Výsledky vyhledávání

Recenze výborné knihy s názvem "Monstru podoben - Panoptikum sexuálních vražd 3". Autor: Viktorín Šulc, rok vydání 2019, 580 stran Panoptikum sexuálních vražd 3 - Viktorín Šulc Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Monstru podoben - Patoptikum sexuálních vražd 3 Autor: Viktorín Šulc Nakladatelství: Epocha s.r.o. Rok vydání: 2019, Praha, 580 stran Pravidelní návštěvníci našeho webu (případně naší FB stránky) již asi budou znát jak autora Viktorína Šulce , tak i jeho veledílo – Panoptikum sexuálních vražd . Dnes Vám představíme třetí díl této pentalogie (čtvrtý a pátý díl zatím nebyly vydány), který nese podtitul Monstru podoben . Jak jste si mohli všimnout, první dva díly (první díl ZDE , druhý ZDE ) od nás obdrželi nejlepší možné hodnocení a rovnou Vám prozradíme, že nejinak tomu bude i v případě tohoto dílu číslo tři. Zopakujme stručně plusy společné pro všechny tři knihy: zkušený autor a jeho erudice ohledně tématiky – široké znalosti v oblasti kriminologie, kriminalistiky, forenzní psychologie i forenzního lékařství; bohaté kontakty na soudní znalce, kriminalisty a další osoby, které se popisovanými případy v praxi zabývaly; autor vychází ze soudních a policejních spisů; vypsaný a velmi čtivý styl; zajímavé postřehy a úvahy ohledně zmiňovaných případů a krimi tématiky… To však není vše! Přidejme to, že kniha obsahuje četné výpovědi pamětníků, případně svědků zmíněných zločinů a také to, že každá kapitola je okomentovaná od legendy české (rep. československé) kriminalistiky, emeritního vyšetřovatele a později šéfa pražské mordparty – plk. Jiřího Markoviče ! Nejnovější díl navíc popisuje hlavně případy z 90. let (v knize však naleznete i mnoho starších případů), kdy autor pracoval jako krimi reportér, tedy s většinou případů přišel do styku brzy po tom, co se udály, tedy je vlastně sám pamětníkem a tím pádem má k nim hodně co říct… Co víc dodat? Asi to, že kniha má bezmála 600 stran, že případy jsou hojně komparovány s těmi staršími, a že některé jsou podány velice napínavě (ne nadarmo je titul v řadě knihkupectví k nalezení u "detektivek", nikoli u literatury faktu) …. A vůbec, čtenář si od podobného titulu více asi nemůže přát. Takto by zkrátka literatura faktu měla vypadat! Zbývá už jen nastínit obsah jednotlivých kapitol: prolog je věnován polemice ohledně znaleckých posudků; 1. kapitola mapuje některé neobjasněné vraždy z 90. let, kdy hlavní podezřelí většinou stačili spáchat sebevraždu; 2. následuje případ mladé ženy se zajímavým “backgroundem” obsahujícím problematickou výchovu, týrání zvířat a žhářství, která nakonec usmrtila vlastní dítě; 3. komparace dvou případů, které pojí prostředí hřbitova a podobnost pachatelů v řadě aspektů; 4. drsná kapitola popisující sedm případů vražd, kdy obětmi se staly děti; 5. kapitola o vraždách, kde oběťmi byly senioři, která obsahuje i sexuologickou pasáž o gerontofilii; 6. kapitola je o několika násilnících, kteří napadali neznámé, osamělé ženy; 7. kapitola popisuje velice zajímavý případ dvojnásobného vraha; 8. předposlední kapitola mapuje případ brutálního sériového znásilňovače, lupiče a vraha Alexandra Kravze; 9. a poslední kapitola zmiňuje několik „nesexuálních“ vražd, které na první pohled vykazovaly některé znaky možné sexuální motivace pachatele. Hodnocení? Jak už bylo uvedeno – jasná jednička! Myslíme, že celá pentalogie je životním dílem autora V. Šulce! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1

Přehled 9 nejhorších masových vražd v České republice a Československu. Nejhorší masoví vrazi v ČR a jejich případy. Masoví vrazi z ČR (řazeno chronologicky) Níže naleznete přehled 9 nejznámějších masových a záchvatových vrahů z Československa potažmo České Republiky. Franz Sandtner (3.1.1903 – 1.7.1927) Pětinásobný vrah František Sandtner usmrtil v noci z 9. na 10.4.1926 pět osob (3 dospělé, 2 děti) na samotě Doyscherhof u Rockendorfu (dnes už vesnička neexistuje). K tomu další dítě těžce zranil. Pachatel útočil pomocí sekery a kladiva. Motiv vražd byl zištný, Sandtner šel původně na samotu loupit, předem však vyzbrojený sekerou a kladivem. Tento mnohonásobný prvorepublikový vrah byl odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán 1.7.1927 oběšením. Josef Svoboda (1. 11. 1923 – 28. 2. 1967) Tento český tzv. spree killer („záchvatový vrah“) v noci z 27. na 28. února 1967 sekerou postupně usmrtil na dvou různých místech 7 osob včetně 5 svých dětí (4 synů a jedné dcery – krom jednoho ze synů byly všechny děti nezletilé). Poté pachatel spáchal sebevraždu skokem do lomu. Motivem jednání tohoto agresivního recidivisty byla msta partnerce, která se s ním chtěla rozvést. Olga Hepnarová (30. 6. 1951 Praha – 12. 3. 1975 Praha) Nejhorší česká masová vražedkyně, která 10. července 1973 najela v Praze 7 vypůjčeným nákladním autem značky Praga RN na chodník resp. tramvajovou zastávku Strossmayerovo náměstí (dnes ulice Milady Horákové) – s úmyslem zabít co možná nejvíce lidí. Jako svůj motiv uváděla „potrestání společnosti a vyrovnání si účtů s ní ". Její čin měl za následek usmrcení 8 lidí (tři na zemřeli místě, tři téhož dne v nemocnici a další dva zemřeli na následky svých zranění později). Dalších 6 lidí bylo těžce a 6 lehce zraněno. 12. března 1975 byla Olga Hepnarová popravena oběšením (šlo o poslední popravenou ženu v Československu). Vladimír Lulek (1951 - 2.2.1989) Pětinásobný vrah, který dne 22. prosince 1986 ve svém bytě v Předměřicích nad Labem ubodal manželku a 4 děti ( tři nevlastní - 10, 8, 7 let a jedno vlastní – 1,5 roku). Vražednému aktu předcházela hádka s manželkou. Pachatel (již čtyřikrát soudně trestaný recidivista) byl v podnapilém stavu. Při činu byla navíc pobodána a těžce zraněna sousedka, která se mu snažila v jeho konání zabránit. Lulek byl popraven 2. února 1989. Raif Kačar (1967 - 12.3.2009) V noci z 8.3.2009 na 9.3.2009 vstoupil Makedonec žijící v ČR, ozbrojený nelegálně drženou pistolí, do Sokolovny v obci Petřvald na Karvinsku, kde se právě konala oslava narozenin. Zde zastřelil svoji bývalou přítelkyni, její rodiče a současného partnera. Poté zbraň obrátil proti sobě a spáchal sebevraždu (na následky poranění zemřel v nemocnici až o čtyři dny později). Romana Zienertová (narozena 1975) 2.září 2011 zavraždila své 4 nezletilé děti v obci Široký Důl. Nejmladší tři děti(2 měsíce, 2 a 4 roky) usmrtila pomocí nože, když jim podřezala zápěstí a hrdlo. Nejstaršího syna (8 let) udusila za pomoci polštáře. Poté se pokusila spáchat sebevraždu, ale po včasném upozornění svého partnera byla zachráněna. Motivem činu byly údajně partnerské problémy. Nyní si odpykává trest odnětí svobody na doživotí. Antonín Blažek (1956 - 17. 2. 2013) Sedmapadesátiletý masový vrah Antonín Blažek 17. února 2013 úmyslně vyvolal výbuch plynu v panelovém domě ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde sám bydlel. Výbuchem zabil pět osob a 11 dalších zranil (z toho dvě osoby vážně). Těsně po činu zemřel i pachatel. Na Blažka byla v době činu vedena exekuce prodejem jeho bytu. Motivem trestného činu byla msta ostatním obyvatelům domu, s nimiž měl dlouholeté sousedské spory. Zdeněk Kovář (1952 – 24. 2. 2015) Tento třiašedesátiletý, doposud trestně bezúhonný, muž vstoupil dne 24. února 2015 kolem 12:30 do restaurace Družba v Uherském Brodě a zde dvěma legálně drženými pistolemi (samonabíjecí pistole CZ 75B a revolver Alfa vzor 820) zavraždil 8 osob (7 mužů, 1 ženu). K tomu jednu ženu těžce zranil. Poté zavolal do médií, mluvil o svých problémech a uvedl, že drží rukojmí. Když na místo dorazila policejní hlídka, muž na ni začal střílet a donutil tak policisty k ústupu. Poté pachatel s policií zhruba hodinu a půl komunikoval a vyjednával, než nakonec před vstupem ozbrojených složek do objektu spáchal sebevraždu. Motivem činu byla údajně msta na „společnosti“. V pozadí činu stojí kombinace osobních problémů pachatele, tak zřejmě i jeho špatný psychický stav. Zdeněk Kovář během vyjednávání stačil zavolat do redakce celostátní televize a redaktorovy si stěžoval právě na ubližování a šikanu od okolí a s tím spojenou lhostejnost úřadů. Na konci telefonátu sdělil, že proto se zařídí „po svém “. Co se týče osoby pachatele, byl okolím považován za podivína a psychicky labilního člověka. Jistě lze říci, že šlo o asociálního jedince, který v době útoku již 10 let nepracoval a nejčastěji pobýval doma. Žil se svojí manželkou, která údajně měla často se sousedy různé incidenty, kdy na ně často pokřikovala z okna a vykazovala znaky psychické poruchy. Náznaky psychické poruchy podle sousedů vykazoval i Zdeněk Kovář, nicméně podle dostupných zdrojů nebyl nikdy s žádnou psychickou nemocí léčený. Policisté manželský pár několikrát prověřovali ohledně přestupků proti veřejnému pořádku a občanskému soužití. Celkově lze pár popsat z pohledu svědků jako velmi problémový, i když vysloveně agresivní sklony ani jeden z manželů neprojevoval. Ohledně přípravy činu se názory různí, nicméně převažují náznaky toho, že se pachatel na masovou vraždu dlouhodobě a detailněji nepřipravoval. Vyplývá to např. z toho, že vytipování restaurace, kde útok provede, učinil až v den útoku. Toho dne totiž Kovář prošel postupně několik podniků a zaútočil až v tom, kde se mu zdál dostatečný počet hostů. V době spuštění masakru bylo v restauraci mezi 20-30 lidmi. Většině hostů se naštěstí podařilo uprchnout. Jeden z nich dokonce přečkal celý masakr schovaný na toaletě. Jde o druhou nejhorší masovou vraždu v Československé historii. Počet obětí na lidských životech je stejný, jako v případě masové vraždy spáchané Olgou Hepnarovou, nicméně počet zraněných byl po jejím činu vyšší. Ctirad Vitásek (1977 – 10. 12. 2019) Co do počtu obětí druhý nejhorší útok v dějinách České republiky , hned po výše popsané střelbě v Uherském Brodě v roce 2015, se odehrál 10. prosince 2019 . Toho dne v 7:15 vstoupil dvaačtyřicetiletý stavební technik ze Zábřehu v Ostravě, Ctirad Vitásek , do čekárny traumatologie ve Fakultní nemocnici Ostrava . Ozbrojený nelegálně drženou pistolí CZ 75 ráže 9 mm pak bez varování začal střílet na pacienty v čekárně, přičemž velice rychle v malém prostoru čekárny zasáhl 9 osob. Ze zasažených lidí nakonec zemřeli 4 muži a 3 ženy . Pouze dva zranění útok přežili . Pachatel po hrůzné masové vraždě z místa činu utekl. Jeho cesta vedla domů, kde matce sdělil, co udělal a řekl, že se jde zastřelit. Když jej policisté několik hodin od útoku za pomocí helikoptéry lokalizovali sedícího v osobním automobilu u obce Děhylov , muž ještě před jejich zásahem spáchal sebevraždu . Hlavní příčinou činu mohly být psychické problémy pachatele, který podle názorů odborníků mohl trpět hypochondrickou depresí či hypochondrickým bludem, tedy utkvělou představou, že je těžce nemocný a nikdo ho nechce léčit. Lidé trpící touto psychickou nemocí se vyhýbají návštěvě psychiatrie, jejíž návštěva byla doporučovana i Vitáskovi, protože mají pocit, že jim ošetřující lékař nevěří a jen se jich chce zbavit. Tím se dostáváme k pravděpodobnému motivu. Tím byla nějaká forma msty a vyjádření nespokojenosti právě s přístupem lékařů k jeho problémům. Ač šlo o útok na náhodné konkrétní cíle (pachatel obcházel různé čekárny), nebylo zřejmě náhodou, že je hledal v nemocnici, neboť právě s prací zdravotníků nebyl Vitásek spokojen. Nemocnice je rovněž tzv. „měkký cíl“ – tedy místo s vysokou koncentrací osob a s minimálním zabezpečení proti násilnému útoku. Spouštěčem činu mohlo být další negativní vyšetření, které nedopadlo dle představ Vitáska, a které se odehrálo v ostravské nemocnici jen pět dní před tragédii. Více o případu ZDE . Další články Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Proč se lidé zabíjejí?", která se hlavně z hlediska evoluce snaží zodpvědět tuto otázku. Autor: Jan Zrzavý. Proč se lidé zabíjejí? - Jan Zrzavý Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Proč se lidé zabíjejí? - Evoluční okno do lidské duše Autor: Jan Zrzavý Nakladatelství: TRITON Rok vydání: 2017, 140 stran RECENZE zatím nenapsána. Každoročně umírají desetitisíce lidí násilnou smrtí uprostřed hlubokého míru. Být zavražděn je v některých oblastech světa celkem obvyklý osud lidského jedince. Vražda je porušením většinových pravidel chování, a proto nám o těchto pravidlech říká mnoho zajímavého. Vraždou řešíváme ty problémy, které považujeme za opravdu podstatné. Autor knihy se zabývá nejen vlastním vražděním, ale sleduje i obecné principy „evolučního“ přístupu k lidskému chování. Větší část této publikace byla již publikována v časopise Vesmír. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Recenze knihy "Legendy kriminalistiky", která je o nejznámějších českých zločinech 90. let. Autor: miroslav Vaňura. Legendy kriminalistiky - Miroslav Vaňura Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu DALŠÍ KNIHY Název: Legendy kriminalistiky Autor: miroslav Vaňura Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2018, 250 stran Jak už víte, někdy recenzujeme tituly starší, třeba i třicet let. Jindy ty novější….pro dnešek to bude spíše druhá varianta, jde totiž o titul vydaný v roce 2018. Na svědomí jej má publicista - Miroslav Vaňura , kterého si asi můžete vybavit například jako moderátora z pořadu TV Nova – 112 V ohrožení života . Kniha s názvem „Legendy kriminalistiky “ je knižním zpracováním povedeného, stejnojmenného dokumentárního seriálu České televize , který Miroslav Vaňura režíroval, podílel se na scénáři, a ve kterém navíc vystupuje i jako moderátor. Hned v této souvislosti mě napadá první negativum, které bych zmínil, kniha jedo jisté míry „pouhým“ zúženým „přepisem“ onoho seriálu a často na něj odkazuje, tedy nečekejte nic moc navíc oproti němu. Kapitoly knihy se přesně drží jednotlivých epizod. Je jich tedy deset a dočíst se v nich můžete např. o kolínském gangu , orlických vraždách , sériovém vrahovi Roubalovi , trojnásobném vrahovi z 90. let – j. Gančarčíkovi , ale i o dvou případech, kdy při výkonu služby zemřeli příslušníci Policie ČR . Jak už název knihy napovídá, jde o případy z hlediska české kriminalistiky klíčové či průlomové. A to ať už svým rozsahem, použitými metodami při jejich objasňování nebo jejich dopady. Výběr případů patří určitě k jednomu z pozitiv knihy. Dalším (a asi největším) plusem jsou komentáře kriminalistů – vyšetřovatelů i operativců, kteří se přímo na objasňování popisovaných případů podíleli! Podobně pozitivně, a řekl bych i trochu překvapivě, působila ochata některých rodinných příslušníků obětí či pachatelů, vyjádřit se k dopadům zločinů. Jejich výpovědi totiž dávají případům onen osobní, tísnivý rozměr, což je dle mého názoru důležité a donutí to čtenáře se nad dopadem vražd zamyslet. Kniha je rovněž poměrně čtivá, takže není problém ji zhltnout během několika večerů… Vyhnout se ale nesmíme ani negativům. Opět zmíním to, že i když jde o knižní zpracování televizního, dokumentárního seriálu, což v knize mnohokrát zmiňuje, tak i přes to by mohla obsahovat více nad rámec televizního zpracování. Autor sice každý případ lehce okomentoval svým pohledem, což kvituji, nicméně když si odmyslíme citace policistů, případy nejsou zpracovány beze zbytku. Některé z nich jsme měl možnost číst třeba i ve třech, čtyřech, pěti jiných zpracováních, a ty z knihy "Legendy kriminalistiky " nepatří mezi nejkomplexnější. Rovněž v literatuře faktu zaměřené na takováto témata, navíc v roce 2018, bych očekával, že pojmy „sériový“ a „masový“ vrah nebudou použity jako synonymum - viz případ Roubal . Tedy, dnes s odřenými uši za: 2- Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Komentáře

Statistika kriminality v ČR i ve světě. Počet vražd v ČR, jejich motivace. Podíl vražd spácahný pod vlivem omamných látek, podíl vražd spáchaných cizinci a recidivisty. Kriminalita Počet vražd na území ČR od roku 1974 V tabulce níže naleznete údaje o počtu spáchaných vražd na našem území od roku 1974. Jak je vidět, před revolucí bylo ročně evidováno kolem 135 případů. Po roce 1989 došlo ke skokovému nárustu, který v průběhu 90. let dále kulminoval až na 313 vražd spáchaných v roce 1998. Po roce 2000 je pak zřetelný vytrvalý pokles, který pokračuje dodnes. Za povšimnutí stojí i poslední sloupec tabulky, který mapuje četnost tretného činu vraždy novorozence matkou. Zde je patrný výrazný skokový pokles po roce 1989, kdy dnes je tento trestný čin velmi ojedinělý. * Počet vražd je uváděn včetně připravy a pokusu vraždy. Počet vražedných pokusů je uveden v tabulce. Počet příprav k tr. činu vraždy představuje cca 4-8 skutků ročně. ** Počet uváděných objasněných případů neodráží celkovou objasněnost, ale pouze počet objasněných tr. činů vraždy v daný rok. Celková objasněnost je tedy vyšší než počty uváděné v tabulce. Např. v letech 2012-2017 bylo spácháno 967 vražd (včetně pokusů a příprav k vraždě) - z toho bylo zatím neobjasněno pouze 24 skutků. Zdroj: Institut pro kriminologii a sociální prevenci Motivace vražd na území ČR od roku 2008 + recidiva a alkohol Na základě dostupných statistik Policie ČR jsme pro Vás vytvořili malou analýzu motivace spáchaných skutků na území ČR v letech 2008 - 2017 . Ve statistice jsou zahrnuty nejen dokonané činy, ale i vraždy ve stádiu přípravy či pokusu. Policie dělí vraždy podle motivů na šest různých skupin: vraždy s loupežnou motivací; sexuálně motivované vraždy; skutky, kde hlavní motivace spočívala v osobních vztazích; nájemné vraždy; vraždy novorozence matkou; ostatní; Na základě porovnání statistik jsme došli k následujícím závěrům : V mapovaném období není možné vysledovat žádný výrazný posun či velká změna ve vzájemném poměru jednotlivých motivací. Za zmínku možná stojí jen to, že podíl loupežné motivace během sledovaného období spíše klesal. Tato motivace kolísala v rozmezí 4,1% - 12,7% ročně, přičemž v letech 2011 - 2017 nepřekročil podíl 9,6% a od roku 2015 dokonce 6,6%. Zatímco v letech 2008 - 2010 naopak podíl vražd spáchaných s touto pohnutkou na všech vraždách neklesnul pod 10,4%. U ostatních skupin motivací není možno v daném období pozorovat žádný progres či regres. Konkrétně lze uvést, že sexuálně motivované vraždy tvoří průměrně 1,2% všech spáchaných vražd a ve sledovaném období bylo s touto motivací spácháno ročně mezi 0% - 3,5% všech vražd. Co se týká tresných činů vraždy s motivací zakládající se na osobních vztazích , lze uvést, že jde s přehledem o nejčastější motivaci vedoucí ke zmíněnému kriminálnímu jednání. Takto motivované činy tvoří ročně průměrně 54% za všech evidovaných skutků. Nájemné vraždy , tedy vraždy na objednávku, tvoří ročně v průměru cca 1,5% všech skutků a vražda novorozence matkou tvoří průměrně 0,45%. Do kategorie "ostatní" pak průměrně ročně spadá cca necelých 35% spáchaných vražd. Jistě bude zajímavé zmínit i to, v kolika procentech spáchaných vražd koloval pachateli v krvi alkohol a kolik procent vražd mají na svědomí recidivisté (resp. osoby dříve soudně trestané). K tomu lze uvést, že v mapovaném období činil podíl skutků, které měli na svědomí pachatelé s trestní minulostí, průměrně 42,5% ročně . Podíl skutků, kteé byly spáchány pod vlivem alkoholu byl po všechny sledované roky podobný a činil průměrně 28,6% + další 2-4% vražd bylo spácháno pod vlivem jiné omamné látky . Lze tedy říci, že minimálně ve třetině případů všech spáchaných vražd jsou pachatelé pod vlivem nějaké omamné látky - přičemž v drtivé většině jde o alkohol. Když pak půjdeme ještě hlouběji,ze statistik je patrný rozdíl v procentu spáchaných vražd pod vlivem alkoholu a spáchaných recidivisty v závislosti na motivu. Zatímco u vražd loupežných činí podíl recidivistů přes 60% , tak u vražd s motivem v osobních vztazích je nižší - cca 40% . Naopak, loupežných vražd spáchaných pod vlivem alkoholu je v průměru cca 18% , zatímco u osobního motivu je tento podíl vyšší - cca dvojnásobný, tedy 36% . Na závěr ještě můžeme uvést, že co se týká podílu pachatelů - cizinců , tak tuto statistiku Policie ČR zveřejňuje až od roku 2016. Tedy v roce 2016 byl podíl skutků, kde pachatelem byl cizinec - 11% ze všech případů vražd. V následujícím roce to pak činilo 18,5%. Zbývá doplnit, že v kriminologických výzkumech zaměřených na české (či slovenské) případy autoři uvádějí, že dlouhodobý podíl recidivistů jako pachatelů vražd je přes 50% . Podíl vražd spáchaných pod vlivem nějaké návykové látky (především alkoholu) pak zhruba odpovídá našim zjištěním. Tedy 30-40% všech vražd je spácháno pod vlivem nějaké omamné látky. Zdroj: Statistiky Policie ČR Počet vražd na 100 000 obyvatel ("murder rates", "intentional homicide rates") Níže je srovnámí vybraných států podle tzv. "murder rate" ( nebo také "intentional homicide rate") - tedy čísla, které vyjadřuje počet (dokonaných) vražd na 100 000 obyvatel. Státy jsou seřazeny od nejhoršího podle murder rate z roku 2016. Kde se podařilo dohledat, je pro srovnání uveden i údaj z roku 1995. Jak je možno vyčíst, Českou republiku lze v tomto ohledu považovat za jednu z nejbezpečnějších zemí světa. Zdroj: data.worldbank.org

Mohammad Razi - dvaadvacetiletý indický muž podezřelý ze spáchání nejméně 10 sériových vražd v roce 2020. Přezdívka: "Psycho Razi" HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Mohammad Razi 28. 1. 2021 Mahammad Razi - dvaadvacetiletý Ind, zadržený v prosinci 2020, jenž je podezřelý nejméně ze 3 vražd spáchanch v přůběhu roku 2020. Na základě jeho přznání policie věří, že mohl spáchat více než 10 vražd ve městech Grurgram, Dillí a na území státu Bihár. Razi oběti usmrcoval pomocí nože. Útočil na osamělých místech, poté, co s obětmi popíjel alkohol. Nakonec oběti okradl a jejich těla zanechal na místě činu. Jeho motivem bylo podle jeho vlastních slov "pobavení" a touha stát se nebezpečným a známým sériovým vrahem. Narozen : 1998 Nyní : zadržen Země :Indie Počet obětí :10+ Unikal :1 rok Vražedná aktivita :2020 Přezdívka : "Psycho Razi" Psal se 23. listopad 2020 , když mladý muž drobné postavy , procházel parkem Leisure Valley ve městě Gurugram (jde o satelitní město patřícím do aglomerace Dillí) a hledal svoji „kořist“. Postupně komunikoval s několika lidmi, ale žádná potenciální oběť mu nevyhovovala, a to až do chvíle, kdy narazil na muže ve věku 25-30 let , který v oblasti pracoval na staveništi. Mladý muž nabídnul dělníkovi svoji společnost, i to, že spolu mohou vypít lahev whiskey, kterou měl sebou. Nic netušící dělník souhlasil, tedy se oba odebrali na osamocené místo, kde spolu začali popíjet a povídat si. Když však láhev dopili, mladší z nich začal předstírat silnou opilost, načež v nestřeženém okamžiku vytáhnul nůž a několikrát druhého muže bodl do krku, hrudníku a břicha . Pobodanou oběť pak ponechal krvácet a odešel z parku. Napadený na místě svým zraněním podlehl a pachatel zmizel neznámo kam (pozn. policii se oběť doposud nepodařilo identifikovat). Hned následujícího večera se vrah vydal na lov znovu. Tentokrát se potkal v Sektoru 40 s pracovníkem soukromé ostrahy , která oblast hlídala. Opět cizímu muži navrhnul společné popíjení alkoholu, načež se oba přesunuli do nedalekého parčíku, kde mladý pachatel po chvíli popíjení zaútočil. Muže pobodal v oblasti hrudníku a dutiny břišní , sebral mu peněženku , mobilní telefon , boty a z místa uprchl. Krvežíznivý vrah však stále neměl dost, a tak další noc vyrazil do ulic Gurugramu opět. Tentokrát se vydal do Sektoru 47 , kde po chvíli hledání narazil na muže sedícího poblíž kanalizačního potrubí nedaleko místní radnice. Mladík si sedl poblíž muže a začal s ním komunikovat. Představil se mu a řekl, že je z Biharu a přijel do města hledat práci. Vyprávěl, že byl vyhozen z domu kvůli finančním problémům a nyní nemá žádné peníze, aby se uživil. Pak opět vytáhl láhev whisky, k tomu navíc cigaretu marihuany, s tím, že se s neznámým mužem rozdělí. Když spolu vypili téměř polovinu lahve, mladý agresor opět muže napadl a nejméně šestkrát ho bodl . To však ještě nebylo vše. Poté oběti uřízl hlavu, zabalil ji do papíru a i s ní se vydal do vesnice Kanhai , která je vzdálená asi čtyři kilometry od místa vraždy. Zde pachatel zamířil k obydlí Mohsina Khana , dodavatele stavebnin, vůči kterému choval zášť a chtěl se mu pomstít. Ten ho totiž dříve zaměstnával, ale protože jej přistihl při krádeži stavebního materiálu, propustil jej. Když vrah došel s hlavou své poslední oběti k obydlí svého bývalého zaměstnavatele, odhodil ji poblíž, aby tak svého nepřítele očernil a uvedl jej v podezření z vraždy. Poté se zpět přesunul do Sektoru 47, kde se zájmem sledoval marné snahy policie najít hlavu zavražděného. Ač se policistům hlavu oběti najít nepodařilo, ohledání místa činu úplně bez výsledku neskončilo. Policii se totiž podařilo poblíž těla najít průkaz, podle kterého identifikovali, že zavražděným by mohl být šestadvacetiletý Rakeshi Kumar z Aligarhu v Uttarpradéši. Jelikož policie v Gurugramu v té době evidovala mnoho nevyjasněných vražd, které se staly za pouhé poslední tři měsíce, bylo dopadení neznámého zabijáka prioritou. A tak týden po posledním popsaném zločinu, byl sériový vrah, na základě zatím nezveřejněných indicií (údajně díky informacím od policejních informátorů), dopaden. K zatčení došlo 3. prosince 2020 . Zadržený Mohammad Razi v rukou policie Oním podezřelým, který měl v pouhých třech po sobě jdoucích dnech připravit o život nejméně tři lidi, byl teprve dvaadvacetiletý Mohammada Razi z vesnice Khalilabad ve státě Bihár , kterému se v jeho domovině přezdívalo „Psycho Razi“ . Šlo o nejstaršího z pěti sourozenců (2 sestry, 2 bratři) pracovitých rodičů, kteří provozovali obchod s potravinami O své osobě Razi sdělil, že byl v dětství sexuálně zneužit , to když ho v šesti letech měl sexuálně napadnout jeden z příbuzných. Dále bylo zjištěno, že Razi měl kvůli svému chování a přístupu k životu velké neshody se svou rodinou . Kvůli svému nevypočitatelnému chování , které se projevovalo hlavně po požití alkoholu , si totiž nikdy neudržel stálou práci , navíc se dopouštěl krádeží . Pokud s ním někdo nesouhlasil, projevoval se agresivně . Rodiče s tímto pochopitelně byli nespokojeni, což mu dávali často najevo. Sám Razi pak jednomu muži sdělil, že se ho otec kvůli jeho chování zřekl . To samé pak uvedl při výslechu, kdy si postěžoval, že jej rodina nikdy nepodporovala a vždy mu vyčítala, že jí přinesl jen neštěstí . Razi se tedy ve svých devatenácti letech odstěhoval z rodného státu a přesunul se do Kalanki v Nepálu , kde v letech 2018-2020 pracoval na různých stavbách. V červenci 2020 se přestěhoval do Dillí , kde se živil chvíli jako prodavač jídla u silnice a následně necelý měsíc pracoval jako uklízeč v hostelu s názvem „Just For You “, který se nacházel kousek od Jama Masjid . Po této epizodě se přesunul do Gurugramu , kde byl nakonec zatčen. Na Raziho vzpomínal majitel hostelu v Dillí: „Přišel o práci požádat někdy v říjnu. Řekl, že v Dillí nemá žádný domov, a že jej vyhodili z domova v Biháru. “ Majitel mladého muže přijal, ubytoval ho v pokojích pro zaměstnance a nabídl mu denní mzdu ve výši 300 rupií. "Mluvil málo, ale obvykle byl zdvořilý. Někdy kouřil marihuanu před hotelem. Jednou mi řekl, že ve svém rodném městě udělal mnoho ošklivých věcí. Neřekl však žádné podrobnosti. Nikdy jsem si nic podezřelého nevšiml, jinak bych ho vyhodil, “ líčil majitel hostelu. Až později se ukázalo, že Razi okrádal hosty , jak uvedla policie. Zvláštní také bylo, že Razi měl ve zvyku občas zmizet , a to i na pár dní, a vždy když šel mimo hostel, vypínal si mobilní telefon . Negativní zkušenost s Razim měl i recepční hostelu. „V den, kdy jsem jej viděl naposledy, jsem se věnoval zákazníkům a nechal jsem telefon na recepci hotelu, když jsem se vrátil, telefon byl pryč. Poté mi Razi zavolal na další číslo a přiznal, že ho vzal on, že je zloděj, a že mi ho nevrátí. Prosil jsem ho a dokonce jsem mu nabídl 5 000 rupií, ale bezvýsledně “. Razi se po krádeži již do hostelu nevrátil a přesunul se do Gurugramu. „Kradl, ale nemohl uvěřit, že by dokázal i zabít “, dodal okradený recepční a bývalý Raziho kolega, s tím, že na policii krádež ohlásit nešel . Teď ale zpět na časovou osu. Policie tedy Raziho, podezřelého ze tří vražd spáchaných v pouhých třech dnech, zadržela a předvedla k výslechu. To, co pak zadržený vyšetřovatelům sdělil, jim přímo vyrazilo dech. Přiznal se totiž nejen k oněm třem vraždám , ale uvedl, že v Gurugramu začal zabíjet již v říjnu . Prý začal kvůli „pobavení“ v opilosti. „Chlubí se, že zabil mnoho jemu cizích lidí i v parcích v Dillí a v Biháru , kvůli čemuž musel z těchto míst utéct, aby jej policie nedopadla. Pojmenoval několik parků v Dillí a v Biháru a okolí “, uvedl dále jeden z vyšetřovatelů. Motivem bylo to, že jej zabíjení lidí bavilo a věřil, že je to snadný způsob, jak se stát slavným . Až později prý začal oběti i okrádat , ale nebylo to údajně jeho hlavním cílem. „Byl jsem považován za neschopného a zbytečného. Vraždy byly jediným způsobem, jak si vytvořit vlastní identitu a ještě k tomu vydělat peníze “, uvedl mimo jiné. Podle vyšetřovatelů měl v plánu cestovat po celé zemi, aby mohl dál zabíjet a zůstat nepolapen. „Chtěl být znám jako nejnebezpečnější sériový vrah. Jeho cílem bylo 100 vražd “, sdělil jeden z vyšetřovatelů. Jak již bylo zmíněno, zatím není jasné, jak přesně se vyšetřovatelé na stopu Mohammeda Raziho dostali. Policie uvedla pouze to, že to bylo na základě nepřímých důkazů a spolupráce s informátory. V úvahu pochopitelně připadá i využití informací ze záznamů bezpečnostních kamer, k tomu však policie uvedla, že žádným záznamem, který by pomohl identifikovat pachatele, nedisponuje. Tedy v tomto směru nelze zatím uvést nic zajímavého. Na co se však již teď podívat lze a co je jistě i zajímavé, jsou informace ohledně modu operandi sériového vraha . Z výše popsaných zločinů vyplývá to, že modus operandi se při jednotlivých vraždách téměř nelišil . Razi si vždy na méně frekventovaném veřejném místě (nejčastěji v parku) vyhlédl cizího, osamoceného muže , se kterým se dal do řeči. Poté, když vyhodnotil, že dotyčný odpovídá jeho představám vhodné oběti (nejčastěji si vybíral muže z nižší střední třídy , kteří byli v nouzi , případně projevovali nějaký druh frustrace ), mu nabídl společné popíjení alkoholu na opuštěném místě . Když byl on i oběť pod vlivem alkoholu, případně i marihuany, zaútočil nožem a oběť ubodal. V minimálně v jednom případě oddělil oběti hlavu od těla. Nakonec zavražděné muže prohledal, odcizil jim cennosti a z místa činu odešel . Poté se buď přesunul , nebo příště zaútočil na jiném místě. To však není vše, co bylo o jeho modu operandi zveřejněno. Ještě zajímavější, než výše uvedené informace, je Raziho detailní připravenost na vraždy. Totiž nejen, že si na své vražedné výpravy nebral telefon , ale naopak stále se sebou nosil sadu nožů , ručník (k otření rukou a nože) a sadu náhradního oblečení . Nechyběla dokonce ani lahev s vodou , aby si mohl omýt ruce od krve. Kolik vražd celkem Mohammed Razi spáchal a nakolik se přiblížil svému šílenému cíli – 100 vražd? Toto pochopitelně zatím zůstává nezodpovězenou otázkou , kterou se teprve indická policie snaží vyřešit. Jen policie v Gurugramu za poslední tři měsíce, kdy se Razi v okolí města pohyboval, registrovala nejméně 20 případů vražd. K tomu vyšetřovatelé věří, že Razi dříve vraždil i v Dillí a domovském státě Bihár. V současnosti tak byl sestaven tým, který koordinuje spolupráci jednotlivých policejních sborů a pátrá, jak po Raziho minulosti, tak po případech neobjasněných vražd hlášených z těsné blízkosti míst, kde se podezřelý pohyboval. Nicméně, i když vyšetřovatelé musí vše nejprve prozkoumat a prověřit, již teď sdělili, že věří, že Mohammad Razi spáchal nejméně deset vražd. A co postoj podezřelého? Neprojevuje prý ohledně svých zločinů žádné výčitky a lístost . Případ budeme i nadále sledovat! Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Žebříček 110 nejlepších "true crime" knih a jejich recenze. Knihy o sériových vrazích a dalších skutečných zločinech. Antikvariátní i nové knihy. Prodej knih. Krimi knihy, knihy o vrazích - recenze Žebříček 110 "true crime" knih . U většiny titulů nalezente recenzi a u každé z knih je odkaz na "místo", kde si ji můžete online zakoupit. Nákupem knihy z odkazů přispějete na chod tohoto webu. Deep edit. Recenze už rozhodně nepřibývají jednou za 14 dní. Nepřibývají skoro vůbec. Moc mě je psát nebaví, nebudu lhát. Sice zde občas ještě nějaká přistane, ale časově bych to nechal tak nějak na hvězdách...:-) Nové knihy však do žebříčku stále pravidelně přidávám! www.SerialKillers.cz Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1 Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 1- Hodnocení: 2 V prodeji zde! Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2 Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 2- Hodnocení: 3 Hodnocení: 3 Hodnocení: 3 Hodnocení: 3 Hodnocení: 3 Hodnocení: 3 Hodnocení: 3 Hodnocení: 3 Hodnocení: 3 Hodnocení: 3- Hodnocení: 3- Hodnocení: Zatím bez hodnocení Hodnocení: Zatím bez hodnocení Hodnocení: Zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Hodnocení: zatím bez hodnocení Nákupem z KrimiAntiku, podpoříte chod a rozvoj tohoto webu. A to se co...? > Krimiantik.cz :-) Komentáře Copyright © 2009 - 2022 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno!

Jack Unterweger - rakouský sériový vrah prostitutek, který zavraždil minimálně 10 žen. Recidivista, celebrita, spisovatel, a také nenapravitelný netvor. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Jack Unterweger 11. 7. 2014 (aktualizace 2. 8. 2021) Jack Unterweger - rakouský básník, novinář, spisovatel, dramatik, celebrita….to vše by mohl obsahovat nekrolog Jacka Unterwegera. Všechny zmíněné profese, kvality a pozitiva však zastínilo jediné - dotyčný byl taktéž sériovým vrahem. Dokonce nejproduktivnějším rakouským sériovým vrahem v historii, jenž má na svědomí nejméně deset, pravděpodobně však dvanáct, a možná dokonce i třináct a více zmařených lidských životů. Jeho vraždy měly sexuální motivaci. Jeho oběťmi se stávaly v drtivé většině prostitutky. Narozen : 1950 Zemřel : 29. 6. 1994 Země :Rakousko, USA, ČR Počet obětí :10-13+ Unikal :2 roky Vražedná aktivita :1974, 1990-1991 Přezdívka : "Kurýr" Jack (původní křestní jméno Johann ) Unterweger se narodil v roce 1950 v rakouském Štýrském Hradci neboli Grazu . Již jeho početí předznamenalo, že nebude vychováván v úplné a bezproblémové rodině. Jeho biologickými rodiči totiž byli americký voják , kterého neměl šanci poznat a rakouská prostitutka . Malý Jack se již od dětství se pohyboval v prostředí prostitutek, pasáků a jiných existencí balancujících na hraně zákona. Údajně byl také týrán jedním z matčiných dlouhodobějších druhů. Každopádně jisté je, že poté co o něj matka ztratila zájem (čímž trpěl celé své dětství), byl vychováván svým dědečkem , který byl alkoholik a malého chlapce často bil a psychicky týral. J.U. byl také častým svědkem jeho sexuálních radovánek. "Dvě ženy, jedna mladší a jedna starší, jedna z nich moje teta, ta druhá něco jako dočasná náhradní matka. Dva muži, jeden mladší a jeden starší, ten mladší můj strýc, ten starší můj děda, oteca a vychovatel ve škole života. Všichni kouřili a pili, muži chlastali a bafali smradlavý tabák. Oči mě pálily ze vzduchu plného kouře v nízké nepohodlné místnosti. ženy tlachaly, muži hrály karty, navzájem se podváděli, hádali se a tvářili se ještě důležitěji. Já jsem byl jejich domácí a dvorní šašek, otrok, dědou vychovaný a zapřažený do role komplice ", takto později Unterweger například popisoval jednu ze vzpomínek na své dětství. "Z takový píči ses narodil," vysvětlil mi jednou děda, byl opilý a vedle něj ležela jedna nahá teta, s roztaženýma nohama, stejně opilá jako on. Žádostivě, se slinami v převislém pravém koutku úst poraněném ve válce, se jí hrabal v díře, strkal tam svůj mohutný ocas, i jiné předměty, nejvíc násadu od biče, pak musela roztáhnout oteklé pysky, aby udělala místo pro jeho jazyk. A potom mě zahnal z postele, z jedné ložnice, do kuchyně" , uvedl ve své autobiografii k další vzpomínce z ranného dětství. Když malý Jack od tyranského děda utekl, pobýval krátce v pěstounské rodině, ale většinu svého dětství pak strávil v dětských domovech , polepšovnách a věznicích pro mladistvé . V šestnácti letech byl poprvé souzen za napadení prostitutky. Ve svých 24 letech měl za sebou celkem již asi 15 trestů za různé delikty (krádeže, loupeže, kuplířství), především však za útoky sexuálního charakteru na ženy. Jeden z ataků se odehrál následovně: Nejprve Unterweger nalákal mladou dívku před barem, pod záminkou odvozu domů, do svého auta, aby ji poté místo toho zavezl do jednoho z lesů. Když dívka ve zlé předtuše ve vhodnou chvíli vyskočila ze stále ještě jedoucího auta, J.U. vyskočil za ní, kvapně jí dohonil, srazil pěstí k zemi a kolenem přikleknul záda.“ Když jsem se snažila křičet, mlátil mě pěstí do hlavy a tlačil obličej do bláta. Pak mi sundal boty a strhal punčochy z těla. Potom mně dal postupně obě zápěstí za záda, punčochami každé omotal a následně k sobě uvázal velkým uzlem, takže mé zápěstí byly za zády připoutány několik centimetrů od sebe “. Takto znehybněnou ženu odtáhl zpět do auta a tam ji pohlavně zneužil ocelovou tyčí, zatímco masturboval. Díky trestům za tento a jeho další skutky strávil ve věznicích mezi 15tým a 24tým rokem svého života většinu času . Jack Unterweger (rok 1975) V prosinci roku 1974 pak přidal poprvé do své bohaté kriminální sbírky zločin nejtěžší – vraždu . Jeho obětí se stala 18letá studentka Margaret Schäfer , která si k němu přisedla do auta. Unterweger dívku zavezl na lesní mýtinu, tam ji svlékl do naha, nutil lézt ve sněhu a bil pěstmi a ocelovou tyčí. Poté se před jejími zraky ukájel a až ji nakonec uškrtil pomocí podprsenky. Následujícího roku byl pachatel dopaden, k činu se doznal a u soudu vypověděl: „Představil jsem si před sebou svojí matku a zabil jsem jí. “. Za to mu byl udělen trest doživotního vězení . K tomuto rozsudku přispěl i posudek předního rakouského psychologa Dr. Klause Jarosche , který pro Unterwegera nevyzněl vůbec dobře. V posudku mimo jiné stálo: „Velmi nepříznivé, až traumatizující okolnosti v dětství, kdy v životě posuzovaného chyběly prvky mateřské lásky, způsobily, že J. U. je a asi zůstane jedincem abnormálním, především vůči ženám hluboce agresivním a vypočítavým. “ Jak čtenář dále uvidí, Dr. Jarosch se bohužel ani trochu nemýlil. Margaret Schäfer Ve vězení se odsouzený vrah věnoval především studiu. Doplnil si vzdělání, hodně četl a sám začal tvořit. Psal básně, romány, rozhlasové i divadelní hry . Jednou z knih, které ve vězení napsal, byla i jeho vlastní autobiografie “Fegefeuer oder die Reise ins Zuchthaus “ (česky kniha vyšla jako Očistec aneb cesta do kriminálu ), která se stala bestsellerem . "V Plombergu jsem si najal pokoj, koupil jsem si víno a začal chlastat. Někdy v těch třech dnech a nocích jsem měl nějakou ženu, vlastně ani nechtěla, vzal jsem si ji násilím dole na břehu jezera, pak jsem ji tam nechal samotnou, příštího dne z toho zbývaly už jen cáry vzpomínek, chlastal jsem dál... ", toť pro ukázku krátký úryvek zmíněné knihy. J. U. se díky úspěchu svých literárních počinů stával známým. Takřka ukázkovým příkladem napraveného zločince, dalo by se říct. A tak díky tlaku, především vlivných Rakušanů z literárních a intelektuálních kruhů, ale i díky podpoře širší veřejnosti (zdroje uvádí, že byla na podporu jeho propuštění uskutečněna podpisová akce), byl v dubnu roku 1990 , po téměř 15ti letech strávených ve vězení, podmínečně propuštěn . V tu dobu z něj již byla v Rakousku velice známá osobnost. Byl zván na večírky, rauty, do televizních debat. Věnoval se novinářské práci a psal články o tématech jemu tak známých: zločinnost, prostituce, podsvětí . Kvůli článkům cestoval i do zahraničí. Čekal by ho úspěšný a nepochybně zajímavý „nový život“, kdyby….. kdyby nevsadil opět na stejnou kartu a nezbývalo mu pouze necelých 700 dnů svobody …. a zhruba dvakrát tolik dnů života . Jack Unterweger jako celebrita V říjnu 1990 se ztratila Brunhilda Masser , prostitutka z Gratzu. Její tělo objevily dvě školačky až po 3 měsících. Bylo nalezeno 8km za městem v korytě potoka, zaházené listím a větvemi. Oběť byla uškrcena a na jejím těle byla též patrná bodná rána na pravé hýždi. Brunhilda Masser V prosinci 1990 byla zavražděna další prostitutka. 31letá Heide Hammerer z Bregenzu. Byla udušena, nalezena s roubíkem z vlastních kalhotek v ústech a modřinami na zápěstích, což svědčilo o tom, že byla před smrtí spoutána. Tato mrtvola nebyla nalezena nahá, jako většina pozdějších obětí, chyběly jí pouze boty. Žena byla vrahem svléknuta, znovu oblečena a poté odtažena do lesa. Na jejím oblečení se také našly cizí červená vlákna. Naposledy byla spatřena v podzemních garážích s dobře vyhlížejícím, šedovlasým mužem. Heide Hammerer Následovala vražda 35 leté prostitutky z Grazu . Oběť se jmenovala Elfriede Schrempf . Útok se odehrál dne 7. 3 .1991 , ale její nahé tělo bylo nalezeno ve křoví nedaleko Lichtenbergu až půl roku poté, čili vlastně až v době, kdy policie již Unterwegera podezírala. Poté co zmizala její rodiče ohlásili na policii, že nějaký muž opakovaně volal do jejich domu a vysmíval se, že „má“ jejich dceru, která byla v té době pohřešovaná. Elfriede Schrempf O další měsíc později se ztratila 23letá prostitutka z Vídně , Silvie Zagler . Její tělo bylo taktéž nalezeno až po několika měsících (v průběhu léta), neboť leželo pohozené 22km za městem. Neslo stopy násilí s vitální reakcí, což znamená, že žena byla před smrtí mučena. Silvie Zagler Jen 8 dní po zmizení Silvie Zagler, byla zavražděna další prostitutka. 25letá Sabina Moitzi . Byla uškrcena vlastní punčochou. Její tělo bylo nalezeno 8 km od místa, kde obvykle sháněla zákazníky. Sabina Moitzi V dubnu 1991 vrah stihnul usmrtit ještě jednu ženu. Tou byla 32letá prostitutka Regina Prem . V tomto případě se našly pouze zbytky těla potrhaného lesní zvěří, navíc v pokročilém stádiu rozkladu, neboť tělo oběti bylo nalezeno až více než po roce. Regina Prem 8. 5. 1991 zmizela 25letá , vídeňská prostitutka jménem Karin Eroglu-Sladky . Její tělo bylo nalezeno po týdnu, 17 km za městem. I v tomto případě neslo stopy mučení. Příčinou smrti bylo uškrcení (v tomto případě provedené blůzou oběti). Pachatel opět odnesl zbytek jejího oblečení se sebou, takže oběti zbyly jen šperky. K. Ergolu-Sladky Samozřejmě v této době již policie i tisk předpokládali, že v Rakousku řádí sériový vrah . Novináři ho přezdívali „Kurýr “, to právě kvůli tomu, že se oběti nacházely často i několik km od místa, kde se ztratily. J. U. byl jedním z těch, které rakouský tisk žádal o vyjádření a názor na řádění sériového vraha. Byl dokonce i hostem televizní debaty k tomuto tématu . Tisk však nebyl jediným, kdo se o něj zajímal. Díky upozornění vysloužilého kriminalisty, který si dobře pamatoval okolnosti 17 let staré Unterwegerovi vraždy, neboť ji sám vyšetřoval, se o tohoto muže začala v souvislosti s vraždami prostitutek zajímat i policie (zkušený policista, který na Unterwegera upozornil, byl přesvědčený, že před svým zatčením v roce 1975 spáchal ještě jednu vraždu, která však byla odhalena až po jeho doživotním odsouzení a Unterweger z ní nebyl nikdy ani obviněn!). Policisté tak začali prověřovat pohyb podezřelého po jeho propuštění na svobodu. Prostřednictvím transakcí platebních karet, svědeckých výpovědí, výpisů autopůjčoven, hotelových rezervací a také za pomoci dalších indicií zjistili, že se minimálně v několika případech pohyboval v inkriminovaný den poblíž míst zmizení prostitutek. Toto prověřování trvalo několik měsíců. J. U. byl mezi tím se svojí mladou přítelkyní ve Spojených státech amerických konkrétně v Kalifornii, kde psal článek o tamní kriminalitě. Jack Unterweger v USA Bohužel ani v USA , zemi, kde se dle odhadů z roku 1990 vyskytovalo až 70% ze všech sériových vrahů světa, Unterweger nepřestal být aktivní. 20. 6. 1991 zmizela z křižovatky Town Avenue a East Seventh Avenue v Los Angeles 21 letá prostitutka Shannon Exley . Nalezena byla na nedalekém dětském hřišti. Jako téměř všechny oběti byla nalezena nahá. Na sobě měla jen ponožky. Příčinou smrti bylo udušení z uškrcení (pozn. příčinou smrti všech obětí vraha bylo udušení, někdy však způsobené uškrcením, jindy kombinací škrcení, ucpání horních dýchacích cest a rdoušení). Její tělo neslo též stopy po úderech tupým předmětem. Shannon Exley 33 letá prostitutka Irene Rodriguez se ztratila o osm dní později (některé zdroje uvádějí 10 dní) z prakticky totožného místa jako předchozí vrahova oběť. Nalezena byla 3 km od místa zmizení. Její tělo neslo stopy velice krutého a brutálního zacházení v době před smrtí. Jako předchozí žena byla i ona uškrcena. Stejně jako v několika předešlých případech se stala Unterwegerovo vražednou pomůckou ženina podprsenka, tentokrát pojištěná ještě páskem. Irene Rodriguez Poslední vraždy, která je tomuto sériovému vrahovi připisována, se dopustil mezi dny 4.- 7. 7. 1991 . Za oběť mu padla Sheri Ann Long (jinde Peggy Beth), 26 letá prostitutka z Hollywoodu . Jejího těla se zbavil v okolí rezidencí filmových hvězd v Malibu. Mrtvola byla nalezena 11. 7. 1991. I tato žena byla nalezena nahá, uškrcená vlastní podprsenkou. Všechny tři oběti z USA navíc nesly stopy sexuálního zneužití za pomocí klacků či větví. Sheri Ann Long Když se Unterweger vrátil v druhé polovině roku do své rodné vlasti, zjistil, že je na seznamu podezřelých a policie jej ve snaze nalézt důkazy prověřuje. Z tohoto důvodu začal policejní práci ve svých článcích otevřeně kritizovat a dříve než na něj byl vydán zatykač a policie mohla vtrhnout k němu do bytu, stačil počátkem února 1992 se svojí přítelkyní, přes Švýcarsko, Francii a Kanadu, opět vycestovat do USA . Při cestě se přes média stihnul střídavě vysmívat policii a hlásat svoji nevinu. Již na konci téhož měsíce byl však zadržen miamskou policií na území amerického federálního státu Florida . Konkrétně v Miami . Zprvu se řešil právní spor, zda bude souzen v USA či Rakousku. V Kalifornii ho podezřívali ze tří vražd. J. U. ale brzy souhlasil s vyhoštěním zpět do Rakouska . To se odehrálo dne 28. 5. 1992 . Jack Unterweger v doprovodu amerických detektivů Neboť zatčením pachatele policejní práce zdaleka nekončí, pojďme se teď podívat na vyhledávání usvědčujících důkazů. Nějaký takový důkaz bylo totiž třeba najít, jelikož až na jeho základě bylo možné podezřelého obvinit a úspěšně odsoudit. Policisté však, jak tomu v případech sériových vražd často bývá, neměli snadnou práci. Nebyl ani jeden přímý svědek, pachatel oběti neznásilňoval, takže nezanechal genetický materiál na jejich tělech. Mnoho z těl navíc bylo nalezeno až po dlouhých týdnech či dokonce měsících zanechaných venku. Tam samozřejmě povětrnostní vlivy urychlily jejich rozklad a zahladily většinu stop. Proto o důkazy, které by obstály před soudem, byla opravdu nouze. Vyšetřovatelé, ač již byli přesvědčeni, kdo je pachatelem, neměli v rukou nic, co by ho nezvratně usvědčovalo. Vzhledem k vysokému počtu vražd za poměrně krátké období, kdy pobýval Unterweger na svobodě, tak nezbývalo nic jiného než zmapovat jeho pohyb den po dni a doufat, že to nějaký další důkaz přinese. Na základě tohoto prověřování rakouští policisté zjistili, že J. U. strávil v září roku 1990 několik dní i na území tehdejšího Československa , a to konkrétně v Praze. V návaznosti na toto zjištění vznesli pomocí Interpolu dotaz na české kolegy, zda-li nevedou na území Prahy neobjasněnou vraždu z tohoto období. Po prošetření nabídnuli pražští kriminalisté tři neobjasněné vraždy ze září 1990, ty se však časově s pobytem Unterwegera v Praze neshodovaly. Naprosto zásadní význam pro celý případ měla až skutečnost, že se dotaz naštěstí dostal i k policistům ze Středočeského kraje . Ty totiž ihned napadlo: neobjasněná vražda 29 leté Blanky Bočkové ! Když si Rakušané vyslechli bližší okolnosti případu, okamžitě je to zaujalo a přijeli do Prahy. Jack Unterweger pózuje se svým luxusním vozem V Praze se rakouští kriminalisté dozvěděli následující: Dne 15. září 1990 , při ranní procházce našli dva studenti v korytě Břežanského potoka mrtvolu mladé ženy. Žena byla nahá, na sobě měla jen silonové podkolenky a snubní prsten, ležela na zádech s rukama i nohama široce rozhozenýma. Přes tělo bylo nedbale naházeno několik suchých větví. Prvotním ohledáním vyšlo najevo, že žena má na krku patrné strangulační rýhy po škrcení a celou horní polovinu těla, včetně obličeje, má plnou krevních podlitin. Pravděpodobný čas úmrtí byl odhadnut na maximálně několik hodin před nálezem mrtvoly, čili někdy po půlnoci. U těla oběti byl nasazen služební pes k sledování pachové stopy. Pes zavedl policisty od místa nálezu mrtvoly k silnici Zbraslav – Dolní Břežany , konkrétně do míst, kde bylo neudržované silniční odpočívadlo. To svědčilo o tom, že žena byla dopravena na místo nálezu autem. Nejdůležitějším úkolem kriminalistů bylo v tuto chvíli zjištění totožnosti zavražděné. Jelikož u sebe krom prstenu a podkolenek neměla nic, byl učiněn dotaz prostřednictvím sdělovacích prostředků. Pomocí pátrací relace Federální kriminální ústředny byla v televizi zveřejněna upravená fotografie ženy, prsten, mapa, prostě vše, co by mohlo pomoci k identifikaci neznámé ženy. Tento krok vyšel, neboť stejné ráno, kdy dva mladíci našli mrtvolu, vylovili zaměstnanci Poříčního oddělení Praha z řeky občanský průkaz. Když pak později proběhla v televizi zmíněná pátrací relace, ihned se ozvali policistům s tím, že občanský průkaz patřil dle fotky oné ženě. Jednalo se o devětadvacetiletou Blanku Bočkovou . Matku dvou dětí, zaměstnanou jako prodavačku v masně, bydlící v Praze - Modřanech, na kterou její blízká kamarádka později vzpomínala jako na veselou ženu plnou života, která měla ráda společnost a večírky. Kroky policistů pochopitelně vedly do bydliště B. B. za jejím manželem . Ten uvedl, že si jeho manželka den předtím vyrazila s kamarádkou za zábavou. On toho večera uspal děti a pak zašel k přátelům v sousedství, kde zůstal pozdě do noci. Hned ráno začal ženu postrádat, neboť něco podobného se nikdy předtím nestalo. Zašel tedy za onou kamarádkou, se kterou jeho manželka měla trávit předchozí večer, ta mu všk sdělila, že s B. B. vůbec nebyla. Po telefonním hovoru s tchýní, ve kterém se jí svěřil, že se žena nevrátila domů, se věnoval přes den dětem a v obavách očekával, kdy se manželka ukáže. Večer ho však již navštívili policisté… Ti si jeho výpověď samozřejmě ověřili. Byla pravdivá. Blanka Bočková toho večera nešla ven s kamarádkou, jak manželovi oznámila, ale s jiným mužem. Kroky kriminalistů tak vedly za tím, kdo s B. B. skutečně inkriminovaný večer strávil. Šlo o vzdáleného spolupracovníka zavražděné , se kterým si domluvila první schůzku. S jedenatřicetiletým, ženatým mužem navštívila v průběhu večera dvě vinárny, ve kterých vypili tři velké a jednu malou vodku s kolou. Asi půl hodiny před půlnocí, když se loučili, se muž pokusil B. B. políbit. Ta mu nevyhověla, a když se o polibek pokusil za krátkou chvíli podruhé, žena se v pokročilé opilosti urazila a rychlým krokem mu zmizela v ulici V jámě . Zklamaný muž se jí snažil chvíli zastavit, ale když se dotyčná ani neotočila a kvapem pokračovala dál, vzdal to a vrátil se domů. Policejní technici důkladně prozkoumali jeho auto, neboť tvrdil, že ač jím toho večera do centra vyrazil, B. B. do něj nenastoupila. Muž nelhal . Vše co tvrdil, bylo navíc potvrzeno svědky v podnicích, které navštívili. Co měla policie dál? Samozřejmě proběhla soudní pitva : Příčinou smrti bylo udušení z uškrcení, jak již naznačovalo prvotní ohledání. Zkoumáním bylo prokázáno rdoušení, údery do oblasti obličeje a horní poloviny těla, bodnutí do hýždí, mnohé oděrky. Nebyla nalezena přítomnost spermií, ani nic, co by nasvědčovalo, že došlo před smrtí k vaginálnímu pohlavnímu styku. Hodnota promile v krvi v době smrti byla 1,34. Což byl zajímavý poznatek. Když se totiž propočítala fyzická konstrukce oběti a množství alkoholu, které s mužem na schůzce vypila, odpovídalo to o něco nižší hodnotě promile v krvi, než která jí byla naměřena. Z toho vyplývalo, že žena musela mít po jejich rozdělení ještě minimálně jeden alkoholický nápoj. Následovalo tak vyčerpávající obcházení všech restaurací, hospod, barů, vináren a zjišťování, zda nebyla Blanka Bočková v některé z nich po půl dvanácté viděna…. a hlavně s kým. Bohužel všechny následné úkony policie byly bezvýsledné. Trestní stíhání pro spáchanou vraždu tak bylo počátkem roku 1992 dle § 173 odst. 1, písm. e) z. č. 141/1961Sb., trestního řádu, ve znění účinném do 31.12.1993, přerušeno . Laicky řečeno: nebylo koho trestně stíhat . Blanka Bočková To změnilo právě až dotázání rakouských policistů, učiněné krátce po vydání výše zmíněného usnesení o přerušení trestního stíhání. Podobnost s ostatními vraždami, spáchanými v Rakousku a USA byla až příliš nápadná. Obětí byla mladá žena, byla nalezena nahá, krom podkolenek a šperků, které jí vrah ponechal, tělo bylo pohozeno za městem, kam bylo dopraveno autem, bylo zaházené větvemi, příčinou smrti bylo uškrcení, oběť nebyla znásilněna, ale byla před smrtí bita a jako v případě minimálně jedné z dalších vražd neslo tělo stopy bodnutí do hýždí. Jedinou odlišností bylo, že zavražděná na rozdíl od ostatních obětí nebyla prostitutkou v pravém slova smyslu . Nutno však dodat, že mužskou společnost měla ráda a příležitostné prostituci se údajně nevyhýbala a občas prý třeba taxikářům zaplatila za svezení „v naturáliích“. Začal se mapovat Unterwegerův pohyb po Praze . Ubytován byl u ženy, která měla v Rakousku přátele. Kamarádky jejich dcer přijely na ohlášenou návštěvu hlavního města Československa , nečekaně však přicestovaly společně s cizím mužem. Když se s ženou z Prahy setkal, představil se jí jako novinář, píšící o prostituci a zločinnosti. Požádal ji také, zda by mu neudělala průvodkyni a tlumočnici v terénu. Žena souhlasila. V pátek 14. září přijeli luxusním bílým BMW 728 do centra, kde navštívili hlavní nádraží. Tam se J. U. bavil s prostitutkami, bezdomovci a dalšími existencemi pražského podsvětí. Za rozhovor dával stokorunu, takže o sdílné vypravěče neměl nouzi. Když se po nějaké době vydali z nádraží k Václavskému náměstí , žena Unterwegerovi oznámila, že je unavená a pojede domů. J. U. nic nenamítal a údajně působil, že mu to vyhovuje. Zastavil ženě taxi a rozloučili se. Bylo půl dvanácté večer ! Tedy zhruba stejný čas, kdy se jen o pár set metrů dál v ulici V jámě rozdělily cesty randícího páru. Pochopitelně další události noci si lze pouze domýšlet, protože svědci chybí… Bílé BMW 728, kterým Unterweger přicestoval do Československa (ilustrační foto) Následujícího rána měla žena, v jejímž bytě byl J. U. ubytovaný, pomáhat s přepisováním nasbíraných postřehů. Unterweger byl prý unavený , neboť jak sám přiznal, vrátil se do bytu až pozdě v noci. Následovala společná večeře s majitelkou bytu a dívkami, se kterými přicestoval. Při ní se prý projevoval jinak než doposud. Nebavil se, nemluvil, působil tajemně . Hostitelku to mrzelo, protože se až při večeři dozvěděla, že onen muž je ve své zemi velice známý, takže naléhala, jestli je vše v pořádku. J. U. jí odbyl s tím, že jen nemá náladu, aby si toho nevšímala. Následující den, tedy v neděli 17. 9. 1990 , muž i s dívkami odjel zpět do Rakouska . Jak již bylo naznačeno, vražda p. Bočkové ze září roku 1990 se stala pro pachatele osudnou , neboť přinesla klíčový důkaz obžaloby . O tom ale až později. Na tomto místě dovolte malou vsuvku, kterou se nám v průběhu let podařilo dopátrat. Manžel Blanky Bočkové se ze ztráty a vraždy své manželky údajně nikdy nevzpamatoval (k tomu, jistě nepřispělo ani to, za jakých okolností se stala, co jí předcházelo, a co vše díky jejímu vyšetřování vyplavalo na povrch). Údajně začal po této tragédii pít a zemřel ve věku pouhých 50 let. Někdo by si možná řekl, že článek moc tříštíme a jde o podružnou informaci, ale jsme přesvědčeni o opaku. Případy sériových vrahů totiž nejsou jen o pachatelích. Jsou také o obětech a pozůstalých, kteří vlastně celou tu tíhu nezvratnosti a bolest z násilné smrti svého blízkého nesou na svých bedrech (často až do konce svého života). Nezapomínejme prosím na to. Teď se je již vraťme na časové ose případu tam, kde byla opuštěna. Čili, pomocí Interpolu se podařilo odhalit vraždu B. B. z Prahy, Unterweger byl po dopadení na území USA vydán zpět do Rakouska. Vyšetřování bylo u konce. Psala se středa 20. 4. 1994 a ve Štýrském Hradci začínal soudní proces . Rakouský tisk ho označoval za proces století . Jen přestavba soudní síně (rozuměj její zvětšení) stála 250 000 šilinků. I tak poskytovala jen 40 míst pro veřejnost. Zbytek síně byl plně obsazen domácím i zahraničním tiskem. Někteří „nadšenci“ dokonce kempovali před budovou. Obžaloba vinila J. U. ze spáchání 11 vražd a také z těžkého ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit na své přítelkyni Biance Mark, když jí měl zlomil klíční kost. Žalobce „přihodil“ toto obvinění, protože se obával nedostatku důkazů v případě prokazování viny pachatele na vraždách. Vzhledem k tomu, že byl J. U. propuštěn z předchozího výkonu trestu podmínečně, i prokázání úmyslného ublížení na zdraví by postačilo k jeho návratu do vězení. Poškozená Unterwegerova přítelkyně však několikrát měnila výpověď a poté odmítla vypovídat úplně. Prý svého přítele opravdu milovala . Jack Unterweger a jeho přítelkyně Bianca Mark Když vstupoval obviněný do síně zaplněné novináři, připomínalo to spíše příchod filmové či rockové hvězdy. J. U. byl sebevědomý, usmíval se a hned při svojí úvodní řeči popřel vinu: “Chci abyste věděli, že jsem nevinen. Pokud mě přistihnete při lži, klidně mě odsuďte k nejvyššímu trestu. “ Ani v přípravném řízení Unterweger nepřiznal vinu na spáchaných vraždách a odmítl spolupracovat s psychiatry a psychology. V jejich posudku stálo: „…je za své činy plně odpovědný, ale jde o jednotlivce s osobnostními prvky krajně abnormálními, v nichž převažuje prvek sebepřeceňování, přesvědčení, že je výjimečným člověkem. Při vraždách a brutálním zacházením s obětí před smrtí šlo o patologickou touhu po mstě a absolutním podmanění těchto žen. Jejich vnitřní i fyzické podmanění. Netoužil ani tolik po jejich tělech jako sexuálním objektu, ale po bolesti, kterou jejich tělům působil. “ Důkazů proti podezřelému sériovému vrahovi opravdu nebylo mnoho. Pouze stejný modus operandi , očitý svědek , který spatřil Unterwegera s jednou z prostitutek v podzemních garážích, pohyb vraha v inkriminovanou dobu poblíž míst činu a doporučení americké NCAVC , že se dle detailního zkoumání zveřejněných i nezveřejněných okolností jednotlivých vražd pravděpodobně jedná o dílo jediného pachatele. To na usvědčení nestačilo. Slibný, ale nepřímý důkaz, poskytlo oblečení Heide Hammerer . Zkoumáním bylo prokázáno, že přišlo do styku s oblečením J. U.. Rovněž se na něm nalezl jeden vlas obžalovaného. Jenže Unterweger nepopíral, že se s touto prostitutkou kdysi setkal. V případě jedenácti vražd tedy stále nic moc. Jak už bylo naznačeno, klíčovou roli nakonec sehrála vražda uskutečněná poblíž Prahy. Po složitém dohledávání se podařilo najít Unterwegerovo původní auto, BMW 728 , kterým do Československa přijel, a které v době mezi spácháním vraždy a zadržením policií prodal. Díky důkladnému zkoumání policejních techniků v něm byly nalezeny tři blonďaté ženské vlasy . Ty byly porovnány, v té době ještě hodně mladou metodou porovnání lidské DNA , se vzorky, zajištěnými v bytě zavražděné Češky. Shoda! A jelikož Unterweger předtím vypověděl, že ve svém autě žádnou cizí osobu nevezl a nikomu ho nepůjčil, učinil z nepřímého důkazu přímý . Jack Unterweger v soudní síni I přesto při své závěrečné řeči Jack Unterweger trval na svém: „Spoléhám na to, že mě shledáte nevinným, protože nejsem zabiják. Vaše rozhodnutí nemá dopad pouze na mě, ale také na toho vraha tam venku, který se teď může smát. Nespadnu na společenské dno, když mě teď shledáte nevinným. Mám práci, mám byt. Je spousta lidí, kteří mě poznali za ty dva roky, co jsem byl na svobodě, a kteří za mnou stojí. Za to jsem vděčný a zároveň jsem hrdý na to, že neudělali chybu…jsem nevinný. Děkuji. “ Dne 28. června 1994 byl J. U. shledán vinným ze spáchání devíti vražd ( ve dvou případech se mu vinu nepodařilo prokázat). Za to byl odsouzen k devíti doživotním trestům bez možnosti propuštění . Hned následující den kolem čtvrté hodiny ranní byl Jack Unterweger nalezen oběšený ve své cele . Oběsil se nad záchodovou mísou za pomocí gumy z erárních vězeňských tepláků. Když vyšetřovatelé zkoumali uzel na oprátce , kterou si v cele připravil, přesně odpovídal uzlu používanému vrahem . Tím se vlastně J. U. posmrtně „doznal“ a potvrdil správnost odsouzení. DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. DOKUMENTY: This channel is coming soon! Share Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Share Channel Info Close Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Otřesný případ Josefa Bočka, pachatele, který v 50. letech minulého století zneužil mnoho dětských obětí, přičemž jednu z nich dokonce zavraždil. "Zvrhlík" aneb dávná vražda dítěte Zveřejněno 8. 11. 2023 - doba četby 9 min. V tomto článku se dočtete o kriminálním případu z 50. let 20. století , který je atypický především sexuální zvrhlostí pachatele , ale údiv vyvolává i jeho zcela anetický postoj k spáchaným zločinům . Zarážející je rovněž to, že vražda, kterou tento deviant završil svoji kriminální kariéru, byla jen pomyslnou „špičkou ledovce“, protože kromě ní spáchal celou řadu dalších trestných činů v sexuální oblasti, které však dlouhá léta zůstávaly „latentní kriminalitou “, neboť nebyly orgánům v trestném řízení vůbec hlášeny. Než se vrhneme na samotné vyprávění, chtěli bychom čtenáře upozornit na to, že rozhodně nepůjde o příjemné čtení, když spáchané zločiny se týkají dětských obětí . Tedy „slabší“ povahy nechť důkladně zváží, zda-li ve čtení pokračovat. Vražda Případ bezcitného zvrhlíka se začal odehrávat závěrem srpna 1956 na jednom z čerstvě vznikajících brněnských sídlišť , kde v té době docházelo k výstavbě nových bytových domů. Byla středa, kolem 19. hodiny, když pan Vávra dorazil domů z práce. Jelikož mu bylo divné, že manželka ani dcera v bytě nejsou , dotázal se sousedky, zda-li neví, kde by se mohly nacházet a u ní se dozvěděl, že spolu šly na nákup . Muž uklidněný touto odpovědí tedy doma odpočíval a čekal na jejich příchod, což mohlo trvat cca půl hodiny. Když se před 20. hodinou konečně otevřely dveře bytu, vešla do nich samotná paní Vávrová, což vyvolalo nemilé, vzájemné překvapení obou rodičů . Muž se divil, kde nechala dceru, žena se zas divila, proč Hanka ještě není doma. Však s ní na nákup vůbec nevyrazila! Vystrašení rodiče tak pochopitelně začali ihned dceru hledat. Nejprve prohledali dvůr domu, kde si dcera hrávala, poté obešli i staveniště a blízké okolí domu, ale devítiletá Hanička nikde. Slunce zrovna zapadlo, když si otec uvědomil, že se ještě nepodíval do sklepa . V něm pak ihned po otevření vstupních dveří spatřil dceřin sandál, což nevěstilo nic dobrého. Když se otec vydal hlouběji do sklepních prostor, naskytl se mu asi ten nejhorší možný pohled . Hanička ležela bez hnutí na zádech, s široce roztaženýma nohama a obnaženou spodní částí těla. Na jejím stehně navíc byl vidět zřetelný chuchvalec zasychající krve. Šokovaný otec dceru ihned popadnul, vynesl jí ze sklepa a spolu s manželku a dalšími zburcovanými sousedy se ji pokoušel probrat. Přes tyto snahy však dívka stále nejevila známky života. Zoufalí rodiče se tedy obrátili na rychlou záchrannou službu, která dívku neprodleně dopravila do nemocnice, ale i tento pokus byl marný. Dívka již nežila (později bylo pitvou zjištěno, že příčinou smrti bylo násilné udušení způsobené nejspíš kombinací rdoušení a ucpáním dýchacích otvorů, rovněž byly zjištěny různé oděrky v obličeji, trhlinky na sliznicích obou rtů, vylomení špičáku a krevní podlitiny v lební oblasti). Otci tak nezbývalo, než se telefonicky obrátit na oddělení Veřejné bezpečnosti a sdělit, že dcera nejspíš byla zavražděna a pohlavně zneužita (v rámci pitvy bylo skutečně zjištěno čerstvé natržení panenské blány a poševní sliznice, spolu s oděrkami hráze a absencí stop spermatu - tato zjištění podle soudních znalců svědčila o tom, že nebyla způsobena vsunutím pohlavního údu, ale s největší pravděpodobností vnikl do pochvy prst). Když se do domu dostavila výjezdová skupina a proběhlo důkladné ohledání místa činu, byly ve sklepních prostorech nalezeny dětské kalhotky znečištěné čerstvými výkaly, byl nalezen i vyražený dětský zub a v jedné sklepní místnosti, která sloužila jako šatna dělníků okolních novostaveb, taktéž čerstvými výkaly znečištěné pánské kalhoty . Odporný čin pochopitelně vzbudil rozruch, tedy v době ohledání se to v okolí domu hemžilo lidmi, od kterých se podařil zjistit poznatek o tom, že by za napadením dívky mohl stát jistý Josef Boček - osmadvacetiletý dělník , který pracoval na výstavbě obytných domů. Ten byl totiž v nedávné době viděn, jak obtěžuje na dvoře nezletilé děvče , načež po zpozorování utekl do sklepa jednoho z domů. Podezření vůči tomuto muži ještě více zesílilo, když bylo zjištěno, že jde o osobu , která již byla pro trestný čin pohlavního zneužíván í a jiné mravnostní delikty v minulosti trestána . Když během ohledání místa činu vzešel poznatek, že výkaly ušpinéné pánské kalhoty patří rovněž tomuto muži , kriminalisté pochopili, že "jsou zřejmě dobře “ a několik jich vydalo jej zadržet do jeho bydliště ve Šlapanicích . Jaké muselo být překvapení všech přítomných, když se v mezidobí s kufrem v ruce k domu blížil právě hledaný Boček . Když jej spatřila jedna z přihlížejících žen, která ho bezpečně poznala, vykřikla směrem k přítomným příslušníkům Veřejné bezpečnosti: „To je on! “, načež podezřelý upustil kufr a dal se na útěk. Vyběhl schody, přeskočil plot, ale početní přesile policistů neměl šanci zmizet. Došlo tak k jeho zadržení a následoval noční výslech, při kterém se po relativně dlouhém zapírání nakonec přiznal . Vzhledem k již naznačené kriminální minulosti podezřelého a pověsti zvrhlíka byl vytypován i jako možný pachatel dalších neobjasněných vražd se sexuálním podtextem napříč celou republikou, stejně jako řady jiných sexuálních deliktů. Zatímco podezření ze spáchání jiných vražd se nepotvrdilo, Boček se v konečném součtu doznal k celkem 22 případům pohlavního zneužití , kdy zarážející bylo, že většina z těchto trestných činů nebyla VB vůbec hlášena ! Anamnéza pachatele Než se dostaneme k bližšímu popisu jednotlivých zločinů, zkusme se zastavit u osobní, rodinné a kriminální anamnézy pachatele . Josef Boček se narodil roku 1928 ve Šlapanicích. Jeho otcem byl alkoholik a sukničkář, který nakonec rodinu kvůli milence opustil , když byly Bočkovi čtyři roky . Matka tak na výchovu malého Josefa zůstala sama , když současně musela pečovat i o jeho mentálně zaostalého bratra . Josef Boček přesto s celkem slušným prospěchem absolvoval obecnou školu a po jejím dokončení se vyučil truhlářem . Tento obor ho však absolutně nezajímal, nikdy tuto profesi nevykonával a živil se jako pomocný dělník na různých místech. Ohledně dětství pak stojí za zmínku možná ještě pád ze stromu s poraněním hlavy kolem 11 roku života, které si vyžádalo 14 denní hospitalizaci v nemocnici. Co se týče povahy a zájmů, lze uvést, že Josef Boček byl považovaný za samotáře , který neměl kamarády, nerad se družil, nekouřil, ani nepil . Raději si celé hodiny o samotě pouštěl gramofonové desky. Rovněž se zajímal o motocykly, kdy bez problémů složil řidičskou zkoušku. Až do svého zadržení bydlel v domě se svou matkou , která jej průběžně tlačila do toho, aby se oženil, načež jí syn odpovídal, že ženy „nemůže ani vidět “ . Na druhou stranu se opakovaně stávalo, že u něj nalézala podprsenky a dámské kalhotky , kdy předpokládala, že mu slouží k ukájení. Ostatně fetiš na dámské , případně dívčí a nejlépe dětské, prádlo jej provázel již od 15 roku věku a zůstal mu věrný po celý svůj život. Sám pak přiznával, že do jednotlivých kusů „chytal do své sperma, čímž dosahoval lepšího uspokojení “. Kvůli neustálému kradení těchto „trofejí“ byl častokrát trestán menšími tresty a ze stejného důvodu byl v průběhu povinné vojenské služby zkoumán jeho duševní stav . „Ukradené věci mu nejsou k potřebě, nijak je neprodává. Při jednom z vyšetřování udal, že byl vždy pohlavně silně dráždivý , ale styděl se žen, a proto svůj pohlavní pud ukájel jinak, nejčastěji onanováním na dámském prádle. Ve společnosti děvčat ztrácí řeč , stydí se a neumí se s nimi bavit “, zaznělo v souvislosti se sexualitou posuzovaného. Ohledně jeho osobnosti jej pak lékař označil za „těžkého psychopata trpícího debilitou “ a pronesl velmi prorockou pasáž: „Tresty, které jsou mu uloženy, nebere nijak vážně. Svých činů nelituje a ihned po krádeži se chová, jakoby se nic nestalo. Zdá se, že si vůbec neuvědomuje špatnost svého počínání … “. Nakonec byl na základě tohoto posudku, po několika krádežích a vykonaných trestech odnětí svobody v celkové délce 18 měsíců , vojenské služby zproštěn . Mimochodem, ne všechny krádeže byly motivovány sexuálně a Boček nekradl pouze dámské prádlo. Již v 18 letech byl odsouzen za krádež finanční hotovosti a jako kořist ho zajímala třeba i rádia. Nicméně hlavní hnací silou krádeží byla skutečně sexualita. Snaha o uspokojení jej pak vedla i k páchání závažnější trestné činnosti jako bylo pohlavní zneužívání . Za jedno takové byl odsouzen již ve svých 20 letech . Pohlavní zneužívání Z výše popsaného již čtenář může tušit, že v případě Josef Bočka šlo o heterosexuálního sadistického pedofila s prvky fetišismu . A právě proto se oběťmi jeho ataků stávaly děvčátka ve věku 6 – 12 let . Aby si čtenář udělal přesnější představu o jeho sexuálních parafiliích, preferencích a způsob spáchání jednotlivých zločinů , pojďme zmínit, co k tomu sám Boček vypověděl, a poté detailně popsat průběh jednotlivých zločinů. Tak například k výběru obětí sám posléze sdělil: „Každé děvčátko se mi nelíbilo. Mým typem byly děvčátka silnější postavy, vyspělejší, a musela mít tmavé vlasy. Když jsem uviděl děvčátko popsaného typu, byl jsem hned rozrušený a okamžitě se mi ztopořoval pohlavní úd. V případě, že byl někdo kolem, vyčkával jsem na vhodnou příležitost, až bylo děvčátko o samotě a za každou cenu jsem musel na ně aspoň sáhnout. Jednalo se mi hlavně o to, abych děvče mohl svléci a sáhnout mu na přirození “. Jak již bylo uvedeno, počet obětí těchto choutek byl značný a Boček se doznal k celkem 22 případům pohlavního zneužívání , ať již šlo o činy ve stádiu pokusu či dokonané. Pro demonstraci rozmanitosti modu operandi uveďme tři případy. Tak například v roce 1952 se seznámil se dvěma sestrami ve věku 12 a 9 let . Obě holčičky následně pozval do svého příbytku se slibem darování oblečení . Dívky se za ním opakovaně dostavovaly, přičemž na starší ze sester nejméně jednou vykonal soulož před zraky té mladší. Jindy se zas pokusil o soulož s mladší z dívek, a když se to nepodařilo, alespoň si od ní nechal „hladit“ penis a vsouval jí do pochvy prsty, čímž se uspokojil. Obě sestry toto jeho jednání trpěly a výměnou za darované dětské prádlo či šaty nic neprozradily . O dva roky později pak opakovaně docházel bytu rodiny známých, kde několikrát využil doby, kdy zůstal sám s jejich 11 letou dcerou a přinutil ji k sání jeho penisu , přičemž jí zasouval prsty do přirození. Cizí mu však nebyl ani čistě predátorský modus operandi , kdy útočil na zcela neznámé děti na ulicích . Jednoho dne například na jedné z brněnských ulic z úkrytu pozoroval skupinku hrajících si dětí, a když jedno z děvčátek při odchodu osaměl o, zezadu jej napadl, zakryl rukou ústa a odtáhl na skryté místo , kde se pokoušel sundat kalhotky. Naštěstí byl v tomto případu vyrušen a čin dokonat nestihl, což zřejmě vedlo k tomu, že ani toto napadení nebylo orgánům činným v trestním řízení hlášeno. Odporný zločin Zpět k trestnému činu nejzávažnějšímu, tedy vraždě devítileté Haničky ze srpna 1956. Ze sugestivního doznání deviantního pachatele mrazí a mluví samo za sebe, proto se omezíme pouze na něj. Jen ještě jednou upozorněme, že výpověd je vskutku odporná a cynická , tedy pokud budete pokračovat v četbě, nebude to příjemné a zřejmě to z hlavy hned tak nevymažete. „Toho dne jsem zůstal na pracovišti jako poslední. Po 17. hodině jsem byl v umývárně, když jsem uslyšel, jak někdo jde sklepní chodbou. Šel jsem bosý ke dveřím a uviděl na krok vzdálené děvčátko, jak se vzdaluje. Přehodil jsem děvčeti zezadu přes hlavu ručník, který jsem předtím držel v ruce. Pravou rukou jsem děvče uchopil zezadu pod krk a levou rukou jsem držel přes ručník ústa, aby nemohlo křičet. Bránila se tím způsobem, že kolem sebe kopala. Odtáhl jsem ji do umývárny, ale kopala tam do dveří, a proto jsem ji znovu vytáhl na chodbu a táhl ji dále ke schodům vedoucím na dvůr. Pak jsem ji vtáhl do kumbálu pod schodištěm. Děvče stále kopalo, přičemž koplo i do žebříku, který spadl na zem. Tak jsem jí podrazil nohy, povalil ji na zem a přitom sám spadnul s ní a odřel si loket. I v leže jsem držel děvče stále stejným způsobem, pravou rukou pod krkem, levou přes ručník na ústech. Abych jí zabránil v kopání, přehodil jsem svojí nohu přes její obě nohy a takto jsem je tiskl k zemi asi 10 minut. Pak se již děvče nebránilo. Když jsem mu sundal ručník z hlavy, zůstalo ležet na zádech a již se nehýbalo…. Svléknul jsem jej a pokoušel se o soulož, ale to se mi nepovedlo, tak jsem děvčeti zasunul do přirození prsty. V tom okamžiku jsem slyšel, jak zachrčelo. Vzal jsem proto opět ručník, který jsem mu omotal kolem hlavy přes ústa. Protože děvče pořád chrčelo nosem, tak jsem ručník uvolnil a omotal ještě jednou tak, že jsem zakryl nejen ústa, ale i nos. Pak jsem se znovu snažil vniknout do přirození…. Po příchodu domů jsem se odstrojil a zatím co mi matka připravovala večeři, zašel jsem do chléva, odkud jsem měl přinést mísu. Zašel jsem k naší koze, a poněvadž jsem byl ještě pohlavně rozdrážděn, na koze jsem se ukojil… Pak jsem celou věc zvážil a rozhodl se, že změním pracoviště. Proto jsem si vzal doma kufr, abych si ze stavby odnesl svoje pracovní šaty a též dětské prádlo a šatečky, které jsem ten den odcizil. Chtěl jsem si odnést domů též kalhotky, které jsem svlékl děvčeti. Také jsem se rozhodnul, že se podívám do kumbálu, zda mrtvola děvčete ještě nebyla nalezena. V případě, kdyby nalezena nebyla, chtěl jsem se vrátit domů, vzít jízdní kolo a pytel, do něj bych mrtvolu uložil a zavezl k nám na hřbitov. Byl jsem rozhodnutý pak vzít rýč a mrtvolku někde na hřbitově zakopat. Když se nyní dívám zpětně na svůj čin, je mi to úplně jedno, že jsem děvče zabil. Svého činu nelituji… “. Co k tomu dodat?! Nepředstavitelné. Hnus na druhou . Ano, Boček po vraždě Hanky jel domů, tam se ukojil na koze (mimochodem, na té se ukájel pravidelně asi 3-4 krát týdně od svých 20 let ), poté se navečeřel a teprve pak se vydal nazpět na místo činu „to řešit“. „Hlavně tentokrát nezapomenout posbírat cenné trofeje“, honilo se mu možná hlavou. To, že by náhodou někdo již mohl malou holčičku postrádat, případně, že by na místě mohlo dokonce probíhat pátrání či vyšetřování, ho zřejmě nenapadlo, či netížilo. Inu, „nepřipravovaný“ zločin a také debilita . Dokonce diagnostikovaná (pozn. „debilita “ je dřívější odborné označení pro nejlehčí formu oligofrenie – nyní je tato porucha mentálního vývoje označována jako „lehká mentální retardace “). Připomeňme, že šlo o 50. léta , kdy trestní zákon č. 86/1950 Sb. (účinný v té době na našem území) trestal zločin vraždy 15 – 25 lety odnětí svobody . V případě existence nějaké „zvláště přitěžující okolnosti “ pak dokonce doživotím či trestem smrti . Jelikož byla vražda spáchána na dítěti, pachatel se dopustil další řady trestných činů a svých činů ani nelitoval, bylo jasné, že se oprátka kolem krku Josefa Bočka pomalu utahuje. Zachránit jej mohl jen pro něj příznivý psychiatrický posudek. Znalci brněnské psychiatrické léčebny, kde byl posuzován, sice uznali, že jde o osobu „ne zcela duševně na výši “, a že jde o člověka s „určitými rysy oslabenosti rozumu “. Uvedli rovněž, že jde o osobu duševně úchylnou, která se odchyluje od průměrného jedince, což se projevuje v sexuální oblasti, a to jednak sodomií (pozn. zoofilie ), jednak pedofilií . Ale neshledali žádnou duševní poruchu , která by v době vraždy Bočkovi znemožňovala rozpoznat nebezpečnost jeho jednání pro společnost nebo znemožňovala ovládat jeho jednání . Dokonce u něj neshledali ani tzv. zmenšenou příčetnost , resp. oslabenou ovládací složku, což ve vztahu k diagnostikovaným deviacím vyvolává z dnešního pohledu otázky. Znalci to zdůvodňovali tím, že dokázal svůj pohlavní pud ovládat, což podle nich vyplývalo z toho, že napadal oběti v pro něj příznivých situacích. Každopádně tento názor znamenal jediné. Trest smrti! Boček měl to „štěstí“, že se vyhnul obávanému popravčímu prknu , které bylo velmi nehumánní a kruté, když agónie na něm trvala 8 až 15 minut. Používat se přestalo v roce 1954 . Ale ani nové zařízení, umístěné v popravčí místnosti v suterénu Pankrácké věznice , které zahrnovalo hák, provaz a propadliště, nebylo o moc milosrdnější. Fungovalo tak, že se odsouzený se spoutanýma rukama za zády postavil na ocelový poklop pod oprátkou, zatímco ho z každé strany přidržoval jeden pomocník kata. Popravčí mu na krk navlékl oprátku a poté z vedlejší místnosti zatáhl za páku, která ovládala poklop propadliště. Odsouzený se následně prověsil do šachty pod ním a začal se dusit . Smrt udušením z oběšení nastávala během 5-6 minut . Tímto způsobem byl Josef Boček popraven 26. 4. 1957 . Popravčí místnost v Pankrácké věznici používaná k popravám v období 1954 - 1989 Další článek Sdílej Copyright © 2009 - 2023 SerialKillers.cz

Recenze knihy s názvem "Zpovědník vrahů". Autor: Slavomil Hubálek, rok vydání 2012, 205 stran Zpovědník vrahů - Slavomil Hubálek Název: Zpovědník vrahů - Příběhy zločinů, života a smrti očima psychologa Autor: Slavomil Hubálek Nakladatelství: Daranus s.r.o. Rok vydání: 2012, 205 stran V případě této knihy jde o memoáry jednoho z nejznámějších českých psychologů, který se velkou část svého života věnoval studiu pachatelů násilných trestných činů. Phdr. Slavomil Hubálek byl v oboru klinické psychologie a sexuologie v České republice absolutní špičkou a byl přibírán k těm nejsložitějším a nejzávažnějším případům, ať už v roli soudního znalce či konzultanta policie. Jeho sepsané vzpomínky jsou o to vzácnější a cennější, že rok po jejich vydání bohužel nečekaně zemřel na selhání srdce. Tedy žádná jiné kniha s podpisem tohoto odborníka již nevyjde. K samotnému obsahu knihy mohu prozradit, že je psána povětšinou chronologicky. Tedy věnuje se postupně jeho dětství, dospívání, cestě k psychologii a profesním začátkům. Monoho poznámek a zážitků je v ní rovněž věnováno období totality a tomu, co tato doba obnášela. Neméně velká část knihy je pak věnována i vrcholné politice a známým osobnostem, především divokých, porevolučních 90. let, a kauzám, které se s nimi pojily, a které se často táhnou a zasahují až do současnosti. No a v neposlední řadě se kniha samozřejmě věnuje psychologii a střípkům z příběhům vrahů, především pak jejich osobnosti. Zkrátka - výjimečná osobnost autora přináší výjimečnou knihu, takže za mě určitě " palec hore"! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Další knihy Komentáře