Výsledky vyhledávání

Recenze krimi knihy "Rozsudek smrti vykonán", který se věnuje sedmnácti rozmanitým kriminálním případům, které končí popravou obžalovaného. Autor: Petr Šámal. Rozsudek smrti vykonán - Petr Šámal Název: Rozsudek smrti vykonán - kruté pravdy z tajných archivů Autor: Petr Šámal Nakladatelství: Fortuna Libri Rok vydání: 2021, 295 stran Recenze: Zatím nenapsána. Sedmnáct příběhů, ve kterých pachatele došli až k oprátce. Je mezi nimi příběh zdravotní sestry vraždící na kojeneckém oddělení. 18letého mladíka, který podle pokynů otce vyvraždil rodinu své tety. Vojenského zběha-kanibala. Pedofilního promítače pražského kina Metro. Můžete se z policejního vyšetřování dozvědět, jak byly doopravdy zavražděny stopařky, na motivy jejichž kauzy byl natočen film Smrt stopařek, nebo odkud se vzala hlava bez těla ve vlaku na trati Trnava-Bratislava. Na konci všech těchto hrůzných, mrazivých příběhů čekala spravedlnost. Poprava a smrt. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Běh života - Lid vs O. J. Simpson", která se věnuje tzv. Procesu století. Autor: Jeffrey Toobin. Běh života - Lid versus O. J. Simpson - Jeffrey Toobin Koupit knihu Název: Běh života - Lid versus O. J. Simpson Autor: Jeffrey Toobin Nakladatelství: Edice Knihy Omega Rok vydání: 2017, 495 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha o soudu s O. J. Simpsonem, s americkým fotbalistou, hercem a miláčkem široké americké veřejnosti ve věci vraždy jeho manželky, je mistrovské dílo, které mohl napsat jen přední právní novinář dnešní doby. Kniha Jeffreyho Toobina je literaturou faktu. Tato skvělá kniha vypráví celý příběh vražd Nicoly Brownové-Simpson a Ronalda Goldmana a nabízí též pohled na zákulisní hry "procesu století". Ten byl veden s americkým fotbalistou, hercem a miláčkem široké americké veřejnosti O.J. Simpsonem ve věci vraždy jeho manželky. Kniha podrobně vykresluje právnický proces i vše, co s ním bylo spojené. Tlak veřejnosti a médií i dlouholeté napjaté vztahy mezi policií a afroamerickou komunitou v Los Angeles. Thriller z právnického prostředí neustále šokuje a fascinuje svým upřímným zobrazením tohoto lidského dramatu. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Jerome Brudos - detailně zpracovaný případ amerického sexuálního sériového vraha nejméně 4 žen, tzv "Bestie z Harkstedu". HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Jerome Brudos 8. 4. 2011 Jerome Brudos - americký sériový vrah, pro něhož byl typický fetiš na ženské nohy, boty a spodní prádlo. V průběhu 16 měsíců mezi lety 1968 - 1969 zavraždil nejméně 4 mladé ženy, které posmrtně zneužil, nafotil a nakonec si z nich ponechal trofej v podobě odříznuté části těla. Za tyto zločiny byl odsouzen k doživotnímu vězení. Narozen : 1939 Zemřel :28. 3. 2006 Země : USA Počet obětí : 4+ Unikal : 1 rok Vražedná aktivita : 1968-1969 Přezdívka :„ Bestie z Harkstedu “ Sdílej Jerome Brudos se narodil v roce 1939 v Jižní Dakotě. Jeho rodiče hodně cestovali po severu USA, až se nakonec usadili v Oregonu. Matka se k němu chovala v průběhu dětství velice panovačně a pohrdavě, proto ji Jerry nenáviděl. Již v pěti letech se u něho projevil fetiš na dámské boty. Pár exemplářů na vysokém podpatku našel na místní skládce a přinesl si je domů, načež mu je matka spálila a důrazně jej pokárala. Poté ukradl i boty své učitelky v mateřské škole. „Není jasné, proč se Jerome Brudos stal fetišistou na ženské nohy “ tvrdí specialista na sériové vrahy, Harold Schechter, „je ale jisté, že se tato úchylka začala u něj projevovat v neuvěřitelně nízkém věku. “ S postupem času začal Jerry krást dámské boty sousedům a občas ukradl i spodní prádlo z prádelních šňůr. Do problémů ho však jeho posedlost ženskýma nohama dostala až v sedmnácti letech, kdy s nožem v ruce obtěžoval sedmnáctiletou dívku v úmyslu přinutit ji , aby se svlékla, a následně jí mohl fotografovat. Dokonce se mu podařilo i dívku srazit k zemi, ale náhodní kolemjdoucí ho chytili a jeho počínání překazili. Na policii Brudos vše přiznal, dokonce i to, že měl ve svahu vyhloubenou jámu, ve které chtěl držet nějakou dívku jako svojí sexuální otrokyni. Byl proto umístěn na 9 měsíců na psychiatrii do Oregonské nemocnice. Tam lékaři zjistili, že jeho sexuální fantazie se soustřeďují kolem nenávisti vůči jeho matce a pomstě ženám obecně. Také věděli o jeho sbírce bot a spodního prádla. Jedna z jeho fantazií, kterou na psychiatrii sdělil, spočívala v tom, že umístí unesenou dívku do mrazničky, aby její ztuhlé tělo mohl pak aranžovat do různých sexuálních poloh. Po devíti měsících léčby Brudos nebyl shledán nebezpečným a byl z psychiatrické léčebny propuštěn (uveďme, že byl rok 1956 a ani o vývoji sériových vrahů, ani o důležitosti jejich přebujelého fantazírování nebylo téměř nic známo, takže lékařům nelze příliš klást za vinu toto nesprávné posouzení – lékaři se údajně domnívali, že za jeho sexuální preferenci může dospívání). Mladý Jerry Brudos Poté Brudos nastoupil do armády, ale brzy z ní byl propuštěn a stal se elektrotechnikem. Když mu bylo 22 let, seznámil se s tehdy 17letou plachou dívkou, která se později stala jeho manželkou. Zprvu byla ochotna plnit některé manželovy choutky včetně toho, že po domě musela chodit nahá a on ji fotil. Také mu slíbila, že nebude chodit ani do jeho dílny v garáži, ani do podkroví, kde měl poschovávané prádlo, boty a později i části těl. Když však před ní jednou manžel předstoupil oděn do ženského spodního prádla, zcela ho nepochopila a ranilo jí to. Tak se Brudos opět stáhl se svými erotickými zálibami do vlastního světa (v něm opět kradl prádlo a boty cizích žen a tajně je fotil). Nakonec už žena veškerý sex s Brudosem odmítala, přesto spolu během vztahu zplodili 2 děti. Fotografie, kterou Brudos pořídil při sledování žen na ulici Do roku 1968 pokračovalo vše v tomto duchu, až na jedno znásilnění, kterého se Brudos dopustil, když byl v cizím bytě opět na lovu dámských bot. 26. ledna 1968 však u jeho dveří v Portlandu zaklepala 19letá Linda Slawson. Toho dne nabízela formou podomního prodeje encyklopedie. Když zaklepala u Brudosova dveří, ačkoliv byla jeho manželka a děti právě doma jen o patro výš, ji Brudos omráčil a zatáhl do své garáže. Tam ji uškrtil a pohlavně zneužil. Aby si mohl s mrtvolou nerušeně hrát, poslal rodinu na jídlo do restaurace. Pak tělo své oběti oblékal do nakradených částí dámského oblečení a vše si fotil. Nakonec odřezal levou nohu a s nově nazutou botou ji uložil do mrazničky. Zbytku těla se zbavil vhozením do řeky Williamette River. Linda Slawson Když bylo policii nahlášeno zmizení studentky, podívali se do knihy záznamů společnosti, pro kterou Linda Slawson pracovala, ale v ní nebyl záznam, kde toho dne prodávala. Policie sice později našla v Portlandu její zaparkované auto, ale to bylo zamčené a nebyly v něm žádné stopy. Linda tak byla prohlášena za nezvěstnou. Jan Whitney 28. listopadu 1968 zmizela 23letá Jan Whitney, která se vracela domů na Den díkůvzdání. Její auto bylo nalezeno zamčené na odpočívadle poblíž Alabamy v Oregonu. Mladá žena zastavila, protože se její auto porouchalo, a tak musela vyhledat jiný odvoz. Toho využil Jerry Brudos. Jan Whitney se ztratila opět bez jediné stopy, a dále popsané informace vyšly najevo až při vrahově výslechu. Když oběť zavezl k sobě do garáže, ještě v autě ji za pomoci opasku uškrtil a její mrtvé tělo několikrát pohlavně zneužil. Poté si ji oblékl dle svých představ a tělo na několik dní pověsil na hák v garáži. Nakonec odřízl pravé prso a těla se opět zbavil v řece. Ironií osudu je fakt, že ve dnech, kdy měl tělo zavěšené v garáži, do ní při nehodě narazilo auto. Vzniklá díra od nárazu však nebyla dostatečně velká, aby skrz ni bylo možno spatřit tělo, a policie si nevšimla ani zápachu rozkládajícího se těla. Brudos to později komentoval slovy: „To bylo o fous. “ O čtyři měsíce později, 27. března 1969 zmizela 19letá studentka Karen Sprinkler. Toho dne se měla setkat s matkou na obědě, ale nepřišla. Její auto bylo nalezeno na parkovišti obchodního centra poblíž místa, kde se s matkou měly sejít. Svědci později vypověděli, že na parkovišti viděli podivně vypadající vysokou ženu. Když se jeden z nich dostal blíž, poznal, že jde o transvestitu. Jerry Brudos Karen donutil s pistolí v ruce nastoupit do auta a odvezl ji k sobě domů. Tam ji přinutil, aby mu pózovala nahá. Poté ji oběsil na stejném háku, na kterém visela předešlá oběť. Její tělo jako v předchozích případech následně zneužil. Pak odřezal oba prsy a zbytek těla odvezl k řece Long Tom River. Karen měla smůlu, neboť Brudos se toho dne pokoušel o jinou oběť, ale neúspěšně. Karen Sprinkler byla až „náhradnicí“ a unesl ji i přesto, že se mu prý nelíbily boty, které měla na nohou. Karen Sprinkler Unesená Karen Sprinkler vyfocena v Brudosově garáži 21. dubna 1969 se 24letá administrativní pracovnice Sharon Wood vydala ze své práce na setkání s manželem, kde měli probrat rozvod. Když vystoupila z auta v podzemních garážích, přistoupil k ní zezadu vysoký, zavalitý muž. Otočila se a spatřila, že v ruce drží pistoli. Muž jí poručil, aby nekřičela. Sharon se však rozhodla bojovat a na útočníka se vrhla. Začali zápasit. Ač měla pouze kolem 50 kilogramů, a proto malou šanci ho přeprat, byla přesvědčena, že ji muž chce zavraždit. Doufala, že by zápas mohl někdo uslyšet a pomoci jí. Sharon útočníka kopla a chytla zbraň, o kterou se začali přetahovat, přitom křičela. Když se jí útočník druhou rukou snažil zacpat ústa, kousla ho. Poté ji vzal muž za vlasy a silou jí strhnul hlavu k zemi, až si nárazem nalomila čelist. V tu chvíli však přijíždělo další auto a tak útočník sebral ze země zbraň a odešel. Sharon Wood Pár dní poté se ztratila 22letá Linda Salee. Ta již štěstí jako Sharon Wood bohužel neměla. Byla unesena opět z nákupního centra. Brudos v tomto případě k ovládnutí oběti použil falešného policejního odznaku. Pak ji odvezl domů, kde ji nechal svázanou v garáži a šel se navečeřet. Když se vrátil, Lindu Salee zabil a jako obvykle sexuálně zneužil její mrtvé tělo. Poté jí mezi žebra strčil dráty a snažil se ji „roztančit “ elektrickým proudem. Linda Salee Policie z počátku vyšetřování moc indicií neměla. Pouze to, že se v krátkém časovém úseku ztratily 4 mladé bělošky. Vše vzalo spád 3 týdny po smrti Lindy Salee, její tělo totiž nalezl rybář na břehu řeky Long Tom River. Tělo bylo přivázáno nylonovým lanem k převodovce z automobilu. Policisty zaujal specifický druh uzlu. Také měděný drát, který byl nalezen, byl zkroucen způsobem, který napovídal, že vrah měl zkušenosti elektrikáře. Uzel, kterým Brudos uvazoval zátěž k mrtvolám, než je hodil do vody Tyto nálezy rozjely vyšetřování na plné obrátky. Policisté pročesali řeku a břehy a o pár dní později našli další tělo. To patřilo Karen Sprinkler. Bylo zatíženo hlavou motoru a přivázáno stejným typem uzlu. Policie tak zjistila, že má co do činění se sériovým vrahem (v té době však tento pojem ještě znám nebyl, používat se začal až v 80. letech). Dalším postřehem bylo, že pachatelů muselo být více, nebo to byl velice silný muž, protože vhodit tělo s tak těžkým závažím do řeky muselo dát obrovskou práci. Policisté vytahující tělo z řeky Protože Karen studovala na univerzitě, policisté se rozhodli optat na pár otázek jejích spolužáků z kampusu v Corvallis. To se nakonec ukázalo jako klíčové. Studentky totiž zmiňovaly ,že jim v poslední době volal nějaký muž a snažil se je vylákat na schůzku. Také byl v areálu kampusu několikrát viděn podezřele vypadající zavalitý, nazrzlý muž. Jedna dívka s ním na schůzku šla. Dle ní byl muž „znepokojující “ a stočil řeč na nalezení těl v řece, o čemž samozřejmě bylo psáno v tisku. Dívka se s ním již vidět nechtěla, ale skutečnost, že s ní chtěl mluvit o vraždách, a že jeho popis odpovídal muži, který se snažil unést Sharom Wood, dávala policii naději. Proto dívku přesvědčili, že pokud by se náhodou ještě ozval, ať si s ním dá schůzku. Muž se překvapivě ozval. Byl jím Jerome Brudos. Vystupoval naprosto sebevědomě, jako kdyby neměl co skrývat. Přesto ho policie 5 dnů po schůzce zatknula. Jerome Brudose mugshot U výslechu Brudos většinu věcí přiznal. Vyžíval se též v popisování svého fetiše na ženské nohy, boty, kalhotky a podprsenky. Naopak absentovala u něj veškerá lítost a pocit viny, přestože se cítil špatně kvůli své manželce a dětem. U soudu se Brudos snažil vinu popírat, také se snažil před psychiatry hrát duševně chorého a svaloval vinu na výchovu či úraz hlavy. Sedm psychiatrů a psychologů se nakonec shodlo na následujících odpovědích ohledně Brudose: 1) Měl poruchu osobnosti – ano, 2) Rozpoznal dobré a zlé- ano, 3) Ovládal svoje jednání – ano, 4) Trpěl sexuální deviací – ano, ale nebyl to psychotik, 5) Byl nebezpečný- rozhodně, 6) Mohl být napraven (resocializován)- ne. Brudos byl soudem shledán vinným a odsouzen na doživotí. Během svého pobytu ve vězení se snažil všemi prostředky o svoje propuštění a podával veškeré možné opravné prostředky a žádosti, ale rada pro podmínečné propuštění mu nikdy nevyhověla. Fotografie Jerome Brudose z Oregonské státní věznice 28. března 2006 Jerome Brudos zemřel ve věku 67 let. Jeho smrt nastala z přirozené příčiny .Byl nejdéle vězněným odsouzeným (37 let) v Oregonské státní věznici. Za tu dobu si vydobyl mnoho privilegií včetně volného pohybu bez dozoru po věznici, ačkoliv měl zřejmě instalován elektronický čip. DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze výborné knihy s názvem "Monstru podoben - Panoptikum sexuálních vražd 3". Autor: Viktorín Šulc, rok vydání 2019, 580 stran Panoptikum sexuálních vražd 3 - Viktorín Šulc Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Monstru podoben - Patoptikum sexuálních vražd 3 Autor: Viktorín Šulc Nakladatelství: Epocha s.r.o. Rok vydání: 2019, Praha, 580 stran Pravidelní návštěvníci našeho webu (případně naší FB stránky) již asi budou znát jak autora Viktorína Šulce , tak i jeho veledílo – Panoptikum sexuálních vražd . Dnes Vám představíme třetí díl této pentalogie (čtvrtý a pátý díl zatím nebyly vydány), který nese podtitul Monstru podoben . Jak jste si mohli všimnout, první dva díly (první díl ZDE , druhý ZDE ) od nás obdrželi nejlepší možné hodnocení a rovnou Vám prozradíme, že nejinak tomu bude i v případě tohoto dílu číslo tři. Zopakujme stručně plusy společné pro všechny tři knihy: zkušený autor a jeho erudice ohledně tématiky – široké znalosti v oblasti kriminologie, kriminalistiky, forenzní psychologie i forenzního lékařství; bohaté kontakty na soudní znalce, kriminalisty a další osoby, které se popisovanými případy v praxi zabývaly; autor vychází ze soudních a policejních spisů; vypsaný a velmi čtivý styl; zajímavé postřehy a úvahy ohledně zmiňovaných případů a krimi tématiky… To však není vše! Přidejme to, že kniha obsahuje četné výpovědi pamětníků, případně svědků zmíněných zločinů a také to, že každá kapitola je okomentovaná od legendy české (rep. československé) kriminalistiky, emeritního vyšetřovatele a později šéfa pražské mordparty – plk. Jiřího Markoviče ! Nejnovější díl navíc popisuje hlavně případy z 90. let (v knize však naleznete i mnoho starších případů), kdy autor pracoval jako krimi reportér, tedy s většinou případů přišel do styku brzy po tom, co se udály, tedy je vlastně sám pamětníkem a tím pádem má k nim hodně co říct… Co víc dodat? Asi to, že kniha má bezmála 600 stran, že případy jsou hojně komparovány s těmi staršími, a že některé jsou podány velice napínavě (ne nadarmo je titul v řadě knihkupectví k nalezení u "detektivek", nikoli u literatury faktu) …. A vůbec, čtenář si od podobného titulu více asi nemůže přát. Takto by zkrátka literatura faktu měla vypadat! Zbývá už jen nastínit obsah jednotlivých kapitol: prolog je věnován polemice ohledně znaleckých posudků; 1. kapitola mapuje některé neobjasněné vraždy z 90. let, kdy hlavní podezřelí většinou stačili spáchat sebevraždu; 2. následuje případ mladé ženy se zajímavým “backgroundem” obsahujícím problematickou výchovu, týrání zvířat a žhářství, která nakonec usmrtila vlastní dítě; 3. komparace dvou případů, které pojí prostředí hřbitova a podobnost pachatelů v řadě aspektů; 4. drsná kapitola popisující sedm případů vražd, kdy obětmi se staly děti; 5. kapitola o vraždách, kde oběťmi byly senioři, která obsahuje i sexuologickou pasáž o gerontofilii; 6. kapitola je o několika násilnících, kteří napadali neznámé, osamělé ženy; 7. kapitola popisuje velice zajímavý případ dvojnásobného vraha; 8. předposlední kapitola mapuje případ brutálního sériového znásilňovače, lupiče a vraha Alexandra Kravze; 9. a poslední kapitola zmiňuje několik „nesexuálních“ vražd, které na první pohled vykazovaly některé znaky možné sexuální motivace pachatele. Hodnocení? Jak už bylo uvedeno – jasná jednička! Myslíme, že celá pentalogie je životním dílem autora V. Šulce! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1

Přehled 9 nejhorších masových vražd v České republice a Československu. Nejhorší masoví vrazi v ČR a jejich případy. Masoví vrazi z ČR (řazeno chronologicky) Níže naleznete přehled 9 nejznámějších masových a záchvatových vrahů z Československa potažmo České Republiky. Franz Sandtner (3.1.1903 – 1.7.1927) Pětinásobný vrah František Sandtner usmrtil v noci z 9. na 10.4.1926 pět osob (3 dospělé, 2 děti) na samotě Doyscherhof u Rockendorfu (dnes už vesnička neexistuje). K tomu další dítě těžce zranil. Pachatel útočil pomocí sekery a kladiva. Motiv vražd byl zištný, Sandtner šel původně na samotu loupit, předem však vyzbrojený sekerou a kladivem. Tento mnohonásobný prvorepublikový vrah byl odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán 1.7.1927 oběšením. Josef Svoboda (1. 11. 1923 – 28. 2. 1967) Tento český tzv. spree killer („záchvatový vrah“) v noci z 27. na 28. února 1967 sekerou postupně usmrtil na dvou různých místech 7 osob včetně 5 svých dětí (4 synů a jedné dcery – krom jednoho ze synů byly všechny děti nezletilé). Poté pachatel spáchal sebevraždu skokem do lomu. Motivem jednání tohoto agresivního recidivisty byla msta partnerce, která se s ním chtěla rozvést. Olga Hepnarová (30. 6. 1951 Praha – 12. 3. 1975 Praha) Nejhorší česká masová vražedkyně, která 10. července 1973 najela v Praze 7 vypůjčeným nákladním autem značky Praga RN na chodník resp. tramvajovou zastávku Strossmayerovo náměstí (dnes ulice Milady Horákové) – s úmyslem zabít co možná nejvíce lidí. Jako svůj motiv uváděla „potrestání společnosti a vyrovnání si účtů s ní ". Její čin měl za následek usmrcení 8 lidí (tři na zemřeli místě, tři téhož dne v nemocnici a další dva zemřeli na následky svých zranění později). Dalších 6 lidí bylo těžce a 6 lehce zraněno. 12. března 1975 byla Olga Hepnarová popravena oběšením (šlo o poslední popravenou ženu v Československu). Vladimír Lulek (1951 - 2.2.1989) Pětinásobný vrah, který dne 22. prosince 1986 ve svém bytě v Předměřicích nad Labem ubodal manželku a 4 děti ( tři nevlastní - 10, 8, 7 let a jedno vlastní – 1,5 roku). Vražednému aktu předcházela hádka s manželkou. Pachatel (již čtyřikrát soudně trestaný recidivista) byl v podnapilém stavu. Při činu byla navíc pobodána a těžce zraněna sousedka, která se mu snažila v jeho konání zabránit. Lulek byl popraven 2. února 1989. Raif Kačar (1967 - 12.3.2009) V noci z 8.3.2009 na 9.3.2009 vstoupil Makedonec žijící v ČR, ozbrojený nelegálně drženou pistolí, do Sokolovny v obci Petřvald na Karvinsku, kde se právě konala oslava narozenin. Zde zastřelil svoji bývalou přítelkyni, její rodiče a současného partnera. Poté zbraň obrátil proti sobě a spáchal sebevraždu (na následky poranění zemřel v nemocnici až o čtyři dny později). Romana Zienertová (narozena 1975) 2.září 2011 zavraždila své 4 nezletilé děti v obci Široký Důl. Nejmladší tři děti(2 měsíce, 2 a 4 roky) usmrtila pomocí nože, když jim podřezala zápěstí a hrdlo. Nejstaršího syna (8 let) udusila za pomoci polštáře. Poté se pokusila spáchat sebevraždu, ale po včasném upozornění svého partnera byla zachráněna. Motivem činu byly údajně partnerské problémy. Nyní si odpykává trest odnětí svobody na doživotí. Antonín Blažek (1956 - 17. 2. 2013) Sedmapadesátiletý masový vrah Antonín Blažek 17. února 2013 úmyslně vyvolal výbuch plynu v panelovém domě ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde sám bydlel. Výbuchem zabil pět osob a 11 dalších zranil (z toho dvě osoby vážně). Těsně po činu zemřel i pachatel. Na Blažka byla v době činu vedena exekuce prodejem jeho bytu. Motivem trestného činu byla msta ostatním obyvatelům domu, s nimiž měl dlouholeté sousedské spory. Zdeněk Kovář (1952 – 24. 2. 2015) Tento třiašedesátiletý, doposud trestně bezúhonný, muž vstoupil dne 24. února 2015 kolem 12:30 do restaurace Družba v Uherském Brodě a zde dvěma legálně drženými pistolemi (samonabíjecí pistole CZ 75B a revolver Alfa vzor 820) zavraždil 8 osob (7 mužů, 1 ženu). K tomu jednu ženu těžce zranil. Poté zavolal do médií, mluvil o svých problémech a uvedl, že drží rukojmí. Když na místo dorazila policejní hlídka, muž na ni začal střílet a donutil tak policisty k ústupu. Poté pachatel s policií zhruba hodinu a půl komunikoval a vyjednával, než nakonec před vstupem ozbrojených složek do objektu spáchal sebevraždu. Motivem činu byla údajně msta na „společnosti“. V pozadí činu stojí kombinace osobních problémů pachatele, tak zřejmě i jeho špatný psychický stav. Zdeněk Kovář během vyjednávání stačil zavolat do redakce celostátní televize a redaktorovy si stěžoval právě na ubližování a šikanu od okolí a s tím spojenou lhostejnost úřadů. Na konci telefonátu sdělil, že proto se zařídí „po svém “. Co se týče osoby pachatele, byl okolím považován za podivína a psychicky labilního člověka. Jistě lze říci, že šlo o asociálního jedince, který v době útoku již 10 let nepracoval a nejčastěji pobýval doma. Žil se svojí manželkou, která údajně měla často se sousedy různé incidenty, kdy na ně často pokřikovala z okna a vykazovala znaky psychické poruchy. Náznaky psychické poruchy podle sousedů vykazoval i Zdeněk Kovář, nicméně podle dostupných zdrojů nebyl nikdy s žádnou psychickou nemocí léčený. Policisté manželský pár několikrát prověřovali ohledně přestupků proti veřejnému pořádku a občanskému soužití. Celkově lze pár popsat z pohledu svědků jako velmi problémový, i když vysloveně agresivní sklony ani jeden z manželů neprojevoval. Ohledně přípravy činu se názory různí, nicméně převažují náznaky toho, že se pachatel na masovou vraždu dlouhodobě a detailněji nepřipravoval. Vyplývá to např. z toho, že vytipování restaurace, kde útok provede, učinil až v den útoku. Toho dne totiž Kovář prošel postupně několik podniků a zaútočil až v tom, kde se mu zdál dostatečný počet hostů. V době spuštění masakru bylo v restauraci mezi 20-30 lidmi. Většině hostů se naštěstí podařilo uprchnout. Jeden z nich dokonce přečkal celý masakr schovaný na toaletě. Jde o druhou nejhorší masovou vraždu v Československé historii. Počet obětí na lidských životech je stejný, jako v případě masové vraždy spáchané Olgou Hepnarovou, nicméně počet zraněných byl po jejím činu vyšší. Ctirad Vitásek (1977 – 10. 12. 2019) Co do počtu obětí druhý nejhorší útok v dějinách České republiky , hned po výše popsané střelbě v Uherském Brodě v roce 2015, se odehrál 10. prosince 2019 . Toho dne v 7:15 vstoupil dvaačtyřicetiletý stavební technik ze Zábřehu v Ostravě, Ctirad Vitásek , do čekárny traumatologie ve Fakultní nemocnici Ostrava . Ozbrojený nelegálně drženou pistolí CZ 75 ráže 9 mm pak bez varování začal střílet na pacienty v čekárně, přičemž velice rychle v malém prostoru čekárny zasáhl 9 osob. Ze zasažených lidí nakonec zemřeli 4 muži a 3 ženy . Pouze dva zranění útok přežili . Pachatel po hrůzné masové vraždě z místa činu utekl. Jeho cesta vedla domů, kde matce sdělil, co udělal a řekl, že se jde zastřelit. Když jej policisté několik hodin od útoku za pomocí helikoptéry lokalizovali sedícího v osobním automobilu u obce Děhylov , muž ještě před jejich zásahem spáchal sebevraždu . Hlavní příčinou činu mohly být psychické problémy pachatele, který podle názorů odborníků mohl trpět hypochondrickou depresí či hypochondrickým bludem, tedy utkvělou představou, že je těžce nemocný a nikdo ho nechce léčit. Lidé trpící touto psychickou nemocí se vyhýbají návštěvě psychiatrie, jejíž návštěva byla doporučovana i Vitáskovi, protože mají pocit, že jim ošetřující lékař nevěří a jen se jich chce zbavit. Tím se dostáváme k pravděpodobnému motivu. Tím byla nějaká forma msty a vyjádření nespokojenosti právě s přístupem lékařů k jeho problémům. Ač šlo o útok na náhodné konkrétní cíle (pachatel obcházel různé čekárny), nebylo zřejmě náhodou, že je hledal v nemocnici, neboť právě s prací zdravotníků nebyl Vitásek spokojen. Nemocnice je rovněž tzv. „měkký cíl“ – tedy místo s vysokou koncentrací osob a s minimálním zabezpečení proti násilnému útoku. Spouštěčem činu mohlo být další negativní vyšetření, které nedopadlo dle představ Vitáska, a které se odehrálo v ostravské nemocnici jen pět dní před tragédii. Více o případu ZDE . Další články Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze slovenského románu "Mäso", který se odehrává v kriminálním prostředí na východě Slovenska 90. let. Autor: Arpád Soltész Mäso - Arpád Soltész Další knihy Název: Mäso - Vtedy na východe Autor: Arpád Soltész Nakladatelství: IKAR a.s. Rok vydání: 2017, 320stran A je to tady. Dnes do našich recenzovaných knih poprvé zařazujeme nikoli literaturu faktu, ale román! Samozřejmě ne ledajaký, ale román s krimi tématikou, který se hemží mafiány, policajty, vraždami… Navíc napsaný investigativním novinářem, tedy mnoho z něj má jistě reálný základ. Řeč je o knize „Mäso “, kterou napsal jeden z nejznámějších slovenských investigativních novinářů let minulých - Arpád Soltész . Kniha nese podtitul „Vtedy na východe “. Z toho lze vyvodit hned několik věcí. Tak zaprvé, kniha je psána slovensky:-) Autorovi recenze to, až na pár slangových výrazů a "východniarčiny", větší problém nečinilo, ale českému čtenáři, který slovenštině sotva rozumí, by to překážet mohlo. Zadruhé, příběh se odehrává na východě Slovenska a „vtedy “ znamená - v průběhu 90. let. Nebudeme čtenáře zdržovat s představováním postav příběhu. Stačí když napíšeme, že jich je celá řada. Hlavně těch záporných! Mezi ty patří nejenom typičtí mafiáni, ale i někteří vysocí policejní důstojníci, členové slovenské informační služby, soudci, prokurátoři... drsné. Mezi kladné pak patří dvojice policejních operativců od rány, vyšetřovatel, novinář, prokurátorka a další… V rámci příběhu se však někdy z kladných postav stávají na chvilku ty záporné, ze záporných zas kladné, nebo naopak ještě zápornější. Dílčí zájmy aktérů se v rámci příběhu různě scházejí a rozcházejí, zatímco jednotlivé postavy svádí krvavou strategickou bitvu o peníze, moc, spravedlnost, dobro a zlo... Klady? Tak třeba členění knihy. Ta totiž obsahuje kratičké kapitolky, které se vždy týkají jednoho z aktérů příběhu. Díky tomu děj knihy skvěle odsýpá a nutí vás přečíst další, a další mini kapitolku a posunout se v ději dál. Asi hlavním pozitivem je to, že kniha je hodně drsná, naturalistická a velice napínavá. Navíc je cítit, že autor nemusel zas tak moc fantazírovat, ani přehánět, zkrátka své zkušenosti s různými případy z 90. lety pospojoval, lehce pozměnil a přetavil do jednoho příběhu. V důsledku pozdějších událostí na Slovensku, spojených s vraždou mladého novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, vás titul navíc nutí přemýšlet o tom, zda-li z pohledu propojenosti mafie, politiky, policie a dalších státních institucí, je podstatný rozdíl mezi „divokými devadesátými“ lety a dneškem... Zápory knihy? Nás vlastně zklamal jen závěr, který byl takový, no, „diplomkový“ – prostě povinný, trochu uměle naroubovaný a podle nás lehce přehnaný. Každopádně myslíme, že o závěr v knize zas až tak nejde a ta má mnoho jiných kladů! Tedy hodnotíme za vynikající: 2 . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Komentáře

Recenze knihy "Zmizím ve tmě", která popisuje pátrání po sériovém vrahovi přezdívaném "The Golden State Killer". Autor: Michelle McNamara. Zmizím ve tmě - Michelle McNamara Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Zmizím ve tmě Autor: Michelle McNamara Nakladatelství: Mystery Press Rok vydání: 2022, 415 stran Recenze - zatím nenapsána Když všechny stopy vychladly, když byly krabice s důkazy uloženy do skladu a některé spisy skartovány, když už si neznámý sadistický predátor myslel, že unikl spravedlnosti, objevila se po třiceti letech nenápadná žena, která se rozhodla, že to tak nenechá. Byla to novinářka, jmenovala se Michelle McNamara a byla posedlá dosud nevyřešenými zločiny. Uměla psát, uměla si dávat věci do souvislostí, byla metodická, umanutá, trpělivá a dokázala přesvědčit policisty, že jim může být prospěšná. Netoužila po slávě, ale po spravedlnosti. To ona dala pachateli jméno: Zabiják z Golden State. Tohle je skutečný příběh o honu na jednoho z nejděsivějších sériových vrahů v dějinách USA, který v 80. letech terorizoval okolí Los Angeles. Tohle je příběh o posedlosti, která autorku této knihy přivedla až k předčasné tragické smrti. Tohle je příběh brutálního predátora, který si myslel, že se mu navěky podaří zmizet ve tmě… Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Ondrej Rigo - nejhorší slovenský sériový vrah, který v letech 1990-1992 ve třech různých evropských státech připravil o život nejméně devět osob. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Ondrej Rigo 16. 6. 2022 Ondrej Rigo - nejhorší slovenský sériový vrah, který v letech 1990-1992 zavraždil v Německu, Holandsku a na Slovensku nejméně 9 osob. Motiv jeho zločinů byl sexuální, když všechny své ženské oběti po jejich usmrcení zneužil. Modus operandi tohoto pachatele zahrnoval vyhlédnutí si ženské oběti v přízemním bytě, do kterého vniknul skrz pootevřené okno, načež spící oběť ubil ranami ho hlavy, aby na bezvládném tělě vykonal soulož. Poté byt ještě prohledal a odcizil nejrůznější cennosti. Za své zločiny byl nakonec odsouzen k doživotnímu odnětí svobody. 14. června 2022 ve výkonu trestu zemřel. Narozen : 17. 12. 1955 Zemřel :14. 6. 2022 Země :Slovensko Počet obětí :9 Unikal :2 roky Vražedná aktivita :1990-1992 Přezdívka : "Ponožkový vrah", "Bestie", "Pavouk" V tomto článku se budeme věnovat muži, který je označován za nejhoršího , resp. nejplodnějšího sériového vraha v historii Slovenska . Rovněž jde o prvního pachatele , který byl na Slovensku usvědčen pomocí metody analýzy DNA . Jeho případ je netradiční taktéž tím, že ve snaze nezanechat na místech činu své otisky prstů, nasazoval si na ruce vlastní ponožky, z čehož pramení jedna z jeho přezdívek "Ponožkový vrah ". Ostatně i další jeho přezdívka ("Pavouk") pramení z jiného netradičního prvku jeho modu operandi , kdy se byl schopný do bytů obětí dostávat až akrobatickými výkony. Specifické je rovněž to, že jde o jednoho z mála česko-slovenských vrahů, který svou vražednou sérii "provozoval" na území několika evropských států . Dalším velice zajímavým faktem pak je, že na vypracování psychologického profilu neznámého pachatele, který v té době děsil celou Bratislavu, se podíleli i agenti FBI . Jméno dotyčného zní - Ondrej Rigo . Rodinný "backgroung", dětství a dospívání Onrej Rigo se narodil 17. 12. 1955 v městečku Modra , které se nachází se na jihozápadním Slovensku . Jeho rodina byla Rómského původu , ale jak sám Rigo později zdůrazňoval, „nebyli obyčejní Cigáni “ a žili prý vždy „na úrovni “. Není jisté, zda tím myslel finanční zabezpečení rodiny, či cokoli jiného, jisté je, že rozhodně nešlo o spořádanou rodinu . Rigův otec byl recidivista (věnoval se vloupačkám a jiným majetkovým trestným činům ), který opkaovaně končil za mřížemi, tedy v rodině byl spíše nepřítomný . Když mu bylo 38 let , byl v důsledku svého životního stylu zastřelen (někde uvedeno, že při jednom z vloupání, jinde, že při hádce). Každopádně zemřel v době, kdy O. Rigo ještě nebyl dospělý . „Bol krásny ako herec, nikdy nerobil… nemusel “, takto na něj Rigo ml. později vzpomínal. S trochou sarkasmu dodejme, zkrátka mužský vzor jak má být… Jeho matka byla údajně v invalidním důchodu , nicméně přivydělávala si jako toaletářka v hotelu . I ona zemřela předčasně, konkrétně pak v roce 2000 , poté, co ji srazilo auto. Rigo oba rodiče hodnotil kladně, měl je rád a k němu i jeho sourozencům se prý chovali vždy dobře. Na otázku spisovatele D. Kičina zda na rodiče někdy myslí v roce 2012 uvedl: „Na svojich rodičov niedky myslím, mal som ich v láske. “ V jiném rozhovoru pak na otázku, zda-li někdy plakal, uvedl, že mu tekly slzy, když se dozvěděl o smrti své matky. Tedy ač šlo o rodinu takřka nefunkční , jak se čtenář ještě přesvědčí, Rigo měl k rodičům citové pouto . Ondrej Rigo byl nejstarším ze šesti sourozenců , kdy lze uvést, že většina z nich nežila „běžným“ životem. Jeden z bratrů byl umístěný v ústavu pro duševně nemocné – srazilo ho auto a dle Riga: „je na hlavu “. Druhý bratr se oběsil na psychiatrii . Třetí bratr byl opakovaně soudně trestán za podvody a krádeže . Dva sourozenci (bratr a sestra) žili v době zadržení v zahraničí. „Tí sa majú dobře “, zhodnotil Rigo. O samotném dětství Ondreje Riga lze uvést to, že v sedmi letech začal navštěvovat běžnou základní školu . Učení mu šlo těžce, ve škole měl časté absence , jednou propadl z matematiky . Ve čtrnácti letech byl Rigo kvůli svému chování umístěn do „polepšovny “ (resp. diagnostickém ústavu ) a potom strávil spolu se svými sourozenci zhruba rok v dětském domově . Psychiatricky se nikdy neléčil. Když dokončil základní školu, rodina se údajně přestěvovala do Čech, kde začal pracovat na statku a později jako brigádník na stavbě (pozn. tato informace byla zmíněna jen v jednom zdroji, proto bychom ji brali s rezervou). Každopádně mezi 20-22 lety absolvoval dvouletou základní vojenskou službu . Během ní byl víckrát disciplinárně trestán , takže byl nucen sloužit o 21 dní déle. Poté se již začal dopouštět trestné činnosti, ale k tomu se ještě dostaneme. Zde lze shrnout, že v Rigově dětství a dospívání lze vysledovat hned několik varovných signálů , které svědčí pro možný pozdější neblahý vývoj. Šlo např. o noční pomočování , kvůli kterému se Rigo údjně léčil. V zdravotní anamnéze pak Rigo uváděl několik úrazů hlavy , které většinou vznikly při rvačkách. Naposledy ho prý v roce 1988 zbili tři muži železnou tyčí, kdy byl kvůli zásahu do hlavy i v bezvědomí . Jak již bylo uvedeno, přítomno bylo i nestálé rodinné prostředí se špatnými vzory , což je další často se opakující prvek v případech sériových vrahů a rovněž lze zmínit pobyt v dětském domově a na čas dokonce i „pasťáku “. Ondrej Rigo Co se týče sexuálního vývoje , lze zmínit, že první pohlavní styk měl mít Rigo jako 17letý a ve věku 22 let se oženil se ženou, se kterou se seznámil v průběhu dvouleté povinné vojenské služby. S manželkou se však relativně záhy rozvedl , protože si prý neuměla zvyknout na život v Bratislavě, žárlila na něj, a tak se vrátila na jih Slovenska do Popradu. Svůj vztah s první manželkou Rigo později popsal takto: „Dobrý, ale po dlhšom odlúčení som si našiel družku, s kterou sme čekali diaťa. Já si myslím, že so ženou sma se kvóli tomu po čase rozišli. “ Po rozchodě s manželkou žil Rigo pět let s jinou ženou , se kterou zplodil dceru . Žena ho však opustila, když byl ve výkonu trestu. Od té doby měl postupně čtyři další partnerky , se kterými žil ve společné domácnosti . Mimo toho měl mnoho příležitostných sexuálních partnerek („mal som do sto báb “), které neměl problém oslovit a „sbalit“. Z tohoto hlediska Rigo sám sebe hodnotil jako sexuálně velmi náruživého . Pohlavní styk prý potřeboval každý den. Na druhou stranu sexuální abstinenci ve výkonech trestu podle svých slov snášel dobře. Před znalcem v této souvislsti zdůrazňoval, že má rád „obyčajný sex “ a nikdy se s partnerkami nechoval násilně. Ostatně seznamování se ženami a návštěvy kaváren a nočních podníků , kde k tomu docházelo, Rigo zmínil jako jeden ze svých svou koníčků – druhým pak byla návštěva kin . Zde můžeme rovněž uvést, že šo o silného kuřáka , což se mu ostatně několikrát stalo osudným, ale k tomu se teprve dostaneme. V případě alkoholu pak šlo o příležitostného konzumenta (nejraději měl slivovici) a v této kriminální kauze, na rozdíl od mnoha jiných, alkohol nehraje žádnou podstatnou roli. Co se týká pracovních zkušeností , uveďme, že se Rigo většinou (tedy, když zrovna nebyl ve výkonu trestu) živil jako topič (např. v nemocnici) a měl rovněž složené zkoušky plynaře . V posledním období na svobodě pak vypomáhal matce jako šatnář a rovněž lze uvést, že se v žádném zaměstnání příliš nezdržel . Kriminální kariéra a pobyt v zahraničí Svůj první trestný čin , za který byl potrestaný, spáchal Rigo nedlouho po dokončení povinné vojenské služby . „Krátko po základnej vojenskej službě som spáchal prvý trestný čin. Bolo to vlámanie a rozkrádanie socialistického majetku “, uvedl k tomu. Poté byl souzen ještě 9x a to za trestné činy příživnictví, krádeže spáchané vloupáním do cizích objektů či za pokus o nedovolené opuštění republiky (nikdy nebyl souzen pro sexuální či násilný trestný čin), přičemž 6x se ocitl za mřížemi . Zajímavé je, že už při těchto prvních vloupačkách si osvojil svůj později využívaný modus operandi , kdy vnikal do přízemních bytů a objektů, kam se dostával skrze pootevřená okna . Tímto způsobem, tedy pácháním majetkové trestné činnosti střídané pobyty ve vězení, se Rigo protloukal životem až do 28. září 1989 , kdy byl vzat do vazby pro dnes již neexistující trestný čin Opuštění republiky (konkrétně § 109 trestního zákona č. 40/1961 Sb. platného do 1. 2. 1990). Ve vazbě ve věznici v Nitře pak byl až do 9. prosince 1989 , kdy byl na základě amnestie vyhlášené 8. prosince 1989 tehdejším prezidentem Gustavem Husákem propuštěn . Zde dovolte krátkou histrickou vysvětlivku. Jelikož jde o poměrně často uváděný omyl, je třeba zdůraznit, že Ondrej Rigo se nedostal na svobodu díky hojně kritizované, a jak se později ukázalo, příliš široké amnestii , kterou vyhlásil Václav Havel 1. 1. 1990 . Totiž ještě než došlo k tomuto propouštění, Havlův předchůdce Gustav Husák , pod politickým tlakem, vyhlásil amnestii, která se vztahovala na tzv. politické vězně (konkrétně šlo o osoby, které byly osdouzeny či stíhány pro trestné činy podvracení republiky, pobuřování, opuštění republiky a poškozování státu světové socialistické soustavy ). Tedy psal se 9. prosinec 1989 a Rigo se ocitl na svobodě . Jelikož už dlouho toužil po vycestování do zahraničí, nečekal ani den a bez platného pasu se mu podařilo dostat do Rakouska , konkrétně do Vídně . Zde se ale vůbec neměl dobře a bez peněz, zázemí a platného dokladu totožnosti byl nucen přespávat po vlakových nádražích a vlacích. Naštěstí pro něj se mu po krátkém čase podařilo získat falešný jugoslávský pas na jméno Nedo Ikič , pomocí nehož se záhy pokusil dosta do Německa (resp. tehdy Západního Německa ) za svým bratrem, který toho času bydlel v Kolíně nad Rýnem (jinde Mnichov) . Jenže, že jde o falešný pas, bylo německými úřady odhaleno a Rigo byl předběžně zadržený a umístěný do věznice Bad Reichenhall . Následovalo přeložení do věznice Bernau , kde setrval až do 6. února 1990 , kdy byl propuštěn na svobodu jako osoba bez trvalého bydliště . To znamenalo, že byl umístěný do Domova pro azylanty ve Furholzenu u Freisingu a bylo mu uděleno dočasné povolení k pobytu s tím, že se musí pohybovat jen v okrese Freising . Jenže nějaké zákazy Onreji Rigovi vůbec nic neříkaly, a tak pravidelně navštěvoval nedaleký Mnichov , kde byl německou policií také několikrát kontrolován. Naposledy 20. září 1990 , když byl chycen při vloupání do jednoho z kiosků . Po absolvování výslechu na policii se měl obratem hlásit na úřadě pro azylanty, ale místo toho kontaktoval svého bratra a s jeho pomocí raději Německo opustil a přesunul se za sestrou Helenou do Holandska . V Nizozemí pak pobyl sotva týden , načež se 28. září 1990 vrátil i se sestrou zpět na Slovensko. Zde se hodí připomenout, že ač se sám Rigo hodnotil jako sexuálně náruživý, po celý čas v zahraničí, tedy cca 10 měsíců, neměl žádnou sexuální parnerku: „Tam to nešlo…boli problémy… dohovoriť sa a tak “, hodnotil později příčiny nedobrovolné sexuální abstinence. Jenže ono vlastně o nepřerušenou 10 měsíční sexuální abstinenci nešlo, čímž se dostáváme k tomu, čím se Ondrej Rigo nechvalně proslavil , tedy k jeho vražedné sérii. Ale o tom až v dalším dílu. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2022 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Recenze výborné knihy s názvem "Démon v mém srdci - Panoptikum sexuálních vražd 2". Autor: Viktorín Šulc, rok vydání 2015, 590 stran Panoptikum sexuálních vražd 2 - Viktorín Šulc Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Démon v mém srdci - Patoptikum sexuálních vražd 2 Autor: Viktorín Šulc Nakladatelství: Epocha s.r.o. Rok vydání: 2015, Frýdek-Místek, 590 stran Kniha s podtitulem Démon v mém srdci je druhým dílem zde již dříve zmíněné pentalogie s názvem Panoptikum sexuálních vražd . Abych se tedy příliš neopakoval, zprvu jen stručně shrnu to podstatné a společné pro celý pětidílný cyklus autora Viktorína Šulce. V prvé řadě chci znovu zopakovat, že jde o dílo opravdu výjimečné a velice, velice kvalitní! Plusy jsou jak autorova erudice, (nejen) kriminalistické znalosti, vypsaný styl, tak i skutečnost, že nejde o strohý text zaměřený pouze na fakta popsaných zločinů, ale naleznete v něm rovněž mnoho zajímavých informací kolem. Asi nejvíc pak knihu obohacují a dělají z ní klenot krimi literatury faktu tyto dva aspekty : 1) četné výpovědi pamětníků, případně svědků zmíněných zločinů a také policistů, kteří případy skutečně objasňovali; 2) každá kapitola je okomentovaná od špičkového kriminalisty! Nechybí samozřejmě ani fotografie. Tím bych společnými znaky pentalogie skončil (pro více info odkazuji na recenzi prvního dílu ZDE ) a teď se budu věnovat už jen konkrétně druhému dílu Panoptika. S rozsahem bezmála 600 stran tato kniha překonala už tak obsáhlý první díl. Text je rozdělený do čtrnácti kapitol, které se postupně věnují následujícím tématům: 1) prolog popisuje skutečné kriminální případy zpracované ve filmu, 2) Miroslav Stehlík, 3) Jiří Straka alias „spartakiádní vrah“, 4) dvojnásobný „vraha stařenek“ Vladimír Herbych, 5) tři případy mladých delikventů, 6) několik případů trestného činu vraždy, které nějak souviseli s vlaky, 7) vražda 11 letého děvčátka, 8) trojnásobný vrah, kterého se podařilo dopadnout až po 13 letech, 9) vrazi na vražedné túře – Kutílek, Kott – kteří připravili o život čtyři osoby, 10) několik případů, kde pachatel byl usvědčen pomocí metody identifikace DNA – včetně případu sériového vraha J. Unterwegera, 11) 6 různých případů, které vyústily celkem ve více než 10 usmrcených osob, 12) případ dvojice pachatelů, kteří zmařili 3 lidské životy, 13) 2 neobjasněné vraždy, 14) vražda dítěte pedofilním, primitivním pachatelem... Moje hodnocení? Myslím, že celá pentalogie je životním dílem autora V. Šulce. Tohle je opět jednička jako vyšitá! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1

Článek o americkém sériovém vrahovi jménem Rober Joe Long, který v roce 1984 zavraždil celkem 10 žen a další desítky dalších znásilnil! HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Robert Joe Long 25. 2. 2022 Robert Joe Long – americký sériový vrah, který řádil ve Spojených státech během roku 1984. Na svědomí má 10 brutálních vražd mladých žen, převážně prostitutek. Kromě svých vražedných „radovánek“ ale taky do roku 1984 znásilnil desítky žen a dívek napříč celým státem Florida, a to přímo v jejich domovech. Bobby Long si kvůli sérii znásilnění vysloužil přezdívku Classified Ad Rapist a přítrž jeho vražednému a násilnickému řádění ukončila až dívka jménem Lisa McVey, kterou jednoho dne unesl. Narozen: 14. 10. 1953 Zemřel: 23. 5. 2019 Stát: USA Počet obětí: 10 Unikala: 9 měs. Vražedná aktivita: 1984 Přezdívka:"The Classified Ad Rapist" V tomto článku se budeme věnovat muži, jehož případ je v mnoha ohledech typickým příběhem sériového vraha. Nechybí problematické dětství , včetně toxického rodinné prostředí a šikany ze strany vrstevníků . Rovněž jsou přítomny vrozené dispozice , kdy lze zmínit především genetickou anomálii . Přítomny jsou i úrazy hlavy , což je dalším častým jevem u těchto pachatelů. Typický je v tomto případě i kriminální vývoj , kdy se tento muž přes agresivitu vůči nejbližším propracoval ke znásilňování žen, což eskalovalo až k zločinu nejtěžšímu – vraždám. Přesto je případ tohoto „exempláře“ v některých ohledech přeci jen netradiční. Řeč je především enormní produktivitě, kdy přes relativně krátké „vražedné období “ si tento pachatel stačil připsat na své konto nejméně deset vražd . Největší raritou tohoto případu je pak příběh jeho poslední oběti . Ta totiž díky své duchapřítomnosti nejen, že jej dokázala přesvědčit, aby ji nezabíjel, ale dokonce její zásluhou byl nakonec také dopaden. Jméno dotyčného zní Robert Joe Long. Robert "Bobby" Joe Long Klinefelterův syndrom Robert “Bobby” Joe Long se narodil 14. října roku 1953 v malém městečku s názvem Kenova v hornatém a venkovském státě Západní Virginia . Bobby byl bez nadsázky zvláštní už od svého narození. Narodil se totiž s jedním chromozomem X navíc . Pojďme si to vysvětlit. Každý živočišný druh má svůj specifický počet chromozomů. Chromozomem tu rozumíme jakousi jednotku, která v sobě nese genetickou informaci. Konkrétně u člověka jde o 46 chromozomů po 23 párech . Jeden pár pak patří pohlavním chromozomům, které právě označujeme tím X a Y . Mužské pohlaví je určeno přítomností chromozomu Y a jednoho chromozomu X , kdežto pro ženské pohlaví je charakteristická přítomnost dvou chromozomů X . Jenže u Bobbyho to bylo trošku jinak. Bobby se totiž narodil se dvěma chromozomy X a jedním chromozomem ypsilon , takže měl chromozomů ne 46, ale rovnou 47. Tahle anomálie se označuje jako Klinefelterův syndrom . Jelikož se jedná vlastně o nadbytek ženského chromozomu X , má tento muž často, ale ne nutně vždy, užší ramena a naopak širší boky . Má také dlouhé končetiny , menší varlata , s čímž se pojí i častá neplodnost, nerostou mu tolik vousy a celkově ochlupení , no a co je pro takového muže asi nejpalčivější problém –⁠ rostou mu prsa . Intelekt přitom ovlivněn není, akorát se mohou ve větší míře vyskytovat problémy s učením a deprese. Bobby Long v dětství A některé z těchto projevů postihly i Bobbyho. Víme, jak na sebe děti dokáží být zlé, natož vůči spolužákovi, kterému viditelně rostou prsa. Asi je vám tak jasné, že byl Bobby hlavně v pubertě terčem posměšků a šikany ze strany svých vrstevníků. Bobbyho sebevědomí bylo na bodu mrazu a ani v dospělosti, i když měl dávno za sebou plastickou operaci prsou, tomu nebylo jinak. Tolik se styděl za svůj hrudník , že například i plaval v tričku. Tričko ostatně prakticky nikdy neodkládal, protože se bál, že se vždycky najde někdo, kdo ho bude zesměšňovat. Dětství a dospívání Ale než se plně přeneseme do Bobbovy dospělosti, musíme si ještě více přiblížit jeho dětství. Bobby se narodil manželům Joeovi a Louettě Longovým , kteří se ale v jeho dvou letech rozvedli. Bobby tak trávil většinu svého dětství a dospívání po boku své dominantní matky na Floridě. Ale zdravý vztah to opravdu nebyl. Bobby totiž až do svých 13 let spal se svou matkou Louettou v jedné posteli. Nutno podotknout, že bydleli v jednopokojovém bytě. Svou matkou těžce pohrdal, protože pracovala v baru, ráda se oblékala vyzývavě a prý si domů často vodila různé muže . Jeho matka to sice zarytě popírala, ale Bobby vždy tvrdil, že byl mnohokrát svědkem sexuálních radovánek své matky s různými muži. Jak by taky ne, když všechno asi probíhalo na jedné posteli. Právě to značně přispělo k rozvoji Bobbyho nenávisti vůči ženám. Andrej Drbohlav ve své známé knize “Psychologie sériových vrahů ” tvrdí, že Louetta Long svého syna Bobbyho nutila dokonce k sexu s ní, ale to jiné zdroje nepotvrzují. Drbohlav taky uvádí, že Bobby svůj vztek na matku ventiloval mučením zvířat, což je příznačná aktivita pro vývoj mnohých sériových vrahů. Kromě toho ale taky Bobby za svůj život utrpěl hned několik úrazů hlavy , které jsou často spouštěčem různého nežádoucího chování. První takový úraz hlavy se mu stal v 5 letech, kdy spadl z houpačky. Hned rok nato při jízdě na kole hlavou naboural do zaparkovaného auta, což vedlo k otřesu mozku a ztrátě několika zubů. A do třetice hned v sedmi letech spadl pro změnu z poníka přímo na hlavu, což mu způsobilo několikatýdenní malátnost a nevolnost. Je tak velice pravděpodobné, že po třech tak závažných úrazech hlavy u něj tím spíš nastal rozvoj patologického chování. Ve 13 letech se seznámil se svou budoucí manželkou Cynthií , v některých zdrojích uváděnou jako Cindy. Cynthie ve své výpovědi pro jednu epizodu série I Lived With a Killer uvedla, že se díky němu cítila milovaná a poprvé v životě měla pocit, že má nějakou hodnotu. Pár se vzal v roce 1974 a i přes Bobbyho genetické znevýhodnění se mu podařilo počít dvě děti, syna a dceru . Svatba Bobbyho Longa a Cynthie "Cindy" v roce 1974 Manželství Long sice nedokázal dokončit školu, ale našel si práci jako elektrikář a později absolvoval i základní výcvik v armádě. Měl ale problém si práci udržet, a tak se díky rekvalifikačním kurzům dovzdělal a začal pracovat jako rentgenový technik v nemocnici . Co se manželství týče, tak to mu vydrželo pouhých šest let. K jeho konci přispěla další nehoda, která se Longovi udála. Ještě v roce 1974 , tedy když bylo Longovi 21 let, totiž boural na motorce . Málem přišel o nohu a utrpěl natolik závažné zranění hlavy, že musel být několik týdnů hospitalizován v nemocnici. A právě po tomhle v pořadí čtvrtém úrazu se Robert Long úplně změnil. Začaly ho trápit úporné bolesti hlavy a dle Cynthie začal trpět náhlými výbuchy vzteku . Taky mu bytostně vadil zvuk tikajících hodin a nemohl vystát určité vůně, například vůni popcornu. Před tímto úrazem prý byl milujícím otcem a manželem, ale najednou jako když utne. Svoji náhlou agresivitu si začal vybíjet právě na Cynthii, a to jak verbálně, tak fyzicky . A násilí se zvyšovalo . Jednoho dne Cynthii popadl a praštil jí hlavou o televizi. Cynthie upadla do bezvědomí a z čela se jí řinula krev. Když se probudila, ležela na gauči a Long vedle ní plakal. Omlouval se jí a sliboval jí, že už to nikdy neudělá. Ale sotva v slzách dořekl svou omluvu, jako by znovu obrátil o 180 stupňů a zlověstně pronesl: “Jeď si to čelo nechat zašít, ale jestli jim tam řekneš, co se stalo, tak tě doma zabiju. ” Longova exmanželka Cynthie (zdroj @motivzla ) Co taky stojí za zmínku, tak u Longa se během rekonvalescence v nemocnici v roce 1974 objevilo opravdu silné nutkání k sexu . Ač měl sádru a zotavoval se po havárii na lůžku, potřeboval masturbovat 5x denně . Ale úleva se jaksi nedostavovala. Jakmile se dostal ven z nemocnice, vyžadoval sex několikrát denně i po Cynthii. Když byla Cynthie v 7. měsíci těhotenství a čekala jejich společnou dceru, Robert Long jí jednoho dne zbil a znásilnil tak, že se Cynthie dle svých slov bála, že o dítě přijde. Domů jí navíc začal nosit všelijaké záhadné šperky, kterými ji ve světlých chvílích obdarovával. Byl to zkrátka úplně jiný "Bobby" , než kterého si Cynthie vzala. Cynthia tyhle "Bobbyho" výkyvy a násilnosti už nadále nechtěla trpět a v roce 1980 konečně požádala o rozvod , aby ochránila sebe i obě děti. Jakmile se Cynthie s Longem rozvedla, najednou neměl po ruce oběť, na které by se mohl pravidelně sexuálně i fyzicky vybíjet. A právě proto se po roce 1980, kdy proběhl rozvod se Cynthií, začalo Longovo násilnické běsnění stupňovat . Bobby Joe Long se svými dvěma dětmi Classified Ad Rapist Co se týče kriminální kariéry Roberta Longa lze uvést, že jí zahájil už v 15 letech , kdy byl poprvé zatčen za pokus o krádež auta . Už v 18 letech byl taky údajně lživě obviněn ze znásilnění, což v něm jen podnítilo nenávist vůči ženám. A po rozvodu v roce 1980 všechno nabralo rychlý spád. Do roku 1984 terorizovat ženy ve státě Florida násilník, jenž si v médiích získal přezdívku Classified Ad Rapist . Slovní spojení classified ad můžeme do češtiny přeložit jako inzerát v novinách. V 80. letech bylo naprosto běžné, že lidé prodávali použité spotřebiče, nábytek a zboží všeho druhu pomocí inzerátů v novinách. Dnes se čile obchoduje online třeba na Marketplace, ale v minulosti se tak dělo prostřednictvím inzerátů. Dokonce existovala, a někde stále existují, přímo k tomu určená tištěná periodika, jako bylo například periodikum The Penny Saver . To bylo zdarma a lidé se tam snažili udat nejrůznější zboží rozčleněné do příslušných kategorií. A v tom spočíval modus operandi našeho Classified Ad násilníka . Vybíral si speciálně inzeráty, v nichž lidé prodávali různé spotřebiče nebo nábytek. Zavolal na číslo uvedené u inzerátu, a když telefon zvedla žena, zbystřil. Po hlase vyhodnotil, jestli jde o mladou ženu, a domluvil si schůzku v domě dotyčné , aby se podíval na daný předmět za účelem jeho koupě. Aspoň to si dotyčná měla myslet. Jakmile dorazil do jejího domu a ověřil si, že je tam sama a nemůže ho překvapit žádný naštvaný manžel, vytáhl na nic netušící ženu nůž a provaz . Svoji oběť vždy svázal, brutálně ji znásilnil a následně ji ještě okradl o cennosti v domě. Jednu z obětí, ženu jménem Linda Nuttall , dokonce znásilnil i přes to, že v domě tou dobou byly i její dvě děti. Linda Nuttall, jedna ze znásilněných přeživších obětí Bobbyho Longa (zdroj @motivzla ) Tímto násilníkem a floridským postrachem byl samozřejmě Bobby Joe Long . Prostřednictvím inzerátů se mu v řádu několika let podařilo znásilnit více než 50 žen napříč státem Florida. A tahle jeho děsivá aktivita bohužel nevedla k jeho dopadení. Ženy sice viděly jeho obličej, ale Bobby ničím nevyčníval, a tak identifikace nikam nevedla. Na každou z obětí zpočátku působil přátelsky a prý se dobře vyjadřoval. Tohle svoje řádění navíc započal ještě během manželství se Cynthií. Pamatujete, jak Cynthie čas od času dostala od Bobbyho nějaký ten šperk? Tak si můžete být jistí, že šlo o šperky z domů obětí. Aktivní sériový vrah v Tampě Po rozvodu se Cynthií se Bobby přestěhoval z města Hollywood na Floridě do Tampy , města vzdáleného přibližně 430 km. Tampa byla v 80. letech známá jako “hlavní město striptýzu ” Spojených států. Koncentrace strip klubů, nevěstinců a všudypřítomných prostitutek na ulicích byla obrovská a Bobby si tak musel připadat jako v ráji. Ne že by si společnost prostitutek užíval, tyhle pracovnice v něm zosobňovaly všechno, co na ženách nenáviděl, a tak se je rozhodl potrestat. Znásilňování mu ale nestačilo. Rozhodl se pro ultimátní trest: vraždu. A konkrétně v roce 1984 zahájil svůj několikaměsíční vražedný teror , kterým děsil všechny obyvatele Tampy . V noci 10. května roku 1984 se Long projížděl vykřičenými čtvrtěmi Tampy ve svém červeném autě Dodge Magnum z roku 1978 , když tu najednou narazil na mladou exotickou tanečnici, která si nechala říkat Lana Long . Tato ani ne 20letá dívka , která původem pocházela z Laosu , si tancem přivydělávala ke svému studiu umění na University of South Florida . Po dokončení studií se chtěla vrátit za svou rodinou do Kalifornie, ale tohle přání se jí bohužel nikdy nesplnilo. Lana neměla auto, a tak toho večera postávala na ulici a snažila si sehnat odvoz. Bohužel pro ni u ní zastavil Bobby ve své červené káře a nabídl jí svezení. A to je naposledy, co byla Lana spatřena živá. Ngeun Thi “Lana” Long Tři dny nato, tedy 13. května , objevila skupinka dětí v Hillsborough County v Tampě tělo Lany, které bylo pohozené na poli. Dívka byla nahá, viditelně zbitá, pusu měla zacpanou, ruce měla svázané za zády jedním druhem provazu a kolem krku měla utažený další druh provazu , který jako by imitoval vodítko pro psa. Provaz nalezený na Longově první oběti Tělo jedné z longovo obětí Ukázalo se, že pachatel Lanu znásilnil a nohy ji schválně roztáhl co nejvíc od sebe do nepřirozené polohy, aby nálezce ještě více šokoval a aby oběť o to více ponížil. Lana zemřela v důsledku uškrcení . Při ohledání místa činu technici objevili stopy po pneumatikách a postupně zjistili, že jedna z pneumatik se lišila od zbytku těch ostatních. Byla značky Vogue Tyre , přičemž tahle značka vyrábí luxusní pneumatiky na míru, především pro cadillaky. To byl pro kriminalisty důležitý poznatek. Ještě důležitějším zjištěním bylo, že se na oběti našla dost specifická červená nylonová vlákna , která pocházela z koberce. Vyšetřovatelé si byli jisti, že jde o koberec v autě pachatele. Hned o dva týdny později, 27. května 1984 dopoledne, objevil dělník v Hillsborough County další tělo, tentokrát bělošky. Scéna děsivě připomínala tu předchozí. Podobně jako v případě Lany byla i tato oběť nahá, zbitá, svázaná a znásilněná . Lišila se ale jedna věc. Oběť sice měla provaz kolem krku, ale hrdlo měla navíc i podříznuté . Na místě se našlo i zelené pánské tričko a stejné stopy po pneumatikách. Jelikož u sebe oběť neměla doklady, musela policie o pomoc s identifikací oslovit veřejnost. A přišlo se na to, že obětí je 22letá Michelle Denise Simms , která byla naposledy viděna živá večer předtím na ulici v oblasti Kennedy Boulevard v Tampě . Michelle Denise “Shelly” Simms Michelle se v Tampě, kde bydlela jen měsíc, živila jako prostitutka , ale původem pocházela z Kalifornie, kde se dokonce účastnila soutěží krásy. Na jejím těle se našly hnědé chlupy a vlasy patřící bělochovi a také stejná červená vlákna jako na těle Lany. Vyšetřovatelům tak bylo jasné, že jde o stejného vraha, a že mají na krku sériového vraha , který bude pravděpodobně vraždit znovu. Do vyšetřování se tak zapojila i FBI, která sestavila vrahův profil . Pátrání po sériovém vrahovi Pachatel měl být běloch, kterému je něco přes 20 let a je to manipulativní extrovert a narcis. Pachatel si při vraždách počíná organizovaně a dokáže fungovat ve společnosti. Tvůrci profilu uvedli, že si pachatel udržuje “macho image”, jezdí ve sportovním autě a nedokáže si udržet práci. Nejspíš už bude mít záznam v rejstříku a v dětství týral zvířata. Nepochybně bude sledovat vývoj vyšetřování , a pokud nebude dopaden, bude vraždit dál . Předpoklad vyšetřovatelů o dalších obětech se bohužel potvrdil hned záhy. 24. června bylo v Hillsborough County nalezeno další tělo mladé bělošky, tentokrát oblečené a ve značném stádiu rozkladu. Zjistilo se, že jde o 22letou Elizabeth Loudenback , která byla pohřešovaná už od 8. června . Elizabeth B. “Liz” Loudenback Elizabeth ale nebyla prostitutka . Byla to obyčejná, prý docela plachá dívka, která pracovala u pásu v továrně a občas si do baru zašla na skleničku. Sice byla znásilněná a uškrcená, ale na místě se nenašly žádné provazy. Taky byla oblečená a neživila se prostitucí, takže scéna místa nálezu těla ani typ oběti neodpovídal modu operandi hledaného vraha, takže vyšetřovatelé nějakou dobu podezřívali jejího přítele . Analýza vláken nalezených na místě činu proběhla kvůli zmatkům v laboratoři až později a jaké to bylo překvapení, když se ukázalo, že na sobě Elizabeth měla stejná červená vlákna jako Lana a Michelle . Čtvrté tělo, opět ve značném stádiu rozkladu, bylo nalezeno 7. října u ranče na hranici oblastí Pasco a Hillsborough County. Oběť byla černoška , což z pachatele v tomto směru činilo výjimečného sériového vraha. Na svém kontě měl tou dobou Asiatku, černošku a dvě bělošky a dle analýzy nalezených vlasů byl sám bělochem. Proč je to tak zvláštní? Obecně totiž platí, že sérioví vrazi si zpravidla vybírají oběti stejné rasy, jako jsou oni sami. Čtvrtá oběť byla pomocí otisků prstů identifikována jako Chanel Devoun Williams,18letá prostitutka , která byla čerstvě propuštěna z vazby, kde se nacházela právě kvůli prostituci. Naposledy byla viděna živá 30. září . Chanel Devoun Williams Její kalhotky a podprsenka byly rozvěšeny na nedalekém plotě a podobně jako v předchozích případech byla Chanel znásilněna a škrcena . Usmrtila ji ale až střelná rána zezadu do hlavy , což byla pro vyšetřovatele novinka, která je zmátla. Long chtěl zřejmě zmást vyšetřovatele, ale nevěděl, že i na Chanel byla nalezena usvědčující červená vlákna . Ale nemyslete si, že by se Bobby Joe Long v té době zabýval jen vražděním. Dělal si taky pravidelné výlety do floridského Hollywoodu, kde bydlela jeho exmanželka Cynthie s dětmi, a trávil s nimi čas třeba na pláži nebo v kině. Cynthia se ho jednou zeptala na ty vraždy, které se udály v Tampě, aniž by samozřejmě tušila, že mluví se samotným vrahem. Bobby jí odpověděl, že přesně proto by měla být opatrná a že obecně opatrnosti není nikdy dost. Kdyby tehdy jen věděla… Vražedná série pokračuje 14. října bylo v pomerančovém háji nazeleno páté tělo, které patřilo známé 28leté drogově závislé prostitutce Karen Beth Dinsfriend . Zápěstí měla svázána červeným šátkem a nohy měla svázané tkaničkami. Ležela na žluté dece, na které bylo nalezeno sperma. I Karen byla zbitá, znásilněná a uškrcená a i na ní byla nalezena stejná červená vlákna jako v předchozích případech. Karen Beth Dinsfriend Média i lidé šíleli, k vyšetřování vražd byli nasazeni doslova všichni detektivové v Tampě, kteří se zabývali těmito typy zločinů, ale k dopadení pachatele nebyli o nic blíž. Měli sice vzorky pneumatik, vzorky spermatu, vlasy a chlupy pachatele a červená vlákna ze všech míst činu, ale stále chybělo to klíčové: jméno pachatele . Na Halloween roku 1984 našel nějaký nebohý senior v příkopu u silnice US 301 nahé a už mumifikované tělo další dívky. Žádné použitelné vzorky nebyly nalezeny a tělo se podařilo identifikovat až o nějakou dobu později, jen díky informacím od pachatele. Zavražděná se jmenovala Kimberly Kyle Hopps , bylo jí 22 let a na ulici byla známá pod přezdívkou “Sugar” . I ji vrah znásilnil a uškrtil . Kimberly Kyle Hopps A to ještě nikdo nevěděl, kolik těl se najde v listopadu. Během listopadu 1984 se totiž našla těla dalších 4 dívek . První z objevených těl patřilo 18leté prostitutce Virginii Lee Johnson a druhé bylo 21leté tanečnice Kim Marie Swann . Třetí patřilo 21leté servírce Victorii “Vicky” Marii Elliott , která byla pohřešována už od září. Je to o to víc smutné, že Vicky se plánovala vrátit do svého rodného města ve státě Michigan, kde se chtěla stát záchranářkou. Tenhle její sen jí ale překazil Bobby Joe Long. Čtvrtá, v listopadu nalezená obět, respektive už jen její kosterní pozůstatky, pak chronologicky byla vlastně první obětí Longa. Šlo o 20letou prostitutku jménem Artiss Ann Wick , která byla naposledy viděna živá v březnu roku 1984. Kim Marie Swann Virginia Lee Johnson Artiss “Ann” Wick Victoria Marie Elliott Osudová oběť Tím ale nekončíme. Robert Long stále unikal spravedlnosti a vyšetřování nikam nevedlo. Detektivům nezbývalo než čekat na moment, kdy vrah udělá nějakou zásadní chybu . A Long ji konečně udělal ! 3. listopadu roku 1984 Long zaútočil znovu. Vyhlédl si 17letou středoškolačku jménem Lisa McVey , která se ve dvě ráno vracela ze své směny v donut shopu na kole. Bobby Long si jí pravděpodobně musel vytipovat a vypadá to, že ji už párkrát sledoval, ač nebyla jeho typickou obětí. Do karet mu hrálo to, že Lisa se ze své směny vracela v noci, a tak pro něj bylo jednodušší u ní zastavit, namířit na ní zbraní a unést ji ve svém autě. Přesně to ostatně Long udělal. Svázal jí ruce a nohy, kolem hlavy jí zavázal šátek tak, aby nic neviděla , a vydal se s ní do svého bytu . Jenže nevěděl, že Lisa je jiná než ostatní oběti . Ráda totiž ve svém volném čase sledovala různé pořady s krimi tématikou a navíc byla opravdu inteligentní. Lisa dokázala zachovat v rámci možností klid a spolupracovala. Navíc se jí během jízdy v autě podařilo si trochu posunout šátek, aby alespoň trochu viděla své okolí. Zjistila, že na palubní desce auta je nápis Magnum a že celé auto včetně interiéru je červené. Když auto zastavilo, Bobby Lisu vytáhl a odvedl ji do svého bytu. Lisa si pamatovala, že do bytu vedlo 22 schodů a že schody byly potažené zeleným kobercem. Jenom za nimi zaklaply dveře, následovalo téměř 26 hodinové peklo plné znásilňování . Lisa ale opravdu nebyla obyčejná dívka. Ač byla samozřejmě strachy bez sebe, se znásilňováním a týráním bohužel už měla zkušenost. A to z domova. Matka Lisy totiž byla alkoholička závislá na drogách. Lisa tak od dětství vystřídala několik pěstounů a ve svých 13 letech byla umístěná ke své babičce, matce její matky, aby se o ní starala. Jenže Lisina babička byla spíše ježibaba. Měla násilnického přítele, kterému dovolovala to, aby malou Lisu sexuálně zneužíval. Dokonce tomu občas přihlížela. Samotná Lisa k tomu řekla následující: “Doma mě sexuálně zneužívali. Přítel mojí babičky mě zneužíval 4 roky a vždycky mi při tom k hlavě přikládal pistoli. To pro mě nebylo nic nového. Jedna špatná situace mě přivedla ke druhé špatné situaci, která mi paradoxně zachránila život. Večer před mým únosem jsem napsala dopis na rozloučenou. A hned večer nato jsem už bojovala o svůj život. ” Nebojácná přeživší oběť Lisa McVey, která se po svém hrůzném zážitku stala policistkou (zdroj @motivzla ) Ano, Lisa byla tak zoufalá ze svých rodinných poměrů, z toho, že neměla zastání a že musela snášet zneužívání a týrání, že se rozhodla spáchat sebevraždu. Ale pak přišel onen únos Bobbym Joe Longem . V ten moment si Lisa uvědomila, že nechce zemřít a rozhodla se za svůj život bojovat za každou cenu. Ovšem ne fyzickým bojem, ale svými šedými buňkami mozkovými. Zachovala si chladnou hlavu a snažila se Bobbyho poznat. Vyjadřovala mu svoje sympatie a opakovala mu, že není špatný člověk. Long byl u svých obětí zvyklý na odpor, navíc Lisa nebyla prostitutka, a tak vůči ní pookřál. Dal jí najíst, umyl jí, vyfoukal jí vlasy a dokonce ji pak nechal ve své koupelně samotnou . Což byla velká chyba, protože Lisa všude možně po umyvadle a záchodové míse rozmístila svoje otisky prstů, aby případně přivedla vyšetřovatele na svoji stopu. I navzdory šátku přes oči se snažila vstřebat co nejvíce informací o tom, kde se nachází. Podařilo se jí osahat Longovo obličej, a tak věděla, že je její únosce muž s knírkem, krátkými vlasy a očima blízko u sebe . Long se dokonce Lise údajně svěřil, že jí nechce ublížit a že tohle dělá jen proto, aby se ženám pomstil za to, jak se k němu během jeho života chovaly. Lisa opravdu vytasila všechny pomyslné zbraně. I když jí Long stále znásilňoval, nabídla mu, že by mohla být jeho přítelkyně. Taky si vymyslela historku o tom, že má těžce nemocného otce, který potřebuje pravidelně dostávat léky a že se o něj nepostará nikdo jiný než ona. A zabralo to. Je fascinující, že opravdu věděla, jak na něj. Po 24 hodinách utrpení Robert Long naložil Lisu zpátky do auta, zastavil se po cestě pro peníze u bankomatu ATM a po třetí ráno dne 4. listopadu vysadil Lisu na původním místě únosu s tím, ať počká 5 minut, a pak ať si dělá víceméně, co chce. Rozloučil se s ní a odjel . Spadla klec Lisa se rozběhla ke svému domovu, kde ale schytala akorát další sodu. I když své babičce a jejímu příteli zoufale opakovala, že byla unesená a znásilněná, ani jeden jí to nevěřil . Mysleli si, že se jen vymlouvá, protože chtěla utéct, a tak jí ještě zbili. Ale eventuálně návrat Lisy, po které už bylo vyhlášené pátrání, nahlásili policii. Lisa na služebně vypověděla , co se skutečně stalo, a popsala všechny detaily. A že jich bylo nepřeberné množství. Ale vyšetřovatelé z mravnostního samozřejmě nemohli tušit, že Lisiným únoscem je sériový vrah , který už několik měsíců řádil v Tampě . Navíc jí vůbec měli problém věřit, že se stala obětí únosu. Lisa jim podala tolik podrobných informací o únosci, jeho vozidle a bytě , že jim to bohužel znělo jako smyšlená historka. Naštěstí ale Lisu nakonec vyslechl i detektiv jménem Larry Pinkerton . Ten naopak pochopil, že takové množství detailů by si nikdo jen tak nevymyslel a uvědomil si, že Lisa je talentovaná pozorovatelka, ne lhářka. Lisa se taky Larrymu svěřila, že si myslí, že je její únosce právě tím hledaným sériovým vrahem. Forenzní technici z Lisina oblečení odebrali vzorky a poslali je na analýzu do laboratoře. A výsledek analýzy přinesl zásadní zlom. Na oblečení Lisy se totiž našla stejná červená vlákna jako na tělech obětí hledaného sériového vraha . Lisa překvapeným vyšetřovatelům zopakovala, že měl její únosce červený koberec v autě a že na palubní desce byl nápis Magnum . Policie tak začala prověřovat majitele automobilů Dodge Magnum, kterých bylo tou dobou ve státě Florida kolem 500. Zjistili, že jen model Dodge Magnum z roku 1978 měl na palubní desce nápis Magnum, což jim pomohlo zúžit celkový počet vlastníků automobilů. Potom vzali seznam jmen z registru vozidel a jména porovnali se záznamy o výběrech z onoho konkrétního bankomatu ATM ve tři ráno dne 4. listopadu v Tampě. A heuréka! Sedělo jediné jméno. Robert Joe Long. Automobil Dodge Magnum, ročník 1978 (zdroj @motivzla ) Lise následně ukázali jeho fotku a ona okamžitě potvrdila, že jde o jejího únosce. Policie pak začala Longa nepřetržitě sledovat. 16. listopadu si nic netušící zašel do kina a nechal svoje vozidlo bez dohledu. Policisté nemeškali a prohlédli všechny pneumatiky, protože stopy pneumatik na místech činu byly dost specifické. Jedna z pneumatik se lišila od ostatních a jejím výrobcem byla společnost Vogue Tyre . A přesně takovou pneumatiku měl Long na svém Dodge Magnum , takže nebylo pochyb, že mají toho pravého. Jakmile se Long vrátil z kina, zásahová jednotka se dala do pohybu, zatkla ho a byl předveden k výslechu . Další analýza potvrdila, že červená vlákna, která byla nalezena na téměř všech obětech, skutečně pocházela z koberce v Longově autě. Kromě toho jej usvědčila i DNA nalezená na některých místech činu. Důkazy mluvily jasně, Bobby Joe Long je sériový vrah . Long v rukou vyšetřovatelů Long sice nejdříve zapíral , ale ve světle důkazů se při výslechu přiznal k sérii vražd a k únosu a znásilnění Lisy McVey . S úsměvem pronesl: “Dobře, dostali jste mě. Ano, zabil jsem je. Všechny, co máte v těch papírech. Je to moje práce. U Lisy jsem hned, jak jsem ji pustil, věděl, že to bude jen otázka času. Ani jsem jí neřekl, ať nechodí na policii a tak. Bylo mi to jedno a chtěl jsem s tím už přestat. Jsem nemocný. ” Přepis jeho přiznání zabral 45 stran . Long taky prozradil , že je přízrakem známým jako Classified Ad Rapist , který dlouhé roky znásilňoval ženy v jejich domovech. Dle svých slov všem těm znásilněným ženám vlastně prokázal laskavost, protože jejich sexuální životy s manželi stály za starou belu. Podle Longa si to znásilnění pár jeho obětí doslova užívalo. Taky tvrdil, že kdyby nezačal vraždit, nikdy by ho policisté nedopadli. Navíc ho bavilo sledovat průběh vyšetřování a rád se v novinách dočetl něco o svých obětech . Je tak jasné, že s Longovo zatčením spadl kámen ze srdce celé Floridě. Odsouzení V dubnu roku 1985 byl usvědčený vrah odsouzen k trestu smrti za vraždu Virginie Johnson . Měl být popraven na elektrickém křesle . 24. září 1985 se pak v rámci dohody během dalšího soudního procesu přiznal k 8 z celkových 10 vražd a taky k únosu a znásilnění Lisy McVey . Za vraždu Michelle Simms si vysloužil druhý trest smrti a k tomu v součtu 34 doživotních trestů . Za celou dobu neprojevil žádné emoce, žádnou lítost , nic. Jediný moment, kdy se projevilo jeho pravé já, nastal při jeho odchodu ze soudní síně, kdy zničehonic plivl na kameru, která ho snímala . Jeho obhájci se snažili porotu obměkčit tím, že Long v minulosti utrpěl četná zranění hlavy a mozku, navíc trpěl Klinefelterovým syndromem , a tím pádem nemohl za svoje chování. Tahle argumentace, byť podpořená i několika psychiatry, ale samozřejmě nikoho nepřesvědčila. Navíc sám Long přiznal, že moc dobře věděl, co dělá. Tým obhájců pak přišel s tvrzením, že obžalovaný je tak jedinečný, že by neměl být uvězněn a popraven, nýbrž že by měl být zkoumán. Narativ byl jasný: udělat z Longa vzácného jedince. Podle nezávislých znalců měl ale Long kvůli nadbytečnému “ženskému” chromozomu X křehké ego a o to více dominantní se snažil být vůči ženám. Všechny ty vraždy a znásilnění sloužily jen k tomu, aby se utvrdil ve svojí mužnosti. Nikdy se nesmířil se svou genetickou výbavou, nikdy se nesmířil s tím, jaká byla jeho matka, a opakované úrazy hlavy jeho stavu také nepomohly. Vyžíval se v zastrašování a ponižování svých obětí a podle psychiatrů povolaných obžalobou trpěl disociální poruchou osobnosti , která je u sériových vrahů takový evergreen . Člověk, který trpí touto poruchou, ignoruje společenská pravidla, vlastně je mu všechno jedno. Obzvlášť pocity ostatních ho nezajímají. Necítí vinu, má násilnické sklony a páchá trestnou činnost. Long taky trpěl epilepsií a jeho přístup k obětem ukazoval, že byl i sexuálním sadistou . Všechny ženy byly děvky, které si zasloužily zemřít. Andrej Drbohlav řadí Bobbyho Joe Longa mezi tzv. vrahy ze žádostivosti (v angličtině lust killers ). To znamená, že takový jedinec vraždí primárně pro svoje sexuální uspokojení a má potěchu z toho, že oběti působí bolest. Navenek ale dokáže působit normálně, a proto je tak nebezpečný pro společnost. Long se během následujících let snažil opakovaně odvolávat proti rozsudku , protože za žádnou cenu nechtěl být popraven smrtící injekcí , která nahradila elektrické křeslo a která je dle jeho obhájců krutým a neobvyklým způsobem smrti. Argumentoval, že jelikož má epilepsii, mohla by v něm poprava vyvolat záchvat. Tohle samozřejmě vůbec nikoho nezajímalo. Jediné, čeho dosáhl, je, že ještě o to více rozzuřil rodiny obětí. Bobby Joe Long byl nakonec po 34 letech čekání popraven smrtící injekcí , a to dne 23. května 2019 ve Florida State Prison . Žádná poslední slova neměl a za 12 minut bylo hotovo. Kdo si ale nenechal ujít jeho popravu, byly rodiny obětí a přímo dvě z jeho obětí . Linda Nuttall , kterou kdysi znásilnil v jejím domě, i když tam byly její dvě děti, a Lisa McVey . Robert Joe Long v roce 2019 (zdroj IG @mozivzla ) Ta se svěřila, že při sledování popravy cítila obrovskou úlevu . Nejen pro sebe, ale i pro rodiny obětí. Sama dlouhé roky trpěla posttraumatickou stresovou poruchou , ale prý Longovi eventuálně odpustila, aby mohla konečně žít. Chtěla ale sedět v první řadě a vidět ho umírat. Lisa McVey se nyní jmenuje Lisa McVey Noland , je jí 55 let a už od 90. letech pracuje u policie v Hillsborough County. Právě její zkušenost s Bobbym Joe Longem ji přiměla ke vstupu do policejních řad. Nyní pracuje jako zástupkyně šerifa a zabývá se mravnostními a sexuálními trestnými činy. Také se snaží pomáhat dětem na škole Davidson Middle School , kde už několik let dozoruje. Neuvěřitelný příběh Lisy McVey se dočkal svého filmového zpracování v roce 2018. Televizní film se jmenuje Věřte mi: Únos Lisy McVeyové a na Netflixu byl uveden v roce 2021, takže se na něj můžete podívat i vy. Objevila se v něm navíc samotná Lisa. Na ČSFD má film 82 % , takže si ho určitě nenechte ujít, pokud se chcete s inspirativním příběhem Lisy více seznámit. Autorkou článku je Markéta Holá, která příběh zpracovala ve svém podcastu Motiv zla . V podcastu najdete i autentické zvukové nahrávky hlavních aktérů. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2022 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře