémech ve vztahu mladý muž s rodiči nikdy nehovořil. 14. Robert Steinhäuser – Německo – 22. 4. 2002 - oběti: 16 + 1 (1983 - 22. 4. 2002) 22. dubna 2002 vtrhnul devatenáctiletý Robert Steinhäuser do Gutenbergova gymnázia v německém Erfurtu, kde až do podzimu roku 2001, než byl vyloučen za falšování lékařského potvrzení, sám studoval. Na hlavně měl nasazenou černou kuklu a za pomoci brokovnice Mossberg 500 a pistole Glock 17 zde poté zastřelil 16 osob (13 zaměstnanců gymnázia - hlavně učitelů, 2 studenty a jednoho policistu), k tomu 1 další osobu zranil. Jeho běsnění údajně ukončil až jeden z učitelů, který ve chvíli, kdy si před ním útočník na chodbě poodkryl kuklu (jiné zdroje tvrdí, že mu kuklu poodkryl sám učitel), v něm poznal bývalého žáka, zvedl před ním ruce a vyzval ho, aby se mu podíval do očí, a pak až ve střelbě pokračoval. Mladý pachatel údajně odpověděl: "Pro dnešek to stačí, pane Heise." , načež se učiteli podařilo do Steinhäusera strčit tak, že zapadl do jedné z učeben, kde ho pedagog zamknul. Zamčený ve třídě pak mladík spáchal sebevraždu. Steinhäuser se na čin připravoval a jako člen střeleckého klubu měl oprávnění držet zbraně. Motivem byla pravděpodobně právě msta za Steinhäuserovo vyloučení ze školy, které se odehrálo 8 měsíců před útokem. 15. Shanmukh Rai – Indie – 23. – 24. 4. 2002 - oběti: 10 + 0 Další tzv. masová vražda v rodinném kruhu , která se dostala do našeho seznamu nejhorších masových vražd po roce 2000, se odehrála v noci z 23. na 24. dubna roku 2002 v indické vesnici Bhanga. Zde podle zdrojů "psychicky nemocný muž" zavřaždil blíže neurčeným ostrým nástrojem ve spánku svoji manželku, matku, 7 vlastních dětí a jednoho blíže nespecifikovaného příbuzného, tedy celkem 10 osob. Policisté podezřelého muže zadrželi za pomoci obyvatel vesnice. Jednou z možných příčin mohly být dle médií mimo psychických problémů pachatele i spory uvnitř rodiny. Konkrétnější informace o osobě popisovaného vraha nebyly zjištěny. Těžko tedy usuzovat cokoli bližšího. 16. Zhang Pilin – Čína – 7. 5. 2002 - oběti: 111 + 0 (zemř. 7. 5. 2002) Dne 7. května 2002 vypukl při vnitrostátním letu Flight 6136 společnosti China Northern Airlines požár na palubě letadla McDonnell Douglas MD-82 (stroj byl z roku 1991). V důsledku požáru se letadlo zřítilo a v jeho troskách zahynulo všech 112 lidí na palubě, včetně 9 členů posádky. O průběhu tragédie se ví to, že pilot letadla po necelé hodině letu nahlásil dispečerovi požár na palubě a na ocasu letadla. Po dalších čtyřech minutách se letadlo přestalo hlásit a následně zmizelo z radaru, načež se zřítilo. Pilot měl nalétáno 11 000 hodin a jeho kopilot 3300. Místní čínské noviny uvažovaly o tom, že by za požárem mohl být zkrat, ale v prosinci 2002 přišla vyšetřovací komise se zprávou, že za požárem stojí žhář. Tím měl být Zhang Pilin, který měl palubu polít benzínem a zapálit. Zhang se měl před letem několikrát pojistit právě proti leteckému neštěstí. Podle oficiální zprávy o ohledání trosek letadla bylo prokázáno větší množství benzínu v blízkosti jeho sedadla. Navíc on a většina cestujících kolem něj zemřela na otravu oxidem uhelnatým. Na motorech či jiných důležitých částech letadla nebyly nalezeny známky žádného výbuchu ani požáru. Motivem činu měl být finanční zisk Zhangovy rodiny z výplaty pojistek, když on sám měl být údajně zadlužený a navíc smrtelně nemocný. Později však nezávislá média přišla se svědectvími Zhavgovy rodiny, že o finančních potížích Zhanga nemůže být řeč a rovněž neví o žádné nemoci, kterou by trpěl. Nakonec v roce 2012 přišla média s verzí, kdy za pádem letadla měl být atentát. Jeho terčem měla být Li Yanfeng, vyšší čínská úřednice a zároveň manželka politického rivala objednatele. Pád letadla podle této verze měl „zařídit“ dříve mocný manželský pár Chongqing Bo Xilai a Gu Kailai, který byl zadržen v případě dalších podobně motivovaných vražd, maskovaných jako sebevraždy či nehody. Stejně jako v několika jiných exemplářích tohoto seriálu o nejhorších masových vraždách po roce 2000, ani zde nemůžeme ověřit a potvrdit jednu z verzí. V tomto případě se dokonce ani nelze k jedné verzi více či méně přiklonit. Jisté se zdá jen to, že za pádem letadla byl úmysl a vědomá lidská činnost. Jako vždy v případě nejistoty je v nadpisu uveden viník podle oficiální – úřední verze. 17. Yan Jianzhong – Čína – 7. 9. 2002 - oběti: 9 + 1 O této masové vraždě se nepodařilo zjistit nic bližšího, než že se odehrála v hlavním městě Číny, tedy v Pekingu 7. září roku 2002. Bylo při ní usmrceno 9 osob a jedna osoba byla zraněna. Pachatel byl dopaden a popraven. 18. Chen Zhengping – Čína – 14. 9. 2002 - oběti: 42 + 200 (zemř. 13. 10 2002) V polovině září roku 2002 dal Chen Zhengping, majitel bistra v čínském městě Nanjing (provincie Jiangsu), úmyslně do potraviny v obchodě konkurenta jed, a tím přivodil smrt nejméně 42 (někde uváděno 49) osobám. K tomu dalších nejméně 200 osob muselo být hospitalizováno. Otrava byla údajně tak silná, že několik zákazníků zkolabovalo téměř rovnou před obchodem s občerstvením, a některým poškozeným údajně dokonce tekla krev z úst a očí. Pachatel byl zadržen den poté, ve vlaku asi 400 km od Nanjingu, když prý po kolapsu a úmrtí několika prvních zákazníků z města prchnul. Ihned se k činu přiznal a uvedl, že motivem byla závist a msta za to, že konkurentovi se dařilo v podnikání lépe než jemu. Chen tedy neunesl úspěch vlastníka sousedního bistra, které bylo konkurencí pro jeho obchod, a hodlal jeho byznys a osobu poškodit. Podle některých zpráv byl majitelem sousedního obchodu dokonce bratranec pachatele. Většinu obětí tvořily děti kupující si snídani do školy a zaměstnanci pracující poblíž bistra. Chen Zhengping byl 1. října, tedy ani ne měsíc po spáchání zločinu, odsouzen k trestu smrti, a ten byl o necelých čtrnáct dní později vykonán. Motivem této zákeřné masové vraždy tedy byla snaha o poškození konkurentova byznysu. Příčinou byla pachatelova nespokojenost s vlastním podnikáním a závist. 19. Kim Dae - han – Jižní Korea – 18. 2. 2003 - oběti: 198 + 148 (1947 – 31. 8. 2004) Šestapadesátileý Kim Dae-han, bývalý řidič taxíku, byl od roku 2001 v invalidním důchodu v důsledku cévní mozkové příhody. Byl nespokojený kvůli nedostatečné lékařské péči, cítil hromadící se agresi, a právě kvůli trvajícím zdravotním potížím trpěl depresivními náladami. Osudného dne 18. února 2003 vkročil do metra v jihokorejském Daegu, v rukách měl dvě plastové nádoby plné hořlavé kapaliny. Když si v jednom z vagonů začal připravovat zapalovač a otvírat nádoby, spolucestující se jej pokusili zastavit. Při boji se hořlavina rozlila po podlaze a při vjezdu do stanice vzplanula. Cestujícím tohoto vozu včetně pachatele se podařilo s popáleninami utéct, ale oheň během dvou minut přeskočil na šest dalších vagónů a prostor vyplnil hustý kouř. V něm nakonec zahynulo 198 lidí a dalších 148 jich bylo zraněno. Mezi zraněnými byl i pachatel. Viník katastrofy byl dopaden o osm dní později v jedné z nemocnic. Na policii pak vypověděl, že se chtěl zabít, nicméně chtěl tak udělat na místě plném lidí. Za výše popsané byl nakonec Kim Dae-han soudem potrestán doživotním odnětí svobody. Ve vězení strávil jen jeden rok, jelikož 31. srpna 2004 kvůli trvajícím zdravotním potížím zemřel. Motivem činu byla mimo jiné i touha vyvolat pozornost. Je otázka, zda bylo cílem usmrtit i další lidi, ale vzhledem k místu zvolení „sebevraždy“ a použitému množství hořlaviny to tak vypadá. Tedy motivem mohla být i ventilace agrese vůči neznámým lidem, která zřejmě měla sehrát roli „msty proti společnosti“. Hlavní příčinou v tomto případě mohly být zdravotní potíže dotyčného a s nimi související depresivní stavy. 20. Guo Zhongmin – Čína – 18. 2. 2003 - oběti: 13 + 0 (24. 6. 1966 – 23. 2. 2003) Tento čínský masový vrah vstoupil dne 18. února 2003, ozbrojený nožem a holí, do domů svých tří sousedů. V obydlích postupně ubodal a ubil celkem 13 osob (věkové rozmezí 5 – 62), načež utekl do nedalekých hor. Do pátrací akce bylo zapojeno přes 1000 policistů. Nakonec se sedmatřicetiletý pachatel v obklíčení otrávil pesticidy. Guo Zhongmin, muž, který měl celý atak na svědomí, měl údajně spory právě se sousedy, jejichž rodiny napadnul. Jako motiv se tedy nabízí msta, a jako příčina dlouhodobé sousedské spory. Bližší informace o možném spouštěči či rodinném pozadí pachatele nebyly zjištěny. 21. Mohsin Yahya Munassar Al-Hilali – Jemen – 30. 7. 2003 - oběti: 9 + 5 (1961 – 21. 3. 2005) Dvaačtyřicetiletý Mohsin Yahya Munassar Al-Hilali si 30. července roku 2003 v jedné z mešit v jemenském městě Ti Qura nechal během výuky zavolat svého 14letého syna, který se zde učil o islámu. Poté do mešity vstoupil a ozbrojen samopalem AK-47 zde nejprve zastřelil vykladače Koránu, a pak obrátil zbraň i proti studentům, kteří byli ve věku mezi 7 – 16 lety. Celkem zastřelil 9 (někde uvedeno, že pouze 8) osob a dalších 5 zranil. Střílet údajně přestal až ve chvíli, kdy mu došla munice. Krátce po střelbě byl zadržen obyvateli městečka, kteří ho předali policejním orgánům. Podle zdrojů prohlásil: „Nyní se mi opravdu ulevilo. Nevyslýchejte mě, jen mě zabijte. “ Později byl za tento skutek odsouzen k trestu smrti. Co se týká života tohoto muže, tak se dá uvést, že v jeho průběhu pracoval v různých bezpečnostních složkách včetně armády. Po konci občanské války v roce 1994 však byl z armády propuštěn a zhruba od té doby se u něj údajně objevily psychické a poté i fyzické potíže. Šest měsíců před spácháním masové vraždy musel dokonce odejít ze zaměstnání kvůli zdravotním problémům a následně prodělal operaci srdce. Jeho psychický ani zdravotní stav se však nelepšil. Den před masakrem prodělal infarkt. Tento otec pěti dětí, který byl mimo jiné imámem, byl velice rozzuřený, když funkci imáma v mešitě poblíž jeho bydliště (v té, ve které se masakr odehrál) dostal jiný muž. Těžko v tomto případě soudit přesné příčiny a motivy popisovaného činu, neboť se nepodařilo dohledat dostatek informací. Nicméně nabízí se úvaha, že velkou roli zde mohla sehrát nezvládnutá frustrace ze zhoršujících se životních podmínek pachatele (problémy se zdravím, problémy s obživou, nejmenování imámem v oné mešitě), svůj podíl by rovněž mohly sehrát vnitřní faktory na straně pachatele – "psychické potíže". Motivem pak mohla být, vzhledem ke zvolenému místu útoku, msta za to, že byl imámem v předmětné mešitě jmenován jiný muž. 22. Abdul Emir Khalaf Sabhan – Irák – 26. 8. 2003 - oběti: 11 + 0 (? – 26. 8. 2003) Dvaadvacátým a zároveň posledním exemplářem ve druhém dílu našeho seznamu je další z masových vražd spáchaných v rodinném kruhu. Odehrála se 26. srpna 2003 v hlavním městě Iráku – Bagdádu. Toho dne slyšely děti střelbu z jednoho místního dvoupatrového domu. Když šla jejich babička situaci zkontrolovat a zaklepala na dům, otevřel ji muž s cigaretou u úst a řekl, že je vše v pořádku, a aby šla domů. Asi po půl hodině byly z budovy opět slyšet výstřely a následně bylo možno oknem spatřit bezvládné tělo a krev. Po neúspěšném klepání tedy sousedé do domu vstoupili a uvnitř našli celkem 12 mrtvých těl! Všichni zemřeli na následky zásahu střelou do hlavy. V dětském pokoji ležela tři dětská tělíčka, čtvrté - nejmladší z dětí, pak bylo zavražděno spolu se svojí matkou v koupelně. V přízemí pak bylo nalezeno 6 těl mužských obětí. Poslední mrtvola byla nalezena na gauči v obývacím pokoji a vedle ní ležela útočná puška AK-47. Šlo o tělo muže, který před necelou půl hodinou otevřel zvědavé žene a pachatele této masové vraždy. Muže jménem Abdul Emir Khalaf Sabhan. Ten byl otcem všech zastřelených dětí, manželem zastřelené ženy a příbuzným zavražděných mužů. Šlo o místního obuvníka. Běžného, bezproblémového muže, jehož rodina podle svědků neměla žádné nepřátele a byla považována za mírumilovnou. Přesto prý, minimálně týden před krveprolitím, bylo v chování Sabhana možno pozorovat jistou změnu. Muž prý vypadal nervózně, o svých problémech však nechtěl hovořit, což prý pro něj nebylo obvyklé. Více o příčinách této události nebylo zjištěno a nelze tedy ani odhadovat nějaký konkrétní motiv, ani odhadnout příčinu oné změny v chování, která pravděpodobně byla i příčinou následné masové vraždy. Share Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Život po smrti", která je životopisem muže, odsouzeného nespravedlivě k trestu smrti. Autor: Damien Echols Život po smrti - Damien Echols Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Život po smrti Autor: Damien Echols Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2012, 380 stran Dnes Vám představíme knihu, kterou napsal Damien Echols , muž, jenž byl v roce 1993 odsouzen k trestu smrti za údajné spáchání satanistické vraždy tří dětí, kterou měl spáchat spolu se svými dvěma kamarády. Jde o proces, který v Americe dlouho budil vášně a byl předmětem téměř nekonečných soudních tahanic, které vyvrcholili až v roce 2011 , kdy všichni odsouzení uzavřeli (pro našince právně složitou a trochu nepochopitelnou) dohodu s prokuraturou, nazývanou „Alfordovo přiznání “, a byli z vězení podmínečně propuštěni s tím, že trest si již odseděli. Kdo by z podtitulu „autentický příběh z cely smrti “ čekal, že kniha bude popisovat zejména vězeňský život, toho zřejmě zklame. Kniha je hlavně a především o životě hlavního aktéra a zážitky či zkušenosti s pobytem v cele smrti zaplňují zhruba tak sotva čtvrtinu knihy. Jde vlastně o „klasický“ životopis, kdy Echols podrobně líčí své dětství v extrémní chudobě, stěhování se z místa na místo, rodinné problémy, pubertu a své okolí v dospívání. Často se též zmiňuje o svém citovém a duchovním životu. Osobně se mi na této pasáži nejvíce líbilo, že dává čtenáři možnost nahlédnout do života nižší střední třídy v USA 80. let. Ne, že by tato část nebyla čtivě napsaná, ale zdála se mi přeci jen trochu zdlouhavá a za mne by mohla být určitě kratší. Výše uvedené je pak prokládáno nedatovanými zápisky do deníku , který si Echols vedl v cele smrti . Zhruba od poloviny knihy se již dostává na ony klíčové události a případ, kvůli kterému byl Echols spolu se dvěma dalšími mladíky odsouzen. Zde čtenář asi bude nechápavě kroutit hlavou nad tím, co vše bylo možné, ale nerad bych se pouštěl do hodnocení případu a více prozrazovat. Jisté je jen to, že jde o příběh velice silný, který v Americe budil a stále budí velké emoce, kdy se najdou jak zastánci, tak odpůrci tzv. "Západomemphiské trojky ". A právě síla příběhu je největší devizou této knihy. V silné konkurenci to však stačí "jen" na lepší trojku. Hodnocení: 3. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 3

Recenze vynikající knihy s názvem "Hon na vlkodlaka". Autor: V. P. Borovička, rok vydání 1995, 2000 stran Hon na vlkodlaka - V. P. Borovička Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název : Hon na vlkodlaka Autor : Václav Pavel Borovička Nakladatelství : DIALOG Rok vydání : 1995, 200 stran Znáte jednoho z nejděsivějších a nejkrutějších sériových vrahů vůbec - Andreje Čikatila (en. verze: Andrei Chikatilo)? Pokud ne, měl bych vás varovat, tato kniha je opravdu hororem, na který jen tak nezapomenete. Budete vyděšeni tím, čeho všeho se tento muž dopustil. Pokud jej již znáte, nevadí! I tak budete překvapeni a šokováni, protože jste v českém jazyce nikde nemohli získat o tomto případu více relevantních informací. Kniha je v tomto ohledu skvostem a je kompletně věnována tomuto monstru ze Sovětského svazu (později Ruska). Kniha je napsána ve strhujícím tempu. Především tedy čtivě, objektivně, pravdivě a citlivě, ale zároveň i nepředstavitelně děsivě. Její přečtení tedy všemi deseti doporučuji (i když před dětmi byste ji měli raději schovat)! Má to však jeden háček - kniha je z roku 1995, autor knihy už bohužel není mezi námi a knihu nikde v obchodech nenajdete. Určitě však stojí za to pohledat v různých bazarech a antikvariátech (ostatně jako jsem to musel udělat i já) a zkusit jí ukořistit. Sami uvidíte, že pokud se podaří a po absolvování martyria s hledáním tento titul získáte, knihu nadšeně zhltnete jedním dechem a zároveň vlastně napětím dýchat ani nebudete. Osobně si této knihy ve své sbírce velice vážím a nemohu hodnotit jinak než za výbornou! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1 Další knihy Komentáře

Recenze knihy "Kriminální případy ze Šumavy II.", která popisuje dvanáct kriminálních příběhů ze západních Čech. Kriminální případy ze Šumavy II. - kolektiv aut. Název: Kriminální případy ze Šumavy II. Autor: kolektiv autorů Nakladatelství: Víkend Rok vydání: 2015, 160 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: Šumava, jedna z nejpůvabnějších lokalit naší vlasti. Kdo ji poznal, vždy se sem rád vrací. I tato kniha se vrací do krajiny hraničních hor a nabízí dvanáct příběhů. Jde o příběhy kriminální, z časů už dávno minulých, které kdysi vyšetřovali četníci, nebo později příslušníci SNB. Většina popsaných kauz se odehrála v dobách, kdy se Šumavě říkalo i Böhmerwald. Kdy města a obce tu měla dvojjazyčný název. Vimperk – Winterberg, Volary – Wallern, Kašperské Hory – Bergreichensthal, Nýrsko – Neučen, Sušice – Schüttenhofen, Kvilda – Aussergefild… Pojďme se, vážení čtenáři, společně vrátit do dob končícího Rakousko-Uherska, první republiky i na Šumavu poválečnou. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Článek o vražedkyni novorozenců, Lucii K., která v letech 2012 a 2013 ve velmi mladém věku připravila o život své dvě čerstvě narozené holčičky. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Lucie K. 26. 8. 2024 Lucie K. – česká vražedkyně novorozenců, která v průběhu let 2012 a 2013 připravila o život své dvě čerstvě narozené holčičky, jejichž těla pohodila na různých místech v okolí svého bydliště. Těhotenství pokaždé tajila a to i před svým partnerem, otcem obou dětí. Za svá zločiny byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 20 let. Narozena: 1992 Nyní: výkon trestu Stát: ČR Počet obětí: 2 Unikala: 2 roky Vražedná aktivita: 2012-2013 Přezdívka:"Vražedkyně novorozenců" Když mateřský cit chybí Než se pustíte do tohoto článku, rádi bychom zdůraznili, že ač se na poměry tohoto webu nebude jednat o žádný „krvák“ , rozhodně to nebude příjemné a lehké čtení . Zbystřit a zvážit jeho absolvování by měly především těhotné ženy, či rodiče s miminky . Z vlastní zkušenosti totiž víme, že případy vražd dětí jsou o to náročnější a sugestivnější , když je věk obětí podobný, jako je věk potomků čtenáře . Jestliže však máte odvahu a žaludek článek přečíst, připravte se na to, že řada věcí pro vás zřejmě bude jen stěží pochopitelná a „šťastný“ konec lze snad spatřovat jen v uvěznění pachatelky níže popsaných zločinů… Ještě čtete? Dobře, tak se pojďme vydat po stopách pachatelky, které naprosto chyběl mateřský cit . Hrůzný nález Byl pátek 12. dubna 2013 , když se v podvečer místní pejskař procházel se svým čtyřnohým kamarádem kolem rybníka Drátovec v části Havlíčkova Brodu zvané Perknov . Během procházky muže zaujala podezřele vypadající bledě modrá igelitová taška pohozená v těsné blízkosti lesní cesty. Muž tedy vzal do ruky dva klacíky a igelitovou tašku, ve které bylo cosi zabaleno, roztrhnul. V tu chvíli jej do nosu udeřil silný hnilobný zápach a naskytnul se mu šokující pohled . Uvnitř se totiž nacházela mrtvolka novorozence v pokročilém stádiu rozkladu. Pohled na igelitové tašky, ve kterých bylo tělo oběti zabaleno Nálezce neprodleně kontaktoval policii, načež bylo místo nálezu ohledáno a tělíčko novorozené holčičky bylo převezeno na ústav soudního lékařství , kde proběhla soudní pitva . Ta odhalila, že mrtvolka holčičky, zabalená do dvou igelitových tašek , se na místě nenacházela déle než týden . Především však bylo zjištěno, že šlo o dítě donošené, životaschopné , které se narodilo živé ! Kriminalisté tedy zahájili trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou . Rybník Drátovec a jeho okolí Jelikož policie nevěděla, kde podezřelou hledat, museli se kriminalisté v rámci objasňování zločinu opakovaně obracet na veřejnost s výzvami o pomoc , včetně uvedení případu v pořadu Na stopě . Ač přicházela od občanů řada tipů , ty stejně jako další vyšetřovací postupy , dlouho dobu nikam nevedly . Ba co hůř, panovalo i podezření , že případ může souviset s nálezem dvou mrtvých novorozenců na Sokolovsku a Německu , které podle analýzy DNA porodila totožná žena. Genetické porovnání ostatků novorozené holčičky nalezené u Drátovce s dříve nalezenými mrtvolkami novorozenců nicméně spojitost případů nepotvrdilo . Až po dlouhých osmi měsících , tedy v listopadu 2013 , nastal zlom. Na policii se totiž obrátil důležitý svědek , který kriminalisty nasměroval k tehdy jedenadvacetileté Lucii K. . Doposud netrestané ženě , která v době činu bydlela se svým tehdejším přítelem nedaleko místa hrůzného nálezu . Ta se tak stala hlavní podezřelou. Ba co víc, kriminalisty zaujala i četná svědectví o tom , že žena údajně nebyla těhotná poprvé , přitom žádné dítě nevychovává! Domácí porod Ale popořadě. Mladá žena se kriminalistům po absolvování několika výslechů k vraždě novorozence z roku 2013 přiznala , ač v dopise, prostřednictvím kterého doznání učinila, uváděla některé nepravdivé informace. Vše se odehrálo tak, že osudného dne přišla spolu s partnerem (říkejme mu třeba „Vašek “) domů z noční směny v továrně, kde oba pracovali jako operátoři výroby . Do svého bydliště dorazili před sedmou ráno, načež se Lucii udělalo špatně. I přesto si s Vaškem a jeho kamarádem ještě zakouřila na chodbě domu, načež zašla do bytu, kde se odebrala do koupelny s toaletou , kde strávila asi 30 minut. V mezidobí za ní přišel partner, ale Lucie K. jej poslala pryč . Poté se vysvlékla, dala pod sebe mikinu a do rukou porodila životaschopnou holčičku . Podle ní se dítě nehýbalo, ani nijak neprojevovalo, a tak jej vložila do igelitové tašky . Tu položila mezi dveře a pračku a přikryla ji mikinou, aby nebylo vidět, že v tašce „něco“ je. Poté se rozhodla umýt ve sprchovém koutě, když v tom do koupelny přišel Vašek . Tomu igelitová taška v rohu neunikla a tak se do ní i přes prosby partnerky podíval. „Já to věděl “, prohlásil prý lakonicky. Žena mu totiž po celou dobu těhotenství opakovaně tvrdila , že gravidní určitě není . Vysvětlovala mu, že má „pouze“ gynekologické problémy, se kterými se léčí, čímž zdůvodňovala změnu své postavy. Partner po nálezu novorozence mladé ženě navrhnul, že zavolá policii, což však žena odmítla s tím, že se dítě narodilo mrtvé a celou věc vyřeší sama. Poté se odebrala spát. Když se kolem 15 hodiny probudila, shodli se s partnerem, že se je třeba tělíčka dítěte zbavit. Vložili tedy dítě bez známek života do dvou igelitových tašek a autem zavezli k blízkému lesu, kde auto uvízlo v blátě. Mladý muž poté vyndal tašku z auta a odnesl ji na místo u rybníka Drátovec, kde byla později nalezena. Potom se vrátil k autu, zavolal kamarádovi, který jim pomohl auto vyprostit, načež se s Lucií vrátili domů. Lucie K. si na druhý den vzala dovolenou. Co se týče bezprostřední příčiny úmrtí novorozence, znalci později uvedli, že nelze přesně určit . V posudku uvedli to, že novorozenec po porodu určitě dýchal , ale zemřel v řádu minut po svém narození. Příčinou úmrtí tak mohlo být buď udušení v igelitové tašce, kam jej matka vložila, případně neposkytnutí péče po porodu , kdy měl novorozenec ponechaný pupečník omotaný kolem krku. Příčinou smrti však mohlo být i podchlazení . Jedna z igelitových tašek, ve keré byla mrtvolka novorozence zabalena Pár se krátce po činu rozešel a Lucie K. se odstěhovala do Humpolce . Tam začala pracovat a v zaměstnání si našla i novou známost. „Byla naprosto v pohodě. Mohl jsem se s ní bavit o čemkoli, " uvedl o ní její pozdější přítel. Do jejich bydliště si pak pro ní v listopadu 2013 přišla policie, načež byla obviněna ze zločinu vraždy . Když ji policisté odváděli, sdělila prý partnerovi, že nic neudělala, ale krátce nato mu z jiného čísla napsala SMS, že je jí to líto, ale že je to bohužel pravda, a že ho má ráda. Porod na autobusovém nádraží Jak již bylo uvedeno, výše popsaná vražda nebyla jediným zločinem, ze kterého ji kriminalisté podezírali. Podle svědectví kamarádů a učitelů ze střední školy byla totiž Lucie K. těhotná i v roce 2012 . Což mimo jiné dokládala i fotografie z maturitního plesu z ledna 2012 , na níž je rostoucí bříško viditelné. Jedna pedagožka z Manažerské akademie v Jihlavě , kterou Lucie navštěvovala, si například vzpomněla, že se studentky všichni báli na možné těhotenství zeptat, až to učinila ona. Jenže dívka jí nic konkrétního neodpověděla a místo nějakého vysvětlení rozhovor utnula s tím, že zrovna spěchá. Dotazy jiných pak často odbývala s tím, že tloustne , protože jí přítel dobře vyváří . Jedna z maturitních fotografií Tehdejší ředitel střední školy později vypověděl, že problém řešili i s rodiči dívky , ale ti o ničem nevěděli , protože s nimi dcera příliš dobře nevycházela a rodinnou domácnost opustila brzy po dosažení zletilosti . „Je to smutný a tragický příběh. Vzpomínám si, že ve druhém či třetím ročníku to bylo ještě dobré, ale pak její absence narůstala “, vzpomínal. Dívka nakonec školu nedokončila . Kriminalisté postupně vyhodnocovali všechna tato získaná svědectví a opakovaně přistupovali k výslechu podezřelé ženy . Jejich podezření se nakonec potvrdilo a žena se pod tíhou důkazů přiznala , že skutečně už dříve byla těhotná . Mělo to být na přelomu roku 2011 a 2012 , když ještě navštěvovala střední školu. Když jednoho březnového dne jela do školy a porod začal probíhat, zašla na toaletu na autobusovém nádraží v Jihlavě , kde živé dítě – rovněž holčičku - porodila do svých rukou. „Jela jsem do školy a v autobuse jsem měla potřebu jít na záchod. Porod jsem čekala, vozila jsem kvůli tomu s sebou deku. Narodila se živá, nekřičela, ale koukala se na mě. Pupeční šňůru jsem přestřihla nůžkami, které jsem vozila do školy, “ uvedla později u soudu. Dítě poté zabalila do deky , uklidila celou toaletu a s ukrytým novorozencem pod bundou prošla přes celou Jihlavu na okraj města k dálničnímu přivaděči na Havlíčkův Brod, kde jej odložila do křoví . Když od dítěte odcházela, prý ještě „vydávalo zvuky “, ale brzy přestalo … Mimochodem cestou k místu odložení miminka šla kromě jiného kolem jihlavské nemocnice, kde se nacházel funkční babybox , o kterém Lucie věděla! Další fungující babybox byl v Havlíčkově Brodě. Každopádně ani jedné možnosti nevyužila, a proč tomu tak bylo, ví jen ona sama… Druhý den se na místo na okraji Jihlavy vrátila a dítě , které již nejevilo známky života, vložila do černého igelitového pytle a z místa odnesla. Mrtvolku nakonec schovala do prostoru pod schody v bytovém domě v Havlíčkove Brodě, kdy bydlela její babička. Zapáchající igelitový pytel po asi týdnu nalezl jeden z nájemníků domu, který jej, aniž by se do něj podíval, vyhodil do popelnice . To způsobilo, že mrtvolka novorozence nebyla nikdy nalezena . Kriminalisté tedy následně prozkoumali alespoň místo odložení mrtvolky a ohledání odhalilo výskyt etymologického materiálu (pozůstatků nekrobiontního hmyzu ) na místě odložení mrtvolky, což potvrdilo pravdivost této verze. Z důvodu absence mrtvoly nebylo možno ani v tomto případě určit přesnou příčinu smrti novorozence . Nicméně vzhledem k popisu skutku lze uvažovat na udušení zakrytím dýchacích otvorů , vykrvácení z nepodvázaného pupečníku , případně podchlazení organismu . „Jde zatím o první případ za dobu fungování samostatného krajského ředitelství, abychom vedli trestní stíhání pro zločin vraždy a přitom neměli tělo oběti, “ komentoval situaci tehdejší vedoucí odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie kraje Vysočina plk. Mgr. Pavel Kubiš . Lucie K. tak byla obviněna z dalšího zločinu vraždy dítěte spáchané po předchozím rozmyslu, za což jí hrozil trest odnětí svobody v trvání patnácti až dvaceti let, případně výjimečný trest. Vražedkyně novorozenců před soudem I před soudem mladá ženy vinu doznala , nicméně se snažila svůj obraz různě vylepšovat a alespoň částečně se zbavovala viny. Motivaci vražd tak například částečně spojovala se svým tehdejším partnerem a otcem obou dětí Vaškem . Lucie K. tvrdila, že mimo to, že se prý styděla reakcí okolí na to, že by měla dítě tak mladá, se prý Vaška bála , protože ji týral a podle jejího názoru by se s ní kvůli dítěti určitě rozešel , což by nezvládla, protože na něm byla závislá. „Bála jsem se ho, několikrát mě uhodil a jediné, co ho zajímalo, byl alkohol, prodej drog a krádeže “, uvedla o něm u soudu. V této souvislosti se před soudem pohoršovala i nad tím, jak s mrtvolkou druhorozené holčičky naložil. „Nechtěla jsem, aby ji jen tak pohodil zabalenou do igelitu někde v lese, to dělají s prominutím jen prasata. Chtěla jsem ji pohřbít u nás na chalupě. Teď vím, že moje řešení nebylo správné, ale připadalo mi aspoň trochu lidské “, prohlásila například. Od dvojnásobné vražedkyně svých vlastních dětí zní tento „morální apel“ a projev „lidskosti“ velmi nepatřičně a působí zcela nevěrohodně. Nicméně zapadá do charakteristiky její osobnosti , ke které se ještě dostaneme. Lucie K. před soudem Naivní, nepozorný, netečný či velmi nezkušený Vašek (je na čtenářích, který přívlastek si zde dosadí), který se dvakrát nechal obalamutit výmluvami Lucie o tom, že těhotná není, dostal pochopitelně slovo taktéž. Uvedl , že s Luckou, svojí tehdejší spolužačkou , začal chodit někdy v polovině roku 2011 a prakticky od počátku vztahu spolu rovněž začali bydlet , protože dívka měla časté konflikty se svými rodiči . Ani jeden z nich nakonec školu nedokončil a tak společně nastoupili do jedné firmy. Někdy počátkem roku 2013 si všimnul, že Lucie přibrala, takže se jí dotázal, zda-li není těhotná , což ona popřela s tím, že má problémy s menstruací. Když toto téma začali řešit i jejich spolupracovníci, přemluvil jí, aby navštívila svého gynekologa, před jehož ordinaci ji i zavezl . Partnerka mu po asi 15 minutách napsala, že má vyšetření za sebou, a že má ucpané cesty, kterými prochází menstruační