Recenze knihy "Kriminalistické otazníky", která se věnuje nejzajímavějším, nikdy neobjasněným kriminálním případům. Autor: Ondřej Krotil. Kriminalistické otazníky - Ondřej Krotil Další knihy Název: Kriminalistické otazníky Autor: Ondřej Krotil Nakladatelství: XYZ Rok vydání: 2020, 205 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kriminální příběhy lákají lidstvo od nepaměti – a co teprve ty skutečné, a navíc nevyřešené! Ty už jsou pro mnohé z nás naprosto elektrizující. Ne každý ale má tu možnost, trpělivost a často také odvahu ponořit se do zažloutlých vyšetřovacích spisů a zapátrat si „na vlastní pěst“. Zapálený badatel, redaktor a spisovatel Ondřej Krotil prošel desítky tisíc stránek archivních dokumentů a ve své knize předkládá čtenářům ty nejzajímavější kauzy, na které narazil. Případy, které dodnes nebyly spolehlivě objasněny, a jejichž pachatelé tím pádem zůstali nepotrestáni. Ponořte se do napínavé četby a staňte se na okamžik svědky soukromého vyšetřování. Příběhy, které vás čekají, by v některých případech nedokázal vymyslet ani nejlepší scenárista Hollywoodu, na to vezměte jed! Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Chcete podpořit další fungování webu a jeho rozvoj? Oceňte snahu autora a pošlete nám malý donate. Podpořte web SerialKillers.cz Tento web vznikl v roce 2009 a dodnes funguje zcela zdarma. Web je po celou dobu vytrvale doplňován, rozšiřován a aktualizován. Bez jakéhokoli přehánění - za vytvořením obsahu webu jsou tisíce hodin práce (sběr a studium zdrojů, vyhodnocování informací, komunikace se zdroji, návštěvy archivů, psaní článků, vytvoření designu, správa webu a soc. sítí, komunikace se čtenáři, boj proti plagiátům atd.). S ohledem na výše uvedené si Vás - čtenáře dovolujeme požádat o podporu v našem snažení. Umožníte tak nejen další rozvoj webu, ale i psychicky podpoříte a motivujete jeho autora v dalším snažení. Přispět můžete třemi způsoby: 1) zasláním libovolného daru na účet , 2) nákupem knihy z KrimiAntik.cz . 2) DONATE na účet Chcete-li podpořit další fungování webu, můžete poslat libovolnou částku na: ú. č. : 670100 - 2211929767/6210 . 3) Nákup knihy z KrimiAntik.cz Nákupem jakéhokoli zboží z KrimiAntik.cz , podpoříte chod a rozvoj tohoto webu. Děkujeme:-)

Ralf Huse - německý vrah a kanibal přezdívaný jako "Upír z Halle" v roce 1994 na území ČR brutálně zavraždil dvanáctiletou dívku. Za svůj hrůzný čin byl odsouzen pouze na deset let. Ralf Huse: Upír z Halle a kanibal vraždící v západních Čechách Zveřejněno 24. 4. 2020 - doba četby 4 min. Ralf Huse , známý jako Upír z Halle nebo Upír z Českého lesa , byl německý vrah a kanibal. V roce 1994 v západních Čechách zavraždil dvanáctiletou Janu Tokárovou a následně se na jejím těle dopustil kanibalismu . Z předloktí oběti vyřízl kus masa, který podle vlastního přiznání pozřel. Zvrhlý turista Ralf Huse se v Německu živil jako zedník a Českou republiku navštěvoval poměrně často. Důvodem jeho návštěv byly především prostitutky a různá sexuální dobrodružství. Huse trpěl sexuální deviací spojenou s tělesnými tekutinami a exkrementy. Součástí jeho chování byla i koprofagie , tedy pojídání lidských výkalů . Inkriminovaného léta 1994 přijel do západních Čech karavanem spolu se svojí manželkou. S tou se seznámil přes inzerát a rovněž s ní praktikoval různé perverzní sexuální hrátky v duchu zmíněné úchylky. Zvrhlému muži to však nestačilo a chtěl si splnit ještě perverznější a hlavně nebezpečnější fantazie. „Přijel jsem do Čech, abych tu realizoval svou touhu po smrti, kanibalismu a pití lidské krve “, uvedl později do protokolu. Na Karlovarsku si pak v roli soukromého detektiva obstarával moč mladých dívek. Jako záminku uváděl to, že pátrá po nebezpečném sexuálním zvrhlíkovi, a aby se co nejvíce přiblížil jeho mentalitě, potřebuje vyzkoušet přesně to, co dělá dotyčná osoba. Těžko říct, zda mu na tuto historku někdo skočil nebo spíše zapůsobily jeho německé marky, kterými poskytovatelky moči obdarovával. Spíše bychom vsadili na druhou variantu. Zvláště, když se o něm mezi zainteresovanými lidmi vyprávělo, že občas měl takovou chuť na moč, že zakoupenou lahev odšpuntoval a zavdal si z ní přímo před zraky ostatních. Podle dalších svědků měl nejraději dívčí moč smíchanou s colou nebo tonikem. „A také jedl stolici. Ale jen na plechovém talíři a tu dětskou. Chtěl prej i lidskou krev, ale tu mu tady nikdo obstarat nedokázal... “, znělo další svědectví o choutkách Huseho. Legendární upír z Nosferatu. Možná se mu Ralf Huse podobal, možná ne. Každopádně jeho foto se nám nepodařilo sehnat V roli soukromého očka získal kontakt i na jistou mladou Češku, která mu sice svoji moč odmítla poskytnout, souhlasila však s tím, že mu bude dělat po západních Čechách průvodkyni. Když ale místo kamarádky nabídla jako doprovod svého přítele, pravděpodobně se tím vyhnula velkým potížím a možná si i zachránila život. Huse se totiž na domluvenou schůzku už nedostavil. Vražda Se stejným cílem navázal kontakt i s jednou cikánskou rodinou z Vojkovic nedaleko Ostrova nad Ohří (jinde z Kyselky na Karlovarsku). S touto rodinou, především dcerami, se pak stýkal po dobu několika týdnů a získal skrze ní další kontakty ve vesnici. Díky nim si pak mohl obstarávat jím oblíbenou tekutinu. Navštěvovaná rodina sousedila s rodinou Tokárových , ve která zrovna byla na prázdninách dvanáctiletá Jana, dcera paní Tokárové. Jinak Jana bydlela na Prachaticku, ale na dva letní měsíce se přesunula k matce a nevlastnímu otci. O Němci se zvláštními choutkami brzy věděla celá víska, včetně Jany Tokárové , její matky i nevlastního otce. Když pak 12. srpna 1994 pozval Huse spolu se svojí manželkou na vyjížďku šestnáctiletou Valérii D ., měla malá Jana neskutečnou smůlu. „Holka mi celé dopoledne pomáhala a vařila s mnou. Bylo nějak okolo jedné, když jsem ji poslala pro starší holku. No a od té chvíle jsem ji už nikdy neviděla… “, uvedla do policejního protokolu ke kritickému dni matka Jany Tokárové. Valerie pak její výpověď potvrdila a ve vývoji situace pokračovala: „Potkala jsem Janu na schodech. Ptala jsem se jí kam jde a ona říkala, že pro ségru, aby se šla najíst. Začala jsem jí přemlouvat, aby se mnou jela na výlet… V poslední době k nám totiž hodně často jezdil jeden Němec. Tentokrát přijel i s manželkou a nabídli mi výlet do Loun. Samotné se mi nechtělo, tak jsem přemlouvala Janu. “ Janě se však nechtělo, protože muže z Německa již trochu znala a připadal jí divný a měla z něj strach. Valérie však žádný strach neměla: „Byl na mě vždycky hodnej. Dokonce mi vozil z Německa i drobné dárky ,“ a tak se dvanáctiletá Jana k vyjížďce bohužel přemluvit nechala… Poblíž vesničky Petrohrad nedaleko Loun v ústeckém kraji (jinde poblíž Bílenic na Klatovsku) pak Huse předstíral poruchu vozidla a manželku se starší z dívek poslal pro vodu… Když se vrátili, nechal do karavanu nasednout jen manželku a rychle odjel pryč. Rodiče začali Janu brzy postrádat a již následující den byla v policejním pátrání. Jen o den později byl všem nadějím konec. 14. srpna totiž bylo v Třemošenském rybníku za sídlištěm Bolevec na severním okraji Plzně nalezeno její tělo. Již na první pohled bylo zřejmé, že dívka byla zavražděna. Hlavu měla rozmlácenou nejméně sedmnácti ranami nějakým těžkým předmětem, navíc měla z předloktí vyříznutý dvanácticentimetrový proužek masa. Třemošenský rybník zvaný také "Židovák", kde bylo nalezeno tělo Jany Tokárové (na fotce před kompletní rekonstrukcí z roku 2019) Rozuzlení případu Jelikož byl Huse posledním, s kým dívka byla, stal se samozřejmě ihned hlavním podezřelým. Když navíc německá policie sdělila, že Huseho již v minulosti několikrát stíhala za násilné delikty a je jim rovněž známo, že muž trpí sexuální deviací projevující se pitím lidské moči a pojídáním fekálií, podezření ještě zesílilo. Na žádost českých policistů začal po Husem a jeho manželce pátrat Interpol . Nakonec se jej i s jeho manželkou podařilo německým detektivům dopadnout na konci září ve městě Gartenleben nedaleko jeho bydliště v Halle . Němci vraha do České republiky nevydali, a tak vyšetřování i soudní proces proběhnul v Německu. Huse vyšetřovatelům přiznal, že dívku utloukl ranami heverem do hlavy. Poté vyřízl z jejího předloktí dvanácticentimetrový plátek masa, který prý snědl a z rány rovněž pil krev. Během této aktivity měl dosáhnout pohlavního uspokojení. V některých zdrojích je uvedenou, že zabité dívce několikrát kousl do nohy, a když zjistil, že není schopen pozřít syrové lidské maso, vyříznutou část přední končetiny už nesnědl, ale tuto verzi považujeme za méně důvěryhodnou. Bez zajímavosti není ani další svědectví, které u soudu zaznělo. Huse prý několikrát projevil touhu obětovat se a po svědcích požadoval, aby ihned po smrti z jeho masa připravili karbanátky a smíchané s krví je snědli. Toť jen jako náhled do další zvrhlé fantazie vraha. Německá média později Huseho označovala jako „Kanibala z Halle“ nebo „Upíra z Halle“. Přestože případ patří k nejznámějším kanibalským vraždám, veřejně dostupných informací o jeho dalším osudu existuje jen minimum. Ohledně účasti manželky na vraždě se Huse vyjádřil negativně. Samotná žena pak sdělila, že o vraždě dívky ví, manželovi ale prý nijak nepomáhala. Německý soud nakonec v roce 1995 na základě posudků psychiatrů shledal obžalovaného trestně odpovědným . Huse u soudu vypověděl, že se mu podobný zvrácený čin po několik měsíců před zabitím dívenky stále dokola odehrával před očima. Až uskutečněnou vraždou prý konečně ukojil své sexuální choutky. Soudce při vynášení rozsudku ocenil, že obžalovaný nezatajoval žádné detaily. Díky plnému přiznání, díky tomu, že svého činu údajně litoval a kvůli snížené příčetnosti, která u něj byla shledána, byl nakonec Huse za brutální vraždu dítěte odsouzen pouze k deseti letům a dvou měsícům odnětí svobody . V soudní síni byla při vynesení rozsudku přítomna i matka zavražděné Jany , která vcelku pochopitelně po zaznění verdiktu nahlas vyjadřovala nesouhlas s výší trestu. Naštěstí jeho součástí je i následná ochranná léčba , která v praxi znamená to, že od společnosti bude oddělen, dokud lékaři neusoudí, že již pro ni není nebezpečný. Po výkonu trestu byl Huse umístěn do psychiatrické léčby. Jeho další osud není z veřejně dostupných zdrojů znám. Na rozdíl od řady jiných známých vrahů se po odsouzení z veřejného prostoru prakticky vytratil. Pokud dosud žije, je mu dnes přibližně 54 let. Další článek Copyright © 2009 - 2026 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno

Recenze knihy "Zastřelen, ubodán a otráven", která přináší otevřený pohled na dějiny atentátů. Autor: Jonathan J. Moore Zastřelen, ubodán a otráven - Jonathan J. Moore Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Zastřelen, ubodán a otráven - příběhy atentátů napříč historií Autor: Jonathan J. Moore Nakladatelství: Pangea Rok vydání: 2019, 255 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: Tato kniha přináší informovaný, otevřený pohled na dějiny atentátů od starověkého Řecka po současnost. Zabývá se nejzajímavějšími, nejkrvavějšími a nejotřesnějšími vraždami v historii lidstva, jejich důvody i následky. Odvaha a odhodlání těch, kteří spáchali tyto zločiny, vás jednou ohromí, jindy zarazí – zvláště s ohledem na prostředky, k nimž se někteří neváhali uchýlit. Jak se říká, problém má často víc než jedno řešení. Dějiny atentátů se ukázaly být velmi vynalézavé, i když ne vždycky účinné. Přečtěte si o vynalézavých zbraních, od pistolí ukrytých v perech po konvici s čajem, i o tom, co všechno byli lidé ochotní k úspěšnému spáchání zločinu podstoupit. Kniha hovoří o tom, co některé jedince vede k vraždě, a uvažuje, zda některé atentáty přispěly k lepšímu světu. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy

Přehled 11 nejznámějších a nejhorších masových vrahů z celého světa a jejich zločinů. Jaké byly jejich motivy? Masoví vrazi ze zahraničí (řazeno chronologicky) Charles Joseph Whitman (USA) (24. 6. 1941 – 1. 8. 1966) Tento student inženýrství a bývalý voják námořní pěchoty USA, v době útoku pětadvacetiletý, zastřelil 1.8.1966 v Austinu v Texasu 16 osob a dalších 32 lidí zranil. Whitman nejprve usmrtil ve společném domě svojí matku a manželku, načež se přesunul do kampusu Texaské státní univerzity v Austinu. Zde se prostřílel do centrální budovy a zaujal místo na vrcholu 28 patrové věže. Odtud pak ostřeloval celé okolí, dokud nebyl zastřelen příslušníky policie. Pachatel byl vyzbrojen několika puškami pro odstřelovače, brokovnicí a několika pistolemi. Motiv činu je neznámý. Příčinami mohly být jak osobní a rodinné problémy Whitmana, tak například i nádor na mozku, který byl tomuto masovému vrahovi zjištěn. Woo Bum-kon (Jižní Korea) (24.2.1955- 27.4.1982) Woo Bum-kon byl jihokorejský policista, který v noci z 26. na 27. 4. 1982 v několika vesnicích na jihu země zavraždil celkem 56 lidí a 35 dalších zranil. Bývalý voják a v době vražedné vlny policista se vyzbrojil několika granáty, dvěma poloautomatickými puškami a poté, oblečen do uniformy, chodil vesnici od vesnice a vraždil náhodné lidi. Když se ho nad ránem podařilo v jedné z vesnic policii obklíčit, obklopen několika rukojmími spáchal sebevraždu odpálením granátu. Jde o druhý nejhorší útok osamělého střelce v novodobé historii, hned po masakru A. Breivika(Norsko). V pozadí činu stála ostrá hádka s přítelkyní, která se odehrála těsně před touto krvavou nocí. Woo Bum-kon, dle přítelkyně, rovněž trpěl „komplexem méněcennosti“ a těžce nesl komentáře vesničanů o jejich soužití v nesezdaném stavu. Patrick Sherrill (USA) (13. 11. 1941 – 20. 8. 1986) 20. srpna 1986 brzy ráno vtrhnul tento pětačtyřicetiletý muž na poštovní úřad v Edmondu ve státě Oklahoma, kde sám pracoval. Zde, vyzbrojený třemi pistolemi, za zhruba 15 minut usmrtil 14 spolupracovníků a dalších 6 postřelil. Nakonec zbraň obrátil sám proti sobě. Motiv činu není zřejmý, v pozadí činu však údajně stály manželské problémy a také problémy na pracovišti, kde mu byla den před hrůzným činem udělena důtka. Michael Robert Ryan (VB) (18. 5. 1960 – 19. 8. 1987) 16 obětí na životech a dalších 15 zraněných si vyžádal vražedný záchvat Michaela Ryana, který se odehrál 19. 8. 1987 v britském Hungerford v Berkshire. Toho dne se sedmadvacetiletý Rayn vyzbrojil pistolí a dvěma poloautomatickými puškami a na různých místech postupně usmrtil výše uvedený počet obětí, mezi nimiž byla i Raynova matka. Zhruba po šesti hodinách od začátku běsnění tento záchvatovitý vrah spáchal sebevraždu. Motiv činu nebyl ani pozdějším vyšetřováním zjištěn. Pachatel byl jako velké procento masových a záchvatovitých vrahů samotářem. Éric Borel (Francie) (11. 12. 1978- 24. 9. 1995) Šestnáctiletý francouzský středoškolský student, který během dvou dnů v září roku 1995 zavraždil 15 lidí a 4 osoby zranil. Tento spree killer nejprve 23. září usmrtil nevlastního otce a bratra, poté vyčkal na příchod vlastní matky a rovněž jí zastřelil. Druhý den se vyzbrojený loveckou puškou a kapsami plnými nábojů vydal pěšky do města a tam zavraždil dalších 12 lidí. Nakonec spáchal sebevraždu. V pozadí činu stály jak vnitřní faktory na straně pachatele, tak i rodinné problémy. Martin John Bryant (Austrálie) (narozen 7. 5. 1967) Tehdy 28letý Martin Bryant ve dnech 28. – 29. dubna 1996 usmrtil během otřesné „vražedné vlny“(čin nebyl spáchán na jednom místě) v australském Port Arthur v Tasmanii celkem 35 osob a dalších 23 zranil. Šlo tak v počtu obětí o třetí nejhorší útok osamělého střelce v historii!(nelichotivé „prvenství“ drží Anders Breivik – 77 obětí (2011), druhý nejhorší masakr má na svědomí Woo Bum-kon -56 obětí(1982) – viz výše). Bryant útočil pomocí dvou poloautomatických pušek, v průběhu vražedného záchvatu byl dopaden. Následně byl odsouzen k odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění – v současnosti je umístěn v lékařském zařízení, provozovaném ministerstvem zdravotnictví, na hlídaném psychiatrickém oddělení. V pozadí tohoto krveprolití pravděpodobně stojí především vnitřní faktory v osobě pachatele. Za zmínku stojí, že Bryant má IQ kolem 66 bodů, což je hluboce pod průměrem běžné populace. Eric Harris, Dylan Klebold (USA) (E.H. : 9. 4. 1981 – 20. 4. 1999, D.K.:11. 9. 1981 – 20. 4. 1999) 20. dubna 1999 vstoupili tito dva osmnáctiletí vrazi, po zuby ozbrojeni - od nožů, přes brokovnice, poloautomatický samopal, až po výbušniny, na půdu Columbinské střední školy, kterou sami navštěvovali a rozpoutali vražedný masakr. V něm bylo usmrceno 13 osob a dalších 24 bylo zraněno. Oba pachatelé po útoku spáchali sebevraždu. Příčiny a motivy tohoto činu jsou různé a je třeba v nich zohlednit mnoho faktorů (ostatně stejně jako u všech případů zde na webu). Svoji roli hrály jak vnitřních faktory v podobě psychických problémů pachatelů, tak i vnější, kdy byli údajně ve škole šikanováni a vražedný akt plnil zřejmě funkci msty. Friedrich Heinz Leibacher (Švýcarsko) (21. 7. 1944 - 27. 9. 2001) Dříve několikrát soudně trestaný muž se dne 27. 9. 2001 převlékl za policistu a vyzbrojen útočnou puškou, brokovnicí a dvěma pistolemi se mu podařilo vniknout do parlamentu švýcarského kantonu Zug. V něm tento sedmapadesátiletý muž vypálil více než 90 ran, jimiž zavraždil 14 osob a dalších 18 lidí zranil. Nakonec zde odpálil malou podomácku vyrobenou bombu a pomocí pistole spáchal sebevraždu. Tento nejhorší švýcarský masový vrah psal často písemné stížnosti tamním úřadům a cítil se jimi šikanovaný. S postupem času začal věřit, že je terčem vládní konspirace. Zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém svůj útok označil za „den hněvu vůči mafii kantonu Zug“. Robert Steinhäuser (Německo) (1983 - 22.4.2002) 22. dubna 2002 vtrhnul devatenáctiletý Robert Steinhäuser do Gutenbergova gymnázia v německém Erfurtu, kde až do podzimu předešlého roku, než byl vyloučen za falšování lékařského potvrzení, sám studoval. Za pomoci brokovnice a pistole zde poté zastřelil 16 osob (13 zaměstnanců gymnázia, 2 studenty a jednoho policistu), k tomu 1 další osobu zranil. Na konci svého běsnění spáchal sebevraždu. Motivem byla pravděpodobně právě msta za Steinhäuserovo vyloučení ze školy, které se odehrálo 8 měsíců před útokem. Seung-Hui Cho (USA) (18.1.1984 – 16. 4. 2007) Tento třiadvacetiletý, původem jihokorejský, vysokoškolský student a masový vrah, vstoupil dne 16. 4. 2007 do budovy Polytechnického institutu státní univerzity v Blacksburgu ve státě Virginie a zde zastřelil 32 osob (studentů a vyučujících) a dalších 17 osob postřelil. K tomu se dalších 6 osob zranilo při skoku z okna ve snaze uniknout šílenému střelci. Útočník byl vyzbrojen dvěma pistolemi. Motivem činu byla zřejmě msta společnosti, když pachatel ve svých zápiscích kritizoval „zhýralost“ , „děti zbohatlíků“ apod. V pozadí však stály taktéž psychické problémy pachatele. Adam Peter Lanza (USA) (22. 4 1992 – 14. 12. 2012) Tento dvacetiletý masový vrah zaútočil 14. prosince 2012, vyzbrojený samopalem a pistolí, na základní školu Sandy Hook v Newtownu, ve státě Connecticut. Jeho školní běsnění nepřežilo 26 osob (20 dětí, 6 dospělých), k tomu dvě další osoby byly zraněny. Před tímto hrůzným činem Laza stačil ještě zavraždit svoji matku v jejich společném domě. Nakonec se Lanza sám zabil střelou do hlavy. Ač se jedná v počtu obětí o nejhorší střelecký útok na základní či střední škole v USA a Lanza útok plánoval, z vyšetřování nevyplynul pachatelův konkrétní motiv k činu. K otřesnému činu vedli zřejmě především vnitřní faktory v osobnosti a psychice pachatele. Za zmínku stojí, že Lanza byl posedlý podobnými školními masakry, obzvláště tím na Columbine High School (viz výše). Share Copyright © 2009-2019 serialkillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno! Komentáře

Inzerujte u nás online třeba umístěním reklamního banneru. Využijte zacílení a unikátní obsah. PROSTOR PRO VAŠI REKLAMU Jak jste si měli možnost přečíst v sekci „O webu“ , stránka serialkillers.cz je informačním blogem pro ty, které zajímá vše kolem tématiky sériových a dalších mnohonásobných vrahů. Našim cílem je zpracovat životní příběhy vrahů co nejpodrobněji a nejpravdivěji. Blog kromě detailně vypracovaných článků k jednotlivým případům obsahuje také recenze knih, databázi filmů a dokumentů, galerii, nebo také prostor pro diskuzi v rámci fóra. Na stránkách serialkillers.cz rovněž nově umožňujeme zájemcům inzerovat formou reklamních bannerů své služby nebo prodej produktů. Upřednostňujeme nabídky různých vydavatelství, filmových produkcí, kin, prodejců bezpečnostních řešení a podobně tematicky zaměřených inzercí s ohledem na obsah stránek. PODMÍNKY PRO INZERCI K prodeji jsou zatím dva reklamní prostory o velikosti vertical banner (120-300×600) v pravé a levé části na stránkách serialkillers.cz. Vaše reklama se bude zobrazovat nejen na hlavní stránce, ale i všech podstránkách. Dále je možnost umístění horizontálních bannerů (300-468x60) v jednotlivých článcích. Doba umístění reklamy je 30 dnů od vložení banneru na stránky (den kdy banner umístíme se nepočítá). Po uplynutí 30tého dne bude banner odstraněn, pokud se nedohodneme na dalším prodloužení. Znění a vzhled bannerů je na vás, což platí i o odkazu. Cena umístění banneru - dohodou. Případným zájemcům můžeme poskytnout statistiky návštěvnosti. Případně se dohodnout na dalších možnostech inzerce a individuálních podmínkách. Vyhrazujeme si právo odmítnou nabídky, které budou obsahovat nevhodný banner (moc bliká nebo narušuje vzhled stránky), nebo budou odkazovat na nevhodný obsah. Pokud máte zájem pošlete nám soukromou zprávu. Ideálně zároveň přiložte i předběžný reklamní text a odkaz na stránku, popřípadě odkaz na banner. Platba je možná převodem na účet, faktura samozřejmě není problém.

Jaroslava Fabiánová - česká sériová vražedkyně tří mužů. Přečtě te si podrobný článek o životě a zločinech této dnes doživotně odsouzené ženy. HOME Sérioví vrazi Masoví vrazi TOP Filmy a seriály Krimi VÍCE Výsledky vyhledávání Více... Jaroslava Fabiánová 14 .8. 2011 - aktualizace 12. 12. 2021 „Za dlouhou řadu let své praxe jsem se nesetkal se ženou, která by měla na svědomí tolik závažných trestných činů,“ uvedl o J. Fabiánové kriminalista, detailně obeznámený s případem. Jaroslava Fabiánová má na svědomí tři brutální vraždy spáchané různými nástroji - od zednického kladiva, přes sekáček na maso, až po ševcovské šídlo. Smrt čtvrtého muže pak zavinila tím, že mu podala velké množství hypnotik, což jeho slabé srdce nevydrželo. Když k tomu připočítáme nespočet krádeží a příležitostnou prostituci, lze s tvrzením kriminalisty, že Jaroslava Fabiánová je v rámci české kriminalistiky opravdu raritou, jedině souhlasit. Narozena: 21.8.1965 Dnes (k 26.9.2017): odnětí svobody na doživotí Země: ČR Počet obětí: 4 Unikala: méně než 1 rok Vražedná aktivita: 1981,2003 Přezdívka: "Hospodská harpie" Sérioví vrazi to nejsou jen muži, dokonce ani v České republice ne. Pojďte se s námi podívat na příběh jedné z nejhorších českých sériových vražedkyň. Jaroslava Fabiánová se narodila 21. srpna 1965 . Co se týká jejího dětství , nebylo o něm zjištěno mnoho spolehlivých informací, ale sama Fabiánová se k němu vyjádřila takto: „Na svoje dětství vzpomínám ráda. V kolektivu jsem neměla problémy, neutíkala jsem z domova, netoulala jsem se ani nelhala. Byla jsem vlastně taková vzorňačka.“ Jiné zdroje však uvádí, že již během svého dětství byla několikrát zneužita. Zlom v jejím chování však nastal až v jejích třinácti letech . V tomto období byla ona i její dva mladší sourozenci nechtěnými svědky rozpadu manželství svých rodičů. Ti po rozvodu o děti nejevili zájem a Jaroslava Fabiánová se bez rodičovského dohledu pomalu začala dostávat na šikmou plochu. Netrvalo dlouho a na řadu přišlo záškoláctví , kradení věcí spolužákům a s ním spojené zatvrzelé zapírání viny navzdory jasným důkazům (tedy vzorec chování, kterého se, jak čtenář sám uvidí, nevzdala ani v pozdějším věku). O něco později nezletilá Jaroslava ztratila i domov. Náhradou se jí tak stala „ulice“ . Tam jako teenagerka zapadla mezi partu cikánských vrstevníků , se kterými trávila většinu svého času. S touto partou se věnovala drobnější trestné činnosti a spolu s ostatními dívkami i příležitostné prostituci. Jaroslava Fabiánová Výše popsaný způsob života byl jejím denním chlebem až do 20. 10. 1981 . Toho dne potkal 78letý Vladimír Z. v Děčíně právě ji. Starý muž si pravidelně zvával do svého podkrovního bytu mladé romské dívky a chlapce, které tam poté zneužíval pro své sexuální choutky, které u něj i přes jeho pokročilý věk přetrvávaly. Jaroslava věděla, že od něj mladiství za své "služby" dostávají peníze. Vidina zisku pro ni byla tak lákavá, že se s ním do jeho bytu vydala také. Tam se však ukázalo, že starý pán nebyl ochoten zaplatit tolik, kolik by se Fabiánové líbilo. To ji natolik rozlítilo, že Vladimíra Z. udeřila několikrát do hlavy zednickým kladivem , které našla v kuchyni. Poškozený se po úderech zhroutil k zemi, i přesto ale Fabiánová ve svém útoku pokračovala. Kromě ran kladivem mu navíc zasadila kolem 20 bodných ran nožem a ševcovským šídlem . Všechny tyto rány byly směřovány do obličejové části oběti. Poté, ve snaze najít nějaké peníze nebo cennosti, byt důkladně prohledala. Tím však poskytla kriminalistům cenné informace, neboť na místě činu zanechala daktyloskopické stopy v podobě otisků prstů a také trasologickou stopu v podobě otisku své podrážky v krvi poškozeného. Na tuto vraždu se přišlo až 18. listopadu , kdy se na policii dostavil syn oběti bydlící v bytě hned pod otcem. Jeho nepřítomnost doposud přičítal otcově plánované cestě do Liberce. Když se však dozvěděl, že otec nakonec zřejmě neodcestoval, navíc se mu na stropě objevila zvláštní prosakující skvrna , dostavil se raději na služebnu policie… Pro policisty nebylo příliš těžké najít viníka loupežného mordu, neboť tou dobou již byla nezletilá Jarka pět dní ve vazbě v souvislosti s neprofesionálně provedenou sérií vloupání a krádeží, při které za sebou rovněž zanechala řadu stop. Za tento brutální skutek a předchozí majetkovou trestnou činnost byla mladistvá J. Fabiánová odsouzena soudem v Ústí nad Labem k 7 letům odnětí svobody . Na základě jejího odvolání byl trest nakonec snížen na 4 roky a 6 měsíců . mladistvá Jaroslava Fabiánová Po odpykání trestu se Jaroslava Fabiánová vrátila ke své matce do Děčína . Práci si však nenašla, a proto se rozhodla cestovat po Česku a navštěvovat své příbuzné. Její cesty často vedly přes Prahu , kde se začala zdržovat a vrátila se k páchání trestné činnosti . Opět se živila převážně krádežemi a příležitostnou prostitucí . Druhou uvedenou aktivitu však povýšila a stala se z ní tzv. „uspávačka “, což byla v 80. a 90. letech celkem často provozovaná trestná činnost (o této „živnosti“ zpívá dokonce i Vilém Čok ve své písni „Holky rohypnolky “). Pro Fabiánovou byl tento nový způsob obživy výhodný nejen proto, že si vydělala více než prostitucí, ale také se vyhnula sexu s muži, ke kterým cítila odpor. Ten pramenil především z její lesbické sexuální orientace , kdy dlouhá léta žila s přítelkyní Marií . Scénář byl stále víceméně stejný. Svým zákazníkům před vykonáním soulože podala prášky na spaní , které jim nepozorovaně vmíchala do pití, a poté je pohodlně a nerušeně okradla. Jednou z jejích obětí se stal například i Američan Bob . Tomu prášky na spaní přimíchala do polévky a piva, a když se probudil, zjistil, že je chudší o 7000 amerických dolarů a elektroniku za 250 tisíc korun . Šest týdnů po zdařilé akci u Američana se pokusila stejným způsobem okrást dva maďarské turisty . Stalo se tak na hotelovém pokoji, kde se popíjelo pivo z plechovek. Výsledek? Škoda kolem 150 000 korun . To ale nebylo to nejhorší! Jedním ze sexuchtivých mužů byl totiž nemocný kardiak pan Tibor , který po předávkování uspávacími léky zemřel. Za tento a další prokázané kriminální činy si Fabiánová o soudu vyslechla v roce 1996 verdikt – 10 let odnětí svobody nepodmíněně . Po odpykání dvou třetin trestu však požádala o podmínečné propuštění. Soud její žádosti vyhověl a zbytek trestu jí byl podmíněně odložen na dobu 7 let . Kromě toho jí byl udělen zákaz pobytu na území hlavního města Prahy . Brány věznice podruhé opouštěla 19. září 2001 . Jenže jak se říká, zvyk je železná košile, a v té době pětařicetiletá recidivistka Fabiánová se vrátila do vyjetých kolejí. Dále žila tak, jak byla zvyklá, a pokračovala v drobné i jiné trestné činnosti. I přes zákaz pobytu dále jezdila do Prahy, kde v únoru 2003 ukradla mobilní telefon, který následně prodala do zastavárny. Jenže při prodeji se prokázala vlastními doklady, a tak byla opět chycena. Soudce byl bohužel velmi shovívavý a i přes porušení podmínky i zákazu pobytu , byla recidivistka odsouzena opět pouze podmíněně - konkrétně k jednomu roku vězení s tříletým odkladem. Mírný rozsudek jí umožnil přijet do Prahy i 29. 5. 2003 . Toho dne se po příjezdu potulovala v okolí autobusového nádraží Florenc , kde se náhodně setkala s třiaosmdesátiletým Augustinem Kůrou , který ji pozval do restaurace Šatlava . Restaurace se nacházela v domě, kde pan Kůra bydlel, a tak není divu, že jejich setkání bylo završeno pozváním Fabiánové do jeho bytu. Ta jej samozřejmě s radostí přijala. Jejich seznámení a průběh dne poté sama popsala takto: „bylo horko, čekala jsem ve stínu na tramvaj. Pan K. mě pozval na pivo. Pak jsme šli k němu domů, kde mi ukazoval fotky ze světa.“ Nový známý údajně ženě také nabídl nocleh. Prý ve vší počestnosti. Starému pánovi se pak údajně udělalo špatně, proto mu Fabiánová uvařila polévku a povídala si s ním. Na rozloučenou jí pak prý věnoval tři obrazy. Tedy tak alespoň zněla verze Fabiánové. „Ty obrazy mi dal Gusta. Sám je sňal ze stěny a vyřízl z rámu. Chtěl mi jen pomoci, abych mohla zaplatit nájem. Já ho nezabila, kdo ví, kdo přišel do bytu po mně!“ tvrdila později u soudu. Faktem zůstává, že dne 31. 5. 2003 Jaroslava Fabiánová telefonicky kontaktovala soudní znalkyni , které nabídla ke koupi tři obrazy, jenž byly vyřezány z napínacích rámů. Prostřednictvím soudní znalkyně se podařilo prodat jeden z obrazů do galerie za 10 000 korun, druhý údajně sama prodala za 2000 korun a třetí zahodila, protože byl vyřezáním znehodnocen. Kromě obrazů z bytu zmizelo i elektronářadí, které bylo majetkem syna poškozeného. Celková škoda tak činila 50 000 korun . Dne 5. 6. 2003 se šel do bytu v Praze Na Poříčí podívat známý mající klíče. Učinil tak na žádost syna poškozeného, který pracoval v Německu a nemohl se několik dní otci dovolat. Augustina Kůru nalezl bez známek života sedícího v křesle v pokoji za kuchyní. Horní polovina těla starce byla přikrytá přehozenou dekou . Dle krevních stop bylo příbuznému na první pohled jasné, že se jedná o vraždu. Muž byl usmrcen 6 ranami kuchyňským sekáčkem . Na případ vzpomíná i por. Roman Pavlík , tehdejší členem mordparty, který se účastnil ohledání místa činu: „Augustin Kůra seděl v křesle v trenýrkách a tílku. Na hlavě měl sečné rány a na první pohled bylo zřejmé, že se jedná o loupežnou vraždu. Na zdi obýváku totiž chyběly obrazy a prázdné rámy byly opřeny o obývací stěnu. Navíc byly v bytě prohledány všechny zásuvky, kdy někdo evidentně hledal peníze a cennosti. Paradoxně v křesle pod sedákem , kde seděl zavražděný, byla nalezena obálka s hotovostí asi 50 000 Kč “. Ohledáním místa činu byly zjištěny stopy, které později usvědčily právě Jaroslavu Fabiánovou. Důležitým důkazem se stala i výpověď svědkyně , která Fabiánovou identifikovala jako ženu, jež s poškozeným seděla 29. 5. v restauraci Šatlava . Proti Fabiánové později svědčil též fakt, že prodávala věci pocházející z majetku oběti. Zatím však policie měla k dispozici pouze „identikit “ ženy (ten se posléze ukázal jako velmi zdařilý), která dělala poškozenému společnost v noc kdy zemřel. A tak, než byla pachatelka odhalena a dopadena, stihla bohužel spáchat ještě jednu vraždu. Na počátku srpna 2003 nastoupila Fabiánová do nemocnice U Apolináře v Praze . Zde byla hospitalizována tři dny a po svém propuštění se místo cesty do Děčína opět potulovala po hlavním městě České republiky. Dne 8. 8. 2003 byla, dle její verze, na zastávce tramvaje oslovena Richardem Sýkorou , který ji údajně pozval na diskotéku. Verze vyšetřovatelů zas hovořila o tom, že Fabiánová Sýkoru potkala v baru, který se nacházel na křižovatce ulice Koněvovy a Jana Želivského na Praze 3 – Žižkově . Tam si dle obsluhy měla k muži přisednout „mladší, pěkná a upravená blondýnka “, přičemž asi po hodině oba společně odešli. Dalším šetřením vyšetřovatelé zjistili, že muž a žena společně odešli ulicí Jana Želivského , kde navštívili otevřenou benzínovou stanici, kde byli oba zachyceni bezpečnostní kamerou. Z „benzínky“ následně oba společně odcházeli směrem na Prahu 10 směrem k bytu pana Sýkory . Jednatřicetiletý Richard Sýkora trávil předchozí dny se svou družkou na chatě. Jenže poté, co se 8. srpna pohádali, muž z chaty odešel a již se nevrátil (z toho důvodu byla v počátcích vyšetřování podezírána i partnerka zavražděného, ale mnohá svědectví tuto verzi vyvrátila). Dne 11. 8. 2003 zavolal družce mistr s tím, že muž nepřišel do práce, což se ještě nikdy předtím nestalo. Žena znepokojená tímto neobvyklým telefonátem zkontaktovala svoji dceru a poslala ji do společného bytu v Průběžné ulici . Ta našla zavražděného partnera matky v koupelně napasovaného pod umyvadlo a vanu. Tělo neslo stopy mnohočetných bodnořezných ran vedených převážně do zad a hrudníku . Ran bylo v tomto případě napočítáno 38! Z bytu se ztratilo 6000 korun, videorekordér a další osobní věci poškozeného. Škoda se vyšplhala na 24 000 korun. Kvůli jistým podobnostem obou vražd, byl předložen “identikit “ neznámé ženy, získaný v souvislosti s vyšetřováním vraždy p. Kůry , i obsluze baru na Praze 3 . Ta v něm ihned poznala ženu, která dělala společnost i Richardu Sýkorovi . Policisté tak poznali, že mají zřejmě dočinění s velmi nebezpečnou ženou – sériovou vražedkyní . „Vzpomínám si, že jsme asi týden prolézali všichni z “týmu“ noční bary po Praze, zejména v centru na Praze 1, Praha 2, 3 a 10 a hledali ženu podle “identikitu“, která se seznamovala s osamělými muži, které následně vraždila “, vzpomíná bývalý kriminalista Roman Pavlík . Až posléze se podobizna podezřelé dostala pod ruku i Miroslavu Hyhlíkovi, operativci , který v ní poznal ostřílenou recidivistku Fabiánovou. Jenže šetřením v místě jejího trvalého bydliště bylo zjištěno, že se po propuštění z výkonu trestu na této adrese nezdržuje a měla by bydlet u nějaké své přítelkyně někde v Praze. Policisté však zjistili, že si hledaná pravidelně chodí na úřad vyzvedávat sociální dávky, navíc den výplaty už je za pouhých pár dní. Tedy nezbývalo než si na ní zkusit počíhat při této příležitosti. A skutečně, Fabiánová si nenechala ujít výplatu dávek ani tentokrát, a tak byla dne 22. srpna 2003 zadržena. Jaroslava Fabiánová přichází k soudu Ohledáním místa nálezu těla, které bylo současně i místem činu, policie zajistila stopy potvrzující přítomnost Fabiánové v bytě. Nejzávažnějším důkazem byl výtěr z pod nehtů poškozeného Richarda Sýkory, kde byla zjištěna biologická stopa , z níž byla získána DNA pachatelky . Jak již bylo jejím zvykem, Fabiánová u soudu vše tvrdošíjně popírala . Přiznala sice, že pana Sýkoru v bytě navštívila, ale prý mu jen ukradla elektroniku, když se šel vykoupat. Soud ale důkazy považoval za dostatečné. Podle soudních znalců má Fabiánová sice nadprůměrné IQ , ale má poruchou osobnosti . Soudní znalec označil Fabiánovou v posudku jako lesbicky orientovanou ženu s neodstranitelnou poruchou osobnosti: „Je vzácně bezcitná a zahleděná do sebe. Je egocentrická a vraždila pro peníze. Nic jiného než doživotí si nezaslouží.“ Její sebejistá reakce mluví sama za sebe. "Jak si někdo může myslet, že bych se s prominutím při mé inteligenci vracela do bytu zakrýt trestný čin krádeže mnohem závažnějším trestným činem vraždy, za který mi hrozí mnohem vyšší trestní sazba?" V průběhu soudního líčení stihla slovně napadnout jak kriminalisty, tak státního zástupce, soudce i znalce. Všichni podle ní odvedli nedokonalou práci. "Ano, kradla jsem a uspávala. Ale nikdy jsem opravdu nikoho nezabila. Já mám ruce čisté," hájila se. Jaroslava Fabiánová vystupovala u přelíčení jako sebevědomá žena, popírající veškerou vinu (což ostatně dělá dodnes). Slova o její nevinně však zůstala nevyslyšena a rozhodnutím soudu prvého stupně byla Jaroslava Fabiánová jako třetí Češka v samostatné české historii odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody (první byla dnes již mrtvá Miroslava Kukačková , kterou odsoudily k doživotnímu odnětí svobody německé soudy v roce 1998 a druhou ženou celkově a první v historii samostatné ČR odsouzenou na doživotí byla sériová vražedkyně Dana Stodolová ). Odvolací soud poté dle předpokladů potvrdil, že jiný než doživotní trest u Fabiánové nepřipadá v úvahu. "Skutečně se jedná o výjimečný případ. Od 16 let žije kriminálním způsobem života a neštítí se ani takových praktik, jako usmrtit člověka za účelem získání finančních prostředků, " uvedl předseda senátu Jiří Lněnička . Na závěr odkazujeme na výborně zpracovaný díl (ostatně celý seriál je skvělý) s názvem "Nenávist " první série seriálu České televize s názvem Případy 1. oddělení , na kterém mimo jiné jako spoluscénárista spoluprcoval bývalý šéf 1. oddělení (tzv. "mordparty") na odboru Obecné kriminality Policie ČR při krajském ředitelství pro hlavní město Prahu - Josef Mareš . Doporučit lze i televizní dokumentární film Případ vraha - Uspávačka , který je hranou "rekonstrukcí" života a zločinů této doživotně odsouzené recidivistky. DALŠÍ FOTOGRAFIE To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key. Sdílej DALŠÍ PŘÍPAD Komentáře

Recenze knihy "Doživotí", která obsahuje interview s 18ti doživotně odsouzenými muži. Autor: Luboš Xaver Veselý. Doživotí - Luboš Xaver Veselý Koupit Další knihy Název: Doživotí Autor: Luboš Xaver Veselý Nakladatelství: XYZ s.r.o. Rok vydání: 2007, 450 stran V případě knihy X. Veselého s názvem Doživotí , jde o starší „dvojče“ zde již recenzovanoho titulu „Jak se vraždí v Čechách “. Kniha je psána ve formě interview s jednotlivými odsouzenými. Celkem je v knize vyzpovídáno celkem 18 mužů, z nichž každý u soudu vyfasoval doživotí. Jmenovitě si v knize můžete přečíst například: upřímně působící rozhovor s pětinásobným vrahem Oto Biedermanem; interview s trojnásobným vrahem O. Gažikem, které občas kvůli inteligenci pachatele nemá hlavu a patu; rozhovor s otrlým a chladným vrahem V. Herbychem, který je plný nenávisti; až lítost vzbuzující zpověď vraha I. Lazoka; interview plné konspirací a msty v podání sériového vraha I. Roubala; podrobnou zpověď nenapravitelně zamilovaného sériového vraha J. Stodoly; a také zpověď dvojnásobného (v současnosti amnestovaného) vraha Jiřího Kajínka. V tomto je kniha velice unikátní. Už jen samotný fakt, že se autorovi podařilo přesvědčit k interview tolik odsouzenců a rovněž vedení věznic stojí za poklonu. Dalším velkým plusovým bodem je samozřejmě už jen samotný nápad a námět této knihy. Tedy nelze zpochybnit, že kniha je výjimečná, to v žádném případě. Nicméně i tak se přeci jen musím vyjádřit k některým jejím nedostatkům. Tak určitě bych uvedl, že v knize mohl být každý případ alespoň stručně shrnut, co se týká dostupných faktů. To aby si čtenář mohl udělat objektivnější obrázek, pokud o spáchaných zločinech nic neví. Odsouzení totiž samozřejmě měli někdy tendenci vysvětlovat předmětné události podle své verze, tedy chyběla mi ta konfrontace s fakty, kterou si na základě krátkého popsání případu mohl každý čtenář sám udělat. X. Veselý zpovídané samozřejmě někdy konfrontoval s důkazy a se zněním rozsudků přímo v rámci rozhovoru, ale přeci jen stručné shrnutí případů mi chybělo. V této souvislosti mi ještě někdy přišlo, že v konfrontacích mohl být autor trochu tvrdší a důslednější. Proto bych klidně uvítal více otázek tímto směrem, místo někdy až malinko bulvárnějších otázek a autorových poznámek. Ale asi nebylo cílem knihy znova s odsouzenými otvírat a probírat jednotlivé případy (zřejmě by ani řada z nich nebyla k tomu ochotna), ale spíš jim dát prostor k vyjádření a dozvědět se o průběhu trestu a myšlenkových pochodech, které za mřížemi mají. Takže výše uvedená "výtka" je spíše úvahou. Mnohem více mi chybělo, že v knize je minimum postřehů a názorů autora. Přece po nastudování jednotlivých případů a rozhovoru, který často obsahoval desítky otázek, a jak sám autor uvádí, s odsouzenými strávil desítky hodin, bych očekával, trochu ucelenější názor a mnohem více postřehů, než jen to co se vejde do pár vět – to mě dost zklamalo. Ještě bych se pozastavil nad malou statistikou, kterou jsem z knihy vytvořil. Jelikož lze z každého interview vyvodit, zda je odsouzený podle svého mínění vinný či nevinný, spočítal jsem to a rozdělil do tří kategorií: a) vinný, b) nevinný, c) nespravedlivě odsouzený (pro případy, kdy pachatelé něco přiznávali, něco ne, případně svoji účast na zločinu nepopírali, nicméně roli, kterou sehráli, měla být méně závažná). Z toho mi vyšlo následující: 3 odsouzení se cítí dotčeni alespoň nějakou nespravedlivostí, ač určitou vinu uznávají, 9 osob se cítí zcela nevinných a jen 6 z 18-ti zpovídaných se k činům doznává. Tedy i u většiny českých doživotně odsouzených platí replika z kultovního filmu Vykoupení z věznice Shawshank: „Za co sedíš?“. „Za nic! Advokát to posral. “ Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Komentáře

Recenze knihy "Vrah batůžkářů", která se věnuje případu australského sériového vraha jménem Ivan Milat. Autor. Jaques Buval Vrah batůžkářů - Jaques Buval Další knihy Název: Vrah batůžkářů Autor: Jaques Buval Nakladatelství: FONTÁNA Rok vydání: 2006, 120 stran RECENZE zatím nenapsána. Popis: V letech mezi rokem 1989 a 1992 zmizeli na dálnici Hume Hughway mezi Melbourne a Sydney beze stopy mladí turisté s ruksaky. Mladiství, mimo jiné z Anglie a Německa, se vydali na vlastní pěst zkoumat cizí kontinent - Austrálii. V roce 1993 se našly zohavené mrtvoly v Belanglo Forest. Už brzy bylo policistům zřízené zvláštní jednotky Tak Force jasné, že se můýe jednat pouze o masového vraha. Náhoda přivedla policisty na stopu pachatele. Ivan Milat byl zatčen 22. května 1994 a o dva roky později byl kvůli sedminásobné vraždě odsouzen k doživotnímu vězení. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Běh života - Lid vs O. J. Simpson", která se věnuje tzv. Procesu století. Autor: Jeffrey Toobin. Běh života - Lid versus O. J. Simpson - Jeffrey Toobin Koupit knihu Název: Běh života - Lid versus O. J. Simpson Autor: Jeffrey Toobin Nakladatelství: Edice Knihy Omega Rok vydání: 2017, 495 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha o soudu s O. J. Simpsonem, s americkým fotbalistou, hercem a miláčkem široké americké veřejnosti ve věci vraždy jeho manželky, je mistrovské dílo, které mohl napsat jen přední právní novinář dnešní doby. Kniha Jeffreyho Toobina je literaturou faktu. Tato skvělá kniha vypráví celý příběh vražd Nicoly Brownové-Simpson a Ronalda Goldmana a nabízí též pohled na zákulisní hry "procesu století". Ten byl veden s americkým fotbalistou, hercem a miláčkem široké americké veřejnosti O.J. Simpsonem ve věci vraždy jeho manželky. Kniha podrobně vykresluje právnický proces i vše, co s ním bylo spojené. Tlak veřejnosti a médií i dlouholeté napjaté vztahy mezi policií a afroamerickou komunitou v Los Angeles. Thriller z právnického prostředí neustále šokuje a fascinuje svým upřímným zobrazením tohoto lidského dramatu. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Další knihy Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu