Recenze vydařené knihy "Krvelačné bestie", která se detailně věnuje sedmi případům známým sériových vrahů. Autor: Jacques Vergés Krvelačné bestie - Jacques Vergés Koupit Další knihy Název: Krvelačné bestie Autor: Jacques Vergés Nakladatelství: ART PRESS SERVIS Rok vydání: 1994, 210 stran Recenzi francouzského bestselleru, „Krvelačné bestie“, začnu poukázáním na to, že jde o titul vydaný v roce 1992, přeložený do češtiny v roce 1994, tedy jde o knihu již čtvrtstoletí starou. Rovnou však doplním, že zmínka o mírné "zaprášenosti" knihy, není rozhodně myšlena negativně. Knize totiž její věk na kráse určitě neubral. Jejím autorem je známý francouzský advokát a spisovatel, Jacques Vergés, zesnulý v roce 2013. Čtenář v knize nalezne celkem 7 detailně zpracovaných případů sériových vrahů. Prvním z nich je nikdy nedopadený londýnský Jack Rozparovač. Tato kapitola je nejen rekonstrukcí popsaných zločinů, ale je rovněž sondou do historie, kdy je velice zdařile popsána doba konce 19. století v Londýně. Čtenář prostřednictvím textu může téměř až nasát ducha této doby a místa. Podobně pak působí i ostatní kapitoly, nicméně ta úvodní v tomto směru opravdu excelovala. Tedy první plus! Ještě zpět k Jacku Rozparovači a první kapitole – v ní samozřejmě nechybí ani uvedení nejznámějších možných pachatelů a teorií. Jako další plus knihy lze zmínit to, že případy jsou zpracovány podrobně a do hloubky. Nejde o žádné strohé výčty, ale o seriózní a komplexní práci s případy. A rovněž lze uvést, že nejsou u jednotlivých případů přejímány často opakované fámy. Naopak se domnívám, že titul je velice kvalitním zdrojem a z kvalitních zdrojů vycházel. Asi by byla škoda vyjmenovat a prozradit všechny zpracované případy. Prozradím tedy jen to, že velmi povedená mi připadala kapitola o Albertu DeSalvovi („bostonském škrtiči“), a že kniha končí případem Jeffrey Dahmera. A to je asi možná jediným jejím nedostatkem..., tedy spíš povzdechem nad knihou. Totiž protože je staršího vydání, nikoho z „mladších“ sériových vrahů nemůže popisovat. Ještě jednu věc bych určitě rád zmínil. Kniha obsahuje hodně postřehů, poznámek, komentářů a názorů autora. Ty možná jednomu přijdou jako velice trefné a druhému možná méně - záleží na hodnocení jednotlivého čtenáře. Jistě jsou však odvážné a jsou v textu velice osvěžující. Mám na mysli poznámky autora týkající se nejen zločinců samotných, ale i širšího dopadu sériových vražd, postřehy uvozující daná období, kdy se činy odehrály a komentáře hodnotící společnost jako celek. Řada z nich pak až provokativně odkazuje na určitou a nepopiratelnou „přitažlivost“ krve a morbidnosti pro lidskou mysl. Zkrátka v knize naleznete mnoho ze samotného autora, tedy další velké plus. Ve výsledku pak výše shrnuté nemůže vést k horšímu hodnocení, než je: 1-. Tak šup do antikvariátů! Neprohloupíte! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Komentáře

Recenze knihy "Henri Landru", která zdařile beletrizuje život a činy známého francouzského sériového vraha. Autor: Zdeněk Ronský. Henri Landru - Zdeněk Ronský Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Henri Landru Autor: Zdeněk Ronský Nakladatelství: DEKON Rok vydání: 1992, 140 stran Útlá, ale přesto dějem nabitá knížečka. Asi tak by šlo v jedné větě zhodnotit knihu „Henri Landru “, které mapuje život a činy jednoho z nejznámějších francouzských sériových vrahů , jehož jméno se dostalo přímo do jejího názvu. Knihu na počátku devadesátých let napsal Zdeněk Ronský . Autor, o kterém se nám nepodařilo dohledat žádné informace, ani žádnou další jeho knihu. Titul detailně mapuje celý život vychytralého sériového vraha, který před více než sto lety, kvůli svému profitu, usmrtil nejméně deset žen a jednoho chlapce. Lze uvést, že jde o zdařilou beletrizaci slavného případu, kdy se autor snaží popsat nejen fakta, ale sám se pouští do vlastních úvah nad možnou motivací pachatele a čtenáři nabízí svoji představu o tom, jak asi vypadala Landruova interakce nejen s obětmi, ale i jeho okolím. Zde se hodí vypíchnout asi největší problém tohoto titulu. Totiž, ač se kniha tváří jako zbeletrizovaná literatura faktu, autor si několik věcí v případu přibarvil, a některé zřejmě dokonce vymyslel. Ve chvílích, kdy odhadoval, jak asi mohla interakce mezi pachatelem a obětí vypadat, to příliš nevadilo. Však Landru se nikdy nepřiznal, tedy nikdo neví, jak jeho zacházení s obětmi doopravdy vypadalo. Tyto dialogy a úvahy nejen, že působí věrohodně a dělají titul napínavý, ale navíc čtenáře přenesou do doby před sto lety, kdy komunikace a interakce mezi lidmi, především seznamujícími se páry, opravdu vypadala jinak, než je tomu dnes. Nicméně po nastudování případu v cizojazyčných zdrojích, se zdá, že několik, nejen nepodstatných věcí, je v knize vymyšleno, aniž by na to bylo upozorněno, což považuji za velký mínus. Na druhou stranu lze říct, že většina faktů je uvedena a vylíčena tak, jako v dalších zdrojích, takže nejde o jev, který by knihu výrazně kazil. Lze shrnout, že autorovi se podařilo nejen poutavě vylíčit činy Heriho Landrua , ale přesvědčivě načrtnout i jeho charakter, pohnutky a pravděpodobné myšlenkové pochody. Děj knihy je nejen poutavý, ale i napínavý, a to i když autor nebyl nikterak bulvární a nejde o žádný krvák. Naopak volil styl a sloh, který se k počátku dvacátého století skvěle hodí. Ze mě tedy určitě velice dobré čtení, které můžu vřele doporučit. Nicméně vzhledem k některým nedostatkům týkajícím se faktů, které však asi řadě čtenářů vadit nebudou, hodnotím za: 2-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-

Charles Sobhraj - sériový vrah, přezdívaný "Had" nebo také "Bikini Killer", který v 70. letech zavraždil v Indii, Nepálu a Thajsku více než 10 turistů. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Charles Sobhraj 2. 4. 2021 (aktualizace 2. 5. 2023) Charles Sobhraj - tzv. "Had" nebo "Bikini Killer" je sériový vrah, podvodník a zloděj s francouzským občanstvím, který v letech 1972-1976 usmrtil v Indii, Nepálu a Thajsku možná až 24 osob. Ač se Sobhraje podařilo odsoudit pouze za dvě vraždy, byl mu udělen trest doživotního vězení. Mezi ostatními sériovými vrahy Sobhraj vyčnívá zejména svojí schopností vyhnout se spravedlnosti, schopností manipulace s lidmi a talentem k nejrůznějším podvodům. Jeho obětmi se v drtivé většině případů stávali turisté, jejichž důvěru si Sobhraj dokázal lstí získat, načež je okradl či podvedl. Motivem samotných vražd byla hlavně snaha zbavit se nepohodlných svědků. Narozen : 6.4.1944 Nyní : doživotí Země :Indie, Thajsko, Nepál Počet obětí : 9-24 Unikal :10 let Vražedná aktivita :1972-1976 Přezdívka : "Had", "Bikini Killer" „Bikini Killer “ nebo ještě příznačněji „Had “ ("The Serpent" ), tak bývá přezdíván v mnoha ohledech zajímavý a zcela raritní exemplář sériového vraha , o kterém bude tento článek. Příběh tohoto pachatele je natolik ojedinělý, dramatický a plný zvratů , že je s podivem, že o něm v českém jazyce doposud nebyl nikde zpracován komplexnější článek. Dovolte nám tedy toto napravit. Dospívání a dětství Řeč je o muži, jehož celé jméno zní Hatchand Bhaonani Gurumukh Charles Sobhraj . Narodil se 6. dubna 1944 v Saigonu ve Vietnamu . Jeho matkou byla vietnamská prodavačka a indický podnikatel. Rodiče se několik let po narození Charlese rozvedli , načež otec rodinu opustil a dále o syna neprojevoval zájem. Sobhraj byl poté adoptován novým manželem své matky, poručíkem francouzské armády umístěným ve francouzské Indočíně (koloniální území v jihovýchodní Asii náležící Francouzské koloniální říši – zánik 1954). Na základě toho získal Sobhraj francouzské občanství a poté s rodinou pendloval mezi Francií , kde byl umístěn do internátní školy, a Indočínou . Je známo, že mladistvý Charles Sobhraj se alespoň dvakrát pokusil o útěk z Francie do Saigonu. Jednou se měl dostat až do Džibuti. V souvislosti s jeho dospíváním zdroje zmiňují rovněž to, že měl být matkou a adoptivním otcem upozaďován ve prospěch jejich společných dětí. Charles Sobhraj 1956 Sobhraj začal páchat drobné trestné činy již jako teenager a první trest odnětí svobody dostal za vloupání v roce 1963 , tedy ve svých devatenácti letech. Trest si následně odpykával ve vězení Poissy poblíž Paříže . Zde Sobhraj dokázal manipulovat vězeňskými pracovníky, takže mu byly uděleny zvláštní výhody. Například směl mít v cele mnoho vlastních knih (šlo o milovníka a znalce bojových umění a obdivovatele nihilistického filozofa Friedricha Nietzscheho). Přibližně ve stejnou dobu se seznámil s Felixem d'Escogne , bohatým mladým mužem a vězeňským dobrovolníkem. Po svém podmínečném propuštění z vězení, se k tomuto muži nastěhoval a svůj čas trávil mezi pařížskou vyšší společností a kriminálním podsvětím. V té době začal Sobhraj hromadit bohatství prostřednictvím řady vloupání a podvodů . Během této doby se rovněž setkal a navázal romantický vztah s Chantal Compagnon , mladou Pařížankou z konzervativní rodiny, které dokonce navrhl sňatek. Jenže ještě téhož dne byl Charles Sobhraj zatčen při pokusu o útěk policejní hlídce, která ho chtěla zkontrolovat, když řídil ukradené vozidlo. Sobhraj tak byl odsouzen k dalším osmi měsícům ve vězení . Chantal svého partnera neopustila a po celou dobu výkonu trestu jej podporovala, načež se po propuštění pár skutečně vzal. Zřejmě z obavy z dalšího vyšetřování, někdy v roce 1970 , Sobhraj a jeho, v té době těhotná manželka, opustili Francii a přesunuli se přes východní Evropu do Asie . Po cestě se živili tím, že okrádali turisty , se kterými se po cestě spřátelili. Tento typ obětí pak Sobhraj vyhledával po celý zbytek své nechvalně známé „kariéry“. Když ještě téhož roku pár dorazil do Bombaje v Indii , Chantal porodila holčičku Ushu . Mezitím Sobhraj obnovil svůj kriminální životní styl - věnoval se především krádežím aut a pašování zboží všeho druhu . Sobhrajovy rostoucí zisky však nesměřovaly k zaopatření rodiny, ale hlavně ke sponzorování jeho začínající závislosti na hazardních hrách . V roce 1973 byl Sobhraj zatčen a uvězněn po neúspěšném pokusu o ozbrojenou loupež v klenotnictví v hotelu Ashoka. Mladý recidivista se však nevzdával. Začal předstírat, že je nemocný a během vyšetření v nemocnici svým strážcům uprchnul . Ač byl krátce nato opět dopaden, byla mu stanovena kauce. Na tu si Sobhraj půjčil od svého otce a brzy poté s manželkou zmizel do Kábulu v Afghánistánu . Charles Sobhraj v mládí Podvodník a zloděj na "Hippie trail" Tam pár začal okrádat turisty na tzv. „Hippie Trail “. Pěší „stezce“ mezi Evropou a jižní Asií , vedoucí zejména přes Írán, Afghánistán, Pákistán, Indii a Nepál, která byla formou alternativního cestování populární hlavně u členů subkultury hippies od poloviny 50. do konce 70. let. Ale zpět k Sobhrajovi. Ten byl i v Afghánistánu poměrně brzy zatčen . Jenže využil stejný trik jako v Indii a opět dokázal svým strážcům v nemocnici zmizet . Sobhraj, bez manželky a dcery, následně utekl do Íránu . Chantal Compagnon již chtěla kriminálního života zanechat. I přesto zůstala Sobhrajovi loajální a policii nic neprozradila. Nakonec se vrátila do Francie a měla se zapřísahat, že Sobhraje už nikdy neuvidí. Charles Sobhraj v mládí Charles Sobhraj strávil další dva roky na útěku , kdy použil více než deset ukradených a upravených pasů. Prošel různými zeměmi přes Střední východ až po východní Evropu, načež dorazil do tureckého Istanbulu , kde se k němu přidal jeho mladší, nevlastní bratr André . Sobhraj a André se stali partnery „ve zločinu“. Spolu se účastnili různých kriminálních aktivit jak v Turecku , tak v sousedním Řecku . Duo bylo nakonec zatčeno v Aténách , poté, co byla odhalena jejich falešná identita. Jenže Sobhrajovi se opět podařilo uprchnout (čtenář, asi již chápe, proč zrovna přezdívka „Had “...). Každopádně jeho nevlastní bratr tyto „hadí“ schopnosti neměl, a tak byl řeckými orgány předán tureckým úřadům, které ho za jeho zločiny poslaly na 18 let za mříže . Charles Sobhraj 1975 Charles Sobhraj a Marie-Andrée LaClerc Sobhraj, opět na útěku, začal financovat svůj životní styl tím, že se vydával za obchodníka s drahokamy nebo drogového dealera, aby zapůsobil na turisty , které pak podváděl a obíral . Tak se dostal až do Thajska , kde potkal další klíčovou ženu svého života . Jmenovala se Marie-Andrée Leclerc (1945–1984) a šlo o krásnou turistku z Quebecu v Kanadě, která ve světě hledala dobrodružství. A právě dobrodružství dokázal Sobhraj ženě poskytnout měrou vrchovatou, takže ji okouzlil a podmanil si ji natolik, že se nakonec stala jeho nejoddanějším stoupencem. Leclerc musela „zavírat oči“ jak před jeho zločiny, tak před jeho častými výstřelky s jinými ženami. Někdy v té době se k němu připojil mladý Ind jménem Ajay Chowdhury , který se stal jeho dalším spolupachatelem . Netrvalo dlouho a Sobhraj se dopustil své první vraždy. Sériový vrah Řeč je o roce 1975 a první známé a zmapované vraždě (svým životopiscům Sobhraj řekl, že zabíjel již v roce 1972 , kdy měl připravit o život jednoho pákistánského taxikáře ). Obětí vraždy se stala mladá žena ze Seattlu jménem Teresa Knowlton . Její mrtvola byla nalezena na pláži v Thajském zálivu oblečená do květovaných bikin . Příčinou smrti bylo utonutí. Že jde o trestný čin, vyšetřovatelé zjistili až o několik měsíců později, kdy pitva Knowltonové a další zjištěné důkazy prokázaly, že za utonutím nestála „plavecká nehoda “. Teresa Knowlton Další obětí se stal mladý židovský cestovatel Vitali Hakim z Turecka , jehož spálené tělo bylo nalezeno na cestě do letoviska Pattaya. Jako další na řadu přišli nizozemští studenti Henk Bintanja (29) a jeho snoubenka Cornelia Hemker (25), kteří byli pozváni do Thajska po dřívějším setkání se Sobhrajem v Hongkongu. Stejně jako mnoho dalších byli Sobhrajem nejprve otráveni, aby je pak dokázal „vyléčit“ a získal si jejich vděk a důvěru. Zhruba v době, kdy se pár z otravy vzpamatovával, navštívila Thajsko Charmayne Carrou , přítelkyně jeho předchozí oběti (Vitali Hakima), která přijela po muži pátrat. Sobhraj a Chowdhury se báli komplikací a možného odhalení, a tak se rychle Henka Bintanje a Cornelie Hemker zbavili . Jejich spálená těla byla nalezena 16. prosince 1975 . Žena zemřela v důsledku smrtelného pohmoždění mozku, muž byl uškrcen. Brzy poté byla zavražděna i Charmayne Carrou , která byla nalezena utopená. Na sobě měla velice podobné plavky jako Sobhrajova dřívější oběť Teresa Knowltonová. Ačkoli vraždy obou žen nebyly v té době spojovány, právě pro tento fakt si Sobhraj později vysloužil přezdívku „Bikini Killer “. Vitali Hakim, Cornelia Hemker, Henk Bintanja Dne 18. prosince 1975 , v den, kdy byla identifikována těla Bintanje a Hemkera, vstoupili Sobhraj a jeho partnerka Leclerc na území Nepálu , právě s pomocí pasů zesnulého páru. V Nepálu pak ve dnech 21. až 22. prosince zavraždili Kanaďana Laurenta Carrièra (26) a Američanku Connie Bronzich (29) . Následně, ještě dříve než bylo možné identifikovat těla zavražděných, se Sobhraj a Leclerc vrátili do Thajska . Pro překročení hranic opět využili pasů svých nejnovějších obětí. Po svém návratu do Thajska Sobhraj zjistil, že jej jeho tři francouzští „známí“ začali podezírat, když u něj našli doklady patřící některým obětem. Sobhrajovi „společníci“ tak raději odjeli do Paříže, kde o všem informovali místní úřady. Connie Bronzich, Laurent Carriéra A tak Sobhraj usoudil, že je opět na čase změnit působiště. Jeho dalším cílem bylo Váránasí , a pak Kalkata , kde zavraždil izraelského učence Avoni Jacoba , aby získal jeho pas. Ten následně použil k cestám s Leclerc a Chowdhurym . Trojice nejprve zamířila do Singapuru, poté do Indie a v březnu 1976 se vrátili do Bangkoku , přestože věděli, že tamní úřady již Sobhraje hledají. Celý „klan“ byl pak vyslýchán thajskou policií v souvislosti s některými vraždami. Podle zdrojů se ale úřady příliš obávaly jak možného nedostatku důkazů, tak negativní publicity, která by mohla poškodit turistický průmysl, kdyby se případ dostal před soud, a tak byli všichni propuštěni. „Had “ opět (a ne naposled) spravedlnosti proklouznul mezi prsty .. . Ajay Chowdhurym Jenže do vyšetřování dvojnásobné vraždy nizozemského páru turistů, kteří v Thajsku přišli o život, se vložil i nizozemský diplomat jménem Herman Knippenberg a jeho tehdejší manželka Angela . Ti nakonec dokázali získat tolik důkazů, že bylo zřejmé, že viníkem vražd je Sobhraj. Ten však již v té době pobýval v Ženevě , coby obchodník s diamanty. Do Evropy odjel jen se svou partnerkou, přičemž jeho nejbližšího "spolupracovníka" Ajaye Chowdhuryho již nikdy nikdo neviděl . Panuje tak silné podezření, že se ho Sohraj zbavil. Herman Knippenberg Po návratu do Asie začal Sobhraj v Bombaji budovat novou zločineckou skupinu. Připojily se k němu dvě ženy ze Západu, jménem Barbara Smith a Mary Ellen Eather . Sobhrajovou další obětí se stal Francouz Jean-Luc Solomon , který byl otráven při loupeži. Možná měl být otravou pouze omámen, každopádně muž nepřežil. Konečně za mřížemi V 5. července 1976 , v Novém Dillí , Sobhraj a jeho tříčlenný kriminální klan chtěli napálit skupinu francouzských postgraduálních studentů , kteří čtveřici přijali jako své průvodce. Sobhraj plánoval všechny omámit a okrást. Za tím účelem jim podal pilulky, které měly být "prevencí " proti úplavici. Když však léky začaly působit rychleji, než Sobhraj očekával a studenti začali upadat do hlubokého spánku, třem z nich došlo o co jde, přemohli Sobhraje a kontaktovali policii, což vedlo k dopadení celé skupiny. Během výslechu se Sobhrajovy spolupachatelky, Smithová a Eatherová, přiznaly . Sobhraj byl obviněn z vraždy Solomona a všichni čtyři byli posláni do vězení Tihar v Novém Dillí , kde čekali na soudní proces. Charles Sobhraj v rukou indických policistů Zkušenému kriminálníkovi Sobhrajovi se do vazby údajně podařilo propašovat několik vzácných drahokamů ukrytých v jeho těle, navíc měl zkušenosti jak s uplácením, tak s pobytem ve vězení. Svůj proces proměnil v show. Často dle své libosti najímal a propouštěl právníky, přivedl si na pomoc i svého nedávno propuštěného bratra Andrého a nakonec zahájil hladovku. I tak byl odsouzen ke 12 letům vězení (za neúmyslné usmrcení Solomona, otravu studentů, padělání a krádež pasu – nikoli tedy za vraždu). Ty strávil ve velice nadstandardních podmínkách ve věznici v Tiharu . Barbara Smith a Mary Eather strávily ve vězení dva roky , během kterých se údajně obě pokusily o sebevraždu. Marie Leclerc sice byla nakonec shledána vinnou z omámení francouzských studentů, ale byla podmínečně propuštěna a vrátila se do rodné Kanady , kde později dostala rakovinu vaječníků a v roce 1984 zemřela . Až do své smrti tvrdila, že je nevinná a prohlašovala, že o Sobhrajově "vražedné kariéře " nic neví. Charles Sobhraj v 70. letech V době, kdy měl Sobhrajův trest v Indii skončit, thajský zatykač stále platil. To znamenalo, že by byl po skončení trestu pravděpodobně vydán do Thajska, kde by ho v případě odsouzení čekal téměř jistý trest smrti . A tak „Had “ opět zaúřadoval… V březnu 1986 , jen několik týdnů před plánovaným propuštěním, uspořádal Sobhraj velkou párty pro dozorce a spoluvězně. Účastníky oslavy omámil prášky na spaní a z vězení prchnul . Ač možná mohl ze země zmizet úplně, Sobhraj to měl zřejmě vymyšlené jinak. Zůstal v Indii a měsíc po svém útěku byl zadržen v jedné z restaurací v Bombaji. Jeho vězení bylo kvůli útěku prodlouženo o deset let , takže když dne 17. února 1997 opouštěl 52letý Sobhraj vězení, většina důkazů a svědků ohledně doposud neprojednaných zločinů, byla již ztracena a jeho zločiny v Thajsku promlčeny . Sobhraj se tak ocitl na svobodě, bez hrozby vydání do jiné země, načež kvapně Indii opustil a vrátil se do Francie . Charle Sobhraj - celebrita Zde si Sobhraj začal naplno užívat své nechvalné slávy . Stal se žádanou „celebritou “ a vedl pohodlný život na pařížském předměstí . Měl vlastního agenta a účtoval si vysoké částky za rozhovory a fotky. Říká se, že za práva na film natočený podle jeho životního příběhu, si účtoval více než 15 milionů amerických dolarů . Zmiňme zde, že Sobhraj byl do dnešního dne tématem čtyř biografií, nejméně tří filmů a dokumentů (Sobhraj, or How to Be Friends with a Serial Killer , Main Aur Charle , Shadow of the Cobra ), a rovněž úplně nového osmidílného dramatického seriálu z dílny BBC s názvem Had/The Serpent . Charles Sobhraj na přelomu tisíciletí Osudová chyba Zpět na přelom tisíciletí . „Pálilo ho dobré bydlo “, říká se. Život bez adrenalinu , nebezpečí a zločinů , nebyl pro Sobhraje zřejmě dost dobrý, a tak začal opět cestovat. Dne 1. září 2003 byl Sobhraj spatřen novinářem The Himalayan Times v kasinu v Káthmándú v Nepálu - jediném místě na světě, kde byl stále hledaným mužem (pro dvojnásobnou vraždu z roku 1975). Novinář ho sledoval po dobu dvou týdnů a nakonec v novinách The Himalayan Times zveřejnil článek i s fotografiemi. Nepálská policie zprávu zaznamenala, kasino obklíčila a nic netušícího Sobhraje , který tam stále pobýval a holdoval hazardu, zadržela . Podle jednoho z článků se Sobhraj vrátil do Káthmándú, aby založil podnik s minerální vodou. Každopádně je až neuvěřitelné, že Sobhraj takové riziko dobrovolně podstoupil. Svědčí to o jeho přehnané sebedůvěře a touze po nebezpečí, což jsou další střípky do mozaiky jeho psychopatické osobnosti a obrazu celého případu. Sobhraj před nepálskými vyšetřovateli popíral, že by vůbec kdy dříve v Nepálu byl, ale to netušil, že Knippenberg má v garáži šest krabic dokumentů souvisejících s jeho případem. Když bývalý diplomat vylovil prohlášení, které Leclerc učinila v červenci 1976 , poté co byl pár zatčen, zjistil, že si pamatuje správně: Sobhrajova bývalá přítelkyně podrobně popsala období, které spolu v Nepálu strávili – datumy odpovídaly vraždám Connie Bronzich a Laurenta Carrièra . Knippenberg poslal dokumenty FBI a Sobhraj byl následně, 20. srpna 2004, odsouzen okresním soudem v Káthmándú k doživotnímu vězení . Sobhraj se odvolal a tvrdil, že byla porušena jeho práva na spravedlivý proces. Jeho advokát následně oznámil, že Chantal Compagnon podává žalobu u Evropského soudu pro lidská práva na francouzskou vládu za to, že Sobhrajovi odmítla poskytnout jakoukoli právní pomoc. I přes tuto snahu bylo Sobhrajovo odsouzení potvrzeno odvolacím soudem v Patanu v roce 2005 . Během soudních řízení se, více než šedesátiletý Sobhraj zasnoubil s dvacetiletou dcerou svého advokáta, Nihitou Biswas , a dokonce se údajně v roce 2008 ve vězení i vzali, i když toto nepálské úřady popírají. „Je nevinný “, řekla Biswas ten rok v rozhovoru pro Times of India . „Neexistují proti němu žádné důkazy. “ Sobhraj se proti verdiktu soudu opět odvolal, když označil rozhodnutí soudu za nespravedlivé a obviňoval soudce z rasismu. Na konci roku 2007 zpravodajská média uvedla, že se Sobhrajův právník obrátil na tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho s žádostí o „přímluvu“ v Nepálu. Charles Soobhraj a Nithitou Biswas Dne 30. července 2010 Nejvyšší soud definitivně potvrdil dříve vynesený trest - doživotní odnětí svobody + další rok a pokuta 2 000 Rs za nelegální vstup do Nepálu. Soud údajně také nařídil zabavení všech Sobhrajových nemovitostí. Poslední zprávy o Charlesi Sobhraji zmiňují, že v roce 2017 prodělal infarkt a o rok později podstoupil několik operací srdce, neboť se opakovaně dostal do kritického stavu. Osobnost pachatele, modus operandi a motiv Toť celý příběh Charlese Sobhraje , ale jelikož by podle nás v alespoň trochu ucelenějším článku neměl chybět nějaký pokus o shrnutí osobnosti pachatele , modu operandi a pravděpodobného motivu , zaměřme se na závěr podrobněji ještě na tyto oblasti. Jak již bylo zmíněno, v případě Sobhraje jde jistě o nadprůměrně inteligentního, organizovaného pachatele , který své činy velice detailně plánoval a promýšlel , o čemž svědčí už jen fakt, že byl odsouzen za „pouhé“ dvě vraždy a jedno usmrcení z nedbalosti, ač je podezírán ze spáchání 12-24 vražd . Mimochodem, sám se údajně doznal svým životopiscům ke spáchání minimálně 12 „zabití“ mezi lety 1972 -1976 . Zde v článku je zmíněno 9 případů , kdy podezření padá na Sobhraje. Těžko tedy s jistotou tvrdit, kolik lidí připravil o život, ale zdá se jisté, že více než 10 , s tím, že mnoho jeho zločinů zůstává i nadále nevyřešeno. Sobhraj byl profesionální zločinec - zloděj, podvodník, pašerák a překupník různého zboží (především drahých kamenů a chemických látek - např. léků). Některé z obětí, které nakonec zavraždil, s ním a jeho „partou“ strávily nějaký čas, kdy je Sobhraj a Chowdhury najímali k páchání různých zločinů. Zdaleka ne všichni podvedení a okradení zemřel i. Sobhraj tvrdil, že většina úmrtí byla ve skutečnosti způsobena náhodným předávkováním drogami. Jenže, jak vyšetřovatelé věří, většina úmrtí byla způsobena úmyslně, když motivem bylo odstranění svědků předchozích zločinů a získání peněz. Sobhraje vraždění zřejmě nikterak netěšilo, šlo o tzv. instrumentální agresi . Oběti byly „vedlejším produktem “, nikoli cílem . Co se týče samotného způsobu usmrcení obětí, tak lze uvést, že některé z předpokládaných obětí byly otráveny (předávkovány), jiné byly utopeny , další byly ubodány či uškrceny . Minimálně jedna oběť zemřela až v důsledku uhoření , když se Sobhraj opakovaně snažil ztížit identifikaci obětí tím, že jejich mrtvoly zapálil . Dalším opakujícím se modelem chování bylo odcizení dokladů zavražděných a použití jejich identity při dalším cestování. To dnes možná zní téměř až nemožně, ale nezapomeňme, píší se 70. léta 20. století , kdy „neexistují“ počítače, a už vůbec ne internet, navíc kontroly jsou oproti dnešku mírnější a technologie mnohem méně vyspělé. Dalším, co lze zahrnout do Sobhrajovo modu operandi , je fakt, že vždy měl kolem sebe nějaké další parťáky – svůj klan . Ať již šlo o jeho partnerky nebo známé, ale i zcela neznámé turisty. Ty si získával tím, že jim pomáhal ve složitých situacích , kdy jim např. podal projímadlo, aby je pak „vyléčil“ z "úplavice" nebo jim pomáhal řešit ztracené doklady, které turistům sám ukradnul. Typické pro Sobhraje bylo i to, že uměl zdařile využívat toho, že byl pohledný, inteligentní (uměl několik jazyků) a okouzlující . Dalo by se říct, že kvůli mnoha podobnostem by ho šlo označit za takového „Teda Bundyho východu “. Však zmiňme třeba: výrazně psychopatickou osobnost (neustálé lži, manipulace okolím, absence výčitek, vyhledávání vzrušení, narcismus…), dále páchání podvodů a krádeží , změny identity , život na útěku , silný zájem o ženy (dlouhodobý vztah s jednou ženou, krátkodobé s jinými), přesouvání se , atraktivní vzhled a úspěch u žen , šarm a zdání důvěryhodnosti , vyžívání se v roli „celebrity“ … Šlo by jistě pokračovat, ale v čem naopak označení „Ted Bundy východu “ hodně pokulhává, je fakt, že zatímco Bundy byl sexuální sériový vrah , Sobhraje by šlo označit jako tzv. profit killera , což je označení pro sériové vrahy, jejichž motivem je získání určitého prospěchu - zisku. V tomto případě reprezentované potřebou odstranění nepohodlných svědků a ukořistění jejich peněz a dokladů. Nešlo o sexuální pohnutky, jako v Bundyho případě. Na závěr nezbývá než dodat, že i když je v době vydání článku Sobhrajovi téměř 77 let , stále pobývá v Káthmandské věznici a zřejmě se netěší dobrému zdraví , s ohledem na jeho život lze ukončit tento článek citací několikrát zmíněného Herman Knippenberga , díky kterému se Sobhraje podařilo dostat za mříže: „Dokud nezemře, není u něj nic jistého… “ Aktualizace : Slova Hermana Knippenberga použitá do závěru našeho článku se nakonec ukázal a jako vskutku prorocké ! 21. prosince 2022 totiž Nejvyšší nepálský soud rozhodnul , že Charles Sobhraj bude ze zdravotních důvodu propuštěn na svobodu ! K tomu také o dva dny později skutečně došlo, načež byl deportován do Francie, kde z něj stal opět svobodný muž . Inu, zkrátka "Had" ... Ve svém prvním vyjádření pro francouzská média pak v únoru 2023 sdělil, že sice několikrát použil kradené pasy, připustil i zdrogování a okradení několika turistů, ale popřel, že by kdy někoho zavraždil, což prý dokáže. Při konfrontaci s některými důkazy pak odvětil, že si všechny věci již nepamatuje, protože k němu chodilo mnoho klientů, ale že pokud v jeho blízkosti někdo zemřel, šlo o "náhodná úmrtí v důsledku předávkování ". "Ne, nejsem vrah . Nikdy jsem nikoho nezabil... Celý svět byl proti mně , a tak jsem byl shledán vinným, “ trvá si na svém. "Je to monstrum s rysy lidské bytosti, které je i ve svém věku stále schopné všeho ", myslí si o něm naopak muž, který v roce 1976 patřil ke skupince francouzských postgraduálních studentů, které se Sobhraj pokusil zdrogovat a okrást. V březnu 2024 bude zveřejněn třídílný dokument britské veřejnprávní televize Channel 4 s názvem "Real Serpent: Investigating a Serial Killer ", kde bude Sobhraj konfrontován bývalými detektivy a forenzním psychologem. Charles Sobhraj na cestě do Francie 2022 Charles Sobhraj v přestrojení v Londýně 2023 DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. DOKUMENTY: Serial Killer Documentary: Charles Sobhraj (The Serpent) Play Video Facebook Twitter Pinterest Tumblr Copy Link Link Copied Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009-2024 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Článek o nejhorším americkém sériovém vrahovi jménem Samuel Little, který mezi lety 1970-2005 zavraždil celkem 93 žen! HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Samuel Little 11. 10. 2019 - aktualizace 9. 1. 2022 Samuel Little - tzv. "nejplodnější americký sériový vrah", který v 19 státech USA připravil o život téměř 100 žen. Své oběti unášel, brtutálně bil a nakonec uškrtil. Na jeho případu je specifické také to, že ač za svůj život nastřádal kolem 100 záznamů v rejstříku trestů, za vraždu byl odsouzen teprve až po dlouhých 42 letech od spáchání první z nich. Od roku 2014 si odpykával trest doživotního odnětí svobody bez možnosti podmínečného propuštění. 30. prosince 2020 zemřel. Narozen: 7. 6. 1940 Zemřel:30.12.2020 Stát: USA Počet obětí: 93 Unikala: 42 let Vražedná aktivita: 1970-2005 Přezdívka:"nejproduktivnější americký sériový vrah" V tomto článku se dočtete o nejhorším a nejdéle aktivním americkém sériovém vrahovi všech dob. Muži, který byl dopaden až v roce 2012 ve svých 72 letech… Řeč je o bestii jménem Samuel Little . Když necháme promluvit čísla: tento muž zavraždil pravděpodobně až 93 žen , jeho vražedná aktivita trvala 35 let a od své první spáchané vraždy dokázal policii unikat neskutečných 42 let ! Toť sumář nejplodnějšího amerického sériového vraha v americké historii . Samuel Little v roce 2014 a v roce 1977 Samuel Little se narodil 7. června 1940 v malém americkém městečku Reynolds ve státě Georgie na jihovýchodě USA. Jeho matka se údajně živila jako prostitutka a měla často potíže se zákonem. Malý Samuel se brzy po svém narození přestěhoval do Loraine ve státě Ohio na severu USA, kde se o jeho výchovu starala především jeho babička. Již na střední škole měl Samuel problémy jak s hodnocením, tak s disciplínou. Ve věku 16 let byl za porušení domovní svobody umístěn do zařízení pro mladistvé pachatele, kde setrval do svých 21 let. Krátce po propuštění byl opět odsouzen, tentokrát za vloupání do obchodu s nábytkem , za což mu byl udělen trest odnětí svobody v délce 3let . Po propuštění se přestěhoval za svojí matkou na Floridu , kde se živil například jako hrobník, pracovník ambulance či jako příležitostný dělník. Podle svých slov začal časem více cestovat a jeho konfliktů se zákonem postupně přibývalo. Do roku 1975 byl zatčen v jedenácti státech pro celkem 26 různých porušení zákona . Konkrétně např. za řízení pod vlivem alkoholu, krádež, podvod, ozbrojenou loupež, napadení policisty, ale také za znásilnění. Jeho hlavní obživa spočívala především v drobných krádežích v obchodech. Stejně tak rutinní pro něj byly přesuny. Little žil život tuláka . V každém městě většinou pobyl pouze pár dní. Dopustil se několika krádeží v různých obchodech, věci obratem prodal v nechvalně známých čtvrtích, aby se nakonec vydal „hledat ženu“. Poté se přesunul zas do jiného města. Samuel Little měl v průběhu života minimánlě jednu dlouhodobou partnerku. Ta se s ním údajně podílela na řadě drobných krádeží, kterými se společně živili. Little byl rovněž vášnivým boxerem. S boxováním začal během jednoho z pobytů za mřížemi. Samuel Little v roce 1972 Pro představu uveďme alespoň některé zločiny , na které se v průběhu let přišlo a které byly policií prošetřovány. Tak například v roce 1976 byl Little odsouzen za napadení ženy v úmyslu jí znásilnit a odseděl si 3 měsíce za mřížemi. V roce 1982 byl zadržen v souvislosti s podezřením z vraždy dvaadvacetileté Melindy LaPree , která zmizela ve státě Mississippi v září téhož roku. V průběhu vyšetřování tohoto případu byl navíc Little přepraven na Floridu, kde se měl zodpovídat z další vraždy. Tentokrát šlo o 26 letou Patricii Mount , jejíž tělo bylo nalezeno v Gainesville ve státě Florida v září 1982. Bohužel, v prvním případě měl Little štěstí - porota jej odmítla obžalovat. V případě druhém se dokonce našli svědci, kteří obžalovaného označili jako osobu, kterou před smrtí viděli se zavražděnou dívkou, ale byli shledáni jako nevěrohodní. Little tak byl v právního hlediska nevinen a musel být z vazby v lednu 1984 propuštěn. Podezření vyšetřovatelů však bylo stále silné, proto informovali policejní složky států Florida, Mississippi, Alabama a Georgie, aby prověřili v souvislosti s možným pohybem podezřelého starší nevyřešené případy. Již v říjnu 1984 měl Little další problém se zákonem. To když unesl, zmlátil a škrtil dvaadvacetiletou dívku jménem Laurie Barros , a o měsíc později se ten samý scénář opakoval s další ženou, která byla nalezena na zadním sedadle jeho auta dokonce v bezvědomí. Za tyto činy již sice byl nebezpečný predátor Little odsouzen, ale pouze na těžko pochopitelných 2 a půl roku !!! Po jeho propuštění v roce 1987 se toho času sedmačtyřicetiletý kriminálník přestěhoval do Los Angeles , kde jeho krutovláda bohužel pokračovala dál. Samuel Little v roce 1977 a v roce 1988 Jen během roku 1987 zavraždil Samuel Little nejméně 9 žen . A do roku 2005 dalších 19 . Teprve v roce 2012 byl Samuel Litlle zadržen. Z útulku pro bezdomovce v Louisville v Kentucky , si jej policie odvedla za drogové delikty. Když FBI srovnala DNA zadrženého, s DNA získanou u některých starších případů, podařilo se ho spojit s vraždami Carol Elford (13. července 1987), Guadalupe Apodaca (3. září 1987) a Audrey Nelson (14. srpna 1989). Těla obětí byla tehdy nalezena v ulicích Los Angeles . Sama prokurátorka v roce 2013 prohlásila, že Littleův trestní rejstřík je nejšílenější, který kdy měla možnost vidět. Bylo v něm přes 100 různých záznamů ! V září 2014 byl Samuel Little v souvislosti s výše popsanými třemi vraždami odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění, a to i přes to, že sám stále trval na své nevinně. V průběhu roku 2018 Little změnil postoj a začal se ke svým činům doznávat . Popisoval kriminalistům další a další případy spáchané na území nejméně 19 států, až se celkový počet doznaných vražd vyšplhal na 93 ! Jeho první obětí měla být neznámá žena bílé pleti, kterou měl zavraždit ve státě Florida již v roce 1970 . Poslední obětí měla být 46 letá Nancy Carol Stevens , kterou měl zavraždit ve městě Tupelo v roce 2005 . Little zabíjel výhradně ženy . Oběti si vybíral bez ohledu na barvu pleti. Jeho preferovaná victima byla běloška či černoška ve věkovém rozmezí 18 – 50 let, příčemž většině zavražděných bylo mezi 20 - 35 lety. V říjnu 2019 vyšetřovatelé z FBI uvedli, že na základě prověření potvrzují pachatelovo přiznání v 50 případech sériových vražd , a že předpokládají, že i zbytek přiznání je pravdivý. Sama FBI uvedla, že jde o nejplodnějšího sériového vraha v americké historii . Agenti FBI rovněž požádali veřejnost o pomoc při prověření dalších 40 případů a pomoc při identifikaci obětí. K tomu mají pomoci například skici obětí, které ve vězení namaloval sám pachatel, což je dosti kuriozní. Agenti rovněz zveřejnili jeho nahrané výpovědi (třeba ZDE ) ohledně několika případů. V nich pachatel popisuje vzhled obětí, kde je potkal či kde se zbavil jejich těl. Vyšetřovatelé se tak snaží najít svědka, který by v popisu cokoli poznal. Portréty obětí nakreslené pachatelem Jak je možné, že Little spáchal tak obrovské množství vražd, aniž by byl dopaden policií? Tak zprvu za to jistě můžou až směšné tresty za jeho odhalené delikty. Vždyť po dvojím znásilnění z podzimu roku 1984, kdy obě ženy zároveň zmlátil a škrtil (jednu dokonce do bezvědomí), byl odsouzen na ubohých 2 a půl roku odnětí svobody, a to přestože již předtím byl za podobné a mnohé další jiné trestné činy několikrát trestán a zároveň figuroval jako hlavní podezřelý v přápadě dvou vražd z roku 1982. Opravdu těžko pochopitelné a zřejmě i těžko obhajitelné! Jako další faktor, který se podílel na tom, že mohl tak dlouho nerušeně vraždit, je to, že mnohé z vražd byly zprvu posouzeny buď jako úmrtí zaviněné předávkováním nebo jako úmrtí bez blíže zjištěné příčiny, případně jako jiná „náhodná“ úmrtí. Jistě přispěl i fakt, že útočil na prostitutky, drogově a alkoholově závislé či jinak bezprizorní ženy. Jejich zmizení totiž bývá pro policii mnohem obtížněji prošetřitelné, neboť jejich pohřešování je často hlášeno až s velkým zpožděním. Rovněž se dá předpokládat, že objasnit zmizení takových osob bylo pro policii přece jen o něco méně prioritní, než zmizení např. nadějné vysokoškolačky. Neméně pak zapůsobil fakt, že šlo o tzv. „kočovného sériového vraha “, který se přesouval z místa na místo a vraždil po téměř celých Spojených státech amerických v době. A to v době, kdy internet ještě neexistoval či byl později teprve v plenkách. Tím pádem i spolupráce a sdílení informací jednotlivými policejními sbory bylo na mnohem nižší úrovni, než je tomu například dnes. Absenci možnosti použít analýzu DNA snad ani nemusíme s ohledem na období zmiňovat. V neposlední řadě jeho dlouhým 42 letům, po které se mu dařilo unikat spravedlnosti, přispělo to, že některá z těl jeho obětí se podařilo najít až po velice dlouhé době a těla některých zavražděných žen se dokonce doposud nalézt nepodařilo. Denise Brothers - jedna z identifikovaných obětí Co bylo motivem tohoto „nejplodnějšího sériového vraha v historii USA “, jak jej sami agenti z FBI nazvali? Toť otázka. V úvahu přichází samozřejmě motiv sexuální (čili zařazení tohoto pachatele do podskupiny sériových vrahů tzv. „hedonistic – lust killer “). Možně je však uvažovat i o jeho zařazení do kategorie „power and control “, kam spadají sérioví vrazi, pro které je sice sexuální motiv důlezitý (a své oběti často znásilňují), ale hlavní je pro ně pocit moci a kontroly nad obětí. Jeho motiv a osobnost mohou přiblížit střípky z výslechů a svědectví vyšetřovatelů. Ti například uvedli, že Little na vraždy vzpomínal velmi rád a rozhodně netrpěl žádnými výčitkami svědomí. Naopak! Podle policie se ve vyprávění zločinů, kterých se dopustil, přímo vyžíval. „Když s ním mluvíte, můžete si všimnout, jak vzrušeně vraždy a škrcení obětí popisuje. Podívá se vám přímo do očí a řekne, že si nemohl pomoct. Je to monstrum “, uvedl například jeden z vyšetřovatelů. Další z detektivů uvedl, že když se ho ptal na okolnosti vraždy z roku 1979, Little si promnul ruce, usmál se na něj a řekl: „Věděl jsem, že bude moje “. Vyšetřovatelé jej shrnuli jako „charismatického psychopata “. Myslíme rovněž, že můžeme pustit z hlavy myšlenku na to, že by se snad Little přiznal ve snaze pomoci pozůstalým obětí, kteří stále nevěděli, co se stalo s jejich blízkými. Ne! Sériového vraha spíše těšila pozornost FBI a užíval si své jedinečnosti. To byl zřejmě jeho hlavní motiv k doznání. Samuel Little v čase Samuel Little byl jako sériový vrah velice aktivní jak po celé 70. a 80. léta, tak i v první polovině let 90. Poté jeho vražedná aktivita opadla, přičemž poslední vraždy se měl dopustit v roce 2005 , kdy mu bylo 65 let . Jeho modus operandi nebyl vždy totožný, nejčastěji však zabíjel ve svém autě, kam ženy často vylákal z nějakého nočního klubu, aby je tam pak uškrtil. Před samotnou vraždou navíc ženy velice surově bil, kdy jedné oběti dokonce zlomil páteř, jak následně ukázala pitva. Nechť čtenář nezapomene na to, že mezi jeho záliby patřil box… Brutálně zmlátit a uškrtit, to byla jeho signatura . Minimálně jednou však i škrcení vystřídal topením. „Sjel jsem z dálnice na cestu, která vedla do lesa. Zaparkovali jsme a konečně jsme byli na místě. Byla tam bažina a řeka a nějaký stroj na bagrování. Chytil jsem ji za nohy a strčil do vody. Byla jediná, kterou jsem zabil topením, ” vypověděl k další ze spáchaných vražd. Na těle a oblečení některých obětí byly rovněž nalezeny stopy jeho spermatu, ač Little popíral , že by ženy znásilňoval . Sám pak uváděl, že má problémy s erekcí. K datu vydání článku si Samuel Little odpykával doživotní trest v kalifornské státní věznici v Los Angeles a ve svých 79 letech (k 10/2019) trpěl cukrovkou a srdečními problémy. Není tak divu, že 30. prosince 2020 ve vězení zemřel . Není tak divu, Má smysl dodávat ještě něco na konec? No, možná jen citaci jednoho z vyšetřovatelů z Los Angeles: „Věřte tomu nebo ne, s opravdovým zlem se setkáte během kariéry jen párkrát. Když jsem se díval do jeho očí, řekl bych, že on byl čiré zlo! “ DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

The list of 31 best serials about serial killers. Check our ranking. TOP Krimi seriály o vrazích Žebříček 100 nejlepších true crime seriálů o vrazích, zejména těch sériových či masových. Mimo tohoto seznamu sérií věnováným reálným případům , na webu naleznete i seznam krimi seriálů, které jsou pouhou fikcí . Budeme rádi, když nám do komentářů či vzkazů doporučíte nějaký další, který nám uniknul, a měl by do tohoto seznamu patřit. TOP Seriály o vrazích - dle skutečnosti - část 2 52. Záznam doznání dokumentární krimi seriál, USA, 2017-2019, 2 x 6 epizod, 499 min, ČSFD 80% Americký dokumentární seriál od Netflixu o skutečných zločinech, který zkoumá případy, ve kterých lidé usvědčení z vraždy tvrdí, že jejich přiznání byla vynucená, nedobrovolná nebo falešná. V seriálu plného autentických záběrů z výslechů může divák sledovat jaké nejrůznější cesty můžou vést k přiznání - místu odkud je již těžká cesta zpět. 53. Samovi synové: Bloudění v temnotách / The Sons of Sam: A Descent into Darkness dokumentární minisérie, USA, 2021, 4 díly, 240 min, ČSFD 77% Další zajímavá dokumentární minisérie od Netflixu. Tentokrát věnující se případu takzvaného „Samova syna“ – Davida Berkowitze, který v letech 1976 – 1977 uvrhl na 367 dní celý New York do strachu. Během tohoto období zvraždil 6 lidí a dalších 7 zranil. Případ se stal celoživotní obsesí pro novináře Mauryho Terryho, jehož očima je celý případ prezentován. 54. Utrpení Gabriela Fernandeze / The Trials of Gabriel Fernandez dokumentární krimi seriál, USA, 2020, 6 epizod, 331 min, ČSFD 85% Americká dokumentární „true crime“ minisérie od Netflixu u které již během prvních pár minut pochopíte, že upozornění, že její sledování není pro slabé povahy, je zcela na místě. Brutální vražda chlapce a soudní procesy s jeho opatrovníky a sociálními pracovníky vedou k otázce, jestli systém dokáže ochránit bezbranné děti. 55. Já jsem vrah dokumentární krimi seriál, VB, 2018-2020, 2 x 10 epizod, 410 min, ČSFD 79% Britská dokumentární „true crime“ série od Netflixu vypráví příběhy nechvalně známých vrahů. Schéma jednotlivých dílů je vždy stejné. Nejprve své příběhy převypráví ze svého pohledu samotní vrazi, aby jejich verze pak byla konfrontována s verzí příbuzných obětí, detektivů, prokurátorů, právníků a dalších zainteresovaných osob. Divák tak má možnost přemýšlet o motivech, ale i o tom, proč se z dotyčných vrazi vůbec stali. 56. Zmizím ve tmě / I'll Be Gone in the Dark dokumentární minisérie, USA, 2020, 6 dílů, 360 min, ČSFD 70% Dokumentární seriál z produkce HBO, který se věnuje případu brutálního vraha přezdívaného “zabiják ze zlatého státu," který v Kalifornii na sklonku 70. a počátkem 80. let 20. století zavraždil nejméně 13 žen a dalších 50 znásilnil. Tajemného vraha se podařilo dopadnout až v roce 2018, kdy se ukázalo, že šlo o muže jménem Joseph James DeAngelo, který byl v době svého běsnění policistou. 57. Legendy kriminalistiky dokumentární, ČR, 2017 - 2019, 2 série, 10 a 11 dílů, ČSFD 87% Cyklus půlhodinových dokumentů plných archivních materiálů. Jednotlivé díly nabízí pohled do zákulisí vyšetřování nejznámějších porevolučních kriminálních kauz České republiky. Diváci se prostřednictvím dokumentu mohou podívat na práci nejrůznějších policejních složek a slyšet to, co o zločinech vypovídají vyšetřující policisté, příbuzní obětí či samotní pachatelé. Dokumentem provází Mirek Vaňura. 58. Miluji tě, teď zemři / I Love You, Now Die: The Commonwealth v. Michelle Carter dokumentární krimi, USA, 2019, 2 díly, 140 min, ČSFD 82% Dvoudílný dokumentární seriál z produkce HBO, který se noří hluboko do případu sebevraždy mladého chlapce, který šokoval celý národ. Michelle Carterová posílala svému příteli Conradu Royovi textové zprávy, v nichž ho povzbuzovala k sebevraždě. Tehdy sedmnáctiletá Carterová byla obžalována jako dospělá a mnozí považovali její jednání za nemorální, až za hraničící s vraždou. Bylo tomu opravdu tak? 59. Grégory dokumentární seriál, Francie, 2019, 5 epizod, 298 minut, ČSFD: 79% Francouzská dokumentární krimi série od Netflixu, která se věnuje vraždě čtyřletého chlapečka a mladému páru rodičů, kteří následně musí podstoupit náročnou bitvu o odhalení a nalezení zdánlivě nepolapitelného zabijáka jejich dítěte. 60. Teroristé hákového kříže filmová trilogie, Německo, 2016, 300 minut, ČSFD: 70% Německá filmová trilogie o pravicově radikálním uskupení Nationalsozialistischer Untergrund (NSU ; Nacionálně-socialistické podzemí ), které od rozdělení Německa spáchalo na jeho území mnoho kriminálních činů, v čele s několika rasově motivovanými vraždami. Za 10 z nich je, mimo jiné, nyní souzena Beate Zschäpe, zadržená v roce 2011. 61. American Crime Story – The Assassination of Gianni Versace krimi minisérie, USA, 2018, 9 dílů, 383 minut, ČSFD 79% Dramatizace knihy Maureen Orth vypráví příběh amerického sériového vraha, Andrewa Cunanana (Darren Criss). Ten během roku 1997 zavraždil na několika místech USA 4 osoby . Jeho pátou obětí se stal slavný návrhář Gianni Versace , načež pachatel na útěku spáchal sebevraždu. 62. John Wayne Gacy: Devil in Disguise dokumentární minisérie, USA, 2021, 6 dílů, 308 min. IMDB 7,3 Americká dokumentární minisérie, kterou natočilo NBC News Studios, věnující se případu známého amerického sériového vraha Johna Wayna Gacyho , která diváky láká především na řadu doposud nezveřejněných materiálů. Dostupná na streamovací platformě Peacock. 63. Monstrum - Příběh Eda Geina / The Ed Gein Story krimi minisérie, USA, 2025, 8 dílů, 443 min, ČSFD 71% Osmidílný true crime seriál z dílny Netflixu věnovaný případu nechvalně známého vykradače hrobů a sériového vraha Eda Geina. Seriál detailně zobrazuje jeho šokující zločiny z 50. let 20. století, které se hluboce zapsaly do popkultury hororů a true crime. V hlavních rolích: Charlie Hunnam , Tom Hollander , Laurie Metcalf , Olivia Williams 64. Soudní procesy v médiích / Trial by Media dokumentární minisérie, USA, 2020, 6 dílů, 367 min, ČSFD 74% Dokumentární krimi série od Netflixu, která rozebírá nejdramatičtější soudní procesy historie – s důrazem na to, jak mohla rozhodování ovlivnit média. 65. Nevinný krimi seriál, USA, 2018, 6 epizod, 284 min, ČSFD: 75% Další „true crime“ dokument od Netflixu se zajímavým námětem. Tentokrát jde o adaptaci knihy Johna Grishama , která vyvolává znepokojující otázky ke dvěma případům vraždy , které se odehrály v 80. letech v Oklahomě. 66. Aaron Hernandez: V mysli vraha krimi minisérie, USA, 2020, 3 epizody, 201 minut, ČSFD 75% Americká „true crime“ dokumentární minisérie od Netflixu. Tato se věnuje hvězdě amerického fotbalu - Aronu Hernandezovi a jeho spáchaným zločinům. Dokument se prostřednictvím rozhovorů s přáteli, hráči, svědky a dalšími, snaží zjistit, jak se z hvězdy NFL mohl stát usvědčený vrah. 67. Invisible Monsters: Serial Killers in America dokumentární minisérie, USA, 2021, 6 dílů, 258 min, IMDB 7,1 Americký dokumentární seriál, který se věnuje případům pěti nejznámějších amerických sériových vrahům - Ted Bundy, John Wayne Gacy , Jeffrey Dahmer, The Green River Killer and BTK. 68. Skutečný vrah Had: Vyšetřování masového vraha / The Real Serpent: Investigating a Serial Killer dokumentární minisérie, VB, 2024, 3 díly, 141 min, IMDB 5.7 Třídílná dokumentární minisérie mapující raritní případ sériového vraha Charlese Sobhraje , přezdívaného Had, který mezi lety 1972 a 1976 mohl v Indii, Nepálu a Thajsku usmrtit až 24 lidí a přesto se dočkal propuštění na svobodu. 69. The Thing About Pam true crime seriál, USA, 2022, 6 dílů, 258 min, ČSFD 72% Americký seriál, v hlavní roli s Renée Zellweger, která se věnuje neobjasněné vraždě ženy jménem Betsy Faria, která byla zavražděna v roce 2011. V hlavních rolích Renée Zellweger , Gideon Adlon , Patricia French , Olivia Luccardi ,. 70. Nevyjasněné záhady dokumentární, USA, 2020, 2 x 6 epizod, 549 minut, ČSFD 72% Další dokumentární seriál Netflixu, přináší na obrazovky várku záhadných zmizení, šokujících vražd, nadpřirozených setkání a dalších skutečných případů. Co epizoda, to jiný případ. V seriálu uvidíte dobové záběry z televize, fotografie z rodinných fotoalb a uslyšíte rozhovory s pozůstalými, svědky či vyšetřovateli. 71. Kauza Kramný dokumentární minisérie, ČR, 2024, 3 díly, 225 min, ČSFD 64% Pětidílná dokumentární série se věnuje případu Petra Kramného, odsouzeného za vraždu manželky a dcery během rodinné dovolené v Egyptě v roce 2013. Kauza, která vzbudila nebývalý mediální zájem, je v sérii zpracována prostřednictvím výpovědí příbuzných, blízkých přátel, právníků, znalců i samotného Kramného. 72. The 12th Victim dokumentární minisérie, USA, 2023, 4 díly, 240 min, IMDB 6,7 Čtyřdílná dokumentární série o případu mladého páru sériových vrahů Charlese Starkweathera a Caril Ann Fugate, kteří během necelého jednoho měsíce v roce 1958 připravili o život 11 osob. 73. Dům tajemství: Smrt v Burari / House of Secrets: The Burari Deaths dokumentární minisérie, Indie, 2021, 3 díly, 137 min, ČSFD 66% Indická dokumentární minisérie od Netflixu o děsivé smrti jedenácti členů jedné rodiny z Dillí a teoriích, které tuhle událost obestírají. Šlo o sebevraždu či masovou vraždu? 74. Poslední objednávka: Jak sériový vrah terorizoval queer komunitu v New Yorku / Last Call: When a Serial Killer Stalked Queer New York dokumentární minisérie, USA, 2023, 3 díly, 186 min, ČSFD 59% Třídílná dokumentární série zkoumá, jak sériovému vrahovi jménem Richard Rogers procházelo vraždění homosexuálů v několika státech USA v průběhu několika desetiletí. 75. The Most Dangerous Animal of All dokumentární, USA, 2020, 4 díly, 176 min, ČSFD 63% Dokumentární mini série, která do detailu rozebírá podklady a osobu autora knihy "The Most Dangerous Animal of All ", která se věnuje odkrytí identity sérového vraha známého jako Zodiaca . 76. Nejhorší sérioví vrazi v Indii / Indian Predators dokumentární, Indie, 2022, 2 série, 6 dílů, 251 min, ČSFD 57% Indické dokumentární minisérie od Netflixu, které se věnují dvěma případům indických sériových vrahů. První z nich tzv. Řezníkovi z Dillí, jak byl přezdíván Chandrakant Jha – sériový vrah, jenž má na svědomí životy nejméně sedmi lidí, druhá z nich kanibalovi jménem Raja Kolander, který měl na svědomí více než 13 životů. 77. Právě jsem zabil tátu / I Just Killed My Dad dokumentární, USA, 2022, 3 díly, 127 min, ČSFD 67% Americká dokumentární minisérie od Netflixu věnující se případu Anthonyho Templeta, který zastřelil svého otce a vůbec to nepopíral. Důvody jeho činu byly ale složité a jejich dosah šel daleko za rámec samotné rodiny. 78. Smrtící sledovanost / Killer Ratings dokumentární série, VB, 2019, 7 dílů, 353 min, ČSFD 69% Britská doku-série od Netflixu věnující se osobě Wallace Souzy – televizní osobnosti a brazilského politika – který je obviněn z organizování brutálních zločinů, o nichž sám informuje a proti nimž brojí. 79. Vražda v Madisonu / Murder on Middle Beach dokumentární minisérie, USA, 2020, 4 díly, 224 min, ČSFD 76% Čtyřdílný dokumentární seriál o pátrání po vrahovi svobodné matky, která byla v roce 2010 nalezena brutálně zavražděna poblíž svého domu v prestižní čtvrti města Madison v Connecticutu. 80. Zabiják v pláštěnce / The Raincoat Killer dokumentární minisérie, Jižní Korea, 2021, 3 díly, 145 min, ČSFD 61% Třídílná dokumentární minisérie od Netflixu o jihokorejském sériovém vrahovi a kanibalovi jménem Yoo Young-chul, který v letech 2003-2004 zavraždil možná až více, než 20 osob. 81. BTK: Confession of a Serial Killer dokumentární, USA, 2022, 4 díly, 172 min, IMDB 6,8 Dokumentární minisérie z produkce A&E Networks se prostřednictvím rozhovorů z kansaské věznice s maximální ostrahou s Dennisem Raderem věnuje případu tohoto sériového vraha zvaného B. T. K. Killer . 82. Příběhy českých zločinů dokumentární, ČR, 2018, 9 epizod, ČSFD 63% Investigativní novinář Janek Kroupa provádí diváky dokumentárním pořadem, který poodkrývá pozadí nejznámějších a nejzávažnějších český kriminálních případů let nedávno minulých. S kamerou navštěvuje blízké obětí, hovoří s tehdejšími vyšetřovateli, soudními lékaři a svědky. 83. Gapdongi krimi seriál, Jižní Korea, 2014, 20 dílů, 1200 min, ČSFD 73% Jihokorejský krimi thrillerový seriál, který je volně inspirovaný reálným případem tzv. Hwaseongských vražd, které měl na svědomí sériový vrah jménem Lee Choon-jae. Mladý muž, jehož otec byl falešně obviněn ze spáchání série vražd, se stane policistou, aby mohl očistit jméno svého otce. Dopadne skutečného pachatele? Hrají: Sang-hyeon Yoon , Dong-il Seong , Min-jeong Kim . 84. Kdo zabil Saru? / Who Killed Sara? mysteriózní krimi seriál, Mexiko, 2021, 2 série, 2 x 9 dílů, 764 min, ČSFD 64% Mexický mysteriózní krimi seriál od Netflixu inspirovaný sukutečným případem. Álex chce za každou cenu prokázat, že na něho hodili sestřinu vraždu, a neváhá se mstít. Rozhodne se vytáhnout na světlo mnohem víc než jen skutečného pachatele. Hrají: Juan Carlos Remolina , Manolo Cardona , Ana Lucía Domínguez , Claudia Ramírez . 85. Four Lives krimi seriál, VB, 2021, 3 díly, 177 min, ČSFD 64% Třídílná britská hraná minisérie, která se věnuje případu britského sériového násilníka a vraha Stephena Porta, který mezi lety 2014 – 2015 zavraždil minimálně 4 muže, za což byl odsouzen k doživotnímu vězení. Hrají: Stephen Merchant , Sheridan Smith , Leanne Best. 86. New York Homic ide dokumentární, USA, 2022,14 dílů, IMDB 7.4 Americký dokumentární seriál, který se věnuje vražedným případům, které se odehrály v ulicích New Yorku a práci orgánů činných v trestním řízení, kteří se snaží vrahy dopadnout a dostat za mříže. 87. Perfect World: The Gamer Murders dokumentární, USA, 2022, 2 díly, 98 min, IMDB 6.8 Dokumentární seriál o skutečném případu děsivé čtyřnásobné vraždy, která se stala v létě roku 2019 v kanadském Ontariu. Skupina přátel, kteří se setkali v online hře s názvem Perfect World Void – kteří se znali léta – se jednoho dne probudila a uviděla znepokojivé zprávy od kamaráda v jejich soukromém skupinovém chatu, v němž se přiznávali k prvním třem ze čtyř plánovaných vražd. 88. Chyťte mého vraha / How I Caught My Killer dokumentární, USA, 2023, 9 dílů, 427 min, ČSFD 71% Moderně pojatá americká dokumentární krimi série z produkce Hulu, ve které se autoři věnují unikátním vražedným případům prostřednictvím rozhovorů, autentických archivních dokumentů a dalších natočených materiálů. 89. V podezření: Případ Wesphael / Under Suspicion: Uncovering the Wesphael Case dokumentární krimi seriál, Belgie, 2021, 5 dílů, 180 min, ČSFD 60% Dokumentární seriál Netflixu o ostře sledovaném případu belgického politika Bernarda Wesphaela, který byl v roce 2013 obžalován z vraždy svojí manželky.. 90. Catch Me A Killer krimi série, JAR, 2024, 11 dílů, 507 min, ČSFD 59% Televizní seriál inspirovaný jihoafrickou forensní psycholožkou Micki Pistorius, která v 90. letech profilovala ty nejhorší sériové vrahy. Hrají: Charlotte Hope , Steven John Ward , Vaughn Lucas , Sean Cameron Michael 91. Happy Face krimi minisérie, USA, 2025, 8 dílů, 439 min, ČSFD 58% True crime seriál, který sleduje příběh ženy, jež během dospívání objevila, že její otec, Keith Hunter Jesperson, je sériový vrah známý jako „Happy Face Killer“. Ten mezi lety 1990 a 1995 zavraždil minimálně osm lidí. Hrají: Annaleigh Ashford , Dennis Quaid , James Wolk , Khiyla Aynne 92. Seminář o vraždách / The Lesson Is Murder dokumentární minisérie, USA, 2023, 3 díly, 135 min, ČSFD 56% Forenzní psycholožka a bývalá profilovačka FBI Bryanna Foxová a její třída profilovačů nové generace znovu otevírají případy odsouzených sériových vražd, které vyvolávají znepokojivé otázky. 93. Steeltown Murders krimi série, VB, 2023, 4 díly, 232 min, ČSFD 58% Čtyřdílná minisérie BBC sleduje případ „Škrtiče sobotní noci“, prvního zaznamenaného sériového vraha z Walesu, který v roce 1973 unesl a zavraždil tři šestnáctileté dívky. Série ukazuje rozsáhlé, dlouho neúspěšné vyšetřování a průlom díky novým kriminalistickým metodám. 94. Na místě činu: Zabíják berlínského nočního života / Crime Scene Berlin: Nightlife Killer dokumentární minisérie, Německo, 2024, 3 díly, 106 min, ČSFD 52% Dokumentární minisérie od Netflixu sleduje případ Dirka P., který v roce 2012 zavraždil několik mužů poté, co je vylákal z berlínských klubů. Když jedna z obětí přežije, rozjíždí se pátrání, které odhalí temné pozadí jeho činů. 95. Confronting A Serial Killer dokumentární, USA, 2021, 5 dílů, 284 min, IMDB 5,6 Pětidílná dokumentární seriál, který popisuje příběh o bezprecedentním vztahu mezi uznávanou autorkou a novinářkou Jillian Lauren a nejplodnějším sériovým vrahem v americké historii Samuelem Littlem . 96. Vražda mezi mormony / Murder Among the Mormons dokumentární krimi seriál, USA, 2021, 3 díly, 160 min, ČSFD 66% Hraný dokumentární seriál Netflixu natočený podle skutečného krimi případu, ve kterém nabyde riskantní operace vražedných rozměrů a do základů otřese Mormonskou církví na celém světě. Hrají: Mark Hofmann , Dorie Hofmann Olds , Shannon Flynn , Brent Metcalfe . 97. Vražda Murdaughových: Skandál na jihu / Murdaugh Murders: A Southern Scandal dokumentární, USA, 2023, 3 epizody, 142 min, ČSFD 62% Americká dokumentární minisérie z produkce Netflixu, která se zabývá vraždami a tragickými událostmi v mocné a bohaté „právnické“ rodině Murdaughových z Jižní Karolíny a soudnímu procesu s hlavou rodiny jménem Alexem Murdaugh, který byl odsouzen na doživotí. 98. Vraždy na přelomu století historický krimi seriál, Polsko, 2017, 10 epizod, 440 min, ČSFD 61% Polský historický krimi seriál, jehož děj se odehrává v Krakově a okolí před 1. světovou válkou. Každá epizoda představuje samostatný kriminální případ. Scénář byl založen na skutečných zločinech, ke kterým došlo na přelomu 19. a 20. století v jižním Polsku, respektive tehdejším Rakousku-Uhersku. 99. MH370: Ztracené letadlo / MH370: The Plane That Disappeared dokumentární, VB, 2023, 3 díly, 270 min., ČSFD 58% Dokumentární mini série od Netflixu věnující se zmizení letadla s 239 lidmi na palubě, ke kterému došlo v roce 2014, a které mohlo být i největší masovou vraždou spáchanou jediným pachatelem. Zpracování této minisérie o stále neobjasněné záhadě „zmizení“ letu MH370 je některými diváky kritizováno za to, že obsahuje příliš konspirací, na úkor faktů. 100. Ženy vražedkyně dokumentární série, USA, 2008, 161 epizod, 7084 minut, ČSFD: 61% Americký hraný dokumentární seriál, kde jsou jednotlivé epizody inscenací skutečných zločinů, kdy pachatelkami vražd jsou výhradně ženy. Seriál podle reakcí nemá příliš velkou výpovědní hodnotu a zpracování je bulvárnější. Hrají: Chuck Hustmyre , Johan Earl , Casey Nissen , Matt Butcher , Trey Daniels . 101. Můj děda je sériový vrah? / The Truth About Jim dokumentární minisérie, USA, 2024, 4 díly, 176 min, ČSFD 31% Dokumentární mini série odhaluje příběh ženy, která pátrá po objasnění bolestných rodinných tajemství a hledá odpovědi na otázku, která její rodinu trápí už po generace: byl její nevlastní dědeček Jim Mordecai sériový vrah? Movies about serial killers - fiction Movies about serial killers - fiction Movies and documents - true cases Movies about serial killers - fiction Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz

Recenze knihy "Pekelná princezna", která vypráví o životě a zločinech americké sériové vržedkyně - Belle Gunness. Autor: Harold Schechter Pekelná princezna - Harold Schechter Koupit knihu Další knihy Název: Pekelná princezna Autor: Harold Schechter Nakladatelství: JOTA Rok vydání: 2019, 330 stran Dnes se po delší době opět podíváme na nějaký ten počin zahraničního autora. Zvolili jsme novinku, která byla v České republice vydána až koncem roku 2019 , což znamená, že byste ji ještě měly bez problémů sehat, na rozdíl od mnoha jiných zde recenzovaných titulů. Název knihy je "Pekelná princezna " a na svědomí ji má americký autor Harold Schechter , jehož specializací jsou sérioví vraz i. Podle zahraničních ohlasů v tom má být hodně dobrý... No pojďme se na to raději podívat sami. Recenzovanou knihu "Pekelná princezna " zasvětil autor jediné osobě, a to asi nejznámnější americké sériové vražedkyni Belle Gunness . Ta byla aktivní na přelomu 19. a 20. století a její rukou zemřelo nejméně 14 (pravděpodobně však více ) osob. Asi nemá cenu zde v recenzi vražedkyni více rozebírat, toho si čtenář užije v knize dostatek, shrňme jen to, že šlo o velmi krutou , rafinovanou a manipulativní, psychopatickou ženu , jejíž životní prioritou byly především peníze . Ty byly hlavním motivem vražd . Svými ohavnými činy si dokázala v průběhu více než 15 let své vražedné aktivity "vydělat" přes 1 milion dolarů (v přepočtu na dnešek)... Kniha je členěna na prolog , tři hlavní části a závěr . Prolog knihy pojednává o historii okolí města La Porte , kde se odehrává většina děje, včetně tamní historie zločinu. Poté je již prostor věnován dětství hlavní aktérky, narozené v Norsku , jejímu přesunu do USA , prvním krokům v "Novém světě ", až po první vraždu . Další část knihy popisuje vražednou "rutinu" a ta třetí soudní proces , který z právního hlediska učinil za případem tečku. Zavěr pak mluví sám za sebe, když nese název "Záhada, která nebude nikdy zcela vyřešena ". Tedy protože nechci nic prozrazovat ani naznačovat, zde popis obsahu knihy končím a přejdu k hodnocení. Hlavním pozitivem knihy je určitě to, že jde, i vzhledem k samotnému případu, o velice napínavý počin, a to od začátku až do konce. Ač jde o "echt" literaturu faktu, ve které nechybí hodně poctivé odkazování na zdroje, popis tehdejších reálií, uvádění jmen, citací, datumů, popisů a mnoho dalších faktů, na čtivosti knihy to neubírá, a ta především ve své první půlce skvěle odsýpá. I když jde o zpracování reálného případu, a autor se tedy musel držet toho, co vybádal, jsou podle mě fakta zdařile, a zároveň citlivě a vkusně, zbeletrizována. P okud máte rádi tématiku sériových vrahů, myslím, že knihu přečtete opravdu rychle, tak jako se to podařilo mně. Čtenář by však měl počítat s tím, že opravdu nejde o román, ale o literaturu faktu. Výhrady? Možná jen popis soudního porocesu, ve třetí části knihy, byl poněkud zdlouhavější. Kniha navíc postrádá byť jedinou dobovou fotku, což je škoda, protože fotky, vztahující se k případu, existují. Ale to je tak vše, co za mne mohu titulu "Pekelná princezna " vytknout. Podle mě jde dokonce možná o jednu z nejlepších knih o sériových vrazích za posledních pár let, v kategorii těch, které jsou zaměřeny na případ jednoho konkrétního pachatele. A ty já nejradši:-) Kniha má tedy určitě mé doporučení a uděluji ji skvělé hodnocení 1-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1- Komentáře

The list of 31 best serials about serial killers. Check our ranking. TOP Krimi seriály o vrazích Žebříček 50 nejlepších krimi seriálů o sériových vrazích. Nechte se inspirovat seznamem 50 seriálů, ve kterém každé dílo alespoň trochu souvisí s tímto fenoménem sériových či masových vrahů. Seriály jsou rozděleny na ty, které jsou věnovány reálným případům , případně jsou jimi hodně inspirovány, a na ty, které jsou pouhou fikcí . Budeme rádi, když nám do komentářů či vzkazů doporučíte nějaký další, který nám uniknul, a měl by do tohoto seznamu patřit. TOP Seriály o vrazích - dle skutečnosti - část 3 21. American Crime Story – The Assassination of Gianni Versace krimi minisérie, USA, 2018, 9 dílů, 383 minut, ČSFD 79% Dramatizace knihy Maureen Orth vypráví příběh amerického sériového vraha, Andrewa Cunanana (Darren Criss). Ten během roku 1997 zavraždil na několika místech USA 4 osoby . Jeho pátou obětí se stal slavný návrhář Gianni Versace , načež pachatel na útěku spáchal sebevraždu. 22. Nevinný krimi seriál, USA, 2018, 6 epizod, 284 min, ČSFD: 75% Další „true crime“ dokument od Netflixu se zajímavým námětem. Tentokrát jde o adaptaci knihy Johna Grishama , která vyvolává znepokojující otázky ke dvěma případům vraždy , které se odehrály v 80. letech v Oklahomě. 23. Aaron Hernandez: V mysli vraha krimi minisérie, USA, 2020, 3 epizody, 201 minut, ČSFD 75% Americká „true crime“ dokumentární minisérie od Netflixu. Tato se věnuje hvězdě amerického fotbalu - Aronu Hernandezovi a jeho spáchaným zločinům. Dokument se prostřednictvím rozhovorů s přáteli, hráči, svědky a dalšími, snaží zjistit, jak se z hvězdy NFL mohl stát usvědčený vrah. 24. Nevyjasněné záhady dokumentární, USA, 2020, 2 x 6 epizod, 549 minut, ČSFD 72% Další dokumentární seriál Netflixu, přináší na obrazovky várku záhadných zmizení, šokujících vražd, nadpřirozených setkání a dalších skutečných případů. Co epizoda, to jiný případ. V seriálu uvidíte dobové záběry z televize, fotografie z rodinných fotoalb a uslyšíte rozhovory s pozůstalými, svědky či vyšetřovateli. 25. Příběhy českých zločinů dokumentární, ČR, 2018, 9 epizod, ČSFD 63% Investigativní novinář Janek Kroupa provádí diváky dokumentárním pořadem, který poodkrývá pozadí nejznámějších a nejzávažnějších český kriminálních případů let nedávno minulých. S kamerou navštěvuje blízké obětí, hovoří s tehdejšími vyšetřovateli, soudními lékaři a svědky. 26. Vraždy na přelomu století historický krimi seriál, Polsko, 2017, 10 epizod, 440 min, ČSFD 61% Polský historický krimi seriál, jehož děj se odehrává v Krakově a okolí před 1. světovou válkou. Každá epizoda představuje samostatný kriminální případ. Scénář byl založen na skutečných zločinech, ke kterým došlo na přelomu 19. a 20. století v jižním Polsku, respektive tehdejším Rakousku-Uhersku. 27. Ženy vražedkyně dokumentární série, USA, 2008, 161 epizod, 7084 minut, ČSFD: 61% Americký hraný dokumentární seriál, kde jsou jednotlivé epizody inscenací skutečných zločinů, kdy pachatelkami vražd jsou výhradně ženy. Seriál podle reakcí nemá příliš velkou výpovědní hodnotu a zpracování je bulvárnější. Hrají: Chuck Hustmyre , Johan Earl , Casey Nissen , Matt Butcher , Trey Daniels . ?. The Devil in the White City historický krimi seriál, USA, plánované vydání - 1. čtvrletí 2021 Historický seriál, který má začít někdy v 1. polovině roku 2021 . Seriál bude ztvárněním známé knižní stejnojmenné předlohy od E. Larsona, která se mimo jiné věnuje životu a činům sériového vraha Henryho Howarda Holmese . V hlavní roli Leonardo DiCaprio . Režie Martin Scorsese . Movies about serial killers - fiction Movies and documents - true cases Movies about serial killers - fiction Movies about serial killers - fiction Sdílej Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz

Krátké interview se spisovatelem a vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu, spoluautorem povedené knihy s názvem "Velké kriminální případy" - Jiřím Plachým. Interview - Jiří Plachý Přečtěte si interview se spoluautorem velice povedené knihy "Velké kriminální případy "(2016), Jiřím Plachým, které se nám pro Vás podařilo zprostředkovat. V interview jsme se snažili položit nejzajímavější a nejčastější otázky, která nám zaslali čtenáři. PhDr. Jiří Plachý, PhD. (nar. 1975) je český spisovatel a vědecký pracovník Vojenského historického ústavu. Po absolvování oboru historie se specializací na dějiny východní a jihovýchodní Evropy na FF UK pracoval jako historik v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Od roku 2007 je pak vědeckým pracovníkem historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu v Praze. Jiří Plachý je autorem či spoluautorem deseti knižních titulů a zhruba stovky článků a studií. Jak již bylo uvedeno výše, tento rozhovor vznikl na základě otázek týkajících se autora či knihy "Velké kriminální případy ". Tu spolu s Jiřím Plachým napsal jeho kolega a kamarád, PhDr. Ivo Pejčoch, PhD. (1962 - 2019) - přední český historik ohledně mnoha a mnoha témat. Bohužel špatný zdravodntí stav nedovoloval doktoru Pejčochovi podílet se na odpovědích na níže uvedené otázky. Ale co je mnohem smutnější a podstatnější, Ivo Pejčoch dne 20. července 2019 zemřel. Dovolte nám malou vzpomínku a připomenutí díla tohoto respektovaného českého historika, spisovatele a akademika, který byl autorem či spoluautorem téměř padesáti skvělých knih včetně knih jako např. "Masarykovy vražedkyně " či "Masarykovy oprátky ". 1) Nejprve velice děkujeme za Vaši ochotu zodpovědět dotazy našich čtenářů, které se váží k Vaší knize, případně k Vám. Prvním je dotaz: Jak Vás vůbec napadla příprava knihy zrovna s touto tématikou? Jaký byl klíč k výběru případů do ní, a kolik Vám celkem trvalo času od zrodu nápadu do jejího vydání? Na tuto otázku musím odpovědět trochu obšírněji. V květnu 2013 jsem se vracel z Chaicaga a při čekání na letišti ve Varšavě jsem si koupil jednu knihu z řady věnované dějinám dvou meziválečných dekád, které jsou v Polsku, podobně jako u nás vnímané jako „zlatá doba“. Každý díl byl věnován jednomu roku a zároveň jednomu fenoménu, např. kultuře. Při četbě mě napadlo, že něco takového by s jistými modifikacemi šlo udělat i u nás. Doma jsem udělal rámcový návrh a šel s ním za ředitelem nakladatelství Academia. Tak vznikla ediční řada „První republika“. Současně s tím byly domluveny také tři první tituly, z nichž jeden byly právě kriminální případy první republiky. V té době jsme s Ivo Pejčochem právě vydali knihu „Masarykovy oprátky“, která je věnována případům vykonaných trestů smrti v letech 1918–1939. Oba jsme při její přípravě narazili na některé další případy, u kterých jsme si říkali, že je škoda je dál nevyužít. Takže volba tématu byla jasná. Ivoš se do prvorepublikového zločinu ponořil tak hluboko, že pak ještě sám napsal podle mého názoru velmi zdařilou a přínosnou monografii „Masarykovy vražedkyně“. 2) Další, co naše čtenáře zajímalo, byly zdroje využité při přípravě knihy. Jelikož jsou v knize poctivě uváděny, zeptáme se spíše, zda-li můžete vyzdvihnout nějaký, na který jste obzvláště pyšní, případně bylo jeho dopátrání zvláště složité? Rozhodli jsme se vybrat z každého roku jeden případ, přičemž to ani nemusel být ten největší – rozhodující bylo, aby kniha byla co nejpestřejší a zahrnovala co nejširší škálu trestné činnosti, od vražd, přes špionáž, až po politicky motivované kauzy. Zvolili jsme poměrně jednoduchou metodiku – v létě 2014 jsme v bubenečském „zámečku“ procházeli dobové noviny, především tehdejší bulvár: Polední list, A-Zet, Expres a z nich jsme vybírali případy, které nás zaujaly. Následovala práce v archivech, tedy především studium dobových soudních spisů. Pramenů byl naštěstí dostatek, justiční záležitosti z období první republiky jsou v archivech poměrně dobře dochovány. I když, ani tedy to neplatí bezvýhradně. Třeba u případu „Roudnického netvora“ Svatoslava Štěpánka, který jsem psal už do „Masarykových oprátek“ byl soudní spis už někdy v letech 2. světové války od soudu zapůjčen a na své místo už nevrácen. Naštěstí ten případ byl velmi podrobně popsán jak v dobovém tisku, tak i v odborné literatuře. O několik let později, když už obě knihy dávno vyšly, Ivoš spis úplně náhodou objevil. V jiném archivu a ve fondu jiného soudu… Texty vznikaly v průběhu roku 2015, samozřejmě současně s tím jsme se oba věnovali dalším tématům a projektům v rámci ústavu, které měly vyšší prioritu. Při psaní jsme museli respektovat formát, ve kterém měla vyjít. Tedy, aby šlo o publikaci, která bude na jedné straně splňovat normy odborného historického textu, opřeného o primární prameny a na druhé straně, aby zaujala co nejširší okruh čtenářů. 3) Velice často padala otázka, který z případů se Vám vryl nejvíce do paměti a proč? U některých případů je těžko pochopitelný motiv zločinců – ti nejtěžší vrazi často sprovodili ze světa několik lidí doslova pro pár korun. Někdy nepochopitelné je i jednání jiných delikventů. Kapitán generálního štábu Edmund Kalmár vyzradil důležité vojenské informace, které by v případě války stály život tisíců jeho spolubojovníků, nepříteli jen na základě malicherných osobních rozepří se svým nadřízeným. 4) Narazili jste při přípravě knihy na nějaký méně známý případ, kdy jako u vraždy Otýlie Vranské pachatel unikl spravedlnosti? Nepotrestána zůstala například politicky motivovaná politická vražda inženýra Rudolfa Formise, kterou se nacisté pokusili zastrašit své odpůrce působící na našem území. Právě tento případ je jakoby předzvěstí toho, co mělo přijít po německé okupaci – jakási konfrontace odcházející doby „rady Vacátka“ s přicházející érou zločinců v policejních uniformách. 5) Jednoho ze čtenářů zajímalo, zda-li si získal některý z popisovaných zločinců alespoň na chvíli něčím Vaši sympatii? Např. tím, že ač jde o kriminálníka, zachoval se třeba nějak čestně, gentlemansky nebo třeba následně odčinil svůj skutek? Vrazi, vyzvědači, pučisti… Těžko mezi nimi hledat nějakou inspirativní postavu. Možná jsme trochu podvědomě hledali ty, kteří žádné moc velké sympatie nevzbuzují. 6) Osobně nás velice pobavila otázka jedné čtenářky – „Kdo zavraždil Otýlii Vranskou?“. Vím, že těžko můžete odpovědět, respektive sami v knize již odpovídáte slovy: „Kdo ví…“, proto se zkusíme zeptat jinak. Myslíte si, že je pravděpodobné, že někde v materiálu, ze kterého jste čerpali, a který se k případu váže, může být zmíněno jméno pachatel? Máte osobní tip? A vůbec, je ještě něco, co ohledně tohoto nejznámějšího pomníčku české kriminalistiky nezaznělo a lze zajímavého vybádat? Případ Otýlie Vranské je výzvou především proto, že vypadá velmi jednoduše. Policii se podařilo podrobně rekonstruovat poslední hodiny jejího života – až na těch rozhodujících 15 minut, kdy se setkala s vrahem. Ten ale v zápětí po vraždě musel v ulicích pohybovat s jejím tělem a dokonce jej chladnokrevně uložit do vlaků směřujících na Slovensko. Nepočínal si tedy nijak zvlášť sofistikovaně a riskoval. Zanechal taky spoustu stop. Na celém případu se negativně podílel mediální tlak, který jej provázel od samého začátku a měl možná i vliv na to, že policie byla svedena ze správného směru. Věřím, že kdyby tehdejší kriminalistika měla k dispozici dnešní metody, vraha by našla. Osobně se domnívám, že byl i tehdy v okruhu podezřelých a v knize to také trochu naznačujeme. 7) Zajímavá nám přišla otázka, zda-li si myslíte, že se zločin, případně jeho pachatelé, od dob 1. republiky nějak podstatně změnili ve srovnání s dneškem? Dnes jsme zvyklí si dobu první republiky do značné míry idealizovat. Mnohé bylo jistě lepší, myslím si, že třeba politická kultura byla ve srovnání s dnešní dobou někde úplně jinde. Co se ovšem zločinu týče, nejsem o tom vůbec přesvědčen. Zločin za 1. republiky mi připadá velmi srovnatelný s jakoukoliv jinou dobou, včetně té dnešní. Zločin a boj proti němu se samozřejmě mění a vyvíjí. Některé činy dnes již nejsou trestné, jiné přibyly, např. v důsledku technického pokroku. Ale to, že v čele státu stál president, kterého nám mohl závidět celý svět a vznikaly umělecká a literární díla, která přežila svojí dobu, mělo bohužel jen nepatrný vliv na činy osob inklinujících k protiprávnímu jednání, stejně tak jako na něj nemá vliv situace dnešní. 8) A poslední otázka samozřejmě směřuje na Vaše plány do budoucna: Plánujete pokračování knihy případně nějakou knihu s podobnou tématikou? Nebo pracujete na něčem z jiného soudku? Já mám teď v plánu spíš zase vojenská témata. V oblasti dějin kriminality jsme s Ivošem plánovali posunout se dál za rok 1945, ale to je teď už asi passé. Taková témata se dělají ideálně v tandemu. S Ivošem se mi dobře psalo, měl neuvěřitelný tah na branku. Večer u piva padl nějaký nápad a on už měl ráno objednanou první várku archivních materiálů. Jedenáct let jsme spolu seděli v kanceláři ve Vojenském historickém ústavu a na spoustu věcí jsme měli stejný názor. Kromě toho to byl skvělý kamarád. Všem nám bude moc chybět. Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na budoucí Vaše knihy a přejeme mnoho další úspěchů. (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v září 2019). Recezni zmiňované knihy naleznete ZDE .

Recenze knihy s názvem "Od Babinského po Kájínka". Autor: D. Prošková, rok vydání 2013, 240 stran Od Babinského po Kajínka - D. Prošková Koupit knihu Název : Od Babinského po Kajínka - 13 velkých kriminálních případů Autor : Denisa Prošková Nakladatelství : Euromedia Group k.s. Rok vydání : 2013, 240 stran Jak již název titulu napovídá, v knize je popsáno 13 českých kriminálních případů napříč historií, počínaje první polovinou 19. století a konče současností. Jde jak o notoricky známé případy jako např. vraždu Otýlie Vranské, sériové vraždy tzv. spartakiádního vraha či případ Jiřího Kajínka, ale v knize naleznete i neznáme případy (např. kapitola "Vraždící domy" popisuje zřícení rozastavěného domu v období 1. republiky, při kterém zemřelo 46 osob a několik desítel lidí bylo zraněno, nebo např. případ dvojnásobného vraha z přelomu tisíciletí, který se navíc dalších 5 lidí usmrtit pokusil). I přesto, že jde o prvotinu autorky v žánru krimi literatury faktu, jde o velice profesionální práci, kdy je uváděno mnoho relevantních podrobností, po kterých autorka jistě musela pracně porůznu pátrat. Vše je pak napsáno čtivě, do hloubky a s citem. Nechybí ani uvedení zdrojů, což překvapivě u mnoha podobných titulů chybí. Čili za mě dobrá práce! Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Další knihy Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Komentáře

Henri Désiré Landru - francouzský sériový vrah, který mezi lety 1915 - 1919 připravil o život nejméně 11 lidí. Detailní článek o slavném kriminálním případu "Pařížského modrovousa". HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Henri Désiré Landru 30. 7. 2020 Henri Désiré Landru - francouzský sériový vrah, který mezi lety 1915 - 1919 zavraždil 10 žen a jednoho chlapce. Šlo o rafinovaného pachatele, který si oběti pečlivě vybíral a vraždy dlouhodobě plánoval. Jeho typickou obětí byla žena ve středním věku, často movitá, toužící po vztahu. Není jasné, jaký způsob usmrcení Landru používal, neboť těla svých obětí následně čtvrtil a pálil, tedy znemožnil objasnění této skutečnosti. Jeho modus operandi zahrnoval vytypování si oběti skrze seznamku v novinách, dlouhodobější korespondence, ve které sliboval společnou budoucnost, a nakonec vylákání oběti do svého domu. Tam ženy zabil a zbavil se jejich těl. Jeho motivem byl v naprosté většině případů majetkový prospěch. Několik vražd však spáchal zřejmě pouze proto, aby se zbavil nepohodlné osoby. Narozen: 12. 4. 1869 Zemřel: 25. 2. 1922 Stát: Francie Počet obětí: 11 Unikal: 4 roky Vražedná aktivita: 1915 - 1919 Trest: trest smrti (gilotina) Přezdívka: "Pařížský modrovous" "Pařížský modrovous " či "Modrovous z Gambais ", to jsou nejznámější přezdívky, které tisk přiřknul francouzskému sériovému vrahovi , který se na počátku 20. století nesmazatelně zapsal do dějin světové kriminalistiky, a o kterém bude tento článek. Šlo o inteligentního, kultivovaného a šarmantního sériového vraha , který dokázal své oběti okouzlit jak svými sliby, tak charizmatem, aby je následně vmanipuloval do smrtící pasti, ze které nebylo úniku. Tento pachatel je specifický také tím, že jako mnoho jiných sériových vrahů, i on je podezírán z mnohem více zločinů, než za které byl nakonec odsouzen. V jeho případě je tomu tak hlavně proto, že se mu dařilo zbavovat se těl svých obětí a drtivá většina z nich nebyla nikdy nalezena. Pojďte se s námi detailněji podívat na případ tohoto vychytralého psychopata a podlého svůdníka žen jménem Henri Désiré Landru . Kdo byl Henri Landru? Henri Désiré Landru se narodil roku 1869 v Paříži. Jeho rodina byla spořádaná a pečující . Patřila do střední třídy, kdy matka pracovala jako hospodyně a otec se živil jako hasič v železárnách . Z dostupných zdrojů není patrné, že by rodina byla některak problémová, by naopak - malý Henri byl již od útlého dětství veden v duxhu křesťanského desatera. Když byl o něco větší, nastoupil na katolickou školu a ve svém volném čase zpíval v místním kostelním sboru. Později se dokonce stal diákonem (tj. jáhen = duchovní s vysvěcením nižším než kněžským, který je oprávněný křtít a kázat) v náboženském řádu St. Louis en l'Isle . Po vychození základní školy začal navštěvovat střední se strojírenským zaměřením . Tu dokončil v 17ti letech . Henri Landru v mládí V roce 1887 , když mu bylo 18 let , narukoval Landru povinně do armády . Jako mladý a bystrý voják míval velký úspěch u žen a měl s nimi časté avantýry. Jeho okolí ho popisovalo jako inteligentního, galantního, a také velmi náruživého. A tomuto kouzlu nedokázala odolat ani Landruova sestřenice Rémy . Románek končí těhotenstvím a páru se v roce 1891 narodí dcera . Možná i proto se mladý Henri Landru rozhodne v roce 1893 Rémy vzít. Později následují další tři potomci, kdy poslední z nich se narodí v roce 1900. Jeho manželka se o něm později vyjádřila v tom smyslu, že šlo o "ukázkového manžela ", i když připustila, že se Landru otočil za každou sukní… Ač některé prameny tvrdí, že Landru vstoupit do druhého manželství s jinou ženou a teprve ta mu měla porodit již zmíněné tři potomky, jde o chybnou interpretaci. Landru a jeho manželka Rémy Po odchodu z armády, kde strávil tři roky, odchází Landru do civilu s hodností četaře. Chvíli pracuje jako úředník, ale je brzy propuštěn. Pak svá zaměstnání dost střídá. V roce 1894 je zaměstnán coby prodavač v odchodu s nábytkem . A právě zde možná dojde ke zlomovému okamžiku v jeho životě. Nejen, že se naučí mnohé o prodeji nábytku, ale hlavně je podveden majitelem obchodu. Ten totiž uteče s velkým množstvím peněz, včetně Landruovy slíbené odměny. Mladého muže tato skutečnost samozřejmě velmi rozlítí. A i když by nad tím možná mnozí mávli rukou, on se rozhodne pro jiné řešení. Když to vyšlo jeho šéfovi, proč by to nemohl dělat i on? A tak se dá na scestí a svoji špatnou finanční situaci začne řešit podvody a krádežemi . Za oběti si vybírá postarší zaopatřené vdovy, od kterých pod rouškou medových řečiček přebírá majetek s nabídkou výhodného prodeje a nabízí skvělé investice. Vyinkasované peníze a majetek vlastníci už nikdy neuvidí. Henri Landru v mladším věku Kriminální kariéra Ruka spravedlnosti jej dopadne někdy po roce 1900 . To když se Landru pod falešným jménem pokusí vybrat peníze v bance. Za to vyfasuje dva roky vězení . Pobyt za mřížemi nese jedenatřicetiletý muž těžce a dokonce provede tzv. demonstrativní „sebevraždu“ , když se pokusí oběsit na šňůře z prostěradla. Tamější lékaři, včetně předního psychiatra Charlese Vallona, tehdy shledali Landruovu osobnost jako „pološílenou, ale pořád ne natolik, aby byl zbaven svéprávnosti “. Vallon měl dokonce varovat i paní Landruovou, aby se před manželem měla na pozoru. Ve vězení k žádné nápravě nedojde a Landru se po propuštění k trestné činnosti opět vrací. K podvodům přibude i nějaká zpronevěra, ale "Pařížskému modrovousovi " ne vždy vše vyjde, takže se musí za mříže vrátit ještě několikrát . V roce 1908 byl Landru zrovna na svobodě. A tehdy jej vůbec poprvé ho napadlo, podat si do novin seznamovací inzerát . “Zaopatřený vdovec hledá spřízněnou duši a snad i budoucí choť “. Ve skutečnosti žádnou budoucí parterku nehledal. Slangem karetních hráčů si jen hledal vhodnou "kavku". Na nabídku se mu tenkrát ozvala 40letá paní Izeová . S tou prožil krátkou známost a dokázal z ní v rámci předmanželské smlouvy vylákat 15 000 franků . Poté se vypařil. Když jej policisté o rok později zatkli, nezbylo mu nic jiného a putoval do basy na další tři roky . Celkem byl v rozmezí let 1900 - 1914 Landru trestán sedmkrát , takže většinu času v tomto období strávil ve vězení nebo na útěku před zákonem. Ve své nepřítomnosti byl dokonce za své podvody odsouzen k deportaci na Novou Kaledonii – francouzský koloniální ostrov v Tichomoří. "Švihák" Henri Désideré Landru měl u žen velký úspěch Po odsouzení Landrua v roce 1909 došlo v jeho životě k řadě velkých změn. Nejprve v roce 1910 zemřela jeho matka . Poté jeho kriminální kariéra zapříčinila rozpad manželství, kde se manželé sice nerozvedli a dále se vídali, ale po propuštění z vězení již žili odděleně . Děti Landru vídal jen zřídka. Jeho chování a činy měly navíc velice negativní dopad i na jeho otce , který byl známý svou pracovitostí a poctivostí. Ten v roce 1912 , když byl Landru zrovna za mřížemi, spáchal sebevraždu . Landrouva manželka později uvedla, že za touto sebevraždou do velké míry stála právě i hanba za syna - kriminálníka. Ani tato skutečnost Landruovi nezabránila v tom, aby krátce po propuštění z vězení, na podzim roku 1912 , sebral 12 000 franků , které jeho otec věnoval před sebevraždou Rémy a vnoučatům. Rok 1914 přinesl do Evropy krušné časy. Vypukla první světová válka . Francie, stejně jako ostatní země, vyslala na frontu mnoho mužů. V případě Francie šlo dokonce o miliony vojáků. Atmosféra byla napjatá a všude panoval strach a zmatek. Propuštěný Landru se poflakoval po francouzském venkově. A právě v této době měl dokončit i svůj největší podvod . Vystupoval jako investor a z více jak desítky lidí vylákal peníze na fiktivní automobilovou továrnu . Celkem si přišel na 35 000 franků . Když se vše porvalilo a policisté jej přišli zatknout, byl již s penězi "fuč". Soud ho tak musel soudit v nepřítomnosti . Rozsudek zněl – čtyři roky vězení a následná doživotní deportace na francouzský koloniální ostrov v Nové Kaledonii . Landru se mezitím vrátil do Paříže a podal nový inzerát . "Vdovec se dvěma dětmi, stár 43 let, se slušným příjmem, seriózní a pohybující se v dobré společnosti, si přeje potkat vdovu s vyhlídkou na uzavření sňatku. " V tak těžkých časech samozřejmě mnoho žen hledalo mužskou náruč plnou lásky a porozumění. Zvlášť když padlí vojáci se počítali na statisíce. Odpovědí byly mraky. Landru byl ovšem náročný a vybíral si pečlivě. Někdy v té době si také za “ušetřené“ peníze a peníze z dědictví pronajímá vilu Ermitage v Gambais . Landruova vila v Gambais Pařížský modrouvous vraždí První nešťastnicí, kterou odpověď na inzerát vrhnula zo spárů "Pařížského modrovouse ", se stala 39letá Jean-Marie Cuchet . Žena byla od roku 1909 vdovou a spolu se svým 16letým synem Andrém žila v Paříži. Pracovala v obchodě se spodním prádlem. Landru s ní vedl rozsáhlou korespondenci , v níž si jí nenápadně oťukával. Vystupoval pod fiktivní identitou jako inženýr "Raymond Diard". Zesnulý pan Cuchet měl své manželce odkázat nemalé jmění, a to bylo pro podvodníka stěžejní. Vdavekchtivá žena svému nápadníkovi brzy podlehla. Není divu. Nejen, že ji Landru zahrnoval komplimenty a sliboval svatbu, ale navíc měla darem dostat i vlastní obchod s oblečením v hlavním francouzském městě. Pár spolu začal žít, nicméně Jeanina rodina její radost z nové známosti nesdílela a neznámého muže jí rozmlouvali. Největší podezření měla její sestra s manželem. Právě švagr se po vypuknutí první světové války, která pár rozdělila, vydal s Jean-Marie do Landruova bytu. Pana „Diarda“ se jim sice zastihnout nepodařilo, ale zato se jim podařilo odhalit, že jde o podvodíka . Dokonce přišli i na to, že „Daird“ je odsouzený zločinec, který se skrývá. Jenže když se Landru opět objevil, Jean-Marie jako by vše negativní bylo jedno. Naopak investovala velké finanční prostředky do pronájmu vily ve Vernouillet kousek od Paříže, kam se krátce nato, k ní a jejímu synovi, nastěhoval i “pan Diard“. Vila ve Vernouillet, kde Landru po nějaký čas pobýval a spáchal několik vražd V lednu 1915 je paní domu spolu se svým synem viděna naposledy . Oba zmizí beze stopy. Kolem Andrého se však začnou objevovat teorie, že možná tajně utekl na frontu, kam se, i přes svůj nedostatečný věk, snažil vehementně dostat. Málo platné, Jean-Marie Cuchet ani jejího syna Andrého již nikdy nikdo nespatří. Jean-Marie Cuchet André Cuchet Landru zůstane ve Vernouillet a pomocí inzerátu se seznámí se 47letou Théresou Labord-Line . Žena je původem z Argentiny a do Francie se přestěhovala za svým manželem - hoteliérem. Ten ovšem nedávno zemřel. Landru se v tomto případě vydává za inženýra z Brazílie a ženě po pár týdnech nabídne, aby se k němu do vily ve Vernouillet nastěhovala. Přesně 26. června 1915 je Théresa viděna naposledy . Po jejím zmizení si pak Landru zajede do její vily a odveze cenný, starožitný nábytek, což později potvrdí několik svědků. Uběhne sotva pár týdnů od zmizení Théresy a do Vernouillet se s velkými kufry stěhuje 51letá Márie Angélique Guillion . Je to zámožná vdova lehce korpulentní postavy, která uvěří, že pan "Frémiet“ se má stát příštím konzulem v Austrálii a ona bude pořádat diplomatické recepce. Vůbec netuší, že jméno přítele je falešné a ten udržuje kontakt i s dalšími ženami. Sama pak zmizí 2. srpna 1915 . Landru se po této vraždě přesouvá z Vernouillet do Gambais , do své pronajaté vily. Nastane prosinec 1915 . Landru si do svého hnízdečka v Gambais přizve postupně dvě ženy – 55letou Berthu Annu Héon , kterou zná od poloviny roku 1915. I tato žena uvěří jeho lžím. Tentokrát Landru vystupuje jako podnikatel a slibuje jí přestěhování do francouzské kolonie – Tuniska . Další obětí se stává 44letá Anne Colomb , ta zmizí v prosinci 1916 (někde 1915). Obě ženy jsou bohaté vdovy, první prahne po lásce, druhá po otci pro její dceru, která mezitím vyrůstá v Itálii. Obě ženy už nikdo nikdy nespatří. Asi největší záhadnou ve výčtu obětí je zmizení teprve 19leté Andrée-Anne Babelay . Mladá a velmi krásná dívka zmizela na cestě ke své matce a s Landruem se pravděpodobně seznámila někde na ulici. Nejen, že šlo o oběť, která od ostatních vyčnívala svým nízkým věkem, ale hlavně šlo o ženu z chudých poměrů, která se živila jako chůva. Touhu po obohacení tak můžeme v tomto případě jako motiv vyloučit. Pár spolu stráví několik dní v hotelu v Paříži , aby se pak přesunul do Landruovi vily v Gambais . Tam "Modrovous " mladou dívku zabije. O tom, proč ji zavraždil, existuje řada teorií. Podle jedné mohla na Landrua něco kompromitujícího vědět, takže se stala nepohodlným svědkem. Další zas odhaduje, že se jí Landru nemohl zbavit a místo, aby ze vztahu profitoval on, jak byl zvyklý, začala z něho mít prospěch ona. Odpověď se již nedozvíme, jisté je, že Andrée zmizela v březnu roku 1917 . Célestine Buisson , bohaté, sedmačtyřicetileté vdově se Landru skrze korespondenci dvoří téměř dva roky , než se mu podaří ji odloučit od rodiny a přesvědčit k tomu, aby se přestěhovala k němu do Gambais. Ač jí Landru brzy poté, co zareagovala na jeho inzerát, požádá o ruku, svatbě se úspěšně vyhýbá. Vymlouvá se na dlouhé pracovní cesty, i na to, že ztratil veškeré osobní doklady. Žena mizí v dubnu (jinde srpnu) 1917 . Landru si v romro roce rovněž otevře v Paříži nový obchod s nábytkem, kde zřejmě prodává i kousky ukořistěné svým obětem. Na podzim 1917 zmizela v Gambais další žena – 38letá Louise-Joséphine Jaume . Stalo se tak ke konci listopadu. Této žene se Landru opět představil falešným jménem, tentokrát zvolil historku o tom, že jde o uprchlíka z Arden, které v té době okupovali Němci. V tomto případě později sousedé uvedli, že si všimnuli podivně zapáchajícího černého dýmu, který vycházel z Landruova komína. Jako poslední dvě oběti jsou známy – 36letá Anna Marie Pascal (majitelka obchodu s módou), jenž zmizela v dubnu roku 1918 a 37letá Marie-Therése Marchandier . Druhá jmenovaná byla kabaretní umělkyně a prostitutka. Landru později tvrdil, že ji poznal přes inzerát, ve kterém se snažila prodat svůj nábytek, nicméně údajně existují indicie o tom, že ji, jako jedinou z obětí, mohl znát již z dřívějška. Jisté je jen to, že obě ženy zkušený vrah opět vylákal do svého domu v Gambais, kde je usmrtil. Marchandier zmizela v půlce ledna 1919 . Landru a devět z jeho jedenácti obětí Modrouvous je dopaden Možná si teď říkáte, jak mohlo tolik žen zmizet, aniž by byl Landru dopaden? Co jejich rodiny? To je nikdo nehledal? Tak zaprvé, Landru byl úžasný manipulátor, který prostřednictvím jednoduché psychologie působivých lží dokázal své oběti dokonale odtrhnout od rodinných vazeb. Někdy stačilo pár týdnů, někdy pár měsíců. Většinou také sliboval obětem, že se spolu přestěhují do zahraničí, takže když jeho oběti zmizely, jejich blízcí byli i nadále přesvědčováni, že jsou naživu, jen žijí jinde. Některým pozůstalým dokonce přišly falešné dopisy plné výmyslů a lží. Dalším faktorem, který stál za tím, že Landru nebyl dlouhá léta dopaden, byla první světová válka . Totiž mnoho mužů, kteří pracovali pro policii, bylo převeleno na frontu a ve Francii tak působil tristně nízký počet ochránců zákona. Posledním faktorem, který znesnadnil dopadení sériového vraha, byla pomoc od jeho rodiny . Totiž jeho manželka s ním byla celou dobu v kontaktu, stejně tak jeho děti. I když nebylo prokázáno, že by o vraždách cokoli věděli, jeho podezřelé aktivity všichni kryli a dokonce mu i pomáhali. Jeden ze synů mu například pomáhal vystěhovávat nábytek z obydlí některých obětí a prodávat jej. Landruova žena pak pomáhala falšovat podpisy a dopisy, které po své smrti „psaly“ jeho oběti. Naštěstí ne všichni příbuzní obětí nechali zmizení blízkých jen tak. Jednou takovou byla sestra Celeste Bussion , žena jménem Marie Lacoste . Landru se jí nelíbil již od počátku a tušila, že jde o podvodníka, který baží po jejím majetku. Když její sestra zmizela, začala pátrat na vlastní pěst, čímž Landrua vyděsila. Zaslal jí tak několik falešných pohlednic z Gambais od její sestry, a když ani to nezabralo, pozval ji do bytu Celeste Bussion v Paříži na společný oběd s její sestrou. Žena pozvání opakovaně odmítla, čímž si pravděpodobně zachránila život! Místo toho zhromáždila veškeré důkazy a obrátila se jak na policii, tak na starostu Gambais. Velké podezření začala mít i sestra Anny Colomb – paní Pelate . Bylo jí divné, že Anna, která měla s rodinou ty nejlepší vztahy, se najednou od ní začala zcela distancovat. I dopisy z poslední doby se jí nepozdávaly. Proto také rozjela pátrání na vlastní pěst. Měla dvě velké indicie. Než se sestra odstěhovala, dala jí v dopisech alespoň zběžný popis jejího vyvoleného. Rovněž padla zmínka o Gambais. Samozvaná vyšetřovatelka se proto na místo vypravila a navštívila tamějšího starostu s žádostí o pomoc. A právě starosta Gambais , nejen, že jí sdělil, kde muž zmíněného popisu žije, ale navíc obě pátrající ženy propojil. Těm ihned došlo, že hledají stejného muže. Ač ženy obratem své zjištění oznámily policii, byla to až náhoda, která pomohla ukončit Landruovu hrůzovládu. Vyšetřovatelé jej totiž v Gambais nenalezli, a to i přes to, že dům týdny střežili. Po podezřelém jakoby se opět slehla zem. Partner paní Lacoste si však při běžném nákupu všiml muže, který přesně odpovídal popisu hledaného. Když to vyprávěl své milé, ta nelenila a zašla se do obchodu zeptat, zda toho muže znají. Prodavač jí nakonec řekl, že muž se jmenuje Guillet a žije se svojí snoubenkou kousek odsud. Ihned byla zalarmovaná policie a Landru byl přesně v den svých 50. narozenin, 12. 4. 1919 , konečně zatčen . Landru v doprovodu mužů zákona Během výslechu byl Landru skoupý na slovo. Prohlásil jen, že je nevinný , a že jsou veškerá obvinění nesmysl. Ač policisté našli některý neprodaný majetek pohřešovaných žen v jeho domě a zápisník, ve kterém měl uvedeny záznamy o stovkách různých žen, důkaz o vraždách stále chyběl. Policie tak musela překopat přilehlou zahradu, kde však byly nalezeny jen dvě psí kostry (později se ukázalo, že šlo o kostry psů jedné z obětí). Vyšetřovalo se dokonce i ve vile ve Vernouillet, ani tam se však nic nenašlo a policie tápala . Až podrobnější rozbor zápisků v Landruově černém notesu pomohl. V něm měl totiž Landru perfektní záznamy o majetkovým poměrech zmizelých žen. Rovněž obsahoval i účetnictví a údaje o jeho bankovním kontě. Také se objevilo několik svědeckých výpovědí. Například jistý rybář uvedl, že v řece ve Vernouillet vylovil části zvláštního shnilého masa. Jakýsi soused v Gambais zase tvrdil, že několikrát šel z Landruova komína černý a silně zapáchají dým. Pracovník z nádraží dosvědčil, že Landrua mnohokrát viděl cestovat s různými ženami do Gambais. Podivné mu přišlo, že jen sám sobě kupoval i zpáteční jízdenku. Nejsilnějším důkaz byl zajištěn při druhé prohlídce ve vile Gambais. Stála tam totiž velká kamna a v nich se našly drobné kosterní úlomky, o nichž znalci z oboru chemie a antropologie u soudu vypověděli, že pochází z tří různých lidských těl, s největší pravděpodobností ženských. Ač byla v domě rovněž nalezena dámská sponka do vlasů, naprosto přesvědčivý důkaz stále chyběl. Vinen či nevinen? Soudní proces započal v listopadu 1921 za obrovského zájmu veřejnosti. U soudu byly výše zmíněné důkazy obžalobou samozřejmě předloženy. Navíc byla poprvé vyřčena i možná hypotéza, jak Landru své oběti zabíjel. Měl je otrávit či uškrtil, následně rozčtvrtit a nakonec spálitl v kamnech. Landru stále tvrdil, že je nevinný a ženy uvedené v jeho bločku byly pouze jeho zákaznicemi. Jako svědkyně v jeho prospěch svědčila i snoubenka Fernande Segret . Mladá, krásná žena, která se s ním seznámila někdy v roce 1918 nebo 1919, a se kterou Landru udržoval, snad i opravdu láskyplný, vztah až do svého zadržení. Ta o obviněném pochopitelně mluvila jen v nejlepším a přidala i menší hru na city. Obhajoba přišla se strategií „není tělo, není zločin“. Zajímavou historkou bylo například to, když Landruův obhájce prohlásil, že nechává jako svědky obhajoby předvést pohřešované ženy a otočil se ke dveřím soudní síně. To, že se následně řada lidí, včetně porotců, v tu chvíli podívala směrem ke dveřím, pak prezentoval tak, že si sami nejsou jistí tím, že jsou ženy vůbec po smrti. I Landru této obhajobě pevně věřil. Sám na otázky soudu odpovídal mlčením, což porotu značně popudilo. Svůj prostor dostaly i odborné psychiatrické posudky. Několikanásobný vrah byl vylíčen jako člověk příčetný. Což Landru využil ve svůj prospěch. „Je to jasný důkaz mé neviny, protože takové vraždy by mohl spáchat jedině šílenec “, tvrdil. Obhajoba rovněž poukazovala na to, že jen několik ze zmizelých žen bylo doopravdy bohatých, tedy, že motiv o majetkovém prospěchu má trhliny. O nálezu kostí a sponky pak jeho advokát tvrdil, že je do pece a zahrady mohl přinést mezi prvním a druhým ohledáním místa kdokoli, protože policie dům nezajistila. Na to, kde jsou zmizelé ženy nyní, odpovídal tím, že byly prodány jako otrokyně v rámci obchodu s bílý masem. Fernande Segret - Landruova snoubenka Henri Landru u soudu Ač šlo o soudní proces, který byl do té doby nevídaný svou sledovaností, navíc velice složitý a kvůli tomu i nezvykle zdlouhavý, porota nakonec přeci jen shledala Henri Desiré Landrua vinným z celkem 11 vražd a několika podvodů. Trest byl jasný – smrt na gilotině . Obhajoba ke konci stání ještě vznesla návrh na udělení milosti či snížení trestu na doživotí, ale marně. Henri Landru vypovídá před soudem Před věznicí ve Versailles se 25. února 1922 sešel dav lidí . Všichni chtěli vidět, jak několikanásobný vrah vydechne naposled. Jeden z vězeňských zřízenců se prý zeptal odsouzeného, jak to doopravdy bylo a poukázal na to, že mu již o nic nejde. Landru prý odpověděl: „Má tajemství jsou jako má zavazadla, které si vezmu se sebou (pozn. myšleno na onen svět)“. Jeho veřejná poslední veřejná slova však zněla takto: „Stojím před vámi jako nevinně odsouzený člověk… Nikdy jsem se nedopustil žádné vraždy… Zemřu bez nejmenšího pocitu viny, ale zemřu jako muž. “ Celá poprava, včetně vyvedení odsouzeného z cely, údajně trvala jen pár okamžiků a Landru tak ve věku 52 let umírá pod ostřím gilotiny . Jeho ostatky byly nejprve pohřbeny na hřbitově v des Gonards , ale jelikož jeho rodina nezaplatila nájem na dalších pět let, byly vykopány a přesunuty na neoznačené místo. Landruovu hlavu koupilo Muzeum smrti nacházející se v Los Angeles , kde je vystavena dodnes. Dům v Gambais pak byl dlouhé desítky let restaurací, která těžila z Landruova případu. Kamna, kde sériový vrah pálil ostatky obětí, byla prodána podnikateli, který je chtěl vystavit v Turíně, což však italské úřady nedovolily. Nakonec tak skončila v rukou soukromého sběratele. Kresba zachycující Landruův příchod na popraviště Dalo by se říct, že celý příběh je uzavřen. Ale nenechte se vyvést z omylu! V roce 1962 (40 let od popravy) našla dcera Landruova právníka obrázek kamen, který namaloval sám Landru, a kde bylo napsáno: „Člověk tam může spálit, cokoli chce “ Na zadní straně obrázku pak stálo: „Toto demonstruje hloupost svědků. Nic se nestalo mimo dům, vše se stalo uvnitř “. Zda-li šlo skutečně o doznání , jak to může být interpretováno, ani to, kolik doopravdy Landru zabil žen, se již nikdy nedozvíme. Však z vyjádření, které Landru učinil před smrtí, je zřejmé, že si manipulaci s lidmi opravdu užíval a zůstal ji věrný až do úplného konce. Jisté se zdá jen to, že jedenáct obětí je opravdu minimum, a je velice pravděpodobné, vzhledem k množství odpovědí na jeho inzeráty a množství žen, které měl zaznamenány ve svém poznámkovém bloku, že obětí bylo asi mnohem více. Jak již bylo uvedeno, Landru si za oběti vybíral většinou movité ženy (ne vždy!), a také povětšinou ženy pohledné. Tedy ač byl motiv vražd především majetkový, zřejmě mu vyhovovalo i to, že před samotným provedením vraždy mu ženy po nějakou dobu poskytovaly i sexuální vyžití. Landru zkrátka chtěl profitovat na všech frontách. Zajímavé je rovněž to, že se Landru - ať již svým osobním kouzlem, manipulováním s obětmi, motivem vražd, obdobím kdy byl aktivní, množstvím podvodů, které spáchal, a dokonce i tím, že se následně umně zbavoval těl svých obětí - v mnohém podobal případu sériového vrahova, H. H. Holmese , který jen o několik let dříve vraždil v Chicagu. Nejdůležitějším však zůstává, že oba případy jsou si podobné rovněž v tom, jak oba pachatelé nakonec skončili – dopadeni a potrestáni trestem nejvyšším. Kauze je kompletně věnována následující kniha : Henri Landru . Autoři: Tomy, Jana Hykešová DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Komentáře