krev, takže dostala nějaké léky. Po celou dobu vztahu mu rovněž tvrdila, že bere antikoncepci a rovněž nikdy nepřestala kouřit ani občasně pít alkohol . O tom, že se jí už dříve narodilo jedno dítě prý Vašek vůbec netušil a dozvěděl se to až v rámci vyšetřování. V návaznosti na její očerňování uvedl, že on má děti rád a nevadily by mu. Lucku rozhodně nikdy nemlátil ani nikterak fyzicky nenapadnul, spíše to byla ona, kdo byl doma dominantní. Jeho výpověď potvrdili i další svědci, kteří uváděli, že Lucie K. občasně pila alkohol, pravidelně kouřila a přede všemi popírala, že by byla těhotná . Navíc v inkriminované době nosila volné , vytahané oblečení , aby všetečné pohledy a dotazy alespoň trochu eliminovala. Svědci rovněž potvrdili, že Vašek má mladší sestru, jeho vztah k dětem je pozitivní, a že vůdčí osobou byla ve vztahu rozhodně Lucie . Vyslechnuti byli mimo jiné i znalci z oboru lékařství, odvětví psychiatrie a psychologie . Ti uvedli, že obžalovaná má průměrný intelekt s dobrými paměťovými schopnostmi, nicméně její osobnost je strukturovaná abnormálně , zejména do histriónských rysů . Žena je podle nich povrchní, orientovaná na sebe sama , když ve svém zájmu dokáže jednat tvrdě, až bezohledně . Snadno se dá vyprovokovat, když poté reaguje scénami, afektem vzteku a slovní agresí . Rovněž má silnou potřebu upoutávat pozornost okolí , a to i za cenu častých lží . Obžalovanou znalci označili za sebevědomou, samostatnou, rozhodnou, tvrdou, málo citlivou osobu , zaměřenou na vlastní potřeby. Jedná z fotek Lucie K., kterou měla vystavenou na soc. sítích A zde se již dostáváme k motivu vražd . Znalci uvedli, že rozhodně není pravda , že by Lucka byla na svém partnerovi závislá , jak tvrdila. Jejich vztah totiž nebyl nikterak hluboký a hlavně, obžalovaná má ráda v první řadě samu sebe. Pravda nemohla být ani to, že by se za těhotenství styděla , protože je naopak velmi sebevědomá, suverénní a rozhodně netrpí studem. Jediným důvodem bylo zkrátka to, že dítě mít nechtěla , protože by jí omezovalo a jelikož je necitlivá, bylo jí jedno, jak dítě dopadne . Soud nakonec shledal, že se dívka na obě vraždy připravovala , když obě své těhotenství před všemi tajila , nikterak se na narození dětí nechystala a nenavštěvovala ani gynekologa . Naopak vůbec nezměnila své návyky včetně kouření a pití alkoholu . V rámci objasnění motivu nebyla zjištěna žádná vážná skutečnost , která by ji alespoň částečně nutila takto jednat . Byla poměrně dobře finančně zajištěna , když ona i její partner byli zaměstnáni a společně žili poměrně pohodlně , v dobře zařízeném nájemním bytě . Jediným jejím motivem bylo zbavit se nepohodlných dětí , které nechtěla. Soud ji proto označil za chladnokrevnou , což měla potvrzovat i dokumentace prověrky výpovědi na místě, kdy neprojevila sebemenší lítost . Výčitky pak neprojevovala ani v rámci hlavního líčení, kdy ponejvíc litovala jen samu sebe . S ohledem na to co bylo uvedené v přechozím odstavci a s ohledem na to, že byly přítomny hned dva znaky (vražda dítěte, opětovnost ), které spáchané zločiny podřazovaly pod kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu vraždy , vznášela se ve vzduchu i reálná hrozba výjimečného trestu (trestu nad 20 let), protože velmi přísné potrestání bylo jistě na místě! Soud však musel posoudit i polehčující okolnosti , mezi které započetl nízký věk obžalované a především to, že se doznala . Ocenil to především v případě prvního skutku, protože bez doznání by se podle názoru soudu tento zločin nikdy nešlo v hlavním líčení projednat. Ponechme zde stranou hlubší úvahu nad tím, zda-li náhodou doznání k této vraždě nebylo spíše výsledkem práce kriminalistů a jejich neodbytných otázek, které nedávaly úniku, než něčím, co by mělo být Lucii K. ku prospěchu. Ostatně, tak by měla být tato polehčující okolnost vykládána – tedy pokud je doznání učiněno „ve vleku zjištěného skutkového stavu “, nemělo by být jako polehčující okolnost posuzováno. Spis však k dispozici nemáme , takže slovy Františka Peterky z legandárního filmu: „Nebudeme se pouštět do větších akcí “. Faktem zůstává , že se Lucie K. doznala , doznání je dle trestního zákoníku jednou z polehčujících okolností a soud k tomu přihlédnul . Když Krajský soud v Hradci Králové zvážil ještě to, že znalci označili možnost resocializace obžalované za reálnou , Lucii K. nakonec odsoudil k odnětí svobody na dvacet let . Státní zástupce i obžalovaná si nechali lhůtu na rozmyšlenou, zda-li se proti verdiktu odvolají, ale k ani z jedné strany nedošlo. Otec obou dětí potrestán nebyl , ač Lucie K. u soudu prohlásila, že chápe, že ona si trest zaslouží, ale nechápe, proč ne i on. Vysvětlit to lze tak, že protože před ním obě těhotenství po celou dobu tajila , porodů se nezúčastnil , ani nijak nepodílel na usmrcení novorozenců , těžko mohl být potrestán pro vraždu. Nemohl být potrestán ani za trestný čin nadržování , protože měl za to, že se druhorozená holčička narodila již mrtvá , jak mu tvrdila partnerka, tedy netušil, že odložením jeho tělíčka jí de facto pomáhá vyhýbat se trestnímu stíhání. Jediné co mu hrozilo, bylo potrestání za přestupek v oblasti pohřebnictví. Závěrem jen dodejme, že trest odnětí svobody v délce trvání 20 let, s ohledem na institut podmíněného propuštění , v praxi znamená ti, že Lucie K. by měla brány vězení opustit někdy mezi jarem roku 2027 až podzimem 2033 . DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Velké kriminální případy II.", která se věnuje 17 krimi případům 20. století napříč celým světem. Autor: V. P. Borovička. Velké kriminální případy II. - V. P. Borovička Koupit knihu Název: Velké kriminální případy II. Autor: V. P. Borovička Nakladatelství: Naše vojsko Rok vydání: 1989, 350 stran V. P. Borovička je českým mistrem žánru literatury faktu a dnes se podíváme, zda-li to potvrdil i v případě knihy Velké kriminální případy II. . Jako jiné krimi kousky od tohoto autora, se i tato kniha vyznačuje jak podařeným a čtivým slohem, tak, až pedantským, zaměřením na fakta a podrobnosti. V knize je popsáno celkem 17 kriminálních případů , napříč celým světem , když nejstarší případ se odehrál na počátku 20. století a ten nejmladší v letech 60. Co se týče skladby případů, dostane se jak na několik vrahů, několik podvodníků a falzifikátorů, ale i na neobjasněné letecké „katastrofy“ či zapeklitý případ otravy tří lidí. Co se týká jednotlivých případů, byly vybrány opravdu pečlivě, kdy naprostá většina z nich byla zajímavá a netradiční. Pro představu zmíním např..: případ dvojnásobné vraždy ve Francii, kde pravděpodobná pachatelka byla milenkou několika velmi vlivných mužů, což ji možná zachránilo před gilotinou; případ mnohonásobné otravy v Rakousko-Uherské armádě, či případ českého rodáka, který v USA docílil úspěšníé kariéry coby mazaného podvodníka. Celkově lze na knize vyzdvihnout určitě to, že jednotlivé případy jsou popsány napínavě a jsou velmi záživně odvyprávěny. Co naopak může někomu vadit, tak to je opravdu velké množství jmen, míst a faktů, jejichž uvádění je typické právě pro styl V. P. Borovičky. Když to shrnu, jistě se dá uvést, že jde o velice kvalitní a zajímavé čtení, které však kvůli nahuštěnosti faktů nemusí být úplně pro každého. Když to srovnám s jinými knihami od stejného autora, četl jsem jak lepší, tak horší, proto dnes pěkné celkové hodnocení: 2- Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Další knihy

Recenze knihy "Převedu vás... Na onen svět", která se věnuje jednomu z nejhorších českých sériových vrahů - Hubertu Pilčíkovi. Autor: Emil Hruška. Převedu vás... na onen svět - Emil Hruška Další knihy Název: Převedu vás... Na onen svět Autor: Emil Hruška Nakladatelství: Epocha Rok vydání: 2019, 95 stran RECENZE zatím nenapsána Trochu zvláštní inzerát, který vyšel v Plzeňském deníku na přelomu března a dubna 2004, se tázal po osudu lidí zmizelých na počátku padesátých let při pokusu o přechod hranic. Z česko-bavorského a česko-rakouského pomezí se tehdy stala nebezpečná džungle, ve které se objevily bezcitné, bezohledné a ziskuchtivé šelmy využívající snahu lidí po útěku za hranice pro nejhorší kriminální skutky. Magnetka přináší tři na sobě nezávislé příběhy vycházející z materiálů Archivu bezpečnostních složek. Setkáváme se v ní s pověstným Hubertem Pilčíkem, „šelmou s dunivým hlasem“ a vrahem se snad největším počtem obětí v naší novodobé historii. Také vypráví o lehkomyslné herečce Marcele Sedláčkové, která se zapletla do podivné špionážní aféry a stala se obětí falešných „převaděčů“ z StB. Ve třetím příběhu vystupuje bývalý důstojník Vlasovovy armády Jiří Skomarovský, který se po válce proměnil v Karlových Varech na válečného hrdinu, a kryl tak své zločiny. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Zastřelen, ubodán a otráven", která přináší otevřený pohled na dějiny atentátů. Autor: Jonathan J. Moore Zastřelen, ubodán a otráven - Jonathan J. Moore Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Zastřelen, ubodán a otráven - příběhy atentátů napříč historií Autor: Jonathan J. Moore Nakladatelství: Pangea Rok vydání: 2019, 255 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: Tato kniha přináší informovaný, otevřený pohled na dějiny atentátů od starověkého Řecka po současnost. Zabývá se nejzajímavějšími, nejkrvavějšími a nejotřesnějšími vraždami v historii lidstva, jejich důvody i následky. Odvaha a odhodlání těch, kteří spáchali tyto zločiny, vás jednou ohromí, jindy zarazí – zvláště s ohledem na prostředky, k nimž se někteří neváhali uchýlit. Jak se říká, problém má často víc než jedno řešení. Dějiny atentátů se ukázaly být velmi vynalézavé, i když ne vždycky účinné. Přečtěte si o vynalézavých zbraních, od pistolí ukrytých v perech po konvici s čajem, i o tom, co všechno byli lidé ochotní k úspěšnému spáchání zločinu podstoupit. Kniha hovoří o tom, co některé jedince vede k vraždě, a uvažuje, zda některé atentáty přispěly k lepšímu světu. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy