Výsledky vyhledávání

Recenze knihy "Václav Babinský", která se věnuje životu a zločinům tohoto nejslavnějšího českého loupežníka a vraha. Autor: Adam Votruba. Václav Babinský - Adam Votruba Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Václav Babinský - život loupežníka a loupežnická legenda Autor: Adam Votruba Nakladatelství: Libri Rok vydání: 2009, 160 stran Asi každý už někdy zaslechl jméno Václav Babinský. Většina lidí dokonce možná i tuší, že to byl zloděj a loupežník. Ale málo kdo již ví, že to byl i vrah, a že mnoho legend, které o tomto zločinci 19. století vznikly, mají s jeho reálných příběhem společného jen pramálo. A právě tím se zabývá kniha Adama Votruby z roku 2009, která je celá věnována osobě Václava Babinského. Na knize lze vyzdvihnout především to, že jde o poctivou historickou práci, kdy si autor s tématem opravdu "pohrál". Nechybí tak uvádění zdrojů, jejich komparace, poukazování na nesrovnalosti jednotlivých verzí případu, polemika nad rozpory a hlavně vlastní úvahy autora, opřené o bádání, tam kde důkazy a zdroje zkrátka chybí. Tímto však pozitiva nekončí! Kladně lze hodnotit rovněž to, že mimo život asi nejslavnějšího českého loupežníka, se autor věnuje i dobovým reáliím. To pak čtenáři umožní věrněji si představit život a možnosti poloviny 19. století, kdy Babinský žil. Zajímavé je rovněž to, že se na konci knihy autor přímo vyjadřuje k některým nejznámějším pověstem a příběhům „o Babinském“, které za více než 150 let vznikly, a srovnává je s realitou. I přes všechny výše zmíněné klady, mně přišlo, že v knize přeci jen něco chybí. Možná více emocí, které by čtenáře více vtáhly do děje. Možná byl autor až moc zaměřen na analytickou práci, která pak trochu zhoršuje čtivost a někdy až moc odtrhuje čtenářovu pozornost od samotného děje. Možná by bylo vhodnější analytickou část odsunout až na konec a nejprve příběh prostě odvyprávět. Zkrátka, ač jde o úzkou knihu, ta příliš neodsýpá. Není však pochyb o tom, že jde o dílo kvalitní, které, ač útlé, stálo jistě mnoho úsilí a je přímo nabité fakty. Proto dnes mé doporučení a slušné hodnocení: 2-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Další knihy

Recenze knihy "Vraždil jsem pro Hells Angels", která je zpovědí bývalého člena nebezpečného gangu Hells Angels. Autor: Pierre Martineau. Vraždil jsem pro Hells Angels - Pierre Martineau Další knihy Název: Vraždil jsem pro Hells Angels - Pravdivý příběh Serge Quesela Autor: Pierre Martineau Nakladatelství: Bodyart Press Rok vydání: 2012, 280 stran Recenze: Zatím nenapsána. Ve chvíli, kdy mu bylo patnáct let, Serge Quesnel už věděl, pro koho chce pracovat: pro Pekelné anděly, Aby si ho všimli, vydal se na životní cestu plnou krádeží a zabíjení, která ho dovedla za mříže – a k pracovní nabídce od Pekelných andělů z pobočky v Trois-Rivieres, vedené Louisem „Melou“ Royem. Andělé dali Quesnelovi pocit, že někam patří, který hledal – a kontrakty, aby eliminoval několik jejich nepřátel. Celkově zavraždil pět mužů. Když byl Quesnel zrazen jeho starým kamarádem, neměl jinou možnost, než prodat svoje „bratry“ ve výhodné výměně za novou totožnost a zkrácený čas ve vězení. Nyní Quesnel vypráví novináři Pierru Martineau s mrazicí detailností svůj příběh plný násilí a zrady. Výsledná kronika je moderní zločineckou klasikou. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Vraždy něžnou rukou", která se věnuje českým případům, kdy vrahem byla žena. Autor: Vladimír Šindelář Vraždy něžnou rukou - Vladimír Šindelář Název: Vraždy něžnou rukou - Hrdelní zločiny žen Autor: Vladimír Šindelář Nakladatelství: VÍKEND s.r.o. Rok vydání: 2017, 235 stran Dnes Vám představíme další z knih spisovatele a historika Vladimíra Šindeláře . Tento specialista na dějiny hrdelního práva, katů a poprav na českém území, se tentokrát zaměřil na vraždy spáchané ženami . Tento fakt spojuje všech dvanáct případů , které v knize jsou. V nejstarší se odehrál roku 1729 , nejnovější pak v roce 1935 . Tedy kniha obsáhla poměrně široké historické rozpětí, což je zajímavé v tom, že čtenář může sledovat například vývoj kriminalistických a policejních metod, vývoj v trestání nebo toho, jak lidé bydleli. Případy byly vybrány tak, aby obsáhly co nejrozmanitější zápletky, takže dočíst se třeba můžete např. o loupežné vraždě spáchané dvěma spolupachatelkami, dávné rodinné masové vraždě, mordu sokyně v lásce, utýrání dcery zlou matkou nebo vraždě muže vlastní manželkou a jejím milencem a o několika dalších vraždách manželů. Když budu hodnotit, určitě pro milovníky krimi historie skvělá volba , protože mimo samotných zločinů je v ní zmíněno spousta dalších dějinných faktů. Určitě lze pochválit pečlivou práci se zdroji, výběr doposud nepopsaných případů, i to, že se kniha hemží archaismy, což v podobných titulech autentičtěji dokresluje popisovanou dobu. Co by šlo na knize vytknout? No, asi možná jen to, že počet popsaných případů nebyl vyšší a v nějakém ohledu třeba i ucelenější. Nic závažnější mne opravdu nenapadá. Přesto, jelikož kniha v početné a tvrdé konkurenci zkrátka nezapůsobila zcela výjimečně, což je mé kritérium pro udělení "jedničky", uděluji jí hodnocení: 2-. Nicméně určitě jde o velice zajímavé čtení , které si dovolím tvrdit, že udrží čtenářovu pozornost, zaujme a mohu ji případnému čtenáři vřele doporučit . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Koupit knihu Další knihy Komentáře

Recenze knihy "Patologie na stopě zločinu", která je povedenou populární naučnou literaturou v oboru soudní patologie. Autor: Hans Bankl. Patologie na stopě zločinu - Hans Bankl Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Patologie na stopě zločinu Autor: Hans Bankl Nakladatelství: Euromedia Group k.s. Rok vydání: 2008, 220 stran Tentokrát se zaměříme na knihu od mezinárodně uznávané kapacity v oboru patologie a populizátora vědy – Hanse Bankla. Tento soudní patolog, vědec a autor řady oblíbených knih bohužel zemřel v roce 2004 (věk 64 let) na následky dopravní nehody a popisovaná kniha tedy byla vydána až po jeho smrti z rukopisu zveřejněného autorovo manželkou. V „Patologii na stopě zločinu “, jak zní název titulu, najde čtenář jak kombinaci informací z různých lékařských oborů (především samozřejmě patologie), tak i směs různých kriminalistických pouček a zásad pro kvalitní práci vyšetřovatele – tedy fakta. Nebojte se však, nejde o žádnou nudnou učebnici. Pro představivost a udržení pozornosti čtenáře je kniha rovněž protknuta hojnou kazuistikou – tedy reálnými případy, na kterých jsou zmíněné zásady a fakta demonstrována. Není třeba nějaký z nich zmiňovat, je jich opravdu hodně a jsou uvedeny u každé kapitoly a podkapitoly. Když budu konkrétnější, kniha začíná stručným srovnáním postupů při zjišťování příčin úmrtí a provádění pitev v několika evropských státech, včetně nedostatků jednotlivých právních úprav a častých chyb ohledávajících lékařů. Následující kapitola se pak věnuje smrti a umírání – konkrétně různým příznakům a projevům při úmrtí z rozličných příčin. Dále v knize naleznete kapitolu popisující spolupráci soudního lékaře a kriminalisty. Ta zmiňuje jak zajišťování a význam různých biologických stop, tak i typické stopy při poraněních způsobených rozdílnými mechanismy a co lze z takových stop vyčíst. Následují pak jednotlivé kapitoly podrobněji rozebírající úmrtí způsobené: střelným poraněním, udušením, ohněm, el. proudem a jedy. Společné pro ně je, že se v nich můžete dozvědět např. jak je možné rozlišit sebevraždy od smrtí způsobených cizí rukou. Velice zajímavá je pak kapitola popisující, jak může k smrti dojít v důsledku sexuálního jednání či v souvislosti s ním. Ta pak obsahuje opravdu povedenou podkapitolku věnující se vyšetřování sexuálních vražd. Závěrečné dvě kapitoly už pak skutečně pouze mapují konkrétní kauzy z praxe. Nejprve jsou popsány různé případy, kdy se pachatelé pokoušeli rozličnými způsoby zbavit těla mrtvoly a pak následují případy, kdy vrahem byl lékař – v obou kapitolách autor analyzuje, kde pachatelé pravděpodobně udělali chybu, která vedla k jejich dopadení. Je nutno mít na paměti, že autor knihy měl snahu čtenáře knihy něčemu přiučit, tedy skutečně jde o naučnou literaturu, nikoli lehkou beletrii. S tím musí čtenář počítat. Kniha by tak mohla zaujmout především studenty nižších ročníků lékařských fakult, případně ty, kteří o studium medicíny mají zájem, rovněž ale jistě i studenty policejních škol či kriminalisty. A jelikož jde o knihu, která má za snahu vědu popularizovat, tak samozřejmě i laiky, kteří se nebojí poznání, případně je popsaná témata zajímají. Mě osobně kniha dost zaujala a považuji ji za povedenou, ač někdy přeci jen byla forma učebnice (myslím odrážky, výčty, vyjmenovávání, atd.) trochu únavná. Ale jak už jsem avizoval, jde o naučnou literaturu faktu, nikoli o červenou knihovnu. Tedy za nás velice slušných : 2 -. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Komentáře

Recenze knihy "Jak přežít kriminál", která je drsnou příručkou, jak přežít na místě, o němž všichni vědí, ale málo kdo tuší, jak to tam doopravdy chodí. Autor: Jiří Otakar Jak přežít kriminál - Jiří Otakar Název: Jak přežít kriminál Autor: Jiří Otakar Nakladatelství: Pendulum Rok vydání: 2018, 210 stran RECENZE zatím nenapsána. Druhý díl publikace, která navazuje na knihu „Jak přežít vazbu“. Opět naturalistický a bez příkras vykreslený obraz prostředí, o němž všichni víme, že existuje, ale málokdo doopravdy tuší, jak to tam ve skutečnosti vypadá. Autor na základě vlastní nedávné zkušenosti podává s poměrně drsným slovníkem a bez cenzury ze strany nakladatele podrobnou „příručku“ jak přežít. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy

Recenze knihy "Zlý duch", čtvrtého dílu pentalogie Panoptikum sexuálních vražd, která se věnuje českým sexuálním zločinům. Autor: Viktorín Šulc. Panoptikum sexuálních vražd 4 - Viktorín Šulc Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Název: Zlý duch - Panoptikum sexuálních vražd 4 Autor: Viktorín Šulc Nakladatelství: Epocha s. r. o. Rok vydání: 2020, 608 stran RECENZE zatím nenapsána. Slovo autora: Zrod knihy je v autorském životě vždycky radostná událost, bez ohledu na to, kolik titulů už máte za sebou. Psaní je hodně samotářská záležitost, potěšení je na téhle cestě zhruba stejně tolik jako trápení - tzv. porodní bolesti se totiž nevyhýbají ani mužům přezrálého věku… Covidová pandemie je zlá věc, ale spravedlivě přiznám, že tahle potvora, co nás zahnala do útrob našich domovů, má zásluhu na urychlení „výroby“. Být svět v normálu, měl bych mnohem větší rozptyl zájmů a odevzdal bych rukopis místo v září 2020 nejspíš až koncem letošního roku, tedy v těchto dnech. Takže vítej, kniho! Co říci k tvému obsahu? Začnu hrstkou čísel: Udělal jsem si v průběhu psaní „čtyřky“ malou statistiku. Zlý duch analyzuje na 576 stranách 26 kauz s 32 obětmi a 27 vrahy. Celková čtyřdílná bilance: 108 kauz, 143 obětí, 93 vrahů plus 19 neznámých a nedopadených pachatelů. Ještě dodám, že konstanty „O“ a „V“ jsou dosti proměnlivé, jelikož vraždu z deviantních pohnutek – byť se tak stává velice zřídka – může spáchat i dvojice (výjimečně trojice) pachatelů. A naopak, některý sexuální vrah (Štěpánek, Mrázek, Hojer, Straka, Svitek) mívá na svém kontu více obětí. Už jsem se také dočkal dotazu, které z kapitol či kauz si cením nejvíc? Těžká odpověď, každému případu jsem se věnoval s urputnou snahou vyčerpat půdorys autentických faktů – a zároveň čtenáře nenudit. Svým způsobem „mám rád“ kapitolu Hrobníkův škaredý čtvrtek. Jedné noci zmizí záhadně žena, najdou se jen její zkrvavělé džíny, jistá svědkyně slyšela ze tmy výkřik… Pátrání nás zavede do prostředí strašnického krematoria a sousedícího vinohradského hřbitova. Podobně jako ve slavném filmu Spalovač mrtvol se seznamujeme s jízdním řádem smrti, jinak řečeno technologickým manuálem o spalování a pohřbívání. Vždycky v téhle souvislosti podotýkám: „Možná přijde i pan Koprfkingl!“ Oblíbil jsem si i podkapitolu, nazvanou Žižkovská balada. Mám rád tuhle pražskou čtvrť, dodnes si ponechala něco ze své slavné prvorepublikové přezdívky Svobodná republika Žižkov. Pokusil jsem se – snad se zdarem – předat něco ze zdejšího milieu v rámci kauzy zavražděné, osamoceně žijící důchodkyně. Kapitolu Sex a smrt jsem věnoval kauze tzv. Ďábla s andělskou tváří. Využil jsem nabízející se možnosti a zmapoval případy vraždících žen, chmurné události, které ještě před nedávným časem byly mediálním hitem… Jsem přesvědčen, že podkapitola Volavky a lvice přijde čtenáři vhod a osvěží jeho paměť. Dosti bylo autorských slov, nechť promluví sama kniha… Vážení čtenáři, pokud jsem vás příliš nevystrašil, vydejte se se mnou na obhlídku dalším Panoptikem!" Viktorín Šulc Hodnocení (1-5 jako ve škole): ?

Žebříček 20 nejdéle aktivních sériových vrahů. Který vrah unikal nejdéle? Andrej Čikatilo, Michail Popkov? Nebo někdo úplně jiný? Dozvíte se v článku. 20 Nejdéle aktivních sériových vrahů - díl 2 Než se vrhnu na samotný předmět článku, kterým je žebříček 20 nejdéle aktivních sériových vrahů, asi by bylo lepší vysvětlit, o co mi vůbec šlo. Co jsem porovnával a snažil se zkoumat, které sériové vrahy jsem vzal při tvoření „žebříčku“ v potaz, a které naopak nikoli. (koho teoretické úvahy a „formality“ nezajímají, může samozřejmě hned přeskočit k samotnému „žebříčku“, ale doporučuji přečíst) V tomto článku jsem se zaměřil na nejdéle aktivní, avšak dopadené sériové vrahy. Tedy zaprvé jsem se vyhnul všem „Zodiacům“, „Jack The Ripperům“, „Jack The Stripperům“, „vrahovi z Long Islandu“ a podobně. To proto, že v jejich případě by šlo převážně o domněnky. Také jsem nezahrnul jeden typ sériových vrahů a to tzv. „anděly smrti“ („angel of death“) či „vrahy z milosti“ („angel of mercy“)– čili zjednodušeně řečeno vrahy z nemocničního prostředí jako byli například Harold Shipman, Donald Harvey, Charles Cullen či Michael Swango a další(v ČR např. Petr Zelenka). Tuto skupinu jsem vynechal, protože odhalení takového vraha (resp. vůbec odhalení, že k vraždám dochází), dopadení a usvědčení je velice náročné (vzpomeňte třeba jen na nedávný případ zdravotní sestry z Rumburka), a proto řada z nich vraždila deset let a více (dokonce všichni výše příkladem zmínění – krom Zelenky) Tedy by tvořili jádro „žebříčku“, což by nebylo dle mého názoru tak zajímavé. Nicméně zmínit jsem je v tomto ohledu musel. Původně mělo jít jen o strohý seznam pěti či deseti NEJ zakončený tím vrahem, který byl aktivní a tedy unikal spravedlnosti nejdéle. Kraťoučký článeček chtělo by se říct. Ona k takto jednoduché práci svádí kolonka „vražedná aktivita“ či „vražedné období“ („Span of killings“), která je uváděna např. na wikipedii, ale také v mnoha zahraničních webech a publikacích týkajících se sériových vrahů. Jenže, tato kolonka je běžně vyplňována naprosto jednoduchým způsobem bez podrobnějšího zkoumání případu. Pouze na základě data první a poslední vraždy spáchané daným pachatelem. Jenže je doba vražedné aktivity úplně to samé jako rozpětí mezi první a poslední vraždou? Já právě v tom zjednodušení spatřoval problém. Pokud totiž „vražednou aktivitu“ vyjádříme výše uvedeným zjednodušeným způsobem, pak jako déle aktivní sériový vrah „vyjde“pachatel (A), který například v mládí spáchá jednu vraždu, poté je za ní na mnoho let (např. 15) uvězněn, po propuštění v krátkém sledu spáchá jednu, dvě či několik vražd, po kterých je záhy (v řádu měsíců) dopaden a pak už zpravidla odsouzen na doživotí či k trestu smrti. Zatímco pachatel(B), který je (z prespektivy vraha) úspěšnější, spáchá X vražd, uniká policii a děsí veřejnost v rozpětí např.10 let, a až pak je dopaden a odsouzen rovnou k smrti či na doživotí, „vychází“ jako aktivní po kratší dobu.Asi každý cítí mezi modelovým případem A a B rozdíl….a určitou disproporci v tom uvést bez dalšího, že vražedná aktivita pachatele A byla 15 let, zatímco pachatele B pouze 10. Takže stejně jako jsem nechtěl, aby jádro seznamu činilo pět, deset SV typu „angel of death“, nechtěl jsem ani, aby jádro tvořili SV, recidivisté, kteří strávili převážnou část života za mřížemi za dřívější vraždu (vraždy) a v krátkém mezidobí mezi propuštěním a opětovným uvězněním spáchali nějakou či nějaké další. I přesto, že mezi první a poslední jejich vraždou uplynulo třeba i 30 let. Takže ani tyto jsem nezahrnoval. (Nejznámější takové případy: Peter Kurten – první doložená vražda se stal v roce 1913, poté byl za jiné trestné činy uvězněn na 8 let až do roku 1921, další doložené dokonané vraždy se staly mezi lety 1929 - 1930, dopaden byl v roce 1930; Arthur Showcross – v průběhu roku 1972 zavraždil 2 malé chlapce, za to odsouzen na 25 let, podmínečně propuštěn v roce 1987, poté mezi 1988-1989 zavraždil 12 žen, dopaden v lednu 1990; Jack Unterweger: První spáchaná vražda 1974, za to odsouzen na doživotí, podmínečně propuštěn 1990, poté během necelých 2 let usmrtil minimálně 9 žen, než byl finálně dopaden) Šlo mi spíše o pachatele, „rekordmany“, kteří dokázali vraždit po dlouhé roky, děsit třeba i celý stát a unikat policii i přesto, že po nich s vypětím všech sil a prostředků pátrala. Nebo dokázali být tak nenápadní, že ani nebylo zřejmé, že několik obětí má na svědomí jeden sériový vrah. Mimochodem abych vytvořil níže uvedený „žebříček 20 NEJ“ a odfiltroval ty „nežádoucí“, musel jsem detailněji prostudovat cca 60 případů. Pozor! Ne 60 případů ze všech SV, ale 60 z těch, kde to podle kolonky „Span of killings“ vypadalo nadějně, což bylo opravdu pracné. Jak ze všeho výše uvedeného vyplývá, stejně tak jako se může lišit u jednotlivých sériových vrahů jejich dětství, vražedný vývoj, modus operandi, motiv, signatura atd., liší se i jejich vražedná aktivita a to nejen svojí délkou, ale i změnami ve frekvenci vraždění a různými pauzami v čase, ať už způsobenými objektivními či subjektivními příčinami. Někteří z níže uvedených například jednoduše vraždit začali a nepřestali, do doby než byli odhaleni, nebo dokud nebyli dopadeni za jiný trestný čin. Jiní zas v průběhu času svoji vražednou aktivitu podstatně omezili, nebo si na roky daly pauzu, aby po ní opět vraždit začali, další dokonce s vražděním úplně přestali bez zjevných objektivních příčin, ale dopadeni byli třeba až za další dlouhé roky. Ač se tedy u některých sériových vrahů shodovala doba délky vražedné aktivity a doba, po kterou daný vrah unikal policii, u mnohých se tyto časové ukazatele lišily. Abych toto tedy vůbec mohl alespoň nějak kvantifikovat a rozlišit, koho do „žebříčku“ zařadím a koho ne, rozhodl jsem se nakonec stanovit u každého z vrahů dvě období: a) délku vražedné aktivity (čili období, od první spáchané vraždy do poslední spáchané vraždy a to bez ohledu na frekvenci vražd – s tím, že pokud byl dotyčný mezitím například uvězněn (za jakýkoli trestný čin – zkrátka přestávka z objektivních příčin), dobu věznění (či dobu trvání jiné objektivní překážky) jsem do výše stanovené doby nezapočítal, b) dobu, po kterou unikali spravedlnosti (čili dobu, po kterou od spáchání první vraždy unikali polici, aniž by byla odhalena jejich vražedná série – pokud mezitím byli odsouzeni za některou z vražd (nikoli za jiný trestný čin!), dobu od první vraždy do dopadení jsem sečetl a po spáchání první vraždy po propuštění z vězení začal opět počítat do dalšího dopadení, atd. – pak udělal součet). Ještě bych chtěl podotknout, že jsem vycházel z běžně dostupných zdrojů, tedy internetu a literatury, takže níže uvedený seznam zahrnuje jen ty „známější“, popsané případy. Domnívám se, že téměř jistě na světě existovaly i další případy extrémně dlouhého vražedného období či unikání spravedlnosti, bohužel nebyl popsány. A jelikož šlo leckdy mezi jednotlivými pachateli o pouhé měsíce či rok, dva rozdílu ve výši stanovených dob, navíc použité zdroje nejsou často přesné (ostatně bez tak jsem posuzoval hlavně množinu vražd prokázaných a u sériový vrahů, obzvláště těch dlouho aktivních, se často předpokládá, že procento neprokázaných vražd není bezvýznamné), tak jsem se striktně nedržel toho, abych vybral ty NEJ, ale snažil se vybrat z těch NEJ ty nejzajímavější. Proto se například do seznamu nedostal Jeffrey Dahmer (vražedná aktivita 13let – 17 obětí), protože nejen, že už je na těchto stránkách jednou detailně zpracován, ale navíc mimo své první vraždy spáchal všechny až mezi lety 1987-1991, a k tomu i tak by se se svými třinácti lety vražedné aktivity „krčil“ až ke konci tohoto „žebříčku“. Ano! Jak sám čtenář níže uvidí, ani třináct let vražedné aktivity a unikání policii by na některé z vyšších umístění v „žebříčku“ prostě nestačilo… 9. John Floyd Thomas, Jr. Narozen : 26. července 1936 ( 80) Dnes (k datu 10. 3. 2017): 80 let, odpykává si trest odnětí svobody na doživotí První spáchaná vražda : listopad 1972 (36 let) Poslední spáchaná vražda : červen 1986 (49 let) Dopaden : 31. března 2009 Vražedná aktivita : 14let Unikal : 36,5 roků Počet obětí : 7 - 20 Druhý díl začínám a na deváté místo řadím sériového vraha z USA, který působil v americkém státě Kalifornie, z čehož pramení jeho přezdívka „The Westside Rapist“(„Znásilňovač za západu“ – vím, překlady přezdívek zní někdy krkolomně a nepřirozeně, ale uvádím kvůli čtenářům, kteří nevládnou angličtině). Tento pachatel se zaměřoval na starší ženy, které napadal v jejich domovech, načež je znásilnil a nakonec udusil většinou za použití polštáře či deky. Takto vysoko v žebříčku se umístil díky tomu, že od své první spáchané vraždy unikal policii neuvěřitelných 36,5 let!!! Z nich byl sice mezi lety 1978 – 1983 uvězněn, ovšem nikoli za vraždu, ale „pouze“ za znásilnění. Jako délku období vražedné aktivity uvádím 14 let, neboť i když byl dopaden až v roce 2009, poslední prokázanou vraždu spáchal v roce 1986. Nicméně jde jen o orientační číslo, protože ač byl oficiálně odsouzen za 7 dokonaných vražd, policisté ho podezírají až z 20 vražd spáchaných v 70. a 80. letech. Jak už bylo uvedeno, k jeho zadržení došlo 31. března 2009 a to na základě poskytnutého vzorku DNA. Výměnou za doznání byl ušetřen trestu smrti a odsouzen k doživotnímu odnětí svobody bez možnosti propuštění. 8. Lonnie David Franklin, Jr. Narozen : 30. srpna 1952 Dnes (k datu 10. 3. 2017): Je mu 64 let, čeká na vykonání trestu smrti První spáchaná vražda : 10. srpna 1985 (32 let) Poslední spáchaná vražda : 1. ledna 2007 (54 let) Dopaden : 7. července 2010 Vražedná aktivita : 18, 5 let Unikal : 24,5 let Počet obětí : 10 – 25+ Osmé místo a na něm další americký sériový vrah, který působil především v Los Angeles v Kalifornii. Franklin je odpovědný za nejméně deset vražd a jeden vražedný pokus. Podezřelý je však až z pětadvaceti mordů. Jako heterosexuální sexuální sériový vrah se zaměřoval výhradně na ženy, pouze jednou jeho domnělou obětí byl muž (přítel jeden ze zavražděné – možný svědek) – za tuto vraždu však nakonec odsouzen nebyl, jelikož chyběl důkaz v podobě DNA. Téměř všechny oběti usmrtil prostřednictvím palné zbraně s ráží 6mm, zbytek uškrtil. Většinu tvořily prostitutky, řada z jeho obětí byla závislá na drogách. Nahé ostatky usmrcených žen odvážel v odpadkových pytlích a zanechával v zanedbaných částech města.L. D. Franklin získal za své aktivní období postupně dokonce dvě přezdívky. První byla „South Side Slayer“ („Vrah z jihu“) – kvůli převážném výskytu jeho prvních obětí, no a v roce 2002 mu byla přiřknuta přezdívka „Grim Sleeper“ neboli „Krutý spáč“ (pozn. autora – ještě jednou - nejraději byl přezdívky nepřekládal, ale třeba pro ty, kteří AJ ovládají ještě méně než já to není od věci…). Touto druhou přezdívkou se plynule dostávám k jeho vražedné aktivitě. První doloženou vraždu spáchal v roce 1985, dvě další přidal v roce 1986, 3 v roce 1987 a 2 v roce 1988. Na rok 1988 připadá i zmíněný pokus o vraždu. A teď pozor, další ženu prokazatelně usmrtil až v roce 2002! Čili za 14 let. Proto výše uvedená, „nová“ přezdívka – „Grim Sleeper“. Poté se dopustil vraždy ještě v roce 2003 a poslední až v roce 2007. Můžeme se pouze domnívat, zda ona 14 letá pauza byla způsobena neúspěšnou vraždou v roce 1988, či se v mezidobí pouze nepodařilo tomuto muži další smrtící útoky přiřadit a prokázat. Uvedu jen, že Losangelští detektivové se přiklání spíše k druhé variantě. Pauzu mezi lety 2003 – 2007 lze vysvětlit lépe – v 2003 odsouzen za jiný trestný čin ke kratšímu trestu odnětí svobody a 3 roky byl buď ve vězení nebo pod probačním dohledem(tyto 3 roky z délky vražedné aktivity odečítám). Abych byl úplný, ve vězení byl poprvé v roce 1989, ale pouze na kratší dobu – v trestním rejstříku měl do roku 2010, kdy byl konečně zadržen za trestný čin vraždy, jen 2 krádeže, jedno napadení a jedno ublížení na zdraví. Lonnie David Franklin jr. byl 10. srpna 2016 Los Angelským Superior Court odsouzen k trestu smrti za každou z obětí.Zajímavostí je, že stejně jako další dva vrazi z této TOP 20 si také rád fotil ženy, včetně obětí, a fotografie uchovával. Po dopadení bylo u něj nalezeno mnoho fotek nahých žen. 7. Karl Denke Narozen : 12. srpna 1870 Zemřel : 22. prosince 1924 První spáchaná vražda : 1903 (33 let) Poslední spáchaná vražda : 1924 (54 let) Dopaden : 20. prosince 1924 Vražedná aktivita : až 21 let Unikal : až 21 let Počet obětí : 30 – 42+ Německý sériový vrah, který byl činný v období kolem 1. světové války v té době pruském (respektive později německém) městě Münsterbergu ve Slezsku (od roku 1945 až do dneška nese město název Ziębice a nachází se v Polsku – odtuď přezdívka „Kanibal ze Ziębice“). Některé zdroje uvádí, že vraždit začal již v roce 1903, jiné, že až v roce 1909 (údajně si vedl záznamy o spáchaných vraždách a první se datuje k 21.2.1903 – proto pravděpodobnější je první datum) jisté však je, že nepřestal vraždit až do svého zatčení 20. 12. 1924 (ostatně i poslední záznam v jeho zápisníčku obsahoval datum 20. 4. 1924). Čtyři dny před Štědrým dnem roku 1924 se z jeho domu podařilo uprchnout tulákovi, na kterého Denke zaútočil sekerou. Přesně to také odpovídalo jeho modu operandi. Tento varhaník z místního kostela si za oběti vybíral bezdomovce a tuláky (především muže, ale i několik žen), které pak zval do svého domu, kde je zavraždil a maso z jejich těl buďto sám konzumoval, nebo prodával na trhu jako maso zvířecí. Takto usmrtil v průběhu svého vražedného období nejméně 30, ale pravděpodobně až 42 obětí. Jelikož dva dny po svém zatčení spáchal v cele sebevraždu oběšením, přesný motiv (zda šlo o zištný, sexuální či jiný) jeho zločinů se nepodařilo přesně objasnit. 6. Serhiy Tkach (česká verze jména: Sergej Tkač) Narozen : 12. září 1952 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 64 let, odpykává si doživotní trest První spáchaná vražda : 1984 (32 let) Poslední spáchaná vražda : 2005 (53 let) Dopaden : srpen 2005 Vražedná aktivita : 21 let Unikal : 21 let Počet obětí : 29 - 100 Na šesté místo řadím sovětského (po rozpadu SSSR ukrajinského) sériového vraha, který byl odsouzen za 29 vražd a 11 vražedných pokusů. Podezřelý je však ze spáchání až více než stovky úmyslných usmrcení! Tzv. „Pologovský maniak„, jak byl nazýván, si za oběti vybíral především dívky a mladé ženy ve věkovém rozmezí 8 – 18 let. Ty usmrcoval udušením ze zardoušení, některé z nich znásilnil a někdy následně dále sexuálně manipuloval s jejich těly. První doloženou vraždu spáchal v roce 1984 a s vražednou aktivitou nepřestal až do roku 2005, kdy byl zatčen. Při absenci trestu smrti byl pochopitelně odsouzen k doživotnímu odnětí svobody. 5. Joachim Kroll Narozen : 17. dubna 1933 Zemřel : 1. července 1991 První spáchaná vražda : 8. února 1955 (21 let) Poslední spáchaná vražda : 3. července 1976 (43 let) Dopaden : 3. července 1976 Vražedná aktivita : 21,5 let Unikal : 21,5 let Počet obětí : 8 – 20+ Páté místo patří německému sexuálnímu sériovému vrahovi přezdívanému „Zrůda z Porúří“ či „Kanibal z Rúr“,který byl odsouzen k doživotí za 8 dokonaných vražd a jeden vražedný pokus. Velice pravděpodobně však usmrtil 14 a více osob (možná až 20). Za oběti si vybíral téměř výhradně (mimo jednoho muže a jedné starší ženy) mladé ženy a děti. Způsoby usmrcení měnil (rdoušení, škrcení, ubodání, v jednom případě utopení). Rovněž se na některých svých obětech dopouštěl ofenzivního čtvrcení a kanibalismu. Pauzy mezi jeho jednotlivými vraždami trvaly někdy i několik let, a to především proto, že pachatel věnoval vyhledávání „objektů“ a situací vhodných pro atak mnoho času a dokázal odložit útok, pokud pro něj nebyly vhodné podmínky. Tvrzení ohledně délky vražedných pauz lze ovšem brát s určitou rezervou, neboť se předpokládá, že řada trestných činů vraždy mu nebyla prokázána nebo s ním nebyla vůbec spojována. Ač by se na základě zmínky o času stráveném slíděním po obětech a hledání nejlepších příležitostí pro útok, s připočtením doby unikání policejním orgánům mohlo zdát, že šlo o velice mazaného vraha, jedním ze specifických znaků tohoto pachatele byla naopak jeho velmi nízká inteligence. 4. Rober Lee Yates Narozen : 27. května 1952 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 64 let, čeká na výkon trestu smrti ve Washingtonské státní věznici Walla Walla První spáchaná vražda : 13. července 1975 (23 let) Poslední spáchaná vražda : 13. října 1998 (46 let) Dopaden : 18. dubna 2000 Vražedná aktivita : 23 let Unikal : 25 let Počet obětí : 13 - 16 Těsně pod „stupně vítězů“ zařazuji amerického sériového vraha, tzv. „Spokane Serial Killer“ neboli „sérového vrah ze Spokane“ odsouzeného k trestu smrti za 13 vražd a jeden vražedný pokus. Yates útočil téměř výhradně na prostitutky. S nimi míval často sex, někdy s nimi užíval i drogy. Všechny své oběti usmrtil pomocí palné zbraně ráže 0,25mm. Svých prvních dvou vražd se dopustil v jeden den roku 1975 (oběti student a studentka), které zastřelil, když byli na pikniku u jezera. V roce 1977 narukoval do armády, účastnil se mnoha zahraničních misí a vystoupil z ní až v roce 1996. Není doloženo, že by po první dvojnásobné vraždě po dalších 13 let spáchal nějakou další. Až v průběhu roku 1988 usmrtil jednu prostitutku a jednu se zavraždit pokusil. Po odchodu z armády v roce 1996 pak začal vraždit vysokou frekvencí a během tří let mezi 1996 – 1998 spáchal dalších nejméně 10 dokonaných útoků. 3. Volker Eckert Narozen: 1. července 1959 Zemřel : 2.července 2007 První spáchaná vražda : 7. května 1974 (14 let) Poslední spáchaná vražda :2. listopadu 2006 (47 let) Dopaden : 17. listopadu 2006 Vražedná aktivita : 26, 5 let Unikal : 32, 5 let Počet obětí : 6 – 9+ Místo třetí - německý sériový vrah, který však díky své profesi řidiče náklaďáku páchal své zločiny napříč Evropou. Nedotčena nezůstala ani Česká republika, kde byl podezříván minimálně z jedné (tělo bylo nalezeno v západních Čechách poblíž dálnice), ale podle některých zdrojů až ze tří vražd. Jako oběti si vybíral ženy, především prostitutky, které poté znásilňoval a škrtil. S počtem obětí je to problematické, neboť Eckert spáchal sebevraždu v cele dříve, než se případ stihl dostat k soudu, tedy oficiálně nelze uvést v kolika případech existovaly přesvědčivé důkazy (zajímavostí je, že sebevraždu spáchal v noci v den svých 48. narozenin – údajně hlavně proto, že se od něj odvrátila i jeho sestra). Nicméně některé zdroje uvádí, že byl obviněn ze spáchání 19 vražd mezi lety 1974 - 2006! Další zdroje zas uvádějí, že byly nalezeny důkazy (či se dokonce přiznal) „pouze“ ke spáchání 9 (jinde 6) vražd, přičemž u několika dalších existovalo silné a důvodné podezření. Jedním ze specifických znaků tohoto pachatele je, že měl silný fetiš na ženské vlasy, které ho již od dětství vzrušovaly. Rovněž, je zajímavé, že si jako památku pořizoval fotky svých obětí a dalších žen (fotky pak byly nalezeny v jeho kamionu). Dopaden byl díky záznamu kamery z parkoviště, kde byl viděn se svojí poslední obětí. S délkou vražedné aktivity je to v tomto případě složitější. První vraždu spáchal již v roce 1974 ve svých necelých 15 letech, kdy uškrtil svoji spolužačku. Vraždu úspěšně fingoval jako sebevraždu oběšením. Dalšího usmrcení cizí osoby se možná dopustil až v roce 1987, kdy bylo nalezeno tělo mladé ženy pohozené v lese poblíž Plauenu, kde vyrůstal a toho času bydlel – z této vraždy je však pouze podezírán. Od roku 1988 do roku 1994 byl ve vězení za napadení dvou žen. A opravdu aktivní období měl pak až mezi lety 2001-2006 (někde uvedeno od r.1999 – což je rok, kdy se začal živit jako dálkový řidič).V tomto období stihnul minimálně 5, pravděpodobněji 8 a možná ještě více vražd v několika evropských státech. 2. Nanny Hazel Doss Narozena : 4. listopadu 1905 Zemřela : 2. června 1965 První spáchaná vražda : 1927 (22 let) Poslední spáchaná vražda : 1953 (48 let) Dopadena : 1953 Vražedná aktivita : 26 let Unikala : 26 let Počet obětí: 1 - 11 Druhé místo v tomto žebříčku TOP20 nejdéle aktivních sériových vrahů patří ženě. Je jí americká sériová vražedkyně, travička, která byla přezdívána také jako „chichotající se Nanny“ (Giggling Nanny)“ nebo také „černá vdova“ (The Black Widow)“. Nanny Doss se v roce 1954 přiznala k usmrcení 11 osob. Jejími oběťmi se stali 4 manželé, 2 děti, 2 sestry, matka, tchýně a vnuk. I přes své přiznání však byla souzena pouze za jedinou vraždu, a to tu poslední z roku 1953. Kvůli ní se na její sérii přišlo a důkazy zde byly nejsilnější. Tehdy usmrtila svého pátého manžela obrovskou dávkou arseniku. I za tuto jedinou vraždu byla v roce 1955 odsouzena k doživotnímu vězení. Motivy jejích činů byly jak zištné, kdy si nechala proplácet pojistky manželů, tak osobní, kdy se například mstila a řešila svoji nenávist či nepohodlnost zavražděných osob. 1. Dennis Rader Narozen : 9. března 1945 Dnes (k datu 10. 3. 2017): 71 let, odpykává si doživotní trest v nápravném zařízení El Dorado v Kansasu První spáchaná vražda : 15. ledna 1974 (28 let) Poslední spáchaná vražda : 19. ledna 1991 (45 let) Dopaden : 25. února 2005 Vražedná aktivita : 17 let Unikal : 31 let Počet obětí: 10 + Jako pomyslného „vítěze“ mého zkoumání sem nakonec vybral novodobého amerického sériového vraha, který jistě patří mezi ty nejznámější. Je jím Dennis Rader, známý také pod přezdívkou „B.T.K killer“ ( zkratka „BTK“ odkazuje na jeho signaturu „Bind, torture, kill“– čili „spoutat, mučit, zabít“). Své první doložené vraždy a také té nejděsivější se dopustil v roce 1974 a to hned na 4 obětech (členové jedné rodiny včetně dvou dětí), které brutálně usmrtil v jejich domě. V průběhu roku 1974 pak zabíjel ještě jednou. V následujících letech vraždil následujícím tempem: 1977 – 2 vraždy, 1985 - 1 vražda, 1986 – 1 vražda, 1991 – 1 vražda. Další vraždu měl údajně naplánovanou na závěr roku 2004, dokonce už stalkoval svoji oběť. Pokud by uskutečnil tuto vraždu, pak by jeho vražedná aktivita trvala neuvěřitelných 30 let – a to je jeden z důvodů, proč ho řadím do čela žebříčku! Radera se podařilo dopadnout v únoru roku 2005 na základě jeho obnovené komunikace s médii a policií. Před tímto dopadením Rader nikdy nebyl trestán za vraždu, dokonce nebyl trestán za jakýkoli jiný trestný čin,tedy od prvního dokonaného útoku unikal policii dlouhých 31 let!!! Kvůli své komunikaci s veřejností, kvůli tomu, že útočil přímo v domech obětí, kvůli způsobu, jakým pak s oběťmi nakládal (mučil je),Raider doslova děsil celé kansaské město Wichita s cca 300 000 obyvatel. Nakonec od soudu odešel s 10 doživotími tresty - 1 za každou z vražd - a možností podmínečného propuštění nejdříve v roce 2180. Specifickým znakem Radera je určitě zmíněná kominukace s policií a médii. První dopis zaslal do redakce Wichita Eagel již 22. října 1974. Pak pokračoval v komunikaci s novinami či policií do roku 1979. Poté se ozval v roce 1988 a pak až 19. března 2004, s tím že se vrací na „scénu“.Do svého zatčení v únoru 2005 stihnul zaslat dalších 7 dopisů a 3 balíčky. BONUS David Parker Ray Narozen : 6. 11. 1939 Zemřel : 28. 5. 2002 Počet obětí : 0 - 60 Tohoto pachatele zařazuji jako bonusového, protože nebyl nikdy usvědčen z trestného činu vraždy. Odsouzen byl „pouze“ za únos a mučení 2 žen, kterým se podařilo uprchnout. Dle spolupachatelů ale spáchal několik vražd a policie jej dokonce podezřívala ze spáchání až 60! Než však kriminalisté stačili jeho případ došetřit, David Parker Ray zemřel ( 2 roky po svém zatčení). Své oběti mučil a zneužíval i několik dní ve svém zvukotěsném karavanu, který sám nazýval „Toy box“(„hrací skříňka“) v americkém státě Nové Mexiko. Tento pachatel mohl být činný možná již od 60. let až do roku 1999!! Což by znamenalo, že jeho vražedná aktivita i doba, po kterou unikal policii, trvala mezi 30-40 lety!! Javed Iqubal Mughal Narozen : 8. října 1956 Zemřel : 8. října 2001 Počet obětí : 100 Dalším bonusovým exponátem je pakistánský sexuální sériový vrah, který se zaměřoval na mladé chlapce ve věku mezi 6 – 18 lety. V roce 1999 se sám přiznal místním novinám a policii, že ve svém domě mučil, znásilnil a uškrtil kolem 100 nezletilých chlapců – které v drtivé většině hledal mezi sirotky a dětmi bez domova. Jejich těla následně rozčtvrtil a rozpustil v kyselině. Policie poté v jeho domě našla podrobné poznámky o jeho hrůzných činech a mnoho důkazů, včetně několika částečně rozpuštěných těl, šatstva, fotografií obětí atd. Za to byl vynesen rozsudek trestu smrti oběšením, a vzhledem k jeho modu operandi též symbolický trest v podobě rozřezání na 100 kousků a jejich rozpuštění v kyselině. Než však mohl být rozsudek vykonán, byl Iqbal nalezen mrtvý ve své cele. Je otázkou od kdy skutečně tento vrah své zločiny páchal, to se i vzhledem k zemi působení nepodařilo dohledat, ale s přihlédnutím k počtu obětí je pravděpodobné, že po dlouhé a dlouhé roky. Specifickým znakem tohoto sériového vraha bylo i to, že k vyhledávání svých obětí využíval několik mladíků. Těm diktoval své požadavky a oni za odměnu na ulici takové chlapce vytypovávali a poté mu je vodili. Copyright © 2009-2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno Komentáře

Recenze knihy "Skutečné zločiny po Česku 2", která se věnuje zásadním případům historie české kriminalistiky. Autor: Radek Galaš, Miloš Vaněček. Skutečné zločiny po Česku 2 - R. Galaš, M. Vaněček Název: Skutečné zločiny po Česku 2 Autor: Radek Galaš, Miloš Vaněček Nakladatelství: Nastole Rok vydání: 2024, 280 stran Recenze: Zatím nenapsána. Zásadní případy české kriminalistiky pohledem dvou známých policistů . Elitní vyšetřovatel, který sbírá nejzajímavější české policejní případy, a ředitel Muzea Policie ČR . Kdo jiný by mohl znát zločin lépe? Miloš Vaněček a Radek Galaš vás podruhé provedou temnými stezkami české historie zločinu . Začnete v časech první republiky a doputujete až do současnosti . Děsivá trojnásobná vražda v Rajském mlýně , záhadná krádež Pražského Jezulátka , bomba v OD Kotva a další případy – ty všechny doprovázejí autentické fotografie, dobové dokumenty, přepsané výslechy i náčrtky z místa činu. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu. Další knihy

Joachim Kroll - německý sériový vrah a kanibal, který zavraždil nejméně 14 osob a unikal více než 20 let. Detailní, surový článek. HOME SÉRIOVÍ VRAZI MASOVÍ VRAZI TOP FILMY/SERIÁLY KRIMI VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Joachim Kroll 6 .10. 2014 Joachim Kroll - německý sériový vrah, který sužoval mezi lety 1955-1976 oblast (asi 60km okruh) kolem Duisburgu v Západním Německu. Tento muž během více než 20ti let pravděpodobně usmrtil nejméně 14 lidí, ač byl odsouzen "pouze" za 8 vražd a jeden vražedný pokus. Skutečný počet jeho obětí však může být ještě vyšší. V důsledku jeho jednání navíc přišli o život i dva muži, kteří spáchali sebevraždu, poté co byli podezřelí z některých jeho zločinů. Narozen: 17. 4. 1933 Zemřel:1. 7. 1991 Země: Západní Německo Počet obětí: 8-20+ Unikal: 21,5 let Vražedná aktivita: 1955-1976 Přezdívka:„Zrůda z Porúří“, "Kanibal z Rúr" „Zrůda z Porúří“, „Kanibal z Rúr“, „Duisburský lidožrout“, takto hrozivé přezdívky přiřkla veřejnost a tisk Joachimu Krollovi, který sužoval mezi lety 1955 – 1976 především oblast (zhruba 60km okruh) kolem Duisburgu a Essenu v západním Německu. Tento německý sériový vrah během více než 20ti let, kdy unikal spravedlnosti, pravděpodobně usmrtil nejméně 14 lidí, ač byl odsouzen „pouze“ za 8 vražd a jeden vražedný pokus. Skutečný počet jeho obětí se však odhaduje dokonce v násobcích těchto čísel! Krutou realitou navíc zůstává, že v důsledku jeho jednání přišly o život i dvě další osoby, které vrah sice neusmrtil, ale které spáchaly sebevraždu, když neunesly negativní tlak okolí, poté co byly podezřelé či obviněné z některých jeho zločinů. K tomu připočítejme další dva muže, kteří byli kvůli Krollovým vraždám uvězněni a několik dalších, kteří byli z toho samého důvodu alespoň na nějaký čas očerněni.... Joachim Kroll Joachim Kroll se narodil 17. 4. 1933 v Hindenburgu jako poslední z osmi dětí (jinde uvedeno jako šestý z devíti dětí). Jeho otec, horník, byl zajat během druhé světové války na ruské frontě a domů se již nikdy nevrátil. V roce 1947 se rodina v čele s matkou přestěhovala na západ poválečným uspořádáním rozdělené země, kde později vznikla Spolková republika Německo (neoficiálně západní Německo), a zde se usadila. Joachim byl malé, slabé dítě, které bylo velice často nemocné. Kroll byl taktéž postižen vadou intelektu, když jeho IQ odpovídalo hodnotě kolem 76 bodů, což je v pásmu podprůměru těsně nad hranicí lehké mentální retardace. Kvůli tomu byl schopný dokončit jen 3 třídy základní školy. Kroll v mládí pracoval na jatkách, kde přišel do styku se smrtí, krví, násilím…jak sám později vypověděl, tato práce ho vzrušovala a byla to doba jeho každodenního uspokojení. Dne 21. 1. 1955 mu zemřela matka, ke které byl upnutý a se kterou setrval společně bydlet jako jediný ze sourozenců až do jejího skonu. Necelé tři týdny po její smrti se dopustil první vraždy. Dne 8. 2. 1955, tedy v době Krollových 22 let, se na polní cestě u Lüdingshausenu (asi 30km severně od Dortmundu) potkal s devatenáctiletou Irmgard Strehl. Kroll dívku napadl a násilím odvlekl do nedaleké stodoly. Tam ji bodnul do krku, znásilnil a uškrtil. Posmrtně jí navíc kapesním nožem rozpáral dutinu břišní. Mrtvola dívky byla v opuštěné stodole nalezena 5 dní po útoku. Irmgard Strehl Následujícího roku (1956), v blíže neurčený den, usmrtil teprve dvanáctiletou Eriku Schutleter v Kirchhellenu (asi 25 km severně od Essenu). Tato vražda mu později u soudu nebyla prokázána pro nedostatek důkazů. V průběhu roku 1957 se Kroll přestěhoval do Duisburgu. Zde v oblasti Porúří začal veřejnou dopravou projíždět okolní vesnice a městečka, čekajíc na další vhodnou příležitost útoku. Psal se 24. březen roku 1959 a od posledního doloženého útoku uběhly téměř tři roky (čtenář se může pouze domnívat, zda se J.K. skutečně v tomto období trestného činu vraždy nedopustil, či zkrátka jen měl štěstí a případný útok mu nebyl připsán – pravděpodobnější je druhá varianta, na druhou stranu je možné, že po přestěhování do cizího města mohla být kvůli jeho deficitnímu intelektu adaptace na nové prostředí obtížná a proto pauza byla tak dlouhá). Jisté je, že onoho březnového dne napadl kousek od Mörser Strasse v Rheinhausenu, poblíž Duisburgu třiadvacetiletou bezdomovkyni jménem Erika. Ta, jako jedna z mála napadených, měla štěstí, ač nutno dodat, že pouze „štěstí v neštěstí“. J. K. dívku škrtil, a když ztratila vědomí, znásilnil ji. Vše proběhlo podobně jako v ostatních případech a Kroll následně v domnění, že je mrtvá, místo opustil. Dívka se však z bezvědomí probrala a přežila. 16. 6. 1959 na louce, opět poblíž Rheinhausenu kousek od koryta Rýna, po urputném boji znásilnil a zavraždil Klaru Freidu Tesmer (24). Kroll údajně tuto dívku chytil za ruku, když však zareagovala negativně, udeřil jí do hlavy a poté při zápase na zemi uškrtil.Její tělo bylo nalezeno o den později. Kvůli této vraždě strávil 6 měsíců ve vazbě nesprávný muž. Karla Frieda Tesmer Zhruba o měsíc později zaútočil Kroll znovu. Dne 26. 7. 1959 bylo nalezeno tělo šestnáctileté Manuely Knodt. Tentokrát vrah udeřil v parku na předměstí Essenu. Z těla mladé dívky, a to z oblasti stehen a hýždí, byly v tomto případě navíc odříznuty pláty masa, což svědčilo o tom, že by se vrah mohl dopouštět i kanibalismu. Jak čtenář dále uvidí, toto byl první doložený případ, kdy se J. K. k takovému jednání uchýlil, ale rozhodně né poslední…naopak, odřezávání masitých částí těl, či dokonce celých končetin obětí se stalo pro tohoto sériového vraha příznačné. Z vraždy Manuely Knodt byl později (v roce 1960) obviněn opravář Heinrich Otto. Ten se údajně sám přiznal, ale své přiznání později odvolal. Zdroje se v tomto případě různí, ale tento muž byl zřejmě odsouzen na 8 let (jinde je však zmíněno, že spáchal sebevraždu). Manuela Knodt Následovala další tříletá pauza, kdy o počínání Krolla není nic známo. Žádný útok v tomto období mu připsán nebyl, ale o skutečném přerušení jeho aktivity lze pochybovat. Až v průběhu roku 1962 se při cestě na dětské hřiště v obci Burscheid (asi 45 km jihovýchodně od Dusseldorfu) ztratila dvanáctiletá Barbara Bruder. Její tělo nebylo nikdy nalezeno. Ač se Kroll k její vraždě po svém dopadení přiznal, u soudu nebyla projednávána. Barbara Bruder Dne 23.4.1962 se konal karneval ve vesnici Rees (jiné zdroje uvádí Bruckhausen)- obě vesnice leží severně od Duisburgu. Na něj vyrazila i třináctiletá Petra Gies se svojí kamarádkou. Každá z dívek bydlela v jiné vesnici, a tak se po skončení karnevalu jejich cesty rozdělily. Domů bohužel dorazila jen jedna z nich. Tělo Petry Geis našli druhého dne v lese 1,5km od místa, kde se karneval konal. Dívčiny červené šaty byly strhány z těla, oběti byly vyříznuty pláty masa z hýždí a také odstraněno celé pravé předloktí. Některé zdroje zmiňují, že za tuto vraždu byl na dvanáct let odnětí svobody odsouzen sexuální násilník, Vinzenz Kuehn (52 let). Údajněbyl po 6ti letech propuštěn. Očištěn však byl až po Krollově přiznání. Petra Gies O měsíc později byla zavražděna další mladá dívka. 4.6.1962 ze ztratila z Walsumu, který leží na předměstí Duisburgu, Monika Tafel (13). Její tělo bylo nalezeno v kukuřičném poli o pět dní později. Z dětského těla byly opět odříznuty pláty masa z hýždí a zadních stehen. Po této vraždě byl bohužel, jako již ve dvou předchozích případech, zatčen nesprávný muž. Tentokráte šlo o pedofila, Waltera Quickera (34). I když ocelářský dělník nebyl nikdy obviněn a byl poměrně brzy propuštěn, okolí ho kvůli pobouření vraždou dále podezíralo. Jediným výsledkem jeho očernění bylo pronásledování ze strany sousedů, což muž neunesl, a tak na podzim toho samého roku zvolil raději „dobrovolný“ odchod z tohoto světa. Sebevraždu spáchal oběšením v nedalekém lese. Monika Tafel Následující atak, jehož se Joachim Kroll dopustil, byl odlišný od všech předešlých (i následujících) případů. Šlo o jedinou událost, kdy zaútočil na milenecká pár, a kdy usmrtil muže. K vraždě došlo 22. 8. 1965. Toho dne procházel J. K. uličkou milenců v Grossenbaumu v Duisburgu, když v tom si všimnul auta, v němž spolu souložil mladý pár- Marion Veen a Hermann Schmitz. Pohled na milující se pár ho vzrušil natolik, že se i přes vlastní drobnou postavu odhodlal k útoku. Ač již bylo uvedeno, že Kroll byl mentálně podprůměrný, bylo mu jasné, že při svých fyzických dispozicích by bylo náročné napadnout najednou nožem dvojici mladých lidí. Vymyslel tak drobnou lest. Propíchnul jednu z pneumatik, aby muže vylákal z auta ven. Tento plán se však minul účinkem, a tak, když muž po nějaké době nastartoval auto a hodlal odjet, Kroll před auto skočil a zároveň divoce gestikuloval. Když muž z auta vystoupil v domnění, že cizí muž potřebuje pomoc, začal ho Kroll bez dalšího bodat nožem. Marion Veen tomu přihlížela ze sedadla spolujezdce a dříve, než stačil vrah jejího přítele ubodat, přesedla za volant a z místa ujela, čímž si zachránila život. Hermann Schmitz Vrah znovu udeřil až více než po roce. 13.9.1966 zavraždil dvacetiletou Ursulu Rohling. Její mrtvola byla nalezena o dva dny později ve Förster-busch parku nedaleko obce Marl (asi 35 km severně od Essenu). " Viděl jsem tu ženu v parku. Byla mladá a měla krátké vlasy. Mluvil jsem s ní a pak jsem ji popadl za krk pravou rukou, odtáhl ji do křoví a hodil na zem. Škrtil jsem jí než se přestala hýbat. Pak jsem jí sundal kalhotky a udělal jí to. Nechal jsem jí tam ležet a vlakem se vrátil do Duisburgu. Když sem přišel domů, byl jsem stále nadržený. Měl jsem to ještě s nafukovací pannou a pak si to párkrát udělal rukou." Ursula Rohling Z vraždy byl podezříván její snoubenec Adolf Schickel, který s ní trávil osudný večer, a to i přesto, že dívku po schůzce nedoprovázel domů a ona na svého vraha narazila až v jejím průběhu. Bohužel mladý muž několik měsíců po této události spáchal sebevraždu a zařadil se tak na smutný seznam. Je nepodstatné, zda tak učinil kvůli tlaku policie, výčitkám a smutku ze ztráty své snoubenky nebo kvůli ponížení a studu před blízkými, kteří ho mohli podezřívat. I jeho zmařený život, ač nepřímo, leží na bedrech Joachima Krolla. V prosinci toho samého roku napadl svoji zatím nejmladší oběť. Do Krollovo spárů padlo v Essenu teprve 5ti leté děvčátko jménem Ilona Harke. Muž dívku unesl a spolu s ní odcestoval vlakem do Wuppertalu a poté autobusem do Feldbachtalu. Kousek za vesnicí holčičku utopil v příkopě plném vody (údajně prý chtěl vyzkoušet jaké je to někoho utopit) a poté ji znásilnil. Její mrtvola se, jako už několik předchozích obětí, našla bez odkrojených „plátků“ masa z hýždí a také z paží nad loktem. Ilona Harke 22. 6. 1967 J. K. napadl další mladičkou dívku. Toho dne lstí vylákal desetiletou Gabrielle Puetman do kukuřičného pole, kde jí nejprve ukazoval pornografické fotografie a když se vyděšená dívka snažila utéct, pokusil se jí uškrtit. Šťastnou náhodou se nedaleko nacházela velká továrna a z ní v průběhu napadení zazněla siréna ohlašující střídání směn. Do okolí se tak mělo vydat mnoho dělníků. To Krolla vylekalo, a aniž by stačil to, co měl v úmyslu dokonat, dal se na útěk. Ač malá Gabriella musela zažít chvíle obrovské hrůzy, zařadila se naštěstí na seznam obětí, které napadení sériového vraha přežily. Gabrielle Puetman O dva roky později (konkrétně 12.7.1969) byla uškrcena a znásilněna jedenašedesátiletá Maria Hettgen. Zdroje se v tomto případě rozcházejí. Není shoda ani v místě spáchání vraždy, ani ve věku oběti, ale ten přeci jen zdroje v drtivě většině uvádějí shodně – 61 let. Není však jasné, zda její tělo bylo nalezeno hned za vstupními dveřmi v předsíni jejího domu v Huckeswagenu a pachatel se tak na ženu vrhnul ihned ve dveřích, anebo byla zavražděna na procházce v Essenu, jak uvádí jiný zdroj a což by spíše odpovídalo Krollovu modus operandi. Každopádně už z věku oběti (útok v bytě by to ještě umocňoval) lze vypozorovat, že tento atak měl mimo způsob usmrcení a sexuálního motivu několik odlišných znaků než ostatní vraždy. Z tohoto důvodu se zdají být odhady, které Krollovy přisuzují až desítky vražd, celkem pravděpodobné, neboť pro policejní orgány nemuselo být patrné, že při takto odlišných vlastnostech obětí (případně i rozdílném provedení trestného činu), jde o dílo jediného pachatele. Na druhou stranu nutno dodat, že tyto úvahy jsou a zřejmě navždy zůstanou pouze domněnkami. Těžko se bez policejního či soudního spisu po více než 40 letech dobrat pravdy. Maria Hettgen Jutta Rahn 21.5.1970 došlo k vraždě třináctileté Jutty Rahn v poblíž Breitscheidu. Dívka se toho dne vracela jako obvykle ze školy. Když vystoupila na nádraží v Hösel, zbývalo jí ještě absolvovat nedlouhou cestu přes les. Zde na ní zaútočil sexuální sériový vraha Kroll, jenž jí pravděpodobně sledoval již cestou z vlakového nádraží. Dívka byla nalezena pobodaná a znásilněná. Příčina smrti – vykrvácení (bohužel se zdroje opět neshodují – jinde příčina smrti udušení rdoušením). A stejně tak opakovaně jako se vyskytují neshody ohledně Krollovo případu, byl taktéž znovu zatčen nesprávný „pachatel“! Posléze došlo k jeho propuštění, ale přesto byl ze strany sousedů podezírán po dalších šest let, než se Kroll k tomuto skutku přiznal. Následovala šestiletá pauza, kdy opět visí otazník nad tím, zda-li byl v tomto mezidobí německý sériový vrah Joachim Kroll neaktivní. V blíže nespecifikovaný den v průběhu roku 1976 byla ve Voerde uškrcena a znásilněna další mladá dívka, desetiletá Karin Töpfer. Z důvodu nedostatku důkazů nebyla tato vražda projednávána u soudu. Karin Töpfer Kvůli tomu, že ve stejné oblasti v průběhu více než 20ti let, kdy byl Kroll aktivní, působil minimálně jeden sexuální sériový vrah, pedofil, a to Jürgen Bartsch (některé zdroje uvádějí, že jich bylo dokonce více), není jasné, které z nevyřešených vražd a zmizení z té doby, lze kterým pachatelům přiřknout. Odhady však většinou zmiňují v případě J. K. číslovku přesahující 20 (a to dokonce i ty mírnější). Takže jak už bylo výše naznačeno, těžko soudit nakolik je předchozí výčet kompletní… Marion Ketter Jisté je jen to, že poslední vraždu spáchal J. K. dne 3. 7. 1976. Tohoto letního dne si hrála teprve čtyřletá Marion Ketter na dětském hřišti v duisburském předměstí Laar. V nestřeženou chvíli byla unesena a odvedena do Krollova bytu na Freisenstrasse 11. Rodiče dívenky po celodenním marném hledání k večeru informovali místní policii. Jelikož šlo o takto malé děvče, policisté se následujícího dne rozhodli v blízkém okolí hřiště prohledat dům po domu. V jednom z činžáků policisty zaujalo upozornění jednoho z nájemníků, že jeho soused, jménem Joachim Kroll, mu toho dne řekl, aby používal záchod v jiném patře, jelikož ten společný v nejvyšším patře ucpal vnitřnostmi. Když se šel nájemník přesvědčit, zjistil, že to je skutečně pravda a v krví zbarveném záchodě plave cosi jako střeva, plíce a jiné vnitřnosti. V té době se již okolí činu hemžilo policisty. Když vstoupili do domu, kde Kroll bydlel, ihned byli upozorněni na podivný nález. Policisté se vydali do Krollova bytu. Ten zprvu zachoval chladnou hlavu a oznámil, že připravuje králíka a jeho vnitřnosti vyhodil do záchodu. Když však policisté vstoupili do jeho bytu, nalezli v hrnci s mrkví a bramborami vařit i malou dětskou ruku. V mrazáku pak byly připraveny plátky lidského masa. Byt byl rovněž plný různých porno časopisů a erotických pomůcek včetně sbírky nafukovacích panen. Kroll později přiznal, že často nafukovací panny škrtil a při tom se uspokojoval. Jak již bylo uvedeno, v Krollově případě šlo o primitivní osobnost s velmi nízkým IQ, což dokazuje i fakt, že se po svém zatčení domníval, že podstoupí jednoduchou operaci, jejímž prostřednictvím bude odstraněna jeho nebezpečnost a vražedné puzení, a on bude poté rychle propuštěn zpět na svobodu. Vyšetřovatelům J. K. prozradil, že vyhledávání obětí věnoval celé hodiny a dny. Nejprve se vlakem či autobusem přepravil do městeček a vesnic v okolí Duisburgu, tam poté bezcílně bloumal, dokud nepotkal osamocenou mladou dívku či holčičku. Tu pak sledoval a čekal na vhodnou příležitost k útoku. Ač měl pachatel snížené rozumové schopnosti, byl většinou schopný ovládat svůj pohlavní pud a s útokem někdy i dlouze čekat, pokud pro něj nebyly vhodné podmínky. Často se tak ze svých lovů vracel s nepořízenou. V tom lze spatřovat jeden z důvodů, proč dokázal Kroll tak dlouho unikat spravedlnosti. Na druhou stranu, jak již bylo zmíněno, těla obětí nijak neukrýval a příliš se nesnažil oddálit jejich nález. Jeho byt byl plný usvědčujících důkazů a on si rámci vyšetřování dokonce nebyl schopný vzpomenout, kolik dívek a žen vlastně zavraždil, ani na podrobnosti jednotlivých útoků, neboť jich prý bylo „prostě mnoho“. Mimo dalšího potvrzení ukazujícího na jeho primitivní osobnost, šlo z toho faktu usuzovat, že tento sexuální sériový vrah měl skutečně na svědomí mnohem více zmařených lidských životů, než za kolik byl nakonec odsouzen. Překvapivé bylo i jeho doznání ohledně kanibalismu, jehož se dopouštěl. Pokud se dá jeho tvrzení věřit, ač šlo o sexuálního vraha, sadistu, motivace ke konzumaci části svých obětí nebyla sexuálního rázu. Kanibalismu se vrah prý dopouštěl, aby ušetřil. V jiném zdroji se však uvádí, že maso z jedné z prvních obětí odříznul z momentálního nápadu a poté se mu to zalíbilo. A proč se ho nedopouštěl na všech svých obětech? To zdůvodnil tím, že si odřezával části těl jen z těch žen, jejichž maso vypadalo „jemně“. Při vyšetřování vyšlo též najevo, že tento bývalý údržbář toalet nebyl schopný klasického sexu. Vzrůstem malý muž své oběti nejčastěji co nejrychleji uškrtil a poté zneužil. Nad mrtvolami poté ještě masturboval. Zajímavostí je, že v případě J. K. lze najít určité paralely ke dvěma českým sériovým vrahům a to Václavu Mrázkovi a Ladislavu Hojerovi. Stejně tak jako v jejich případě šlo o primitivní osobnost, stejně tak jako u nich šlo o sériového vraha se sexuální motivací, agresivního sadistu (nutnost odlišovat od pravého sadisty), který oběti netorturizoval. Stejně jako u nich šlo z větší části o neorganizované vraždy, kdy samotné vraždě nepředcházela detailní a promyšlená příprava, těla obětí nebyla nijak ukrývána či přemísťována, místo útoku nebylo předem vytipováno a nebyla snaha činit inscenace či jinak mást policii. Vrah navíc několikrát riskoval, když neudržel pohlavní pud pod kontrolou a útočil za pro něj nepříznivých okolností. Podobný průběh mělo u těchto vrahů i vyhledávání obětí, kdy „bloudili“ okolím a čekali na nahodilou situaci, kdy se naskytne vhodná příležitost k útoku. Poté vraždu vykonali bez dlouhého kontaktu s obětí (Kroll však přeci jen s oběťmi alespoň krátce komunikoval, výjimkou jsou dva Krollovy únosy, těch se však dopustil jen u nejmladších obětí (4, 5 let), kdy je takové jednání jednodušší). Stejně jako čeští vrazi i Kroll unikal spravedlnosti dlouho, ač to nebyl výsledek jeho „geniálního“ plánování, ale spíše shoda náhod. Všichni srovnávaní, sérioví vrazi byly rovněž z objektivního hlediska v rámci společnosti outsidery s žádnými, nebo jen minimálními sexuálními a milostnými zkušenostmi dobrovolného rázu. Tak jako L. Hojer, se i Kroll dopustil ofenzivního čtvrcení a kanibalismu. Joachim Kroll V průběhu výslechů se Kroll přiznal k nejméně 14ti vraždám. Soudní proces s ním začal 4. 10. 1979. Skončil 8. 4. 1982. U soudu byla shledána Krollova zmenšená příčetnost, nikoli však nepříčetnost a tak byl za 8 prokázaných vražd a jeden pokus vraždy odsouzen k devítinásobnému doživotí. Trest si odpykával ve věznici v Rheinbachu. V té zemřel dne 1. 7. 1991 na infarkt. DALŠÍ FOTOGRAFIE: To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Krátký rozhovor s reportérem a publicistou, autorem povedené knihy "Největší záhady kriminalistiky", Jaroslavem Marešem. Interview - Jaroslav V. Mareš Přečtěte si krátké interview s autorem úspěšné knihy "Největší záhady kriminalistiky "(2018), které se nám pro Vás podařilo zprostředkovat. V interview jsme položili nejčastější otázky, která jste nám zaslali. Jaroslav V. Mareš (nar. 1977) je český reportér a publicista. Po absolvování oboru žurnalistika a mediální studia na FSV UK a oboru Informační studia a knihovnictví na FF UK nastoupil do České televize, kde pracoval na cyklu reportáží pro pořad Reportéři ČT. Od roku 2014 je členem reportérského týmu Josefa Klímy. Od roku 2016 provozuje youtube kanál Badatele.net . V roce 2018 pak vydal knihu s názvem "Největší záhady kriminalistiky ", ve které se snaží přijít na kloub nejzávažnějším a nejtajmnějším případům české kriminalistiky. V témže roce také spustil web www.badatele.net . 1) Mnoho našich čtenářů zajímalo, jak dlouho Vám trvalo, od chvíle, kdy jste dostal nápad ohledně tématu knihy, ji dokončit? Co na její přípravě zabralo nejvíce času? Natáčení těch případů samotných. Do Studny jsem se pustil v říjnu 2014. Postupně přišlo natáčení dalších případů. V srpnu 2017 mě na dovolené napadlo udělat knihu. Uvědomil jsem si, že ikdyž je moje práce natáčet reportáže, devadesát procent zjištěných informací v nich nepoužiju. Přitom dělám na neuvěřitelně zajímavých případech. Tak jsem chtěl prezentovat i oněch „zbylých devadesát procent.“ V listopadu 2017 jsem si plácnul s nakladatelstvím a začal psát. 2) Vzhledem k tomu, že téma knihy rozhodně není veselé a jednotlivé případy se věnují většinou násilným trestným činům, respektive vraždám, často pokládaná otázka zněla, zda-li jste neměl někdy noční můry? Noční můry nikoliv, bezmocný vztek ano. V případě Hudec skutečně bezmocný, v případě tří trampů v Hřensku s malou nadějí, že na pravdu jednou třeba přijdu. Někdo po revoluci zdatně brzdil vyšetřování a má vliv dodnes. Já už dnes tuším, kdo to může být. O část své moci přišel. Jsem ale stále jen na půlce cesty ke skutečným pachatelům. 3) Asi vůbec nejčastěji kladená otázka byla, který z popisovaných případů Vám připadal „nejhorší“, respektive Vás nějakým způsobem nejvíce zasáhnul či se Vás jakýmkoli způsobem nejvíce dotknul? Já vlastně nevím. Ke každému z těchto případů mám osobní vztah. Nějakým způsobem se mě dotknul. Studna svou nevysvětlitelností. Habermann tím, že dodnes se vlastně nevinné natáčení stalo rozbuškou k hádkám mezi místními. Hudec neuvěřitelnou brutalitou a násilím na malém chlapci. Karel Novák svou neuvěřitelností. Exploze a Hřensko tím, že dodnes žijí lidé, kteří mají zájem na nevyšetření. Ale obecně mě nejvíc vytáčí nespravedlnost. A té v případě Hřensko tekly potoky. 4) Jedna z našich čtenářek se zeptala poměrně konkrétně a věcně na případ, kterému byl věnován jeden z nejznámějších dílů seriálu Třicet případů majora Zemana, a to ten s názvem „Studna“. Hned v první kapitole Vaší knihy o něm rovněž píšete. Ač chápu, že nemůžete v krátkosti případ osvětlit a zájemci o další informace si musí opatřit Vaši knihu, přesto otázku zkusím zobecnit a položit. Přeci jen, jde o tak populární díl, kterému byl předlohou tak závažný a zajímavý reálný případ…. Poprosím Vás tedy o stručnou odpověď na otázku: Nakolik podle Vás onen seriálový díl odpovídá realitě? Případně je v něm něco, co určitě bylo jinak? Ten případ samotný byl natočen přesně podle skutečné události. Až na to, že se tak nemohl stát. To přimyšlené bylo ono politické pozadí. Mimochodem, i mistrná propaganda se někdy utne. Zkuste věřit, že vycvičeného pomocníka SNB vystraší a terorizují studenti filosofie. To soudruzi nezvládli :) Pokud si to odmyslíte, máte na stole reálné uzavření případu. Ale státní bezpečnost případ vzala kriminálce. A co tvrdím já: Stanislav mladší ve studni nebyl. A pokud ano, nebyl v ní dřív než otec a nepopral se v ní se svým otcem. Po pravdě stále pátrám. 5) Několik čtenářů rovněž zajímaly odpovědi na otázky netýkající se přímo Vaší knihy, ale Vaší osoby. Dvě z nich jsem vybral. První zní: Setkal jste se někdy s nějakým pachatelem/pachatelkou závažného trestného činu? Případně sdělil byste našim čtenářům své dojmy z takového setkání? Potkal jsem se s člověkem, o kterém jsem si myslel, že něco takového spáchal, byť jsem si nebyl jistý. Teď si myslím, že ten člověk dostal pouze pokyn o vraždě nemluvit, pouze po ní „uklidit.“ Takže asi nemůžu sloužit v odpovědi. 6) Jaký máte názor na trest smrti? Jste pro nebo proti? Rozhodně jsem proti. Po zavedení analýzy DNA bylo z cel smrti propuštěno mnoho nevinných. Mnoho nevinných už propuštěno být nemohlo. Poprava nevinného je zločin. Poprava vinného je pomsta. Jde nám o pomstu nebo o spravedlnost? Já hlasuji pro spravedlnost a pro doživotní trest, při kterém si odsouzený bude každý okamžik uvědomovat… a takové formy vězení už byly vynalezeny. 7) A poslední otázka samozřejmě nemůže být ani jiná, než co dalšího chystáte? Když jsem svou první knihu vymyslel, nabídl jsem ji dvěma nakladatelstvím. Jedno ji chtělo hned, druhé odpovědělo za dva měsíce, protože má zpráva kdesi zapadla. Tak mě požádali o něco dalšího. No a do toho se ozvalo nakladatelství první knihy, že se setkala s úspěchem a že by bylo dobré pokračovat. Takže „Přísně tajné skandály“ by měly vyjít v květnu a „Největší záhady českých zemí“ někdy na podzim. Pokud se z toho všeho ovšem nezblázním. :) Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na budoucí Vaše knihy a přejeme mnoho další úspěchů! (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v únoru 2019). Recezni zmiňované knihy naleznete ZDE .