Výsledky vyhledávání

Recenze vydařené knihy "Krvelačné bestie", která se detailně věnuje sedmi případům známým sériových vrahů. Autor: Jacques Vergés Krvelačné bestie - Jacques Vergés Koupit Další knihy Název: Krvelačné bestie Autor: Jacques Vergés Nakladatelství: ART PRESS SERVIS Rok vydání: 1994, 210 stran Recenzi francouzského bestselleru, „Krvelačné bestie“, začnu poukázáním na to, že jde o titul vydaný v roce 1992, přeložený do češtiny v roce 1994, tedy jde o knihu již čtvrtstoletí starou. Rovnou však doplním, že zmínka o mírné "zaprášenosti" knihy, není rozhodně myšlena negativně. Knize totiž její věk na kráse určitě neubral. Jejím autorem je známý francouzský advokát a spisovatel, Jacques Vergés, zesnulý v roce 2013. Čtenář v knize nalezne celkem 7 detailně zpracovaných případů sériových vrahů. Prvním z nich je nikdy nedopadený londýnský Jack Rozparovač. Tato kapitola je nejen rekonstrukcí popsaných zločinů, ale je rovněž sondou do historie, kdy je velice zdařile popsána doba konce 19. století v Londýně. Čtenář prostřednictvím textu může téměř až nasát ducha této doby a místa. Podobně pak působí i ostatní kapitoly, nicméně ta úvodní v tomto směru opravdu excelovala. Tedy první plus! Ještě zpět k Jacku Rozparovači a první kapitole – v ní samozřejmě nechybí ani uvedení nejznámějších možných pachatelů a teorií. Jako další plus knihy lze zmínit to, že případy jsou zpracovány podrobně a do hloubky. Nejde o žádné strohé výčty, ale o seriózní a komplexní práci s případy. A rovněž lze uvést, že nejsou u jednotlivých případů přejímány často opakované fámy. Naopak se domnívám, že titul je velice kvalitním zdrojem a z kvalitních zdrojů vycházel. Asi by byla škoda vyjmenovat a prozradit všechny zpracované případy. Prozradím tedy jen to, že velmi povedená mi připadala kapitola o Albertu DeSalvovi („bostonském škrtiči“), a že kniha končí případem Jeffrey Dahmera. A to je asi možná jediným jejím nedostatkem..., tedy spíš povzdechem nad knihou. Totiž protože je staršího vydání, nikoho z „mladších“ sériových vrahů nemůže popisovat. Ještě jednu věc bych určitě rád zmínil. Kniha obsahuje hodně postřehů, poznámek, komentářů a názorů autora. Ty možná jednomu přijdou jako velice trefné a druhému možná méně - záleží na hodnocení jednotlivého čtenáře. Jistě jsou však odvážné a jsou v textu velice osvěžující. Mám na mysli poznámky autora týkající se nejen zločinců samotných, ale i širšího dopadu sériových vražd, postřehy uvozující daná období, kdy se činy odehrály a komentáře hodnotící společnost jako celek. Řada z nich pak až provokativně odkazuje na určitou a nepopiratelnou „přitažlivost“ krve a morbidnosti pro lidskou mysl. Zkrátka v knize naleznete mnoho ze samotného autora, tedy další velké plus. Ve výsledku pak výše shrnuté nemůže vést k horšímu hodnocení, než je: 1-. Tak šup do antikvariátů! Neprohloupíte! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Komentáře

Recenze knihy "Myšlenky zločince v české kotlině", která se věnuje vzpomínkám bývalé vyšetřovatelky na její nejzajímavější případy . Autoři: Jiřina Hofmanová. Myšlenky zločince v české kotlině - J. Hofmanová Název: Myšlenky zločince v české kotlině Autor: Jiřina Hofmanová Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2023, 350 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha bývalé policejní vyšetřovatelky a později policejní analytičky, Jiřiny Hofmanové, přináší děsivou výpravu do mysli pachatelů násilných trestných činů. Tato výprava je pak doprovázená osobními vzpomínkami, pocity a myšlenkami samotné autorky, která se za více než třicet let své kariéry pomáhala objasnit velké množství vražd, loupeží i znásilnění. Z těchto případů autorka do knihy vybrala ty, které jí přišly zajímavé ať již způsobem spáchání či přístupem pachatele, ale i postupy policie ve vztahu k objasňování a vyšetřování. „Leitmotivem“ knihy je pak vyprávění o snaze zkvalitnit postupy policie, když čtenáři tento titul rovněž umožní nahlédnout také do „kuchyně“ policejní práce od "devadesátek" do začátku nového tisíciletí. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Recenze knihy "Moje případy z 1. oddělení", které je velkým interview s bývalým vyšetřovatelem a séfem pražské "mordparty" Josefem Marešem. Autor: Martin Moravec. Moje případy z 1. oddělení - Martin Moravec Název: Moje případy z 1. oddělení Autor: Martin Moravec, Josef Mareš Nakladatelství: Martin Moravec Rok vydání: 2022, 325 stran Dnešní recenze se bude věnovat zbrusu nové knize dvojice autorů – tázajícího se Martina Moravce a odpovídajícího Josefa Mareše. Jak již z úvodních slov vyplývá, kniha Moje případy z 1. oddělení je psána formou interview, kdy novinář, spisovatel a dlouholetý vedoucí magazínu iDnes Martin Moravec pokládá otázky jednomu z nejznámějších českých kriminalistů (a dnes již i z nejznámějších scénáristů) – bývalému vyšetřovateli a dlouholetému šéfovi pražské „mordparty“ Josefu Marešovi. Pro již zmíněný formát knihy, který je v anotaci vtipně označen za „výslech“, je rozsah přes 300 stran čistého textu poměrně bohatý a zřejmě právě proto je kniha členěna, dle zaměření otázek, na pět částí – Vražda, Vrah a oběť, Ti druzí, Vyšetřovatel, Můj život. V první, nejobsáhlejší, části se Josef Mareš vyjadřuje především k postupům policie při vyšetřování trestného činu vraždy. Čtenář se tak může dozvědět, jak se vyšetřující tým má či nemá chovat při ohledání místa činu, jak probíhají výslechy, či k čemu všemu může dojít při rekonstrukcích. Pochopitelně nejde o odpovědi pohybující se jen v teoretické rovině, naopak, Josef Mareš často vše zmiňuje ve spojitosti s konkrétními případy a zážitky ze své praxe a dostane se i na nějaké ty oblíbené „historky z vyšetřování“. Název druhé části „Vrah a oběť“ je myslím dosti výstižný, tedy stačí nastínit to, že se zde čtenář dozví mnohé o řadě konkrétních vrahů, specificích nejrůznějších pachatelů, včetně některých kuriózních motivů, nebo třeba také to, kolik zhruba vydělávali nájemní vrazi. Třetí část s názvem „Ti druzí“ se věnuje osobám, které jsou dotčeni vraždami, přičemž nejde o oběť, ani pachatele. Tedy zúčastněným, kteří často zůstávají stranou zájmu – jde o svědky, pozůstalé, rodinu pachatele, novináře, advokáty nebo také informátory. V následující kapitole s názvem „Vyšetřovatel“ pak přijde na řadu mnoho otázek vztahujících se k této profesi, kdy se čtenář dozví například to jestli Josef Mareš musel někdy použít služební zbraň, jak často nosil uniformu, jaké by měl mít správný vyšetřovatel vlastnosti či jaký je jeho názor na právní institut promlčení. Řeč však přijde i na několik jeho bývalých kolegů, včetně legendárního Jiřího Markoviče. Poslední část knihy se pak věnuje civilnějším a osobnějším tématům jako je například dávné studium na ČVUT v Praze, oblíbený fotbal a samozřejmě i seriálový hit s názvem Případy 1. oddělení. Bez povšimnutí však nezůstal ani Marešův důvod odchodu od policie a to, jak odchod osobně nesl a jak na něj nahlíží dnes. Tím se dostáváme k našim „oblíbeným“ plusům a mínusům, respektive hodnocení knihy. Tím největším plusem je pochopitelně už samotná persona Josefa Mareše, protože těžko hledat v Česku v posledních dvou dekádách známějšího a respektovanějšího policistu, resp. vyšetřovatele. Pro ty, které true crime tématika zajímá je to plus dvojnásobné, neboť kde jinde se dopídit k zajímavějším a autentičtějším informacím, než u dlouholetého šéfa pražské mordparty a policisty s téměř 30 letou praxí. Plusem je i neabsence fotopřílohy a členění otázek do zmíněných pěti sekcí, což knihu zpřehledňuje. Třeba je vyzdvihnout i znění otázek od Martina Moravce, kterému se podařilo Josefa Mareše nebývale rozpovídat, ač to dle mého názoru možná nemuselo být úplně snadné, protože bych si tipnul, že p. Mareš není zrovna typem extrovertního a žoviálního vypravěče, ze kterého by to „padalo samo“. Dalším pozitivem knihy je upřímnost „vyslýchaného“, který slovy klasika „nebyl slušný“ a tedy občas padala i jména, hlavně pokud mu někdo ležel v žaludku, tedy knižní rozhovor nepostrádá ani náboj a „koule“. No a v první řadě – je to sakra čtivý rozhovor, který jsem zhltnul za dva dni a šel kvůli tomu neplánovaně spát až ve tři ráno, aniž by mi při čtení padala víčka (a to už je co říct)! Ještě bych měl zmínit nějaké ty mínusy, že? Naštěstí jich není mnoho, tak to vezmeme rychle. Trochu mi „tahaly za oči“ některé otázky typu: „Takže mi neřeknete, že všichni vrazi mají například zlé oči?“ nebo „On je rozdíl mezi škrcením a rdoušením?“. Chápu, že kniha je určena pro široké publikum, ale pro mne drobné mínus. Naštěstí otázek ala „tabula rasa“ nebylo mnoho. Ze strany odpovědí pak možno vytknout, že je škoda, že u některých kauz nešel p. Mareš ještě více do hloubky, a také několik frustrujících odpovědí typu: „Co udělal pachatel za chybu?“ – „Snad nečekáte, že Vám ji prozradím. Chybami se totiž učí nejen policie, ale i zločinci“… Tedy suma sumárum výtečné čtení, které je pro fanoušky true crime žánru jisto jistě „must have“ záležitost, ale ve snaze „zpovídaný subjekt“ motivovat do budoucna ještě k sepsání klasické vzpomínkové knihy udělujeme hodnocení 1-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Další knihy

Článek o případu Adolfa Hlubika, recidivisty odsouzeného na doživotí za vraždu pracovnice herny v Olomouci. Muž, který strávil většinu života za mřížemi, byl za jinou vraždu odsouzen už v minulosti. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Adolf Hlubik 26. 5. 2026 Adolf Hlubik – český recidivista a vrah, který v květnu 2022 během ozbrojeného přepadení herny v Olomouci střelil barmanku Miluši N. z bezprostřední blízkosti do hlavy. Hlubik byl už v minulosti odsouzen za vraždu a většinu svého života strávil ve vězení za majetkovou a násilnou trestnou činnost. Za zločin v Olomouci byl odsouzen k doživotnímu trestu a stal se nejstarším mužským "doživoťákem" v ČR. Narozen: 1949 Nyní: výkon trestu Stát: ČR Počet obětí: 2 Unikala: 1 den Vražedná aktivita: 1980-2022 Bezohledný V květnu 2022 vstoupil do herny na olomoucké Masarykově třídě muž s revolverem schovaným za pasem. O několik okamžiků později ležela pracovnice Miluše N. s prostřelenou hlavou za barovým pultem. Pachatelem byl recidivista Adolf Hlubik , který byl už v minulosti odsouzen za vraždu . Soudy jej nakonec poslaly na doživotí . 51 vteřin Psal se pátek 20. květen 2022 , když tehdy třiasedmdesátiletý Adolf Hlubik přijel odpoledne vlakem do Olomouce . Pohyboval se v okolí nádraží, vypil v nádražní restauraci dvě piva a tři fernety a pak posedával venku na lavičkách. Později tvrdil, že právě tam dostal „zprávu“, že v jedné z heren pracuje žena, která dluží 20 tisíc korun. Prý nemělo jít o loupež, ale o „vymožení dluhu “ pro lidi, kteří jej údajně kontaktovali telepaticky . Mluvil o „Galileo Galileovi “ i o "sicilské mafii "… Herna na olomoucké Masarykově třídě Po 20:25 vstoupil Hlubik do herny na Masarykově třídy. Kamera zachytila, že nejprve několik sekund vyčkával, až hernu opustí jeden z hostů, se kterým se minul poblíž vstupních dveří. Poté přistoupil k baru a vytáhl revolver Taurus ráže .38 Special , který měl schovaný za pasem. Zbraň namířil na sedmapadesátiletou barmanku Miluši N. a zavelel: „Vážená, navalte 20 tisíc, nebo jste mrtvá, to vám říkám já! “ Žena se ho však místo okamžitého uposlechnutí zeptala: „Proč to děláte? “ Lupič na to reagoval podrážděně: „Kurva rychle, nekecejte, nic nemačkejte! Slyšíte, co říkám? Nebo vystřelím a je po vás, to vám říkám já! Chcete? Mačkáte to? “ Ve stejné chvíli sáhla paní Miluše po hlavni revolveru. Jenže Adolf Hlubik prudce trhnul pravou rukou k sobě a hlaveň zbraně ženě z ruky vyškubnul. Barmanka tak ustoupila k židli za barem a se zopakováním dotazu „Proč to děláte? “ a domluvou, že to nemá cenu a stařík by se tím mohl přivést do problémů, do ní usedla. V tu chvíli se k ní Hlubik natočil, natáhl ruku se zbraní přes barový pult co nejblíže směrem k její hlavě a prohlásil: „Ptám se tě naposled. “ Miluše N. už nijak zareagovat nestačila. Pachatel ji k tomu nedal příležitost. Dvě vteřiny po jeho poslední větě zmáčknul spoušť a vystřelil . Ruku se zbraní v tu chvíli držel asi jen 50 cm od její hlavy . Celé přepadení od vstupu do herny trvalo pouze 51 sekund . 51 vteřin, které dramaticky a nezvratně změnily život několika lidem. Střela proletěla hlavou poškozené a způsobila jí devastující poranění mozku se zlomeninami lebečních kostí a masivním krvácením. Přesto žena stále žila. Když do herny po desítkách minut vstoupil svědek , našel ji sice sesunutou za barem, ale ještě dýchající, hýbající rukama a vydávající nesrozumitelné zvuky. Mluvit už ale nedokázala . Místo činu Dostatek důkazů Holubik si po výstřelu zandal revolver za pas a aniž by cokoli vzal , hernu kvapem opustil. Revolver později zahodil do křoví poblíž vysokoškolských kolejí. Potom zamířil zpět směrem k nádraží. Tam změnil svršek a koupil si lístek na noční vlak do Veselí nad Moravou. Také si podle své výpovědi dal další pivo, fernet a koupil si placatku borovičky. Tvrdil, že nevěděl, že ženu skutečně zasáhl: „Když jsem vystřelil, neřekla ani au. Nevěděl jsem, že je střelená. Kdybych to věděl, sedl bych hned na první vlak a ujel. “ Ještě téhož večera byla hlídkám rozeslána fotografie podezřelého a ten byl ve 23:46 před nádraží bez odporu zadržen . Vyšetřovatelé zajistili kamerové záznamy , balistické stopy i samotný revolver , který tři dny po činu pod keřem objevil údržbář univerzity, a který pachatel několik týdnů před činem odcizil z garáže svému vnukovi . Ve válci zbraně zůstala vystřelená nábojnice. Znalci potvrdili, že právě z tohoto revolveru byla střela vypálena. Na zbrani i oděvu podezřelého byly nalezeny částice povýstřelových zplodin a znalci navíc zajistili DNA stopy Hlubika na barovém pultu i samotném revolveru . K tomu celý průběh vraždy zachytila bezpečnostní kamera v baru včetně zvukové stopy . Vražedná zbraň Hlubik během přípravného řízení nespolupracoval a až na prvotní stručné vylíčení skutku odmítl vypovídat. Zřejmě jednal v souladu s pravidlem zkušeného kriminálníka, které předestřel v jednom z dopisů, který z vazby zaslal bývalému spoluvězni: „Milane, staré pravidlo zní: pokud tě přímo nikdo nechytí za ruku, tak vždy zapírat neboť stále je nějaká naděje. “ Halucinace? Vyjadřovat se začal až během hlavního líčení . Vzhledem k množství důkazů nakonec nepopíral samotné přepadení ani výstřel . Tvrdil však, že ženu zabít nechtěl . Tvrdil, že mířil na rameno a že kvůli těžkému poškození zraku přesně neviděl, kam ve skutečnosti střílí. Nejvyšší soud však později upozornil, že kamerové záznamy zachytily obžalovaného při běžném pohybu po městě i při čtení novin před nádražím. Krátce před činem si navíc do úschovní skříňky odložil batoh se slepeckou holí. Soudy tak dospěly k závěru, že jeho zraková vada nebyla tak závažná , jak tvrdil, a že střelba byla vedena do hlavy zcela cíleně . Rovněž verzi o hlasech mu soud neuvěřil , ač znalci tuto skutečnost nebyli schopni z lékařského hlediska vyloučit. Při hodnocení obžalovaného diagnostikovali disociální poruchu osobnosti , závislost na alkoholu , mírnou kognitivní poruchu a možnou organickou halucinózu . Připustil možnost sluchových halucinací, ale i tak podle nich samotná vražda nebyla „chorobně motivovaná “ , nýbrž šlo o výsledek jeho osobnostního nastavení a agresivní reakce na odpor oběti . Podle znalců už ve chvíli, kdy Hlubik zmáčkl spoušť, nešlo pouze o peníze. Významnou roli hrála pomstychtivost a vztek nad tím , že se oběť nepodřídila jeho požadavkům a neprojevila mu dostatečnou „úctu“. V posudku dále zaznělo, že jde o průměrně inteligentního člověka s dlouhodobě agresivní osobnostní strukturou , bezohledného , s nízkým prahem pro uvolnění agrese , nezájem o city druhých, s celoživotní tendencí racionalizovat vlastní činy a zkreslovat vědomě či nevědomě informace za účelem zbavení se odpovědnosti. Jeden ze znalců uvedl, že se ve své praxi ještě nikdy nesetkal s tím, že by člověk v takhle pokročilém věku měl tak silné tendence k impulzivnímu a agresivnímu jednání . S přihlédnutím k tomu všemu byl v hodnocení prognózy resocializace nebývale kategorický. „Resocializace je nemožná s ohledem na osobnostní strukturu obžalovaného a jeho celoživotní recidivu “. Recidivista Soud se rovněž obligátně zabýval kriminální historií Hlubika , která byla mimořádně rozsáhlá a násilná. Šlo o muže, který za mřížemi strávil téměř padesát let života a v rejstříku trestů měl třináct záznamů. Poprvé byl trestán odnětím svobody už v roce 1966 ve svých pouhých 17 letech . Údajně, když opilý odcizil nastartované vozidlo, se kterým potom havaroval. Velkou část jeho prohřešků přitom tvořily násilné delikty se zbraněmi v ruce. Nejzávažnějšího činu před olomouckou vraždou se dopustil v roce 1980 ve věznici Leopoldov , kde ubil během konfliktu spoluvězně kladivem . Za vraždu tehdy dostal výjimečný trest 21 let vězení. Jen dva měsíce po podmínečném propuštění z vězení, konkrétně v roce 2002 , spáchal ozbrojenou loupež se spolupachatelem, kdy se zbraní v ruce obrali taxikáře . V roce 2012 pak podnapilý zaútočil nožem na hostinského restaurace poté, co napomenul kvůli nevhodnému chování jeho známého. Za pokus o těžké ublížení na zdraví putoval za mříže na dalších pět a půl let . V roce 2012 pak podnapilý zaútočil nožem na hostinského restaurace poté, co napomenul kvůli nevhodnému chování jeho známého. Za pokus o těžké ublížení na zdraví putoval za mříže na pět a půl let . Další incident v opilosti následoval v létě 2018 , kdy byl v baru vyzván, ať za zaplatí a odejde . Hlubik na to reagoval vytažením revolveru , který přiložil k čelu muže, který ho napomenul a řekl mu, že ho zabije , protože s tím nemá problém, a že už zabil více lidí. Téhož večera přiložil zbraň k hlavě ještě dalšímu muži a prohlašoval, že má chuť někoho zabít . Doživotí Krajský soud neshledal žádnou polehčující okolnost ve prospěch obžalovaného. V rozsudku zmínil, že "usmrcení bylo do slova a do písmene popravou ". Vzhledem ke všem okolnostem tak odsoudil Adolfa Hlubika k doživotnímu trestu . Vrchní soud v Olomouci později doživotní trest potvrdil , stejně tak jako Nejvyšší soud . Podle soudců nebyla naděje, že by se pachatele podařilo napravit mírnějším trestem a společnost před ním musí být trvale chráněna . Při rozhodování přitom soudy nevycházely jen z bezcitnosti samotného útoku a rozsáhlé trestní minulosti obžalovaného, ale i z následků, které jeho čin zanechal v životě oběti a jejích blízkých. Hlubik po svém doživotním odsouzení v pořadu Bez lítosti kritizoval práci jednoho se soudců, který si pode jeho názoru hrál na lékaře, když podceňoval jeho vadu zraku. "Kdybych to tenkrát věděl, co udělá, a že skončím na doživotí, tak jsem si na něj počkal, protože on si nic jiného nezaslouží ", vyjádřil se na jeho adresu. Statečná žena Za samotným soudním rozhodnutím zůstává i příběh nebojácné barmanky , která při přepadení neustoupila, pokusila se s pachatelem komunikovat a dokonce vztáhla ruku oproti jeho zbrani. Bohužel, právě její odpor podle soudu vedl k eskalaci celé situace . Subtilní stařík zřejmě nevyvolal v ženě dostatečnou obavu o život a dle kriminalistů je ze záznamu bezpečnostní kamery zcela patrné, že jej nevnímala jako hrozbu . Miluše N. byla po přepadení se střelným poraněním hlavy převezena do nemocnice, kde podstoupila opakované neurochirurgické operace . Následovaly měsíce, během nichž byla napojena na plicní ventilaci, vyživovací sondu a vyžadovala nepřetržitou péči. „Maminka vnímala, poznávala nás. Viděla jsem za těch deset měsíců pokroky: jedla, pila, jednoslovně na nás promluvila. Stále jsem viděla existující naději a věřila v zázrak, “ uvedla starší dcera paní Miluše pro Deník.cz. Bohužel následky zranění podle lékařů naději nedávaly. „Pan doktor říkal, že maminka vyhrála několik bitev v předem prohraném boji, protože poškození mozku bylo příliš velké. “ Miluše N. zůstala upoutaná na lůžko až do své smrti dne 7. března 2023. Po ženě zůstaly dvě dcery . Jedna dospělá, druhá nezletilá studující střední školu. S tou v době vraždy žila sama. Starší dcera popsala, že se po útoku život celé rodiny změnil v dlouhé čekání mezi nadějí a bezmocí . Rodina matku pravidelně navštěvovala v nemocnici a sledovala její postupné odcházení. Matka podle ní byla před útokem aktivní a samostatná žena, která navzdory náročné práci pomáhala svému okolí a starala se o rodinu . „Je to dobře, kolik dostal, ale stále mi zůstává rozum stát nad tím, jak je možné, že se takto narušený člověk vůbec pohyboval v ulicích Olomouce. “ „„Ten osudný pátek mi maminka volala, že bere směnu za kolegyni. Já jsem jí to rozmlouvala. Až jsem se zlobila, že je pořád v práci a nemá nic ze života. Zvala jsem ji, ať přijde večer k nám na návštěvu, za vnoučaty. Odmítla se slovy, že teď je každá koruna dobrá“, vysvětlovala dcera paní Miluše hořkou nepřízeň osudu. Bezcitný Hlubik ani před soudem neprojevil lítost . Dokola se odvolával na poškození zraku a snažil se svoji vinu zlehčovat. „Řekl jsem jí slušně, že dluží peníze. Měl jsem prst na spoušti, navíc spustila poplašné zařízení, což mě vylekalo, protože to byl hukot. Neodpovídala na mé otázky. Já už věděl, že peníze nedá a musím zmizet. “ Snažil se tak své jednání vysvětlit údajnou panikou a zmatkem. „Žádný zvukový alarm nebyl spuštěn, jednal jste naprosto chladnokrevně “, odvětil mu soudce. Nakonec Hlubik před soudem prohlásil, že poškozenou navrhne prezidentovi na státní vyznamenání in memoriam za statečnost . "Cyničtější vyjádření pachatele nad svou obětí jsem neslyšel, a to ani ze své praxe ani z praxe jiných soudců, " shrnul soudce. Adolf Hlubik před soudem (zdroj ČTK) V rozsudku soud shrnul, že Hlubik ženu zastřelil jen kvůli tomu, že si žena jej dovolila neposlechnout a neprokázala mu při přepadení úctu. Zavraždil ji tak z pomstychtivosti , čímž prokázal naprostou morální zvrhlost. Podobný názor sdílí i kriminalisté: „Jde o člověka, který je naprosto bezcitný. Je schopen zabít kohokoliv na potkání “, uvedl vyšetřovatel zabývající se případem. Za „jednoho z nejhorších pachatelů “, kterým se tamní odbor věnoval Hlubika označil i vedoucí odboru obecné kriminalisty KŘ Olomouckého. Adolf Holubik se po nabytí právní moci rozsudku stal nejstarším doživotně odsouzeným mužem v Česku. DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Pravý Hannibal Lecter", která se věnuje životu a zločinům britského sériového vraha jménem Robert J. Maudsley. Autor: Jaques Buval. Pravý Hannibal Lecter - Jaques Buval Název: Pravý Hannibal Lecter Autor: Jaques Buval Nakladatelství: FONTÁNA Rok vydání: 2017, 140 stran RECENZE zatím nanapsána. Březen 2000: Mnozí lidé ve Velké Británii zatajili dech, když si ráno přečetli palcové titulky novin. Nové zprávy o Robertu Johnu Maudsleym, sériovém vrahovi, který sedí již přes dvacet let v nejpřísnější samovazbě. Touží po lepších vězeňských podmínkách a těžko věřit po andulce. Opět procitají vzpomínky na bestiální zločiny muže, který je kvůli své nelidské krutosti srovnáván s Hannibalem. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy

Rozhovor s Jiřinou Hofmanovou, bývalou vyšetřovatelkou a policejní analytičkou, autorkou knihy Myšlenky zločince v české kotlině. Interview - Jiřina Hofmanová Jiřina Hofmanová je bývalá policejní vyšetřovatelka a později analytička Policejního prezidia, která se specializovala na problematiku násilných trestných činů. RNDr. Jiřina Hofmanová, Ph.D. pracovala osm let jako vyšetřovatelka obecné kriminality, kdy řešila nejzávažnější násilnou trestnou činnost, mimo jiné se např. podílela na vyšetřování kauzy tzv. "Orlických vražd". Ve své kariéře se zabývala rovněž zaváděním nových metod do policejní praxe. Mezi nimi jmenujme např. metodu videografie, moderní kriminální analýzy (analýza chování, behaviorální analýza) či zavádění analytického systému ViCLAS. Absolvovala též studijní pobyt na Jednotce behaviorální analýzy Akademie FBI v Quanticu a specializační kurz Kanadské královské jízdní policie v Ottawě. Byla též členkou Evropské skupiny behaviorálních analytiků EVUBAG. Během svého života zatím napsala tři publikace : Behaviorální analýza (2010), Jak se vraždí v Česku (2011) a Myšlenky zločince v české kotlině (2023). 1) Dobrý den, mohla byste nad rámec anotace Vaší nové knihy „Myšlenky zločince v české kotlině “ prozradit, na co se čtenáři mohou těšit a co se v ní dočtou?? Kniha je plná vyprávění o zločinech, zločincích, obětech a policistech. Je vyprávěním o tom, jak jsem se dostala k práci policejní vyšetřovatelky a jak jsme s kolegy a „osvícenými“ veliteli začali hledat možné inovativní postupy v práci policie.. K myšlenkám konkrétních zločinců, kteří se ke své trestné činnosti doznali, jsem přidala osobní vzpomínky, myšlenky a pocity. Vyprávění by mělo poskytnout čtenáři širší pohled na oblast násilí mezi lidmi a umožňuje čtenáři nahlédnout také do „kuchyně“ policejní práce od devadesátek do začátku nového tisíciletí. S určitým nadhledem jsem se pokusila popsat hledání způsobu, jak postupy běžné v „západním“ zahraničí přivést k životu i u nás, v české kotlině. Do vyprávění jsem zařadila případy zajímavé svým způsobem spáchání nebo přístupem pachatele a policie k objasňování a vyšetřování skutku. 2) Mezi nejznámější případy, na jejichž objasnění jste se podílela, patří bez pochyby tzv. Orlické vraždy“. Zaujalo mne, že mezi jednotlivými pachateli panovala určitá nedůvěra a někdy až strach jeden z druhého. Pokud je mi známo, existovaly i jisté neshody ohledně dělení „kořisti“… Jak jste vůbec vnímala vzájemné vztahy mezi jednotlivými pachateli? Mohla byste toto téma trochu rozvést? Orlické vraždy čtenáři předkládám ve třech rovinách. Tou první rovinou je objasňování vražd, které zpočátku nikdo nespojoval do série a období jedenácti měsíců vyšetřování, které začalo vyzvednutím prvního sudu s lidskými ostatky z Orlické přehrady. Druhou rovinou jsou myšlenky tří hlavních protagonistů Kopáče, Černého a Kuny. Jejich tvrzení a vysvětlování vlastního podílu na spáchání jednotlivých vražd jsem doplnila svými poznámkami a pohledem na věc. Třetí rovinou je mediální obraz Orlických vražd, který mnohým z nás, kteří jsme se na objasňování a vyšetřování podíleli, zasáhl do pracovního i osobního života. 3) Velmi iniciativní popravčí celé této skupiny – Ludvík Černý – se od chlubení svými činy v rámci podsvětí, přes naprosté popírání viny v rámci vyšetřování a před soudem, postupem času propracoval až k určitému přiznání a projevům lítosti. Rovněž se vydal cestou víry a stal se dokonce členem jedné církve. Je rovněž známo, že dokázal přesvědčit pozůstalou po jedné z obětí k poskytnutí půjčky i poté, co dotyčný zmizel. I z dalších střípků usuzuji, že asi umí být velmi přesvědčivý. Jak vnímáte v kontextu toho všeho jeho osobu Vy? Jak na Vás v rámci výslechů, které jste s ním vedla, působil? Pokud se pachatel k trestné činnosti nedozná, necítí vinu za to, co spáchal. Je také rozdíl v tom, jestli se někdo skutečně vydal cestou víry, lituje svých „hříchů“ nebo se jenom snaží vylepšit si pozici při žádosti o propuštění na svobodu. Otázkou lítosti pachatelů nad smrtí člověka se zabývá poslední kapitola knihy „Myšlenky a ďábelský záměr pětinásobného vraha“. Poskytuje vhled do mysli psychopatického vraha, který popisuje mimo jiné svůj pohled na lítost, kterou pachatelé projevují: „ Náš právní řád přímo vybízí pachatele trestných činů, aby říkali, lituji. A tak s nadějí na nižší trest litují a litují. Jaká výchova k pokrytectví. Nedokonalost je zjevná, ale ještě více zarážející je skutečnost, že se nikde nehovoří o odčinění. Neboť kdo skutečně upřímně lituje, musí toužit po odčinění….“, viz str. 333 knihy. Odpovědi na otázku k osobnosti Černého, o půjčce od přítelkyně Hodra, to vše je v knize... 4) V rámci Vaší služby u policie jste mimo jiné podílela na zavádění analytického systému ViCLAS do policejní praxe u nás. Od tohoto systému se ČR v průběhu roku 2021 odpojila. Jak tento krok vnímáte a jaký je váš názor na využití počítačových algoritmů v pomoci při boji proti sériovým pachatelům? Jsou nějaké další nové trendy v oblasti boje proti sériové trestné činnosti, které podle Vás stojí za pozornost? „Leitmotivem“ knihy je vyprávění o snaze zkvalitnit postupy policie. Zavedení systému ViCLAS a moderní kriminální analýzy (analýza chování, behaviorální analýza) s touto snahou bezprostředně souvisí. ViCLAS je totiž analytickým nástrojem behaviorální analýzy. Zrušení systému a odpojení se od západoevropského proudu moderní kriminální analýzy je důsledkem přístupu, který byl nastartován na počátku nového tisíciletí „počítačovými experty“ bez kriminalistických zkušeností a je významným krokem zpět. Opět o tom podrobněji v knize. Problematiku analytické činnosti v oblasti obecné kriminality v Policii ČR jsem obsáhle popsala ve svém diskusním příspěvku v Kriminalistickém sborníku v roce 2011. 5) Po vašem odchodu z pozice vyšetřovatelky jste přešla na Policejní prezidium, kde jste se v rámci speciální skupiny věnovala zejména zkoumání trestných činů vraždy, kdy jste mimo jiné porovnávala přes 7000 skutků spáchaných v průběhu více než 40 let na našem území, což vyústilo ve vznik publikace „Jak se vraždí v Česku“. K tomu, že taková „typická česká vražda“ se odehraje mezi blízkými osobami, pachatelem je většinou muž, který vraždí zejména prostřednictvím nože, fyzického násilí či nějaké „tupé“ zbraně, jste se již opakovaně vyjadřovala. Jsou však nějaké typy vražd, motivů, způsobů spáchání či pachatelů, které se v České republice naopak vyskytují zřídka či vůbec ve srovnání s jinými, zejména okolními, státy? Na tuto otázku nedovedu odpovědět, protože z problematiky násilí jsem odešla před deseti lety a na otevřené zdroje se nemůžu spolehnout. 6) Je známo, že jste absolvovala krátkou stáž v celosvětově známém výcvikovém středisku FBI v Quanticu a několik stáží v Kanadě. Rovněž jste byla členkou mezinárodní jednotky behaviorálních analytiků. Vše spojuje metoda, kterou jste popsala ve své dřívější stejnojmenné knize „Behaviorální analýza“. Vzpomínáte na nějaký případ, kdy byla tato metoda využita a dopomohla k objasnění zločinu, resp. k lepšímu nasměrování vyšetřování? Zkušenosti z přímého výkonu služby, stáže u FBI a Kanadské královské jízdní policie, sdílení zkušeností s analytiky sousedních států, studium české i zahraniční odborné literatury vyústily v sestavené nové taktické kriminalistické metody. Není to metoda, která sama jako taková objasní zločin. Zločin se stal v minulosti a kriminalista jej poznává pomocí informací, které musí získat přímo nebo odvodit. Behaviorální analýza má za úkol naučit kriminalistu relevantní informace vyhledávat, strukturovat, porovnávat a odvozovat. 7) Na tuto otázku se ptáme každého, s kým děláme rozhovor. Jste pro trest smrti či nikoli? A můžete vysvětlit proč? Případně jaký je obecně Váš názor na trestání pachatelů těch nejzávažnějších trestných činů? Nejsem pro trest smrti. Domnívám se, že daleko větším trestem pro pachatele je doživotní pobyt ve vězení, který by ale nebylo možné zkrátit a pachatele propustit. Obecně se ale k trestání pachatelů těch nejzávažnějších trestných činů těžko vyjadřuje bez znalosti konkrétní důkazní situace jednotlivých případů. 8) „True crime“ žánr se zejména v poslední době těší obrovskému zájmu ze strany médií a široké veřejnosti. Vychází řada dokumentů, knih, filmů… Je nějaký počin z tohoto ranku, který Vás zaujal a stál by podle Vás za doporučení? Upřímně řečeno, v poslední době je mediální prostor tak zaplněn tímto žánrem, že u mě vyvolává spíše negativní pocity. Kriminálky různé úrovně, každý ze známých herců si už nějakého toho policistu či kriminalistu zahrál několikrát, někdo si staví na roli četníka volební kampaň, někteří z legrace požadují, aby se „více vraždilo, aby měli o čem natáčet“, někdo je „nesnesitelným géniem objasňování“. Proč ten pesimismus? Osobně jsem touto profesí prošla, dovedu si živě představit, co zažívá oběť před smrtí. Vím, co zažívají pozůstalí před soudem, kde se obhájce vehementně zastává vraha jejich blízkého ve snaze jej vyvinit. Dovedu si představit, jak se cítí sexuálně napadená žena, které nikdo nevěří. Zločin jako by byl nedílnou součástí naší kultury, lidé si na něj zvykli a je pro některé diváky zábavnou show. Z našich kriminálních seriálů se mi líbily první řady Rapla a Případů prvního oddělení. Ze zahraničních krimi seriálů mám ráda ty, ve kterých nedochází k nesmyslným bitkám a střílečkám, ale kde je realisticky postavený děj, věrohodné postavy, humor a kreativita při objasňování případů. V paměti mi zůstaly seriály: Colombo, JAG, Odložené případy nebo Zákon a pořádek. Snad nejraději jsem měla seriál Closer. Rozhovor vzniknul v srpnu 2023 Další interviews Copyright © 2009 - 2023 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno!

The list of 150 best true crime movies about serial killers and mass murders. Movies and documents Documents Below you will find an overview of the most interesting available documents and interviews on serial killers. We will also appreciate your video tips that should not miss our attention! Documents are sorted by language - first Czech or Czech dubbed, then English. Sérioví vrazi (CZ a EN) Sérioví vrazi (CZ a EN) Play Video Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Search videos Search video... Now Playing Robert Ressler Muž, co žije s monstry - dokument o profilování sériových vrahů 50:24 Play Video Now Playing Jeden z nejaktivnějších sériových vrahů Evropy Manuel DELGADO VILLEGAS 50:17 Play Video Now Playing Jeden z nejhorších kanadských sériových vrahů Russel Maurice Johnson 48:40 Play Video Now Playing Závěrečná zpráva Sériový vrah od Green River 00:00 Play Video MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS Below you will find a list of 150 the best true crime movies about serial killers and mass murders. In all cases, movies are based on reality (movies about fiction serial killers are HERE ) . The films was sorted by the opinion of author this website or their rating on the IMBd. If we missed some movie please send us the message and we will be happy to include it in this list. MOVIES ABOUT SERIAL KILLERS AND MASS MURDERS 1. Citizen X A great American television movie faithfully portraying the life and crimes of one of the worst Soviet serial killer – Andrej Cikatilo (1995). (1995). IMDb 7,6. 2. The Gray Man Well done movie about the crimes of the famous American pedophile serial killer and cannibal of the 1920s - Albert Fish (2007). IMDb 6,0. 3. Monster An excellent movie about the life of American serial killer Alieen Wuornos, performed by Charlize Theron (2003). IMDb 7,3. 4. Zodiac A thrilling American detective movie with a star cast showing murders and searching for a never catched serial killer from San Francisco (2007). IMDb 7,7. 5. Ted Bundy A good movie about one of America's most famous serial killers - Ted Bundy (2002). IMDbD 5,9. 6. M - Eine Stadt sucht einen Mörder German movie freely inspired by the famous serial killer of the early 20th century - Peter Küerten (1931). IMDb 8,3. 7. Vrah skrývá tvář Starred Czechoslovak detective movie on the motives of the murderous mourning of Václav Mrázek who killed seven at least in the 1950s (1966). IMDb 7,1. 8. Nachts, wenn der Teufel kam German noir drama, which was nominated for an Oscar. The film is set in the Second World War and is inspired by the crimes of a German serial killer named Bruno Lüdke, who killed dozens of people between 1928 and 1942. (1957). IMDb 7,2. 9. Summer of Sam An American movie based on case of David Berkowitz, the so-called "Sam's Son", who shot at least 6 people from 1976-1977. (1999). IMDb 6,6. 10. The Night of the Hunter American film-noir, which today is an absolute classic. It is one of the most cited film works and plays one of the most breathtaking villains in film history. The film is based on the real case of the American serial killer Harry F. Powers, who murdered 5 people in 1931. (1955). IMDb 8,0. 11. Utoya, 22. juli A Norwegian thriller depicting the fatal day when a Norwegian mass murderer, A. Breivik, killed a total of 77 people in Oslo and Utoya Island (2018). IMDb 7,7. 12. Jack the Ripper A British television drama that is another variation on the case of the best-known assassin of history - Jack the Ripper, who murdered at least 5 women in the streets of London in 1888. (1988). IMDb 7,6. 13. Le juge et l'assassin A French crime drama inspired by the life of the famous French serial killer Joseph Vacher, nicknamed the "Southeast Ripper" in France, who murdered over 10 people at the end of the 19th century. (1976). IMDb 7,4. 14. Der goldene Handschuh A hilarious German thriller that depicts the life and actions of the German serial killer Fritz Honky in a raw and sometimes disgusting way. He murdered at least four women in Hamburg between 1970 and 1975 and stored the decomposing bodies in his apartment. A film that both inspires and disgusts at the same time. (2019). IMDb 6,7. 15. Interview with a Serial Killer A documentary movie about an American serial killer of 2 children and several prostitutes, mainly portrayed by an interview with this predator (2008). IMDb 5,7. 16. The Boston Strangler An American film, headed by Tony Curtis and Henry Fond, shows a hunting for the serial killer of the so-called "Boston strangler" - Albert de Salvo (1968). IMDb 7,1. 17. To Catch a Killer A very good television movie based on the case of the famous American serial killer of 33 young men - John Wayne Gacy. (1992). . IMDb 7,4. 18. Killer: A Journal of Murder The American prison thriller, starring James Woods, dealing with the case of the ruthless American serial killer from the early 20th century, Carl Panzram, who murdered perhaps as many as twenty people. (1995). IMDb 6,3. 19. Murder in the Heartland A television movie reconstructing a real search for a serial killer of 11 people from 1957 - Charles Starkweather (1993). IMDb 6,6. 20. Dahmer An American film about the so-called "cannibal from Milwaukee" Jeffrey Dahmer, an American serial killer who killed at least 17 young men (2002). IMDb 5,6. 21. Normal Czech-British movie where Milan Kňažko portrays the German sadistic serial killer of the 1920's - Peter Kürten (2009). IMDb 6,2. 22. Dear Mr. Gacy A movie inspired case of the American serial killer of 33 young men, John Wayne Gacy (2010). IMDb 6,4. 23. Sametoví vrazi A well-known Czech film, which is a free processing of the case from the 1990's. - the so-called Orlík murders, which entered the history of Czech criminology (2005). IMDb 6,1. 24. J'ai pas sommeil A French thriller inspired by the case of a serial killer named Thierry Paulin ("Monster of Montmartre") who murdered several old women in Paris in the 1980s. (1994). IMDb 7,0. 25. Night of the Hunter British television film. A remake of the famous 1955 film, which is a film adaptation of the case of the American serial killer Harry F. Powers, who murdered 5 people in 1931. (1991). IMDb 3,8 26. Badlands An American film freely inspired by the crime of Charles Starkweather, serial killer, who in 1957 killed 11 people (1973). IMDb 7,9. 27. Der Totmacher A German low-cost film that was made according to real events taking place in Germany between 1918 and 1924, when Fritz Haarmann murdered at least 27 boys and young men to eventually sell their meat on the market. (1995). IMDb 7,6. 28. The Highwaymen An American crime drama based on a true story that tells the story of two detectives trying to track down and kill the infamous criminals Bonnie and Clyde. They killed at least nine police officers in the first half of the 1930s and were responsible for several civilian murders. (2019). IMDb 6,9. 29. From Hell An American movie devoted to the case of the never-catched serial killer Jack the Ripper. In the lead role of Johnny Depp as a detective (2001). IMDb 6,8. 30. 10 Rillington Palace British film about the case of John R. Christie, who in 1943-1953 murdered at least eight people in his London house (1971). IMDb 7,6. 31. Deranged An American movie titled The Case of a Famous Serial Killer and necrophiliac of the 1950's - Ed Gein (1974). IMDb 6,5 32. Der Hammermorder A German crime thriller dealing with the case of the German serial killer and robber, the so-called "hammer killer", Hans Poehlk, who murdered at least 6 people in 1985-1985 for property gains. (1990). IMDb 7,7. 33. The Deliberate Stranger An American crime drama about Ted Bundy, a charismatic and intelligent rapist and murderer who has demonstrably committed thirty sexual murders between 1974 and 1978, with the actual death toll still unknown, but certainly much higher. (1986). IMDb 7,4. 34. The Deadly Tower An American television thriller based on a true 1966 event, when mass murderer Charles Whitman first killed his loved ones, then barricaded himself on top of a high-rise building near the university and fired people. (1975). IMDb 6,7. 35. The St. Valentine's Day Massacre An American crime drama that tells about the worst and most famous gangster mass murder in US history on February 14, 1929, without tinsel and romance. The film was made by famous director Roger Corman. (1967). IMDb 6,7. 36. D.C. Sniper: 23 Days of Fear An American television crime film depicting the murders of a pair of serial killers and their impact on society. According to the actual case of John Muhammad and Lee Malva, nicknamed "D. C. Snipers ”who shot or shot dozens of people in 2002. (2003). IMDb 6,0. 37. MIKI A Slovak film inspired by the case of the serial killer and head of the Slovak underworld in the 1990s, the mafioso Mikuláš Černák (2024). IMDB 7.6. 38. The Menendez Brothers A documentary about the life-sentenced Menendez brothers, in which the perpetrators talk about the brutal murder of their parents and the subsequent trial (2024). IMDB 7.0. 39. Woman of the Hour American drama inspired by the story of a woman who meets serial killer Rodney Alcala through a TV show (2023). IMDb 6,6. 40. Holy Spider A Danish co-production thriller that is inspired by the case of an Iranian serial killer named Saeed Hanaei, who murdered more than a dozen prostitutes in 2000. (2022). IMDb 7,3. 41. Longford British drama about Lord Frank Longford and the case of the murderous British couple Ian Brady and Myra Hindley, who murdered at least five children in the 1960s (2006). IMDb 7,5. 42. Javed Iqbal: The Untold Story of A Serial Killer A Pakistani film dealing with the case of a serial killer named Javed Iqbal, who confessed to murdering 100 boys in the late 1990s. A specific feature of his MO was that he used minor helpers to search for his victims. (2022). IMDb 6,8. 43. Docteur Petiot A French criminal drama, inspired by the crimes of French serial killer and physician Marcel Potiot, who murdered at least 27 people in a miserable way during the Second World War for property gains. (1990). IMDb 7,1. 44. Karla An American movie about a Canadian couple of serial killers with the names of Karla Homolka and Paul Bernardo (2006). IMDb 5,5. 45. Lonely Hearts An American movie about a serial killers, Martha Beck and Raymond Fernandez, who in the 1940's. assassinated maybe 20 women (2006). IMDb 6,5. 46. Případ vraha - Uspávačka An authentic reconstruction of the life of the most unfamous Czech serial killer, Jaroslava Fabiánová, who took the lives of 4 men and now is serving a life sentence. (2016). 47. The Good Nurse An American film that deals with the case of the well-known American serial killer from the hospital environment - Charles Cullen, who during his 15-year career as a "health brother" took the lives of perhaps hundreds of people! (2022). IMDb 6.8. 48. A is for Acid A British TV movie that is inspired by the true case of serial killer John George Haigh, who murdered at least 6 people in the 1940s. (2002). IMDB 7.0. 49. Henry : Portrait of a Serial Killer A brutal British biographical movie about one of the most active American serial killers - Henry Lee Lucas (1986). IMDb 7,0. 50. The Frozen Ground The American mysterious crime thriller is inspired by the incredible but real story of an Alaskan police officer (Nicolas Cage) who tries to stop the murdering beast of Robert Hansen (John Cusack). A serial killer who killed up to 21 women and girls in Alaska in 1971–1983. (2013). IMDb 6,4. 51. Dans la tête du tueur A French thriller inspired by the case of a serial killer named Francis Heaulme, who murdered up to several dozen people across France, many of whom were children. (2004). IMDb 7,0. 52. My Daughter's Killer A French documentary about a father who spends decades trying to bring his daughter's murderer to justice in France and Germany, until he finally resorts to drastic measures. (2022). IMDb 6,8. 53. Tales of the Grim Sleeper An American-British documentary film about a serial killer named Lonnie David Franklin Jr., who killed more than 10 people between 1985 and 2007. (2014). IMDb 7,0. 54. The Women and the Murderer A French Netflix documentary about the serial killer Guy Georges who terrorized Paris in the 1990s and killed at least seven people. (2021). IMDb 6,4. 55. Quick The Swedish crime film tells the story of the biggest legal scandal in Swedish history. Will the reporter manage to challenge the entire legal system by proving the innocence of Thomas Quick convicted in life imprisonment? Or Thomas Quick is truly a cannibal and the worst Swedish serial killer. (2019). IMDb 6,8. 56. The Iceman An American biographical drama that tells the true story of Richard Kuklinski - a notorious bounty hunter and a loving father of a family who killed perhaps several dozen victims in his life. (2012). IMDb 6,8. 57. Easy Prey An American psychological thriller that tells the true story of a 16-year-old girl kidnapped by a serial killer named Christopher Bernard Wilder, nicknamed Beauty Queen Killer, because he focused on beautiful girls who long for a career as a model. (1986). IMDb 6,6. 58. Smrt stopařek A successful Czechoslovak crime drama, inspired by the real case of the double sex murderer Miroslav Somora, who in 1979 murdered two young women, whose bodies were then disposed of in a landfill. (1979). IMDb 6,4. 59. Snowtown murders An Australian crime thriller based on a real murder case uncovered in Snowtown, Australia in 1999. Three perpetrators murdered at least 12 people between 1992 and 1999. The case has become one of the most watched criminal cases of Australian history. (2011). IMDb 6,6. 60. Satanás A Mexican-Colombian film about a mass murderer named Delgado Morales who murdered 29 people in 2007 during a single day in Bogota (2007). IMDb 7,3. 61. A martfüi rém A psychological thriller based on a series of murders committed in the 1960s in Hungary by a man named Péter Kovács. (2016). IMDb 7,0. 62. Victim/Suspect American documentary film devoted to the issue of sexual violence against women and false accusations of the crime of rape. (2023). IMDB 6.9 63. The Phantom British documentary film about the case of Carlos DeLuna, who was sentenced to death for the murder of a girl in 1983, although he insisted on his innocence. Was it one big injustice? (2021). IMDb 6,5. 64. Angst An unconventional, very brutal and disturbing Austrian thriller depicting the raging of a dangerous mass murderer and assassin, Werner Kniesek (1983). IMDb 7,4. 65.Já, Olga Hepnarová A Czech movie about the most infamous Czechoslovak female mass murderer, Olga Hepnarová, who in 1973 deliberately carried the truck to people - 8 people died and another 12 were injured (2016). IMDb 6,6. 66.Au Nom De Ma Fille A French film telling the true story of a father whose daughter was murdered and who devotes his entire life to bringing the perpetrators to justice. (2016). IMDb 7,0. 67. The Brides in the Bath A British television movie that represent the case of a serial killer named Georg Joseph Smith who was hanged in 1915 for murdering his three wives. (2003). IMDB 6.5. 68. See No Evil: The Moors Murders A three-part TV movie about the murderous British couple Ian Brady and Myra Hindley, who murdered at least five children in the 1960s. (2006). IMDB 7.1. 69. Boston Strangler American crime thriller about an investigative reporter who published the case of a serial killer known as the Boston Strangler in the 1960s. (2023). IMDb 6,5. 70. Sector 36 Indian thriller inspired by the 2006 serial killings of children dubbed the "Nithari killings". (2024). IMDB 7.2. 71. El ángel A Argentine film about the case of a young serial killer who was sentenced to life in prison for at least eleven murders, one attempted murder and seventeen robberies between 1971-1972 (2018). IMDB 6,9. 72. Lesní vrah A minimalist crime drama that follows the last year in the life of one of the most notorious Czech serial killers, Viktor Kalivoda, also known as the "forest killer" (2024). IMDb 4,3. 73. The Town That Dreaded Sundown The story of the investigation into the hooded serial killer who terrorized the Texarkana area in 1946, left at least five victims and was never caught (1976). IMDB 6.0. 74. Missing: The Lucie Blackman Case A documentary about the case of Joji Obarara, a Korean-Japanese serial rapist and possible murderer who raped hundreds of women at the turn of the millennium (2023). IMDB 6.3. 75. The Girl Who Escaped: The Kara Robinson Story American thriller that tells the story of Kara Robinson, who was kidnapped at the age of 15 by a serial killer named Richard Evonitz. He held and abused the girl in his apartment for 18 hours before she managed to escape (2023). IMDb 6,2. Part 2 (76-150) Movies about serial killers - fiction Serials about serial killers (cz) Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Comments

Detailní, napívnavý článek o britském vražedném páru, který usmrtil nejméně 11 obětí - Fredu a Rose Westových. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Fred a Rose Westovi 3. 10. 2009 (aktualizace 1. 3. 2024) Fred a Rosemary West - britský pár sériových vrahů, který má na svědomí nejméně 11 zmařených lidských životů (společně usmrtili 9 osob, každý samostatně pak nejméně 1 osobu). Jejich oběti byly výhradně ženského pohlaví. Motiv činů byl u většiny obětí sexuální (sloužily páru jako sexuální hračky, které opakovaně znásilňovali a krutě mučili), u zbylých obětí byl motiv zřejmě kombinovaný, kdy převládala snaha zamaskovat předchozí zločiny či se zbavit nějakým způsobem „nepohodlného“ člověka. Fred West spáchal ve vazbě sebevraždu, Rose West byla odsouzena k doživotnímu vězení. Narozeni: Dnes: Země: Počet obětí: Unikali: Vražedná aktivita: Fred 29.9.1941 1.1.1995 zemřel VB 10-12+ 26,5 let 1967-1987 Rose 29.11. 1953 doživotí VB 10+ 23 let 1971-1987 V tomto článku se budeme věnovat případu páru tzv. „nejhorších britských sériových vrahů v dějinách “, jak bývají často označováni. Označení „nejhorší “ pak odkazuje nejen na fakt , že žádná dvojice v historii Velké Británie nezavraždila více osob , ale i na fakt, že od jejich sexuálních a vražedných choutek nezůstaly ušetřeni ani jejich vlastní potomci! Perverzní a kruté běsnění tohoto páru se pak v drtivé většině odehrávalo za zdmi jejich obydlí v Glouchestru , kde bylo několik obětí rovněž pohřbeno, a které kvůli tomu získalo nelichotivou přezdívku „dům hrůzy “. Jména tohoto zvrhlého manželského páru zní: Fred a Rose Westovi . Fred a Rose West Fred West byl ve svém okolí poměrně oblíbeným člověkem , který se od ostatních na první pohled nijak zvlášť nelišil. Slovy novináře Huga Worsnipa: „Kdybyste na ulici minuli Freda Westa, nevěnovali byste mu asi zvláštní pozornost. Běžný manžel a otec šesti dětí. “ West platil za kutila , který byl pověstný svou zručností a žoviálností . Rád se s lidmi bavil, vtipkoval a díky své extrovertnosti měl mnoho známých. „Prostě běžný typ kutila, co s každým dobře vychází, “ definoval ho novinář Dave Newman. Měřil pouhých 168 cm , ale šlo o docela svalnatého muže , se širokými rameny a silnýma rukama, které získal celoživotní prací . Svou postavou a snědou pletí připomínal běžného námezdního dělníka.. Fred West Fred West se narodil 29. září 1941 v malé vísce Much Marcle v Herefordshire . Jeho otec se jmenoval Walter a byl to farmář . Matka se jmenovala Daisy a než se vdala, vykonávala práci služky . Fred nebyl jejich jediným dítětem. Postupem času se jim narodilo dalších šest ratolestí . Malý Fred se svými sestrami a bratry moc času netrávil, což se však netýkalo druhého nejstaršího bratra , který se jmenoval John . Fred na něj spoléhal po celou dobu svého mládí, bratr ho často tahal z nesnází. Oba bratři drželi spolu, jejich soudržnost byla natolik těsná, že jedna z Fredových dcer později vypověděla, že ji oba, otec i strýc John , spolu s dědečkem Waltrem řadu let opakovaně znásilňovali . Do školy Fred nechodil. Neuměl pořádně číst a s psaním měl potíže . Avšak nic z toho mu nevadilo, jelikož v sociálním kontaktu nedostatek vzdělání vynahradil svoji výřečností . Vývoj Freda Westa v sexuální oblasti byl na hony vzdálený „normálu“ a byla pro něj příznačná řada extrémních vybočení . Už jako dítě byl údajně zneužíván svým otcem a dá se předpokládat, že dokonce i svou matkou . Existuje dokonce domněnka, že panictví ztratil právě s ní. West měl rovněž zkušenosti se sodomií - tedy pohlavním stykem se zvířaty . Později sám popsal událost, při níž ho vlastní otec instruoval , jak má správně popadnout zadní nohy ovce, aby mu nemohla utéct. Otec Westa v tomto směru hrubě deformoval osobnost svého syna, když mu vštěpoval názory, že člověk by měl dělat, cokoliv si zamane, pokud mu to přináší potěšení. „Dělej si co chceš, jen se při tom nenechej chytit, “ radil synovi. Není divu, že si West v mládí osvojil i další dovednost příznačnou pro psychopatickou osobnost , a to extrémní lhaní , kterému zůstal věrný po celý svůj následující život. 28. listopadu 1958 měl vážnou nehodu , když narazil se svým motocyklem do auta, při které utrpěl několik zhmožděnin včetně poranění hlavy . „West, stejně jako řada jiných pachatelů, zdědil určité mozkové anomálie po svých rodičích, kteří sami měli závažné problémy, “ vyjádřil se soudní znalec. „To kulminovalo po zmíněné dopravní nehodě, která mu způsobila nejen zkrácení jedné nohy, ale zapříčinila množství neblahých následků na čelní straně hlavy a následně přímo v mozku, tedy čelní mozkové kůře a čelním laloku, jenž obsahuje centra, které formují morální osobnost člověka a vytvářejí pocit odporu, pokud se dopustí nějakého nedobrého skutku. Tato oblast byla nyní u Freda poškozena, takže u jedince, jenž už do určité míry psychopatem byl, přestávají najednou naprosto fungovat veškeré brzdy. To z něj udělalo krajně nebezpečnou osobu pro celou společnost. “ West se po silniční nehodě zotavoval pomalu. Bylo to pro něj dost pokořující - zlomený nos a výrazné kulhání . Dostavovaly se časté změny nálad, ztrátu normálního vzhledu začal kompenzovat brutálním chováním vůči místním dívkám . Když chtěl sex a dívka ho odmítla, jednoduše dotyčnou znásilnil . V devatenácti letech byl nucen následkem zvyšujícího se nátlaku místních obyvatel opustit rodný dům v Moorcourt Cottage. Na veřejnost se dostalo, že měl sex s třináctiletou dívkou a ta že otěhotněla. Těhotenství bylo přerušeno, Fred musel předstoupit před úředníky ze sociální péče. Ti byli velice zaskočeni, když jim mladík místo předpokládané lítosti bez rozpaků protiargumentoval : „Copak tohle nedělá kdekdo? “ Fred tedy opustil vesnici a dostal se na moře. Postupně pracoval na několika lodích, s nimiž se dostal do světa. V Coatbridge se seznámil s místní prostitutkou Catherine Costello , které říkali "Rena" , a přijal její dceru Charmaine za vlastní . Nutno však říci, že se k oběma choval dosti hrubě. Když si Renu bral, byla v pátém měsíci těhotenství s jiným mužem. Byla to žena silné osobnosti, v tom se podobala jeho matce, takže ho v průběhu manželství častokrát usadila. Bylo to zřejmě poprvé, kdy si to nějaká žena vůbec dovolila. Charmaine West se narodila v březnu 1963 a brzy po ní přišla ještě její sestra Ann-Marie . Dětství obou děvčat mělo hodně daleko od normálu. Fred West a Catherine "Rena" Costello Rena a West často žili na vlastní pěst, Rena občas zmizela na celé týdny či měsíce a její manžel byl nucen zůstat s dětmi sám. Stávalo se tak, že děti byly průběžně předávány do péče "sociálce" , případně se o ně West staral za pomoci přechodných ženských známostí . Anne McFall Roku 1965 dospělo neklidné soužití Westa s Renou ke kritickému bodu zlomu a Rena se nadobro odstěhovala do rodného Skotska. Děti zůstaly v péči Westa a ten si najmul šestnáctiletou Anne McFall jako jejich chůvu. Jenže ta s ním poměrně brzy otěhotněla, načež se v červenci roku 1967, když byla v osmém měsíci těhotenství, ztratila . West se jí pak pravděpodobně zbavil, protože se mu stala přítěží. Její tělo se našlo až po dlouhých sedmadvaceti letech v kukuřičném poli poblíž Much Marcle. Mělo oddělenou hlavu , odsekané končetiny a vedle něho ležela kostřička nenarozeného dítěte . Rosemary Pauline Letts se narodila 29. listopadu 1953 . Oba její rodiče, Daisy a Bill Lettsovi , měli údajně psychické potíže. Daisy trpěla těžkými depresemi. V době, kdy v sobě nosila nenarozenou Rosemary, prošla šokovou terapií v rámci elektroléčby , která měla potlačit stupňující se depresivní stavy. Bill byl zas diagnostikován jako schizofrenik a dlouho trpěl paranoiou. Byl to člověk, jenž si potrpěl na absolutní kázeň . Delší dobu sloužil u námořnictva, a tak domácnost fungovala dle striktních regulí . Malá Rosemary musela mnohokrát snášet noční výstupy agresivního otce, který brutálním způsobem bil její matku . Dcera se otce bála a snažila se dělat vše, aby otce potěšila. Z jejich vztahu tak vznikl časem vztah plně sexuální . Rose věděla, co po ní otec chce, a plně se tomu podvolila. Ve škole byla Rose pomalejší než ostatní děti a učení jí nešlo. Sexuální zneužívání ze strany otce pokračovalo až do chvíle, kdy potkala Freda Westa a údajně dokonce i nějakou dobu poté. Uveďme ještě, že vztah s Westem , mužem starším o celých dvanáct let, začala už ve svých 15 letech . Rosemary v dětství Když Fred potkal Rose, poznal v ní to, co se dá nazvat „spřízněná duše“. To ho přitahovalo. V říjnu roku 1970 dala Rose život jejich prvnímu dítěti, Heather Ann , Mateřství se však pro Rose nestalo přirozenou záležitostí, byla neustále sama a byla ještě mladá. Nechápala, co znamená normální rodičovství. „Prsa jsou pro sexuální hrátky a ne pro kojení , “ řekla jednou svému advokátovi. Rose postrádala schopnost se učit a byla v mnoha ohledech dětinská. Na děti ve skutečnosti žárlila a vyhledávala s nimi konflikty. Mladí Fred a Rose Westovi Tím, že se Heather narodila, měli Fred s Rosou své vlastní dítě . Nevlastní dcera z prvního manželství Charmaine , kterou doteď Fred vychovával, se nyní stala v jistém smyslu nadbytečnou . V červnu 1971 byl West podmínečně propuštěn z vězení (byl odsouzen za krádež ). A právě v tomtéž měsíci jeho nevlastní dcera, osmiletá Charmaine, zmizela . Není jasné, zda ji zabila samotná Rose před Fredovým propuštěním či oba dva krátce poté. Charmaine West a malinká Heather West Malá Charmaine byla odstraněna, avšak zbyla ještě jedna osoba, která činila "potíže" - byla jí matka dívky - Rena . Když se k páru dostavila a hledala svoje dítě, začal Fred jednat. Renu naposledy viděli živou v srpnu roku 1971 . Začátkem roku 1972 se Westovi přestěhovali do nového domu na Cromwell Street číslo 25 . V tomto domě pak začal bujet incest . West totiž pravidelně znásilňoval svoji dceru Ann-Marie , a to už od jejích osmi let . Existuje mnoho indicií, že dceru zneužíval společně s Rose . Westovi využívali svůj dům rovněž k provozování jiných perverzních sexuálních praktik . Fred například rád prodával svoji manželku a byl přímo posedlý představou, že s ní má sex nějaký dobře stavěný černoch, zatímco on je poslouchá nebo pozoruje. Do výbavy manželů rovněž patřila velká zásoba pornografie . Později objevila policie při dvou nezávislých prohlídkách doslova desítky filmů a videokazet s výhradně sexuální tématikou, jak komerční, tak i domácí výroby. Fred se též honosil nevšední soupravou sexuálních rekvizit , do které kromě filmů a časopisů náležely různé pomůcky : kožené a gumové soupravy, masky, biče, spousty pout a popruhů a mučící nástroje. Také rád inzeroval Rosiiny služby jako nabídku prostitutky v kontaktních časopisech a liboval si v natáčení řady jejích sexuálních setkání s platícími návštěvníky. Většina těchto filmů se týkala svazování a dalších sado-masochistických praktik (od dráždění bradavek svorkami, přes elektrické šoky, až po krvavé praktiky). Fred některé z podomácku natočených filmů nabízel místnímu majiteli obchodu s videem jako vyloženě podpultové zboží. Dokonce kolovaly určité domněnky, že by Fred a Rose Westovi mohli být spojováni s filmy, které jsou nazývány jako „snuff movies “. Byl listopad roku 1972 a sedmnáctiletá Caroline Owens stopovala ve snaze dostat se od svého přítel domů. Přibrzdil u ní šedý ford a pár, sedící uvnitř, jí nabídl svezení. „Ona se zdála být docela příjemná, “ vzpomínala Caroline. „Zeptala se mě: Kampak jedete? A já odpověděla, že do Cinderfordu. Ona na to: Jsme z Gloucesteru a hodíme vás nazpět až tam. Pak mi cestou začali povídat o své rodině, že mají tři malé holčičky, a zeptali se, jestli bych jim nechtěla dělat chůvu. Až mi z toho vyschlo v krku, protože jsem si vždycky přála pracovat jako opatrovnice u malého děcka. Víte, všechno se zdálo být v naprostém pořádku. Takové romantické, okouzlující. Byla jsem rozhodnutá odejít z domu a začít žít tuhle pohádku. “ Caroline Owensová nebydlela u Westových dlouho, když jí Fred jednoho dne příležitostně vyjevil, že malé Anne-Marie již ztratila panenství . Holčičce bylo přitom pouhých osm let. Caroline byla šokována a zaskočena. Rychle jí došlo, že vlastní otec svou dceru bil, a dokonce sexuálně zneužíval . Hned poté, co jí West šokující tajemství svěřil, vysvětlil jí, že on a Rose jsou součástí sexuálního kruhu jistých lidí a zeptal se, zda by se k nim nechtěla přidat. Caroline byla znechucená. Opustila dům a zařekla se, že už tam nikdy nevstoupí. O pár měsíců stála opět Caroline na obvyklém místě nedaleko domu svého přítele a stopovala, když Westovo auto zastavilo těsně před ní. První, co ji napadlo, bylo utéct, ale neutekla. Rose spustila okénko a omluvila se za manželovo nevhodné chování. Pověděla jí, že se dětem stýská, že se po ní ptají a aby zvážila případný návrat. Caroline uvěřila, nasedla do auta a odjela s nimi. „Všechno bylo zpočátku fajn, “ vzpomínala Caroline. „Jeli jsme přes Gloucester a mluvilo se výhradně o dětech. Když jsme přijeli na místo, zeptal se mne Fred, jestli bych dnes v noci nechtěla sex. Odpověděla jsem: Ne. Nezačínejte zas konverzaci na tohle téma. On ale řekl své ženě: No tak, Rose, mrkni se, jestli už je vlhká. Než jsem stačila cokoliv udělat, strčila mi Rose ruku do rozkroku. Začaly jsme se prát. Asi dvě míle od Gloucesteru najednou Fred zastavil na kraji silnice, obrátil se na sedadle a udeřil mě do hlavy, až jsem ztratila vědomí. Když jsem se probrala, byla dvířka otevřená a já měla svázané ruce za zády vlastním šátkem a on mi omotával hlavu nějakou lepicí páskou, že jsem ze sebe nemohla vydat ani slovo. Pak mě vzal nazpět do Cromwell Street. “ Jen co dojeli k domu, vynesli spoutanou dívku se zalepenými ústy do ložnice a drželi ji tam dalších dvanáct hodin . Během nich byla bita a podrobena tomu, co sama nazvala „intimní lékařskou prohlídkou těla a genitálií “, kterou provedli Fred a Rose . V jednu chvíli Fred sundal opasek, omotal si ho přes ruku a sponou na volném konci silně udeřil Caroline mezi nohy. Nato se jí zmocnila Rose a začala s dívkou sexuálně manipulovat , zatímco měl Fred s Rose sex zezadu. Poté zůstala Caroline s Fredem o samotě: „Myslela jsem, že mne strčí dolů do sklepa, jenže on měl se mnou jiné úmysly. Znásilnil mě. Pak začal pofňukávat a říkal, že pokud mu slíbím, že nikomu nic neřeknu a zůstanu u nich dál bydlet, nechá mne být .“ Caroline tedy souhlasila, že bude mlčet. Slíbila, že u nich začne opět pracovat jako chůva. Když však z domu odešla, rovnou zamířila na policii . Westovi byli obviněni z únosu a sexuálního zneužití a postaveni před soud. Caroline však zřejmě ze strachu odmítla svědčit , a tak byli manželé potrestáni pouze pokutou . Caroline Owens V červnu roku 1987 oslavila nejstarší Westova dcera, Heather, šestnáct let . Celý život snášela fyzické týrání i sexuální zneužívání od obou rodičů a až do té chvíle byla tichou obětí. Fred a Rose však cítili, že Heather může s někým na téma zneužívání své osoby promluvit . Proto když jednoho dne ostatní děti odešly do školy, Heather zavraždili . Otec ji pak zakopal pod terasu . Přestože Heather ležela zahrabaná pod terasou ještě dalších osm let, její rodiče se svým zločinem v rámci rodiny příliš netajili. Dovolovali si totiž například pronášet morbidní "žerty" na téma jejího zmizení přímo před ostatními dětmi. „Chovejte se dobře, jinak skončíte pod terasou jako Heather, “ říkávali například. Tento rodinný vtípek se později ukázal klíčovým pro jejich odhalení. Heather West Vše „prasklo“ 2. srpna 1992 . Tehdy povědělo malé děvče o svých obavách , že jednu z jejích kamarádek otec „ohmatával“ a všechno si natáčel na video. O čtyři dny později se do domu číslo 25 na Cromwell Street na předměstí Gloucesteru dostavila policie s příkazem k domovní prohlídce, která se měla zaměřit na pornografický materiál. V domě byli zatčeni Fred a Rosemary Westovi, obviněni ze znásilnění nezletilých a pět jejich nejmladších dětí bylo umístěno v dětském domově . To, co policie objevila v Cromwell Street, bylo v hlášení popsáno jako „nechutné, hanebné a odporné “. Jak už bylo dříve řečeno, byla zde nalezena rozsáhlá kolekce latexových úborů, devadesát devět profesionálních i domácky natočených videokazet, biče a vybavení pro bondáž a také spousta fotografií. Na některých z nich pózovala v rozličných sexuálních pozicích Rose West, což bylo v pořádku, ale byly zde také fotky dvou nahých dcer erotického rázu. Westovi museli nabídnout kauci , aby nezůstali ve vězení. Rose povolili , aby se vrátila domů, kde zůstaly dvě nejstarší děti, ale West putoval do vazby , kde zůstal deset měsíců, až do zahájení soudního přelíčení. Před soud předstoupili 7. června 1993 . Čelil obžalobě pro trojnásobné znásilnění a jedno pohlavní zneužívání , jichž se dopustil vůči vlastní dceři, Rosemary byla obžalována za dvou deliktů , jednoho nabádání k nezákonnému pohlavnímu styku a jednoho týrání dítěte. Avšak v poslední chvíli děti páru, které měly u hlavního líčení svědčit, odmítly před soudem vypovídat . Soudce, ač nerad, byl nucen obžalobu zamítnout. Krátce nato se však policie doslechla o „rodinném vtípku“ , když děti začaly v dětském domově mluvit o tom, jak jim rodiče vyhrožovali, že skončí „zahrabané na dvorku jako Heather “. Dne 24. února 1994 zaparkovalo několik policejních vozů před domem číslo 25, kde Rose a Fred bydleli. Případ jedněch z nejhorších zločinců, jaké kdy Británie zplodila, začal vyplouvat na povrch. Policie se snažila zjistit, jestli Fred West zavraždil svou dceru Heather. Dívka zmizela už před sedmi lety. Fred prohlásil, že je to „nesmysl “. Dcera ho prý nedávno navštívila a občas se s Heather vídává. Zmínil se, že v současné době je jeho dcera závislá na drogách a vzájemné vztahy s rodinou nejsou dobré, což je taky důvod, proč u nich nebydlí. Řekl také, že se s ní tu a tam setkává potají, aby nedráždil svoji ženu, která s ní už nechce mít nic společného. První den nebyl Fred West obviněn a tak se vrátil z policejní stanice zpět domů. Druhý den ráno však byli vyšetřovatelé zpátky, aby kopali na zahradě domu a Westa zatkli. Když jej detektivové vedli k policejnímu autu, zvolal na přihlížející reportéry a zvědavce, že se zmizením dcery Heather nemá nic společného, ale v autě se údajně k vraždě doznal . Cromwell Street 25 Na policejním oddělení sám určil vyšetřovatelům místo , kam ukryl její tělo. Upřesnil, že tělo leží pod dlážděním jejich terasy mezi jedlovým porostem a zdí kostela adventistů sedmého dne. „Kopejte tady, najdete ji dost brzo ,“ uvedl. Kriminalisté tedy začali hledat tam, kde West ukázal, zároveň však prozkoumávali i ostatní části zahrady. Sotva se do toho pustili, případ nabyl nebývalých rozměrů . „Stále se mi vybavuje výraz detektiva Johna Benneta, když jsem byl dole v jámě a křikl jsem nahoru, že buďto tady máme o jednu oběť navíc, nebo měla Heather tři nohy, protože tu byly další dvě stehenní kosti. Od té chvíle jsme toho nacházeli stále víc…, já na to byl zvyklý, ale pro policisty to bylo něco jako rána do hlavy “ vypověděl později ohledávající lékař. Policejní tým prohledává zahradu domu Westových Policista vynáší ostatky obětí z domu na Cromwel Street 25 před zraky novinářů a přihlížejících 26. února byly vyneseny ze zahrady části ostatků osmnáctileté Shirley Robinson , která byla kdysi podnájemnicí u manželů Westových a která se ztratila někdy v roce 1978 . Policie exhumovala i pozůstatky šestnáctileté Alison Chambers , která zmizela z dětského domova v Gloucesteru v srpnu 1979 . Pak našli kostru rovněž šestnáctileté Heather West , pohřešované od roku 1987 . Policie tedy nalezla tři mrtvá těla v zadním traktu zahrady a West měl hodně co vysvětlovat. Naprosto šokovaným vyšetřovatelům věcně a podrobně vylíčil, jakým způsobem uškrtil vlastní dceru během hádky, kdy ona byla rozhodnutá opustit domov, a jak potom rozsekával její tělo na kusy. „Pamatuju si, že to dělalo velký hluk, když jsem to lámal, ono to praskání dělalo kravál. “ Potom líčil, jak dceři oddělil hlavu od trupu tím, že kus odpiloval a potom ukroutil, jak jí odsekal obě nohy a všechno naházel do kontejneru, aby se k tomu mohl později vrátit. Svou výpověď pronášel klidným, zcela nezúčastněným monotónním hlasem. Shirley Robinson, Alison Chambers, Heather West Nikdo nepochyboval, že je třeba prozkoumat celý pozemek . Policisté se proto přesunuli do suterénu Westova domu. Minul první týden a pátrací tým exhumoval šestero lidských ostatků . Všechna těla, která policie našla, patřila dívkám, vedeným v evidenci pohřešovaných od počátku sedmdesátých let, z nichž po některých bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Devatenáctiletá Lynda Gough , první známá oběť z Cromeell Street, se s Westovými dobře znala a bývala v jejich domě častým návštěvníkem . Někdy v dubnu 1973 se však z ní stala týraná oběť, vystavená nepředstavitelným fyzickým útrapám. S největší pravděpodobností ji sexuálně zneužili oba manželé. V jejím provizorním hrobě byly nalezeny provazy , stejně jako u několika dalších obětí. Svazování patřilo k oblíbeným praktikám manželů Westových. Provazy, různé popruhy z umělé hmoty, natrhané pruhy látky z oblečení mučených dívek, všelijaké lepicí pásky a roubíky, to všechno se v mělkých hrobech našlo.. Lynda Gough 10. listopadu 1973 odešla patnáctiletá Carol Ann Cooper do kina na večerní představení. Od té chvíle ji už nikdo neviděl a jako ostatní byla i ona později nalezena pohřbená pod sklepní podlahou v domě Westových. Carol Ann Cooper Jednadvacetiletá Lucy Partington zmizela dva dny po vánocích roku 1973 . Následovaly výzvy její rodiny v televizi, po nich intenzivní policejní pátrání, všechno ale bylo marné až do chvíle, než policie nalezla její ostatky ve sklepních prostorách „domu hrůzy “. West během výpovědí zlehčoval svoje zločiny tím, že o obětech šířil lži , podle kterých prý dívky byly do něho zamilované a šly s ním zcela dobrovolně. Při jednom z výslechů však doznal, že Lucy byla unesena z autobusové zastávky poblíž Pittville Parku v Cheltenhamu. Zatímco se po zmizelé vysokoškolské studentce horečně pátralo, držel dívku násilím ve sklepě svázanou a umlčenou roubíkem. Existuje důkaz, že dívka byla naživu ještě alespoň týden v tom sklepě , kde ji opakovaně týral a sexuálně zneužíval . Po její smrti rozřezal tělo na několik kusů a naskládal je do metr hluboké úzké jámy pod tenkrát ještě hliněnou podlahu. Lucy Partington Podobný osud potkal i jednadvacetiletou švýcarskou studentku Therese Siegenthaler , která nikdy nedojela do Irska, kam se snažila dostat prostřednictvím stopování. Naposledy ji viděli 15. dubna 1974 . Patnáctiletou Shirley Hubbard viděli živou naposledy 14. listopadu 1974 . Nelezení jejích ostatků bylo asi jedním z nejotřesnějších svědectví : lebka mladé dívky byla kompletně oblepena neprodyšnou maskou , takže dívka v posledních chvílích svého života nebyla schopna vůbec vidět, mluvit ani slyšet , zatímco dvojice věznitelů dívku surově mučila. Vyšetřovatelé objevili dva malé kousky trubice z umělé hmoty, které byly vsazeny oběti do nosních dírek , aby mohla dýchat a nějakou dobu snášet všechny zvrácenosti, kterých se na ní Westovi dopouštěli. Zde se našinci možná vybaví případ československého sériového vraha Huberta Pilčíka , který podobným způsobem držel, mučil a po dobu několika týdnů umlčoval dvanáctiletou Danielu . Juanta Mott měla sedmnáct let , když zmizela. Podobně jako před ní Lynda Gough, i ona znala Westovy, a dokonce u nich nějakou dobu pobývala . Dne 12. dubna 1975 měla hlídat dítě přátelům, s nimiž se stýkala. Nikdy se již neobjevila. Skončila spoutaná, znásilněná, zavražděná a pohřbená ve Westově sklepě. Therese Sienthaler, Shirley Hubbard, Juanta Mott Když se Fred West doznal ke zločinům na Cromwell Street, ohromil vyšetřovatele dalším doznáním: přiznal se i k dalším vraždám , kterých se dopustil mimo svůj dům . Vypověděl, že zabil také bývalou manželku , dále svou přítelkyni a nevlastní dceru . Navedl policisty ke svému dřívějšímu bytu v Gloucestru a zašel s nimi ke dvěma polím nedaleko Herefordshiru , kde bydlel ještě jako chlapec. Tam našla policie ostatky těla jeho první manželky, šestadvacetileté Reny Costello . Byla stejně jako všechny ostatní oběti rozčtvrcena a vecpána do nevelké díry v zemi. Příští měsíc, 5. května , našli vyšetřovatelé pod zabetonovanou podlahou v Midland Road tělo osmileté Charmaine West . Následně 7. června exhumovali tělo devatenáctileté Anne McFall v Much Marcle. I když se West začal doznávat, lhal, jak bylo jeho zvykem . Například prohlašoval, že ho všechny dívky milovaly . Údajně mu však vyhrožovaly , že vyzradí manželce podrobnosti o jejich milostných aférkách. Co se týče praktik svazování a sadomasochismu, všem to zcela vyhovovalo. A jejich smrt ? Prý se udusily čirou náhodou . Byl to prý „požitek, který se zvrhl v neštěstí“, jak tvrdil. V jiných případech zase West popisoval vraždy jako akt čisté nutnosti . Podle něho skutečnost, že je unesl a následně s nimi hrubě zacházel, byla jediným logickým důvodem – vždyť co měl jiného dělat, když se chtěl vyhnout zatčení, než je zabít? Takto Freda Westa hodnotil dr. David Holme: „ Ten člověk neznal zábrany, jaké by nastaly u většiny lidí při svlékání jiného člověka a rozhodováním, jak s ním naložit. Po té stránce byl velice přičinlivý, a v tom předčil mnoho zločinců i sériových vrahů, neboť byl velice vynalézavý, co se týče způsobu, jak tyto věci provádět. “ Přes celou sklepní plochu umístil West dlouhé břevno, do kterého navrtal háky. Později přiznal, že sem oběti věšel někdy na celé dny , a že některá z těl, která zde dlouhou dobu nechal, začal mumifikovat. Když se nabažil toho pohledu, těla obětí rozčtvrtil a ostatky pohřbil pod podlahou.. Postup čtvrcení popsal soudní lékař: „Všechny hlavy byly odděleny. V obratlích se zjistily malé řezy, obvykle na tomtéž místě na šíji. Dolní končetiny byly odděleny v kyčlích, kolem hlavice stehenních kostí byly menší známky řezů. Byly provedeny se značnou zručností.“ Když už ve sklepě nezbývalo místo pro další mrtvá těla, West podlahu zabetonoval a z místnosti udělal ložnici pro svoje děti . West vystavoval lidi promyšlenému sadistickému mučení , kdy s ještě žijícími obětmi prováděl různé experimenty. Cizí mu však nebyly ani nekrofilní praktiky . Na kosterních pozůstatcích, odkrytých v různých lokalitách, chybělo množství prstů na rukou i nohou, zápěstní kůstky, dokonce lopatky nebo kolenní čéšky. Tyto jednotlivé lidské části odnímal a kamsi ukrýval z důvodů známých pouze jemu. Existují dokonce předpoklady a indicie, že mezi jeho četné hříchy patřil i kanibalismus. Forenzní psycholog Britton vyšetřovatelům vysvětlil: „Máte před sebou případ predátorských a sadistických sexuálních psychopatů. Jde o kombinovanou zvrhlost manžela a manželky, jejichž energie je od sebe navzájem odráží… Nezabíjejí jen proto, aby někomu vzali život, jejich oběti jim slouží jako hračky, které mučí a znásilňují. “ Jako u mnohých jiných sériových vrahů, i u Westových panuje předpoklad , že mohli zavraždit i další dívky . Jednou z takových, které jsou stále pohřešované, je patnáctiletá číšnice Mary Basholm z Gloucesteru, která zmizela z autobusové zastávky 6. ledna 1968 stejně jako prokázaná oběť Lucy Partington o pět let později. V roce 2021 dokonce proběhly výkopové práce pod kavárnou, kde tehdy pracovala, ale žádné ostatky se nalézt nepodařilo. Fred West rovněž bydlel v šedesátých letech v Glasgow , kde potkal svou první manželku Renu. Během tamějšího pobytu zmizely čtyři mladé dívky , které všechny splňovaly Westova kritéria. V té době měl pronajatý zahradní pozemek, který jen zřídka užíval, a který posléze opustil. Policie však nemohla toto místo prozkoumat, protože v době, kdy Westovy zločiny vyšly najevo, překryl parcelu nájezd na dálnici M8. Sám Fred West údajně prohlásil, že zavražil přes třiceti lidí!! Mary Basholm Bohužel, než mohl být Fred West postaven před soud, spáchal dne 1. ledna 1995 ve své cele sebevraždu oběšením . Před tím stihl napsat dopis na rozloučenou určený své manželce, ve kterém ji vyznával lásku: „Rose, 29. listopadu 1994 máš narozeniny, bude ti 41 a jsi stále krásná a já tě miluji. Vždy budu do tebe zamilovaný. Nejkrásnější věcí v mém životě bylo, že jsem tě potkal. Naše láska je speciální… Nemám pro tebe dárek, vše co mám, je můj život. Dávám ti ho, drahá. Až budeš připravená, přijdi za mnou. Budu na tebe čekat. “ V tomto dopisu West též vyjádřil cynické přání být pochován s členy rodiny, včetně Heather a Charmaine, které výslovně jmenoval… Podle Westova syna se jeho otec snažil sebevraždou svoji manželku ochránit a očekával, že díky jeho smrti se jí podaří vyváznout bez vysokého trestu. Opak byl pravdou. V říjnu 1995 se Rosemary West ocitla před soudem. Byla obžalována z deseti vražd . Ona všechny obvinění popřela a odmítla vypovídat . Nicméně 22. listopadu 1995 , i díky svědectví soudního znalce v oboru zubního lékařství, dospěla porota k jednomyslnému výroku o vině ve všech bodech obžaloby a Rosemary West byla odsouzena k deseti doživotním trestům odnětí svobody . Podle rozhodnutí z roku 2002 mohla být Rosemary West podmíněně propuštěna z vězení nejdříve v roce 2019, ale k jejímu propuštění doposud nedošlo . Do roku 2019 údajně pobývala v ženském vězení s maximální ostrahou Low Newton v Durhamu , ale v roce 2019 byla přemístěna do věznice New Hall ve Wakefieldu , kde je držena dodnes (2024). Ve vězení je kvůli svému vzezření a oblibě v pletení přezdívána „Teta Rose “. Je rovněž známo, že po celou dobu dostává řadu dopisů od lidí, které lze nazvat jejími obdivovateli. Rose West dodnes ke svým zločinům nepromluvila a nevyjádřila se ani ke zločinům svého tehdejšího manžela. Její mlčení trvá i přesto, že na ni řada lidí, včetně jejího bývalého advokáta, naléhá, aby ulehčila svému svědomí a pomohla vyřešit neobjasněné případy dokud je ještě čas. Rose West však stále trvá na své nevině a podle názoru britské kriminoložky dr. Jane Woodrow o svých zločinech ani nikdy nepromluví. Navzdory demenci , kterou podle několika zdrojů trpí. Dům , ve kterém Westovi vraždili, byl v roce 1996 zbourán a dnes je na jeho místě pěší stezka spojující dvě ulice. Přeživší potomci páru matku údajně ve vězení navštěvovali či navštěvují, ale většina z nich trpěla či trpí psychickými problémy i v dospělosti, včetně sebevražedných tendencí. DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Fred & Rose West's "House of Horrors" - Britain's Most Hated Couple (Serial Killer Documentary) Play Video West Watch Now Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Share Channel Info Close DOKUMENTY: Další článek - Nejhorší sériový vrah USA Copyright © 2009-2024 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno Komentáře

Recenze knihy "Vraždící děti", která se věnuje 10 případům z 80. let v USA, kdy potomek zavraždil své rodiče. Autor: Cliff Lindecker. Vraždící děti - Cliff Lindecker Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Vraždící děti Autor: Cliff Lindecker Nakladatelství: Columbus Rok vydání: 1994, 295 stran Možná si pamatujete na jednu z legendárních replik Josefa Kemra z filmu „S čerty nejsou žerty“: „Říkáte, synáček zlobí?“, kdy se zlá macecha touží nevlastního potomka zbavit tím, že ho nechá zavřít do vězení. Dnes recenzovaná kniha k uvedenému poskytuje hned několik paralel, nicméně tak trochu naruby. V titulu „Vraždící děti“, jehož anglický originál v roce 1993 napsal Cliff Lindecker (bývalý americký novinář a investigativní reportér), se totiž podíváme na skutečně „zlobivé“ potomky, kterých se nechtěl zbavit zlý rodič, jako v uvedené pohádce, ale oni se naopak zbavili svých rodičů či alespoň jednoho z nich. Přesně to je pojítkem všech deseti případů, které jsou v knize popsány – vražda rodiče potomkem. Slovo potomek volím úmyslně, protože by z názvu mohl někdo mylně předpokládat, že jde o knihu o pachatelích, kteří vraždili v dětském věku, ale tak tomu není. Pachatelé otcovražd a matkovražd se v knize pochybují většinou okolo 18 roku věku. Ač je schéma případů vždy stejné - vražda rodiče (rodičů) mladým potomkem v USA v průběhu 80. let 20. století – zápletky jsou velice různorodé. Dočíst se tak můžete jak o dětech jasně týraných, které se zkrátka rozhodly proti svým tyranům konečně zakročit, tak o dětech rozmazlených, kteří třeba jen chtěly získat majetek rodičů, ale i o případech, které jsou zkrátka někde mezi. V tomto je kniha velice zajímavá, neboť ukazuje, že ač je vražda jistě zavrženíhodným činem, nelze všechny házet do jednoho pytle, a vždy je třeba posoudit okolnosti konkrétního činu. Právě čtivé a detailní popsání jednotlivých zápletek, vylíčení rodinných vztahů, motivů, způsob provedení činu i analýza následné soudní pře, které jsou typické pro země, ve kterých se rozhoduje porota, to jsou silné stránky knihy. Každý z případů je popsán opravdu podrobně a není opomenuto nic. Každý případ je rovněž popsán trochu jiným stylem, kdy jeden třeba vraždou začíná a je psán ve stylu detektivky, kdy se neví, který z potomků je pachatelem, jiný je zas převyprávěn chronologicky, atd. To bylo rovněž osvěžující. Co však naopak trochu vadilo, tak možná až přílišná podrobnost a zaměření na následný soudní proces. Což o to, někdy to bylo na případu vlastně to nejzajímavější, navíc to českému čtenáři umožní nahlédnout do právního systému, který funguje zcela jinak, než ten náš. Nicméně, dle mého, byl někdy prostor poskytnutý souboji obhájců s žalobci až moc velký a vylíčení soudního procesu trochu únavné. Proto dnes mírně nadprůměrných: 2-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-

Charles Sobhraj - sériový vrah, přezdívaný "Had" nebo také "Bikini Killer", který v 70. letech zavraždil v Indii, Nepálu a Thajsku více než 10 turistů. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Charles Sobhraj 2. 4. 2021 (aktualizace 2. 5. 2023) Charles Sobhraj - tzv. "Had" nebo "Bikini Killer" je sériový vrah, podvodník a zloděj s francouzským občanstvím, který v letech 1972-1976 usmrtil v Indii, Nepálu a Thajsku možná až 24 osob. Ač se Sobhraje podařilo odsoudit pouze za dvě vraždy, byl mu udělen trest doživotního vězení. Mezi ostatními sériovými vrahy Sobhraj vyčnívá zejména svojí schopností vyhnout se spravedlnosti, schopností manipulace s lidmi a talentem k nejrůznějším podvodům. Jeho obětmi se v drtivé většině případů stávali turisté, jejichž důvěru si Sobhraj dokázal lstí získat, načež je okradl či podvedl. Motivem samotných vražd byla hlavně snaha zbavit se nepohodlných svědků. Narozen : 6.4.1944 Nyní : doživotí Země :Indie, Thajsko, Nepál Počet obětí : 9-24 Unikal :10 let Vražedná aktivita :1972-1976 Přezdívka : "Had", "Bikini Killer" „Bikini Killer “ nebo ještě příznačněji „Had “ ("The Serpent" ), tak bývá přezdíván v mnoha ohledech zajímavý a zcela raritní exemplář sériového vraha , o kterém bude tento článek. Příběh tohoto pachatele je natolik ojedinělý, dramatický a plný zvratů , že je s podivem, že o něm v českém jazyce doposud nebyl nikde zpracován komplexnější článek. Dovolte nám tedy toto napravit. Dospívání a dětství Řeč je o muži, jehož celé jméno zní Hatchand Bhaonani Gurumukh Charles Sobhraj . Narodil se 6. dubna 1944 v Saigonu ve Vietnamu . Jeho matkou byla vietnamská prodavačka a indický podnikatel. Rodiče se několik let po narození Charlese rozvedli , načež otec rodinu opustil a dále o syna neprojevoval zájem. Sobhraj byl poté adoptován novým manželem své matky, poručíkem francouzské armády umístěným ve francouzské Indočíně (koloniální území v jihovýchodní Asii náležící Francouzské koloniální říši – zánik 1954). Na základě toho získal Sobhraj francouzské občanství a poté s rodinou pendloval mezi Francií , kde byl umístěn do internátní školy, a Indočínou . Je známo, že mladistvý Charles Sobhraj se alespoň dvakrát pokusil o útěk z Francie do Saigonu. Jednou se měl dostat až do Džibuti. V souvislosti s jeho dospíváním zdroje zmiňují rovněž to, že měl být matkou a adoptivním otcem upozaďován ve prospěch jejich společných dětí. Charles Sobhraj 1956 Sobhraj začal páchat drobné trestné činy již jako teenager a první trest odnětí svobody dostal za vloupání v roce 1963 , tedy ve svých devatenácti letech. Trest si následně odpykával ve vězení Poissy poblíž Paříže . Zde Sobhraj dokázal manipulovat vězeňskými pracovníky, takže mu byly uděleny zvláštní výhody. Například směl mít v cele mnoho vlastních knih (šlo o milovníka a znalce bojových umění a obdivovatele nihilistického filozofa Friedricha Nietzscheho). Přibližně ve stejnou dobu se seznámil s Felixem d'Escogne , bohatým mladým mužem a vězeňským dobrovolníkem. Po svém podmínečném propuštění z vězení, se k tomuto muži nastěhoval a svůj čas trávil mezi pařížskou vyšší společností a kriminálním podsvětím. V té době začal Sobhraj hromadit bohatství prostřednictvím řady vloupání a podvodů . Během této doby se rovněž setkal a navázal romantický vztah s Chantal Compagnon , mladou Pařížankou z konzervativní rodiny, které dokonce navrhl sňatek. Jenže ještě téhož dne byl Charles Sobhraj zatčen při pokusu o útěk policejní hlídce, která ho chtěla zkontrolovat, když řídil ukradené vozidlo. Sobhraj tak byl odsouzen k dalším osmi měsícům ve vězení . Chantal svého partnera neopustila a po celou dobu výkonu trestu jej podporovala, načež se po propuštění pár skutečně vzal. Zřejmě z obavy z dalšího vyšetřování, někdy v roce 1970 , Sobhraj a jeho, v té době těhotná manželka, opustili Francii a přesunuli se přes východní Evropu do Asie . Po cestě se živili tím, že okrádali turisty , se kterými se po cestě spřátelili. Tento typ obětí pak Sobhraj vyhledával po celý zbytek své nechvalně známé „kariéry“. Když ještě téhož roku pár dorazil do Bombaje v Indii , Chantal porodila holčičku Ushu . Mezitím Sobhraj obnovil svůj kriminální životní styl - věnoval se především krádežím aut a pašování zboží všeho druhu . Sobhrajovy rostoucí zisky však nesměřovaly k zaopatření rodiny, ale hlavně ke sponzorování jeho začínající závislosti na hazardních hrách . V roce 1973 byl Sobhraj zatčen a uvězněn po neúspěšném pokusu o ozbrojenou loupež v klenotnictví v hotelu Ashoka. Mladý recidivista se však nevzdával. Začal předstírat, že je nemocný a během vyšetření v nemocnici svým strážcům uprchnul . Ač byl krátce nato opět dopaden, byla mu stanovena kauce. Na tu si Sobhraj půjčil od svého otce a brzy poté s manželkou zmizel do Kábulu v Afghánistánu . Charles Sobhraj v mládí Podvodník a zloděj na "Hippie trail" Tam pár začal okrádat turisty na tzv. „Hippie Trail “. Pěší „stezce“ mezi Evropou a jižní Asií , vedoucí zejména přes Írán, Afghánistán, Pákistán, Indii a Nepál, která byla formou alternativního cestování populární hlavně u členů subkultury hippies od poloviny 50. do konce 70. let. Ale zpět k Sobhrajovi. Ten byl i v Afghánistánu poměrně brzy zatčen . Jenže využil stejný trik jako v Indii a opět dokázal svým strážcům v nemocnici zmizet . Sobhraj, bez manželky a dcery, následně utekl do Íránu . Chantal Compagnon již chtěla kriminálního života zanechat. I přesto zůstala Sobhrajovi loajální a policii nic neprozradila. Nakonec se vrátila do Francie a měla se zapřísahat, že Sobhraje už nikdy neuvidí. Charles Sobhraj v mládí Charles Sobhraj strávil další dva roky na útěku , kdy použil více než deset ukradených a upravených pasů. Prošel různými zeměmi přes Střední východ až po východní Evropu, načež dorazil do tureckého Istanbulu , kde se k němu přidal jeho mladší, nevlastní bratr André . Sobhraj a André se stali partnery „ve zločinu“. Spolu se účastnili různých kriminálních aktivit jak v Turecku , tak v sousedním Řecku . Duo bylo nakonec zatčeno v Aténách , poté, co byla odhalena jejich falešná identita. Jenže Sobhrajovi se opět podařilo uprchnout (čtenář, asi již chápe, proč zrovna přezdívka „Had “...). Každopádně jeho nevlastní bratr tyto „hadí“ schopnosti neměl, a tak byl řeckými orgány předán tureckým úřadům, které ho za jeho zločiny poslaly na 18 let za mříže . Charles Sobhraj 1975 Charles Sobhraj a Marie-Andrée LaClerc Sobhraj, opět na útěku, začal financovat svůj životní styl tím, že se vydával za obchodníka s drahokamy nebo drogového dealera, aby zapůsobil na turisty , které pak podváděl a obíral . Tak se dostal až do Thajska , kde potkal další klíčovou ženu svého života . Jmenovala se Marie-Andrée Leclerc (1945–1984) a šlo o krásnou turistku z Quebecu v Kanadě, která ve světě hledala dobrodružství. A právě dobrodružství dokázal Sobhraj ženě poskytnout měrou vrchovatou, takže ji okouzlil a podmanil si ji natolik, že se nakonec stala jeho nejoddanějším stoupencem. Leclerc musela „zavírat oči“ jak před jeho zločiny, tak před jeho častými výstřelky s jinými ženami. Někdy v té době se k němu připojil mladý Ind jménem Ajay Chowdhury , který se stal jeho dalším spolupachatelem . Netrvalo dlouho a Sobhraj se dopustil své první vraždy. Sériový vrah Řeč je o roce 1975 a první známé a zmapované vraždě (svým životopiscům Sobhraj řekl, že zabíjel již v roce 1972 , kdy měl připravit o život jednoho pákistánského taxikáře ). Obětí vraždy se stala mladá žena ze Seattlu jménem Teresa Knowlton . Její mrtvola byla nalezena na pláži v Thajském zálivu oblečená do květovaných bikin . Příčinou smrti bylo utonutí. Že jde o trestný čin, vyšetřovatelé zjistili až o několik měsíců později, kdy pitva Knowltonové a další zjištěné důkazy prokázaly, že za utonutím nestála „plavecká nehoda “. Teresa Knowlton Další obětí se stal mladý židovský cestovatel Vitali Hakim z Turecka , jehož spálené tělo bylo nalezeno na cestě do letoviska Pattaya. Jako další na řadu přišli nizozemští studenti Henk Bintanja (29) a jeho snoubenka Cornelia Hemker (25), kteří byli pozváni do Thajska po dřívějším setkání se Sobhrajem v Hongkongu. Stejně jako mnoho dalších byli Sobhrajem nejprve otráveni, aby je pak dokázal „vyléčit“ a získal si jejich vděk a důvěru. Zhruba v době, kdy se pár z otravy vzpamatovával, navštívila Thajsko Charmayne Carrou , přítelkyně jeho předchozí oběti (Vitali Hakima), která přijela po muži pátrat. Sobhraj a Chowdhury se báli komplikací a možného odhalení, a tak se rychle Henka Bintanje a Cornelie Hemker zbavili . Jejich spálená těla byla nalezena 16. prosince 1975 . Žena zemřela v důsledku smrtelného pohmoždění mozku, muž byl uškrcen. Brzy poté byla zavražděna i Charmayne Carrou , která byla nalezena utopená. Na sobě měla velice podobné plavky jako Sobhrajova dřívější oběť Teresa Knowltonová. Ačkoli vraždy obou žen nebyly v té době spojovány, právě pro tento fakt si Sobhraj později vysloužil přezdívku „Bikini Killer “. Vitali Hakim, Cornelia Hemker, Henk Bintanja Dne 18. prosince 1975 , v den, kdy byla identifikována těla Bintanje a Hemkera, vstoupili Sobhraj a jeho partnerka Leclerc na území Nepálu , právě s pomocí pasů zesnulého páru. V Nepálu pak ve dnech 21. až 22. prosince zavraždili Kanaďana Laurenta Carrièra (26) a Američanku Connie Bronzich (29) . Následně, ještě dříve než bylo možné identifikovat těla zavražděných, se Sobhraj a Leclerc vrátili do Thajska . Pro překročení hranic opět využili pasů svých nejnovějších obětí. Po svém návratu do Thajska Sobhraj zjistil, že jej jeho tři francouzští „známí“ začali podezírat, když u něj našli doklady patřící některým obětem. Sobhrajovi „společníci“ tak raději odjeli do Paříže, kde o všem informovali místní úřady. Connie Bronzich, Laurent Carriéra A tak Sobhraj usoudil, že je opět na čase změnit působiště. Jeho dalším cílem bylo Váránasí , a pak Kalkata , kde zavraždil izraelského učence Avoni Jacoba , aby získal jeho pas. Ten následně použil k cestám s Leclerc a Chowdhurym . Trojice nejprve zamířila do Singapuru, poté do Indie a v březnu 1976 se vrátili do Bangkoku , přestože věděli, že tamní úřady již Sobhraje hledají. Celý „klan“ byl pak vyslýchán thajskou policií v souvislosti s některými vraždami. Podle zdrojů se ale úřady příliš obávaly jak možného nedostatku důkazů, tak negativní publicity, která by mohla poškodit turistický průmysl, kdyby se případ dostal před soud, a tak byli všichni propuštěni. „Had “ opět (a ne naposled) spravedlnosti proklouznul mezi prsty .. . Ajay Chowdhurym Jenže do vyšetřování dvojnásobné vraždy nizozemského páru turistů, kteří v Thajsku přišli o život, se vložil i nizozemský diplomat jménem Herman Knippenberg a jeho tehdejší manželka Angela . Ti nakonec dokázali získat tolik důkazů, že bylo zřejmé, že viníkem vražd je Sobhraj. Ten však již v té době pobýval v Ženevě , coby obchodník s diamanty. Do Evropy odjel jen se svou partnerkou, přičemž jeho nejbližšího "spolupracovníka" Ajaye Chowdhuryho již nikdy nikdo neviděl . Panuje tak silné podezření, že se ho Sohraj zbavil. Herman Knippenberg Po návratu do Asie začal Sobhraj v Bombaji budovat novou zločineckou skupinu. Připojily se k němu dvě ženy ze Západu, jménem Barbara Smith a Mary Ellen Eather . Sobhrajovou další obětí se stal Francouz Jean-Luc Solomon , který byl otráven při loupeži. Možná měl být otravou pouze omámen, každopádně muž nepřežil. Konečně za mřížemi V 5. července 1976 , v Novém Dillí , Sobhraj a jeho tříčlenný kriminální klan chtěli napálit skupinu francouzských postgraduálních studentů , kteří čtveřici přijali jako své průvodce. Sobhraj plánoval všechny omámit a okrást. Za tím účelem jim podal pilulky, které měly být "prevencí " proti úplavici. Když však léky začaly působit rychleji, než Sobhraj očekával a studenti začali upadat do hlubokého spánku, třem z nich došlo o co jde, přemohli Sobhraje a kontaktovali policii, což vedlo k dopadení celé skupiny. Během výslechu se Sobhrajovy spolupachatelky, Smithová a Eatherová, přiznaly . Sobhraj byl obviněn z vraždy Solomona a všichni čtyři byli posláni do vězení Tihar v Novém Dillí , kde čekali na soudní proces. Charles Sobhraj v rukou indických policistů Zkušenému kriminálníkovi Sobhrajovi se do vazby údajně podařilo propašovat několik vzácných drahokamů ukrytých v jeho těle, navíc měl zkušenosti jak s uplácením, tak s pobytem ve vězení. Svůj proces proměnil v show. Často dle své libosti najímal a propouštěl právníky, přivedl si na pomoc i svého nedávno propuštěného bratra Andrého a nakonec zahájil hladovku. I tak byl odsouzen ke 12 letům vězení (za neúmyslné usmrcení Solomona, otravu studentů, padělání a krádež pasu – nikoli tedy za vraždu). Ty strávil ve velice nadstandardních podmínkách ve věznici v Tiharu . Barbara Smith a Mary Eather strávily ve vězení dva roky , během kterých se údajně obě pokusily o sebevraždu. Marie Leclerc sice byla nakonec shledána vinnou z omámení francouzských studentů, ale byla podmínečně propuštěna a vrátila se do rodné Kanady , kde později dostala rakovinu vaječníků a v roce 1984 zemřela . Až do své smrti tvrdila, že je nevinná a prohlašovala, že o Sobhrajově "vražedné kariéře " nic neví. Charles Sobhraj v 70. letech V době, kdy měl Sobhrajův trest v Indii skončit, thajský zatykač stále platil. To znamenalo, že by byl po skončení trestu pravděpodobně vydán do Thajska, kde by ho v případě odsouzení čekal téměř jistý trest smrti . A tak „Had “ opět zaúřadoval… V březnu 1986 , jen několik týdnů před plánovaným propuštěním, uspořádal Sobhraj velkou párty pro dozorce a spoluvězně. Účastníky oslavy omámil prášky na spaní a z vězení prchnul . Ač možná mohl ze země zmizet úplně, Sobhraj to měl zřejmě vymyšlené jinak. Zůstal v Indii a měsíc po svém útěku byl zadržen v jedné z restaurací v Bombaji. Jeho vězení bylo kvůli útěku prodlouženo o deset let , takže když dne 17. února 1997 opouštěl 52letý Sobhraj vězení, většina důkazů a svědků ohledně doposud neprojednaných zločinů, byla již ztracena a jeho zločiny v Thajsku promlčeny . Sobhraj se tak ocitl na svobodě, bez hrozby vydání do jiné země, načež kvapně Indii opustil a vrátil se do Francie . Charle Sobhraj - celebrita Zde si Sobhraj začal naplno užívat své nechvalné slávy . Stal se žádanou „celebritou “ a vedl pohodlný život na pařížském předměstí . Měl vlastního agenta a účtoval si vysoké částky za rozhovory a fotky. Říká se, že za práva na film natočený podle jeho životního příběhu, si účtoval více než 15 milionů amerických dolarů . Zmiňme zde, že Sobhraj byl do dnešního dne tématem čtyř biografií, nejméně tří filmů a dokumentů (Sobhraj, or How to Be Friends with a Serial Killer , Main Aur Charle , Shadow of the Cobra ), a rovněž úplně nového osmidílného dramatického seriálu z dílny BBC s názvem Had/The Serpent . Charles Sobhraj na přelomu tisíciletí Osudová chyba Zpět na přelom tisíciletí . „Pálilo ho dobré bydlo “, říká se. Život bez adrenalinu , nebezpečí a zločinů , nebyl pro Sobhraje zřejmě dost dobrý, a tak začal opět cestovat. Dne 1. září 2003 byl Sobhraj spatřen novinářem The Himalayan Times v kasinu v Káthmándú v Nepálu - jediném místě na světě, kde byl stále hledaným mužem (pro dvojnásobnou vraždu z roku 1975). Novinář ho sledoval po dobu dvou týdnů a nakonec v novinách The Himalayan Times zveřejnil článek i s fotografiemi. Nepálská policie zprávu zaznamenala, kasino obklíčila a nic netušícího Sobhraje , který tam stále pobýval a holdoval hazardu, zadržela . Podle jednoho z článků se Sobhraj vrátil do Káthmándú, aby založil podnik s minerální vodou. Každopádně je až neuvěřitelné, že Sobhraj takové riziko dobrovolně podstoupil. Svědčí to o jeho přehnané sebedůvěře a touze po nebezpečí, což jsou další střípky do mozaiky jeho psychopatické osobnosti a obrazu celého případu. Sobhraj před nepálskými vyšetřovateli popíral, že by vůbec kdy dříve v Nepálu byl, ale to netušil, že Knippenberg má v garáži šest krabic dokumentů souvisejících s jeho případem. Když bývalý diplomat vylovil prohlášení, které Leclerc učinila v červenci 1976 , poté co byl pár zatčen, zjistil, že si pamatuje správně: Sobhrajova bývalá přítelkyně podrobně popsala období, které spolu v Nepálu strávili – datumy odpovídaly vraždám Connie Bronzich a Laurenta Carrièra . Knippenberg poslal dokumenty FBI a Sobhraj byl následně, 20. srpna 2004, odsouzen okresním soudem v Káthmándú k doživotnímu vězení . Sobhraj se odvolal a tvrdil, že byla porušena jeho práva na spravedlivý proces. Jeho advokát následně oznámil, že Chantal Compagnon podává žalobu u Evropského soudu pro lidská práva na francouzskou vládu za to, že Sobhrajovi odmítla poskytnout jakoukoli právní pomoc. I přes tuto snahu bylo Sobhrajovo odsouzení potvrzeno odvolacím soudem v Patanu v roce 2005 . Během soudních řízení se, více než šedesátiletý Sobhraj zasnoubil s dvacetiletou dcerou svého advokáta, Nihitou Biswas , a dokonce se údajně v roce 2008 ve vězení i vzali, i když toto nepálské úřady popírají. „Je nevinný “, řekla Biswas ten rok v rozhovoru pro Times of India . „Neexistují proti němu žádné důkazy. “ Sobhraj se proti verdiktu soudu opět odvolal, když označil rozhodnutí soudu za nespravedlivé a obviňoval soudce z rasismu. Na konci roku 2007 zpravodajská média uvedla, že se Sobhrajův právník obrátil na tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho s žádostí o „přímluvu“ v Nepálu. Charles Soobhraj a Nithitou Biswas Dne 30. července 2010 Nejvyšší soud definitivně potvrdil dříve vynesený trest - doživotní odnětí svobody + další rok a pokuta 2 000 Rs za nelegální vstup do Nepálu. Soud údajně také nařídil zabavení všech Sobhrajových nemovitostí. Poslední zprávy o Charlesi Sobhraji zmiňují, že v roce 2017 prodělal infarkt a o rok později podstoupil několik operací srdce, neboť se opakovaně dostal do kritického stavu. Osobnost pachatele, modus operandi a motiv Toť celý příběh Charlese Sobhraje , ale jelikož by podle nás v alespoň trochu ucelenějším článku neměl chybět nějaký pokus o shrnutí osobnosti pachatele , modu operandi a pravděpodobného motivu , zaměřme se na závěr podrobněji ještě na tyto oblasti. Jak již bylo zmíněno, v případě Sobhraje jde jistě o nadprůměrně inteligentního, organizovaného pachatele , který své činy velice detailně plánoval a promýšlel , o čemž svědčí už jen fakt, že byl odsouzen za „pouhé“ dvě vraždy a jedno usmrcení z nedbalosti, ač je podezírán ze spáchání 12-24 vražd . Mimochodem, sám se údajně doznal svým životopiscům ke spáchání minimálně 12 „zabití“ mezi lety 1972 -1976 . Zde v článku je zmíněno 9 případů , kdy podezření padá na Sobhraje. Těžko tedy s jistotou tvrdit, kolik lidí připravil o život, ale zdá se jisté, že více než 10 , s tím, že mnoho jeho zločinů zůstává i nadále nevyřešeno. Sobhraj byl profesionální zločinec - zloděj, podvodník, pašerák a překupník různého zboží (především drahých kamenů a chemických látek - např. léků). Některé z obětí, které nakonec zavraždil, s ním a jeho „partou“ strávily nějaký čas, kdy je Sobhraj a Chowdhury najímali k páchání různých zločinů. Zdaleka ne všichni podvedení a okradení zemřel i. Sobhraj tvrdil, že většina úmrtí byla ve skutečnosti způsobena náhodným předávkováním drogami. Jenže, jak vyšetřovatelé věří, většina úmrtí byla způsobena úmyslně, když motivem bylo odstranění svědků předchozích zločinů a získání peněz. Sobhraje vraždění zřejmě nikterak netěšilo, šlo o tzv. instrumentální agresi . Oběti byly „vedlejším produktem “, nikoli cílem . Co se týče samotného způsobu usmrcení obětí, tak lze uvést, že některé z předpokládaných obětí byly otráveny (předávkovány), jiné byly utopeny , další byly ubodány či uškrceny . Minimálně jedna oběť zemřela až v důsledku uhoření , když se Sobhraj opakovaně snažil ztížit identifikaci obětí tím, že jejich mrtvoly zapálil . Dalším opakujícím se modelem chování bylo odcizení dokladů zavražděných a použití jejich identity při dalším cestování. To dnes možná zní téměř až nemožně, ale nezapomeňme, píší se 70. léta 20. století , kdy „neexistují“ počítače, a už vůbec ne internet, navíc kontroly jsou oproti dnešku mírnější a technologie mnohem méně vyspělé. Dalším, co lze zahrnout do Sobhrajovo modu operandi , je fakt, že vždy měl kolem sebe nějaké další parťáky – svůj klan . Ať již šlo o jeho partnerky nebo známé, ale i zcela neznámé turisty. Ty si získával tím, že jim pomáhal ve složitých situacích , kdy jim např. podal projímadlo, aby je pak „vyléčil“ z "úplavice" nebo jim pomáhal řešit ztracené doklady, které turistům sám ukradnul. Typické pro Sobhraje bylo i to, že uměl zdařile využívat toho, že byl pohledný, inteligentní (uměl několik jazyků) a okouzlující . Dalo by se říct, že kvůli mnoha podobnostem by ho šlo označit za takového „Teda Bundyho východu “. Však zmiňme třeba: výrazně psychopatickou osobnost (neustálé lži, manipulace okolím, absence výčitek, vyhledávání vzrušení, narcismus…), dále páchání podvodů a krádeží , změny identity , život na útěku , silný zájem o ženy (dlouhodobý vztah s jednou ženou, krátkodobé s jinými), přesouvání se , atraktivní vzhled a úspěch u žen , šarm a zdání důvěryhodnosti , vyžívání se v roli „celebrity“ … Šlo by jistě pokračovat, ale v čem naopak označení „Ted Bundy východu “ hodně pokulhává, je fakt, že zatímco Bundy byl sexuální sériový vrah , Sobhraje by šlo označit jako tzv. profit killera , což je označení pro sériové vrahy, jejichž motivem je získání určitého prospěchu - zisku. V tomto případě reprezentované potřebou odstranění nepohodlných svědků a ukořistění jejich peněz a dokladů. Nešlo o sexuální pohnutky, jako v Bundyho případě. Na závěr nezbývá než dodat, že i když je v době vydání článku Sobhrajovi téměř 77 let , stále pobývá v Káthmandské věznici a zřejmě se netěší dobrému zdraví , s ohledem na jeho život lze ukončit tento článek citací několikrát zmíněného Herman Knippenberga , díky kterému se Sobhraje podařilo dostat za mříže: „Dokud nezemře, není u něj nic jistého… “ Aktualizace : Slova Hermana Knippenberga použitá do závěru našeho článku se nakonec ukázal a jako vskutku prorocké ! 21. prosince 2022 totiž Nejvyšší nepálský soud rozhodnul , že Charles Sobhraj bude ze zdravotních důvodu propuštěn na svobodu ! K tomu také o dva dny později skutečně došlo, načež byl deportován do Francie, kde z něj stal opět svobodný muž . Inu, zkrátka "Had" ... Ve svém prvním vyjádření pro francouzská média pak v únoru 2023 sdělil, že sice několikrát použil kradené pasy, připustil i zdrogování a okradení několika turistů, ale popřel, že by kdy někoho zavraždil, což prý dokáže. Při konfrontaci s některými důkazy pak odvětil, že si všechny věci již nepamatuje, protože k němu chodilo mnoho klientů, ale že pokud v jeho blízkosti někdo zemřel, šlo o "náhodná úmrtí v důsledku předávkování ". "Ne, nejsem vrah . Nikdy jsem nikoho nezabil... Celý svět byl proti mně , a tak jsem byl shledán vinným, “ trvá si na svém. "Je to monstrum s rysy lidské bytosti, které je i ve svém věku stále schopné všeho ", myslí si o něm naopak muž, který v roce 1976 patřil ke skupince francouzských postgraduálních studentů, které se Sobhraj pokusil zdrogovat a okrást. V březnu 2024 bude zveřejněn třídílný dokument britské veřejnprávní televize Channel 4 s názvem "Real Serpent: Investigating a Serial Killer ", kde bude Sobhraj konfrontován bývalými detektivy a forenzním psychologem. Charles Sobhraj na cestě do Francie 2022 Charles Sobhraj v přestrojení v Londýně 2023 DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. DOKUMENTY: Serial Killer Documentary: Charles Sobhraj (The Serpent) Play Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2024 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře