Výsledky vyhledávání

Kenští sérioví vrazi dětí, kteří nezávilse na sobě dohromady zavraždili možná až více než 20 obětí. Oba byli dopadeni v rozmezí 3 dní v červenci 2021. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Sdílej Wanjala Masten a Evans 28. 7. 2021 (aktualizace 24.10.2021) Masten a Evans Wanjala - dva keňští sérioví vrazi, kteří nezávisle na sobě byli aktivní v podobné období. Oba si jako oběti vybírali děti. Masten chlapce ve věku 12-13 let, Evans dívky ve věku 10-15 let. Masten je podezírán z vražd možná až více než 14 dětí, Evans z minimálně 5 vražd. Oba byli dopadeni v červenci 2021 v rozmezí pouhých 3 dní. Evans své oběti unášel na odlehlá místa, kde je poté znásilni a uškrtil. Masten se oběti rovněž unášel, když předtím je byl zvyklý omámit zatím neznámou látkou, rovněž se se u řady obětí dopustil pití jejich krve, než je zavraždil a jejich těla pohodil v houštinách či odpadních stokách. Narozeni: Masten r.2001, Evans ? Nyní: oba ve vazbě Stát: Keňa Počet obětí: Masten 13+, Evans 5+ Unikali: Masten 5 let, Evans 2 roky Vražedná aktivita: Masten 5 let, Evans 2 roky V dnešním článku vám netradičně popíšeme nikoli jednoho, ale hned dva sériové vrahy . Jak čtenář dále uvidí, oba spolu de facto nemají nic společného - nejde o vraždící duo, ale jelikož byli oba dopadeni v rozmezí pouhých tří dnů ve stejném státě, navíc jde o zcela aktuální případy, tedy k nějakému obsáhlému pojednání není dostatek informací, rozhodli jsme se oba případy sloučit do jediného článku. Než se na samotné případy vrhneme, ještě krátká poznámka ke zmínce, že popisovaní pachatelé nemají nic společného. Ona to totiž není tak úplně pravda. Ano, oba se navzájem zřejmě neznali a rozhodně nejde o žádné vražedné duo, ale přeci jen několik společných prvků najdeme . Tak zprvu mají oba shodné příjmení - Wanjala ! Dále oba pochází z Keni , kde byli oba aktivní zároveň, a to minimálně po dobu 2 let, a rovněž způsob zbavování se těl obětí byl podobný. Hlavně se ale oba zaměřovaly na shodný typ obětí. Tím máme na mysli ty nejzranitelnější z nás – děti ! Samozřejmě každá vražda zavrženíhodná, bez ohledu na to, zda-li se obětí stal muž či žena, stařec či mlaďoch, blonďák či zrzek, vraždy dětí jsou však přeci jen ještě o něco dál za hranou chápání a mnoha lidmi citlivěji vnímány, proto nechť se čtenář připraví a obrní, dnes bude zkrátka řeč o sériových vrazích dětí , kteří dohromady připravili o život možná až více než 20 obětí , navíc jeden z nich měl velmi specifickou a bestiální singanturu , ale popořadě… Masten Milimu Wanjala Dne 14. července 2021 kenští vyšetřovatelé zveřejnili na twitterovém profilu Ředitelství kriminálního vyšetřování (The Directorate of Criminal Investigations-Kenya ), že dopadli teprve 20 letého Mastena Milimu Wanjalu , který je podezřelý z toho, že za posledních 5 let zavraždil minimálně 10 dětí ve věku kolem 12-13 let. Své první vraždy se měl podle vyšetřovatelů dopustit již krátce po svých 16 narozeninách , kdy připravil o život dvanáctiletého chlapce jménem Purity Maweu (podle svého pozdějšího doznání prý této vraždě předcházela ještě jedna, spáchaná o 2 roky dříve!). Ve vraždění pak měl pokračovat až do svého dopadení, když jako posledního unesl a zavraždil dvanáctiletého hocha jménem Junior Mutuku Musyoki 7. července 2021 . Modus operandi tohoto pachatele podle vyšetřovatelů zahrnoval vyhlédnutí si oběti, kterou pak omámil za pomocí zatím neznámé látky. Poté se Masten Wanjala s obětí přemístil na odlehlé místo, kde se v mnoha případech dopustil barbarské věci, která by jistě šla označit za jeho signaturu , a to, že ještě žijícím obětem pil z žil jejich krev . Právě proto jej sami vyšetřovatelé na svém oficiálním twitterovém účtu nazvali „Krvežíznivým upírem “, čímž se postarali o jeho přiléhavou kriminální přezdívku. Poté, co se pachatel nabažil krve, své oběti zavraždil buď uškrcením či opakovanými údery do hlavy. Nakonec se těl zbavil buď v hustých křoviscích či kanalizačních potrubích. Masten Milimu Wanjala Bez povšimnutí nesmí zůstat, že Masten Wanjala v několika případech po vraždách kontaktoval rodiny obětí a dožadoval se výkupného za vrácení nezraněných dětí. Tak tomu bylo jak v případě své poslední vraždy (oběť Junior Mutuku Musyoki ), kdy po rodině požadoval 50 000 Sh, tak v případě mordu třináctiletého Charlese Opindo Bala , který zmizel 30. června 2021 (předposlední vražda), kdy po jeho rodině požadoval 30 000 Sh. Zda-li to byl poněkud slaboduchý pokus o vylákání peněz, snaha o znesnadnění vyšetřování případně jeho nasměrování jiným směrem, či „pouze“ škodolibá, sadistická kratochvíle, jak ještě více potrápit rodiny obětí a nasát vzrušení z jejich utrpení, není známo. Jisté je, že již ve chvíli, kdy pachatel kontaktoval rodiny s požadavkem na výkupné, jejich potomci nežili, tady o skutečný únos uskutečněný za vidinou zisku šlo jen stěží. Podle vyšetřovatelů se Masten Wanjal přiznal k zavraždění 12 dětí a svých činů vůbec nelitoval, naopak jim sdělil, že jej vraždění dětí bavilo a užíval si to. Nejčastěji si prý oběti vyhlížel na veřejném fotbalovém hřišti, kde byl často vídaný, jak si buď se sluchátky na uších hraje na svém mobilním telefonu či jak hraje fotbal s dětmi. Většinu rodičů velmi překvapilo, že tento mladík, který podle nich byl sice až moc přátelský vůči dětem a s dospělými se prakticky nebavil, by mohl být něčeho takového schopný. Zajímavostí jistě je i to, že po brutální vraždě třináctiletého chlapce jménem Aron došlo v osadě Kumukuywa k protestům, které vyústili v zapálení obydlí osoby, kterou místní podezírali ze zabití chlapce. Jelikož je případ ještě velmi čerstvý, ne všechna těla obětí již byla nalezena a identifikována, jak je tomu třeba v případě dvou chlapců, kteří zmizeli z Kitengely a Mlolonga a jejichž těl se prý mladý vrah zbavil vhozením do kanalizace. Dalším takovým chlapcem je třeba Brian , jehož rodina pohřešovala, aniž by tušila, co se mu mohlo stát. Když se pak dozvěděla o dopadení sériového vraha, vzali fotku a odnesli ji na policii, aby mohla být předložena podezřelému. Vyšetřovatelé to skutečně udělali a bez uvedení podrobností a totožnosti dítěte, fotku podezřelému ukázali, načež „Krvežíznivý upír “ jen bez emocí uvedl: „To je Brian. Zabil jsem ho a jeho tělo hodil do vody “. Masten Milimu Wanjala Kolik dalších takových „Brianů “ připravil Wanjala o život, zůstane asi navždy ve hvězdách. Místo řádného prošetření kriminální kauzy se totiž stalo to, že 13. října 2021 obviněný z vazební věznice prchnul ! Přes následnou masivní policejní pátrací akci se mu podařilo přesunout z Nairobi do města Bungoma , kde bydleli jeho rodiče, a navštívit je. Synáčkův návrat však nebyl odměněn poskytnutím úkrytu, protože se jej rodiče kvůli spáchaným zvěrstvům zřekli. Uprchlík tedy vyhledal nedalekou náhradní skrýš, kde byl 15. října 2021 vystopován "pátrací skupinou domácích". Dav mladého sériového vraha vytáhnul ven a slovo dostal „soudce lynč “... Než stačila policie zakročit, Masten Wanjala ležel ubitý na zemi. Obyvatele Keni pochopitelně útěk tak nebezpečného pachatele přímo šokoval a podle médií mnoho z občanů požadovalo rezignaci šéfa policie . V souvislosti s útěkem rovněž došlo k obvinění tří policistů , kteří byli v den útěku ve službě. Selhání policie a „spravedlnost“ v rukou davu, tak jen podtrhly skutečnost, že jde o kriminální kauzu opravdu obludných obrysů i rozměrů. Lynč Evans Juma Wanjala Druhým z nedávno dopadených sériových vrahů je Evans Juma Wanjala („třicátník“ – blíže zatím nespecifikováno), který byl dopaden 17. července 2021 . Toho vyšetřovatelé podezírají, že mezi 31. prosincem 2019 a 15. červnem 2021 zavraždil nejméně 5 dívek ve věku 10-15 let. Jeho modus operandi byl prostý a ve všech případech téměř totožný. Nejprve si vyhlédl jemu vyhovující oběť na různých místech v Moi's Bridge v okrese Uasin-Gishu , tu pak unesl na odlehlé místo, kde ji napadl, zneužil a uškrtil. Těla poté schoval v do hustých křoví, kde byla ponechána napospas divoké zvěři, případně je ve dvou případech zabalil do pytlů a zaházel. Evans Juma Wanjala Bez zajímavosti jistě není to, že v případě Evanse Juma Wanjaly nešlo o orgánům činným v trestním řízení neznámou osobu. Evans Wanjala totiž byl již v roce 2018 obviněn ze zneužití dvou nezletilých dívek . Nicméně poté, co byl propuštěn na kauci, na nic nečekal, prchnul a začal se ukrývat. Možná i proto se poté již „nespokojil“ s pouhým zneužitím, ale rozhodl se zneužité dívky, které zároveň představovaly nepohodlné svědky, vraždit. Těla obětí Jako první se ztratila teprve desetiletá Stayce Nabiso Achieng , která zmizela na Silvestra 2019. Její zneužité tělo bylo nalezeno podél železniční trati vedle řeky Nzoia 1. ledna 2020. Následovalo zmizení patnáctileté Lucy Wanjiru , jejíž tělo bylo nalezeno houštině. 21. května 2020 se pak ztratila dvanáctiletá Grace Njeri , jejíž rozkládající se tělo bylo nalezeno 18. června 2020 na farmě Soronoi. Čtrnáctiletá Mary Eluza se ztratila 15. prosince 2020 a její tělo bylo objeveno hned další den zabalené do pytle na plantáži Napier, hned vedle přehrady Kapkatet. Poslední známou obětí pak byla třináctiletá Linda Cherono , která byla pohřešována od 11. června 2021 a její tělo bylo nalezeno 15. června poblíž přehrady Baharini. A právě její vražda přivedla vyšetřovatele na stopu vraha. Jedna z bezpečnostních kamer totiž zachytila, jak dívku v den zmizení doprovází neznámý muž, což je dovedlo až na stopu Evanse Juma Wanjaly, který se následně k vraždám přiznal a policistům následně vše na místech vražd při rekonstrukcích předvedl. Bez zajímavosti není to, že podezřelý byl při rekonstrukcích oblečen do stejné kombinézy, jakou měli další policejní technici. Bylo tomu tak z důvodu, aby se minimalizovalo riziko napadení podezřelého rozezlenými obyvateli z okolí, kteří by mohli chtít vzít spravedlnost do vlastních rukou. Vyšetřování případu ještě není zdaleka u konce, neboť vyšetřovatel Peter Kamau sdělil, že po dopadení pachatele obdržel ještě několik hlášení o pohřešovaných či zavražděných dívkách v oblasti kolem Moi's Bridge, které by mohly souviset právě s Evansem Wanjalou, tedy teprve se uvidí, zda-li je pět obětí opravdu celkové číslo. Prozatím soud povolil zadržet podezřelého až do 12. srpna, kdy je naplánováno další slyšení před soudem. Ostatky jedné z obětí Druhý z případů budeme i nadále sledovat a článek případně aktualizovat. Sdílej Další články Copyright © 2009 - 2021 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze podařené knihy "Největší záhady kriminalisiky", která poodhaluje 13 nevyřešených případů z historie české kriminalistiky. Autor: Jaroslav V. Mareš. Největší záhady kriminalistiky - Jaroslav V. Mareš Interview s autorem naleznete zde! Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Největší záhady kriminalistiky Autor: Jaroslav V. Mareš Nakladatelství: Euromedia Group, a.s. - Universum Rok vydání: 2018, 310 stran Už jste přečetli všechny knihy recenzované zde na webu a chcete doporučit další? Zajímají Vás nejen případy s dramatickým rozuzlením, ale třeba i ty záhadné - bez konce? Máme pro Vás výborné řešení! Tím je fungl nová kniha z pera J. V. Mareše (televizní reportér, publicista a spisovatel; youtube: badatele.net, web: https://badatele.net/ ) vydaná v listopadu roku 2018. Titul se věnuje celkem třinácti kriminálním případům, kde pachatel nebyl dopaden, nebo byl dopaden, ale případ je zahalen nějakým tajemstvím či nejasnostmi. Než se vrhnu na shrnutí samotného obsahu knihy, nejprve čtenářům sdělím hodnocení. V tomto případě to nebude nijak těžké, protože mohu s čistým srdcem napsat, že knihu lze skoro jen chválit. Klíčem k úspěchu se staly především zdroje. Autor totiž při jejich vyhledávání pracoval s obdivuhodnou pílí a následně s nimi zacházel více než příkladně! Nejen, že tam, kde to bylo možné, čerpá rovnou z policejních spisů a archivů, ale ve svém pátrání šel mnohem dál. Zpovídá tak např. bývalé kriminalisty, svědky, různé experty a další osoby, které s jednotlivými případy nějak souvisejí a mohly by mít co říct. Tedy dělá přesně to, co bych si od autora knihy, která má ambici poodhalit pár záhad české kriminalistiky, představoval. A dělá to myslím více než dobře. Případy pak doplňuje popis toho, jaké peripetie obnáší pátrání po jednotlivých svědcích a informacích, či jaké obtíže provázelo natáčení (případy totiž byly zpracovány i obrazově). Popsané strasti ohledně natáčení můžou v knize působit někdy trochu rušivě, ale častěji případy spíše osvěžují. Čtenář má tak alespoň šanci pocítit, jak složitá práce musela vznik celé knihy provázet, a že občas pro autora znamenala nejen radost, ale i zklamání…Tím se dostávám asi k jedinému negativu, které zmíním. Jde o to, že podle mého v několika případech bohužel autor moc úspěšný nebyl (z příčin na něm nezávislých) a nepodařilo se mu tak přinést nějaké konkrétnější (přesvědčivé) rozluštění záhad. Zkrátka záhada zůstala déle záhadou a zbyly jen domněnky... což může být pro čtenáře trochu frustrující. Každopádně kniha je jistě hodna potlesku – minimálně za obrovské úsilí při vyhledávání zdrojů, za pestrý výběr případů a vůbec za samotný nápad. Tedy za nás – krásných 1-. Vlastně ještě onen slibovaný stručný nástřel některých obsažených kriminalistických záhad! Tak například: případ vraždy zfilmovaný v legendární epizodě seriálu o majoru Zemanovi s názvem „Studna“; masová vražda se čtyřmi oběťmi; vražda Huberta Habermanna - tedy událost související s odsunem Němců po 2. světové válce zfilmovaná ve snímku Habermannův mlýn; případ sériového vraha Huberta Pilčíka; vražda a loupež na lybijské ambasádě v Praze roku 1978; kapitola o smrti, tedy spíše vraždě, tří trampů v roce 1987 ; zmizení dvou stopařek v Plzni roku 1988; nebo kapitola o sérii výbuchů v 80. letech, kde důkazy ukazují směrem dovnitř bezpečnostních složek. A koho by zajímal i rozhovor s autorem knihy, který jsme pro naše čtenáře připravili, nechť klikne ZDE. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Komentáře

Recenze knihy s názvem "Největší géniové zločinu". Autor: Charlotte Greig, rok vydání 2009, 270 stran Největší géniové zločinu - Charlotte Greig Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Největší géniové zločinu v dějinách Autor: Charlotte Greig Nakladatelství: Alpress s.r.o. Rok vydání: 2009, Frýdek Místek, 270 stran Jedním z dalších „encyklopedických“ titulů, kterému se budu věnovat je kniha britské spisovatelky Charlotte Greig s názvem Největší géniové zločinu v dějinách . Jak už je z názvu patrné, nejedná se o knihu věnující se pouze vrahům, potažmo vrahům sériovým. Naopak - v knize je popsaný pouze jediný klasický sériový vrah, za to je však v knize popsáno dalších cca 45 zločinců hlavně 20. století, ale i několik jejich „kolegů“ z let dřívějších. Celý obsah je rozdělen do kategorií podle typu zločinů – největší lupiči, drogoví baroni, mistři útěků, největší podvodníci, zabijáci, teroristé a špióni. Každá ze zmíněných kategorií pak obsahuje několik nejznámějších představitelů, takže je možné se dočíst například o zločincích těchto zvučných jmen: Pablo Escobar, Jacques Masrine, George „Machine Gun“ Kelly, Charles Manson, Al Capone, Bonnie a Clyde, Klaus Fuchs, Usáma bin Ládin a další. Každý exemplář je prezentován asi na 4 až 6 stranách (formát A5), tedy na podrobnější zpracování případů prostor nebyl a případy jsou v důsledku toho velice zkrácené. Na čtivosti to nicméně v tomto případě neubralo. Výhodou knihy je, že ač některá jména znějí naprosto neznámě, vy si po přečtení pár řádků začnete vybavovat, že o něčem podobném už jste přece slyšeli či viděli film – jde přeci jen o nejznámější kriminální případy vůbec. Tak tomu je například u Henrhoi Charriére alias „Motýlka“, Franka Abagnale, kterého ztvárnil ve filmu „Chyť mě když to dokážeš“ Leonardo DiCaprio. Film byl natočen i o obsaženém zločinu nazývaném „velká vlaková loupež“, nebo o teroristovi jménem Iljič Ramírez Sánchez alias „Carlos či Šakal“. Tedy kniha vám připomene mnoho velice známých zločinů z historie. Komu tedy vyhovují či postačují krátké, stručné, „encyklopedické“ výcucy knihu mohu doporučit. Kdo raději podrobnosti, nechť si raději počká na další recenze – již brzy totiž zmíním knihu s tématicky podobným obsahem, nicméně mnohem větším rozsahem a kvalitou. Tedy nějaké resumé - zkrátka průměr. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 3 Komentáře

Recenze knihy s názvem "Galerie zločinu", o českých kriminálních případech 20. století. Autor : Miroslav Kučera. Rok vydání 2011. Galerie zločinu - Miroslav Kučera Koupit knihu Název: Galerie zločinu - Nejděsivější kriminální případy 20. století Autor: Miroslav Kučera Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2011, Praha, 360 stran Hned na začátek recenze vám prozradím jednu klíčovou informaci – tuto knihu rozhodně doporučuji! Proč tak zhurta a proč tak kladně?? No zkusme si to shrnout. Mimo to, že kniha Miroslava Kučery obsahuje kapitoly věnující se Ladislavu Hojerovi, Jacku Unterwegerovi, tedy přímo známým sériovým vrahům, obsahuje i mnoho a mnoho dalších kriminálních případů, ať už týkajících se násilných trestných činů (ty převládají), tak ale třeba i kuriózních majetkových trestných činů. Vše je provázáno osobou autora, bývalého policisty (známého z dřívějšího televizního pořadu Federální kriminální ústředna pátrá) a jeho zážitky s jednotlivými případy. Kniha je členěna na jednotlivé případy, které jsou popsány většinou poměrně krátce, ale za to velice působivě a čtivě. Osoba autora pak zaručuje, že kniha umožňuje trochu nahlédnout "pod pokličku" činnosti policejních orgánů a blíže Vás zasvětí do práce na odhalování trestné činnosti. Když navíc přičteme různé „policejní historky“ a střízlivé, trefné a objektivní komentáře autora, myslím, že přečtení knihy je rozhodně dobrá volba!!! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy

Carroll Edward Cole - americký sériový vrah a nekrofil, který především v průběhu 70. let zavraždil nejméně šestnáct osob. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Carroll Edward Cole 23. 4. 2020 Carroll Cole - americký sériový vrah, odsouzený v roce 1984 k trestu smrti za 16 vražd, který podle svých slov mohl zabít až 35 žen v několika amerických státech. Jako jeden z důvodů, proč vraždil, uváděl, že mu oběti svým chováním připomínaly jeho matku, ke které měl ambivalentní vztah. S naprostou většinou obětí se seznámil v různých barech pod vlivem značné dávky alkoholu. Své oběti nejprve uškrtil, aby měl následně s jejich mrtvolami pohlavní styk. Se svými nekrofilními choutkami zašel tak daleko, že v případě jedné z vražd svoji oběť dokonce do jisté míry kanibalizoval. Narozen: 9. 5. 1938 Zemřel: 6. 12. 1985 Stát: USA Počet obětí: 16 - 35+ Unikal: 32 let Vražedná aktivita: 1948 - 1980 Přezdívka: - Sdílej V dnešním článku se budeme zabývat jedním z nejinteligentnějších sériových vrahů vůbec. Jde o muže, kterému bylo naměřeno IQ přes 150, který však přes svou extrémní inteligenci nakonec stejně skončil v rukou kata. Řeč je o americkém sériovém vrahovi jménem Carroll Edward Cole, pachateli nejméně šestnácti vražd, u kterého je velmi pravděpodobné, že jeho rukou zemřelo možná až 35 osob. Jeho modus operandi byl takový, že si své oběti vybíral v barech mezi ženami svolnými k pohlavnímu styku. Podle jeho slov hledal mezi „opilými děvkami“. S těmi pak odjížděl někdy i do jejich domovů. Řadě z nich neublížil, ale mnoho jiných to štěstí nemělo. Zaměřoval se především na vdané ženy, případně ty, které mu podle jeho pohledu na svět připadaly „ztracené“ a pohrdal jimi. Ač lze uvést, že jeho vražedná aktivita trvala dlouhých 32 let, když svůj první mord spáchal už v roce 1948 ve svých necelých deseti letech. Všechny zbylé vraždy se odehrály až po jeho 32. narozeninách mezi lety 1971 - 1980. Navíc z oněch dlouhých 32 let mezi první a poslední vraždou strávil Cole řadu let v různých nápravných zařízeních a psychiatrických léčebnách. Carroll Edward Cole Carroll Edward Cole se narodil 9. května 1938 ve městě Sioux City, Iowa, USA. Narodil se jako druhý ze tří dětí (mladší sestra, starší bratr) a vychovávali jej rodiče LaVerne a Vesta Coleovi. Jeho otec, LaVerne Cole, byl lodní dělník a voják ve druhé světové válce. Jeho matka, Vesta Cole, zůstala v domácnosti a se starala o rodinu a dům. Podle řady zdrojů Vesta Cole zneužívala alkohol a chlapce často bila. Navíc když byl jeho otec pryč, ráda si užívala volnosti a setkávala se s jinými muži. Občas dokonce vzala Coleho na rande se sebou a vyhrožovala mu, že ho opět zbije, pokud to řekne svému otci. Vesta Carrolla citově zneužívala a oblékala ho jako dívku, za což se mu vrstevníci ve škole posmívali, stejně tak jako za jeho dívčí křestní jméno. Za všechny své útrapy se Cole velice brzy pomstil. To když již před svými 10. narozeninami v roce 1948 zabil jednoho ze svých vrstevníků. Cole stejně starého hocha utopil v jezeře. Smrt byla policisty vyhodnocena jako nehoda, nicméně Cole se o mnoho let později ve své autobiografii, kterou napsal ve vězení, k činu přiznal. Jako dospívající spáchal Cole i řadu méně závažných zločinů a byl často zatýkán kvůli opilství a drobným krádežím. Po střední škole se připojil k americké armádě, ale v roce 1958 byl propuštěn v důsledku špatného chování a krádeží pistolí. V roce 1960 napadl Cole dva milenecké páry v jejich autech zaparkovaných na odpočívadlech. Brzy nato zavolal policii a přiznal, že ho trápí násilné fantazie zahrnující škrcení žen. Cole kvůli tomu strávil následující tři léta v různých psychiatrických léčebnách. V poslední z nich doktor napsal: „Zdá se, že se bojí žen a neumí s nimi uspokojivě jednat dříve, než je zabije. “ Přesto byl Cole propuštěn v dubnu 1963, přestože mu byla rovněž diagnostikována tzv. „antisociální porucha osobnosti“ neboli psychopatie. Po propuštění z léčeben se Cole přestěhoval do Dallasu v Texasu, kde bydlel jeho bratr Richard. Zde se setkal a oženil se striptérkou jménem Billie Whitworth. Po dvou letech manželství skončilo, když Cole vypálil motel, ve kterém zjistil, že jej manželka podvádí. V tohoto činu byl zatčen a odsouzen pro žhářství. Po propuštění z vězení se Cole pokusil uškrtit jedenáctiletou dívku v Missouri. Byl zatčen a odsouzen k dalším pěti letům vězení. Poté, co si svůj trest odseděl, přesunul se do Nevady, kde se pokusil uškrtit další dvě ženy. Nicméně místo toho, aby Cole strávil již celý zbytek života za mřížemi, byl poslán opět do psychiatrické léčebny. I když opět přiznával své vražedné a nekrofilní fantazie, byl opět po několika letech propuštěn na svobodu. Carroll Edward Cole Carrollu Edwardu Coleovi bylo naměřeno velmi vysoké IQ nad 150. Přesto dokončil pouze 10 let školní docházky a nezískal ani maturitu. Cole se oženil celkem třikrát. Přičemž druhou ze svých manželek zavraždil. S tou třetí žil před svým definitivním zatčením pouze krátkou dobu. Carroll Cole nezplodil žádné děti. Jeho první obětí, mimo vraždy spáchané v dětství, se stala Essie Buck, kterou si vyhlédl v hospodě v San Diegu v Kalifornii 7. května 1971. Cole ženu uškrtil v autě, posmrtně pohlavně zneužil a pak její tělo vyhodil v přírodě. Již o dva týdny později zabil znovu. Tentokrát neidentifikovanou ženu, kterou pohřbil v lesích. V červenci 1973 se Cole oženil podruhé. Tentokrát s barmankou Dianou Pashal, která byla stejně jako on alkoholička. Šlo o divoké soužití. Manželé se často hádali a prali. Cole také pravidelně ze společného obydlí na několik dní po sobě mizel a dopouštěl se dalších vražd. V září 1979 dospěl jejich alkoholický a divoký vztah tak daleko, že Cole svojí manželku v hádce uškrtil. Soused pojal podezření o osm dní později a zavolal policii. Policisté však, ačkoli našli tělo ženy zabalené do přikrývky a nacpané do skříně, z nepochopitelných důvodů případ uzavřeli s tím, že zemřela kvůli jejímu častému a silnému pití. Cole absolvoval výslech a po něm byl propuštěn bez obvinění. V roce 1980 se Cole oženil znovu a přesunul se do Las Vegas. Koncem roku zde zavraždil další tři ženy. Po poslední z vražd byl jako hlavní podezřelý zatčen a brzy se začal k sérii vražd postupně přiznávat. Uvedl, že za posledních devět let zavraždil nejméně čtrnáct žen. Připustil však, že obětí mohlo být více, ale již si nemůže vzpomenout, protože když páchal své zločiny, byl obvykle silně opilý. Carroll Edward Cole Cole byl v roce 1981 odsouzen na doživotí za tři vraždy, které spáchal v Texasu. Později byl shledán vinným i z dalších vražd, až se konečné číslo zastavilo na počtu šestnáct (patnáct žen, jeden muž). Šestnáct zavražděných obětí ve třech různých státech - Kalifornii, Nevadě a Texasu. V roce 1984 byl Carroll Edward Cole za své zločiny odsouzen k trestu smrti. Popraven byl smrtící injekcí ve státní věznici v nevadě 6. prosince 1985 ve svých sedmačtyřiceti letech. Carroll Edward Cole před soudem Případ Carrolla Edwarda Colea je svědectvím o naprostém selhání systému a institucí odpovědných za ochranu společnosti právě před nebezpečnými jedinci, jakým byl sám Cole. Ač byl několikrát ve vězení, ač opakovaně sdělil psychiatrům a psychologům své vražedné fantazie, ač byl policií vyšetřován pro podezření z některých vražda a za některá napadení dokonce odsouzen, stále se vracel na svobodu, kde dál vraždil nevinné oběti. Sdílej DALŠÍ EXEMPLÁŘE Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze knihy "Henri Landru", která zdařile beletrizuje život a činy známého francouzského sériového vraha. Autor: Zdeněk Ronský. Henri Landru - Zdeněk Ronský Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Henri Landru Autor: Zdeněk Ronský Nakladatelství: DEKON Rok vydání: 1992, 140 stran Útlá, ale přesto dějem nabitá knížečka. Asi tak by šlo v jedné větě zhodnotit knihu „Henri Landru “, které mapuje život a činy jednoho z nejznámějších francouzských sériových vrahů , jehož jméno se dostalo přímo do jejího názvu. Knihu na počátku devadesátých let napsal Zdeněk Ronský . Autor, o kterém se nám nepodařilo dohledat žádné informace, ani žádnou další jeho knihu. Titul detailně mapuje celý život vychytralého sériového vraha, který před více než sto lety, kvůli svému profitu, usmrtil nejméně deset žen a jednoho chlapce. Lze uvést, že jde o zdařilou beletrizaci slavného případu, kdy se autor snaží popsat nejen fakta, ale sám se pouští do vlastních úvah nad možnou motivací pachatele a čtenáři nabízí svoji představu o tom, jak asi vypadala Landruova interakce nejen s obětmi, ale i jeho okolím. Zde se hodí vypíchnout asi největší problém tohoto titulu. Totiž, ač se kniha tváří jako zbeletrizovaná literatura faktu, autor si několik věcí v případu přibarvil, a některé zřejmě dokonce vymyslel. Ve chvílích, kdy odhadoval, jak asi mohla interakce mezi pachatelem a obětí vypadat, to příliš nevadilo. Však Landru se nikdy nepřiznal, tedy nikdo neví, jak jeho zacházení s obětmi doopravdy vypadalo. Tyto dialogy a úvahy nejen, že působí věrohodně a dělají titul napínavý, ale navíc čtenáře přenesou do doby před sto lety, kdy komunikace a interakce mezi lidmi, především seznamujícími se páry, opravdu vypadala jinak, než je tomu dnes. Nicméně po nastudování případu v cizojazyčných zdrojích, se zdá, že několik, nejen nepodstatných věcí, je v knize vymyšleno, aniž by na to bylo upozorněno, což považuji za velký mínus. Na druhou stranu lze říct, že většina faktů je uvedena a vylíčena tak, jako v dalších zdrojích, takže nejde o jev, který by knihu výrazně kazil. Lze shrnout, že autorovi se podařilo nejen poutavě vylíčit činy Heriho Landrua , ale přesvědčivě načrtnout i jeho charakter, pohnutky a pravděpodobné myšlenkové pochody. Děj knihy je nejen poutavý, ale i napínavý, a to i když autor nebyl nikterak bulvární a nejde o žádný krvák. Naopak volil styl a sloh, který se k počátku dvacátého století skvěle hodí. Ze mě tedy určitě velice dobré čtení, které můžu vřele doporučit. Nicméně vzhledem k některým nedostatkům týkajícím se faktů, které však asi řadě čtenářů vadit nebudou, hodnotím za: 2-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-

Svatoslav Štěpánek - méně známý, český, sexuální, sériový vrah minimálně 3 žen, který byl popraven v roce 1938. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Svatoslav Štěpánek 28. 11. 2016 - aktualizace 1/2022 Svatoslav Štěpánek - první sexuální sériový vrah v Československu (míněno od vzniku samostatného československého státu). Usmrtil minimálně tři osoby a dopustil se minimálně dvou dalších pokusů o vraždu. Navíc existují silné indicie, že by mohl mít na svědomí ještě více vražd. První oběť usmrtil již ve svých 16 letech. O deset let později pak byl popraven. Narozen: 25. prosince 1911 Zemřel: 8. listopadu 1938 Stát: Československo Počet obětí: 3+ Unikal: 8 let Vražedná aktivita: 8 let Přezdívka: Roudnický netvor "Dům hrůzy "!!! Ještě mnoho let po událostech z roku 1936 nesl tuto nelichotivou a děsivou přezdívku dům č.p. 206 v Třebízského ulici (jinde uvedeno v Havlíčkově ul. – ulice spolu dnes sousedí) v Roudnici nad Labem . Zde bydlel, a dokonce byl i dopaden, první typický (atypickým byl „gangster“ Martin Lecián – 20.léta) československý sériový vrah (míněno od vzniku samostatného československého státu). Sice mnohem méně známý než jeho následovníci – Hubert Pilčík (přelom 40. a 50.let) a Václav Mrázek (50.léta), ale přesto první. Dokonce o způsobu spáchání u dvou jeho pokusů o vraždu se dá prohlásit, že jako by jej Václav Mrázek svým modem operandi takřka okopíroval. Jméno dotyčného je Svatoslav Štěpánek . "Dům hrůzy" v Roudnci nad Labem Svatoslav Štěpánek se narodil 25. prosince 1911 jako nejmladší ze 4 sourozenců do rodiny patřící v té době do tzv. vyšší střední třídy. Jeho rodiče byli vzdělaní - otec byl inženýrem chemie v cukrovaru, jeho matka , která byla o 20 let mladší než otec, pracovala jako učitelka (později žena v domácnosti) . Rovněž jeho sourozenci byli nadaní a úspěšní - dva z jeho sourozenců (bratr a sestra) byli později taktéž zaměstnáni jako učitelé . Malý Svatoslav byl však jiný. Údajně se narodil předčasně, byl oproti sourozencům slabší fyzické konstrukce, navíc v dětství prodělal zápal mozkových blan. Ve škole měl velice špatný prospěch , těžko chápal učivo. Po absolvování obecné a měšťanské školy (jde o první a druhý stupeň tehdejší národní školy) se vyučil zahradníkem . Jeho špatná pověst v dětství (ostatně špatné pověsti se nezbavil v průběhu celého života) nesouvisela jen se školním prospěchem, ale především s jeho chováním. Už jako malý údajně házel ostatním dětem do vlasů hořící sirky , jindy štípal spolužačky do ramene a radoval se z jejich pláče či jinými způsoby „týral“ vrstevníky. V té samé době také mučil a zabíjel zvířata , rovněž hojně lhal a dopouštěl se krádeží . Mezi další výstřelky chování v období dětství patří např. to, že v páté třídě údajně bodnul nožem spolužáka a mezi jeho záliby patřily návštěvy hřbitova , kde se zájmem sledoval práci hrobníka. Rodiče (tedy především matka) však jeho prohřešky neustále omlouvali a žehlili. Štěpánkovo matka pak této výchovné strategii zůstala věrná až do jeho dospělosti. Své první vraždy se Štěpánek dopustil 19. srpna 1928 , tedy teprve ve svých šestnácti letech ! Obětí mordu se stal syn podnájemníků - pouze pětiletý Bedřich Brožovský . Nezletilý Štěpánek malého chlapce usmrtil za pomocí kladiva. Informací o způsobu spáchání této vraždy, resp. o tom proč k ní došlo, je velice málo, neboť policisté na pachatele (respektive i na to, že byl vůbec malý chlapec zabit) přišli až po sedmi letech. Ví se jen to, že Štěpánek samozřejmě byl, jako obyvatel domu kde rodina zmizelého hocha bydlela, mezi vyslýchanými… nicméně nedůslednost policistů a štěstí se tehdy poprvé (a rozhodně ne naposled) přiklonilo na jeho stranu. Stačilo mu uvést, že Bedříška ten den neviděl. Policisté tak zmizení uzavřeli s tím, že se ho nejspíše unesli kočující cikáni…zatímco jeho tělíčko leželo v mělkém hrobě ve Štěpánkově dílně . Dílna, ve které byla kostra B. B. nalezena Kostra Bedřicha Brožovského Následujícího roku se mladý delikvent dopustil krádeže dámského prádla, vlivní rodiče se však postarali o mimosoudní vyrovnání, stejně jako u několika dalších jeho pozdějších krádeží. Zdroje rovněž hovoří o tom, že někdy v tomto období polil dospívající Svatoslav své sestře ňadra kyselinou . Kvůli množícím se incidentům tak rodiče vzali svého nejmladšího syna k psychiatrovi do Prahy. Ten jednoznačně doporučil ústavní léčbu, ale rodiče opět stáli na straně Svatoslava a nic takového dle nich nepřipadalo v úvahu. Po smrti otce, v roce 1931, krádeží a různých dalších méně závažných přestupků na kontě nezdárného synka dál přibývalo. Jak již bylo uvedeno, Štěpánek kvůli tomu neměl v okolí dobrou pověst - a není se čemu divit. Posuňme se však do srpna roku 1932 . Toho měsíce nalezli kolemjdoucí čerstvou mrtvolu, ležící v rigolu u silnice, poblíž pražské Troji. Obětí byla osmadvacetiletá Marie Zemancová . Mladá žena byla ubodána ranami směřujícími proti jejímu krku a ňadrům… Nebudeme čtenáře napínat, Svatoslav Štěpánek za tuto vraždu nebyl nikdy odsouzen, a ta zůstala nadobro tzv. kriminalistickým pomníčkem. Nicméně k ní nelze neuvést pár zajímavých faktů. Tak zaprvé - Štěpánek toho léta pracoval jako pomocník u zahradníka v Troji. Zadruhé - v jeho deníčku, který policisté později našli, měl vyznačeno místo poblíž nálezu mrtvoly. A zatřetí - po svém zatčení se po opakovaném vytěžování k zabití Zemancové doznal! Toto doznání sice později odvolal, nutno však zmínit, že Štěpánek zapíral všechny své vraždy a doznával se jen neochotně až pod tíhou silných důkazů. V případě vraždy Zemancové rovněž nešlo o prosté doznání, ale toto přiznání bylo doplněno mnoha informacemi, které odpovídaly reálné situaci…. Faktem zůstává, že oficiálně tuto vraždu Štěpánek nespáchal , nicméně nechť si čtenář učiní vlastní závěr. Doplníme jen, že se k jeho osobě, jako velice pravděpodobnému pachateli, přiklonil v knize V. Šulce i legendární pražský kriminalista a bývalý šéf 1. oddělení plk. Jiří Markovič . Do roku 1932 se datuje ještě jedno možné závažné kriminální jednání tehdy dvacetiletého Svatoslava. Od podzimu toho roku totiž pobýval s matkou u svých sourozenců na Slovensku. 15. října 1932 údajně navštívil s 15letou Marií Riganovou hrad Červený Kameň. Kvůli jeho velkému zájmu o mučicí nástroje si ho tehdy zapamatoval místní kastelán. Ten později vypověděl, že když Štěpánka jako opozdilce z areálu hradu pouštěl, jeho společnice s ním již nebyla. Marie Riganová zůstala dodnes nezvěstná . Svatoslav Štěpánek - na kresbě soudního zpravodaje V následujících letech není známo, že by se Svatoslav Štěpánek dopustil nějakých závažných trestných činů. Vše si však „vynahradil“ v roce 1936 , kdy jeho útoky na ženy závratným tempem akcelerovaly a on plně popustil uzdu svým sadistickým touhám. K prvnímu napadení došlo již 10. ledna , kdy při projížďce na kole, na silnici poblíž Roudnice nad Labem, narazil na dvě třináctileté školačky vracející se domů. Vybavený flobertkou dívky dohonil, beze slova přiložil pistoli k lopatce Růženy Jebavé a vystřelil. Poté k mladé dívce s uspokojením pronesl větu: „Tady to máš! “, a odjel. Nelze neučinit poznámku o tom, že přesně tento modus operandi o dvacet let později používal Václav Mrázek . Ale zpět do Roudnice nad Labem roku 1936 . Střela naštěstí těsně minula srdce a dívka tak o vlásek unikla smrti. Za zmínku rovněž stojí to, že dotyčná třináctiletá slečna měla ve srovnání s vrstevnicemi velmi vyvinutá prsa, což sehrálo klíčovou roli. O tom ale až později. Další útok na sebe nenechal dlouho čekat. 23. ledna opět na kole potkal šestadvacetiletou matku dvou dětí Zdeňku Drobnou . Když ženu dojel, prudce do ní strčil a začal jí vulgárně nadávat. Žena se zvedla a snažila se odejít. Pachatel však vytáhl pistoli, hlaveň přitiskl přímo na místo, kde se nazází srdce a vystřelil…žena však byla rychlejší a stačila mu ruku pohotově srazit tak, že střela zasáhla břicho. Zraněná žena se dala na útěk do polí, Štěpánek jí pronásledoval, ale po chvilce si to rozmyslel, vrátil se na silnici a odjel (některé zdroje rovněž uvádějí, že byl Štěpánek při tomto útoku vyzbrojen sekerou, kterou však nepoužil). Sériový vrah Svatoslav Štěpánek alias "Roudnický netvor" Policie měla pochopitelně k dispozici popis pachatele, který poskytnuly oběti. Ten v mnohém odpovídal Svatoslavu Štěpánkovi , který se dostal mezi možné vytypované pachatele. Jeho matka mu však na dobu obou útoků poskytla alibi, když uvedla, že celý leden byl nemocný s chřipkou a ležel doma, což potvrdili i někteří sousedé (ve skutečnosti ihned po činu dojel domů, převlékl se do pyžama a teprve poté ulehl a simuloval nemoc). Navíc postřelené ženy dotyčného útočníka popsali spíše jako blonďáka a Štěpánek měl vlasy tmavé. A tak mladý delikvent už poněkolikáté unikl spravedlnosti . 3. dubna odjela Štěpánkova matka za dcerou na Slovensko, tentokrát bez svého syna. Ten toho využil a již za dva dny vraždil! V neděli 5. dubna 1936 se ztratila jedenačtyřicetiletá mlékařka Františka Třísková . Svatoslav Štěpánek se opět ocitl mezi podezřelými, protože byl podle šetření četníků jedním z posledních (né-li poslední), kterému roznesla mléko. Mladý muž toto potvrdil, ale podle jeho slov v té době ještě spal. A opět měl štěstí! Jedna ze sousedek totiž tvrdila, že s mlékařkou mluvila ještě kolem deváté hodiny, zatímco u Štěpánka byla kolem sedmé. Další šetření se tak obrátilo jiným směrem. Co se doopravdy toho rána stalo? Třísková opravdu k Štěpánkovi přišla, ten však rozhodně nespal. Když žena přelévala v kuchyni mléko do připravené nádoby, vzal svojí pistoli a střelil ženu z blízkosti do hlavy. „Ani nehlesla a padla na zem jako podťatá. Ještě ale chroptěla. Aby nepřišla k vědomí, vzal jsem sekeru, co byla u kamen, a několikrát jsem uhodil Třískovou do hlavy. “ Poté se oddal svým fantaziím. Tělo odtáhl do prádelny, kde mrtvé ženě pečlivě odřízl oba prsy, o čemž vždy snil. Poté oddělil hlavu od trupu, stáhl z ní kůži i s vlasy, vyřízl část břicha a tělo rozřezal na jedenáct dílů. Nakonec dal kusy těla do pytlů a umyl podlahu i použité nástroje. V noci pak zakopal pytle s ostatky a konví mlékařky na zahradě. Její šaty spálil a nalezené peníze si ponechal. Prádelna, ve které Štěpánek rozřezal tělo F. Třískové Hořké svědectví, při kterém mrazí, později podala dcera zabité. Ta totiž po zmizení matky musela mléko roznášet za ní. Samozřejmě i do domu jejího vraha, Svatoslava Štěpánka. Ten se jí prý vyptával: „Už víte něco o matce? “, a když se mu dostalo negativní odpovědi, s úsměvem, zlomyslně dodal: “Nu, však se s ní brzy shledáte. “ Další hořkou skutečností je rovněž to, že mu v době matčiny nepřítomnosti snídaně a svačiny připravovala matka Bedříška Brožovského - jeho první oběti. Jak již z výše uvedeného odstavce vyplývá, o již skoro pětadvacetiletého Štěpánka bylo pečováno i v době matčiny nepřítomnosti. Kromě snídaní a svačin mu zařídila také donášku obědů. O tu se starali zaměstnanci jeho strýce. V neděli 17. května 1936 však musela zaskočit Štěpánkova sestřenice – dvacetiletá Jiřina Šťastná . Její matka samozřejmě věděla, jakou má její synovec pověst a naléhala na dceru, ať rozhodně nechodí dovnitř a jídlo mu jen postaví přede dveře…. Slečna Jiřina se již podezřele dlouho nevracela, proto matka vyslala syna, aby zjistil, co se děje. Tomu Štěpánek oznámil, že Jiřina už přeci dávno šla domů, což byla jeho klasická odpověď. Když se Vladislav vrátil s tímto vysvětlením domů, vydala za synovcem sama Anna Šťastná . Synovec jí sdělil opět to samé, ale ona se s tím nespokojila a i přes jeho odpor vtrhla do domu. V prádelně u vany přikryté plechem pak uviděla poutírané zbytky krve a nůž… Čtenáři asi již tuší, že se jí po odkrytí plechu naskytnul hrůzný a hlavně bolestivý pohled. Štěpánek pak utekl z domu na zahradu, kde demonstroval svůj pokus o oběšení, kterému však zabránili kolemjdoucí…. Jak k vraždě onoho dne došlo? Štěpánek prakticky zopakoval to, co měsíc a půl předtím s mlékařkou Třískovou. Když mu Jiřina Šťastná servírovala oběd na stůl, vzal pistoli a střelil dívku přímo do pravého oka. Svůj čin plánoval, neboť předtím schválně pustil nahlas rádio, aby výstřel co nejméně vyniknul (přípravu dokládá i dopis, který sepsal ještě před příchodem své sestřenice a ve kterém již popisoval její vraždu). Poté ještě oběť bodnul do srdce a její tělo odnesl do vany, kde jí ostříhal vlasy…Přesně v takovém stavu jí o něco později našla její vlastní matka. Jiřina Šťastná Mrtvola Jiřiny Šťastné U výslechů Štěpánek zapíral veškeré své trestné činy, krom toho posledního – nezpochybnitelného (nutno si uvědomit, že policie zatím věděla pouze o poslední vraždě). Upozornil však na sebe odpovědí na otázku, co by s tělem Jiřiny Šťastné udělal. „Rozřezal bych je a zakopal na zahradě. “ To vedlo četníky k důkladnému prozkoumání domu a zahrady, kde v rozmezí pár dnů nalezli další dvě těla jeho předešlých obětí. Soudní proces se odehrával přesně za rok, tedy v květnu 1937 u Litoměřického soudu . Pochopitelně, jako u jiných mnohonásobných vrahů, jej provázela velká pozornost tisku i veřejnosti. Štěpánek údajně zůstával klidný a působil plachým, nesmělým dojmem, nicméně neprojevoval žádnou lítost. Obhajoba se snažila zpochybnit, zda-li byl za činy trestně odpovědný. Znalci Štěpánka shledali málo inteligentním, nenadaným, líným a anetickým jedincem, který jevil sklony k sadismu a fetišismu na ženské ňadra. Ostatně, jak již bylo v článku zmíněno, jimi byl opravdu posedlý. Našlo se u něj mnoho výstřižků z časopisů, které zachycovaly ženy s velkým poprsím. „Třísková měla velké prsy, také bradavky měla dosti velké, byl jsem zvědavý, jak prsy vypadají uvnitř. Také Jiřině Šťastných jsem je chtěl uřezati, abych se dozvěděl, jak vypadají prsy mladé ženy. “ uvedl v jedné z výpovědí. Rovněž postřelená školačka Jebavá byla nadprůměrně vyvinutá, a právě proto si jí zřejmě vybral. Pro dokreslení pachatelova sadismu zaměřeného na ženy a především jejich prsy uvádíme ještě dva úryvky z dopisů psaných pachatelem (první úryvek pochází z dopisu, který napsal těsně před vraždou J. Šťastné, druhý je z fantazijního dopisu, který v roce 1935 adresoval roudnickému četnictvu, a který napsal v ženském rodě): 1)“Milá Dobruško! V neděli 17.5.1936 nepřišla do večera Jiřinka Šťastných domů. U Šťastných je to jako po vyhoření a každý tam naříká. Teprve dnes byla nalezena její bílá zástěrka a v ní byly zabalené oba její uříznuté prsy, uši a pravá ruka uříznutá v zápěstí. Neví se, kde a kým byla zabita a tak hrozně zohavena. Její mrtvola nebyla vůbec nalezena….. “ 2)“….Nyní jsem si opět z obou prsů za to, že v nich nebylo dosti mléka pro robátko, odřízla bradavice. Chci znovu zakoušeti za svůj čin nové bolesti. Znovu budu dávati jód na rány, abych se napravila. “ – (tento fantazijní dopis psal jako mladá, znásilněná dívka, která byla nucena zabít své dítě, neboť jej nebyla schopna kojit) O povaze a osobnosti Štěpánka dále u soudu vypovídal zahradník, který ho v létě roku 1932 zaměstnával: „Už od začátku činil dojem člověka velmi uzavřeného a nemluvného, který nevynikal nijak pílí, projevoval nenávist k ženám a byl velmi samotářský. Když jsem mu domlouval, aby hleděl udělat radost své ovdovělé matce a stal se řádným pracovníkem, byl zcela lhostejný. Když jsem mu naznačil, že by měl jednou domů přivést nevěstu, řekl, že ženy nemá rád. Byl velmi zádumčivý, nepřístupný, nikoli hrubý. “ Soudní znalci nakonec Štěpánka uznali plně trestně odpovědným a litoměřický krajský soud mu udělil 17. 5. 1937 předpokládaný trest - trest smrti . Rozsudek potvrdil 23. 11. 1937 i Nejvyšší soud v Brně. Následná žádost o milost byla usvědčenému trojnásobnému sériovému vrahovi zamítnuta. A tak byl dne 8. 11. 1938 v půl sedmé ráno Svatoslav Štěpánek za své činy oběšen . Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2022 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Bruce McArthur je kanadský sériový vrah, který mezi lety 2010-2017 zavraždil v Torontu nejméně osm mužů patřících, stejně jako on, do gay komunity. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Bruce McArthur 23. 12. 2021 Bruce McArthur - kanadský sexuální sériový vrah, který mezi lety 2010 - 2017 zavraždil v Torontu nejméně osm mužů. Jeho oběťmi se stávali muži, homosexuálové, nejčastěji s blízkovýchodními či jihoasijskými kořeny, se kterými se McArthur seznamoval na internetových seznamkách, přičemž s řadou z nich se před jejich samotnou vraždou opakovaně stýkal. Své oběti škrtil nebo rdousil, načež jejich těla rozčtvrtil a ukrýval ve velkých květináčích na jedné za zahrad, o kterou jako krajinář pečoval. Za své zločiny byl v roce 2019 odsouzen k doživotnímu odnětí svobody. Narozen: 8. 10. 1951 Dnes:doživotní vězení Stát: Kanada Počet obětí: 8 Unikala: 8 let Vražedná aktivita: 2010-2017 Přezdívka:"vrah z gay komunity" V tomto článku se budeme věnovat pachateli, který, ač je to velmi neobvyklé, začal zabíjet až v předdůchodovém věku , čímž si vysloužil označení „nejstarší kanadský sériový vrah “. Druhé jeho „nej“ se pak váže k městu, ve kterém působil, kvůli čemuž bývá rovněž přezdíván jako „nejhorší torontský sériový vrah “. Půjde o jeden z nejaktuálnějších případů popsaných na tomto webu, neboť všechny vraždy se odehrály až po roce 2010, tedy v době relativně nedávné. Tomu pak odpovídá i část pachatelova modu operandi , kdy se s potencionálními obětmi seznamoval prostřednictvím online seznamek . „Nové„ technologie mu tedy sice usnadnili práci při hledání vhodných obětí, ale na druhé straně poskytli vyšetřovatelům i cenné digitální stopy, na jejichž existenci tento pachatel taky nakonec doplatil. Zkrátka nová doba plodí nové možnosti, a to jak pro pachatele trestných činů, tak pro vyšetřovatele. Nepředbíhejme však a pojďme si celý případ Bruce McArthura, tzv. „vraha z gay komunity “, projít pěkně od začátku. Dětství a rodina Bruce McArthur se narodil 8. října 1951 v Lindsay v Ontariu a vyrůstal na farmě v Argyle v oblasti Kawarthských jezer . Kromě něj a jeho sestry se rodiče, Islay a Malcolm McArthur , starali rovněž o další děti z Toronta, když provozovali něco, co by se dalo nazvat pěstounským centrem , kam rodiče z Toronta posílali své problémové děti, ve snaze vymanit je ze spárů a nástrah velkoměsta. Během let se na farmě vystřídala celá řada takových dětí, když většinou bylo „na převýchově“ přítomno najednou mezi šesti a desíti „chovanci“. Hlavně kvůli této bohulibé aktivitě měla rodina v okolí dobrou pověst. Protože byl Malcolm McArthur na svého syna přísný a tvrdý, a zavděčit se mu nebylo lehké, měl malý Bruce v dětství blíže ke své matce . Později Bruce McArthur věřil, že otec možná vycítil, že je homosexuál a nezamlouval se mu jeho nedostatek mužnosti. Jisté je, že oba z rodičů byly silně věřící osoby . Každý z nich však praktikoval jinou víru, což vedlo k mnohým hádkám , kdy malý Bruce často stál na straně své matky, což vedlo k verbálnímu napadání ze strany otce . Více konkrétních informací o rodinných poměrech nebylo dohledáno, ale z toho, jak média rodinu prezentovala, lze usuzovat, že šlo o více méně běžnou rodinu žijící v ne zrovna lehkých podmínkách kanadského venkova 60. let. Co se týká vzpomínek tehdejších spolužáků malého Bruce, tak jimi byl popisován jako nevýrazné a průměrné dítě , které snad vybočovalo pouze svým podlézáním vůči učiteli a častým žalováním na ostatní děti. Prekriminální období V průběhu druhé poloviny 60. let nastoupil Bruce McArthur na střední školu, kde se seznámil s dívkou jménem Janice Campbell . S tou začal v průběhu studia chodit, a společně pak vytvořili pár, který pospolu vydržel po následujících 30 let . Krátce po promoci (rok 1970 ) se McArthur s partnerkou z oblasti Kawarthských jezer odstěhovali, ale často se tam vraceli na návštěvu k McArthurovým rodičům, kteří v průběhu 70. let vážně onemocněli. Otci byl diagnostikován nádor na mozku a byl poslán do pečovatelského domu, načež se matka začala zajímat o jiného muže, což Bruce McArthur nesl s velkou nelibostí. Právě proto se v posledních letech otcova života oba velmi sblížili a otec mu prý byl konečně schopen vyjádřit svou lásku. Islay McArthur nakonec zemřela na rakovinu v roce 1978 a Malcolm McArthur zemřel v roce 1981 . Foto Bruce McArthura z středoškolské ročenky (konec 60. let) Co se týče pracovního života, tak McArthur začal pracovat jako asistent nákupčího kolem roku 1973 . V roce 1978 změnil zaměstnání a začal se živit jako obchodní zástupce pro McGregor‘s Socks , kdy v průběhu let procestoval takřka celou provincii Ontario . V roce 1979 se McArthur a Janice Campbell přestěhovali do domu v typickém předměstském bloku v Oshawě , kde se jim v roce 1981 narodila dcera Melanie a krátce poté ještě syn Todd . V roce 1986 se pár vzal a vydržel spolu žít až do konce 90. let, ač několik posledních let manželství McArthur již měl milence . Ty dokázal držet v tajnosti asi po dobu roku a půl, načež svoji pravou sexuální orientaci, se kterou do té doby bojoval, manželce odhalil. Někdy po roce 1993 skončilo McArthurovo zaměstnání v oděvním průmyslu a pár čelil finančním potížím , částečně i kvůli výdajům za právní zastoupení jejich tehdy dospívajícího syna Todda, který obscénně telefonoval cizím ženám (od té doby si za tuto činnost „vysloužil“ desítky obvinění a žalob , kdy v roce 2014 byl dokonce odsouzen k 14 měsícům ve vězení, jelikož se tohoto jednání dopouštěl i v podmínce, z obscénních telefonátů se před soudem zodpovídal i v roce 2017 ). V roce 1997 pár zastavil svůj dům a v roce 1999 vyhlásil osobní bankrot . Zhruba v tu dobu se McArthur od manželky odstěhoval a přemístil se do Toronta . I po rozchodu spolu pár udržoval korektní vztahy. Stejně tak oba jejich potomci se nadále vídali s oběma z rodičů. Nový život v Torontu Někdy v době odluky od manželky či krátce předtím začal McArthur udržovat vztah s jiným mužem , který trval asi čtyři roky. Nakonec se pár rozešel, protože McArthurův partner preferoval volné vztahy. Rozchod nesl McArthur velice nelibě a po nějakou dobu to řešil braním antidepresiv . Po přestěhování do Toronta si začal Bruce McArthur užívat nově nabyté volnosti a začal hojně navštěvovat čtvrť Church and Wellesley známou také jako "The Village " (nebo "The Gay Village "), která je známá především tím, že zde žije velká komunita homosexuálů a nachází se v ní celá řada kaváren, barů a klubů. Rovněž změnil povolání, kdy ze zaměstnance v oděvním průmyslu se stal zahradník na volné noze podnikajícím pod obchodním jménem „Artistic Design“ . V roce 2001 se McArthur dostal poprvé do křížku se zákonem. To když o Halloweenu opakovaně udeřil zezadu do hlavy železnou trubkou (kterou údajně často nosil při sobě) Marka Hendersona . Incident se odehrál v bytě napadeného muže, kam byl McArthur pozván. Poškozený utrpěl zranění hlavy, které si vyžádalo několik stehů a několik dní léčby. McArthur se poté sám přihlásil na policii a ke všemu se přiznal, ač nebyl schopný vysvětlit, proč muže napadl. Nakonec byl McArthur za tento „incident“ odsouzený podmínečně , když žalobce s podmíněným trestem souhlasil, neboť ve znaleckému posudku stálo, že obžalovaný představuje jen nízké riziko recidivy. "Jsme přesvědčeni, že můžeme dojít k závěru, že riziko opakování násilí je minimální ", uvedl tehdy psycholog Dr. Marie-France Dionne . Trest nakonec znamenal to, že McArthur musel strávit rok v domácím vězení , po kterém následoval šestiměsíční zákaz nočního vycházení. Bylo mu rovněž zakázáno navštěvovat čtvrť Church and Wellesley , využívat služeb prostitutů a užívat látku známou jako poppers . Ještě v průběhu soudního přelíčení, tedy někdy v roce 2002 , se McArthur zaregistroval v gay seznamce pro muže, zaměřené na BDSM komunitu . Ve svém profilu uvedl, že má zájem především o submisivní muže jakéhokoli věku . V průběhu let se pak zaregistroval na mnoho dalších online seznamek pro gaye . S muži, se kterými se v online prostředí seznámil pak navštěvoval podniky v tzv. „Gay Village“ , která se nachází v centru Toronta . Podle médií se někdy v roce 2011 připojil i k Facebooku , kde poté sdílel svůj noční život a fotky z večírků, dovolených, narozeninových večeří a koncertů. Na několika snímcích byli zachyceni mladší muži původem z jižní Asie nebo Středního východu , což byl jeho preferovaný typ milenců (a jak se později ukáže – i obětí). Ač by se mohlo zdát, že jelikož byl pravidelným návštěvníkem barů v Church and Wellesley , byl v gay komunitě všeobecně přijímán, není to pravda. Jelikož byl znám jeho „incident“ z roku 2001, navíc o něm kolovalo pár znepokojivých historek, někteří členové této komunity s ním nechtěli mít nic společného. Mizející muži Dne 6. září 2010 zmizel čtyřicetiletý Skandaraj "Skanda" Navaratnam . Muž původem ze Srí Lanky , kterou podle svých slov opustil, protože se účastnil protestů proti odlesňování, za což byl uvězněn a mučen. V Kanadě se tento muž zapsal jako student univerzity a poté zde působil jako asistent profesora . Osudného den kdy se ztratil, byl naposledy viděn, když odcházel ze Zippers baru v Church a Wellesley v doprovodu dvou mužů. Ač existovalo silné podezření, že se stal obětí trestného činu, policie nebyla schopná o jeho zmizení více zjistit. Skandaraj Navaratnam Jen necelé tři měsíce později, konkrétně 30. prosince 2010 , byl krajské policii nahlášen jako pohřešovaný Abdulbasir „Basir“ Faizi (42) . Žurnalista , který byl naposledy viděn o den dříve ve čtvrti Church a Wellesley , poté, co své manželce v průběhu dne zatelefonoval, že se večer zdrží, protože jde ven s přáteli. Jeho vozidlo bylo později nalezeno na Moore Avenue , ale ani tento nález policii v pátrání nikam dál neposunul. Abdulbasir Faizi Majeed Kayhan 25. října 2012 pak vyděšený syn nahlásil zmizení svého otce jménem Majeed „Hamid“ Kayhan (58) , kterého postrádal od 14. října (muž však byl spatřen jedním ze svých přátel ještě 18. října ). Pohřešovaný muž, původem z Afghánistánu , bydlel v Church a Wellesley a v jeho bytě byli následně nalezeni uhynulí ptáci , které s oblibou choval. Jelikož měl i tento muž vazbu na tamní LGBT komunitu , začali se členové této komunity bouřit. Všechny tři pohřešované pojila nejen geografická spojitost , kdy zmizely z podobné oblasti, ale spojoval je i jejich životní styl navázaný na gay komunitu. Všichni tři muži rovněž byli blízkovýchodního či jihoasijského původu . Vyšetřovatele v té době též znepokojil jeden uživatel z „fóra pro kanibaly “, který prohlašoval, že v Torontu zabil a snědl muže. Nějaký čas byla rovněž prověřována možnost, že za zmizením mužů může stát usvědčený vrah Luka Magnotta , ale ani jedno se nepotvrdilo. Každopádně z výše uvedených důvodů byla v listopadu 2012 policí zřízena pracovní skupina nesoucí název „Projekt Huston“ , která měla za úkol přijít záhadnému mizení mužů na kloub. 11. listopadu 2013 se v hledáčku policie poprvé ocitlo jméno Bruce McArthur . To když ji na jeho existenci upozornil anonymní tip, který uváděl, že se jistě znal s prvním a třetím z pohřešovaných . Oznamovatel uváděl, že McArthur měl romantický vztah Navaratnamem a stýkal se též s Kayhanem . Policie tak McArthura vyslechla a ten potvrdil, že se skutečně s oběma muži znal a pravidelně se stýkal s Navaratnamem v gay baru, nicméně popřel, že by s ním byl v romantickém vztahu. Rovněž přiznal, že po nějaký čas zaměstnával Kayhana, a že s ním udržoval i sexuální vztah, který však později přerušil. Policie údajně získala i svědectví jednoho z přátel pana Kayhana, který uvedl, že naposledy viděl svého přítele živého, když byl s panem McArthurem. "Neznal jsem Bruceovo příjmení, ale věděl jsem, jak vypadal, a věděl jsem, jaké je jeho uživatelské jméno na internetu, tak jsem to předal torontské policii, " řekl muž pro CTV. Nicméně ani tato svědectví nevedla k McArthurovo zadržení a Projekt Huston byl rozpuštěn v dubnu 2014 se závěrem, že se nepodařilo zjistit žádný důkaz spojující zmizení těchto tří mužů ani nebyl zjištěn žádný podezřelý. Soroush Mahmudi (50) , uprchlík z Íránu , zmizel 15. srpna 2015 a jeho zmizení policii nahlásila jeho manželka 22. dne téhož měsíce. Nicméně ani v tomto případě se nepodařily najít žádné další stopy o tom, kde by se mohl muž nacházet. Soroush Mahmudi V červnu 2016 se McArthur dostal opět do hledáčku torontské policie. To když se měl údajně pokusit uškrtit svého známého ve své dodávce. Muž uvedl, že ho McArthur v průběhu společné masturbace požádal o to, aby si v dodávce lehl na záda na kožešinu, kterou tam měl. Pak ho prý začal škrtit, ale oběť se mu nakonec dokázala vysmeknout, utéci a kontaktovat policii. Napadený muž pak na policii popsal údajný „vztek“ zračící se v McArthurových očích i to, že celá dodávka měla být zevnitř vyložená igelitem . Zdroje se pak různí v tom, jak po útěku muže z dodávky McArthur zareagoval. Jedny uvádějí, že napadeného muže poté sledoval na policejní stanici, jiné uvádějí, že se na ní vydal ihned poté sám. Důležité je, že pak před vyšetřujícím orgánem uvedl, že vše bylo konsenzuální , že muž mu dovolil být na něj v rámci sexuálních hrátek „tvrdší “, ale že když jej McArthur chytil pod krkem, on otočil, chytil naopak pod krkem jeho, načež z auta vyběhl a zavolal policii . Buď, jak buď, i když napadený nemohl týden pořádně polykat, policie evidentně McArthurově verzi uvěřila a on nebyl obviněn z žádného trestného činu. Jisté rovněž je, že nebylo kontaktováno oddělení vražd. Když se později ukázalo, že šlo o nebezpečného sériového vraha, který v případě důkladnějšího vyšetření incidentu mohl být dopaden dříve, a tím uchráněny minimálně 2 lidské životy , s vyšetřovatelem, seržantem Paulem Gauthierem , bylo zahájeno kárné řízení. Policista se hájil tím, že v onom roce nevěděl o tom, že byl McArthur vyslýchán již v souvislosti s Projektem Huston a dále uvedl, že McArthur měl v té době rovněž z rejstříku vymazán trest za napadení expřítele z roku 2001. Zmínil také to, že jeho postup byl tehdy odsouhlasen jeho nadřízeným, i to, že se z něj torontská policie snaží udělat obětního beránka. Bylo by zdlouhavé zde detailněji rozebírat tento mediálně sledovaný proces. Stačí tak uvést to, že v srpnu 2021 byl Paul Gauthier zproštěn obvinění z porušení kázně a zanedbání povinnosti. Výslech Bruce McArthura po napadení v roce 2016 Ať již mohl za tento policejní nezdar kdokoli, mělo to za následek to, že McArthur mohl dál nerušeně páchat své odporné zločiny. Někdy mezi květnem 2016 a červencem 2017 tak byl zavražděn Dean Lisowick (47) , bezdomovec, přivydělávající si jako prostitut, který přežíval v jednom z torontských „útulků“. Jenže „štěstí“ opět stálo při vrahovi, protože pohřešování tohoto muže tehdy nikdo nenahlásil. Dean Lisowick Někdy v průběhu května 2017 se ztratil Selim Esen (44) , drogově závislý turecký občan , který přijel do Kanady za partnerem, kterého potkal v Turecku. Jenže protože byl Esen policí považován za muže bez pevné adresy , který se často přesouval, nepřikládala jeho zmizení příliš velkou váhu. Selim Esen Vše změnil až 29. červen , kdy bylo nahlášeno pohřešování Andrewa Kinsmana (49) , který byl naposledy viděn o tři dny dříve poblíž svého domu na Winchester Street . Kinsman byl vášnivý pekař, který pracoval jako koordinátor akcí pro torontskou síť HIV/AIDS pozitivních. Večer 28. června, když se jeho přátelé dozvěděli, že jej pár dní nikdo neviděl, vstoupili do jeho bytu, a i když nenašli žádné známky násilí, bylo velice podezřelé, že jeho 17letou kočku nalezli bez jídla a vody . Podezření navíc zesílilo, když byl tento muž popisován jako přemýšlivý, ohleduplný a zodpovědný, který vždy dával svému nejbližšímu okolí předem vědět, pokud by měl v úmyslu někam odejít, navíc byl velice aktivní na soc. sítích, jenže jeho mobil byl od 26. června vypnutý . Andrew Kinsman Torontská policie tak v srpnu 2017 zřídila další vyšetřovací skupinu pod názvem Project Prism , která se skládala z důstojníka oddělení vražd, důstojníka z jednotky pro sexuální zločiny a šesti členů 51 Division, z nichž tři byli také členy Projectu Houston . Tato skupina se pak opět začala věnovat zmizelým mužům z torontské LGBT komunity v Church a Wellesley , kterých bylo v době zřízení skupiny již 11 (dlužno dodat, že jeden z nich se později sám objevil a tělo dalšího bylo po čase vyloveno z řeky – šlo o sebevraha). Vyšetřování zmizení bylo obtížné už jen z toho důvodu, že pohřešovaní často používali seznamovací aplikace a setkávali se s lidmi, které nikdy předtím neviděli. Jisté je, že už v té době zaznívaly celkem časté zmínky o tom, že za záhadná zmizení může být odpovědný sériový vrah, nicméně policie toto nepotvrdila. Church and Wellesley, Torono (klub Black Eagl McArthur rád navštěvoval) Dopadení Naštěstí brzké ohlášení zmizení posledního z pohřešovaných, Andrewa Kinsmana , policii poskytlo cenné důkazy. Vyšetřovatelé totiž našli v jeho diáři zapsané jméno „Bruce “ přesně u dne, kdy byl viděn naposledy. Navíc kamerový záznam před Kinsmanovou rezidencí ukázal, že osudného dne zřejmě nasedl do červeného vozidla. Záznam sice neukázal SPZ vozidla ani jasný obraz řidiče, ale vůz se podařilo identifikovat jako Dodge Caravan z roku 2004 . V Torontu bylo sice registrováno více než 6 000 podobných modelů , ale pouze pět jich bylo registrováno na někoho jménem Bruce a jediný model z roku 2004 patřil právě Bruci McArthurovi . McArthurův Dodge Caravan (2004) - policií nalezený v autobazaru V průběhu srpna a září 2017 policejní vyšetřovatelé získali data od společnosti Google , stejně tak jako údaje z různých online seznamek a aplikací , navíc si vyžádali výpisy z bankovních účtů podezřelého. Koncem září byly získány příkazy, které povolovaly sledování jeho vozidla a telefonů . V říjnu 2017 policisté prozkoumali bývalé McArthurovo auto (Dodge) , které ani ne měsíc předtím prodal do bazaru a našli v něm stopová množství krve. Analýza DNA později ukázala shodu s DNA Kinsmana a později i Esena . V té chvíli už vyšetřovatelé zřejmě byli přesvědčení, že minimálně za některými zmizeními může stát McArthur, ač navenek žádné podezření zatím nevyslovili. 7. ledna 2018 pak vyšly najevo další důkazy, které McArthura přímo spojovaly se zmizením Esena a Kinsmana . Forenzní analýzou hard disku z jeho počítače, který policisté nakopírovali během tajné domovní prohlídky, se totiž podařily obnovit smazané soubory, na nichž byly zachyceny jejich posmrtné fotografie . Nad McArthurem tak byl stanoven nepřetržitý dohled s pokyny, že má být okamžitě zatčen, pokud bude pozorován o samotě s někým jiným. K zadržení pak došlo 18. ledna 2018 , krátce poté co policisté viděli, že do jeho bytu v Thorncliffe Park vstoupil mladý muž. K zákroku došlo opravdu „za pět minut dvanáct“, neboť policisté našli mladého muže připoutaného k posteli se zalepenými ústy . Muž byl sice otřesen, ale nezraněn . Poškozený, u soudu později označený jako „John“ , byl ženatý a do Kanady přijel ze Středního východu pět let předtím. S McArthurem se seznámil prostřednictvím seznamovací aplikace Growlr a později vypověděl, že se s McArthurem několikrát setkali a měli spolu sex. Jelikož jeho rodina neměla o jeho skutečné sexuální orientaci tušení, souhlasil, že bude svůj vztah s McArthurem tajit , o čemž svědčila jejich vzájemná komunikace v aplikaci. V osudný den přišel muž opět do McArthurovo bytu a ten mu sdělil, že toho dne chce „zkusit něco jiného “ a vytáhl pouta. Prostřednictvím nic připoutal „Johna“ k ocelovému rámu postele s nebesy a na hlavu mu nasadil černý pytel bez otvorů pro ústa, nos a oči. Když se John pokusil pytel z hlavy sejmout, McArthur mu přelepil ústa lepicí páskou , naštěstí v tu chvíli do bytu násilně vniknula policie a mladého muže zachránila. Uveďme ještě, že McArthur už měl na USB flashdisku i složku se jménem tohoto muže, ve které byly uloženy jeho fotografie , které tam McArtur stáhl v den, kdy zabil Kinsmana, tedy si lze domyslet, jaké úmysly se spoutaným mužem asi měl. Jisté je, že zadržení sériového vraha v takto dramatické situaci rozhodně není běžným jevem. Ložnice Bruce McArthura Ve stejný den, kdy došlo k zadržení Bruce McArthura , dorazila policie se psy cvičenými na vyhledávání mrtvol k rezidenci Mallory Crescent v Leaside a na přilehlý pozemek. Zde totiž krajinář podezřelý z mnoha vražd, na základě dohody s majiteli – manžely Fraserovými – uschovával v garáži své nářadí. Ač se zdálo, že policisté nic zásadního nenajdou, hlavně, když zem byla v lednu natolik zmrzlá, že šlo o problematické podmínky i pro dobře vycvičené psy, ty nakonec zaujalo 12 velkých květináčů na pozemku . 29. ledna pak policie oznámila, že ve dvou z nich byly nalezeny kosterní pozůstatky tří mužů . Jak manželé Fraserovy sdělili , McArthur byl podle nich velice milý, nápomocný a pomáhal jim nad rámec dohody při charitativních akcích vázat kytice, ač po něm chtěli jen údržbu trávníku na jejich pozemku. Jednoho dne pak McArthur sám ze své vůle do prázdných, velkých květináčů vysadil květiny. "Všechny naše květináče kolem domu byly najednou plné krásných květin, " uvedli později. 8. února policie oznámila, že v květináčích našla ostatky dalších tří lidí a později byl oznámen ještě nález ostatků sedmé a osmé oběti . Květináče, do kterých vrah ukrýval těla svých obětí Policie celkem bez problému ztotožnila 7 z 8 nalezených mrtvol (viz výše). Jen totožnost osmého zavražděného muže se kriminalistům nedařilo zjistit, a tak byla 5. března 2018 zveřejněna jeho, zřejmě posmrtná , fotka nalezená v McArthurově počítači . "Dělám to jako poslední možnost, " sdělil tehdy vedoucí vyšetřovatel seržant Hank Idsinga . Policii následně přišly stovky různých tipů, ale identita oběti byla zjištěna až pomocí mezinárodní spolupráce – šlo o muže jménem Kirushny Kumar Kanagaratnam . Tamilského (etnická skupina žijící v Indii, na Srí Lance, Malajsii a Singapuru) žadatele o azyl , jehož žádosti však nebylo vyhověno a byl vydán příkaz k jeho deportaci . Jeho pohřešování tedy nikdo neohlásil a nebyl tedy vedený jako nezvěstný . Kumar Kanagaratnam Další podrobnosti ohledně vyšetřování asi není třeba nijak více rozebírat, stačí jen zmínit, že kriminalisté jej označili za jedno z nejrozsáhlejších v historii země , neboť museli prozkoumat desítky nemovitostí , kde McArthur pracoval a jít v minulosti hodně nazpět. Bylo (a je!) totiž velmi nezvyklé, že by se někdo stal sériovým vrahem až v takto vysokém věku (v době první prokázané vraždy bylo McArthurovi téměř 60 let! ). Proto vyšetřovatelé například sestavili seznam 15 starších nevyřešených případů , kde oběti odpovídaly obecným preferencím vraha. Nejvíc je asi zaujala nevyřešená série vražd v „gay village “ z let 1975 až 1978, zmizení Davida Mac Dermotta z roku 2002 a zmizení Jon Rileye z května 2013 . Nicméně, přes tato podezření byli kriminalisté koncem roku 2018 nuceni konstatovat, že doposud nenašli žádné důkazy svědčící o spojení McArthura s nějakými staršími nevyřešenými vraždami. Výbava Bruce McArthur Typ obětí Stejně tak jako řada jiných organizovaných sériových vrahů i Bruce McArthur preferoval určitý typ oběti . Jeho oběťmi se tak stávali zranitelní muži , kteří žili buď osaměle , na okraji společnosti , případně mající problémy s drogami či alkoholem nebo žijící dvojím životem . Jako příklady uveďme muže, který skrýval svoji homosexuální orientaci, neboť pocházel z muslimské rodiny. Další obětí se zas stal imigrant mající problém s užíváním drog, jindy si vybral cizince, který se před úřady skrýval, protože měl být deportován nebo také bezdomovce závislého na kokainu, který se živil jako prostitut. Je asi zřejmé, že vyšetřit zmizení takovýchto osob nebylo pro policii vůbec lehké, ostatně některé McArthurovy oběti ani nebyly vedeny mezi pohřešovanými . Výběr tohoto typu obětí byla zřejmě čistě pragmatická volba (modus operandi ) pachatele , který si zřejmě byl moc dobře vědom toho, že vyšetřování zmizení takových osob nebude jednoduché. Dalším společným znakem jeho obětí bylo to, že šlo převážně o muže s asijskými či blízkovýchodními kořeny (6 z 8), což však zřejmě již nebyla jeho pragmatická volba, ale tací muži jej pravděpodobně sexuálně přitahovali , o čemž svědčí fakt, že McArthurova koupelna byla „vyzdobena“ mnohými fotkami nahých, exoticky vyhlížejících mužů s erekcí. Zde lze tedy spíše uvažovat o tzv. "signatuře" vraha . Za tu lze považovat i výběr a preference vousatých mužů (viz uchovávání jejich vousů , o tom ale až dále), což byl opět případ většiny zavražděných. Většinou pak šlo o muže, kteří byli aktivní na online „gay“ seznamkách , případně se pohybujících v LGBT komunitě, což však již opět spíše představuje znak jeho modu operandi vyhledávání obětí. Modus operandi Jak již čtenáři našeho webu vědí, modus operandi není jen o samotné vraždě, ale zahrnuje i jednání před a po samotném činu. V souvislosti s případem Bruce McArthura lze uvést, že se své oběti vyhledával pomocí seznamovacích aplikací a online seznamek . Nutno však dodat, že většinou se s muži, které připravil o život, nesetkal pouze jedenkrát , jak by z výše uvedeného mohlo vyplývat, ale po nějakou dobu před vraždou s nimi udržoval kontakt. To byl případ nejen o muže, kterého z jeho spárů vytrhla policie, ale dlouho se stýkal i se svou první prokázanou obětí, Skandarajem Navaratnamem, se kterým se znal dokonce po dlouhá léta a dlouhodobější přátelský či milenecký kontakt měl i s dalšími zavražděnými. Co se týče samotného usmrcení , tak dle prokuratury McArthur oběti většinou zabíjel ve své ložnici či v autě, kde je opakovaně rdousil nebo škrtil s pomocí provazu upevněného na kovové tyči, což umožňovalo kontrolovat a regulovat tlak na hrdlo obětí . „Oběti umíraly pomalou a bolestivou smrtí, “ zaznělo k způsobu usmrcení před soudem. Po samotném usmrcení jejich těla rozřezával a ostatky ukrýval ve velkých květináčích na místě, které mu bylo dobře známé. Podle některých zpráv však měl ostatky obětí ještě předtím několikrát přemístit. Důležité je rovněž zmínit, že stejně jako řada jiných sériových vrahů, i on si uchovával trofeje jako připomínku na jím spáchané zločiny. Své oběti si fotil , mnohdy nahé nebo jen v kožiších či kožešinových čapkách. Některé měly v ústech nezapálené cigarety a nejméně jedna měla víčka přilepené páskou, aby nemohla zavřít oči. Tyto fotky si pachatel uchovával ve složkách pojmenovaných po obětech, přičemž některé fotky zachycovali živé muže, na jiných již byli oběti usmrcené . Některým ze zavražděných pak McArthur podle spisu oholil hlavu a tvář a uchovával si vousy a vlasy v uzavíratelných igelitových sáčcích v úkrytu nedaleko torontského hřbitova. V jiných případech si uchovával cennosti a drobné předměty zavražděných – tyto předměty pak policie našla v jeho bytě. "Trofeje" pachatele - drobné cennosti, vousy a vlasy A jaký byl vlastně McArthurův motiv ? Jak již možná vnímavější čtenář tuší, a jak sám McArthur později přiznal, vraždy měly sexuální podtext. Šlo tedy o sériového vraha označovaného termínem „lust killer “ (česky dříve také „vraha z vilnosti “), jehož motivace vyvěrá z jeho sexuálních fantazií a potřeb. Jako sexuálního predátora , který zabíjel pro své uspokojení , jej ostatně označil i soudce John McMahon , který současně dodal, že není pochyb o tom, že nebýt dopadení, obžalovaný by jistě v zabíjení pokračoval. Důležité je rovněž zmínit, že McArthur své činy plánoval a byl v celku důmyslným a opatrným vrahem. Policie sdělila, že stopy po svých zločinech zakrýval , na seznamkách, kde se seznamoval s potencionálními oběťmi, používal jen přezdívky , místo mobilních telefonů často používal telefonní automaty a vyhýbal se oblastem s bezpečnostními kamerami . V tomto ohledu lze jistě připomenout i jeho chladnokrevnost a vypočítavost, se kterou se sám vydal na policejní stanici , když se jednomu z napadených mužů podařilo utéct z jeho auta, čímž dodal své historce punc věrohodnosti a pohotově tím zachránil zdánlivě ztracenou situaci. McArthur tak lze jistě označit za tzv. organizovaného pachatele , kteří se vyznačují právě plánováním , sebekontrolou při samotném činu, ovládnutím své oběti a následným zahlazováním stop . Zajímavosti Když už jsme si zrekapitulovali typ obětí i modus operandi tohoto vraha, než se vrhneme na to, jak se ke svým zločinům postavil před soudem, a jak za ně byl „odměněn“, uveďme pár zajímavostí ohledně toho, jaké zkušenosti s ním mělo jeho okolí . Tak například jeden ze sousedů ze stejného patra bytového domu , kde McArthur bydlel, uvedl, že „šlo o velmi laskavého muže, které všechny poctivě zdravil, usmíval se a byl ochotný pomoci “. „Jednou mi pomohl přenést tašky z auta až domů, protože jsme bydleli na stejném patře, “ uvedl tento muž jako příklad. Na druhou stranu však byl jednoho brzkého rána svědkem toho, jak McArthur něco těžkého házel dolů skluzem na odpadky, což vydávalo velký hluk. Soused tedy vyšel z bytu zkontrolovat, co se děje: "Uviděl jsem Bruce a řekl jsem mu: 'Hej Bruci, co děláš, to teď vyhazuješ kameny nebo balvany? Jsou dvě hodiny ráno, probudil jsi nás všechny. On se otočil a podíval se na mě se zvláštním výrazem v očích a řekl mi:" Vyhodím své odpadky, kdykoli budu chtít!" . Přesto jej mnoho dalších lidí označilo za vesele a přátelsky působícího muže, který byl zdvořilý a působil upřímně. Možná právě z toho důvodu po několik zimních sezón mohl hrát Santa Clause v Agincourt Mall . Rovněž o něm bylo známo, že vyráběl květinové dárky pro různé charitativní organizace . Jiný pohled na něj však prezentovali jeho tři bývalí milenci, kteří se s ním přestali stýkat, protože se jim vůbec nelíbili některé jeho sexuální choutky a praktiky. Bruce McArthur jako Santa Claus Soud Co se týče soudního procesu, prolítneme ho jen krátce, protože článek je už tak dost dlouhý, navíc na něm nebylo nic příliš zajímavého. McArthur původně čelil obvinění pouze ze dvou vražd, ale poté co bylo nalezeno dalších šest mrtvol, rozšířila se obžaloba na osm vražd . Před zahájením soudního stání varoval stání zástupce lidi v sále, že to, co se dozvědí, by mohlo otřást jejich duševním zdravím, proto se mají zeptat sami sebe, zdali chtějí být přítomni. Vzhledem k množství nashromážděných důkazů si obviněný v průběhu roku 2018 asi spočítal, že bude bez ohledu na svou obranu shledán vinným a rozhodl se přiznat , k čemuž došlo 29. ledna 2019 . Tím se nejen vyhnul projednávání jednotlivých důkazů, ale jistě ušetřil i nemalé prostředky za soudní výdaje a to nejen sobě, ale i státu. „Já osobně i celý vyšetřovací tým jsme potěšeni tím, že se pan McArthur přiznal a ušetřil tím místní komunitu i lidi, kteří oběti znali, zdlouhavého procesu, “ uvedl policejní vyšetřovatel David Dickinson . Jeho doznání kvitoval i soudce John McMahon : „Obviněný zachránil rodinu, přátele a komunitu od toho, aby museli projít barvitým veřejným procesem, který by byl noční můrou pro každého. “ Již v pátek 8. února 2019 tak mohl být vynesen rozsudek – doživotí - s tím, že o podmíněné propuštění bude moci požádat nejdříve za 25 let , tedy až mu bude nejméně 91 let. Ač s tím státní zástupce příliš nesouhlasil a žádal, aby mohla být podána žádost o podmíněné propuštění až po uplynutí 50 let trestu, podle soudce by tento krok byl pouze symbolický, protože stejně nepředpokládá, že by odsouzený měl příliš šancí na vyhovění jeho žádosti, přičemž uvedl, že jeho přiznání bral v tomto ohledu jako polehčující okol. Na druhou stranu jedním dechem dodal, že obžalovaný neprojevil žádné známky lítosti nad spáchanými činy. Závěr Ač již rozsudek padnul, neznamená to s jistotou, že počet obětí tohoto sériového vraha je konečný , neboť vyšetřování McArthura v souvislosti s dalšími neobjasněnými vraždami a zmizeními pokračuje . Na závěr lze v souvislosti s tímto případem upozornit především na to, jak zdárně se pachateli dařilo vyhnout se zatčení , i když byl několikrát policií vyslýchán v souvislosti se zmizením minimálně dvou mužů, ba dokonce i poté, co byl vyslýchán v souvislosti s napadením a škrcením jedné přeživší oběti. Ač něco podobného není v případech sériových vrahů úplně ojedinělé, kanadská policie si toto za rámeček určitě nedá . Zvláště, když toto selhání mělo za výsledek další zavražděné. Poslední poznámkou, která mě k tomto případu napadla, je určitá podobnost s případem Johna Wayna Gacyho . Nejde jen o to, že oba muži byli sexuální sérioví vrazi - homosexuálové , tedy si vybírali za své oběti muže . Lze rovněž zmínit jejich dětství, které si bylo podobné v tom, že oba byli ze strany svých otců nedoceňováni a zažívali z jejich strany, různou měrou, zesměšňování , které souviselo s jejich „nemužným“ chováním. Oba pachatelé si byli rovněž podobní tím, že ač šlo o gaye, setrvávali dlouhá léta v manželství , ve kterém oba zplodili potomky . U obou rovněž vražedná série začala až po rozpadu manželství . Velkou paralelu pak lze shledat v tom, že oba tito sérioví vrazi byli v pracovním životě úspěšní, okolím oblíbení a věnovali se různým, společnosti prospěšným, dobrovolným činnostem . Shodné je také to, že oba byli souzeni či vyšetřováni za nefatální napadení mužů. Další podobností je pak to, že oba s oblibou své oběti znehybňovali, načež je škrtili či rdousili . Oba pak zabíjeli ve svých domovech , aby se těl obětí zbavovali hromadně na jednom místě . V neposlední řadě pak, ani jeden z těchto pachatelů, neprojevil po svém dopadení nad svými zločiny žádnou lítost . Na úplný závěr pak trpělivému čtenáři doporučujeme možnost zhlédnutí dokumentu o tomto případu s názvem Catching a Serial Killer: Bruce McArthur . DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2021 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

The list of 31 best serials about serial killers. Check our ranking. TOP Krimi seriály o vrazích Žebříček 100 nejlepších true crime seriálů o vrazích, zejména těch sériových či masových. Mimo tohoto seznamu sérií věnováným reálným případům , na webu naleznete i seznam krimi seriálů, které jsou pouhou fikcí . Budeme rádi, když nám do komentářů či vzkazů doporučíte nějaký další, který nám uniknul, a měl by do tohoto seznamu patřit. TOP Seriály o vrazích - dle skutečnosti - část 2 52. Záznam doznání dokumentární krimi seriál, USA, 2017-2019, 2 x 6 epizod, 499 min, ČSFD 80% Americký dokumentární seriál od Netflixu o skutečných zločinech, který zkoumá případy, ve kterých lidé usvědčení z vraždy tvrdí, že jejich přiznání byla vynucená, nedobrovolná nebo falešná. V seriálu plného autentických záběrů z výslechů může divák sledovat jaké nejrůznější cesty můžou vést k přiznání - místu odkud je již těžká cesta zpět. 53. Samovi synové: Bloudění v temnotách / The Sons of Sam: A Descent into Darkness dokumentární minisérie, USA, 2021, 4 díly, 240 min, ČSFD 77% Další zajímavá dokumentární minisérie od Netflixu. Tentokrát věnující se případu takzvaného „Samova syna“ – Davida Berkowitze, který v letech 1976 – 1977 uvrhl na 367 dní celý New York do strachu. Během tohoto období zvraždil 6 lidí a dalších 7 zranil. Případ se stal celoživotní obsesí pro novináře Mauryho Terryho, jehož očima je celý případ prezentován. 54. Utrpení Gabriela Fernandeze / The Trials of Gabriel Fernandez dokumentární krimi seriál, USA, 2020, 6 epizod, 331 min, ČSFD 85% Americká dokumentární „true crime“ minisérie od Netflixu u které již během prvních pár minut pochopíte, že upozornění, že její sledování není pro slabé povahy, je zcela na místě. Brutální vražda chlapce a soudní procesy s jeho opatrovníky a sociálními pracovníky vedou k otázce, jestli systém dokáže ochránit bezbranné děti. 55. Já jsem vrah dokumentární krimi seriál, VB, 2018-2020, 2 x 10 epizod, 410 min, ČSFD 79% Britská dokumentární „true crime“ série od Netflixu vypráví příběhy nechvalně známých vrahů. Schéma jednotlivých dílů je vždy stejné. Nejprve své příběhy převypráví ze svého pohledu samotní vrazi, aby jejich verze pak byla konfrontována s verzí příbuzných obětí, detektivů, prokurátorů, právníků a dalších zainteresovaných osob. Divák tak má možnost přemýšlet o motivech, ale i o tom, proč se z dotyčných vrazi vůbec stali. 56. Zmizím ve tmě / I'll Be Gone in the Dark dokumentární minisérie, USA, 2020, 6 dílů, 360 min, ČSFD 70% Dokumentární seriál z produkce HBO, který se věnuje případu brutálního vraha přezdívaného “zabiják ze zlatého státu," který v Kalifornii na sklonku 70. a počátkem 80. let 20. století zavraždil nejméně 13 žen a dalších 50 znásilnil. Tajemného vraha se podařilo dopadnout až v roce 2018, kdy se ukázalo, že šlo o muže jménem Joseph James DeAngelo, který byl v době svého běsnění policistou. 57. Legendy kriminalistiky dokumentární, ČR, 2017 - 2019, 2 série, 10 a 11 dílů, ČSFD 87% Cyklus půlhodinových dokumentů plných archivních materiálů. Jednotlivé díly nabízí pohled do zákulisí vyšetřování nejznámějších porevolučních kriminálních kauz České republiky. Diváci se prostřednictvím dokumentu mohou podívat na práci nejrůznějších policejních složek a slyšet to, co o zločinech vypovídají vyšetřující policisté, příbuzní obětí či samotní pachatelé. Dokumentem provází Mirek Vaňura. 58. Miluji tě, teď zemři / I Love You, Now Die: The Commonwealth v. Michelle Carter dokumentární krimi, USA, 2019, 2 díly, 140 min, ČSFD 82% Dvoudílný dokumentární seriál z produkce HBO, který se noří hluboko do případu sebevraždy mladého chlapce, který šokoval celý národ. Michelle Carterová posílala svému příteli Conradu Royovi textové zprávy, v nichž ho povzbuzovala k sebevraždě. Tehdy sedmnáctiletá Carterová byla obžalována jako dospělá a mnozí považovali její jednání za nemorální, až za hraničící s vraždou. Bylo tomu opravdu tak? 59. Grégory dokumentární seriál, Francie, 2019, 5 epizod, 298 minut, ČSFD: 79% Francouzská dokumentární krimi série od Netflixu, která se věnuje vraždě čtyřletého chlapečka a mladému páru rodičů, kteří následně musí podstoupit náročnou bitvu o odhalení a nalezení zdánlivě nepolapitelného zabijáka jejich dítěte. 60. Teroristé hákového kříže filmová trilogie, Německo, 2016, 300 minut, ČSFD: 70% Německá filmová trilogie o pravicově radikálním uskupení Nationalsozialistischer Untergrund (NSU ; Nacionálně-socialistické podzemí ), které od rozdělení Německa spáchalo na jeho území mnoho kriminálních činů, v čele s několika rasově motivovanými vraždami. Za 10 z nich je, mimo jiné, nyní souzena Beate Zschäpe, zadržená v roce 2011. 61. American Crime Story – The Assassination of Gianni Versace krimi minisérie, USA, 2018, 9 dílů, 383 minut, ČSFD 79% Dramatizace knihy Maureen Orth vypráví příběh amerického sériového vraha, Andrewa Cunanana (Darren Criss). Ten během roku 1997 zavraždil na několika místech USA 4 osoby . Jeho pátou obětí se stal slavný návrhář Gianni Versace , načež pachatel na útěku spáchal sebevraždu. 62. John Wayne Gacy: Devil in Disguise dokumentární minisérie, USA, 2021, 6 dílů, 308 min. IMDB 7,3 Americká dokumentární minisérie, kterou natočilo NBC News Studios, věnující se případu známého amerického sériového vraha Johna Wayna Gacyho , která diváky láká především na řadu doposud nezveřejněných materiálů. Dostupná na streamovací platformě Peacock. 63. Monstrum - Příběh Eda Geina / The Ed Gein Story krimi minisérie, USA, 2025, 8 dílů, 443 min, ČSFD 71% Osmidílný true crime seriál z dílny Netflixu věnovaný případu nechvalně známého vykradače hrobů a sériového vraha Eda Geina. Seriál detailně zobrazuje jeho šokující zločiny z 50. let 20. století, které se hluboce zapsaly do popkultury hororů a true crime. V hlavních rolích: Charlie Hunnam , Tom Hollander , Laurie Metcalf , Olivia Williams 64. Soudní procesy v médiích / Trial by Media dokumentární minisérie, USA, 2020, 6 dílů, 367 min, ČSFD 74% Dokumentární krimi série od Netflixu, která rozebírá nejdramatičtější soudní procesy historie – s důrazem na to, jak mohla rozhodování ovlivnit média. 65. Nevinný krimi seriál, USA, 2018, 6 epizod, 284 min, ČSFD: 75% Další „true crime“ dokument od Netflixu se zajímavým námětem. Tentokrát jde o adaptaci knihy Johna Grishama , která vyvolává znepokojující otázky ke dvěma případům vraždy , které se odehrály v 80. letech v Oklahomě. 66. Aaron Hernandez: V mysli vraha krimi minisérie, USA, 2020, 3 epizody, 201 minut, ČSFD 75% Americká „true crime“ dokumentární minisérie od Netflixu. Tato se věnuje hvězdě amerického fotbalu - Aronu Hernandezovi a jeho spáchaným zločinům. Dokument se prostřednictvím rozhovorů s přáteli, hráči, svědky a dalšími, snaží zjistit, jak se z hvězdy NFL mohl stát usvědčený vrah. 67. Invisible Monsters: Serial Killers in America dokumentární minisérie, USA, 2021, 6 dílů, 258 min, IMDB 7,1 Americký dokumentární seriál, který se věnuje případům pěti nejznámějších amerických sériových vrahům - Ted Bundy, John Wayne Gacy , Jeffrey Dahmer, The Green River Killer and BTK. 68. Skutečný vrah Had: Vyšetřování masového vraha / The Real Serpent: Investigating a Serial Killer dokumentární minisérie, VB, 2024, 3 díly, 141 min, IMDB 5.7 Třídílná dokumentární minisérie mapující raritní případ sériového vraha Charlese Sobhraje , přezdívaného Had, který mezi lety 1972 a 1976 mohl v Indii, Nepálu a Thajsku usmrtit až 24 lidí a přesto se dočkal propuštění na svobodu. 69. The Thing About Pam true crime seriál, USA, 2022, 6 dílů, 258 min, ČSFD 72% Americký seriál, v hlavní roli s Renée Zellweger, která se věnuje neobjasněné vraždě ženy jménem Betsy Faria, která byla zavražděna v roce 2011. V hlavních rolích Renée Zellweger , Gideon Adlon , Patricia French , Olivia Luccardi ,. 70. Nevyjasněné záhady dokumentární, USA, 2020, 2 x 6 epizod, 549 minut, ČSFD 72% Další dokumentární seriál Netflixu, přináší na obrazovky várku záhadných zmizení, šokujících vražd, nadpřirozených setkání a dalších skutečných případů. Co epizoda, to jiný případ. V seriálu uvidíte dobové záběry z televize, fotografie z rodinných fotoalb a uslyšíte rozhovory s pozůstalými, svědky či vyšetřovateli. 71. Kauza Kramný dokumentární minisérie, ČR, 2024, 3 díly, 225 min, ČSFD 64% Pětidílná dokumentární série se věnuje případu Petra Kramného, odsouzeného za vraždu manželky a dcery během rodinné dovolené v Egyptě v roce 2013. Kauza, která vzbudila nebývalý mediální zájem, je v sérii zpracována prostřednictvím výpovědí příbuzných, blízkých přátel, právníků, znalců i samotného Kramného. 72. The 12th Victim dokumentární minisérie, USA, 2023, 4 díly, 240 min, IMDB 6,7 Čtyřdílná dokumentární série o případu mladého páru sériových vrahů Charlese Starkweathera a Caril Ann Fugate, kteří během necelého jednoho měsíce v roce 1958 připravili o život 11 osob. 73. Dům tajemství: Smrt v Burari / House of Secrets: The Burari Deaths dokumentární minisérie, Indie, 2021, 3 díly, 137 min, ČSFD 66% Indická dokumentární minisérie od Netflixu o děsivé smrti jedenácti členů jedné rodiny z Dillí a teoriích, které tuhle událost obestírají. Šlo o sebevraždu či masovou vraždu? 74. Poslední objednávka: Jak sériový vrah terorizoval queer komunitu v New Yorku / Last Call: When a Serial Killer Stalked Queer New York dokumentární minisérie, USA, 2023, 3 díly, 186 min, ČSFD 59% Třídílná dokumentární série zkoumá, jak sériovému vrahovi jménem Richard Rogers procházelo vraždění homosexuálů v několika státech USA v průběhu několika desetiletí. 75. The Most Dangerous Animal of All dokumentární, USA, 2020, 4 díly, 176 min, ČSFD 63% Dokumentární mini série, která do detailu rozebírá podklady a osobu autora knihy "The Most Dangerous Animal of All ", která se věnuje odkrytí identity sérového vraha známého jako Zodiaca . 76. Nejhorší sérioví vrazi v Indii / Indian Predators dokumentární, Indie, 2022, 2 série, 6 dílů, 251 min, ČSFD 57% Indické dokumentární minisérie od Netflixu, které se věnují dvěma případům indických sériových vrahů. První z nich tzv. Řezníkovi z Dillí, jak byl přezdíván Chandrakant Jha – sériový vrah, jenž má na svědomí životy nejméně sedmi lidí, druhá z nich kanibalovi jménem Raja Kolander, který měl na svědomí více než 13 životů. 77. Právě jsem zabil tátu / I Just Killed My Dad dokumentární, USA, 2022, 3 díly, 127 min, ČSFD 67% Americká dokumentární minisérie od Netflixu věnující se případu Anthonyho Templeta, který zastřelil svého otce a vůbec to nepopíral. Důvody jeho činu byly ale složité a jejich dosah šel daleko za rámec samotné rodiny. 78. Smrtící sledovanost / Killer Ratings dokumentární série, VB, 2019, 7 dílů, 353 min, ČSFD 69% Britská doku-série od Netflixu věnující se osobě Wallace Souzy – televizní osobnosti a brazilského politika – který je obviněn z organizování brutálních zločinů, o nichž sám informuje a proti nimž brojí. 79. Vražda v Madisonu / Murder on Middle Beach dokumentární minisérie, USA, 2020, 4 díly, 224 min, ČSFD 76% Čtyřdílný dokumentární seriál o pátrání po vrahovi svobodné matky, která byla v roce 2010 nalezena brutálně zavražděna poblíž svého domu v prestižní čtvrti města Madison v Connecticutu. 80. Zabiják v pláštěnce / The Raincoat Killer dokumentární minisérie, Jižní Korea, 2021, 3 díly, 145 min, ČSFD 61% Třídílná dokumentární minisérie od Netflixu o jihokorejském sériovém vrahovi a kanibalovi jménem Yoo Young-chul, který v letech 2003-2004 zavraždil možná až více, než 20 osob. 81. BTK: Confession of a Serial Killer dokumentární, USA, 2022, 4 díly, 172 min, IMDB 6,8 Dokumentární minisérie z produkce A&E Networks se prostřednictvím rozhovorů z kansaské věznice s maximální ostrahou s Dennisem Raderem věnuje případu tohoto sériového vraha zvaného B. T. K. Killer . 82. Příběhy českých zločinů dokumentární, ČR, 2018, 9 epizod, ČSFD 63% Investigativní novinář Janek Kroupa provádí diváky dokumentárním pořadem, který poodkrývá pozadí nejznámějších a nejzávažnějších český kriminálních případů let nedávno minulých. S kamerou navštěvuje blízké obětí, hovoří s tehdejšími vyšetřovateli, soudními lékaři a svědky. 83. Gapdongi krimi seriál, Jižní Korea, 2014, 20 dílů, 1200 min, ČSFD 73% Jihokorejský krimi thrillerový seriál, který je volně inspirovaný reálným případem tzv. Hwaseongských vražd, které měl na svědomí sériový vrah jménem Lee Choon-jae. Mladý muž, jehož otec byl falešně obviněn ze spáchání série vražd, se stane policistou, aby mohl očistit jméno svého otce. Dopadne skutečného pachatele? Hrají: Sang-hyeon Yoon , Dong-il Seong , Min-jeong Kim . 84. Kdo zabil Saru? / Who Killed Sara? mysteriózní krimi seriál, Mexiko, 2021, 2 série, 2 x 9 dílů, 764 min, ČSFD 64% Mexický mysteriózní krimi seriál od Netflixu inspirovaný sukutečným případem. Álex chce za každou cenu prokázat, že na něho hodili sestřinu vraždu, a neváhá se mstít. Rozhodne se vytáhnout na světlo mnohem víc než jen skutečného pachatele. Hrají: Juan Carlos Remolina , Manolo Cardona , Ana Lucía Domínguez , Claudia Ramírez . 85. Four Lives krimi seriál, VB, 2021, 3 díly, 177 min, ČSFD 64% Třídílná britská hraná minisérie, která se věnuje případu britského sériového násilníka a vraha Stephena Porta, který mezi lety 2014 – 2015 zavraždil minimálně 4 muže, za což byl odsouzen k doživotnímu vězení. Hrají: Stephen Merchant , Sheridan Smith , Leanne Best. 86. New York Homic ide dokumentární, USA, 2022,14 dílů, IMDB 7.4 Americký dokumentární seriál, který se věnuje vražedným případům, které se odehrály v ulicích New Yorku a práci orgánů činných v trestním řízení, kteří se snaží vrahy dopadnout a dostat za mříže. 87. Perfect World: The Gamer Murders dokumentární, USA, 2022, 2 díly, 98 min, IMDB 6.8 Dokumentární seriál o skutečném případu děsivé čtyřnásobné vraždy, která se stala v létě roku 2019 v kanadském Ontariu. Skupina přátel, kteří se setkali v online hře s názvem Perfect World Void – kteří se znali léta – se jednoho dne probudila a uviděla znepokojivé zprávy od kamaráda v jejich soukromém skupinovém chatu, v němž se přiznávali k prvním třem ze čtyř plánovaných vražd. 88. Chyťte mého vraha / How I Caught My Killer dokumentární, USA, 2023, 9 dílů, 427 min, ČSFD 71% Moderně pojatá americká dokumentární krimi série z produkce Hulu, ve které se autoři věnují unikátním vražedným případům prostřednictvím rozhovorů, autentických archivních dokumentů a dalších natočených materiálů. 89. V podezření: Případ Wesphael / Under Suspicion: Uncovering the Wesphael Case dokumentární krimi seriál, Belgie, 2021, 5 dílů, 180 min, ČSFD 60% Dokumentární seriál Netflixu o ostře sledovaném případu belgického politika Bernarda Wesphaela, který byl v roce 2013 obžalován z vraždy svojí manželky.. 90. Catch Me A Killer krimi série, JAR, 2024, 11 dílů, 507 min, ČSFD 59% Televizní seriál inspirovaný jihoafrickou forensní psycholožkou Micki Pistorius, která v 90. letech profilovala ty nejhorší sériové vrahy. Hrají: Charlotte Hope , Steven John Ward , Vaughn Lucas , Sean Cameron Michael 91. Happy Face krimi minisérie, USA, 2025, 8 dílů, 439 min, ČSFD 58% True crime seriál, který sleduje příběh ženy, jež během dospívání objevila, že její otec, Keith Hunter Jesperson, je sériový vrah známý jako „Happy Face Killer“. Ten mezi lety 1990 a 1995 zavraždil minimálně osm lidí. Hrají: Annaleigh Ashford , Dennis Quaid , James Wolk , Khiyla Aynne 92. Seminář o vraždách / The Lesson Is Murder dokumentární minisérie, USA, 2023, 3 díly, 135 min, ČSFD 56% Forenzní psycholožka a bývalá profilovačka FBI Bryanna Foxová a její třída profilovačů nové generace znovu otevírají případy odsouzených sériových vražd, které vyvolávají znepokojivé otázky. 93. Steeltown Murders krimi série, VB, 2023, 4 díly, 232 min, ČSFD 58% Čtyřdílná minisérie BBC sleduje případ „Škrtiče sobotní noci“, prvního zaznamenaného sériového vraha z Walesu, který v roce 1973 unesl a zavraždil tři šestnáctileté dívky. Série ukazuje rozsáhlé, dlouho neúspěšné vyšetřování a průlom díky novým kriminalistickým metodám. 94. Na místě činu: Zabíják berlínského nočního života / Crime Scene Berlin: Nightlife Killer dokumentární minisérie, Německo, 2024, 3 díly, 106 min, ČSFD 52% Dokumentární minisérie od Netflixu sleduje případ Dirka P., který v roce 2012 zavraždil několik mužů poté, co je vylákal z berlínských klubů. Když jedna z obětí přežije, rozjíždí se pátrání, které odhalí temné pozadí jeho činů. 95. Confronting A Serial Killer dokumentární, USA, 2021, 5 dílů, 284 min, IMDB 5,6 Pětidílná dokumentární seriál, který popisuje příběh o bezprecedentním vztahu mezi uznávanou autorkou a novinářkou Jillian Lauren a nejplodnějším sériovým vrahem v americké historii Samuelem Littlem . 96. Vražda mezi mormony / Murder Among the Mormons dokumentární krimi seriál, USA, 2021, 3 díly, 160 min, ČSFD 66% Hraný dokumentární seriál Netflixu natočený podle skutečného krimi případu, ve kterém nabyde riskantní operace vražedných rozměrů a do základů otřese Mormonskou církví na celém světě. Hrají: Mark Hofmann , Dorie Hofmann Olds , Shannon Flynn , Brent Metcalfe . 97. Vražda Murdaughových: Skandál na jihu / Murdaugh Murders: A Southern Scandal dokumentární, USA, 2023, 3 epizody, 142 min, ČSFD 62% Americká dokumentární minisérie z produkce Netflixu, která se zabývá vraždami a tragickými událostmi v mocné a bohaté „právnické“ rodině Murdaughových z Jižní Karolíny a soudnímu procesu s hlavou rodiny jménem Alexem Murdaugh, který byl odsouzen na doživotí. 98. Vraždy na přelomu století historický krimi seriál, Polsko, 2017, 10 epizod, 440 min, ČSFD 61% Polský historický krimi seriál, jehož děj se odehrává v Krakově a okolí před 1. světovou válkou. Každá epizoda představuje samostatný kriminální případ. Scénář byl založen na skutečných zločinech, ke kterým došlo na přelomu 19. a 20. století v jižním Polsku, respektive tehdejším Rakousku-Uhersku. 99. MH370: Ztracené letadlo / MH370: The Plane That Disappeared dokumentární, VB, 2023, 3 díly, 270 min., ČSFD 58% Dokumentární mini série od Netflixu věnující se zmizení letadla s 239 lidmi na palubě, ke kterému došlo v roce 2014, a které mohlo být i největší masovou vraždou spáchanou jediným pachatelem. Zpracování této minisérie o stále neobjasněné záhadě „zmizení“ letu MH370 je některými diváky kritizováno za to, že obsahuje příliš konspirací, na úkor faktů. 100. Ženy vražedkyně dokumentární série, USA, 2008, 161 epizod, 7084 minut, ČSFD: 61% Americký hraný dokumentární seriál, kde jsou jednotlivé epizody inscenací skutečných zločinů, kdy pachatelkami vražd jsou výhradně ženy. Seriál podle reakcí nemá příliš velkou výpovědní hodnotu a zpracování je bulvárnější. Hrají: Chuck Hustmyre , Johan Earl , Casey Nissen , Matt Butcher , Trey Daniels . 101. Můj děda je sériový vrah? / The Truth About Jim dokumentární minisérie, USA, 2024, 4 díly, 176 min, ČSFD 31% Dokumentární mini série odhaluje příběh ženy, která pátrá po objasnění bolestných rodinných tajemství a hledá odpovědi na otázku, která její rodinu trápí už po generace: byl její nevlastní dědeček Jim Mordecai sériový vrah? Movies about serial killers - fiction Movies about serial killers - fiction Movies and documents - true cases Movies about serial killers - fiction Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz

Žebříček 20 nejdéle aktivních sériových vrahů. Který vrah unikal nejdéle? B.T.K. Killer, Vrah od Zelené řeky? Nebo někdo úplně jiný? Dozvíte se v článku. 20 Nejdéle aktivních sériových vrahů - díl 1 Než se vrhnu na samotný předmět článku, kterým je žebříček 20 nejdéle aktivních sériových vrahů, asi by bylo lepší vysvětlit, o co mi vůbec šlo. Co jsem porovnával a snažil se zkoumat, které sériové vrahy jsem vzal při tvoření „žebříčku“ v potaz, a které naopak nikoli. (koho teoretické úvahy a „formality“ nezajímají, může samozřejmě hned přeskočit k samotnému „žebříčku“, ale doporučuji přečíst) V tomto článku jsem se zaměřil na nejdéle aktivní, avšak dopadené sériové vrahy. Tedy zaprvé jsem se vyhnul všem „Zodiacům“, „Jack The Ripperům“, „Jack The Stripperům“, „vrahovi z Long Islandu“ a podobně. To proto, že v jejich případě by šlo převážně o domněnky. Také jsem nezahrnul jeden typ sériových vrahů a to tzv. „anděly smrti“ („angel of death“) či „vrahy z milosti“ („angel of mercy“)– čili zjednodušeně řečeno vrahy z nemocničního prostředí jako byli například Harold Shipman, Donald Harvey, Charles Cullen či Michael Swango a další(v ČR např. Petr Zelenka). Tuto skupinu jsem vynechal, protože odhalení takového vraha (resp. vůbec odhalení, že k vraždám dochází), dopadení a usvědčení je velice náročné (vzpomeňte třeba jen na nedávný případ zdravotní sestry z Rumburka), a proto řada z nich vraždila deset let a více (dokonce všichni výše příkladem zmínění – krom Zelenky) Tedy by tvořili jádro „žebříčku“, což by nebylo dle mého názoru tak zajímavé. Nicméně zmínit jsem je v tomto ohledu musel. Původně mělo jít jen o strohý seznam pěti či deseti NEJ zakončený tím vrahem, který byl aktivní a tedy unikal spravedlnosti nejdéle. Kraťoučký článeček chtělo by se říct. Ona k takto jednoduché práci svádí kolonka „vražedná aktivita“ či „vražedné období“ („Span of killings“), která je uváděna např. na wikipedii, ale také v mnoha zahraničních webech a publikacích týkajících se sériových vrahů. Jenže, tato kolonka je běžně vyplňována naprosto jednoduchým způsobem bez podrobnějšího zkoumání případu. Pouze na základě data první a poslední vraždy spáchané daným pachatelem. Jenže je doba vražedné aktivity úplně to samé jako rozpětí mezi první a poslední vraždou? Já právě v tom zjednodušení spatřoval problém. Pokud totiž „vražednou aktivitu“ vyjádříme výše uvedeným zjednodušeným způsobem, pak jako déle aktivní sériový vrah „vyjde“pachatel (A), který například v mládí spáchá jednu vraždu, poté je za ní na mnoho let (např. 15) uvězněn, po propuštění v krátkém sledu spáchá jednu, dvě či několik vražd, po kterých je záhy (v řádu měsíců) dopaden a pak už zpravidla odsouzen na doživotí či k trestu smrti. Zatímco pachatel(B), který je (z prespektivy vraha) úspěšnější, spáchá X vražd, uniká policii a děsí veřejnost v rozpětí např.10 let, a až pak je dopaden a odsouzen rovnou k smrti či na doživotí, „vychází“ jako aktivní po kratší dobu.Asi každý cítí mezi modelovým případem A a B rozdíl….a určitou disproporci v tom uvést bez dalšího, že vražedná aktivita pachatele A byla 15 let, zatímco pachatele B pouze 10. Takže stejně jako jsem nechtěl, aby jádro seznamu činilo pět, deset SV typu „angel of death“, nechtěl jsem ani, aby jádro tvořili SV, recidivisté, kteří strávili převážnou část života za mřížemi za dřívější vraždu (vraždy) a v krátkém mezidobí mezi propuštěním a opětovným uvězněním spáchali nějakou či nějaké další. I přesto, že mezi první a poslední jejich vraždou uplynulo třeba i 30 let. Takže ani tyto jsem nezahrnoval. (Nejznámější takové případy: Peter Kurten – první doložená vražda se stal v roce 1913, poté byl za jiné trestné činy uvězněn na 8 let až do roku 1921, další doložené dokonané vraždy se staly mezi lety 1929 - 1930, dopaden byl v roce 1930; Arthur Showcross – v průběhu roku 1972 zavraždil 2 malé chlapce, za to odsouzen na 25 let, podmínečně propuštěn v roce 1987, poté mezi 1988-1989 zavraždil 12 žen, dopaden v lednu 1990; Jack Unterweger: První spáchaná vražda 1974, za to odsouzen na doživotí, podmínečně propuštěn 1990, poté během necelých 2 let usmrtil minimálně 9 žen, než byl finálně dopaden) Šlo mi spíše o pachatele, „rekordmany“, kteří dokázali vraždit po dlouhé roky, děsit třeba i celý stát a unikat policii i přesto, že po nich s vypětím všech sil a prostředků pátrala. Nebo dokázali být tak nenápadní, že ani nebylo zřejmé, že několik obětí má na svědomí jeden sériový vrah. Mimochodem abych vytvořil níže uvedený „žebříček 20 NEJ“ a odfiltroval ty „nežádoucí“, musel jsem detailněji prostudovat cca 60 případů. Pozor! Ne 60 případů ze všech SV, ale 60 z těch, kde to podle kolonky „Span of killings“ vypadalo nadějně, což bylo opravdu pracné. Jak ze všeho výše uvedeného vyplývá, stejně tak jako se může lišit u jednotlivých sériových vrahů jejich dětství, vražedný vývoj, modus operandi, motiv, signatura atd., liší se i jejich vražedná aktivita a to nejen svojí délkou, ale i změnami ve frekvenci vraždění a různými pauzami v čase, ať už způsobenými objektivními či subjektivními příčinami. Někteří z níže uvedených například jednoduše vraždit začali a nepřestali, do doby než byli odhaleni, nebo dokud nebyli dopadeni za jiný trestný čin. Jiní zas v průběhu času svoji vražednou aktivitu podstatně omezili, nebo si na roky daly pauzu, aby po ní opět vraždit začali, další dokonce s vražděním úplně přestali bez zjevných objektivních příčin, ale dopadeni byli třeba až za další dlouhé roky. Ač se tedy u některých sériových vrahů shodovala doba délky vražedné aktivity a doba, po kterou daný vrah unikal policii, u mnohých se tyto časové ukazatele lišily. Abych toto tedy vůbec mohl alespoň nějak kvantifikovat a rozlišit, koho do „žebříčku“ zařadím a koho ne, rozhodl jsem se nakonec stanovit u každého z vrahů dvě období: a) délku vražedné aktivity (čili období, od první spáchané vraždy do poslední spáchané vraždy a to bez ohledu na frekvenci vražd – s tím, že pokud byl dotyčný mezitím například uvězněn (za jakýkoli trestný čin – zkrátka přestávka z objektivních příčin), dobu věznění (či dobu trvání jiné objektivní překážky) jsem do výše stanovené doby nezapočítal, b) dobu, po kterou unikali spravedlnosti (čili dobu, po kterou od spáchání první vraždy unikali polici, aniž by byla odhalena jejich vražedná série – pokud mezitím byli odsouzeni za některou z vražd (nikoli za jiný trestný čin!), dobu od první vraždy do dopadení jsem sečetl a po spáchání první vraždy po propuštění z vězení začal opět počítat do dalšího dopadení, atd. – pak udělal součet). Ještě bych chtěl podotknout, že jsem vycházel z běžně dostupných zdrojů, tedy internetu a literatury, takže níže uvedený seznam zahrnuje jen ty „známější“, popsané případy. Domnívám se, že téměř jistě na světě existovaly i další případy extrémně dlouhého vražedného období či unikání spravedlnosti, bohužel nebyl popsány. A jelikož šlo leckdy mezi jednotlivými pachateli o pouhé měsíce či rok, dva rozdílu ve výši stanovených dob, navíc použité zdroje nejsou často přesné (ostatně bez tak jsem posuzoval hlavně množinu vražd prokázaných a u sériový vrahů, obzvláště těch dlouho aktivních, se často předpokládá, že procento neprokázaných vražd není bezvýznamné), tak jsem se striktně nedržel toho, abych vybral ty NEJ, ale snažil se vybrat z těch NEJ ty nejzajímavější. Proto se například do seznamu nedostal Jeffrey Dahmer (vražedná aktivita 13let – 17 obětí), protože nejen, že už je na těchto stránkách jednou detailně zpracován, ale navíc mimo své první vraždy spáchal všechny až mezi lety 1987-1991, a k tomu i tak by se se svými třinácti lety vražedné aktivity „krčil“ až ke konci tohoto „žebříčku“. Ano! Jak sám čtenář níže uvidí, ani třináct let vražedné aktivity a unikání policii by na některé z vyšších umístění v „žebříčku“ prostě nestačilo… 20. Willem van Eijk Narozen : 13. srpna 1941 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 75 let, odpykává si doživotní trest První spáchaná vražda : jaro 1971 (29 let) Poslední spáchaná vražda : léto 2001 (60 let) Dopaden : 12. listopadu 2001 Vražedná aktivita : 14 let (období vražedné aktivity je v tomto případě paradoxně delší, než doba po kterou unikal spravedlnosti, protože po prvních dvou vraždách byl dopaden a odsouzen, po propuštění začal vraždit znovu – viz kritéria výše) Unikal : 11 let Počet obětí : 5 - 8 Na dvacáté místo jsem zařadil poměrně neznámého holandského sériového vraha (dokonce se mi u něj nepodařilo najít jedinou fotku na níž by jistě byl) , s přezdívkou "Het Beest van Harkstede" („The Beast of Harkstede“ neboli „Bestie z Harkstedu“), který zavraždil a znásilnil nejméně 5 žen. Většinu obětí tvořily prostitutky. Eijk ženy převážně škrtil, jednu z obětí však zabil pomocí nože, kdy navíc její tělo krutě zohavil. V roce 1974 byl uvězněn za vraždy dvou žen, které spáchal mezi roky 1971-1974. Z vězení byl propuštěn v roce 1990 a nejpozději od roku 1993 začal opět zabíjet. Do roku 2001, kdy byl dopaden, spáchal nejméně 3 další vraždy (1993, 1995, 2001) a navíc je z dalších tří podezírán. Dá se tedy říct, že policii unikal a děsil okolí v souhrnu 11 let (1971-1974-2 roky a pak 1993-2001 – 8 let). Mezi jeho první a poslední vraždou pak uplynulo celých 30 let, z nichž 16 let strávil za mřížemi. V současné době si odpykává trest doživotního vězení. 19. Mohammed Adam Omar Narozen : 1949 Zemřel : 20. června 2001 První spáchaná vražda : 1975 – 1995 (26 – 46 let) Poslední spáchaná vražda : prosinec 1999 (50 let) Dopaden : květen 2000 Vražedná aktivita : 4 – 24 let Unikal : 4 -24 let Počet obětí : 16 - 67 Súdánský sériový vrah (tzv. "The Sanaa Ripper" neboli „Rozparovač ze Sanna“), který se po svém dopadení v roce 2000 přiznal k usmrcení 51 obětí (jiné zdroje uvádí, že se doznal k usmrcení 16 dívek v Jemenu a 51 dalších v jiných blízko-východních a afrických zemích – celkem tedy 67). Vraždit podle svých slov měl začít už v roce 1975. Později však toto doznání údajně odvolal a přiznal se „pouze“ k zabití 16 žen v Jemenu + 11 v Súdánu. Těžko říct. Jisté je jedině to, že Omar byl podezřelý minimálně ze spáchání 16 vražd na území Jemenu a to od roku 1995, (jelikož bližší info k údajným dřívějším vraždám nešlo dohledat řadím vraha až na 19. místo žebříčku, ač by možná mohl patřit výše). Nalezeny byly ostatky nejméně 12 zavražděných žen, ale pachatel byl nakonec odsouzen „pouze“ pro dvě spáchané vraždy. Všechny ostatky byly nalezeny poblíž univerzity v Sanaa (hlavní město Jemenu), kde Omar pracoval jako odborný asistent v márnici. Většinu jeho obětí tvořily studentky univerzity. Omar se podle svých slov zaměřoval na mladé, výrazně krásné ženy, které poté znásilňoval a nakonec umlátil údery do hlavy. Na jeho vražednou „kariéru“ se přišlo až díky poslední vraždě, kdy zabil zahraniční studentku z Iráku a její matce bylo podezřelé, že se jí dcera již dlouho dobu neozývá. Většina rodin předchozích obětí se údajně bála zostuzení z toho, že by jejich dcery „utekli z univerzity“, a tak zmizení ani nehlásila. I když byl Mohammed Adam Omar uznán vinným ze spáchání pouze dvou vražd, byl odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v roce 2001 před zraky 30 000 lidí a to zastřelením – předcházelo mu ještě vykonání trestu 80 ran bičem za konzumaci alkoholu. Zajímavostí v případě tohoto súdánského občana je, že obětem často uřízl nohy nebo ruce, ty poté zbavil měkkých tkání a kosti si uchoval jako zvrhlou památku. 18. Andrei Chikatilo (česká verze: Andrej Čikatilo) Narozen : 16. října 1936 Zemřel : 14. února 1994 První spáchaná vražda : 22. prosince 1978 (42 let) Poslední spáchaná vražda : 6. listopadu 1990 (54 let) Dopaden : 20. listopadu 1990 Vražedná aktivita : 12 let Unikal : 12 let Počet obětí : 52–57 Notoricky známý sovětský (respektive ukrajinsko-ruský) sexuální sériový vrah. Jeden z nejznámějších sériových vrahů vůbec, který je rovněž známý pod přezdívkou „Rostovský řezník“ či „Rostovský rozparovač“ (přezdívka od Rostova na Donu – ruské město, v jehož okolí se odehrála většina vražd). Byl usvědčen z usmrcení 52 osob, sám se pak doznával až ke spáchání 57 vražd (obviněn byl z 53). Chikatilův modus operandi zahrnoval pečlivý výběr budoucí oběti- vybíral si je především z řad dětí a mladistvých, bez ohledu na pohlaví (nejmladší oběti bylo 7 let, nejstarší 44 let – v naprosté většině případů se však jednalo o chlapce a dívky ve věku 9-20 let) – nejlépe bezprizorní jedince (mnoho z jeho obětí bylo bez domova, s „problematickými osudy" či mentálně zaostalí). Výběr obětí prováděl především ve vlacích či nádražích, kde trávil mnoho času. Po seznámení se s obětí ji buď pronásledoval, nebo lstí vylákal na odlehlé místo – většinou les- a tam zaútočil. Své oběti usmrcoval v drtivé většině za pomocí nože (ale i jinými mechanismy), kdy těla obětí vykazovaly mnohočetná řezná a bodná poranění především v oblastech očí a genitálií. Rovněž byl časté prvky zohavení, ofenzivního čtvrcení. Chikatilo pak s oběťmi buďto souložil, nebo masturboval nad jejich těly. Také se dopouštěl kanibalismu. Co se týče frekvence jeho útoků a délky vražedné aktivity, tak po první vraždě v prosinci roku 1978 se další dopustil až v září 1981, poté začala frekvence stoupat a s vražděním nepřestal až do svého dopadení (rok 1982 – 7 obětí, 1983 - 8, 1984 – 15, 1985 – 2, 1987 – 3, 1988 – 3, 1989 – 5, 1990 – 8). Vraždil a unikal tedy po stejnou dobu - 12 let, což stačí pouze na osmnácté místo. 17. Alexander Yuryevich Pichushkin (česká verze jména: Alexandr Pičuškin) Narozen : 9. dubna 1974 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 42 let, odpykává si doživotní trest, v roce 2014 se oženil První spáchaná vražda : 1992 (18 let) Poslední spáchaná vražda : 14. června 2006 (32 let) Dopaden : 16. června 2006 Vražedná aktivita : 14 let Unikal : 14 let Počet obětí : 48 - 63 Ruský sériový vrah, kterému se přezdívá buď „šachovnicový vrah“ (to proto,že jeho cílem prý bylo spáchat 64 vražd – počet políček na šachovnici) a nebo také „maniak z Bitcevského parku“ (to kvůli místu, kde se většina vražd odehrála – jeden z největších lesoparků v Moskvě). Svoji první vraždu spáchal už jako student v roce 1992. Tehdy zabil svého spolužáka, kterého pozval na společnou vražednou výpravu. Po tomto úmrtí byl pochopitelně dotazován policií, což ho zřejmě mohlo vyděsit. Možná i proto se k zabíjení vrátil pravděpodobně až roku 2001. Po celých devíti letech, za to bohužel v závratné frekvenci, kdy během pěti let usmrtil přes 40 lidí. Jeho modus operandi zahrnoval výběr bezprizorních obětí (např. bezdomovců – především mužů, ale i žen a dětí), s nimiž vypil v parku vodku a poté je zezadu napadl kladivem údery vedenými na hlavu. Takto oběť umlátil a často pak nakonec do proražené lebky vložil prázdnou lahev od vodky. U soudu byl shledán vinným ze spáchání 48 vražd a tří vražedných pokusů, ač sám přiznával až 63 dokonaných vražd. Za to byl odsouzen k odnětí svobody na doživotí s tím, že prvních 15 let stráví na samotce. Jde o sériového vraha zařaditelného do motivačních kategorií „power and control killer“("mocensky orientovaný typ vraha") a „thrill killer“("vrah vyhledávající napětí"). Pičuškin sám jako svůj motiv uváděl určitou potřebu zabíjet, neboť pak prý cítil potřebu žít, a rovněž byl na své zločiny pyšný. Z toho lze usuzovat radost z vraždění a s ním spojeného adrenalinu, ktrá je typická pro kategorii SV typu "thrill killer". Rovněž uváděl, že se díky zabíjení cítil jako Bůh a mohl rozhodovat, kdo přežije a koho zbaví života, což je zas motivace typická spíše typ "power and control killer". 16. Ralph Raymond Andrews Narozen : 1945 Zemřel : 31. ledna 2006 První spáchaná vražda : 25. srpna 1977 (32 let) (možná již 1972) Poslední spáchaná vražda : 1991 (46 let) Dopaden : 1991 Vražedná aktivita : 14 let (možná až 19 let) Unikal : 14 let (možná až 19 let) Počet obětí : 2 - 40 Americký sériový vrah – usvědčený „pouze“ z usmrcení 2 osob. Šlo o heterosexuálního sadistu, který tedy znásilňoval, mučil a vraždil ženské oběti. Andrews byl odsouzen k doživotí za vraždu 43leté ženy v Chicagském parku v roce 1991. Tehdy ženu znásilnil, zabil a nožem znetvořil její tělo. Později v cele začal spoluvězni popisovat i jiné, dřívější vraždy. Ten se s tím svěřil dozorcům a díky následně použitému odposlechu, byl v roce 1999 uznán vinným ze znásilnění, únosu a vraždy šestnáctileté dívky v roce 1977. Nicméně v odposleších nenarážel pouze na tuto vraždu! První vražda, pro kterou byl později silně podezírán, se datuje až do roku 1972. Jako první podezřelý byl veden i v případě vraždy čtrnáctileté Arvelly Thomas z roku 1978 a několika dalších případech. Navíc připočtěme, že už v roce 1976 byl obžalován z 2 pokusů o vraždu v souvislosti s pobodání 15-letých stopařek. I přesto, že byl tehdy zproštěn obžaloby, tak na základě pozdějších odposlechů, způsobu spáchání zločinů a dalších indicií u Andrewse panuje obava, že by mohl být spojován až s 20-40 neobjasněnými vraždami v několika dalších státech USA. Ač je tedy možné, že vraždil celých 19 let, s jistotou mohu napsat "pouze" 14 let, proto 16. místo. Jedno z Andrewsovo specifik je, že těla svých obětí znetvořoval za pomocí nože. 15. Mikhail Popkov (česká verze: Michail Popkov) Narozen : 1964 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 53 let, odpykává si trest doživotí, připravuje se další soudní proces) První spáchaná vražda : 1992 (28 let) Poslední spáchaná vražda : 2000 (36 let) Dopaden : 2012 Vražedná aktivita : 8 let (nejméně) Unikal : 20 let Počet obětí : 69 - 81 Jde o ruského sériového vraha, bývalého policistu, zatčeného v roce 2012 na základě metody DNA. Popkov se zaměřoval na prostitutky a jiné mladé ženy, které se v nočních hodinách pohybovaly osamoceny. Podle zdrojů může být jeho motiv jednak sexuální, ale zároveň tak choval i určitou nenávist k ženám, které v jeho očích neodpovídali morálním zásadám. Popkov začal vraždit v roce 1992 a určitě s tím nepřestal do roku 1999 či 2000. Podle zatím dostupných zdrojů už poté nezabíjel, nebo minimálně snížil vražednou frekvenci. V roce 2015 byl odsouzen k doživotí za znásilnění a vraždu 22 žen. V roce 2017 ho pak ruští kriminalisté obvinili z dalších 47 vražd a k 12 případům zatím sbírají důkazy (k datu uveřejnění článku). Co se týká odmlky od roku 1999 či 2000, údajně přestal vraždit díky pohlavní chorobě, kterou se nakazil od jedné z obětí – někde je zmiňována i následná impotence způsobená chorobou. I když tedy zatím vypadá, že délka Popkovovi vražedné aktivity byla "pouze" 8 či 9 let, na 15. místě v žebříčku je proto, že unikal celých 20 let. Pokud bude Popkov uznán vinným ze všech zmíněných vražd, stane se oficiálně nejvýkonnějším ruským sériovým vrahem! 14. Tommy Lynn Sells Narozen : 28. června 1964 Zemřel : 3. dubna 2014 První spáchaná vražda : červenec 1985 (21 let) Poslední spáchaná vražda : duben 1999 (34 let) Dopaden : 2. ledna 2000 Vražedná aktivita : 14 let (držím se nejmírnějšího odhadu, proto tentokrát neodečítám cca 3,5 roku, které prokazatelně strávil v mezidobí za mřížemi – při odečtení let ve vězení a odvážnějším odhadu by to bylo 15,5let ) Unikal : 15 let (možná až 20let) Počet obětí : 1 – 22+ Americký kočovný sériový vrah, tzv. „Coast to Coast Killer“ „vrah od pobřeží k pobřeží“ odsouzený k smrti za jedinou spáchanou vraždu (zavraždění 9 letého děvčátka), který však podle policejních orgánů spáchal nejméně 21 dalších útoků (ale pravděpodobně ještě více)! Sells byl tulák, údajně zneužívaný v dětství, který mezi lety 1978 – 1999 stopem a vlakem cestoval po celých Spojených státech amerických. V tomto obdomí při svém kočovném životě vykazoval mnoho znaků antisociálního chování. Například silně nadužíval alkohol a drogy, a páchal nejrůznější zločiny (od krádeží, přes znásilnění až po vraždy). Několikrát byl rovněž v tomto období uvězněn (16 mesíců za krádež, 2 roky za znásilnění, plus další kratší tresty). Podle svého vyjádření spáchal první vraždu již ve svých 16 letech (rok 1970), většina zdrojů pak uvádí, že vraždit začal kolem roku 1980, ale podle policie se první prokázaná vražda stala až v roce 1985, kdy pomocí basebalové pálky usmrtil ženu, která si ho pozvala na noc domů a jako svědka zabil také jejího 4 letého syna. Specifickým znakem Sellse je mimo jiné to, že mezi jeho oběťmi najdeme nejen mnoho dětí, ale i ženy a muže. Podle situace měnil i způsob usmrcení. Rovněž motiv jeho vražd byl různý, někdy sexuální, jindy loupežný a také se tak zbavoval případných svědků jeho dalších trestných činů. Kdo ví, kolik lidských životů mohl mít Sells s takovou perstrostí motivů, růnorodostí obětí, velkým teritoriem a délkou vražedné aktivity na svědomí. V roce 2014 byl na tomto sériovém vrahovi vykonán trest smrti. 13. Robert Black Narozen : 21. dubna 1947 Zemřel : 12. ledna 2016 První spáchaná vražda : možná již 8. dubna 1969(21 let) , pravděpodobně 70. léta, oficiálně 12. srpna 1981 (34 let) Poslední spáchaná vražda : 26. března 1986 (38 let) (ale podezírán i z vraždy v roce 1990) Dopaden : 14. července 1990 Vražedná aktivita : 5 let (pravděpodobně déle! Možná až 21 let) Unikal : 9 – 21 let Počet obětí : 4 – 17+ Na třinácté místo řadím skotského sexuálního sériového vraha, který útočil na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (oficiální název Velké Británie – pozn. autora). Black byl heterosexuální pedofil, tedy se zaměřoval na oběti ženského pohlaví ve věkovém rozmezí 5 - 15 let. Ty poté znásilňoval, zřejmě i opakovaně, než je usmrtil - pravděpodobně uškrcením - a těla pohodil desítky i stovky kilometrů daleko od míst únosů. Oficiálně byl odsouzen za 4 vraždy (roky 1981, 1982, 1983, 1986), několik znásilnění, sexuálních napadení a pokusů o únos (poslední pokus o únos se odehrál v den jeho dopadení, kdy se díky svědkovi unesenou dívku na poslední chvíli podařilo zachránit). Black tedy oficiálně zabíjel pouze po dobu 5 let. V tomto seznamu nejdéle aktivních sériových vrahů ho však přesto uvádím, neboť panuje silné podezření, a je pravděpodobné, že vraždil před rokem 1980, možná dokonce už v roce 1969! A že s tím neskončil až do svého dopadení. Zkusím popsat: První Blackovo obtěžováním a napadání mladých dívek se datuje až do roku 1963(tehdy dívku dokonce rdousil do doby, než upadla do bezvědomí, poté nad jejím tělem masturboval), v roce 1967 byl pak za opakované skutky obdobného typu odsouzen k převýchově pro mladistvé delikventy v době trvání jednoho roku. V roce 1968 se přestěhoval do Londýna a začal sbírat pornografii s dětskou tématikou, včetně nahrávek zachycujících násilí páchaných na dětech. V roce 1969 se ztratila 13 letá školačka, která jela na kole do Roughtonu v Norfolku. Její kolo se našlo v poli poblíž cesty, ale její tělo nebylo nikdy nalezeno. Toto je první neobjasněný případ, kde podezření padá na Blacka. V průběhu 70. let pak existují ve Velké Británii další 4 neobjasněné případy zmizení malých holčiček, které jsou dávány do souvislosti s tímto sériovým vrahem, a které vykazují podobné znaky jako jeho pozdější činy. Jeden z těchto neobjasněných případů dokonce policie chystala předložit prokuratuře a formálně Blacka obvinit, ale než se tak stalo, v lednu roku 2016 zemřel. Konkrétně jde o případ zmizení třináctileté Genette Tate z 19. srpna 1978. V osmdesátých letech pak existuje případů s obdobnými znaky dalších osm! A to po celé západní Evropě, kde je prokázáno, že Blackovo pohyb v inkriminovanou dobu odpovídá místům zmizení dětí (Black se od roku 1978 živil jako dálkový řidič). Několik neobjasněných vražd či zmizení mladých děvčat vykazující podobné znaky existuje i v roce 1990. Navíc v červenci toho roku byl dopaden, jak už bylo zmíněno, díky neúspěšnému únosu mladé holčičky, kterou ještě téhož dne nalezli policisté svázanou a znásilněnou v jeho dodávce. Naštěstí dříve, než jí stačil usmrtit. To vše hovoří pro přesvědčení, že R Black má na svědomí možná i mnohem více zločinů, než za které byl odsouzen. Co se táká jeho trestu, obdržel pochopitelně ten netěžší a to - doživotní vězení. 12. ledna 2016 pak Black zemřel ve věznici na infarkt. K žádnému ze svých činů se nikdy nepřiznal. I to lehce podporuje domněnku, že může mít na svědomí více obětí, neboť když ani u těch , za které byl odsouzen vinu nepřiznal, těžko by dobrovolně doznával cokoli navíc. Jeho specifikem je mimo to, že útočil na děti právě jeho modus operandi. Ten obnášel náhodné potkání osamocené oběti nacházející se poblíž silnice, rychlý únos za pomocí dodávky, ve které ji zneužil a usmrtil, aby se těl zbavoval i stovky kilometrů daleko od míst únosů. 12. Joseph Naso Narozen : 7. ledna 1934 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 83 let, čeká na výkon trestu smrti První spáchaná vražda : 10. ledna 1977(43 let) – datum nalezení těla oběti Poslední spáchaná vražda : 1994 (60 let) Dopaden : 2010 Vražedná aktivita : 14 let Unikal : 33 let Počet obětí : 6 - 10 Americký sériový vrah odsouzený za zavraždění 6 žen, které znásilnil a následně uškrtil. Svoji první prokázanou vraždu spáchal v roce 1977, poslední pak v roce 1994. Zadržen byl až v roce 2010. Čtyři z vražd byly známé pod přezdívkou „kalifornské abecední vraždy“, protože první písmeno křestního jména a příjmení se vždy shodovalo. Při domovní prohlídce u něj policie nalezla zápisky s krátkým popisem 10 vražd nepojmenovaných žen s uvedením oblastí – za 6 z nich pravomocně odsouzen. Mimo dalších 4 ze „seznamu“ byl rovněž podezíraný ze série 3 vražd mezi lety 1971-1973 známých jako „rochesterské abecední vraždy“. V tomto případě sa ale odebrané vzorky DNA z těl neshodovaly s tou Nasovou. Joseph Naso byl odsouzen k trestu smrti, který zatím nebyl vykonán. Specifikem případu je, že Naso byl fotografem a fotil si mimo jiné i své oběti – často svázané, což pochopitelně vyvracel s tím, že jde pouze o naaranžované fotky modelek. 11. Gary Ridgway Narozen : 18. 2. 1949 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 68 let, odpykává si doživotní trest ve Washingtonské státní věznici Walla Walla První spáchaná vražda : 8. července 1982 (33 let) Poslední spáchaná vražda : leden 1998 (48 let) Dopaden : 30. listopadu 2001 Vražedná aktivita : 15,5 let Unikal : 19 let Počet obětí : 49 – 71+ Na jedenáctém místě se umístil Gary Ridgway. Tzv. „Green River Killer“ neboli „Vrah od Zelené řeky“, který je co do počtu obětí, za něž byl odsouzen, nejvýkonnějším americkým sériovým vrahem a tím pádem i jedním z nejznámějších vůbec. Celkově byl odsouzen k 49 trestům odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění (jedno doživotí za každou z prokázaných vražd), při jednom z výslechů však uvedl, že počet jeho obětí mohl vystoupat až na 71! Za své oběti si vybíral v drtivé většině prostitutky (né však vždy), se kterými měl pohlavní styk a po svém vyvrcholení je uškrtil či zardousil. Poté se těl obětí zbavil buď to u řeky Green River či v okolních lesích. Většinu ze svých obětí zavraždil v letech 1982 – 1984 (1982 – 16 obětí, 1983 – 24 obětí, 1984 – 2 oběti), poté frekvenci vražd podstatně snížil (1986 – 1 oběť, 1987 – 1 oběť, 1990 – 1 oběť), ale poslední prokázané vraždy se dopustil až v roce 1998 (v uvedeném výčtu chybí 3 vraždy, jelikož oběti se nikdy nepodařilo identifikovat, není tedy ani zřejmé, kdy přesně byly zavražděny). Ridgway byl jedním z podezřelých už od roku 1983. V roce 1984 absolvoval test na detektoru lži. V roce 1987 pak poskytl vzorek DNA. K jeho zatčení ale došlo až 30. listopadu 2001. 10. Rose a Fred Westovi Fred West Narozen : 29. září 1941 Zemřel : 1. ledna 1995 První spáchaná vražda : červenec 1967 (25 let) Poslední spáchaná vražda : 19. června 1987 (45 let) Dopaden : 24. února 1994 Vražedná aktivita : 20 let Unikal : 26,5 let Počet obětí : 10 - 12+ Rosemary West Narozena : 29. listopadu 1953 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 63 let, odpykává si doživotní trest První spáchaná vražda : červen 1971 (17 let) Poslední spáchaná vražda : 19. června 1987 (33 let) Dopadena : duben 1994 Vražedná aktivita : 16 let Unikala : 23 let Počet obětí : 10 - 12+ Prní díl ukončuje a na desátém místě se umístil asi nejznámější britský vražedný pár. Na jejich společném kontě je minimálně devět obětí. Fred West sám usmrtil ještě minimálně jednu osobu (šlo o Westovu milenku v pokročilém stádiu těhotenství – vražda se stala ještě před seznámením s Rosemary), Rosemary West pak bez účasti manžela spáchala pravděpodobně jedinou vraždu, zatímco West byl na 6 měsíců uvězněn (obětí byla nevlastní dcera Charmaine, dcera Westovi předchozí manželky – i West byl jejím nevlastním otcem).Všechny oběti této dvojice byly ženského pohlaví. Patřily mezi ně jak vlastní i nevlastní dcery zvrhlého páru, ex manželka Westa, tak i další mladé ženy, které v několika případech unesli zcela náhodně. Motiv byl u posledně uvedených obětí sexuální a sloužily páru jako sexuální hračky, které opakovaně znásilňovali a krutě mučili. U zbylých obětí byl motiv zřejmě kombinovaný, kdy převládala snaha zamaskovat předchozí zločiny či se zbavit nějakým způsobem „nepohodlného“ člověka. Tomuto páru, respektive především Fredovi Westovi je připisováno i několik dalších neobjasněných vražd. West jich dokonce přiznal 30! Než však stihl být postaven před soud, spáchal ve vazební cele sebevraždu. Rosemary West byla odsouzena za spáchání 10 vražd k uvěznění na doživotí bez možnosti propuštění. Specifikem tohoto páru je (samozřejmě už mimo tu specifickou věc, že šlo o páreček sériových vrahů), že své oběti vraždili přímo ve svém domě a jejich ostatky zakopávali na své zahradě nebo pod prostory domu. Pokračování ZDE . Share Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Komentáře