Výsledky vyhledávání

Otřesný případ Josefa Bočka, pachatele, který v 50. letech minulého století zneužil mnoho dětských obětí, přičemž jednu z nich dokonce zavraždil. "Zvrhlík" aneb dávná vražda dítěte Zveřejněno 8. 11. 2023 - doba četby 9 min. V tomto článku se dočtete o kriminálním případu z 50. let 20. století , který je atypický především sexuální zvrhlostí pachatele , ale údiv vyvolává i jeho zcela anetický postoj k spáchaným zločinům . Zarážející je rovněž to, že vražda, kterou tento deviant završil svoji kriminální kariéru, byla jen pomyslnou „špičkou ledovce“, protože kromě ní spáchal celou řadu dalších trestných činů v sexuální oblasti, které však dlouhá léta zůstávaly „latentní kriminalitou “, neboť nebyly orgánům v trestném řízení vůbec hlášeny. Než se vrhneme na samotné vyprávění, chtěli bychom čtenáře upozornit na to, že rozhodně nepůjde o příjemné čtení, když spáchané zločiny se týkají dětských obětí . Tedy „slabší“ povahy nechť důkladně zváží, zda-li ve čtení pokračovat. Vražda Případ bezcitného zvrhlíka se začal odehrávat závěrem srpna 1956 na jednom z čerstvě vznikajících brněnských sídlišť , kde v té době docházelo k výstavbě nových bytových domů. Byla středa, kolem 19. hodiny, když pan Vávra dorazil domů z práce. Jelikož mu bylo divné, že manželka ani dcera v bytě nejsou , dotázal se sousedky, zda-li neví, kde by se mohly nacházet a u ní se dozvěděl, že spolu šly na nákup . Muž uklidněný touto odpovědí tedy doma odpočíval a čekal na jejich příchod, což mohlo trvat cca půl hodiny. Když se před 20. hodinou konečně otevřely dveře bytu, vešla do nich samotná paní Vávrová, což vyvolalo nemilé, vzájemné překvapení obou rodičů . Muž se divil, kde nechala dceru, žena se zas divila, proč Hanka ještě není doma. Však s ní na nákup vůbec nevyrazila! Vystrašení rodiče tak pochopitelně začali ihned dceru hledat. Nejprve prohledali dvůr domu, kde si dcera hrávala, poté obešli i staveniště a blízké okolí domu, ale devítiletá Hanička nikde. Slunce zrovna zapadlo, když si otec uvědomil, že se ještě nepodíval do sklepa . V něm pak ihned po otevření vstupních dveří spatřil dceřin sandál, což nevěstilo nic dobrého. Když se otec vydal hlouběji do sklepních prostor, naskytl se mu asi ten nejhorší možný pohled . Hanička ležela bez hnutí na zádech, s široce roztaženýma nohama a obnaženou spodní částí těla. Na jejím stehně navíc byl vidět zřetelný chuchvalec zasychající krve. Šokovaný otec dceru ihned popadnul, vynesl jí ze sklepa a spolu s manželku a dalšími zburcovanými sousedy se ji pokoušel probrat. Přes tyto snahy však dívka stále nejevila známky života. Zoufalí rodiče se tedy obrátili na rychlou záchrannou službu, která dívku neprodleně dopravila do nemocnice, ale i tento pokus byl marný. Dívka již nežila (později bylo pitvou zjištěno, že příčinou smrti bylo násilné udušení způsobené nejspíš kombinací rdoušení a ucpáním dýchacích otvorů, rovněž byly zjištěny různé oděrky v obličeji, trhlinky na sliznicích obou rtů, vylomení špičáku a krevní podlitiny v lební oblasti). Otci tak nezbývalo, než se telefonicky obrátit na oddělení Veřejné bezpečnosti a sdělit, že dcera nejspíš byla zavražděna a pohlavně zneužita (v rámci pitvy bylo skutečně zjištěno čerstvé natržení panenské blány a poševní sliznice, spolu s oděrkami hráze a absencí stop spermatu - tato zjištění podle soudních znalců svědčila o tom, že nebyla způsobena vsunutím pohlavního údu, ale s největší pravděpodobností vnikl do pochvy prst). Když se do domu dostavila výjezdová skupina a proběhlo důkladné ohledání místa činu, byly ve sklepních prostorech nalezeny dětské kalhotky znečištěné čerstvými výkaly, byl nalezen i vyražený dětský zub a v jedné sklepní místnosti, která sloužila jako šatna dělníků okolních novostaveb, taktéž čerstvými výkaly znečištěné pánské kalhoty . Odporný čin pochopitelně vzbudil rozruch, tedy v době ohledání se to v okolí domu hemžilo lidmi, od kterých se podařil zjistit poznatek o tom, že by za napadením dívky mohl stát jistý Josef Boček - osmadvacetiletý dělník , který pracoval na výstavbě obytných domů. Ten byl totiž v nedávné době viděn, jak obtěžuje na dvoře nezletilé děvče , načež po zpozorování utekl do sklepa jednoho z domů. Podezření vůči tomuto muži ještě více zesílilo, když bylo zjištěno, že jde o osobu , která již byla pro trestný čin pohlavního zneužíván í a jiné mravnostní delikty v minulosti trestána . Když během ohledání místa činu vzešel poznatek, že výkaly ušpinéné pánské kalhoty patří rovněž tomuto muži , kriminalisté pochopili, že "jsou zřejmě dobře “ a několik jich vydalo jej zadržet do jeho bydliště ve Šlapanicích . Jaké muselo být překvapení všech přítomných, když se v mezidobí s kufrem v ruce k domu blížil právě hledaný Boček . Když jej spatřila jedna z přihlížejících žen, která ho bezpečně poznala, vykřikla směrem k přítomným příslušníkům Veřejné bezpečnosti: „To je on! “, načež podezřelý upustil kufr a dal se na útěk. Vyběhl schody, přeskočil plot, ale početní přesile policistů neměl šanci zmizet. Došlo tak k jeho zadržení a následoval noční výslech, při kterém se po relativně dlouhém zapírání nakonec přiznal . Vzhledem k již naznačené kriminální minulosti podezřelého a pověsti zvrhlíka byl vytypován i jako možný pachatel dalších neobjasněných vražd se sexuálním podtextem napříč celou republikou, stejně jako řady jiných sexuálních deliktů. Zatímco podezření ze spáchání jiných vražd se nepotvrdilo, Boček se v konečném součtu doznal k celkem 22 případům pohlavního zneužití , kdy zarážející bylo, že většina z těchto trestných činů nebyla VB vůbec hlášena ! Anamnéza pachatele Než se dostaneme k bližšímu popisu jednotlivých zločinů, zkusme se zastavit u osobní, rodinné a kriminální anamnézy pachatele . Josef Boček se narodil roku 1928 ve Šlapanicích. Jeho otcem byl alkoholik a sukničkář, který nakonec rodinu kvůli milence opustil , když byly Bočkovi čtyři roky . Matka tak na výchovu malého Josefa zůstala sama , když současně musela pečovat i o jeho mentálně zaostalého bratra . Josef Boček přesto s celkem slušným prospěchem absolvoval obecnou školu a po jejím dokončení se vyučil truhlářem . Tento obor ho však absolutně nezajímal, nikdy tuto profesi nevykonával a živil se jako pomocný dělník na různých místech. Ohledně dětství pak stojí za zmínku možná ještě pád ze stromu s poraněním hlavy kolem 11 roku života, které si vyžádalo 14 denní hospitalizaci v nemocnici. Co se týče povahy a zájmů, lze uvést, že Josef Boček byl považovaný za samotáře , který neměl kamarády, nerad se družil, nekouřil, ani nepil . Raději si celé hodiny o samotě pouštěl gramofonové desky. Rovněž se zajímal o motocykly, kdy bez problémů složil řidičskou zkoušku. Až do svého zadržení bydlel v domě se svou matkou , která jej průběžně tlačila do toho, aby se oženil, načež jí syn odpovídal, že ženy „nemůže ani vidět “ . Na druhou stranu se opakovaně stávalo, že u něj nalézala podprsenky a dámské kalhotky , kdy předpokládala, že mu slouží k ukájení. Ostatně fetiš na dámské , případně dívčí a nejlépe dětské, prádlo jej provázel již od 15 roku věku a zůstal mu věrný po celý svůj život. Sám pak přiznával, že do jednotlivých kusů „chytal do své sperma, čímž dosahoval lepšího uspokojení “. Kvůli neustálému kradení těchto „trofejí“ byl častokrát trestán menšími tresty a ze stejného důvodu byl v průběhu povinné vojenské služby zkoumán jeho duševní stav . „Ukradené věci mu nejsou k potřebě, nijak je neprodává. Při jednom z vyšetřování udal, že byl vždy pohlavně silně dráždivý , ale styděl se žen, a proto svůj pohlavní pud ukájel jinak, nejčastěji onanováním na dámském prádle. Ve společnosti děvčat ztrácí řeč , stydí se a neumí se s nimi bavit “, zaznělo v souvislosti se sexualitou posuzovaného. Ohledně jeho osobnosti jej pak lékař označil za „těžkého psychopata trpícího debilitou “ a pronesl velmi prorockou pasáž: „Tresty, které jsou mu uloženy, nebere nijak vážně. Svých činů nelituje a ihned po krádeži se chová, jakoby se nic nestalo. Zdá se, že si vůbec neuvědomuje špatnost svého počínání … “. Nakonec byl na základě tohoto posudku, po několika krádežích a vykonaných trestech odnětí svobody v celkové délce 18 měsíců , vojenské služby zproštěn . Mimochodem, ne všechny krádeže byly motivovány sexuálně a Boček nekradl pouze dámské prádlo. Již v 18 letech byl odsouzen za krádež finanční hotovosti a jako kořist ho zajímala třeba i rádia. Nicméně hlavní hnací silou krádeží byla skutečně sexualita. Snaha o uspokojení jej pak vedla i k páchání závažnější trestné činnosti jako bylo pohlavní zneužívání . Za jedno takové byl odsouzen již ve svých 20 letech . Pohlavní zneužívání Z výše popsaného již čtenář může tušit, že v případě Josef Bočka šlo o heterosexuálního sadistického pedofila s prvky fetišismu . A právě proto se oběťmi jeho ataků stávaly děvčátka ve věku 6 – 12 let . Aby si čtenář udělal přesnější představu o jeho sexuálních parafiliích, preferencích a způsob spáchání jednotlivých zločinů , pojďme zmínit, co k tomu sám Boček vypověděl, a poté detailně popsat průběh jednotlivých zločinů. Tak například k výběru obětí sám posléze sdělil: „Každé děvčátko se mi nelíbilo. Mým typem byly děvčátka silnější postavy, vyspělejší, a musela mít tmavé vlasy. Když jsem uviděl děvčátko popsaného typu, byl jsem hned rozrušený a okamžitě se mi ztopořoval pohlavní úd. V případě, že byl někdo kolem, vyčkával jsem na vhodnou příležitost, až bylo děvčátko o samotě a za každou cenu jsem musel na ně aspoň sáhnout. Jednalo se mi hlavně o to, abych děvče mohl svléci a sáhnout mu na přirození “. Jak již bylo uvedeno, počet obětí těchto choutek byl značný a Boček se doznal k celkem 22 případům pohlavního zneužívání , ať již šlo o činy ve stádiu pokusu či dokonané. Pro demonstraci rozmanitosti modu operandi uveďme tři případy. Tak například v roce 1952 se seznámil se dvěma sestrami ve věku 12 a 9 let . Obě holčičky následně pozval do svého příbytku se slibem darování oblečení . Dívky se za ním opakovaně dostavovaly, přičemž na starší ze sester nejméně jednou vykonal soulož před zraky té mladší. Jindy se zas pokusil o soulož s mladší z dívek, a když se to nepodařilo, alespoň si od ní nechal „hladit“ penis a vsouval jí do pochvy prsty, čímž se uspokojil. Obě sestry toto jeho jednání trpěly a výměnou za darované dětské prádlo či šaty nic neprozradily . O dva roky později pak opakovaně docházel bytu rodiny známých, kde několikrát využil doby, kdy zůstal sám s jejich 11 letou dcerou a přinutil ji k sání jeho penisu , přičemž jí zasouval prsty do přirození. Cizí mu však nebyl ani čistě predátorský modus operandi , kdy útočil na zcela neznámé děti na ulicích . Jednoho dne například na jedné z brněnských ulic z úkrytu pozoroval skupinku hrajících si dětí, a když jedno z děvčátek při odchodu osaměl o, zezadu jej napadl, zakryl rukou ústa a odtáhl na skryté místo , kde se pokoušel sundat kalhotky. Naštěstí byl v tomto případu vyrušen a čin dokonat nestihl, což zřejmě vedlo k tomu, že ani toto napadení nebylo orgánům činným v trestním řízení hlášeno. Odporný zločin Zpět k trestnému činu nejzávažnějšímu, tedy vraždě devítileté Haničky ze srpna 1956. Ze sugestivního doznání deviantního pachatele mrazí a mluví samo za sebe, proto se omezíme pouze na něj. Jen ještě jednou upozorněme, že výpověd je vskutku odporná a cynická , tedy pokud budete pokračovat v četbě, nebude to příjemné a zřejmě to z hlavy hned tak nevymažete. „Toho dne jsem zůstal na pracovišti jako poslední. Po 17. hodině jsem byl v umývárně, když jsem uslyšel, jak někdo jde sklepní chodbou. Šel jsem bosý ke dveřím a uviděl na krok vzdálené děvčátko, jak se vzdaluje. Přehodil jsem děvčeti zezadu přes hlavu ručník, který jsem předtím držel v ruce. Pravou rukou jsem děvče uchopil zezadu pod krk a levou rukou jsem držel přes ručník ústa, aby nemohlo křičet. Bránila se tím způsobem, že kolem sebe kopala. Odtáhl jsem ji do umývárny, ale kopala tam do dveří, a proto jsem ji znovu vytáhl na chodbu a táhl ji dále ke schodům vedoucím na dvůr. Pak jsem ji vtáhl do kumbálu pod schodištěm. Děvče stále kopalo, přičemž koplo i do žebříku, který spadl na zem. Tak jsem jí podrazil nohy, povalil ji na zem a přitom sám spadnul s ní a odřel si loket. I v leže jsem držel děvče stále stejným způsobem, pravou rukou pod krkem, levou přes ručník na ústech. Abych jí zabránil v kopání, přehodil jsem svojí nohu přes její obě nohy a takto jsem je tiskl k zemi asi 10 minut. Pak se již děvče nebránilo. Když jsem mu sundal ručník z hlavy, zůstalo ležet na zádech a již se nehýbalo…. Svléknul jsem jej a pokoušel se o soulož, ale to se mi nepovedlo, tak jsem děvčeti zasunul do přirození prsty. V tom okamžiku jsem slyšel, jak zachrčelo. Vzal jsem proto opět ručník, který jsem mu omotal kolem hlavy přes ústa. Protože děvče pořád chrčelo nosem, tak jsem ručník uvolnil a omotal ještě jednou tak, že jsem zakryl nejen ústa, ale i nos. Pak jsem se znovu snažil vniknout do přirození…. Po příchodu domů jsem se odstrojil a zatím co mi matka připravovala večeři, zašel jsem do chléva, odkud jsem měl přinést mísu. Zašel jsem k naší koze, a poněvadž jsem byl ještě pohlavně rozdrážděn, na koze jsem se ukojil… Pak jsem celou věc zvážil a rozhodl se, že změním pracoviště. Proto jsem si vzal doma kufr, abych si ze stavby odnesl svoje pracovní šaty a též dětské prádlo a šatečky, které jsem ten den odcizil. Chtěl jsem si odnést domů též kalhotky, které jsem svlékl děvčeti. Také jsem se rozhodnul, že se podívám do kumbálu, zda mrtvola děvčete ještě nebyla nalezena. V případě, kdyby nalezena nebyla, chtěl jsem se vrátit domů, vzít jízdní kolo a pytel, do něj bych mrtvolu uložil a zavezl k nám na hřbitov. Byl jsem rozhodnutý pak vzít rýč a mrtvolku někde na hřbitově zakopat. Když se nyní dívám zpětně na svůj čin, je mi to úplně jedno, že jsem děvče zabil. Svého činu nelituji… “. Co k tomu dodat?! Nepředstavitelné. Hnus na druhou . Ano, Boček po vraždě Hanky jel domů, tam se ukojil na koze (mimochodem, na té se ukájel pravidelně asi 3-4 krát týdně od svých 20 let ), poté se navečeřel a teprve pak se vydal nazpět na místo činu „to řešit“. „Hlavně tentokrát nezapomenout posbírat cenné trofeje“, honilo se mu možná hlavou. To, že by náhodou někdo již mohl malou holčičku postrádat, případně, že by na místě mohlo dokonce probíhat pátrání či vyšetřování, ho zřejmě nenapadlo, či netížilo. Inu, „nepřipravovaný“ zločin a také debilita . Dokonce diagnostikovaná (pozn. „debilita “ je dřívější odborné označení pro nejlehčí formu oligofrenie – nyní je tato porucha mentálního vývoje označována jako „lehká mentální retardace “). Připomeňme, že šlo o 50. léta , kdy trestní zákon č. 86/1950 Sb. (účinný v té době na našem území) trestal zločin vraždy 15 – 25 lety odnětí svobody . V případě existence nějaké „zvláště přitěžující okolnosti “ pak dokonce doživotím či trestem smrti . Jelikož byla vražda spáchána na dítěti, pachatel se dopustil další řady trestných činů a svých činů ani nelitoval, bylo jasné, že se oprátka kolem krku Josefa Bočka pomalu utahuje. Zachránit jej mohl jen pro něj příznivý psychiatrický posudek. Znalci brněnské psychiatrické léčebny, kde byl posuzován, sice uznali, že jde o osobu „ne zcela duševně na výši “, a že jde o člověka s „určitými rysy oslabenosti rozumu “. Uvedli rovněž, že jde o osobu duševně úchylnou, která se odchyluje od průměrného jedince, což se projevuje v sexuální oblasti, a to jednak sodomií (pozn. zoofilie ), jednak pedofilií . Ale neshledali žádnou duševní poruchu , která by v době vraždy Bočkovi znemožňovala rozpoznat nebezpečnost jeho jednání pro společnost nebo znemožňovala ovládat jeho jednání . Dokonce u něj neshledali ani tzv. zmenšenou příčetnost , resp. oslabenou ovládací složku, což ve vztahu k diagnostikovaným deviacím vyvolává z dnešního pohledu otázky. Znalci to zdůvodňovali tím, že dokázal svůj pohlavní pud ovládat, což podle nich vyplývalo z toho, že napadal oběti v pro něj příznivých situacích. Každopádně tento názor znamenal jediné. Trest smrti! Boček měl to „štěstí“, že se vyhnul obávanému popravčímu prknu , které bylo velmi nehumánní a kruté, když agónie na něm trvala 8 až 15 minut. Používat se přestalo v roce 1954 . Ale ani nové zařízení, umístěné v popravčí místnosti v suterénu Pankrácké věznice , které zahrnovalo hák, provaz a propadliště, nebylo o moc milosrdnější. Fungovalo tak, že se odsouzený se spoutanýma rukama za zády postavil na ocelový poklop pod oprátkou, zatímco ho z každé strany přidržoval jeden pomocník kata. Popravčí mu na krk navlékl oprátku a poté z vedlejší místnosti zatáhl za páku, která ovládala poklop propadliště. Odsouzený se následně prověsil do šachty pod ním a začal se dusit . Smrt udušením z oběšení nastávala během 5-6 minut . Tímto způsobem byl Josef Boček popraven 26. 4. 1957 . Popravčí místnost v Pankrácké věznici používaná k popravám v období 1954 - 1989 Další článek Sdílej Copyright © 2009 - 2023 SerialKillers.cz

Recenze knihy s názvem "Zpovědník vrahů". Autor: Slavomil Hubálek, rok vydání 2012, 205 stran Zpovědník vrahů - Slavomil Hubálek Název: Zpovědník vrahů - Příběhy zločinů, života a smrti očima psychologa Autor: Slavomil Hubálek Nakladatelství: Daranus s.r.o. Rok vydání: 2012, 205 stran V případě této knihy jde o memoáry jednoho z nejznámějších českých psychologů, který se velkou část svého života věnoval studiu pachatelů násilných trestných činů. Phdr. Slavomil Hubálek byl v oboru klinické psychologie a sexuologie v České republice absolutní špičkou a byl přibírán k těm nejsložitějším a nejzávažnějším případům, ať už v roli soudního znalce či konzultanta policie. Jeho sepsané vzpomínky jsou o to vzácnější a cennější, že rok po jejich vydání bohužel nečekaně zemřel na selhání srdce. Tedy žádná jiné kniha s podpisem tohoto odborníka již nevyjde. K samotnému obsahu knihy mohu prozradit, že je psána povětšinou chronologicky. Tedy věnuje se postupně jeho dětství, dospívání, cestě k psychologii a profesním začátkům. Monoho poznámek a zážitků je v ní rovněž věnováno období totality a tomu, co tato doba obnášela. Neméně velká část knihy je pak věnována i vrcholné politice a známým osobnostem, především divokých, porevolučních 90. let, a kauzám, které se s nimi pojily, a které se často táhnou a zasahují až do současnosti. No a v neposlední řadě se kniha samozřejmě věnuje psychologii a střípkům z příběhům vrahů, především pak jejich osobnosti. Zkrátka - výjimečná osobnost autora přináší výjimečnou knihu, takže za mě určitě " palec hore"! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Další knihy Komentáře

Fritz Honka - německý sériový vrah, který v první polovině 70. let zavraždil ve svém podkrovním bytě čytři ženy. Článek o skutečném případu zobrazeném ve filmu "U Zlaté rukavice". HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Fritz Honka 25. 5. 2020 Fritz Honka - německý sériový vrah, který mezi lety 1970 - 1974 zavraždil 4 ženy. Šlo o primitivního pachatele, který oběti, postarší příležitostné prostitutky, vraždil ve svém bytě vždy notně posilněn alkoholem. Šlo o silného alkoholika, který ženy během hádky či sexuálních aktivit uškrtil či zardousil. Honka těla obětí následně skladoval v úložném prostoru svého bytu. Na motivaci se zřejmě podílel jak momentální vztek spojený se silnou alkoholovou intoxikací, tak měly vraždy pravděpodobně i sexuální podtext. Honkovo modus operandi zahrnoval vytypování si bezprizorní oběti (nejčastěji v oblíbené hospodě), její nalákání na bezplatný alkohol do svého bytu, intoxikaci oběti, sexuální aktivitu, vykonání vraždy a následné ukrytí těla ve svém bytě. Narozen: 31. 7. 1935 Zemřel: 19. 8. 1998 Stát: Německo Počet obětí: 4 Unikal: 4 roky Vražedná aktivita: 1970 - 1974 Trest: 15 let (psych. léčebna) Přezdívka: "Vrah ze Zlaté rukavice" V Hamburku v Západním Německu v 70. letech minulého století stával levný pajzl s názvem “U Zlaté rukavice “. Mezi jeho časté návštěvníky se řadil i Fritz Honka - muž, jehož okolnosti a vlastní komplexy dohnaly až k těžkému alkoholismu, a jehož nevábný byt skrýval velmi děsivá tajemství. Co vše měl tento ztroskotanec na svědomí? Proč jeho byt nesnesitelně zapáchal? A nakolik se film "U Zlaté rukavice " z roku 2019 , který byl o tomto muži a jeho zločinech natočen, držel reality? Odpověď naleznete v tomto článku. Reálný Fritz Honka (nalevo) vs ten filmový (napravo) Dětství Fritze Honky rozhodně nebylo šťastné a bezstarostné. Narodil se roku 1935 jako třetí potomek truhláři Fritzovi Honkovi st. a uklízečce Else . Měl sedm sourozenců (tři však zemřeli krátce po porodu). Rodina trpěla neustálým nedostatkem financí. Když vypukla 2. světová válka, měl být (dle Honkovy pozdější výpovědi) on i jeho otec odvezeni do koncentračního tábora , kde setrvali až do osvobození v roce 1945. Poté se oba vrátili zpět do Lipska, ale i tam to mělo k idylce daleko. Matka výchovu ratolestí absolutně nezvládala. Honka st. sice tvrdě pracoval jako skladník, avšak prožitá traumata zapíjel alkoholem. O rok později navíc kombinaci podlomeného zdraví a alkoholismu podlehl a úřady děti rozdělily po dětských domovech. Po vychození základní školy se mladý Honka rozhodl pro zednické učiliště. Studium však musel přerušit z důvodu alergie. V roce 1951 se toužil osamostatnit, a tak utekl do malé vesničky jménem Brockhöfe. Zde nastoupil do JZD a dokonce si našel první známost. Z románku se dokonce rodil syn Heinrich . Sen o šťastné mladé rodince však bere za své. Honka se na roli otce necítil, a tak matce dítěte vyplatil 3 000 marek a zmizel. Výživné na dítě pak neplatil po celý zbytek života. Fritz Honka v mládí Rok 1956 je pro Honku zlomový. Usadí se v Hamburku a pracuje zde jako přístavní dělník. Najde si ženu, se kterou zplodí další dítě . Ožení se, ale krátce na to opět rozvede. Svůj volný čas pak nejčastěji tráví poflakováním a popíjením. A možná právě alkohol stojí za vážnou dopravní nehodou , která Fritze Honku doživotně poznamená. Nejen, že mu špatně sroste zlomený nos, ale ještě začne mít tiky a zadrhávat se v řeči. Je to pro něho strašlivá rána. Již od puberty totiž trpí komplexem méněcennosti kvůli své výšce (165 cm) , drobné postavě a kvůli tomu, že šilhá. Navíc nejde ani o muže, který by výše uvedené skutečnosti vynahradil inteligencí. Nově nabytý handicap, v podobě následků z autonehody, jeho úspěch u žen ještě více snižuje a jeho komplexy se prohlubují. Bývalá žena mu dá přesto druhou šanci, a tak se opět vezmou. V roce 1967 se pár ovšem opět rozvádí . Fritz Honka Pití alkoholu se stane Honkovo denní rutinou. Zvyšuje si tím ztracené sebevědomí. Bohužel se díky tomu stává více a více agresivnější. Rovněž najde zálibu v pornografických časopisech a tím se otevře třináctá komnata jeho zvrhlých fantazií. Krátce nato se seznamuje s mladou dívkou jménem Ruth . I ona se ráda napije. Je tedy jasné, jak se pár nejradši baví. Během jednoho takového dýchánku navrhne Honka sex ve třech. Spoluúčastníkem hrátek se má stát Ruthiina kamarádka Irmgard . Ruth z toho není nikterak nadšená, ale dívku nakonec do bytu přivede. Po několika lahvích tvrdého se Honka rozhodne nápad realizovat. Ženy jsou opilé a do žádných intimností se jim nechce. Honka je však přesto nevybíravě nutí do lesbických hrátek. Když dívky i nadále odmítají, začne opilý a po uspokojení lačnící muž rozdávat první rány. Polonahé Ruth se z bytu podaří uprchnout a uvědomit policii. Irmgard je však pachatelem brutálně znásilněna . Jenže Honka od soudu odejde s pouhou pokutou ve výši 4 500 marek. Obhajobě se totiž podaří přesvědčit soud, že Honka je silný alkoholik (což je pravda), který byl pod vlivem i v době spáchání zločinu (naměřili mu 2,4 promile), a tím tedy došlo k podstatnému narušení jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností. V roce 1970 udržuje Honka i nadále poměr s Ruth . Vztah mu však po sexuální stránce příliš nevyhovuje. Po práci tak často zavítá do čtvrti červených luceren – Reeperbahn . V ní si pak vyhlíží a oslovuje pouliční prostitutky. Jeho preference jsou dosti netypické v tom, že má nejraději o hodně let starší ženy a ideálně bezzubé. Honka má totiž přímo panický strach z toho, že by ho některá z žen mohla během orálního sexu, který upřednostňuje, kousnout. Mimo prostitutek Honkovi navštěvovaná oblast zvaná Hamburg Berg vyhovuje i z toho důvodu, že se tam nachází mnoho hospod a náleven, kde se dá levně opít. Jeho nejoblíbenějším podnikem je pak nechvalně známá putyka “U Zlaté rukavice “. Útočiště ztracených existencí a životních ztroskotanců. Hospoda "U Zlaté rukavice" Jednoho večera, zřejmě v prosinci 1970, zde narazí na 42letou Gertraud Bräuer . Žena se živí jako kadeřnice, ale občas si přivydělává i nejstarším řemeslem. Honka využije příležitosti, zakoupí jí několik panáků a dá se s ní do řeči. Pár chvilek nato už ho žena doprovází k němu domů. Gertraud B. vidí krátkou návštěvu s alkoholem zadarmo. Honka něco úplně jiného. Dvojice sedí uprostřed obýváku a celý byt je temný, zatuchlý a špinavý. Stěny jsou polepeny výstřižky a plakáty z porno časopisů. Hostitel však na stůl vytáhne dvě lahve levné vodky a zábava může začít. Nabídne ženě pár marek za sex, ale žena nabídku odmítá. Muže její vzpupnost naštve a několikrát jí udeří pěstí do obličeje. Pak jí začne škrtit. Gertraud B. upadne do bezvědomí a posléze umírá. Honka, silně opilý alkoholem, začne přemýšlet, jak se těla zbavit. Nejdříve ho zabalí do igelitu a snaží se ho vynést z bytu. Kvůli jeho stavu a fyzické konstituci je to však nad jeho síly. Přemístí tedy mrtvolu zpět do obýváku a natáhne pod ní igelit a prostěradlo. Pak zběsile prohledává šuplíky a hledá vhodný nástroj. V kuchyni zprvu vezme nůž - na rozřezání těla se však vůbec nehodí. Po chvíli dalšího hledání nachází pilu a tělo oběti začne čtvrtit . Nakonec oddělenou hlavu, ňadra, obě ruce a nohu zavražděné zabalí do hadrů a papíru, a vloží do kufru. S tím zmizí ve venkovní tmě. “Zavazadlo“ vyprázdní v blízkém okolí a o víc se nestará . Zbytek těla jednoduše uschová ve svém bytě, v úložném prostoru za stěnou. Části těl jsou nalezeny v listopadu 1971, nicméně vyšetřování zločinu uvízne na mrtvém bodě. Vrah tak může řádit dál. Nalevo obývák Fritze Honky, napravo jedno z míst nálezu první oběti Uběhnou necelé čtyři roky. Je rok 1974 . Fritz Honka i nadále vyhledává společnost lehkých žen. V horkém srpnu narazí „U Zlaté rukavice “ na 54letou Annu Beuschel . Několikrát ji pozve na panáka, a pak si ji pod příslibem dalšího popíjení odvádí k sobě domů. Padne návrh na sex, žena překvapivě souhlasí. Honku však styk s ní dostatečně neuspokojuje, a to ho naštve (později tvrdil, že ho rozzuřilo, když se mu některá z obětí posmívala za to, že upřednostňuje orální sex před tím klasickým). Každopádně Honka chytne ženu kolem krku a pustí, až když si je jistý její smrtí. Jelikož je opět opilý a je líný tělo čtvrtit, pouze ho zabalí do hadrů a uklidí do podkrovního úložného prostoru s dvířky, jako v případě první vraždy. Uběhne půl roku. Těla obětí jsou již v značné fázi rozkladu. Celý dům si stěžuje na podivný zápach . Honka vinu hází na majitele řecké restaurace v přízemí. Dvířka, za nimiž jsou těla již dvou obětí, jsou laicky zapečetěna. Všude po Honkově bytě se nachází vonné stromečky do aut, levné osvěžovače vzduchu a parfémy . Honkovo zákoutí: panenka, kniha markýze de Sade, porno časopisy, fotky polonahých žen na zdi a prázdná basa piv V prosinci 1974 se Honka zapovídá v restauraci s 57letou Fridou Roblick . Žena je velmi strhaného vzhledu a toho času bez domova. Pachatel použije již dvakrát ověřenou strategii. Nejdřív pár skleniček venku a pak pozvánka domů. Tam Frida R. zkusí v nestřežené chvilce Honku okrást o 400 marek. To jej velmi rozčílí, na ženu zaútočí a při surovém znásilnění ji uškrtí. Pak opět zabalené tělo uloží do úkrytu ve svém bytě. Poslední vraždy se Honka dopustí v lednu roku 1975 . Za oběť mu tentokrát padne 52letá Ruth Schult a za "dvířka" tak putuje již čtvrté tělo. Zápach je v tu dobu tak silný, že Honka musí stromečky a parfémy aplikovat i dovnitř úkrytu. Navíc musí zapečeťovat dvířka mnohem důkladněji než doposud. Čtyřnásobný vrah má štěstí hlavně v tom, že oběti, vzhledem k poli působnosti, nikdo příliš nehledá a podivný, stále silnější, odér v domě nikdo (radši) neřeší... Oběti Fritze Honky - Gertraud Brauer, Anna Beuschel, Frida Roblick a Ruth Schult Jenže když se 15. července 1975 vrací Honka z flámu, stojí před jeho domem hasiči a snaží se uhasit náhle vypuklý požár . Při následném ohledání místa je nalezen i prostor za dvířky a v něm již mumifikovaná těla mrtvých žen. Dohledat majitele bytu je již hračka. Soudní proces s Fritzem Honkou započal v roce 1976. Obžalovaný předstoupil před porotu upraven a působil tichým, až zakřiknutým dojmem. Byl obžalován z jedné vraždy a tří případů zabití . Ve vzduchu viselo odsouzení na doživotí. Honku ovšem zachránilo to, co ho nejvíce sráželo k zemi – alkohol . Bylo evidentní, že Honka je velice silný alkoholik. Bylo odhadováno, že v případě některých zabití měl až 4 promile alkoholu v krvi. Soud tuto závislost, společně s bídným dětstvím a nízkou inteligencí, označil za důvod rozpadu osobnosti a odsoudil Honku pouze k 15 letům pobytu v psychiatrické léčebně . V roce 1993 byl propuštěn a s novým jménem Peter Jensen dožil v pečovatelském domě. Zemřel v říjnu 1998 v Hamburku. Závěrem ještě k poměrně novému filmu "U Zlaté rukavice" , o kterém jsme se zmínili v úvodu článku. Na položenou otázku, nakolik se film držel skutečnosti, lze odpovědět, že jde o reálné a velmi věrohodné ztvárnění . Případný divák uvidí a pozná mnoho z toho, co si zde přečetl, a to včetně podoby herců s Honkou a jeho oběťmi. My film rozhodně doporučujeme (však v našem žebříčku 100 nej filmů se umístil na skvělém 14. místě), jen nechť se čtenář připraví, že si notnou dávku ošklivosti, alkoholu, hnusu, perverze, zmaru, násilí a smrti, kterou právě v článku absolvoval, dá ještě jednou ve vizuální podobě. Autoři: Jana Hykešová, Tomy DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Komentáře

Recenze knihy s názvem "Ďábel v bílém městě". Autor: Erik Larson, Rok vydání: 2017, 496 stran Ďábel v bílém městě - Erik Larson Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název : Ďábel v bílém městě aneb vraždy, kouzla a šílenství na výstavě, které změnila Ameriku Autor : Erik Larson Nakladatelství : ARGO Rok vydání : 2017, 496 stran Jako obvykle mě napadla otázka, co bych tak mohl o této knize hned zpočátku vypíchnout…zřejmě to, že rozhodně nejde o pouhé zpracování případu známého sériového vraha z konce 19. století H. H. Holmese neboli H. W. Mudgetta. V knize Erika Larsona totiž naleznete mnohem více. Ve zmíněném titulu se odehrávají hned dvě dějové linie, které se sice neprolínají, ale jsou místně a časově spjaté. Ano, první se týká života a činů zmíněného známého amerického sériového vraha. který byl jedním z prvních novodobých SV a byl aktivní jen několik málo let po činech Jacka Rozparovače (rok 1888). Druhá dějová linie knihy, která je obsáhlejší, se pak věnuje popisu přípravám a průběhu světové výstavy (World’s Columbian Exposition 1893), která se odehrála v roce 1893 v Chicagu a byla v té době opravdu velkolepou událostí celosvětového významu. Celá kniha by se dala shrnout jako jeden velký výlet do konce dnes již vlastně předminulého století. Doby, kdy využití elektrického proudu bylo ještě v plenkách a z pohledu dneška banální nemoci kosili lidi v produktivním věku. Doby kdy však naopak určité lidské vlastnosti a motivace byly naprosto totožné jako dnes. Při četbě knihy si tedy nepřijdou na své jen ti, kteří se zajímají o sériové vrahy a kriminalistiku (vlastně ty uspokojí „jen“ cca třetina knih), ale hlavně milovníci historie a určitě i architektury, neboť kolem té se druhá dějová linie hodně točí. Kniha je sice nepochybně literaturou faktu, ale je psána s velkým akcentem na plynulost a napínavost děje, takže se domnívám, že pokud se rozhodnete k jejímu přečtení, bude vám, stejně jako mně, odsýpat. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Další knihy Komentáře

Článek americkém sériovém vrahovi, tzv. "Řezníkovi z Wawricku" - Craigu Pricovi, který je označován za nejmladšího amerického sériového vraha. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Craig Price 6. 4. 2023 Craig Price - americký sériový vrah, který během dvou let usmrtil celkem čtyři osoby včetně dvou dětí. Jeho modus operandi spočíval ve vloupání se do domů, jenž se nacházely v blízkosti jeho vlastního domova, načež přítomné obyvatele (ženy a děti) mnoha ranami ubodal, přičemž používal nože, které se nacházely na místech činu. Specifické pro tohoto pachatele je především to, že se vražd dopustil ve velmi nízkém věku. V době své poslední spáchané vraždy mu nebylo ještě ani šestnáct let. Narozen : 11. 10. 1973 Není : ve vězení Země : USA Počet obětí : 4 Unikal : 2 roky Vražedná aktivita : 1987-1989 Přezdívka : "Řezník z Warwicku" V tomto článku se zaměříme na amerického sériového vraha , jehož případ je výjimečný hned z několika důvodů. První z nich je fakt, že se svých zločinů dopustil již ve velmi nízkém věku , čímž se zařadil k těm nejmladším americkým vrahům a někde dokonce bývá titulován jako nejmladší americký sériový vrah . Dalším zajímavým aspektem případu je fakt, že na rozdíl od většiny podobných pachatelů nepochází z nikterak problematické rodiny , ale naopak z rodiny průměrné. Posledním zajímavým faktem pak je, že kvůli jeho případu se odhalila bezmocnost justice při ochraně společnosti před nezletilými pachateli. Jméno dotyčného zní Craig Price alias „Řezník z Warwicku “. Rodinný background Ač je to v případě sériových vrahů poměrně netradiční, o dětství Craiga Price lze prohlásit, že bylo šťastné a bezstarostné . Neexistují žádné zmínky o jeho případném zneužívání, týrání či jakkoli špatném zacházení ze strany rodičů či kohokoli jiného. Naopak, jeho rodiče byli pracující občané , kteří se tvrdou dřinou a pílí propracovali na pozice manažera v K-Martu , respektive administrativní pracovnice tamtéž, což ve Warwicku v té době nebyly pracovní pozice běžně obsazované afroameričany . Ti, kteří Craiga v dětství znali, jej popisovali jako veselého, energického kluka s dobrým prospěchem a zájmem o sport. Zkrátka zcela běžný kluk, který oproti svým vrstevníkům vyčníval jen díky svému vzrůstu (v 15 letech měl 180 cm a přes 100 kg ). Craig Price jako dítě Navzdory výše uvedenému začal být Price , už ve věku kolem devíti let , fascinován smrtí a myšlenkami na vraždu . Někdy v té době se rovněž začaly objevovat jeho první problémy s respektováním norem a počáteční projevy agresivního chování . Když mu bylo 13 let , měl za sebou již několik loupeží a vloupání , napadení i stalking žen. Rovněž již v té době hojně užíval drogy . Někdy kolem 13 roku věku se také přidal k místnímu gangu . První vražda Jak již bylo zmíněno, Price měl ve svých třinácti letech zkušenosti s vloupáváním se do cizích obydlí. Cizí mu nebylo ani stalkování a pozorování cizích žen skrz okna jejich domů. A přesně k tomu došlo v noci z 27. na 28. července 1987 , kdy se vloupal do domu 27leté Rebeky Spencer , který se nacházel jen pár desítek metrů , respektive ob dva domy, od domova teprve třináctiletého teenagera Rebeca Spencer Rebecca Spencer byla právě ve fázi stěhování, tedy její dvě děti hlídal jiný člen rodiny a ona byla té noci v domě plném krabic sama. Craig Price spící ženu zřejmě nejprve sledoval skrz okno, načež do domu vniknul a vydal se do kuchyně. V ní popadnul nůž a s ním spící mladou ženu nelítostně napadnul, přičemž jí nedal sebemenší šanci útok přežít. Osudné noci jí zasadil celkem 58 bodno-rězných ran ! Ženu druhý den našel v tratolišti krve její bratr, bohužel policie neměla žádné vodítko, jak se dostat na stopu pachateli, a tak byl případ časem odložen . Eskalace zla Uběhly dva roky a z Craiga Price se stal středoškolák , když v noci 1. září 1989 vniknul do domu devětatřicetileté Joan Heaton . Matce dvou dcer a vdově po seržantovi americké armády, který v roce 1983 spáchal sebevraždu. Patnáctiletý Price byl toho večera pod vlivem LSD a marihuany , což možná podnítilo jeho na dva roky uspané touhy po „krvi“, ač později sám uváděl, že toho večera šel „pouze“ loupit (podle názoru vyšetřovatelů však vstoupil do domu s úmyslem vraždit ). Jisté je, že stejně jako v prvním případě s rukavicemi na rukou vniknul do domu oknem, načež se ocitnul v kuchyni. Jenže během zdolávání okna prý stoupl na stolek, který se pod tíhou jeho těla propadl, což učinilo hluk a probudilo majitelku domu . Price i přes způsobený šramot z domu neprchnul, naopak postupoval dál domem, přičemž v kuchyni spatřil nově zakoupenou sadu kuchyňských nožů. Během postupu interiérem domu jej vyrušila Joan Heaton. Nezvaný host na nic nečekal a na nebohou ženu skočil a svou obrovskou fyzickou převahou jí přemohl za pomoci škrcení . Rozruch a křik v domě pochopitelně vzbudil i o obě ženiny dcery , desetiletou Jennifer a osmiletou Mellisu . Dívky však musely prchnout kolem Price, který byl rychlejší a bojující, statečné dívky přemohl. Poté se vydal do kuchyně a za pomoci několika nožů všechny obyvatele domu ubodal . Matce dívek zasadil 57 ran a dcery bodnul 62x , respektive více než 30x . Vrah bodal tak zběsile, až se v hrdle jedné z obětí zlomila čepel nože. Jedna z dívek navíc utrpěla zranění hlavy, to když ji Price udeřil v souboji stoličkou, druhou zas kousnul do obličeje, protože si jej v boji o svůj holý život dovolila kousnout do prstu… Příšerná scéna a představa, bohužel zcela reálná. Joan, Jennifer a Mellisa Heatonovi Na konci fatálního útoku, při kterém se Price sám jedním z nožů poranil na ruce , se pokusil zahladit stopy a místo poutíral ručníkem, načež dům opustil a vydal se do domu svých rodičů, který se nacházel opět v blízkosti. Tam se svlékl ze zakrvácených svršků, které schoval v pytli v kůlně , kde byly později nalezeny. Uběhly tři dny a matce zavražděné ženy bylo velice divné, že se jí dcera, ani vnučky neozývají a tak se je vydala spolu se svojí sestrou navštívit. Dům byl zamčený, auto stálo na příjezdové cestě, ale na zvonění nikdo neodpovídal. Seniorky tak obešly dům a našly odemčené zadní vstupní dveře, kterými do domu vstoupily. Čtenáři asi není třeba zdůrazňovat, jak extrémní a zdrcující objev na ně čekal, stejně jako na přivolané detektivy. Vyšetřování Motiv nebyl zcela zřejmý. Šlo o nepovedenou loupež? Nebo snad vraždu z hluboké nenávisti, čemuž by nasvědčoval velký počet bodných ran? Vyšetřovatelé si nebyli jistí, a tak oslovili „profilovače“ FBI , který vyslovil doporučení , že při tak frenetickém bodání je pravděpodobné, že se mohl pachatel sám poranit , že nejspíš bude ze stejné čtvrti , a že stejný pachatel zřejmě mohl spáchat i vraždu, která se odehrála dva roky předtím. Jen o několik dní později dva místní strážníci při běžné kontrole spatřili jim známého delikventa Price s poraněným prstem . Ač jim statný teenager odvyprávěl historku, že jeho zranění vzniklo, když rukou rozbil okénko auta, v policistech to vzbudilo podezření . Naneštěstí, Priceovi bylo teprve 15 let a tak duo policistů zvažovalo, zda se svým zjištěním vůbec mají za hlavním vyšetřovatelem případu chodit. Pečlivě však prošli všechny zprávy týkající se vandalismu , aby ověřili, zda-li skutečně někdo nahlásil rozbití okna svého automobilu v ulici, kterou Price uvedl. Jejich podezření pak zesílilo, když žádný takový záznam nenašli . Za to si detailně prošli jeho záznam trestů, který v nich podezření posílil. Price byl následně vyzván, aby se v doprovodu rodičů dostavil k podání vysvětlení, kde měl detailně odvyprávět, jak to s poraněnou rukou skutečně bylo. Price se držel své historky, a tak byl požádán, zda-li je ochoten podstoupit test na detektoru lži s čímž souhlasil. Jenže neprošel , a tak se na něj vyšetřovatelé zaměřili ještě více a promluvili si s jeho přáteli a známými. A právě jeden z nich jim prozradil, že se mu Price dříve vychloubal svou první vraždou , čímž se stal hlavním podezřelým . 17. záři policisté dorazili s příkazem k domovní prohlídce k domu rodiny Priceových. Během ní pak našli pytel na odpadky, ve kterém nalezli jak zakrvácené svršky, tak nože použité při trojnásobné vraždě a Price byl zatčen . Patnáctiletý Craig Price v rukou policistů Po úvodním zapírání, respektive měnění výpovědí, se Price ke všem vraždám přiznal , přičemž v jeho vyjadřování nebyla podle vyšetřovatelů patrná žádná lítost , ani nějaké vnitřní pohnutí . Naopak o svých zločinech prý vyprávěl velice barvitě a neopomněl zmínit ani to, jak malé dívky před smrtí křičely a prosily jej , aby své běsnění zastavil. Jeho výpověď byla tak šokující, že otec mladistvého vraha musel údajně opustit místnost a vyzvracet se, načež se odmítnul zbytku výslechu účastnit . To co provedl a s jakou lehkostí o tom vyprávěl, vyrážela dech i těm nejzkušenějším policistům a značila jakoukoli absenci pocitu viny. Nulovou lítost Price prokázal například i tím, že když byl v později v poutech vyváděn z budovy soudu do přítomného davu novinářů a přihlížejících zvolal: „Až se dostanu ven, vyhulím hroznou raketu “. Právní "marast" Jelikož však šlo o nezletilce, přes dostatek důkazů a závažnost zločinů, mohl být Price podle tehdejších zákonů státu Rhode Island odsouzen pouze k odnětí svobody do svých 21 let , kdy měl být s čistým trestním rejstříkem propuštěn (a právě hlavně kvůli tomuto případu byl později zákon změněn v tom směru, že za závažné zločiny mohli být nezletilí pachatelé souzeni jako dospělí). Proti možnému brzkému propuštění v tak závažném případě se pochopitelně zvedla vlna nevole , a to jak ze strany vyšetřovatelů případu, dozorujícího prokurátora, tak i široké veřejnosti. Detektiv Kevin Collins , který se účastnil vyšetřování, dokonce prohlásil, že udělá vše, co je v jeho silách, aby zabránil tomu, aby se Price kdy dostal na svobodu. Nebýt nezletilý, byl totiž Price obligatorně odsouzen k odnětí svobody na doživotí. K případu se v roce 1994 kvůli protestům byl nucen vyjádřit i tehdejší americký prezident Bill Clinton , který prohlásil, že by bylo pobuřující, kdyby se Price skutečně dostal ve 21 letech na svobodu. Zde možná trochu odbočme. V této souvislosti se mnohým možná připomene případ českého sériové vraha Jiřího Straky , který rovněž vraždil jako nezletilý . I on se vyhnul vysokému trestu – dokonce tomu nejvyššímu – jen díky tomu, že zločiny páchal jako šestnáctiletý . Nakonec byl odsouzen k 10 letům odnětí svobody, po kterých následoval letitý pobyt na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny, aby se na svobodu dostal koncem roku 2004. I proti jeho propuštění, respektive nízkému trestu zaznívaly silné hlasy nesouhlasu . Ale zpět k Priceovi. V nápravném zařízení se údajně choval dobře, dokončil střední školu a měl dobré studijní výsledky. Vybudoval si dokonce takové postavení, že se stal konzultantem mladších delikventů a rovněž mu bylo povoleno natočit ve škole rapový klip , které nakonec obsahovalo výhružné texty , kdy zaznělo například i to, že po propuštění bude pokračovat v "plnění svého trestního rejstříku “… Nicméně součástí trestu, který mu byl udělen, byla rovněž povinnost podrobit se terapeutickému a diagnostickému psychologickému program , což však Price na radu svého právního zástupce odmítnul . Obával se totiž, že výsledek vyšetření by pro něj nedopadl dobře a stal by se podkladem pro to, aby byl držen v izolaci po delší dobu. A právě kvůli této strategii byl v roce 1994 obviněn z maření výkonu úředního rozhodnutí a pohrdání soudem . Než v této záležitosti soud rozhodnul, byl Price rovněž obviněn v souvislosti s výhružkami jednomu ze zřízenců nápravného zařízení, kde byl držen. Za tyto prohřešky byl odsouzen k dalším 15 letům (z toho minimálně sedmi nepodmíněně) odnětí svobody. Během let pak následovalo několik dalších prodloužení trestu za různé prohřešky, převážne napadení, proti čemuž Price bojoval s poukazem na to, že se jej stát pokouší držet za mřížemi za použití všech možných prostředků - zcela nelegálně. Několikrát se spory dostaly až k Nejvyššímu soudu , ale Price vždy soudní spory prohrával a tak se zdálo, že definitivně bude moci opustit brány věznice až koncem roku 2020 . Craig Price na fotce z roku 2017 4. dubna 2017 však Price vstoupil vyzbrojen podomácku vyrobeným nožem do cely spoluvězně jménem Joshua Davis , kterého bodl . Podle obžaloby se tímto činem měl dopustit pokusu o vraždu . Za to byl o dva roky později odsouzen k dalším 25 letům vězení . Priceovi je nyní (4/2023) 49 let . Pokud by si odseděl celý trest, který mu byl v roce 2019 vyměřen, neopustí věznici před svými 70. narozeninami . DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej Copyright © 2009-2023 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Nejkurióznější kriminální případy z celého světa. Přečtěte si krátké aktuality, ve kterých se přesvědčíte, že možné je snad úplně vše, a to i v rámci zločinu. Kuriozity ze světa krimi Muž žil na Slovensku tři roky v bytě s mrtvolou Hned v několika aspektech kuriózní případ byl odhalen počátkem roku 2020 v obci Trstice na jihu Slovenska . V nočních hodinách dne 14. ledna 2020 tam na místní policejní stanici totiž přišel osmadvacetiletý muž , který byl evidentně pod vlivem nějakých omamných látek. Překvapeným policistům pak sdělil, že je pachatelem tři roky staré vraždy a tělo oběti má být ukryto v jeho obydlí. Policisté, ač muži příliš nevěřili, vydali se do jeho rodinného domu, kde žil spolu se svou matkou. Tam pak skutečně v uzavřeném, zabedněném prostoru pod schodištěm nalezli torzo ženského těla. To bylo ve značném stádiu rozkladu a bylo zabalené do koberce. V lebce oběti měl být navíc nalezen zaražený nůž a dolní končetiny měly být odděleny od zbytku těla. Podle předběžných informací je obětí Lívie L.(+51 let) , která byla naposledy viděna v září 2017 . Ona i muž, který se k vraždě přiznal, bydleli v obci s 3700 obyvateli a podle některých svědectví se měla zavražděná žena dokonce znát s matkou podezřelého. Některé zdroje hovoří o tom, že dlouho pohřešovaná žena byla členkou svědků Jehovových, tedy existovala i verze o tom, že mohla neohlášeně odjet do zahraničí. To však vzhledem k dobrým vztahům se svými dvěma dospělými dětmi, které o ničem takovém nevěděly, nebylo pravděpodobné. Zadržený, Štefan (28), je podle starostky obce Trstenice znám svým problémovým chováním a užíváním alkoholu a dalších drog. Dne 17. ledna 2020 jej poslal trnavský soud do vazby a případ je nyní v rukou policie. Chodit tři roky po malé obci, kde žije rodina oběti, navíc bydlet v domě matky s rozkládající se mrtvolou, to už chce silný žaludek...více zde a zde . (2/2020) Lívie L. Muž odsouzený k 10 letům vězení je na útěku Události zajímavého případu, kterému doposud není konec, započaly 7. ledna 2018 . Toho dne slavil a popíjel, tehdy třiatřicetiletý Mário Krtička , se svými přáteli v několika barech v Plzni . Když čas uzrál, zavolal si opilý muž taxi, aby jej odvezlo domů. V něm seděl devětašedesátiletý plzeňský taxiřář, Petr J. , který zákazníka předem zinkasoval a zavezl jej domů. Když chtěl poté postarší taxikář za odvoz zřejmě nějaký doplatek, doprovázel opilého Krtičku do domu, kde se mezi muži rozpoutala hádka, která vyústila v smrt staršího z nich. Ač není úplně jasné, jak konflikt přesně vzniknul a jak probíhal, ví se, že útočník , vyzbrojený telskopickým obuškem, taxikáře udeřil minimálně jednou do nosu , do ruky a pak mu dupl na břicho , nebo ho do něj kopl či praštil. Starší z mužů následně kvůli těmto zraněním vykrvácel do dutiny břišní. Mladší z můžů si z potyčky odnesl ránu na hlavě. Těžce zraněného, umírajícího, taxikáře poté našel svědek na chodbě domu. Stopy krve pak dovedly policisty přímo do bytu Mária Krtičky, který si z noci a z incidentu údajně nic nepamatoval. Státní zástupce následně muže obvinil z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti. Ten se hájil především tím, že napadený taxikář neměl podle svědků doboru pověst a byl často agresivní, navíc prý měl chtít neoprávněně více peněž, než bylo domluveno. Buď jak buď, Mário Krtička byl soudem shledán vinným a odsouzen na 10 let odnětí svobody. Pozůstalým po zemřelém muži má navíc vyplatit 2 miliony korun. Tím však případ neskončil. V srpnu 2019 totiž média informovala o tom, že odsouzený muž do výkonu trestu nenastopil a je na útěku . Bez ohledu na to, zda-li měl na vznik incidentu větší vliv alkohol v krvi Krtičky či chování poškozeného, znamená útěk následující : Krtičkovi propadne milionová kauce , díky které směl do nástupu trestu pobývat na svobodě, odsouzený rovněž ztratil šanci na možnost předčasného propuštění z výkonu trestu , navíc mu hrozí další trestní postih , a to za maření výkonu úředního rozhodnutí. V současnosti je na Krtičku vydán evropský zatykač, tedy pokud muže na fotkách někde zahlédnete, kontaktujte Policii ČR. Existují indicie, že Mário Krtička, původem ze Slovenska, by se mohl schovávat na území Německa... více zde a zde . (12/2019) Mário Krtička Ve 14 letech se chtěl stát nejplodnějším masovým vrahem. Stráví zbytek života za mřížemi Řeč je o Jesse Osborneovi , který v září 2016 ve městě Townville v Jižní Karolíně v pouhých 14 letech zavraždil svého otce a šestiletého školáka , k tomu další dvě osoby postřelil . Vše se odehrálo tak, že Osborne nejprve v domě zastřelil svého otce. Následně se vydal k základní škole, kde dříve studoval, a na jejím hřišti zastřelil šestiletého chlapce, k tomu dalšího postřelil. Postřelena byla i jedna učitelka. Velice mladý pachatel byl brzy po činu zadržen a v průběhu podzimu roku 2019 proběhl soud, kde byl obžalovaný souzen jako dospělý. U soudu Osborne uvedl, že činu lituje a dále uvedl, že neví, proč ho spáchal. Zastával se ho mimo jiné i jeho dědeček, který uváděl, že Jesse byl otcem občas v opilost bit, a že byl rovněž šikanován na škole. Proto pro svého vnuka žádal minimální možný trest, tedy 30 let vězení. Naopak příbuzní obětí i někteří příbuzní pachatele žádali doživotí. Přesvědčení, že v rodině panovalo velmi negativní prostředí, které mělo podíl na masové střelbě, potvrdila i jedna ze soudních znalkyň. Jiný ze znalců naopak uvedl, že Jesse Osborne nemá žádné výčitky . Že je dlouhodobe posedlý podobnými školními masakry , že svůj čin dlouhodobě plánoval, o čemž svědčí i zachycená komunikace na Instagramu, kdy projevil přání být nejplodnějším masovým střelcem USA . Dále znalec uvedl, že lítost, kterou teď projevuje je pouze přetvářka. Uvedl rovněž, že chlapec mu líčil jak dříve trhal cvrčkům křídla a končetiny, aby byli bezmocní proti mravencům, že házel žáby o zeď, střílel vzduchovkou na psy, a že má stále fantazie o vraždění . Buď jak buď, 14. listopadu 2019 si mladý pachatel odnesl od soudu tvrdý trest, po jehož vyhlášení se rozplakal. Rozsudek zněl - doživotní vězení! Jeho obhájce podal proti rozsudku odvolání. Jaké to asi je, když se v sedmnácti letech dozvíte, že zbytek života strávíte ve vězení? A jaké to je, přijít o dítě rukou vraha? Pramenil pláč Jesseho Osbornea z lítosti nad jeho obětmi nebo nad vlastním osudem? No, mladý zločinec teď bude mít za mřížemi dost času na to nalézt odpovědi na mnoho dalších otázek... více zde a zde . (12/2019) Jesse Osborne Hromadná znásilnění v Indii Události minulých týdnů opět vyvolaly debaty a zaměřily pozornost na míru násilí, které je v Indii pácháno na ženách. Nejprve bylo ve čtvrtek 28. listopadu 2019 objeveno tělo znásilněné a upálené sedmadvacetileté veterinářky , která se pohřešovala od předešlého dne. Čtveřice podezřelých byla poměrně brzy zatčena, tím však drama rozhodně nekončilo. V průběhu neděle se před policejní stanicí, kde byli podezřelí zadrženi, sešli tisíce lidí a požadovali vydání čtyř zadržených mužů k lynčování. Celý případ vyvrcholil v pátek 6. prosince , během rekonstrukce na místě činu. Zde se pachatelé měli pokusit zmocnit zbraní policistů a ti všechny zastřelili . Zraněni byli rovněž dva policisté. Na jiném místě Indie , pouhý den před dramatickým završením výše popsaného případu, měla jiná oběť hromadného znásilnění svědčit u soudu. Šlo o třiadvacetiletou ženu , která byla znásilněna v březnu letošního roku. K soudu však nedorazila , když ji útočníci cestou na nádraží napadli, odtáhli na pole a tam ji polili hořlavinou a zapálili. Mladá žena, která musela projít obrovským množvím utrpení, v sobotu 7. prosince svým zraněním podlehla . Policie v souvislosti s otřesnou vraždou ze zavrženíhodné pohnutky - zakrýt jiný tresntý čin - zadržela pět lidí , mezi nimiž byli i dva muži, kteří čelili obvinění, že ženu v březnu hromadně znásilnili. Z celkem pěti osob, které se měly 4. března dopustit onoho znásilnění, policisté zatím dopadli jen tři. Zbylí dva podezřelí jsou stále na útěku . Co je však ještě horší, obdobné útoky nejsou v Indii bohužel zcela výjimečné...více zde a zde . (12/2019) Fatální následky postupu britské policie Osmadvacetiletý Brit jménem Alexander Lewis-Ranwell byl letos 8. února zadržen, protože vykradl farmu, kdy se navíc přitom měl „chovat bizarně “. Ještě během zadržení varovala matka mladého muže policisty s tím, že její syn je nebezpečný a mohl by po propuštění někomu ublížit . Přesto byl muž o několik hodin později propuštěn . O dalších pár hodin později dotyčný zaútočil na starší manžele, kterým vyhrožoval pilou. Strážníci tedy útočníka opět zajistili a odvezli do CPZ, kde se jim svěřil, že má psychické problémy, načež se jednomu z nich pokusil sebrat taser. Když byl následně telefonicky spojen s odborníky na duševní zdraví, bylo policistům doporučeno , aby byl muž vyšetřen psychiatrem , neboť vykazuje znaky duševní poruchy. K tomu však nedošlo a zadržený byl opět propuštěn . Jen o několik hodin později ubil kladivem tři osoby v seniorním věku! V současnosti, v prosinci 2019 , probíhá v této záležitosti soud , kdy obžalovaný odmítl svou vinu s tím, že příčinou vražd bylo jeho duševní onemocnění. Verdikt soudu zatím není znám. Dokážete si představit zoufalství pozůstalých? Co by jim asi britská policie odpověděla na otázku, zda-li nešlo tragédie zabránit? Domníváme se, že výše popsaný postup je jen stěží obhajitelný a zúčastnění policisté mají co vysvětlovat... více zde a zde . (12/2019) Alexander Lewis-Ranwell Nespravedlivě odsouzení muži se dostali na svobodu po 36 letech V listopadu 2019 byla na základě rozhodnutí amerického soudu propuštěna trojice mužů, kteří měli strávit zbytek života za mřížemi. Konkrétně šlo o Alfreda Chestnuta, Andrewa Stewarta a Ransoma Watkinse, kteří byli odsouzeni na doživotí za vraždu , která se odehrála v roce 1983 na základní škole v Baltimore. Obětí se tehdy stal 14 letý školák, který byl zastřelen. Odsouzeným mužům bylo v době vraždy teprve 16 , respektive 17 let . Soud na základě přezkoumání případu zrušil mužům trest, a ti se po 36 letech ve vězení vrátili na svobodu . "Když jsem se dozvěděl, že nás propustí, rozplakal jsem se. Na tohle jsme čekali celých 36 let. Náš příběh teď začíná, protože se musíme naučit znovu žít. ", uvedl jeden z nich po propuštění. Prokurátorka, která nechala případ znovu otevřít, se nespravedlivě odsouzeným mužům za chybu systému omluvila. Zároveň uvedla, že si muži zaslouží mnohem víc než jen omluvu a slíbila, že pro ně bude bojovat za finanční kompenzaci. Pravděpodobným pachatelem činu byl zřejmě, v té době, 18 letý mladík, který byl údajně zastřelen v roce 2002. Nedokážeme si představit pocity mužů, kteří strávili většinu svého života ve vězení za zločin, který nespáchali... Nezbývá než dodat, že dotyčným gratulujeme k nově nabyté svobodě a očištění jejich jména.... více zde a zde . (11/2019) Alfred Chestnut, Andrew Stewart a Ransom Watkins Policie se radovala předčasně, pětinásobný vrah stále uniká Francouzská a skotská policie si v říjnu 2019 uřízla pořádnou ostudu! V pátek dvanáctého byl totiž na letišti ve skotském Glasgow zadržen muž, který měl být údajně podezřelým jménem Xavier Dupont de Ligonnès . Ten měl v roce 2011 zavraždit pět členů své rodiny , které pak spolu se dvěma zabitými psy, zakopal pod terasou rodinného domu ve francouzském Nantes , načež prchnul a začal se před policií skrývat. Již za dva dny po zadržení muže na letišti však museli policisté oznámit, že se ukvapili, a že v případě zadrženého jde jinou osobou, než o hledaného muže. Šlo o člověka, který s případem neměl zhola nic společného. Neměl shodné otisky prstů, neodpovídala podoba a následně ani DNA. Chybou mělo být nesprávné prvotní srovnání otisků prstů a přílišná "horlivost" při činění závěrů. Což o to, mýlit se je lidské a to samozřejmě platí i pro policisty. Horší je to, že o zadržení "podezřelého" mnohonásobného vraha mezitím informovala média po celém světě, což si příslušné policejní orgány určitě za rámeček nedají. Skotské a francouzské policii teď nezbývá, než se dohadovat, kdo za onu ostudu může větší měrou. Podezřelý z pětinásobné vraždy, Xavier Dupont de Ligonnès , mezitím stále uniká. Ne nadarmo se říká: dvakrát měř a jednou řež! .... více zde a zde . (11/2019) Xavier Dupont de Ligonnès Krásnou a krutou mexickou „císařovnu“ dostihla karma Znáte to přísloví, „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne “? Tak přesně podle něj skončil život pětatřicetileté mexické krásky jménem Claudia Ochoa Felix , která patřila mezi šéfy mexického gangu jménem Los Ántrax . Jeho hlavní činností spočívala především ve vykonávání nájemných vražd pro mocný drogový kartel Sinaloa , který dříve vedl, dnes již zadržený, Joaquín „El Chapo“ Guzmán . Žena se třemi potomky byla manželkou muže, který pracoval jako dealer právě pro kartel Sinaloa a zároveň byla milenkou tehdejšího šéfa Los Ántrax. Po jeho zadržení pak údajně vedení gangu převzala. Žena, která měla na Instagramu (clau8af ) přes 300 000 followerů, a které se přezdívalo také „Kim Kardashian zločinu “, byla nalezena mrtvá v průběhu září 2019 ve svém domě. Ač příčina úmrtí nebyla doposud publikována, bylo zjištěno, že v době smrti měla v krvi alkohol a další drogy. Za jejím skonem tak může stát jak náhodné úmrtí (např. udušení v důsledku vdechnutí zvratků), tak i cizí zavinění. Pro druhé svědčí hlavně to, jaký styl život vedla, kdy pouhý měsíc před svojí smrtí jen náhodou unikla atentátu, když si ji nájemný vrah spletl s jinou ženou. Buď jak buď ne nadarmo se říká: "s čím kdo zachází, tím také schází" . My nad osudem této ženy rozhodně truchlit nebudeme.... více zde a zde . (10/2019) Caludia Ochoa Felix Nájemná vražda skončila jako povedená groteska! Případ se odehrál v roce 2013 , kdy se jeden čínský podnikatel rozhodl zbavit svého konkurenta. Napadlo ho tedy, že jej nechá zavraždit a v této záležitosti si najal profesionálního zabijáka , který měl za odstranění nepohodlné osoby obdržet v přepočtu asi 6,5 milionů Kč . Nájemnému vrahovi se však příliš nechtělo "špinit si ruce", a tak si za část slíbené odměny najal na samotnou vraždu další osobu. Problém byl ten, že stejná úvaha napadla další tři oslovené osoby... Částka za provedení činu se tak dále drobila, až byl nakonec osloven v pořadí již pátý vykonavatel , který byl naštěstí ještě vynalézavější a napadlo ho oslovit svoji oběť se žádostí, že vraždu budou předstírat. Vystrašený podnikatel se s celou záležitostí pochopitelně obrátil na policii a ta všechny zúčastněné zatknula. V říjnu 2019 soud "šikovné" výtečníky odměnil tresty odnětí svobody od 2 a půl roku do pěti let. Nejvyšší trest dostal objednatel vraždy a první oslovený "hitman". Naopak s nejmenším trestem vyváznul poslední oslovený nájemný vrah, kterého napadlo místo zabíjení raději konspirovat. "Profi vrahům " a muži, který si je najal, tak zůstaly oči pro pláč, zatímco veřejnost se může zmíněným "vychytralým" zločincům smát. Škoda jen poměrně nízkých trestů, mohlo být ještě veseleji .... více zde a zde . (10/2019) Pachatelé před soudem Nevinný vtípek skončil rodinnou tregédií Obrovskou tragédií skončil v říjnu 2019 vtip, který se rozhodl připravit pro svého tchána sedmatřicetiletý Nor jménem Christopher Bergan . Toho napadlo, že vystraší jedenašedesátiletého Richarda Dennise tím, že se schová na jeho zahradě do křoví a následně na svého tchána vybafne. Bohužel toho dne, jen pár hodin předtím, se jedenašedesátiletý muž ošklivě pohádal s jedním ze svých dalších příbuzných, který mu pak večer několikrát zlostně bušil na dveře. Muž tedy byl ve střehu a po ruce měl pro jistotu svoji zbraň. Nor, který právě přijel do USA nejprve zabušil na dveře svého tchána, aby se následně schoval. Když vystrašený muž otevřel, Nor vyskočil ze křoví a zařval na něj. Ozbrojený muž se instinktivně pozvedl zbraň a vystřelil. Ke smůle všech měl tak dobrou mušku, že jedinou ranou svého zetě usmrtil. Šerif města, ve kterém k tragédii došlo prohlásil, že šlo o hrozné neštěstí a dodal, že muž kvůli okolnostem případu nebude stíhán . Přátelé zastřeleného muže pak viní z celé události především kulturu zbraní v USA . Ať už za incident může neuvážlivé užívání zbraní, či pouhá shoda okolností, kdy si Nor vybral na svůj žert nevhodný den, jde o strašlivou tragédii pro celou rodinu. ...více zde . (10/2019) Novější případy Další případy

Vyjádření k plagiátorské kauze autorek podcastu Opravdové zločiny. Podcast Opravdové zločiny se dopustil plagiátorství. Autorky Lucie Bechynková a Barbora Krčmová se přesto dodnes ani neomluvily! Beef s Opravdové zločiny Autorky podcastu Opravdové zločiny se dopustily plagiátorství. Lucie Bechynková a Barbora Krčmová se za to přesto dodnes ani neomluvily! Naše vyjádření V tomto vyjádření vás seznámíme s naší velmi negativní zkušenosti s Opravdové zločiny. Tento známý podcast totiž před časem BEZ NAŠEHO VĚDOMÍ, SVOLENÍ a dokonce BEZ UVEDENÍ ODKAZU doslovně převzal MINIMÁLNĚ jeden z našich článků a prezentoval jej jako VÝSLEDEK SVÉ PRÁCE a přípravy! Za více než 13 let fungování webu jsme se samozřejmě s plagiáty potýkali mnohokrát. Někdy se to vyřešilo v poklidu, jindy trochu vyhroceně, ale vždy se nám nakonec podařilo bez humbuku dohodnout. Plagiátoři svou chybu uznali, texty smazali, omluvili se a my naší práci ochránili. Bohužel, tentokrát to vyústilo v toto vyjádření. Konkrétně šlo o článek o německém sériovém vrahovi jménem Fritz Honka, který dotyčné prakticky slovo od slova přečetly v dílu č. 65 svého podcastu. Po desítkách tisíc zhlédnutí/poslechů jsme se o této záležitosti dozvěděli, načež jsme je rozhořčeni kontaktovali. Jenže dotyčné poté nejen, že odmítly závadný podcast odstranit (zařídili jsme to my), ale ozvaly se nám až když jim YT pohrozil. Ani pak z jejich strany nedošlo k sebereflexi a prachobyčejné omluvě. Pouze nám „velkoryse“ nabídly zmínění zdroje v následujícím dílu, s dovětkem, že nic špatného neudělaly a podmínkou, že hlášení stáhneme zpět. To jsme vzhledem k okolnostem (pro upřesnění: chycení „při činu“ + desítky tisíc lidí, který závadný obsah slyšelo/vidělo + práce navíc a stres, s tím spojené + jejich podmínka) považovali za neadekvátní až urážlivé. Poté napsaly, že celou věc předávají právnímu zástupci, který se nám nikdy neozval, načež zvolily strategii mlčení. Měli jsme tedy tři možnosti řešení. 1. nechat to být, zanadávat si a dusit to v sobě, 2. soudit se, 3. vyzvat je veřejně k omluvě a dát lidem vědět, jaké jsou jejich praktiky. Neděláme si totiž iluze, že jsme jedinými "vykradenými" autory (přesněji řečeno doslovné čtení jiných článků se v jejich podání opakuje a moc dobře o tom víme). Vzhledem k tomu, že si své práce vážíme a efektivita soudní cesty se nám zdála malá, zvolili jsme třetí variantu. Chceme totiž, aby si toto již nikdy nedovolily a pokud tímto způsobem připravily více epizod, vyzýváme je tímto, aby je smazaly nebo předělaly. Víme, že máme řadu společných sledujících, a že můžeme dostat hate od jejich „skalních“. Jenže, co byste dělali na našem místě vy? Nechali si to líbit? Vážili byste si pak sebe, své práce a vůbec vás to neštvalo? Měli byste chuť trávit X hodin při přípravě článku, kdybyste věděli, že jej stejně nějaký „vyčůránek“ pod svým jménem přečte, bude vydávat za svoji práci, dělat si na tom „fame“ a obohacovat se? Možná by vám to část elánu do tvorby nového obsahu vzalo, tak jako nám. Tedy tyto praktiky bohužel ve výsledku nejvíc odnášíte vy – čtenáři. Proto toto vyjádření. Pro klid naší duše. Protože už to trvá dlouho. Protože nás to vnitřně brzdí. Protože možná nejsme jediní, koho OZ poškodily. A také z důvodu „generální prevence“. Co očekáváme od Vás? Můžete nám samozřejmě vyjádřit podporu, můžete vyjádřit nesouhlas přímo jim, ale nemusíte dělat vůbec nic. Důležité pro nás je, že to víte a my můžeme s klidnější duší dál pracovat. A zde důkazy: Hlášení na YT týkající se porušení autorských práv + zmiňované video (předčítání začíná poté, co se dámy vypovídají, tedy někde ve třetí minutě. A abychom p. Bechynkové nekřivdili, náš první odstavec vynechala a druhý čte až od půlky. Pak už to netřeba více komentovat. S drobnými přeřeknutími náš článek zvládne přečíst až do úplného konce – stačí porovnat s textem ZDE )

Recenze knihy "Jak se žije za zdmi Valdic", která se věnuje nejstřeženější a nejpřísnější české věznice Valdice. Autor: Petr Šámal. Jak se žije za zdmi Valdic - Petr Šámal Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Jak se žije zazdmi Valdic Autor: Petr Šámal Nakladatelství: Naše Vojsko Rok vydání: 2019, 430 stran „Víc hlav víc ví “, možná tak by šlo uvést knihu Petra Šámala (fotografa, malíře, filmového producenta, scénáristy a spisovatele), která se věnuje asi nejznámější české věznici Valdice, ze které se doposud nikomu nepodařilo uprchnout. Kniha „Jak se žije za zdmi Valdic “ není koncipována tak, že by se autor pouštěl do nějakých vlastních úvah nad fungováním nejpřísnější věznice v ČR, nýbrž nechává promluvit ty, kteří s věznicí Valdice mají přímou zkušenost. Zde se dostávám asi k první věci, která mi trochu vadila. Konkrétně šlo o to, že zkušenosti, názory a zážitky jednotlivých zpovídaných osob nebyli autorem prakticky nikterak uvedeny, okomentovány či shrnuty. V tomto směru na mne kniha působila trochu neuceleně, když podle mého by si zasloužila autorovo delší shrnutí a zamyšlení se, než na pouhé dvě strany v jejím epilogu. Možná proto na mne minimálně v první polovině kniha působila spíše jako takový mišmaš a slepenec, než nějaké ucelené dílo. Každopádně dá se předpokládat, že autor chtěl raději nechat promluvit ty, kteří mají s valdickou věznicí bohatší zkušenosti, což ve výsledku zas tak špatný tah nebyl, neboť čtenáře mohl seznámit s mnoha různými pohledy a úhly pohledů na tuto nejstřeženější věznici v republice. Čtenář by možná mohl předpokládat, že prostor byl dán hlavně odsouzeným zločincům, kteří si za zdmi Valdic odpykávají své často mnohaleté tresty, ale kniha je v tomto směru mnohem bohatší. Totiž, i když se samozřejmě dostalo i na ně (konkrétně v knize naleznete výpovědi jedenácti trestanců, včetně dvou již propuštěných – v čele s Jiřím Kajínkem), široký prostor byl dán především personálu věznice. Dostalo se tak nejen na ředitele věznice a jeho zástupce, ale i na psovody, strážné, dozorce, eskortu, vychovatele, pedagogy, lékaře, učitele, administrativní pracovníky, pracovníky oddělení prevence a stížností i faráře. Tedy velice pestrá směs povolaných osob, jejichž pohled, v konfrontaci s pohledem odsouzených, umožní čtenáři nahlédnout za zdi místa, kam se sám snad nikdy nedostane. Kniha rovněž přináší mnoho názorů na nejpalčivější otázky českého vězeňství, mezi které patří například možnost trestanců pracovat a (ne)dostatek práce za zdmi valdické věznice. Dále finanční otázky výkonu trestu, možnost resocializace a vůbec omezené možnosti pozitivního účinku trestu odnětí svobody na budoucí život odsouzených, ale například i mnoho praktických otázek ohledně fungování věznice, včetně například i toho, zda-li není jediné wc na cele pro deset osob málo. Když vše shrnu, tak koho vězeňství zajímá, a kdo se nespokojí s tím, že odsouzením pachatele případ končí, měl by po recenzované knize určitě sáhnout! Přeci jen, obhajobu a historky Jiřího Kajínka slyšela již řada lidí, ale kdo si kdy přečetl, co si o výkonu trestu myslí takový dozorce, vychovatel či vedoucí školského střediska, které se snaží vězně vzdělávat? Ač tedy kniha má dle mého svá slabší místa, včetně například beletrizovaného popisu zločinů, který však naštěstí zabírá minimum místa, jde o zajímavý počin, který by neměl v žádné „krimi knihovně“ chybět. Hodnocení: 2-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-

Richard Ramirez - americký sériový vrah, který brutálním způsobem připravil o život nejméně 14 lidí. Článek mapující život toho monstra. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Richard Ramirez 29. 4. 2012 Richard Ramirez - americký sériový vrah, který v letech 1984-1985 usmrtil kolem Los Angeles a San Franciska nejméně 14 osob. Mezi ostatními sériovými vrahy vyčníval zejména svojí nesmírnou brutalitou. Za oběti si vybíral jak muže, tak ženy. Děti, dospělé i seniory. Protože většinou útočil v bytech či domech obětí, tedy v místech, kde se lidé cítí nejbezpečněji, působil jeho modus operandi na veřejnost obzvláště děsivě. Narozen : 28.2.1960 Zemřel : 7.6.2013 Země :USA Počet obětí :14+ Unikal :1 rok Vražedná aktivita :1984-1985 Přezdívka : "Noční slídič" Ricardo Leyva alias Richard Ramirez se narodil 28. února 1960 v El Pasu v Texasu . Byl nejmladším z pěti dětí mexických emigrantů, Juliana a Mercedes Ramirezových . Malý Richard byl vychováván v katolickém duchu. Ze strachu z otce, který byl temperamentní a děti občas bil, již od dětství často zůstával celé dny mimo domov. Nejvíce si pak oblíbil nedaleký hřbitov, kde trávil mnoho času. Jeho otec ho označil za celkem „hodného hocha“, tím prý byl do doby, než se dostal do častého kontaktu s drogami. Ramirez kouřil marihuanu už na základní škole. Po jejím dokončení sice začal navštěvovat i školu střední, ale tam již nedocházel pravidelně a později z ní byl vyloučen. Většinu času v té době údajně trávil právě kouřením "trávy" nebo experimentováním s jinými drogami, drobnými krádežemi, kterými si na ně vydělával a také pojídáním sladkostí. Těmi byl prý tak posedlý a jedl jich takové množství, že to způsobilo, při jeho nízké dentální hygieně, katastrofální stav jeho zubů a neustálý zápach z úst, který byl dokonce později zmiňován i některými z přeživších obětí. Ramirez na střední škole Negativní vliv na Ramirezům raný život měl také jeho o 13 let starší bratranec Mike . Ten se účastnil války ve Vietnamu jako člen Zelených baretů a rád popisoval malému bratranci své hrůzné zážitky. Především pak ty, které se týkaly vraždění, znásilňování a mučení během války. Vše dokonce podporoval brutálními fotkami pořízenými ve Vietnamu. Richarda to fascinovalo. Oba spolu trávili mnoho času, který vyplňovali kouřením marihuany, povídáním o válce a lovením zvířat. Když jednoho dne začala ostrá hádka mezi bratrancem a jeho manželkou, Mike ji ukončil výstřelem přímo do manželčiny hlavy. Richard Ramirez byl tomuto výjevu přítomen. Mikův advokát u soudu poukazoval na útrapy a stres, které jeho klient musel ve válce prožít, a proto byl soudce shovívavý a odsoudil Ramirezova bratrance pouze na sedm let za zabití. Nicméně po jeho odsouzení Richard ztratil nadobro veškerý zájem o školu a vydal se na dráhu zločince. K drobným krádežím časem přibyly krádeže aut, které později eskalovaly ve vloupání do domácností. Při nich se nejprve věnoval pouze materiální kořisti. Netrvalo to však příliš dlouho a lup se stal pouze vedlejším motivem…To ale nyní trochu předbíháme. Dříve než se stal R. R. vrahem, přestěhoval se v roce 1978 , ve věku 18 let z El Pasa do Jižní Kalifornie . Není důkaz o tom, že by Ramirez zabil někoho již předtím a je jen málo známých informací o jeho prvních letech v Kalifornii. Přesto víme, že zde byl několikrát zatčen za držení marihuany a 2krát také za krádež auta , a to konkrétně v roce 1981 v Pasadeně a v roce 1984 v Los Angeles . Tento velký fanoušek rockové a metalová hudby toho však v roce 1984 bohužel stihnul mnohem více. 28. června , v den, kdy v Los Angeles právě začínaly XXIII. letní olympijské hry, se Ramirez dopustil své první známé vraždy . Neboť byla teplá noc, nechala 79letá Jennie Vincow , bydlící v lokalitě Glassel Park, otevřené okno ve svém přízemním bytě. Ramirez odstranil síťku z okna a vyšplhal do něj…Následující den pak syn žijící o patro výš nalezl na posteli její zkrvavené tělo. Jennie Vincow měla na těle několik bodných ran a do jejího krku bylo bodáno tak zuřivě, že hlava byla téměř oddělena od těla. Pachatel také prohledal byt a odnesl si některé cennosti. Policisté alespoň dokázali sejmout jeho otisk z parapetu. Následná pitva pak prokázala známky sexuálního násilí na těle oběti. O necelých devět měsíců později Ramirez zaútočil znovu. 17. března 1985 ve 23:30 se 22letá Maria Hernandez (zdroje se na jménu oběti neshodují, mohlo jít též o Angelu Barrios) vracela z práce. Zrovna zaparkovala své auto v garáži obytného domu nacházejícího se na losangeleském předměstí Rosemead , když za sebou uslyšela nějaký hluk. Otočila se a uviděla, jak se k ní řítí postava muže. Vysokého, oděného kompletně do černé barvy s tmavě modrou kšiltovkou zaraženou hluboko do čela. Muž v ruce držel zbraň. Tu ihned namířil z bezprostřední blízkosti na hlavu Marie Hernandez. Mladá žena ho začala prosit, aby jí nezabíjel a snažila se mu podívat do očí. Jak později uvedla, byly tvrdé a chladné. Útočník však její prosby ignoroval a po krátké chvíli, kdy žena i nadále prosila o slitování, vystřelil. Maria Hernandez spadla na zem. Byla však stále naživu. Ze strachu zůstala bez hnutí ležet, zatímco střelec odkopnul její tělo z cesty a vydal se k bytu. Mezi tím otřesená žena, která se pomalu probírala z šoku, zjistila, že jí krvácí ruka, v níž stále ještě drží klíče. Ty jí zřejmě zachránily život. V momentě, kdy Ramirez mačkal spoušť, zřejmě reflexivně zvedla ruce před obličej a střela se od nich zázračně odrazila. Když se žena začala zvedat ze země, uslyšela další výstřel směrem z bytu. Okamžitě se snažila utéct z dosahu útočníka a dostat se pryč, jenže R. R. už vybíhal z domu a ona ho opět potkala. Naštěstí už po ženě znovu nevystřelil ani ji nepronásledoval, jen si zandal pistoli do kapsy a utekl do noci. Bohužel onen druhý výstřel, který mladá žena slyšela, našel svůj cíl bezpečně. Když vběhla do bytu, aby zavolala policii, našla zkrvavené tělo své spolubydlící, čtyřiatřicetileté Dayle Okazaki , ležící v kuchyni na zemi. Žena měla prostřelené čelo a byla na místě mrtvá. Jedinou stopou, mimo popisu vraha uvedeného poškozenou, byla baseballová čepice nalezená v garáži. Kšiltovka na sobě měla logo australské kapely AC/DC . Jak již bylo uvedeno výše, Ramirez byl velkým fanouškem hard rockové hudby, především pak této slavné kapely. Zajímavostí je, že jedna z jejich skladeb nese název „Night Prowler (Noční tulák) “ a R. R. byl později velmi zklamaný, když mu tisk přiřkl přezdívku „Night Stalker (Noční slídič) “, místo označení shodujícího se s názvem písně. Dayle Okazaki Noc ze 17. na 18. března tímto dvojitým útokem pro vraha neskončila. Richard Ramirez v jejím průběhu zaútočil ještě na jednu ženu, třicetiletou rodačku z Tchaiwanu jménem Tsai Lian Yu . Tu nalezl policista ležící poblíž jejího auta poté, co byl vyslán zkontrolovat odstavené a prázdné, ale stále nastartované auto. Žena byla nalezena postřelená, s roztrhanými punčochami, ale stále na živu. Přivolaná sanitka však již nebyla nic platná. Ještě před jejím příjezdem další Ramirezova oběť zemřela. O deset dní později vrah udeřil znovu. Zřejmě opět oknem (v záhonu poblíž okna byl nalezen otisk jeho boty) vniknul do domu manželů Vincenta a Maxine Zazzara . 46letý Vincent , čerstvý majitel pizzerie a jeho 44letá manželka Maxine , právnička, vlastnili dům ve Whittier v Kalifornii . Když je jejich syn přišel následujícího dne navštívit, spatřil hrůzný výjev. Otce našel zastřeleného na pohovce v pracovně. Měl prostřelený levý spánek a patrně ihned zemřel. Matku nalezl v ložnici na posteli, ležela na zádech a byla nahá. Pachatel jí střelil do hlavy, opakovaně bodal do oblasti obličeje, krku, břicha a rozkroku. Nakonec jí R. R. nožem vyřezal v oblasti levého prsu velké písmeno „T“ a vydloubnul jí oči. Pitva později prokázala, že smrt Maxime Zazzara nastala, stejně jako u jejího manžela, v důsledku zastřelení. Bodání a zohavení těla tak bylo způsobeno až post-mortem. Před odchodem pachatel dům ještě prohledal a odnesl si cennosti s sebou. Jelikož se stopy na střelách z místa činu shodovaly se střelami z předchozích útoků, policie poznala, že má co dočinění se sériovým vrahem. Vincent a Maxine Zazzara O šest týdnů později, konkrétně 14. 5. 1985 , se Richard Ramirez , kterého mezitím tisk označil přezdívkou „The Night Stalker “, dopustil dalšího útoku. V oblasti Montrey Park (poblíž ní zavraždil i Tsai Lian Yu ) se vloupal do domu šestašedesátiletého Williama Doi a jeho třiašedesátileté manželky Lillie Doi . Nejprve odstranil muže výstřelem do hlavy, a poté ženu, která ležela vedle něho bil pěstmi do obličeje, aby mu prozradila, kde jsou v domě schované cennosti. Následně jí spoutal ruce za zády a začal prohledávat dům. Nakonec se vrátil do ložnice a ženu znásilnil. Pak odešel. I přes střelné zranění na hlavě se však William Doi nevzdával. Po určité době v bezvědomí se probral a dokázal vytočit číslo na policii. Ta hovor vystopovala a ještě tu noc muže i ženu převezli do nemocnice. Pro šestašedesátiletého muže to vzhledem k jeho zranění bylo i tak pozdě a o několik hodin později zemřel. Jeho manželka však byla schopna podat popis útočníka. William Doi Za dalších čtrnáct dní podnikl Ramirez hned dva útoky během několika málo dnů. 30. 5. 1985 probudilo jednačtyřicetiletou Ruth Wilson (řada zdrojů uvádí, že šlo o Carol Kyle) světlo baterky, které jí mířilo přímo do obličeje. R. R. se té noci vloupal do jejího domu v Burbanku . S pistolí u hlavy jí nařídil, aby vstala z postele a šla do pokoje svého 12 letého syna. V něm vytáhl chlapce z postele, přiložil hlaveň k jeho čelu a pod pohrůžkou donutil Ruth Wilson , aby byla zticha. Poté jejího syna spoutal a zavřel do skříně. Žena mu následně s předpokladem, že jde o zloděje, nabídla zlatý náhrdelník s diamanty a doufala, že odejde. Ramirezovi to však nestačilo. Punčochami jí spoutal ruce za zády, prohledal kompletně byt a poté ji znásilnil. Žena později uvedla, že jeho dech byl tak páchnoucí a odporný, že když na ní ležel a znásilňoval ji, málem se pozvracela. Podle dalších zdrojů mu Ruth Wilson údajně také řekla, že musel mít opravdu velmi nešťastný život, když jí byl schopný toto udělat. Ramirez jí na oplátku pochválil vzhled a řekl, že ji nechá žít, i když už zabil mnoho jiných… Identikit pachatele 1. 6. 1985 byly ve svém bytě nalezeny třiaosmdesátiletá Mabel Bell a její osmdesátiletá invalidní sestra Florenc Lang . Obě ženy byly napadeny zřejmě 29. 5. a to takovou razancí, že policie později našla kladivo, kterým byl útok veden, s rozlomenou rukojetí. Florenc měla frakturu lebky nad levým uchem. Mabel pak byla nalezena ležící v bezvědomí na zemi své ložnice, navíc se ji pachatel pokusil znásilnit. V tomto případě za sebou R. R. v bytě nechal také dva obrácené pentagramy. Oba byly namalované rtěnkou, jeden nad postelí Florenc Lang , druhý na vnitřní straně stehna Mabel Bell . Vzhledem k brutalitě a síle útoku, a také době, po kterou ženy v bytě ležely bez pomoci (2 dny), se lékařům podařilo zachránit pouze mladší ze sester. Mabel Bell svým zraněním v nemocnici podlehla. Pentragram na stehně M. Bell Ramirezovi dosavadní spáchané útoky nestačily. Ba naopak, v jejich četnosti ještě přidal. Zdroje uvádějí, že v průběhu června unesl a znásilnil sedmiletou holčičku v Arcadii . Poté, 28. 6. 1985 dvaatřicetileté Patty Elaine Higgins prořízl hrdlo v jejím domě. To samé zopakoval na pětasedmdesátileté Mary Louise Cannon , která byla nalezena s proříznutým hrdlem ve svém vykradeném bytě 2. července . Za další tři dny zaútočil v Arcadii klíčem na utahování kol na šestnáctiletou Deidre Palmer . Ta naštěstí přežila. Za další dva dny , 7. 6. 1985 , byla ve vlastním domě nalezena jednašedesátiletá Joyce Lucille Nelson . Byla ubita tupým předmětem. Toho samého večera napadl v domě v Montrey Park třiašedesátiletou Lindu Fortuna . Tu probudil kolem 3:30 v noci, jak uvedla: „vysoký, hubený muž celý v černém “. Poté ženě s pistolí v ruce nařídil, aby šla do koupelny a byla zticha. Když prohlédl dům, vrátil se k ní a poručil jí, aby se vrátila do postele. Tam se jí pokusil znásilnit, ale nepodařilo se mu udržet erekci. To ho rozezlilo. Zuřivě na ženu řval a ta si byla jistá, že ji zabije. Ale R. R. nakonec pouze posbíral cenné věci a odešel. Joyce Lucille Nelson Panika v L.A. v té době kulminovala. Policie (jako u jiných sériových vrahů) zřídila speciální vyšetřovací jednotku čítající přes sto policejních důstojníků. Také vyzývala obyvatele ke spolupráci a nabádala k opatrnosti. Nicméně 20. 6. 1985 Ramirez opět udeřil. Vybral si k tomu další oblast Los Angeles , a to Glandale . Zde byli v domě nalezeni manželé Maxson a Lela Kneilingovi (oba 66 let ). Vrah je usmrtil v posteli střelou do hlavy a navíc je oba strašlivě pořezal nožem. Muže údajně pořezal na krku tak hluboko, že hlava byla téměř odříznutá od těla. Maxson a Lela Kneiling Tento útok ho však zřejmě dostatečně neuspokojil, neboť téže noci zaútočil ještě jednou. V domě v Sun Valley ve spánku zastřelil 32letého Chainaronga Khovananth . To však ještě zdaleka nebylo vše. Poté znásilnil jeho devětadvacetiletou manželku Somkid , donutil ji provést na něm orální sex a nakonec ji tvrdě zbil. Před odchodem ji ještě svázal, znásilnil jejich osmiletého syna a ukradl asi 30 000 dolarů v hotovosti a špercích. Chainaronga Khovananth V noci 6. srpna 1985 Richard Ramirez opět vnikl do cizího domu. Tentokráte dům patřil osmatřicetiletému Christopherovi Patersenovi a jeho sedmadvacetileté manželce Virginii . Tu údajně vzbudil hluk a do tmy se zeptala: „Kdo je tam? “. Vetřelec se prý zasmál a střelil ji do obličeje. To probudilo manžela, který byl ihned také zasažen střelou do hlavy. Nicméně muže to nepoložilo a vrhnul se na útočníka. Ten jistě takovou reakci nečekal, zpanikařil a utekl. V tomto případě se jako zázrakem podařilo oběma manželům přežít. I když ne bez následků… O dva dny později následoval již opět úspěšný vražedný útok. V Diamond Bar v Kalofornii byl ve spánku pistolí popraven pětatřicetiletý Elyas Abowat . Poté vrah zmlátil jeho osmadvacetiletou manželku Sakinu a donutil ji provést mu felaci. Jejich dvě malé děti tentokrát naštěstí nechal, pouze je svázal. Elyas Abowat Bylo naprosto jasné, že se vrah sám nezastaví. Otázkou bylo jen, kdy a kde znovu zaútočí. V Los Angeles byly v té době nejprodávanějším artiklem zbraně, poplašné systémy a masivní zámky na dveře. Místní obyvatelé také zřizovali na noc sousedské hlídky. Richard Ramirez však po útoku z 8. 8. 1985 zamířil na sever do San Franciska . Tam se moc dlouho nerozhlížel a pokračoval v tom, co uměl a co ho bavilo - v zabíjení a v krádežích. 18. 8. byli nalezeni v kaluži krve, jako obvykle postřeleni v posteli, Peter Pan (66) a jeho manželka Barbara (64) . Muž byl prohlášen za mrtvého na místě. Žena sice přežila, ale zůstala invalidní do konce života. Ramirez před odchodem ještě rtěnkou nakreslil na zeď obrácený pentagram a napsal slova „Jack Knife “, která jsou obsažena v textu písně „The Ripper “ od skupiny Judas Priest . Policie zjistila, že vrah do domu vniknul otevřeným oknem a kvůli podobnosti s vraždami z L.A. odeslali policisté střelu, která usmrtila Petera Pana, na srovnávací zkoušku. Ta dopadla pozitivně. Výsledky údajně spojily vraždu se dvěmi staršími zločiny Night Stalkera v Los Angeles . Přesto se z tohoto útoku nakonec Ramirez u soudu nikdy nezodpovídal. Když San Franciská policie porovnávala starší nevyřešené případy podobné modu operandi Night Stalkera , zjistila také, že 20. února 1985 byly ubodány k smrti sestry Maria (70) a Christina (50) Caldwell v jejich bytě v Telegraph Hill a 2. června byl pak zastřelen ve svém bytě v Cow Hollow Theodore Wildings a jeho přítelkyni vrah brutálně znásilnil. Zatím nebylo jasné, zda i tyto zločiny spáchal Night Stalker a byl tak zároveň aktivní ve dvou městech. Každopádně panika se přenesla i do San Franciska a tamní starostka Dianne Einstein veřejně mluvila o lovu na Night Stalkera . V té době se policii přihlásil vlastník levné ubytovny s informací, že se u něj muž odpovídající popisu hledaného sériového vraha v posledním roce a půl čas od času ubytovával. Speciálně upozorňoval na zkažené zuby a silný zápach tohoto muže. Když policisté prohledali místnost, kterou užíval, nalezli na dveřích v koupelně namalovaný obrácený pentagram. Další svědek tvrdil, že koupil nějaké šperky od muže, jehož vzezření korespondovalo s popisem vraha. Policie šperky porovnala s ukradenými věcmi z míst útoků a skutečně pocházely z bytu obětí Petra a Barbary Pan. Pátrání po "Nočním slídiči " bylo v plném proudu. Ramirez si ale i přes to vybral své další oběti. 24. 8. zaútočil na spící pár v Mission Viejo (oblast cca 80 km vzdálená od L.A.). V posteli tentokrát leželi Bill Carns (29) a jeho snoubenka Inez Erickson (27) . Mladou ženu ze spánku probudily tři hlasité výstřely. Pak se podívala směrem na svého přítele a uviděla, že je vážně zraněn (muž sice přežil, ale utrpěl trvalé poškození mozku). Než se však stačila vzpamatovat, R. R. ji již držel za vlasy a táhnul do vedlejšího pokoje. Tam jí svázal zápěstí a kotníky kravatami a posměšně se zeptal, jestli žena ví, kdo on je. Když žena neodpověděla, řekl, že je ten, o kom se píše v novinách a mluví v televizi. Poté se odebral z pokoje prohledávat dům. Zanedlouho se vrátil rozzuřený tím, že pár v domě neměl téměř žádné cennosti a sedmadvacetiletou ženu dvakrát znásilnil. Byl však údajně kvůli malému lupu stále rozzuřený, a tak mu žena ze strachu pověděla o místě, kam její snoubenec schovával nějaké peníze. Ramirez ji v tomto okamžiku donutil přísahat satanovi, že mluví pravdu. Když našel peníze, opět se posměšně vyjádřil v tom smyslu, že nalezený lup za to opravdu stojí a je tím co ji zachránilo. Než však odešel, ještě se k ženě otočil a řekl: „Přísahej svoji lásku Satanovi! “. Ta ze strachu odvětila: „Miluji Satana. “. Poté jí strhnul za vlasy na kolena a tuto větu ji nutil opakovat stále dokola. Nakonec ženu donutil k orálnímu sexu a se smíchem na rtech odešel. Žena se rychle vysvobodila ze zajetí kravat a šla volat na tísňovou linku 911, při tom zahlédla z okna, jak pachatel nasedá do staré oranžové Toyoty combi . Tato informace se stala nad míru důležitou! Dům Billa Carnse Dříve té noci si totiž mladý chlapec, který zrovna pracoval na své motorce v garáži rodičů, všiml pomalu jedoucího oranžového vozu, který projížděl jejich čtvrtí. Chlapci to připadalo podezřelé, a když se vůz za nějaký čas tou samou cestou vracel, zapamatoval si část jeho poznávací značky. Druhý den pak ve zprávách slyšel o pátrání po podobném voze a vše oznámil policii. Policisté zjistili, že oranžová Toyota rok výroby 1976 byla ukradena svému majiteli v čínské čtvrti v Los Angeles. Dva dny po nahlášení poznávací značky chlapcem byl pak vůz lokalizován v L.A.. Ihned na něj byl nasazen 24hodinový dohled v naději, že si jej pachatel ještě přijde vyzvednout, ale marně. Naštěstí to ani nebylo potřeba. Forenzní technici totiž uvnitř auta našli zřetelný daktyloskopický otisk ukazováčku, který se shodoval s otisky ve státní databázi policie v Sacramentu, která byla updatována jen několik dní předtím. Otisky patřily Richardu Ramirezovi , který byl vězněn již dříve v El Pasu za držení marihuany a shoda byla potvrzena i s otiskem zajištěným při vraždě Jennie Vincow. Oranžová Toyota, kterou Ramirez použil při svém posledním útoku Fotky vraha se objevily 30. 8. 1985 ve všech novinách a v televizi. Ramirez však byl tou dobou ve Phoenixu v Arizoně . Když se sedm dní po svém posledním útoku, tedy 31. 8. 1985 vrátil, vstoupil do obchodu s alkoholem, tam ho prodavačka ihned poznala a s řevem, že je Night Stalker jej přiměla k útěku. Ramirez se poté ve snaze vytratit se z města, vydal do bloku jižní Hubbard Street v Los Angeles , kterou obývala hlavně hispánská komunita. Na jednom z dvorků narazil na odemčený Ford Mustang z roku 1966. Nasedl do něj a pokusil se nastartovat. Majitel vozidla, Faustino Pinon , však ležel pod autem a opravoval převodovku. Jakmile uslyšel vetřelce, hned se jal chránit svůj majetek. Vyskočil z pod auta a popadnul Ramireze skrz okénko za oblečení. Ten ho varoval, že má zbraň, ale Pinonovi to bylo jedno a zloděje nepustil. R. R. se pokusil ujet, ale při boji skrz okénko nezvládl řízení a narazil do plotu. Majitel ho poté vytáhl ven z auta, ale Ramirez se vysvobodil a běžel ulicí dál. Tam narazil na 28 roků starou Angelinu De la Torres chystající se odjet ve svém autě. Té strčil hlavu do okénka a požadoval vydání klíčů s pohrůžkou, že jinak ji zabije. Žena začala křičet, což uslyšel její manžel a běžel jí na pomoc. Mezi tím soused Faustina Pinona, Jose Burgoin , který slyšel souboj o Forda Mustanga, zavolal policii. Ihned poté vyběhl ven a uslyšel další volání o pomoc, tentokráte od Angeliny De la Torres . Křikl na své dva syny a vydali se za napadenou ženou. Když se blížili, jeden z bratrů útočníka poznal a začal křičet, že je to vrah, Night Stalker! V tom vyběhl ze zahrady i manžel napadané ženy s kovovou tyčí v ruce. Ramirez se dal na útěk s oběma bratry a manželem paní De la Torres v patách. Ten ho po chvíli začal dohánět a zezadu ho tyčí udeřil. Vrah však jen klopýtnul a dál utíkal. Až po dalších desítkách metrů se muži opět podařilo Ramireze zasáhnout tyčí. Tuto ránu již vrah neustál a padnul k zemi. V tu dobu však již do ulice přijel hlídkový vůz a Ramirez se ihned přiznal, že je tím koho hledají. Podle některých zdrojů přímo prosil o zatčení, neboť dav, který se mezi tím shromáždil na ulici, ho chtěl lynčovat. R. Ramirez krátce po zatčení dne 31. 8 1985 Richard Ramirez byl obviněn ze 14 vražd a dalších 31 zločinů , spáchaných během své vražedné série. Po začátku přípravného řízení odmítl několik právních zástupců, až nakonec přijal zastupování od Daniela Hernandeze . Ten trval na konání soudního líčení v jiném místě než je Los Angeles, neboť podle něj nemohl být v tomto městě zaručen spravedlivý proces, protože každý vraha a jeho činy „znal“ a již měl o „Night Stalkerovi “ udělaný jasný obrázek. Ramirez také odvolal své přiznání a trval na své nevině. Navíc vyšetřování zdržoval velký počet trestných činů a různé námitky a žádosti ze strany Ramirezova právního zástupce. V průběhu přípravného řízení byla nakonec obžaloba snížena o jednu vraždu a k prvnímu hlavnímu líčení tak došlo až 21. července 1988 , kdy byla ustanovena dvanáctičlenná porota a Ramirez před ní předstoupil obviněn ze 13 vražd . Richard Ramirez u soudu Ve velice složitém procesu docházelo k průtahům, k mnoha problematickým situacím a k nejasným svědectvím (to bylo způsobeno také tím, že líčení probíhalo až 3 roky po zatčení). Menší paniku třeba vyvolala zpráva, že se Ramirez chystá zastřelit státního zástupce, který vede případ. Všichni účastníci řízení tak byli důkladně prohledáváni. Žádná zbraň se ale nikdy nenašla. Další zděšení (především mezi porotci a jejich náhradníky) vyvolal fakt, že se jedna z porotkyň nedostavila k řízení a byla nalezena zastřelená ve svém bytě. I v tomto případě byly úvahy, že vraždu řídil Ramirez ze své cely, mylné. Zavraždil ji totiž její agresivní přítel, který stejnou zbraní poté v hotelu spáchal sebevraždu a zanechal i dopis, ve kterém se doznal. Sám Ramirez se také hojnou měrou staral o sledovanost procesu, např. si jednou namaloval na dlaň pentagram a při příchodu vykřiknul: „ Hail Satan “. V průběhu přípravného řízení se sám označoval za „superzločince“ a prohlašoval, že miloval zabíjení a všechnu tu krev kolem. Většinou však v průběhu jednání jen seděl ve slunečních brýlích a pohupoval se na židli. Soudních slyšení se také účastnily houfy Ramirezových fanynek, které věřily v jeho nevinu, anebo se jim zdál zkrátka jen roztomilý. Každopádně 20. září 1988 byl Ramirez shledán vinným ze 13 vražd , 5 pokusů vraždy , 11 znásilnění a 14 vloupání . Svým obhájcům poté sdělil, že nebude prosit o život a nepokusí se zvrátit trest smrti, který mu hrozil, v doživotí. „Umírání mě neděsí. Budu v pekle se Satanem “, to byla jeho slova. Dne 3. 10. 1988 pak porota vyslovila způsob potrestání - devatenáctinásobný trest smrti v plynové komoře . Podle zdrojů tuto zprávu dokonce přijaly jeho ženské obdivovatelky s pláčem. Sám vrah, přítomný tomu všemu, odcházel ze soudní síně s úsměvem na rtech. Ještě předtím však soudu ve své řeči sdělil typicky temné a nejasné sdělení: „ Nechápete mě. Ani to od vás neočekávám. Nejste toho schopni. Přesahuji vaši zkušenost. Jsem mimo dobro a zlo. Noční legie, noční plémě, neopakuje chyby nočního tuláka a nemá slitování. Já se pomstím. Lucifer přebývá uvnitř každého z nás.“. Poté označil soudní úředníky za lháře, nenávistníky a parazitické červy. Když pak opouštěl soudní síň, pronesl k novinářům: „To je toho! Smrt byla vždy součást tohoto světa. Uvidíme se v Disneylan du.“. Ramirez ukazuje u soudu soudu dlaň s nakresleným pentagramem Od toho okamžiku pobývá Richard Ramirez v cele smrti státního vězení v San Quentinu v Kalifornii . Do cely mu chodí velké množství dopisů od fanoušků a někteří mu dokonce platili za návštěvy. Mezi nimi i novinářka Doreen Lioy , která poslala uvězněnému sériovému vrahovi během jeho pobytu za mřížemi přes 75 dopisů a také ho často navštěvovala. Ramirez jí pak v roce 1988 požádal o ruku a dne 3. října 1996 se ve věznici konala tiskem sledovaná svatba . Dnes již paní Ramirez, která stále věří v nevinu svého manžela, prý při návštěvách ve vězení musela často čelit houfu fanynek, které jí záviděly a minimálně jednou jí bylo z jejich strany vyhrožováno likvidací, pokud se nevzdá přízně vraha. I přes veškeré důkazy věří v jeho nevinu dodnes a dokonce měla prohlásit, že pokud bude Ramirez popraven, spáchá sebevraždu. Faktem však zůstává, že Richard Ramirez po neúspěšném odvolání u California Supreme Court z roku 2006, zůstal v cele smrti a čekal zde na svou popravu až do 7. 6. 2013 kdy zemřel na selhání jater . Doreen Lioy a Richard Ramirez Pomyslnou poslední tečkou za případem tohoto sériového vraha, je odhalení z roku 2009. V tomto roce byla rozluštěna 25 let stará, bestiální vražda z 10. dubna 1984 (3 měsíce před vraždou Jennie Vincow). Toho dne byla nalezena brutálně zavražděná devítiletá holčička jménem Mei Leung . Vrah ji zmlátil, znásilnil, pobodal a nakonec přivázal za ruce a krk k potrubí tak, že nohama nedosáhla na zem a uškrtila se. Její zubožené, polonahé tělo našel ještě téhož dne její osmiletý bratr, ve sklepě bytového domu, kde rodina bydlela. Vražda byla považována za rituální a satanistickou , když oběť byla nalezena v poloze "Krista", se špičkami nohou jen pár centimetrů visící nad zemí. Ač byla za dopadení pachatele otřesného zločinu vypsána vysoká odměna, případ se nedařilo dlouhá desetiletí objasnit. Až po znovuotevření případu v roce 2004, kdy se díky metodě analýzy DNA mohly porovnat vzorky nalezené na místě činu s těmi v databázi, se ledy pohnuly. Vzorek DNA odebraný z látky, kterou byla oběť přivázána k potrubí, odpovídala DNA Richarda Ramireze! Na látce se našla DNA ještě jednoho člověka (rovněž trestaný muž), tedy se spekuluje, že při této vraždě mohl mít Ramirez komplice, ale jelikož šlo o vzorek nekvalitní, policie toto nemohla s jistotou potvrdit a totožnost muže nebyla nikdy zveřejněna. Protože Ramirez v době odhalení již čekal v cele smrti, nikdy z tohoto zločinu nebyl obviněn, ale je mu s jistotou přičítán. Čili Richard Ramirez - nejméně 14 obětí! Navíc zavražděných s nesmírnou brutalitou a krutostí. Co dodat….. Mei Leung DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. DOKUMENTY: Richard Ramirez Part 1 of 5 Play Video Richard Ramirez Part 2 of 5 Play Video Richard Ramirez Part 3 of 5 Play Video Richard Ramirez Part 4 of 5 Play Video Ramirez Watch Now Share Whole Channel This Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Share Channel Info Close Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Nejkurióznější kriminální případy z celého světa. Přečtěte si krátké aktuality, ve kterých se přesvědčíte, že možné je snad úplně vše, a to i v rámci zločinu. Kuriozity ze světa krimi Těžko pochopitelný motiv nebo záminka vraždy? Na konci září 2019 došlo ve státě Madhjapradéš ve střední Indii k brutální vraždě dvou dětí ve věku 10 a 12 let. Ty byly umláceny přímo na ulici. Děti patřily do nejnižší indické kasty tzv. "nedotýkatelných" a pocházely z extrémně chudé rodiny. V rodině panovala taková chudoba, že doma neměla ani vybudovanou toaletu. Z toho důvodu se obě děti osudného dne, jako obvykle, vyměšovaly přímo na ulici. To však extrémně vadilo dvojici bratří z vyšší společenské kasty, kteří se na děti vrhnuli, a to dokonce ozbrojeni dřevěnými holemi. V brutálním útoku přestali až ve chvíli, kdy děti bezvládně ležely na zemi. Ač se rodině obětí podařilo napadené děti ještě přemístit do nemocnice, ty v ní brzy svým zraněním podlehly. Útočníci byli následně policií zadrženi . Těžko říci, zda za útokem stál spíše onen fakt, že děti kálely na ulici, tedy motivem pachatelů bylo je za to "potrestat" nebo hrál roli spíše fakt, že patřily, na rozdíl od útočníků, do nejnižší společenské kasty a jejich defekace na ulici byla pro kruté bratry pouze záminka k útoku. Otec obětí je přesvědčen o druhé variantě, neboť rodina údajně měla s oněmi bratry konflitky již dříve. Spory navíc měly pramenit právě z kastovních rozdílů. Zajímavostí je, že ač byl kastovní systém v Indii zrušen zákonem již v roce 1950 , v praxi stále přetrvává ....více zde . (10/2019) Tragédie s dramatickou zápletkou v rodině slavného hokejisty Ve středu 13. 6. 2019 došlo v ruské vesnici Nová Romanovka k vraždě Iriny Sokolovové , manželce slavného ruského hokejového brankáře Maxima Sokolova . Aby toho nebylo pro bývalého reprezentanta málo, s těžkými zraněními byl nalezen i jeho starší syn Maxim (18) , rovněž hokejový brankář. Mladší syn Arsenij (15) , který byl při vraždě rovněž v domě, poté uvedl, že starší bratr na něj v pokoji zaútočil, on se mu však ubránil, vykopl mu nůž z ruky a utekl pro pomoc k sousedovi. Když se následně vrátil do domu, nalezl ubodanou matku a žijícího bratra, který měl podřezaná zápěstí. Ve vzteku pak měl vzít nůž a dvakrát bratra bodnout do hrudníku a krku. Policisté nejprve pracovali s touto verzí, nicméně několik informací z výpovědi nesedělo s důkazy zjištěnými na místě činu. Nakonec převládlo podezření, že vraždu matky způsobil mladší z bratrů, který se navíc pokusil zavraždit i svého staršího sourozence. Příčinou měla být žárlivost, kdy matka měla upřednostňovat ve výchově staršího Maxima. Ten vyvázl jen zázrakem a skončil s životem ohrožujícími zraněními v umělém spánku. Drama tím však nekončilo, neboť policisté pro nedostatek důkazů museli Arsenije po několik dnech pustit z vazby, protože Maxim stále nebyl schopen kvůli svému vážnému stavu vypovídat. Nakonec se Arsenij zúčastnil i pohřbu své matky, kde se však údajně dokonce i potutelně usmíval. Vyšetřování zatím není u konce. Mladší z bratří údajně již podstoupil dva testy na detektoru lži a starší se naštěstí pomalu zotavuje… Uvidíme, co toto velké drama přinese dál. Jisté je to, že pro hokejovou legendu Maxima Sokolova události znamenají rodinnou tragédii obřích rozměrů, kdy bývalá manželka je mrtvá a jeden z jeho synů je jejím vrahem.... více zde a zde . (8/2019) Maxim Sokolov ml. Maxim a Irina Sokolov Arsenij Sokolov Italský spisovatel popsal vraždu nejprve v knize, poté skutečně vraždil Na konci července 2019 dopadli italští kriminalisté jednačtyřicetiletého Daniele Ughetto Piampascheta, který byl v roce 2018 odsouzen k 25 letům odnětí svobody za vraždu osmnáctileté prostitutky nigerijského původu - Anthonie Eugbuny. Tělo mladé dívky bylo nalezeno v únoru roku 2012 v řece Pád a podezřelým byl hned od počátku zmíněný italský spisovatel, který se s mladou dívkou již nějakou dobu znal, zřejmě se do ní zamiloval a toužil po tom, aby se živila jiným způsobem. Když policisté u muže provedli domovní prohlídku, nelezli rukopis nevydané knihy Růže a lev, kde byl celý milostný příběh i samotná vražda velice detailně popsány. Muž byl souzen na svobodě. V roce 2015 byl nejprve nepravomocně odsouzen, aby byl v roce 2016 odvolacím soudem osvobozen. Nakonec byl však v roce 2018 přeci jen pravomocně odsouzen, nicméně od té doby se skrýval. Že šlo o vraždu připravovanou, potvrzuje fakt, že rukopis románu, který byl jedním z klíčových důkazů, byl sepsán již před spácháním trestného činu. Policisté nakonec uprchlíka vystopovali v bytě, který pronajímala jeho rodina a kam mu jeho otec nosil jídlo. Nezbývá než dodat, že teď bude mít spisovatel s krví na svých rukách, dost času i na sepsání pokračování nevydané knihy....více zde a zde . (8/2019) Daniele Ughetto Piampaschet Anthonie Eugbun a Domluvený sňatek rodinné štěstí nepřinesl V některých státech a kulturách je poměrně běžné to, co je v našich končinách již naštěstí dávno pasé – domluvené sňatky. K jednomu takovému sňatku byl v roce 2013 přinucen i v Británii žijící osmadvacetiletý muž z Indie – Jasvir Ram Ginday . Tohoto muže jeho rodina přiměla k tomu, aby odletěl zpět do Indie, kde si při slavnostním obřadu, kterého se zúčastnilo 700 svatebčanů, vzal čtyřiadvacetiletou ženu jménem Varkha Rani , kterou do té doby nikdy neviděl, a se kterou poté odcestoval zpět do Velké Británie. Což o to, někdy to i v takovém případě přece jen může vyjít, potíž však byla v tom, že osmadvacetiletý muž byl gay, což jeho novomanželka netušila. Tato dost podstatná okolnost vyšla během jejich společného soužití najevo poměrně brzy a mladá, zjevně zklamaná žena začala muži prý vyhrožovat, že to zveřejní. Jasvir Ginday, bojící se zřejmě ostudy, tento problém vyřešil tím nejhorším možným způsobem. V průběhu roku 2014 svojí manželku zavraždil, aby její tělo následně spálil v zahradě. Soud mladého bankovního úředníka nakonec odsoudil k doživotnímu vězení, přičemž o podmínečné propuštění může žádat nejdříve po 21 letech. Buďme rádi, že domluveným sňatkům v naší zemi již dávno odzvonilo a být homosexuálem v naší společnosti již není takové tabu... více zde a zde . (8/2019) Jasvir Ram Ginday Jasvir Ginday a Varkha Rani Varkha Rani V centru Brna někdo střílí po lidech Jistě všichni víte, že masové vraždy střelnou zbraní jsou především v USA poměrně častým jevem. Snad každý měsíc tuzemská média informují o těchto tragických událostech, které mají na svědomí tzv. "osamělí střelci", a které si často vyžádají mnoho obětí na lidských životech. Rovněž řada z Vás asi již slyšela dvojici o sériových vrahů - střelců, tzv. D. C. snipers, Johnu Allen Muhammadovi a Lee Boyd Malvovi, kteří v průběhu roku 2002 zastřelili poblíž Washingtonu 17 osob a na dlouhé měsíce strachem naprosto ochromili okolí hlavního města USA. Jeden podobný samozvaný střelec v současnosti působí i v České republice, a to konkrétně v centru Brna! Jediným štestím je, že "náš" domácí střelec útočí diabolkami a míří do zad a pozadí kolemjdoucích. Celkem v posledních týdnech takto zasáhl minimálně tři lidi. Policie zatím případ vede jako výtržnictví a po pachateli pátrá. Není skvělé, že v některých oblastech přeci jen najsme zas tak "světoví" a můžeme Vám zde tedy podat alespoň jeden takovýto případ na odlehčení?:-) ... více zde . (8/2019) Jiný kraj, jiný mrav, jiný motiv vraždy Všichni už jste možná někdy slyšeli pojem „vražda ze cti“. Jde o úmyslné usmrcení člena nějaké soc. skupiny (typicky rodiny), který podle jiného člena poškodil pověst této skupiny, či jednotlivce a zasluhuje si tak podle pachatele(ů) smrt. Tento specifický motiv je dnes typický zejména pro vyznavače islámu. K jednomu takovému extrémnímu případu došlo v červnu roku 2019 v Pákistánu. Muž jménem Muhammad Adžmal pracoval jako krejčí v Saudské Arábii, zatímco jeho manželka s dětmi pobývala v Pákistánu. Jednoho dne Adžmal uviděl fotku své manželky v přítomnosti jiného muže a nabyl přesvědčení, že jej žena zaručeně podvádí. Vydal se tak nazpět do Pákiskánu, kde následně v přítomnosti svého otce a bratra ženu zastřelil. „Běžná“ vražda ze žárlivosti, chtělo by se říct. To by však muž nesměl zastřelit i jejich dvě společné děti, tchýni, tři švagrové a jejich dvě děti! Celkem si tedy jeho krutá a nepochopitelná pomsta vyžádala 9 lidských životů! Muž se k činu přiznal, nicméně vůbec ho prý nelituje. Ač je tento motiv vražd v Pákistánu poměrně běžný, v roce 2016 země zpřísnila legislativu a začala u vražd „ze cti“ udělovat přísnější tresty. Myslíme si, že hodně vysoký trest je zde určitě na místě! ... více zde . (7/2019) Poslední poprava v Evropě? Alexanderu Osipovičovi je čtyřiatřicet let, když jej v říjnu roku 2017 pustí z vězení. V něm pobýval za svůj dosavadní život celkem pětkrát – naposledy dokonce za těžké ublížení na zdraví s následkem smrti. Stále si však nedá říct! Ani ne rok po propuštění, konkrétně 20. července 2018, spáchá další zločin. Tentokrát tak otřesný, že si tím nadobro zpečetí svůj osud. Toho dne totiž tento silný alkoholik potká dvě mladé dívky – Alesiu Klimovou (27) a Kristinu Krushkinovou (26). Společně „propaří“ celou noc, aby se ráno vydali taxíkem do mužova bytu. Tam se mužovo chování změní a začne být na dívky vulgární a agresivní. Několikrát je fyzicky napadne, až dívky raději zmizí a zamknou se v koupelně, kde k volají na tísňovou linku. Opilý Osipovič, který má v tu dobu tři promile, však popadne kladivo a dříve než stačí dívky udat přesnou polohu, dveře rozmlátí a brutálně se na dívky vrhne. Dívkám zasadí těžkým nástrojem a nožem desítky ran, přičemž většina míří na hlavu. Nemají sebemenší šanci přežít. Během následujících hodin se stačí pachatel prospat, aby se následně vydal ven pro další várku alkoholu a pytle na těla. Policisté již však mezitím zjistili adresu a Osipoviče nacházejí nedaleko bydliště, jak na lavičce popíjí pivo. U soudu se kaje, vše je mu prý líto a neví, jak k tomu mohlo dojít. Neublížil by prý ani mouše, tak předpokládá, že na vině bylo nevhodné chování dívek. S touto obhajobou neuspěje a soud mu v lednu 2019 udělí nejvyšší možný běloruský trest – trest smrti zastřelením ! Ten v květnu 2019 potvrdí i odvolací soud a odsouzenému tak zbývá už jen možnost udělení milosti od prezidenta Lukašenka. Ač Rada Evropy dlouhodobě tlačí na Bělorusko, aby nad trestem smrti vyslovilo moratorium, v Bělorusku, jako v posledním státě Evropy, se popravy stále vykonávají. Ospipovič tak má pramalou šanci, že unikne svému zaslouženému osudu.... více zde a zde . (7/2019) Kristina Krushkinova Alesia Klimova Alexander Osipovič Vyvraždil celou svoji rodinu - po 26 letech se dostal na svobodu O tom, že trest odnětí svobody na doživotí v České republice nemusí znamenat, že dotyčný opravdu stráví zbytek života za mřížemi většina asi ví. Podobně tomu však bylo i ve velmi závažném francouzském případu, který zmíníme dnes. Jde o osud pětinásobného vraha jménem, Jean-Claude Romand , který v průběhu dvou dnů v lednu roku 1993 zavraždil postupně svoji manželku, dvě vlastní děti a oba své rodiče. Tento muž nežil dobře ani před chladnokrevnou, mnohonásobnou vraždou. Totiž celé své rodině roky lhal o tom, že má diplom lékaře, navíc po léta žil z půjčených peněz, které od přátel a příbuzných pod záminkou výhodné investice vylákal. Když už se chýlilo k tomu, že vše praskne, nerozhodl se jít s pravdou ven, ale zvolil postupné vyvraždění své rodiny, korunované pokusem o vlastní sebevraždu. Ta se mu nepodařila, a tak v tu dobu devětatřicetiletý muž putoval na doživotí do vězení. Pro něj milostrdný systém mu umožnil žádat o podmínečné propuštění od roku 2015 a v roce 2019 mu soud dokonce vyhověl! Propuštěn z věznice byl nakonec 28. června 2019, nicméně v té souvislosti musí plnit řadu omezujících podmínek. Musí například bydlet na místě určeném soudem, vyhýbat se jakémukoli kontaktu se zbytkem své rodiny, bude pod pravidelným dozorem, navíc nesmí o svém případu mluvit s novináři. Jsme zastánci toho, že člověk si zaslouží druhou šanci a odpuštění. Nicméně platí to i pro pětinásobného vraha, který vyvraždil svoji nejbližší rodinu, z důvodu, že měly vyplout na povrch jeho lži a podvody? To už si rozhodně tak jistí nejsme... více zde a zde . (7/2019) Jean-Claud Romand a členové jeho rodiny, které zavraždil Jean-Claude Romand v roce 2019 Řecké drama v 21. století Vše začne roku 1998, kdy se mladému páru narodí malá holčička. Její otec, Steven Pladl, je však vůči děťátku často agresivní a napadá jej, či ho dokonce zavírá do lednice, aby přestalo plakat. Pár se tak rozhodně raději dítě svěřit do adopce jinému manželskému páru. Žena muži postupně porodí další 2 děti, ty si již ponechávají a společně vychovávají. Když je v roce 2016 jejich prvorozené dceři 18, začne se Katie Fusco zajímat o to, kdo jsou jejími biologickými rodiči a vyhledá je prostřednictvím soc. sítí. Ještě během toho roku se Katie rozhodne přestěhovat do jejich domu, kde žijí i její dvě mladší sestry. Neuběhne ani půl roku a mezi osmnáctiletou Katie a jejím 42 letým otcem Stevenem propuká intimní vztah. Muž se záhy rozvádí se svojí manželkou, která již trochu tuší, která uhodila. Jistoty nabude až v průběhu roku 2017, kdy si přečte část jejich korespondence a s tím se následně obrátí na policii. Policie pár vyslechne, ale poté nechá jít. V průběhu roku 2017 Katie porodí svému otci chlapečka jménem Bennett a oba se navíc vezmou. To však není mezi biologickým otcem a dcerou legální, a tak je zatkne policie. Později jsou propuštěni, nicméně společný syn je svěřen do péče Stevenovi matky a incestnímu párečku je zakázán veškerý kontakt. Katie se opět stěhuje ke své adoptivní rodině, aby v dubnu 2018 i přes zákaz kontaktovala Stevena s tím, že jejich partnerský vzth ukončuje. To Steven Paldl neunese a rozhodne se pomstít. Nejprve 11. dubna 2018 vyzvedne malinkého Bennetta z domu své matky a u sebe doma vlastního syna udusí. Den poté se vydá do státu New York, kde jeho dcera (a zároveň bývalá milenka a matka teď již zavražděného Bennetta) bydlí. Pladl čeká ozbrojený před jejich domem. Když Katie a její otčím někam odjedou, sleduje je a ve vhodné chvíli oba v autě zastřelí. Poté obrací zbraň i proti sobě a spáchá sebevraždu. Příběh jako vystřižený z řecké mytologie zasazený do dneška tak končí stejně jako ty bájné - velkou tragédií... více zde a zde . (6/2019) Katie Fusco and Steven Pladl Katie Fusco and Steven Pladl svatební foto Steven Pladl and Katie Fusco Vražda dítěte se šťastným koncem Když se v lednu roku 2017 přistěhuje do domu 19 leté dívky jménem Sarai Rodriguez-Miranda její bratr a jeho rodina, bere to mladá žena velice nelibě. V touze, aby se z matčina domu, kde Sarai bydlela, co nejdříve odstěhovali, rozhodne se zavaždit bratrovo 11 měsíční děťátko. Od svého přítele si nechá zjistit, kolik je potřeba podat léku, aby miminko zemřelo. Poté mu píše zprávy typu: "Rozdrtím léky, a to děcko zabiju. Uvidíme, jak dlouho zůstanou. " nebo "Nemám žádné výčitky. Stejně by ji čekal život plný zneužívání a bití. " nebo "Vůbec mě nebudou podezřívat ". S těmito pocity vmíchá dávku léku, dostatečnou pro usmrcení dospělého člověka, do jedné z odstavených lahví mateřského mléka. Lahve začnou postupně ubývat... Dábelský, zákeřný, ale také poměrně promyšlený plán, dalo by se říct. Naštěstí však "mazaně" koordinavaný přes mobilní telefon sdílený s její matkou. Ta když si zpráv všimne, bleskově zkontroljuje lahve mléka v lednici a konfrontuje dceru. S podezřelou lahví jede do nemocnice a poté hned na policii. Sarai Rodriguez-Miranda se však nezhroutí, nic nevzdá a z domu prchne. Úspěšně se dokáže před policíí skrývat dokonce 8 měsíců, až nakonec spadne klec. Bezcitná teta dnes už problémy se spolubydlícími v domě své matky mít nebude. V roce 2018 totiž byla odsouzena k 25 letům odnětí svobody, ač se naštěstí malému děťátku vůbec nic nestalo. Její přítel "na telefonu" to má dle rozsudku z roku 2019 za 15. My na dálku do vězení v americkém státě Indiana, kde se případ stal, přejeme mladé dvojici hezký pobyt....více zde a zde . (6/2019) Sarai Rodriguez-Miranda Marshall S. Snyder Novější případy Starší případy