Výsledky vyhledávání

Recenze knihy "Ted Bundy: Vrah po mém boku", která popisuje případ jednoho z nejznámějších sériových vrahů vůbec. Autor: Ann Rule. Ted Bundy: Vrah po mém boku - Ann Rule Koupit knihu Název: Ted Bundy: Vrah po mém boku Autor: Ann Rule Nakladatelství: Jota Rok vydání: 2022, 565 stran Recenze - zatím nenapsána Jak poznáte, komu věřit? Komplexní portrét Teda Bundyho a jeho brutálního případu. Kniha spisovatelky Ann Rule zpracovává příběh sériového vraha Teda Bundyho, kauzu, která otřásla Amerikou. Stejně jako v době svého vzniku děsivě popírá naši představu, že bychom přece samozřejmě poznali, kdyby mezi námi žilo monstrum, pracovalo vedle nás a tvářilo se, že je jedním z nás. S mrazením stupňujícím se s každou další stránkou sledujeme, jak si autorka začala postupně uvědomovat, že její citlivý spolupracovník z krizové linky Ted Bundy je ve skutečnosti jedním z nejděsivějších sériových vrahů Ameriky. Bundy se doznal k zabití nejméně šestatřiceti mladých žen po celých Spojených státech a za tři z těchto vražd byl nakonec odsouzen k smrti na elektrickém křesle. Autorka čerpala i ze své korespondence s Bundym, jež trvala až do doby krátce před jeho popravou. Podařilo se jí udržet v rovnováze svůj hluboce osobní pohled na věc a svou roli kriminální reportérky při honu na brutálního sériového vraha – geniálního a charismatického Bundyho, o němž si myslela, že ho zná. Touto nezapomenutelnou kronikou Bundyho života, jeho případu a jejich vzájemného vztahu, Ann Rule změnila směřování literárního žánru true crime Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Loupežník, vůdce loupežnické bandy a vrah, který v roce 1870 ze zištných důvodů zavraždil nejméně tři osoby. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Jan Janeček 5. 1. 2020 Jan Janeček - český lupič, vůdce loupežnické bandy a vrah, který během roku 1870 zavraždil nejméně tři osoby a dalších bezpočet lidí oloupil či okradl. Motiv vražd byl ve dvou případech zištný, když dvě oběti ubil během loupeží. Třetí vražda byla spáchána ve snaze vyhnout se dopadení. Janeček byl za své činy v roce 1871 popraven, a jako poslední v Rakousku-Uhersku byl exekuován během veřejné popravy. Narozen: 1838 Zemřel: 7. 9. 1871 Stát: Rakousko-Uhersko Počet obětí: 3+ Unikal: méně než 1 rok Vražedná aktivita: méně než 1 rok Přezdívka: "Serynek" V tomto článku se budeme zabývat lupičem, vůdcem loupežnické bandy a dá se uvést, že i sériovým vrahem, který žil a byl kriminálně činný v druhé polovině 19. století. Poměrně málo známý kriminální živel, který ve své době děsil nejednu českou obec a město, byl nakonec dopaden a za své zločiny po právu popraven v grandiózní „katovské show“, na kterou se přišly podívat tisíce lidí, a která byla poslední svého druhu na českém území. Řeč je o obávaném zločinci - Janu Janečkovi. Jan Janeček se narodil v roce 1838. Šlo údajně o cikána (nemuselo však nutně jít o Roma, jak upozorňují mnozí historikové, neboť v 19. století byly termínem "cikán" označovány všechny osoby žijící kočovným životem), který nikdy v životě nechodil do školy a krádežemi se živil již od útlého dětství. Janeček se stal postupem času vůdcem loupežnické bandy, čítající přes deset členů. S tou pak přepadával, loupil a dokonce se minimálně jednou pokusil i cizího člověka zabít. Řádění Janečka mělo ukončit až potrestání v roce 1869, kdy byl za loupeže a pokus o vraždu odsouzen na osmnáct let těžkého žaláře. Svůj trest si měl odpykat v trestnici v Kartouzích u Jičína. Jenže Janečkovi se již v 24. dubna 1870 podařilo, spolu se dvěma dalšími trestanci, z dnešních Valdic utéct, když pákou ohnuli mříže v oknech a po provazu se dostali do zahrady, kde pak přelezli zeď. Nebezpečný zločinec, i přes rozsáhlou pátrací akci, úspěšně uprchnul až do Poděbrad, kde se jej, jeho bratra (jinde bratrance) a třetího uprchlíka, Františka Janeczka, pokusil zadržet voják jménem Jan Markytán. Jan Janeček se však nemínil vzdát a na vojáka vytáhl pistoli, kterou si cestou opatřil, a zastřelil ho. Janeček nic jiného neuměl, a tak si cestou, která vedla přes severní Čechy a jižní Čechy, až na Plzeňsko, opět začal peníze a obživu obstarávat krádežemi a loupežemi. Při jedné z nich, u Podbořan na Žatecku, brutálním způsobem ubil železným křížem Andreáše Rotta, panského čeledína, a společně se svými kumpány jej oloupili o peníze a cennosti. Andreáš Rott údajně zemřel pomalou a velmi bolestivou smrtí. Minimálně druhá oběť zaplatila životem za setkání s Janečkem a jeho společníky. Bezohledné bandy, kolem uprchlíka Janečka, se začaly bát takřka celé Čechy a za jejich dopadení byla vypsána odměna. To však ještě nebylo vše! Na Plzeňsku se ke třem uprchlým, nebezpečným vězňům přidaly další příbuzní, a loupežná skupina se rozrostla. Další vražda na sebe nenechala dlouho čekat. Tentokrát je jí stal Leopold Trávníček, obchodní příručí, který se vracel z trhu z města, a který přišel o život v říjnu 1870. Tohoto muže loupežníci utloukli nedaleko Chrástu u Plzně. Extrémně nebezpečný pachatel, podle dnešní terminologie již sériový vrah, byl nakonec dopaden za dramatických událostí až v listopadu roku 1870. V ten měsíc obdrželi četníci hlášení od syna hospodského, že Janeček se svojí cikánskou bandou hodují a popíjí v jedné z krčem nedaleko Chrástu u Plzně. Telegrafy se rozezněly na několika okolních četnických stanicích a strážci zákona měli pohotovost. Když na místo, jako první, dorazili plzeňští četníci, Janečka s jeho partou naštěstí v hospodě ještě zastihli. Janeček se však znovu nevzdal, a i když byl postřelen, podařilo se mu vyskočit oknem ven a zmizet. Při zásahu, na kterém se krom četníků podílelo i několik železničních dělníků, se však přeci jen podařilo dopadnout několik členů bandy, včetně Janečkova bratra Josefa. Ten prý dal mužům zákona tip a nebezpečný, zraněný muž tak neunikal dlouho. Již o den později byl zadržen v nedaleké Lhotě, kde přespával na půdě jednoho ze stavení. Přesto drama ještě rozhodně nebylo u konce. Jan Janeček po svém zadržení Neboť plzeňská věznice Bory, někdy přezdívaná také jako „Hotel Hvězda“, ještě nefungovala (budována začala být až o 2 roky později a fungovat začala v r. 1878), zadržení zločinci skončili v soudní cele v zadní části plzeňské radnice. Zde nebyly zrovna vhodné podmínky pro držení tak nebezpečných vězňů, kteří dokázali uprchnout i z „Valdic“. I proto byli zadržení neustále spoutáni těžkými okovy a na noc navíc byli připoutáni ke zděnému železnému kruhu. Přesto se jim nějakým způsobem podařilo vyklouznout z okovů a poté málem uprchnout, když rozebrali kamna a snažili se vylézt komínem. Strážný si toho údajně všimnul až úplně na poslední chvíli. Kvůli tomu, a také proto, že ne všichni z loupežnické bandy byli pochytáni, provázela soudní proces mimořádná bezpečnostní opatření. Jan Janeček byl u soudu nakonec shledán vinným ze spáchání tří vražd, jednoho pokusu o vraždu a x krádeží a loupeží, za což mu byl udělen očekávaný trest smrti. Jeho bratr Josef byl odsouzen na doživotí (brzy poté ve věznici zemřel). Ostatní členové loupežné bandy dostaly tresty nižší. Opět z bezpečnostních důvodů byla poprava několikrát odložena, aby finální datum bylo stanoveno na 9. září 1871. Popravu měl vykonat známý pražský kat Jan Piperger, který na ní dorazil se dvěma pomocníky, z nichž jeden byl jeho nevlastní syn a zároveň učeň, tehdy šestnáctiletý, Leopold Wohlschlager, který se později stal nejslavnějším českým katem, který vykonával řemeslo až do roku 1928. Jan Piperger (1838-1888) Abychom přiblížili tehdejší „velkolepost“, dramatičnost a důležitost popravy, nechme teď promluvit samotného Leopolda Wohlschlagera, který na sklonku svého života vypověděl toto: “Otec se mnou všechno procvičil doma a vzal sebou i svého starého pomocníka, ale měl jsem přece jen strach. Neviděl jsem ještě nikdy nikoho umírat, natož pak věšet. Ta věc pro nás nebyla nikterak bezpečná, proslýchalo se, že se u Plzně srotilo několik set Cikánů, aby v den popravy zapálili město a vyrvali svého soukmenovce z rukou soudu. Kdyby se jim byl zdařil třeba jen atentát na otce, byli by zachránili Janečkovi život, protože krom mistra popravčího nesměl nikdo jiný popravu vykonat…. Otec se ještě v den příjezdu představil Janečkovi, který řekl: „Těší mne opravdu, že jsem vás poznal. Škoda, že naše známost nepotrvá dlouho.“ Když pak tatínek odcházel z cely, zavolala na něj Janeček: „Máte budíček? Já jen, abyste pozítří nezaspal“…. V sobotu ráno ve čtyři hodiny jsme vyjeli k popravišti. Bylo chladno a mlha, ale všude bylo plno lidí, na místě popravy už čekalo skoro patnáct tisíc diváků, kteří zde čekali celou noc. Janeček byl viditelně mrzutý, protože karty, které si vyložil, mu předpověděly špatný osud…“ Leopold Wohlschlager (1855-1929) Janeček údajně nejevil sebemenší lítost a nečinil žádné pokání. Dokonce prý, když se ho kněz snažil přimět ke zpovědi, dostalo se mu výsměchu a urážek. Nakonec však přeci jen pachatel krutých činů zjihl, až nakonec sám požádal o svátost smíření a přijal rozhřešení. Jak se chvíle popravy blížila, Janeček byl údajně čím dál tím nervóznější, kouřil jednu cigaretu za druhou a dokonce měl plakat. Poslední hodiny měl podle dobové reportáže trávit vykládáním karet. Když si pro odsouzence nakonec přišel do cely kat Piperger a mladý „Poldík“ Wohlschlager, nasadili mu již v cele na krk volně oprátku a ruce mu uvázal ke koženému řemenu kolem pasu. Strážníci poté přivedli Janečka k vozu, který hlídal dokonce celý prapor pěchoty! Cesta na popraviště vedla Dominikánskou, Solní a Klatovskou ulicí, kdy si Janeček cestou na smrt vyslechl ještě stovky nadávek a posměšků. On sám se choval údajně velmi zkroušeně a stále si měl šeptat modlitby a hledět na kříž, který kněz držel před jeho očima. Jak již bylo uvedeno, v ten den se sešlo na popravišti u klatovské silnice, poblíž dnešního plzeňského Náměstí míru, více než deset tisíc lidí, aby sledovali konec života nenáviděného vyvrhela. Samotná poprava trvala jen několik minut. Soudní zřízenci pak rozdali mezi přihlížející letáky s životopisem popraveného. Tělo zločince viselo na šibenici až do večera, když se dav ne a ne rozejít. Zatímco odsouzencovo tělo viselo v oprátce, seděli Jan Piperger se synem Leopoldem na schodech šibenice zády k lidem a povídali si. Když se setmělo, skončilo tělo popraveného v jámě nedaleko šibenice. Ještě téže noci ho však plzeňští představitelé nechali, kvůli obavě, aby se ostatků nezmocnil zbytek loupežnické bandy, zakopat na jiném, neznámem, místě v Plzni. Tam zůstává, bez náhrobku, pohřben dodnes. Další popravy, krom těch poválečných, se v Čechách konaly už jen ve dvorech soudů a věznic, kde byla účast podmíněna předložením vstupenky, kterých byl omezený počet. Sdílej DALŠÍ EXEMPLÁŘE NEOBJASNĚNÉ VRAŽDY PLZEŇ Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Krátký rozhovor s reportérem a publicistou, autorem povedené knihy "Největší záhady kriminalistiky", Jaroslavem Marešem. Interview - Jaroslav V. Mareš Přečtěte si krátké interview s autorem úspěšné knihy "Největší záhady kriminalistiky "(2018), které se nám pro Vás podařilo zprostředkovat. V interview jsme položili nejčastější otázky, která jste nám zaslali. Jaroslav V. Mareš (nar. 1977) je český reportér a publicista. Po absolvování oboru žurnalistika a mediální studia na FSV UK a oboru Informační studia a knihovnictví na FF UK nastoupil do České televize, kde pracoval na cyklu reportáží pro pořad Reportéři ČT. Od roku 2014 je členem reportérského týmu Josefa Klímy. Od roku 2016 provozuje youtube kanál Badatele.net . V roce 2018 pak vydal knihu s názvem "Největší záhady kriminalistiky ", ve které se snaží přijít na kloub nejzávažnějším a nejtajmnějším případům české kriminalistiky. V témže roce také spustil web www.badatele.net . 1) Mnoho našich čtenářů zajímalo, jak dlouho Vám trvalo, od chvíle, kdy jste dostal nápad ohledně tématu knihy, ji dokončit? Co na její přípravě zabralo nejvíce času? Natáčení těch případů samotných. Do Studny jsem se pustil v říjnu 2014. Postupně přišlo natáčení dalších případů. V srpnu 2017 mě na dovolené napadlo udělat knihu. Uvědomil jsem si, že ikdyž je moje práce natáčet reportáže, devadesát procent zjištěných informací v nich nepoužiju. Přitom dělám na neuvěřitelně zajímavých případech. Tak jsem chtěl prezentovat i oněch „zbylých devadesát procent.“ V listopadu 2017 jsem si plácnul s nakladatelstvím a začal psát. 2) Vzhledem k tomu, že téma knihy rozhodně není veselé a jednotlivé případy se věnují většinou násilným trestným činům, respektive vraždám, často pokládaná otázka zněla, zda-li jste neměl někdy noční můry? Noční můry nikoliv, bezmocný vztek ano. V případě Hudec skutečně bezmocný, v případě tří trampů v Hřensku s malou nadějí, že na pravdu jednou třeba přijdu. Někdo po revoluci zdatně brzdil vyšetřování a má vliv dodnes. Já už dnes tuším, kdo to může být. O část své moci přišel. Jsem ale stále jen na půlce cesty ke skutečným pachatelům. 3) Asi vůbec nejčastěji kladená otázka byla, který z popisovaných případů Vám připadal „nejhorší“, respektive Vás nějakým způsobem nejvíce zasáhnul či se Vás jakýmkoli způsobem nejvíce dotknul? Já vlastně nevím. Ke každému z těchto případů mám osobní vztah. Nějakým způsobem se mě dotknul. Studna svou nevysvětlitelností. Habermann tím, že dodnes se vlastně nevinné natáčení stalo rozbuškou k hádkám mezi místními. Hudec neuvěřitelnou brutalitou a násilím na malém chlapci. Karel Novák svou neuvěřitelností. Exploze a Hřensko tím, že dodnes žijí lidé, kteří mají zájem na nevyšetření. Ale obecně mě nejvíc vytáčí nespravedlnost. A té v případě Hřensko tekly potoky. 4) Jedna z našich čtenářek se zeptala poměrně konkrétně a věcně na případ, kterému byl věnován jeden z nejznámějších dílů seriálu Třicet případů majora Zemana, a to ten s názvem „Studna“. Hned v první kapitole Vaší knihy o něm rovněž píšete. Ač chápu, že nemůžete v krátkosti případ osvětlit a zájemci o další informace si musí opatřit Vaši knihu, přesto otázku zkusím zobecnit a položit. Přeci jen, jde o tak populární díl, kterému byl předlohou tak závažný a zajímavý reálný případ…. Poprosím Vás tedy o stručnou odpověď na otázku: Nakolik podle Vás onen seriálový díl odpovídá realitě? Případně je v něm něco, co určitě bylo jinak? Ten případ samotný byl natočen přesně podle skutečné události. Až na to, že se tak nemohl stát. To přimyšlené bylo ono politické pozadí. Mimochodem, i mistrná propaganda se někdy utne. Zkuste věřit, že vycvičeného pomocníka SNB vystraší a terorizují studenti filosofie. To soudruzi nezvládli :) Pokud si to odmyslíte, máte na stole reálné uzavření případu. Ale státní bezpečnost případ vzala kriminálce. A co tvrdím já: Stanislav mladší ve studni nebyl. A pokud ano, nebyl v ní dřív než otec a nepopral se v ní se svým otcem. Po pravdě stále pátrám. 5) Několik čtenářů rovněž zajímaly odpovědi na otázky netýkající se přímo Vaší knihy, ale Vaší osoby. Dvě z nich jsem vybral. První zní: Setkal jste se někdy s nějakým pachatelem/pachatelkou závažného trestného činu? Případně sdělil byste našim čtenářům své dojmy z takového setkání? Potkal jsem se s člověkem, o kterém jsem si myslel, že něco takového spáchal, byť jsem si nebyl jistý. Teď si myslím, že ten člověk dostal pouze pokyn o vraždě nemluvit, pouze po ní „uklidit.“ Takže asi nemůžu sloužit v odpovědi. 6) Jaký máte názor na trest smrti? Jste pro nebo proti? Rozhodně jsem proti. Po zavedení analýzy DNA bylo z cel smrti propuštěno mnoho nevinných. Mnoho nevinných už propuštěno být nemohlo. Poprava nevinného je zločin. Poprava vinného je pomsta. Jde nám o pomstu nebo o spravedlnost? Já hlasuji pro spravedlnost a pro doživotní trest, při kterém si odsouzený bude každý okamžik uvědomovat… a takové formy vězení už byly vynalezeny. 7) A poslední otázka samozřejmě nemůže být ani jiná, než co dalšího chystáte? Když jsem svou první knihu vymyslel, nabídl jsem ji dvěma nakladatelstvím. Jedno ji chtělo hned, druhé odpovědělo za dva měsíce, protože má zpráva kdesi zapadla. Tak mě požádali o něco dalšího. No a do toho se ozvalo nakladatelství první knihy, že se setkala s úspěchem a že by bylo dobré pokračovat. Takže „Přísně tajné skandály“ by měly vyjít v květnu a „Největší záhady českých zemí“ někdy na podzim. Pokud se z toho všeho ovšem nezblázním. :) Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na budoucí Vaše knihy a přejeme mnoho další úspěchů! (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v únoru 2019). Recezni zmiňované knihy naleznete ZDE .

Recenze knihy "Zrůdy s lidskou tváří", která popisuje případy 35 pachatelů, kteří se dopustli vraždy, ač pocházeli z dobrých rodin a měli dobré zaměstnání. Autor: Carol Anne Davis. Zrůdy s lidskou tváří - C. A. Davis Další knihy Název: Zrůdy s lidskou tváří - Když slušní lidé páchají ohavné zločiny Autor: Carol Anne Davis Nakladatelství: Alpress Rok vydání: 2020, 295 stran Recenze: Zatím nenapsána. Co přinutí obyčejného úředníka, aby unesl malou dívku? Proč je schopen zkušený pilot ubít svoji ženu k smrti nebo kněz znásilnit a poté i zavraždit prostitutku? Všech 35 mužů a žen pocházelo ze slušných rodin a měli dobré zaměstnání – někteří byli lékaři, policisté, jiní učitelé – všichni se však dopustili toho nejtěžšího hříchu. Skrývají se snad v každém člověku zločinecké sklony? Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Archiv článků a zpráv z tzv. "vražedných kauz" v ČR i zahraničí. Monitoring především případů masových a sériových vražd, ale také jiných zajímavéch kauz. ARCHIV NOVINOVÝCH ČLÁNKŮ Archiv je plněn od 1. 1. 2018 Zahraničí Živé kauzy (pachatel zatím nebyl dopaden nebo nebyl odsouzen a případ dále sledujeme) EVROPA Případ: sériový vrah Gheorghe Dinca 29. 7. 2019 - Policejní skandál v Rumunsku: Zavražděná dívka třikrát prosila o pomoc na tísnové lince Případ: sériový vrah Frédéric Péchier 16. 5. 2019 - Francouzský anesteziolog měl úmyslně trávit své pacienty 14. 2. 2018 - Ve Francii objasnili vraždu zmizelé dívky, pachatel je podezřelý z další Případ: masový vrah - Vladislav Rosljakov 17. 10. 2018 - Mladík zavraždil na Krymu dvacítku studentů, zřejmě ze zhrzené lásky USA Případ: masový vrah - Robert Bowers 27. 10. 2018 - Střelec vtrhl do synagogy v americkém Pittsburghu a zabil 11 lidí, poté se vzdal. Případ: masový vrah - Dimitrios Pagourtzis 18. 5. 2018 - Na škole v americkém Santa Fe střílel student z brokovnice, mrtvých je deset Případ: Sériový vrah - Joseph James DeAngelo 25. 4. 2018 - V Kalifornii dopadli sériového vraha ze 70. a 80. let Případ: Sériový vrah - Arthur Ream 10. 5. 2018 - V USA podezřívají vraha třináctileté dívky ze sériových vražd dalších děvčat Případ: Masový vrah - Alek Minassian 25. 4. 2018 - Vraždící řidič z Toronta měl problém se ženami, ukazuje poslední vzkaz. 23. 4. 2018 - V Torontu najel řidič dodávky do lidí. Deset mrtvých, patnáct zraněných Případ: Masový vrah - Trevis Reinking 23. 4. 2018 - Policisté chytili střelce z kavárny z Nashvillu 22. 4. 2018 - Muž v USA zastřelil čtyři zákazníky kavárny, poté nahý utekl a zmizel Případ: Sériová vražedkyně - Lois Riess 17. 4. 2018 - Usměvavá babička zavraždila manžela a dvojnici, které pak ukradla identitu Případ: Masový vrah - Nicolas Cruz 7. 3. 2018 - Střelce z floridské školy formálně obvinili ze 17 vražd, hrozí mu trest smrti 14. 2. 2018 - Střelec zaútočil na floridskou školu: nejméně 17 mrtvých a 13 zraněných OSTATNÍ ČÁSTI SVĚTA 18. 7. 2019 - Žhář v Japonsku zapálil filmové studio, zemřelo 33 lidí. Ukradli můj nápad, tvrdí. 9. 10. 2018 - Mexický pár je podezřelý z vražd dvaceti žen, ostatky měl doma a prodával Dořešené kauzy ( pachatel byl dopaden, odsouzen nebo zemřel ) EVROPA Případ: sériový vrah - Nicos Metaxas 24. 6. 2019 - Sedm vražd. Kypřan za ně dostal sedm doživotních trestů 26. 4. 2019 - Na Kypru zatkli sériového vraha žen Případ: Sériový vrah - Nielse Högel 6. 6. 2019 - Největší německý poválečný vrah vyfasoval za smrt 85 lidí doživotí. 2. 8. 2019 - Chorvat zabil ze žárlivosti šest lidí včetně 10letého dítěte. 1. 2. 2018 - Belgický "jáhen smrti" dostal za 5 vražd 27let. Tvrdil, že dělal eutanazii. 31. 1. 2018 - Za sadistické vraždy, které šokovaly Německo, dostal 20 letý mladík doživotí 8. 1. 2018 - Šestinásobný bulharský vrah spáchal sebevraždu USA 29. 7. 2019 - Na gastronomickém festivalu v Kalifornii se střílelo, nejméně 3 mrtví 1. 6. 2019 - Roztrpčený zaměstnanec města Virginie Beach střílel do lidí, 12 obětí 8. 11. 2018 - Třináct mrtvých a mnoho zraněných po střelbě v baru v Kalifornii 13. 9. 2018 - Střelba v Kalifornii: rozzuřený muž zavraždil pět lidí 21. 3. 2018 - Podezřelý z bombových útoků v Austinu spáchal sebevraždu 11. 2. 2018 - Vrah z Kentucky zastřelil čtyři lidi, pak obrátil zbraň proti sobě 1. 2. 2018 - Dva postřelení na škole v Los Angeles. Policie zadržela podezřelou dívku 23. 1. 2018 - Střelba na škole v Kentucky: student zabil dva spolužáky, 19 jich zranil 1. 1. 2018 - Šestnáctiletý chlapec v USA zřejmě zastřelil čtyři lidi včetně svých rodičů 28. 12. 2017 - Ve státě New York vyšetřují mimořádně brutální čtyřnásobnou vraždu - pachatelé již byli dopadeni OSTATNÍ ČÁSTI SVĚTA 28. 5. 2019 - Útočník s nožem pobodal v Kawasaki 20 lidí, mezi oběťmi jsou školáci 22. 3. 2019 - Číňan záměrně najel do chodců, šest jich zabil 13. 3. 2019 - Mladíci v brazilské škole postříleli osm lidí 22. 2. 2019 - Doživotí pro Australana, který najel do lidí a šest jich zabil 29. 1. 2019 - Pozabíjel 15 lidí autem, nožem a lopatou. V Číně ho popravili zastřelením 17. 10. 2018 - V Pákistánu popravili vraha osmi dětí 11. 5. 2018 - Policie v západní Austrálii našla sedm zastřelených, jsou mezi nimi i děti Případ: Sériový vrah - Bruce McArthur 8. 2. 2019 - Kanadský sériový vrah homosexuálů dostal doživotí ČR + SR Živé kauzy (pachatel zatím nebyl dopaden nebo nebyl doposud pravomocně odsouzen) Případ: Příprava vraždy a podezření z dvojnásobné vraždy - P. Nárožný 9. 5. 2018 - Vrchní soud snížil Nárožnému o pět let trest za přípravu vraždy Případ: Dvojnásobná vražda manželky a tchyně - Ostrava 19. 12. 2018 - Za vraždu manželky a tchyně soud v Ostravě udělil trest 15 let 12. 4. 2018 - Dvojnásobná vražda v Ostravě: Muž měl zabít manželku a tchyni Případ: Tři mrtví v rodinném domě ve Zlíně 13. 2. 2018 - Smrt tří lidí ve zlínském domě nezavinil nikdo další, řekla policie 6. 2. 2018 - Tři mrtvé ve Zlíně zřejmě někdo zavraždil, zemřeli před delší dobou. Případ: Dvojnásobná vražda manželského páru - Dobešice na Písecku 1. 8. 2019 - Za dvojnásobnou vraždu na Písecku padly výjimečné tresty. 28. 2. 2019 - Vražda manželů už míří k soudu. 31. 1. 2018 - Dva podezřelé z vraždy na Písecku zadržela policie v Rumunsku 10. 1. 2018 - Mrtvé na Písecku řeší policie jako dvojnásobnou vraždu, manžele našel syn Případ: Dvojnásobná vražda investigativního novináře a jeho přítelkyně - Slovensko 14. 3. 2019 - Policie obvinila Kočnera z objednání vraždy Kuciaka 28. 9. 2018 - Policie obvinila už čtyři lidi z vraždy Kuciaka 26. 2. 2018 - Na Slovensku byl zavražděn investigativní novinář s přítelkyní. Dořešené kauzy ( pachatel byl pravomocně odsouzen nebo zemřel ) Případ: Dvě vraždy v komunitě bezdomovců Česká Lípa - F. Havel 13. 2. 2019 - Soud potvrdil bezdomovci 28 let vězení za dvě výjimečně brutální vraždy 23. 10. 2018 - Někoho jsem zamordoval, ukážu ti mrtvolu, chlubil se obžalovaný ze dvou vražd Případ: Dvojnásobná vražda v chatové osadě - Ústecko 12. 3. 2019 - Deset let platí, potvrdil soud trest komplici vraha ze zahrádkářské kolonie 12. 2. 2018 - Kradl kov, obíral mrtvé. Muž obviněný z vraždy manželů už nechtěl za mříže. 15. 1. 2018 - Policie dopadla druhého podezřelého v případu vražd v chatové osadě na Ústecku 9. 1. 2018 - Dvojnásobná vražda na Ústecku: Muž měl před zraky rodičů znásilnit jejich nezletilou dceru Případ: Pyrofil z Ostravska - Petr Kolka 16. 10. 2018 - Zapaloval a mlátil bezdomovce, olomoucký soud potvrdil pyrofilovi 23 let vězení Případ: Vražda a pokus o vraždu nezletilých dívek - Doubice na Děčínsku - Martin Chlouba 10. 10. 2018 - Uškrtil 14letou dívku, její kamarádku se pokusil zavraždit. Za mřížemi stráví 19 let. 20. 4. 2018 - Státní zástupce obžaloval muže z Doubice z vraždy čtrnáctileté dívky 12. 4. 2018 - Policie navrhla obžalovat muže z vraždy nezletilé v Doubci Případ: Lubomír Polák 3.10.2018 - Bezdomovac si za ubití a ukopání dvou žen odsedí pětatřicet let Případ: Petr Kramný 8.3.2018 - Ústavní soud zamítl stížnost Kramného. Obhájkyně požádá o obnovu procesu 27.4.2017 - Kramný vraždil, potvrdil soud. Podle rozhodnutí je jeho vina prokázaná bez jakýchkoliv pochybností 1. 7. 2016 - Vrchní soud potvrdil 28 let pro Kramného. Zmírnil jen finanční náhrady Případ: Vrah taxikářů (David Virgulák) 4. 1. 2018 - Vrah taxikářů zůstane ve vězení na doživotí, soud odmítl i dovolání Případ: Kevin Dahlgren 23. 3. 2018 - Tečka za případem Dahlgren. Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání. 11. 1. 2018 - Čtyřnásobný vrah Kevin Dahlgren spáchal ve věznici ve Valdicích sebevraždu. Případ: Vražedkyně z Lotyšska 11. 4. 2018 - Lotyška dostala za ubodání krajana 12 let. Doma už dva muže zabila

Recenze knihy "Kriminalistické otazníky", která se věnuje nejzajímavějším, nikdy neobjasněným kriminálním případům. Autor: Ondřej Krotil. Kriminalistické otazníky - Ondřej Krotil Další knihy Název: Kriminalistické otazníky Autor: Ondřej Krotil Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2020, 205 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kriminální příběhy lákají lidstvo od nepaměti – a co teprve ty skutečné, a navíc nevyřešené! Ty už jsou pro mnohé z nás naprosto elektrizující. Ne každý ale má tu možnost, trpělivost a často také odvahu ponořit se do zažloutlých vyšetřovacích spisů a zapátrat si „na vlastní pěst“. Zapálený badatel, redaktor a spisovatel Ondřej Krotil prošel desítky tisíc stránek archivních dokumentů a ve své knize předkládá čtenářům ty nejzajímavější kauzy, na které narazil. Případy, které dodnes nebyly spolehlivě objasněny, a jejichž pachatelé tím pádem zůstali nepotrestáni. Ponořte se do napínavé četby a staňte se na okamžik svědky soukromého vyšetřování. Příběhy, které vás čekají, by v některých případech nedokázal vymyslet ani nejlepší scenárista Hollywoodu, na to vezměte jed! Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Velké kriminální případy II.", která se věnuje 17 krimi případům 20. století napříč celým světem. Autor: V. P. Borovička. Velké kriminální případy II. - V. P. Borovička Koupit knihu Název: Velké kriminální případy II. Autor: V. P. Borovička Nakladatelství: Naše vojsko Rok vydání: 1989, 350 stran V. P. Borovička je českým mistrem žánru literatury faktu a dnes se podíváme, zda-li to potvrdil i v případě knihy Velké kriminální případy II. . Jako jiné krimi kousky od tohoto autora, se i tato kniha vyznačuje jak podařeným a čtivým slohem, tak, až pedantským, zaměřením na fakta a podrobnosti. V knize je popsáno celkem 17 kriminálních případů , napříč celým světem , když nejstarší případ se odehrál na počátku 20. století a ten nejmladší v letech 60. Co se týče skladby případů, dostane se jak na několik vrahů, několik podvodníků a falzifikátorů, ale i na neobjasněné letecké „katastrofy“ či zapeklitý případ otravy tří lidí. Co se týká jednotlivých případů, byly vybrány opravdu pečlivě, kdy naprostá většina z nich byla zajímavá a netradiční. Pro představu zmíním např..: případ dvojnásobné vraždy ve Francii, kde pravděpodobná pachatelka byla milenkou několika velmi vlivných mužů, což ji možná zachránilo před gilotinou; případ mnohonásobné otravy v Rakousko-Uherské armádě, či případ českého rodáka, který v USA docílil úspěšníé kariéry coby mazaného podvodníka. Celkově lze na knize vyzdvihnout určitě to, že jednotlivé případy jsou popsány napínavě a jsou velmi záživně odvyprávěny. Co naopak může někomu vadit, tak to je opravdu velké množství jmen, míst a faktů, jejichž uvádění je typické právě pro styl V. P. Borovičky. Když to shrnu, jistě se dá uvést, že jde o velice kvalitní a zajímavé čtení, které však kvůli nahuštěnosti faktů nemusí být úplně pro každého. Když to srovnám s jinými knihami od stejného autora, četl jsem jak lepší, tak horší, proto dnes pěkné celkové hodnocení: 2- Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Další knihy

Ralf Huse - německý vrah a kanibal přezdívaný jako "Upír z Halle" v roce 1994 na území ČR brutálně zavraždil dvanáctiletou dívku. Za svůj hrůzný čin byl odsouzen pouze na deset let. Ralf Huse: Upír z Halle a kanibal vraždící v západních Čechách Zveřejněno 24. 4. 2020 - doba četby 4 min. Ralf Huse , známý jako Upír z Halle nebo Upír z Českého lesa , byl německý vrah a kanibal. V roce 1994 v západních Čechách zavraždil dvanáctiletou Janu Tokárovou a následně se na jejím těle dopustil kanibalismu . Z předloktí oběti vyřízl kus masa, který podle vlastního přiznání pozřel. Zvrhlý turista Ralf Huse se v Německu živil jako zedník a Českou republiku navštěvoval poměrně často. Důvodem jeho návštěv byly především prostitutky a různá sexuální dobrodružství. Huse trpěl sexuální deviací spojenou s tělesnými tekutinami a exkrementy. Součástí jeho chování byla i koprofagie , tedy pojídání lidských výkalů . Inkriminovaného léta 1994 přijel do západních Čech karavanem spolu se svojí manželkou. S tou se seznámil přes inzerát a rovněž s ní praktikoval různé perverzní sexuální hrátky v duchu zmíněné úchylky. Zvrhlému muži to však nestačilo a chtěl si splnit ještě perverznější a hlavně nebezpečnější fantazie. „Přijel jsem do Čech, abych tu realizoval svou touhu po smrti, kanibalismu a pití lidské krve “, uvedl později do protokolu. Na Karlovarsku si pak v roli soukromého detektiva obstarával moč mladých dívek. Jako záminku uváděl to, že pátrá po nebezpečném sexuálním zvrhlíkovi, a aby se co nejvíce přiblížil jeho mentalitě, potřebuje vyzkoušet přesně to, co dělá dotyčná osoba. Těžko říct, zda mu na tuto historku někdo skočil nebo spíše zapůsobily jeho německé marky, kterými poskytovatelky moči obdarovával. Spíše bychom vsadili na druhou variantu. Zvláště, když se o něm mezi zainteresovanými lidmi vyprávělo, že občas měl takovou chuť na moč, že zakoupenou lahev odšpuntoval a zavdal si z ní přímo před zraky ostatních. Podle dalších svědků měl nejraději dívčí moč smíchanou s colou nebo tonikem. „A také jedl stolici. Ale jen na plechovém talíři a tu dětskou. Chtěl prej i lidskou krev, ale tu mu tady nikdo obstarat nedokázal... “, znělo další svědectví o choutkách Huseho. Legendární upír z Nosferatu. Možná se mu Ralf Huse podobal, možná ne. Každopádně jeho foto se nám nepodařilo sehnat V roli soukromého očka získal kontakt i na jistou mladou Češku, která mu sice svoji moč odmítla poskytnout, souhlasila však s tím, že mu bude dělat po západních Čechách průvodkyni. Když ale místo kamarádky nabídla jako doprovod svého přítele, pravděpodobně se tím vyhnula velkým potížím a možná si i zachránila život. Huse se totiž na domluvenou schůzku už nedostavil. Vražda Se stejným cílem navázal kontakt i s jednou cikánskou rodinou z Vojkovic nedaleko Ostrova nad Ohří (jinde z Kyselky na Karlovarsku). S touto rodinou, především dcerami, se pak stýkal po dobu několika týdnů a získal skrze ní další kontakty ve vesnici. Díky nim si pak mohl obstarávat jím oblíbenou tekutinu. Navštěvovaná rodina sousedila s rodinou Tokárových , ve která zrovna byla na prázdninách dvanáctiletá Jana, dcera paní Tokárové. Jinak Jana bydlela na Prachaticku, ale na dva letní měsíce se přesunula k matce a nevlastnímu otci. O Němci se zvláštními choutkami brzy věděla celá víska, včetně Jany Tokárové , její matky i nevlastního otce. Když pak 12. srpna 1994 pozval Huse spolu se svojí manželkou na vyjížďku šestnáctiletou Valérii D ., měla malá Jana neskutečnou smůlu. „Holka mi celé dopoledne pomáhala a vařila s mnou. Bylo nějak okolo jedné, když jsem ji poslala pro starší holku. No a od té chvíle jsem ji už nikdy neviděla… “, uvedla do policejního protokolu ke kritickému dni matka Jany Tokárové. Valerie pak její výpověď potvrdila a ve vývoji situace pokračovala: „Potkala jsem Janu na schodech. Ptala jsem se jí kam jde a ona říkala, že pro ségru, aby se šla najíst. Začala jsem jí přemlouvat, aby se mnou jela na výlet… V poslední době k nám totiž hodně často jezdil jeden Němec. Tentokrát přijel i s manželkou a nabídli mi výlet do Loun. Samotné se mi nechtělo, tak jsem přemlouvala Janu. “ Janě se však nechtělo, protože muže z Německa již trochu znala a připadal jí divný a měla z něj strach. Valérie však žádný strach neměla: „Byl na mě vždycky hodnej. Dokonce mi vozil z Německa i drobné dárky ,“ a tak se dvanáctiletá Jana k vyjížďce bohužel přemluvit nechala… Poblíž vesničky Petrohrad nedaleko Loun v ústeckém kraji (jinde poblíž Bílenic na Klatovsku) pak Huse předstíral poruchu vozidla a manželku se starší z dívek poslal pro vodu… Když se vrátili, nechal do karavanu nasednout jen manželku a rychle odjel pryč. Rodiče začali Janu brzy postrádat a již následující den byla v policejním pátrání. Jen o den později byl všem nadějím konec. 14. srpna totiž bylo v Třemošenském rybníku za sídlištěm Bolevec na severním okraji Plzně nalezeno její tělo. Již na první pohled bylo zřejmé, že dívka byla zavražděna. Hlavu měla rozmlácenou nejméně sedmnácti ranami nějakým těžkým předmětem, navíc měla z předloktí vyříznutý dvanácticentimetrový proužek masa. Třemošenský rybník zvaný také "Židovák", kde bylo nalezeno tělo Jany Tokárové (na fotce před kompletní rekonstrukcí z roku 2019) Rozuzlení případu Jelikož byl Huse posledním, s kým dívka byla, stal se samozřejmě ihned hlavním podezřelým. Když navíc německá policie sdělila, že Huseho již v minulosti několikrát stíhala za násilné delikty a je jim rovněž známo, že muž trpí sexuální deviací projevující se pitím lidské moči a pojídáním fekálií, podezření ještě zesílilo. Na žádost českých policistů začal po Husem a jeho manželce pátrat Interpol . Nakonec se jej i s jeho manželkou podařilo německým detektivům dopadnout na konci září ve městě Gartenleben nedaleko jeho bydliště v Halle . Němci vraha do České republiky nevydali, a tak vyšetřování i soudní proces proběhnul v Německu. Huse vyšetřovatelům přiznal, že dívku utloukl ranami heverem do hlavy. Poté vyřízl z jejího předloktí dvanácticentimetrový plátek masa, který prý snědl a z rány rovněž pil krev. Během této aktivity měl dosáhnout pohlavního uspokojení. V některých zdrojích je uvedenou, že zabité dívce několikrát kousl do nohy, a když zjistil, že není schopen pozřít syrové lidské maso, vyříznutou část přední končetiny už nesnědl, ale tuto verzi považujeme za méně důvěryhodnou. Bez zajímavosti není ani další svědectví, které u soudu zaznělo. Huse prý několikrát projevil touhu obětovat se a po svědcích požadoval, aby ihned po smrti z jeho masa připravili karbanátky a smíchané s krví je snědli. Toť jen jako náhled do další zvrhlé fantazie vraha. Německá média později Huseho označovala jako „Kanibala z Halle“ nebo „Upíra z Halle“. Přestože případ patří k nejznámějším kanibalským vraždám, veřejně dostupných informací o jeho dalším osudu existuje jen minimum. Ohledně účasti manželky na vraždě se Huse vyjádřil negativně. Samotná žena pak sdělila, že o vraždě dívky ví, manželovi ale prý nijak nepomáhala. Německý soud nakonec v roce 1995 na základě posudků psychiatrů shledal obžalovaného trestně odpovědným . Huse u soudu vypověděl, že se mu podobný zvrácený čin po několik měsíců před zabitím dívenky stále dokola odehrával před očima. Až uskutečněnou vraždou prý konečně ukojil své sexuální choutky. Soudce při vynášení rozsudku ocenil, že obžalovaný nezatajoval žádné detaily. Díky plnému přiznání, díky tomu, že svého činu údajně litoval a kvůli snížené příčetnosti, která u něj byla shledána, byl nakonec Huse za brutální vraždu dítěte odsouzen pouze k deseti letům a dvou měsícům odnětí svobody . V soudní síni byla při vynesení rozsudku přítomna i matka zavražděné Jany , která vcelku pochopitelně po zaznění verdiktu nahlas vyjadřovala nesouhlas s výší trestu. Naštěstí jeho součástí je i následná ochranná léčba , která v praxi znamená to, že od společnosti bude oddělen, dokud lékaři neusoudí, že již pro ni není nebezpečný. Po výkonu trestu byl Huse umístěn do psychiatrické léčby. Jeho další osud není z veřejně dostupných zdrojů znám. Na rozdíl od řady jiných známých vrahů se po odsouzení z veřejného prostoru prakticky vytratil. Pokud dosud žije, je mu dnes přibližně 54 let. Další článek Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno

Něco málo o webu www.serialkillers.cz a jeho autorovi. Něco málo o webu www.SerialKillers.cz Tato stránka není bustou, ani pomníkem zde uvedených vrahů. Je "pouze" informačním blogem pro ty, jež dané téma zajímá. Web vznikl v roce 2009 a od té doby je vytrvale aktualizován a doplňován. V roce 2018 se web dočkal zbrusu nového designu a také rozšíření o nové rubriky. Cílem webu je shrnout veškeré dostupné a relevantní informace o tématice mnohonásobných vrahů a zpracovat životní příběhy zde uvedených vrahů co možná nejuceleněji a nejpravdivěji. V tomto ohledu si troufáme říci, že je tato stránka jedna z nejlepších. I přestože se veškeré zdroje snažíme ověřovat a prověřovat, web je především koníčkem, který je spravován nikoli na "full time" bázi, ale ve volném čase. Autor povětšinou neměl dispozici spisové materiály, navíc mnoho zdrojů v dané tématice obahuje omyly, mýty a polopravdy, a jelikož nelze ověřovat každou informaci, i sem mohla nějaká nepřesnost prosáknout, za čež se případně omlouváme. Snažíme se však tomu (někdy i díky čtenářům, dokonce i skutečným aktérům, či svědkům!) co nejvíc zabránit a budeme rádi za poskytnutí jakýchkoli zdrojů, podnětů a informací! Z důvodu přechodu starého webu na nový musely být komentáře pod jednotlivými články ručně překopírovány - proto jsou ty z původního webu vloženy v jediném dni. UPOZORNĚNÍ: Všechna práva vyhrazena! Články a obsah této stránky podléhají znění Autorského zákona č. 121/2000 Sb.,ve znění pozdějších předpisů, a nesmí být bez autorova souhlasu použity (např. na jiných webový stránkách), kopírovány, a to ani jejich (pozměněné) části, pro jakékoliv další účely!!! Po plagiátech je aktivně pátráno! DONATE : Za vytvoření obsahu tohoto webu jsou, bez přehánění, tisíce hodin práce. Chcete podpořit tento web v jeho dalším rozvoji a správě? Líbí se Vám, že je celý obsah úplně zdarma? Pošlete nám malý příspěvek na níže uvedený účet. Pomůžete tak udržet tento web trvale bez reklam a třeba tím můžete vyjádřit i malé poděkování, pokud Vás tento web zaujal. č. ú. : 670100 - 2211929767/6210 DONATE Něco málo o autorovi Autor webu se věnuje "fenoménu" sériových (potažmo mnohonásobných) vražd od roku 2008. V průběhu vysokoškolského studia absolvoval předměty související s popisovanou tématikou (psychopatologie, forenzní psychologie, soudní lékařství, kriminologie, kriminalistika, trestní právo, atd.). V roce 2012 dokončil magisterské studium na ZČU fakultě Právnické - obor Právo. Ve své diplomové práci se rovněž věnoval tomuto tématu. V současné době se živí jako právník (nikoli však na poli trestního práva). Poděkování autora Velice děkuji za dlouhodobou podporu a reakce čtenářů a fanoušků tohoto webu! Velice si toho vážím a každé přečtení, každá kladná reakce, každý komentář či připomínka mě ženou dál ve snaze poskytnout a vytvořit co nejlepší články a zajímavý web. Ač je obsah webu z převážné části prací jednoho člověka, na webu se inspirací, myšlenkou či pomocnou rukou podílela a podílí i řada dalších lidí, kterým patří veliký dík! Závěrem bych chtěl vyjádřit úctu a vzpomínku na zesnulého doc. PhDr. Pavla Prunnera, CSc, výborného pedagoga, který mě ke studiu sériových vrahů přivedl. ToMy - autor webu Náš příběh aneb historie webu PRAVĚK Píše se rok 2008 a já právě absolvuji zkoušku z forenzní psychologie u doc. Pavla Prunnera (výborného psychologa a pedagoga, který již bohužel není mezi námi). Jedna z otázek směřuje i na sériové vrahy a ve mne toto extrémní téma dost zarezonuje a začínám se o něj zajímat. (pro později narozené drobné internetové zasazení v čase: ve stejné době Facebook teprve začal fungovat v českém jazyce, ale téměř žádný Čech tam zatím nebyl a nikdo pořádně nevěděl „vo co vůbec go“, boom nastal až v roce 2009). Se splněnou zkouškou můj zájem o sériové vrahy neutichá, ba právě naopak. V knihovně si vypůjčuji těch pár knih, co tam k tomu mají, a začínám hledat napříč internetem další informace. V tom mi dochází, že v České republice není toto téma v online prostředí nikde pořádně zpracováno, a že co kdybych se o to zkusil postarat já. Sednu si tedy za PC a během letního volna „spáchám“ prví tři články. K tomu vytvořím na estranky.cz "nadčasový" design (viz obrázek), který pak s mírnými upgrady vydrží až do počátku roku 2018. Pak stránku, tehdy ještě s doménou 3. řádu - www.serialkillers.estranky.cz , musím zaregistrovat do vyhledávače na seznam.cz (ten v té době frčí více než google), aby se vůbec někomu mohla při hledání zobrazit. Odpovědí mi však po dvou týdnech je, že na webu je "příliš málo informací“, a že ho tedy do vyhledávače nezařadí. To mě tehdy pěkně vytočí! Zvlášť, když kdejaký "blogísek", které v té době letí toto privilegium má (instagram neexistuje a facebook má v té době jen něco málo přes 200 000 uživatelů). „Kašlu na to“, říkám si… No, nakonec, díky mé houževnatosti, nebo možná jen proto, že nechci zahodit těch pár týdnů práce, vytvořím další dva články a zkouším to u seznamu.cz znovu. Voilá!!! Web je konečně, v tehdy nejpoužívanějším českém vyhledávači, zaregistrován a já čekám na prvního návštěvníka a třeba i nějakou tu reakci. Pár dnů či týdnů to trvá (už nevím), ale nakonec ten první „šťastlivec“ nebo spíš „něšťastník“, co nejspíš zadal do vyhledávače slovní spojení „sérioví vrazi“ a listoval výsledky hoooodně dlouho, aby na web vůbec narazil, přijde. I když velmi sporadicky, čtenáři přeci jen pomalu začínají chodit a já, stejně pomalu, makám na tvorbě dalšího obsahu. Rozhodně to není na denní bázi jako dnes, v té době na to spíš kašlu, a ač se o téma zajímám, ke klávesnici často nezasednu po dlouhé týdny i měsíce. Také nutno dodat, zpětně viděno, první články nejsou vůbec ideální. Nejen, že se hemží překlepy a stylistika je pro mne „španělská vesnice“, ale i po obsahová stránce rozhodně žádný zázrak. To si však uvědomím až časem, jsem totiž na úplném začátku – v pravěku STŘEDOVĚK Tímto volným tempem postupuji dva roky dál, až nadejde rok 2011 a já si téma volím i jako předmět mé diplomové práce. V posudcích jsem docela pochválen, že prý „je vidět, že se diplomant tématem zabývá do hloubky“, což mě samozřejmě potěší a já DP zdárně obhajuji. Přijde rok 2012 a já po škole začínám pracovat ve full time jobu a bohužel ztratím chuť k tvorbě a téměř dva roky na web nesáhnu, ani se o něj nikterak nestarám. Opět na to kašlu. O to větší překvapení je, když se do statistik webu, někdy v roce 2014, opět naloguji a zjistím, že jej lidé stále navštěvují a čtou. Skoro 100 lidí denně. V komentářích opakovaně zaznívá, že je škoda, že již web „utichl“. A já si řeknu: “ Tak to tedy ne! Budu psát dál a hlavně kvalitněji a lépe!“. Založím tedy FB stránku, začnu opět makat na novém obsahu a zveřejním postupně několik dalších článků. Bohužel, netrvá dlouho a náhodou narazím na první plagiát, což mě pochopitelně dost naštve, ale přejdu to. Shodou okolností mi poměrně krátce na to přijde SMS od jednoho kamaráda, že prý „sdíleli jeden můj článek na FB stránce s několika desítkami tisíc sledujících“. Sedím tehdy v hospůdce s přáteli a jsem fakt rád. Všem se s novinkou samozřejmě rád pochlubím. Hned po návratu domů to jdu natěšený zkouknout, jenže nastane šok! Jo, sdíleli ho, akorát že pod svým jménem, v plném znění a bez jakéhokoli uvedení zdroje!!! Klasické ctrl+C – ctrl+V. V tu chvíli mi dojde, že toho asi bude víc. Během následujícího dne pak nacházím několik dalších kopií. Některé jsou trochu pozměněné, jiné vůbec. Tedy pocítím silné znechucení a bezmoc. „Nemá to cenu, prostě na to kašlu“, říkám si opět. Uplyne pár týdnů a mně se to rozleží v hlavě. Co kdybych trochu zabojoval a nenechal si to líbit! Většina plagiátů mizí, i když to je práce navíc a musím být někdy velice, velice nepříjemný. Nechávám dokonce odstranit i jednu celou wiki stánku, kde byla překopírovaná velká část jednoho z článků, samozřejmě bez odkazu… „Budu to holt muset občas zkontrolovat a zaprudit, třeba se i soudit, ale přece si to nenechám znechutit“, napadne mě. Sice to bude znamenat hodně ztraceného času a nervů (naštěstí nevím kolik, jinak bych do toho „vlaku“ možná už zpět nenaskočil), ale „jedu“ dál. NOVOVĚK Píši dál, snad se i zlepšuji, a rovněž pravidelně spravuji FB stránku webu, kterou sleduje maximálně pár stovek lidí. Tak to jde pár let, až nadejde březen roku 2017 a já se seznamuji se svojí milovanou partnerkou (ehm, bez webu bychom na sebe dodnes neměli ani kontakt, protože jsme si jej při seznámení nevyměnili – naštěstí jsem se o něm zmínil, tak se mi skrze něj mohla později ozvat, takže díky webeJ). Každopádně na nějakém tom druhém, třetím rande mi taktně sdělí, že design webu je fakt otřesný. „Já vím, já vím, ale co mám dělat? Chodím do práce, píšu články, spravuju FB stránku, načítám zdroje a mám i jiné starosti a záliby. To mám ještě dělat nový design?“ Zamilovanost dělá divy, a tak se nade mnou slituje a vytvoří na wix.com novou grafickou šablonu úvodní stránky, která se mi zalíbí. Super! Sice to není nejlevnější řešení a znamená to, že každý rok budu muset zaplatit několik tisíc navíc, ale ještě horší je, že než se s novým editorem naučím a při rozsahu webu, to do nové grafiky budu celé překlápět tak rok… A taky že jo! Rok 2018. Nový design, nová míza, nové rubriky, nové články! Všichni dokola na soc. sítích debatují o tipech na filmy, knihy, dokumenty o vrazích a žádají o doporučení…. Ok. Tak tady je tedy máte. 100 filmů, 60 seriálů a desítky knih na jednom místě. V roce 2019 je již dosah webu solidní a první vydavatelé mi zasílají knihy na recenzování, jejich autoři souhlasí s interview. Začínám, výměnou za volňásky pro čtenáře webu, spolupracovat při propagaci různých tematických přednášek, navíc se mnou začíná komunikovat první vyšetřovatel – jeden z těch, kterým se podařilo dostat za mříže Ondreje Riga. Pořádám na FB různé soutěže o knihy, sem tam vytvořím nový článek a také zakládám Instagram, čímž završuji 10 let fungování webu. Začíná rok 2020 a do všeho zasáhne Koronavirus. Je to paradox, ale v tvorbě mi toto období dost pomáhá, protože mám více času na psaní nových článků, tedy jich v tomto roce zveřejňuji velké množství, do toho precizuji a aktualizuji i ty dřívější. K tomu mi jedna slečna pomáhá předpřipravit několik článků (ač tato nezištná spolupráce netrvá dlouho, jsem za to i tak rád), navíc další ochotné osůbky mi, rovněž nezištně, pomáhají s korekturami (snad toto čtou – patří jim můj velký dík), tedy řada ošklivých překlepů a neobratných formulací mizí. Další čtenáři mi zasílají, co se kde šustne, tedy nemusím mít vždy oči úplně všude. Mám tak čas několikrát navštívit archiv a vyhrabat několik nikdy nezveřejněných případů, kterými bych to mohl posunout ještě dál… Ale aby to nešlo tak hladce, bohužel do toho opět skočí problém s plagiátory. Tentokrát si můj obsah „vypůjčují“ dvě (zatím) nejmenované a poměrně exponované osoby, které to mají jako „easy money job“, což mě opět znechutí. Nemám tak zájem zveřejňovat exkluzivní obsah s vidinou toho, že si jej do pár dnů od jeho publikování přivlastní někdo jiný, tedy ty nej články ukládám do šuplíku, než to pořeším (bohužel omluva není dořešena dodnes, i když jsem většinu závadného obsahu svépomocí zvládnul z internetu odstranit). SOUČASNOST Začíná rok 2021 a já brutálně rozšiřuji svoji sbírku knih (asi stejně tak brutálně, jako se rozšiřuje zájem o true crime oblast, ze které se stává mainstream). Při shánění knih občas narážím na dost vzácné kousky, které již mám, a tak mě napadá, že bych je mohl prostřednictvím aukcí „rozmisťovat“ mezi vás, čímž bych mohl poplatit provoz webu, i nějaké to další rozšíření sbírky. Dle reakcí - spokojenost na obou stranách - a já se díky tomu dostávám na zhruba 200 krimi knih. Všechny pochopitelně z žánru „skutečný zločin“. K tomu se mi ozývá jeden šikovný člověk, se kterým zrealizuji pilotní díl „podcastu“, který bych již z časových důvodů svépomocí nezvládal. Však, stále sám, spravuji soc. sítě i web, komunikuji se čtenáři, zdroji (mezi kterými se najde třeba i jeden další vyšetřovatel), sleduji novinky doma i ve světě, připravuji nový obsah, načítám zdroje a sem tam zrecenzuji nějakou tu knihu. Možná i díky tomu se mi ozývá vydavatel knihy „Doktore, vražda, jedeme“, jestli nechci být jejím mediálním partnerem. Já s radostí kývnu a moje logo se tak dostává na její zadní obálku, navíc dostávám pozvánku na křest knihy do Policejního muzea. Tomu se říká vzpruha. Ve stejném roce se o webu rovněž zmiňuje p. Viktorín Šulc v jednom z čísel časopisu Policista, což beru jako další poctu. Do toho všeho se mi narodí malá „bejby“. Má prvorozená dcera, která se bude muset smířit s tím, že moji pozornost budu věnovat i jejímu staršímu „bratříčkovi“, čím myslím web, který familiárně nazývám mým prvorozeným „děťátkem“. Na počátku roku 2022 dostávám nápad oslovit další šikovnou osůbku, která se snaží v „true crime“ světě publikovat, ta na můj návrh kývne a obsah webu díky této spolupráci ještě více bobtná. Má sbírka knih v tomto roce přesáhne 300 různých knih věnujících se skutečnému zločinu a já se s jistými dvěma záměry právě knihami víc a víc zabývám... Ale o tom až příště. ToMy - autor webu

Dopisy Alberta Fishe 1) Dopis vnučce -Mary Nichols „Moje zbožňovaná Mary, můj miláčku! Dostal jsem tvůj nádherný dopis. Býval bych ti odpověděl už dávno, ale mezi rentgeny, lékaři a mým advokátem jsem velmi zaneprázdněný. A pak, víš, že mi je už 65 a moje oči už nejsou to co kdysi. Tak můj zbožňovaný miláček bude mít osmadvacátého 18. Rád bych byl u toho, protože ty víš dobře, co bych ti dal. Počkal bych, až si lehneš do postele a pak bych ti přisel pěkně nařezat a přišil bych ti osmnáct ran na tvůj holý zadek ... Mary, miláčku, za několik dnů dostanu důchod a pak ti pošlu 20 dolarů . Nemůžu ti koupit hodinky, ale takhle si je vybereš sama. Doufám, že tvoje drahá maminka, kterou zbožňuji a kterou mám rád pořád, se má líp. Vyprávěla si mi, že chodíš na zápasy. Tady v New Yorku jsou pořád. Na gymnáziích a v YMCA jsou velké bazény. Když se tam nějaký chlapec nebo mladý muž chce vykoupat, musí se svléknout a plavat nahý. Jeden z největších bazénův USA je v YMCA na 8. avenue nebo na 57.západní ulici. Někdy je tam víc než 200 mužů a chlapců úplně nahých. Kdokoliv se tam může jít podívat za 25 centů. A ty víš velmi dobře, můj zbožňovaný miláčku, že většina dívek se ráda dívá na nahé chlapce. Zvlášť na velké chlapce. A víš moje drahá Mary, co všechno dívky dělají, aby se toho představení mohly zúčastnit? Mnohé mají mužské účesy. Oblékají se do šatů svých bratrů a na hlavy si nasazují čepice. Velmi často se chlapec, když vyleze z vody, dostane do blízkosti dívky, převlečené za chlapce. Je tak blízko, že se dívka může dotknout jeho nahého těla. Většina mužů a chlapců ví, že se na ně dívky dívají, ale je jim to jedno. Dávej si pozor, až půjdeš ven, hlavně když bude sníh. Nezapomeň si obout ty boty s kaučukovou podrážkou. Teď bych se , můj miláčku, velmi rozzlobil, kdybys mi co nejdřív neposlala další z tvých nádherných dopisů. Jestli mě necháš čekat, přijdu tě navštívit pořádně ti nasekám- ty víš kam! “ 2)Obscéní dopisy různým adresátům rok 1929 „Byl bych rád, kdybyste mě teď mohla vidět. Sedím na židli. Cítím bolest v zádech, těsně nad hýžděmi. Až mě svléknete, budete moct obdivovat dokonalou formu. Moje slaďounké srdíčko, už ochutnávám vaše lahodné čůrány a vaše lahodné kakání. Musíte se vyčůrat do skleničky a já to pak před vámi vypiju do poslední kapky. Řekněte mi, až se vám bude chtít na velkou stranu. Položím si vás do klína, vyhrnu vám sukni, abych mohl líbat vaše kalhotky a přitisknout ústa na vaši rozkošnou slaďounkou prdelku abych mohl spolykat vaše máslové buráčky, jakmile se objeví, čerstvé a teplé současně. Tak takhle se to dělá tady v Hollywoodu. “ rok 1930 „Můj jediný syn Bobby se stal v devíti letech mrzákem díky záchvatu infantilní paralýzy. Pro svoje dobro musí být pravidelně bičován devítiocasou kočkou. Ale ujišťuji vás, že se nepočůrává ani nepokakává do postele nebo do kalhot. Řeknu vám, až bude potřebovat jít na záchod, ať už kvůli č. 1 nebo kvůli č.2. Kvůli č.1 mu musíte rozepnout kalhoty a vyndat mu jeho malého ptáčka. Vzadu stačí rozepnout tři knoflíky. Ušetříte čas a nebudete ho muset celého svlékat. Je to pohodlné i kvůli výprasku… Doktor oznámil, že tři nebo čtyři pořádné výprasky na jeho nahý zadek mu udělají moc dobře, protože je moc masitý na tom místě. Moc mu to pomůže. Odpovězte mi, jestli nebudete váhat použít hůl nebo devítiocasou kočku, až to bude potřebovat “ rok 1934 „Moje drahá a líbezná holčičko Grace, Právě jsem dostal tvůj dopis, ve ktrém mě oslovuješ Milý Roberte. Moje slaďounké srdíčko, ulovila jsi mě. Jsem tvůj otrok a všechno co mám patří tobě. Čůrák- koule- zadek a všechny peníze, které si přeješ. Jenom kdybys byla moje roztomilá ženuška, neměla bys ze mne strach. Ó děvenko mého srdce, jak bych tě zbožňoval-jak. Objímání- šukání- výprasky, pak bych tě ZULÍBAL tam, kam jsem tě nařezal. Na tvou rozkošnou, boubelatou, krásnou prdelku…Už bys nepotřebovala toaletní papír, aby sis utírala svou boubelatou prdelku, protože bych všechno spolykal a pak bych lízal tvou rozkošnou prdelku svým jazykem,až by byla úplně čistá! Robert Hayden 9. listopadu 1934 " rok 1934 „Milá paní Jsem vdovec se třemi chlapci 13-15-19. Chtěl bych je dát do penzionátu, aby ti dva mladší mohli dokončit školu. Chci slušnou stravu, čisté postele a vyprané prádlo. Dávám přednost vdově, která má dostatečně starou dceru, aby jí mohla pomoct. Henry a John mi způsobili hromadu problémů tím, že chodili za školu. Jejich ředitelka, paní Bruceová, mě ujistila, že kdyby to byli její vlastní synové, dala by každému z nich pořádný výprask každý den a celý měsíc a John by měl nárok ještě na přídavek devítiocasou kočkou, než by šel spát. Je to hlavně on, koho je potřeba kárat. Já sám na to nemám čas a navíc si myslím, že vyplácet děti je práce pro ženu. Toužím po mateřské ženě, která může a přeje si na sebe vzít celou zodpovědnost za ty chlapce. Ať koukají poslouchat a když nebudou chtít věšet kalhoty, potrestejte je pořádným výpraskem. Neváhejte jim poznamenat kůži a poslužte si devítiocasou kočkou, kdy si vy budete myslet, že je to nutné. Robert je mdlého rozumu v důsledku pádu. Ačkoliv mu brzy bude pětadvacet a je statný a silný, je snadnější mu dát na zadek nebo ho zbičovat než Henryho. Ten kolem sebe kope, když je tak potrestán. Chci ženu, která může bít jednoho, nebo i všechny tři najednou, když to bude nutné. Náš doktor říká, že když Bobby nebude bit přes zadek nebo bičován, stane se náladovým a mohlo by se opravdu stát, že by ztratil rozum. Proto musí být také bit. Teď je ve Philadelphii a stará se o něj jedna černá žena, kterou znám už pětadvacet let. Má sedmnáctiletou dceru a obě ženy ho trestají enormě. Henry a John jsou v Upper Darby Pa, starají se o ně dvě sestry, ještě mladé dívky. Obě dvě vedou penzion pro chlapce a dívky, kterým ještě není sedmnáct let. Jsou velmi přísné a všichni chlapci nebo děvčata, kteří neposlouchají, jsou potrestáni výpraskem před celou třídou. John je na svůj věk velký chlapec a hrozně se stydí, když si musí spustit kalhoty a nechat si nařezat na zadek před mnoha mladými dívkami. Chci místo, kde mohou být všichni spolu. Jsem připraven vám zaplatit 35 dolarů týdně za všechny tři a přídavek 15 dolarů, když budu přítomen. Ale vezmete si je na starost a musíte mě ujistit, že použijete smeták nebo devítiocasou kočku. Přeji si ženu, která nebude v rozpacích, když bude muset svlékat Bobbyho, podobně jako Johna a Henryho. Tak jestli vás to zajímá, napište mi, kudy se jede do vašeho ústavu. A. H. Fish 21 listopadu 1934" 3) Dopis matce Grace Budd „Milá Paní Budd! V roce 1894 jeden můj kamarád sloužil jako námořník na lodi Tacoma pod kapitánem Johnem Davisem. Loď vyplula ze San Franciska do Hongkongu. Když dopluli na místo určení, můj přítel a jeho dva druzi se rozhodli vydat na pevninu a opít se. Když se vrátili, loď už odplula bez nich. V té době panoval v Číně hladomor. Jakýkoliv druh masa se prodával mezi jedním až třemi dolary za libru. Ti nejchudší trpěli tolik, že prodávali řezníkům své děti, mladší dvanácti let, aby je naporcovali a prodali dál. V jakémkoliv obchodě člověk mohl dostat steak, kotletu, nebo ragú. Podle vašeho výběru vám uřízli kus nahého těla chlapce nebo dívky. Zadek, který je nejlibovější částí, se prodával jako zadní hovězí a byl nejdražší. John zůstal v Hongkongu tak dlouho, že v sobě objevil chuť na lidské maso. Když se vrátil do New Yorku, unesl jednoho sedmiletého a jednoho jedenáctiletého chlapce a odvedl je k sobě domů. Svlékl je a svázané strčil do skříně. Mnoho krát ve dne v noci, je bil přes zadek a mučil je, aby jejich maso změkčil. Nejdřív zabil toho staršího, protože jeho zadek byl masitější. Každou část jeho těla, s výkimkou hlavy, kostí a vnitřností, uvařil a snědl. Dítě bylo opečeno v troubě (celý jeho zadek), uvařeno, usmaženo a rozsekáno do omáčky. Ten menší chlapec prošel tím samým. V té době jsem bydlel v čísle 409 na 100. východní ulici, po pravé straně. John mi o svých delikatesách z lidského masa tak často vyprávěl, že jsem se rozhodl také ochutnat. V neděli 3. července 1928 jsem přišel k vám, do čísla 406 na 15. západní ulici. Přinesl jsem sýr a jahody. Obědvali jsme společně. Grace se mně posadila na kolena , políbila mě. Rozhodl jsem se ji sníst. Vymyslel jsem si narozeniny a vy jste jí povolila, aby šla se mnou. Odvedl jsem ji do jednoho opuštěného domu ve Westchestru, který jsem objevil. Když jsme tam přišli, řekl jsem jí, aby zůstala venku. V prvním patře jsem se svléknul do naha, abych se neumazal od krve. Když jsem všechno připravil, šle jsem k oknu,abych zavolal Grace. Až do jejího příchodu jsem se schoval do skříně. Když viděla, že jsem nahý, rozplakala se a chtěla utéct Chytil jsem ji. Hrozila, že to všechno řekne mamince. Svlékl jsem ji. Hodně se bránila, kousala a škrábala. Uškrtil jsem ji, pak jsem ji rozřezal na kousky a maso jsem si odnesl domů, kde jsem ho uvařil a snědl. Ani vám nemůžu vypovědět, jak byl její zadeček, upečený v troubě, libový a delikátní. Trvalo mi devět dní, než jsem ji celou snědl. Neznásilnil jsem ji, ačkoliv bych mohl, kdybych si to přál. Zemřela jako panna. “ 4) Dopis advokátovi „Existuje veřejná skládka v Satorii, na River Avenue. Už léta tam lidé vyhazují hromadu věcí. Tady je můj plán: před několika lety jsem žil v čísle 228 na 81. východní ulici, v posledním patře. Předpokládejme, že se vám přiznám, že jsem … malého Gaffneyho (sloveso v dopise chybí) stejným způsobem jako holku B. Nic to nezmění, protože jsem už obviněný ze zločinu. Nicméně musím připustit, že řidič tramvaje, který mě identifikoval v doprovodu malého chlapce, měl pravdu. Můžu vám říct, že jsem v tu chvíli hledal uspokojivé místo, abych vykonal svoji práci. Vydal jsem se proto na skládku v River Avenue. Je tam opuštěný dům, nedaleko od místa, odkud jsem ho přivedl. Ten dům jsem maloval pro jeho majitele několik let před tím. Byl to kovář. Zapomněl jsem jeho jméno, ale můžete se zeptat mého syna Henryho, který mu kupoval auto. Otec toho člověka žil v domě. Gene, John a Henry mně pomáhali malovat. V té době tam na silnici parkovalo pár starých aut. Tam jsem přivedl chlapce. Nejdřív jsem ho svlékl, pak jsem mu spoutal ruce a nohy a udělal jsem mu roubík z kusu špinavého hadru, který jsem tam našel. Potom jsem spálil jeho šaty , boty jsem vyhodil do odpadkového vozu a vrátil se domů tramvají až na 59. ulici. Byly dvě hodiny ráno a zbytek cesty jsem šel pěšky. Druhý den, kolem druhé hodiny odpoledne jsem si přinesl svoje nástroje a také pořádnou devítiocasou kočku. Vyrobenou doma. S krátkou rukojetí. Rozřízl jsem jeden svůj pásek na dva kusy, pak jsem z každé poloviny nařezal šest pruhů, kolem dvaceti centimetrů dlouhých. Bičoval jsem jeho zadek, až mu krev tekla po nohách.Uřízl jsem mu uši,nos, zvětšil jsem mu pusu od ucha k uchu. Vyndal jsem mu oči z očních důlků. V tu chvíli už byl mrtvý. Zabodl jsem mu nůž do břicha a k ráně jsem přiložil ústa, abych vypil krev. Sebral jsem čtyři staré pytle na brambory. Pak jsem mu uřízl ruce a nohy. Přinesl jsem si sebou kleště. Sloužily mi k tomu, abych mu uštípl nos, uši a několik kousků masa z jeho břicha. Pak jsem přeřízl trup těsně pod pupkem.Potom nohy asi pět centimetrů pod jeho zadkem. Nařezal jsem hlavu, ruce, paže a nohy pod koleny. Všechno jsem to dal do pytle s kamením, zavázal provázkem a hodil do stojaté vody rybníku, který uvidíte u silnice, když pojedete na North Brach. Voda je tam hluboká kolem metru a půl. Hned se to potopilo. S masem jsem odjel domů. Měl jsem předek těla s kousky, které mám nejradši. Jeho ptáčka, varlata a roztomilý, pěkně baculatý zadeček, abych si ho mohl upéct v troubě a sníst. Z uší, nosu a kousků obličeje a břicha jsem připravil ragú. Dal jsem do něj cibuli, mrkev, tuřín, celer, pepř a sůl. Bylo moc dobré. Pak jsem rozřízl hýždě, ptáčka a varlata na dvě půlky a umyl jsem je. Jídlo jsem strčil do trouby a zapálil jsem ji. Pak jsem uřízl plátky slaniny a položil jsem je na obě půlky hýždí. Oloupal jsem čtyři cibule a asi po čtvrt hodině jsem na maso nalil asi půl litru vody, aby pustilo šťávu, než tam dám cibuli. Pravidelně jsem maso zaléval šťávou na dřevěné lžíci. Aby maso bylo lepší a šťavnatější. Za dvě hodiny byly hýždě pěkně opečené. Nikdy jsem nejedl pečenou krůtu, která by byla aspoň z poloviny tak dobrá, jako jeho rozkošný, baculatý zadeček. Jídlo jsem měl na čtyři dny. Jeho ptáček byl skvělý,ale varlata byla moc tvrdá:nemohl jsem je rozkousat. Hodil jsem je do záchoda. Můžete dát tenhle dopis mým dětem a když to bude nutné, budu o tom svědčit. Mohl bych vyprávět detaily...., jako kdybych diskutoval o čase,co způsobil. Místo které jsem popsal je ideální pro takový čin. A když budete mluvit s novináři, řekněte jim, že Bůh mi přikázal, abych smyl své hříchy a abych se mu vydal na milost a nemilost. Zaveďte je k té skládce. Budou jako blázni. Jaká nová senzace! Gene, John a Henry, ktří se mnou v tom domě pracovali, vám moje slova potvrdí. Nebo si myslíte, že bych měl zavolat otce Malleta z kostela Díkuvzdání Panně Marii ve White Plains a vyzpovídat se mu? Napište mi,abych věděl co vy chcete, abych udělal. Jestli vám to může pomoct, zeptejte se ředitele věznice Caseyho nebo doktora, cela 1-b-14, volání o pomoc v 7 hodin večer. Když jsem byl na hlavním oddělení policie, od 13. do 14. prosince, ještě jsem nic nepřiznal. Když důstojník F.W. King opustil vyšetřovací místnost, seržant Fitzgerald mě surově uhodil do břicha, ačkoliv jsem seděl. Můžu vám to ukázat během návštěvy. Řekl mi, i když jsi stařec, jestli se k ničemu nepřiznáš, vezmu tě s sebou dolů a tam ochutnáš můj obušek. Chtěl bych, abyste si ho vzal kvůli mně na paškál. Požádejte důstojníka Kinga, aby vám dal můj mučící obušek. Má ho. Dokáže to stav mého ducha. Je to prkýnko s vyčnívajícími hřebíky .“