Výsledky vyhledávání

Recenze knihy "Zabiják od Zelené řeky", která vypráví příběh jednoho z nejproduktivnějších amerických sériových vrahů, Garyho Ridgwaye, a téměř dacet let dlouhé snahy policie o jeho dopadení. Autor: Ann Rule. Zabiják od Zelené řeky - Ann Rule Název: Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky Autor: Ann Rule Nakladatelství: JOTA Rok vydání: 2023, 560 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha "Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky " se celá věnuje případu amerického sériového vraha jménem Gary Ridgway . Knihu napsala Ann Rule - investigativní žurnalistika a legendární spisovatelka žánru true crime, která napsala např. i bestseller "Ted Bundy, vrah po mém boku ". V roce 1982 byla nedaleko břehu washingtonské Zelené řeky nalezena mrtvola mladé dívky - prostitutky, zřejmě první oběti sériového vraha, který v následujících letech připravil o život další desítky žen a spravedlnosti dokázal unikat bezmála dvě desetiletí . A právě o pátrání po tomto extrémně nebezpečném a plodném pachateli je kniha Ann Rule. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.

Recenze knihy s názvem "Vražedné příběhy z Čech a Moravy", popisující 13 vražedných případů mezi lety 1836 - 1913. Autor : Vladimír Šindelář. Vražedné příběhy z Čech a Moravy - Vladimír Šindelář Další knihy Název: Vražedné příběhy z Čech a Moravy Autor: Vladimír Šindelář Nakladatelství: Víkend Rok vydání: 2016, Český Těšín, 230 stran Máte rádi historii? Máte rádi krimi žánr? Pokud jsou odpovědi na obě otázky (především tu první) kladné, pak mohu s čistým svědomím napsat – knihu doporučuji! Co kniha výše uvedeného názvu obsahuje? Je v ní celkem třináct kapitol – každá kapitola je samostatným kriminálním příběhem z let 1836 – 1913, který obsahuje minimálně jednu dokonanou vraždu (některé dokonce více). Ve většině případů jde o „běžné“ případy tzv. „vztahových vražd“. Konkrétně je třeba možné se dočíst například o vraždě bohaté vdovy zločinným spolčením, kde návodcem byly dvě ženy, o bratrovražedné mstě, o pomstě vojína svému veliteli, o otravě hodného syna a pokusu o otravu zbytku rodiny nazlobeným otcem, o vraždě ze žárlivosti a o dalších příbězích s tragickým koncem. Vše je podáno malebným jazykem a velice napínavě, což je určitě velké plus. Kniha pak jako celek není ani tak zaměřena na kriminalistické, či kriminologické, případně trestně právní aspekty jednotlivých zločinů (míněno ve srovnání s dalšími tituly krimi literatury faktu, neboť samozřejmě už samotné téma knihy průnik v tomto směru zaručuje). Naopak ale, jak už výše uvedené datování příběhů napovídá, zmíněný titul má spíše historické ladění – tedy nejde jen o spáchané hrdelní zločiny a jejich pachatele, ale rovněž se dozvíte celé příběhy dotčených rodin, včetně dobových souvislostí, dále o vzniku a historii měst, kde se popisované události odehrály, o historických zbraních, nebo například o povolání kata v dané době (ostatně historie katů a zbraní je hlavní parketou autora knihy). Závěrečný verdikt? Kdo má rád historii a nevadí mu „krev“ – určitě doporučuji, kdo raději kriminalistiku – přesto doporučuji, koho však zajímá spíše něco přítomnějšího, hmatatelnějšího, podrobnějšího a v množině spáchaných vražd neobvyklejšího či extrémnějšího – nechť se zkusí raději inspirovat jinou recenzí. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-

Recenze knihy "Zrůdy s lidskou tváří", která popisuje případy 35 pachatelů, kteří se dopustli vraždy, ač pocházeli z dobrých rodin a měli dobré zaměstnání. Autor: Carol Anne Davis. Zrůdy s lidskou tváří - C. A. Davis Další knihy Název: Zrůdy s lidskou tváří - Když slušní lidé páchají ohavné zločiny Autor: Carol Anne Davis Nakladatelství: Alpress Rok vydání: 2020, 295 stran Recenze: Zatím nenapsána. Co přinutí obyčejného úředníka, aby unesl malou dívku? Proč je schopen zkušený pilot ubít svoji ženu k smrti nebo kněz znásilnit a poté i zavraždit prostitutku? Všech 35 mužů a žen pocházelo ze slušných rodin a měli dobré zaměstnání – někteří byli lékaři, policisté, jiní učitelé – všichni se však dopustili toho nejtěžšího hříchu. Skrývají se snad v každém člověku zločinecké sklony? Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Sexuální vraždy", která se zaměřuje především na britské kriminální případy. Autor: Norman Lucas Sexuální vraždy - Norman Lucas Koupit knihu Další knihy Název: Sexuální vraždy Autor: Norman Lucas Nakladatelství: ATHENA Rok vydání: 1993, 180 stran Tentokrát vám představíme poněkud starší britský titul s názvem „Sexuální vraždy “, který má na svědomí krimi reportér a spisovatel Norman Lucas . Jde o knihu v originále vydanou v roce 1974, která v Česku vyšla až v roce 1993. V knize je uvedeno téměř 30 případů sexuálních vražd, které se převážně odehrály na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Popsány jsou ale i např. někteří sérioví vrazi z Německa, Ruska a dalších evropských států. Dokonce se dostane i na jednoho vraha, který své zločiny páchal na území Bermud. Co se týká časového rozpětí popisovaných kriminálních činů, tak kniha popisuje případy od 30. let 20. století, až do roku 1972. Každý z případů je poměrně detailně popsán, kdy nechybí ani následné hodnocení osobní a rodinné anamnézy pachatelů. To je moc fajn! Nakonec se autor sám pouští do vlastního hodnocení, kdy se pokouší určit, co mohlo vést pachatele až ke spáchání vraždy a snaží se zmínit jednotlivé kriminogenní faktory. Asi největším nedostatkem knihy je to, že jde o poněkud starší titul napsaný v době, kdy studium sexuálních vrahů, případně sériových vrahů, bylo řekněme, teprve v plenkách, a to pro čtenáře může být obtěžující. Na druhou stranu může pokročilejší čtenář literatury faktu zaměřené na tuto tématiku porovnat, kolik z dřívějších teorií je dnes studiemi a výzkumy překonáno, a nakolik se naopak autor, bez těchto znalostí, ve svých závěrech do pozdějších zjištění trefil. Zajímavé je rovněž to, že lze sledovat práci policie a obhajoby v dobách, kdy žádná analýza DNA, ani bezpečnostní kamery a pokročilé možnosti využití počítačů a internetu neexistovaly. S trochu nadsázky lze uvést, že z podhledu dneška je s podivem, že i přesto se „občas“ podařilo nějakého toho pachatele usvědčit. Neméně zajímavé pak můžou pro čtenáře být různé závěry a četné citace psychologů a psychiatrů, které zaznívají ohledně osobnosti sexuálních vrahů. Knihu můžeme doporučit, nicméně kvůli tomu, že mohla jít v rámci zmíněných případů ještě trochu více do hloubky a hlavně kvůli její neaktuálnosti, která je občas cítit, udělujeme: 2-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Komentáře

Rozhovor s Františkem Müllerem, bývalým plzeňským kriminalistou a autorem knihy "Skutečné zločiny na Plzeňsku". Interview - František Müller František Müller je bývalý kriminalista, který od roku 1990 působil na Městském ředitelství policie Plzeň, kde se dlouhá léta věnoval odhalování násilné trestné činnosti, zejména loupeží. V roce 2008 přešel na Krajské ředitelství policie v Plzni, kde se coby kriminalista - operativec věnoval odhalováním násilné trestné činnosti – vraždám. Mimo to publikoval několik článků na stránkách odborného časopisu Kriminalistický sborník a rovněž se jako autor či spoluautor podílel na vzniku několika námětů a scénářů k rozhlasovým detektivním hrám a televizním detektivním seriálům. V letech 2023-2024 s vyšetřovatelkou kpt. Mgr. Michaelou Noskovou vedl velice úspěšný cyklus přednášek #plzeňskézločiny. V roce 2023 rovněž vydal svoji první knihu s názvem "Skutečné zločiny na Plzeňsku ". Služební poměr u Policie ČR ukončil k 30. červnu 2024. Jako „kriminalista operativec“ jste na odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie v Plzni, tedy nejzávažnější kriminalitě, působil od roku 2008, ale povolání kriminalisty jste se věnoval již od roku 1990, kdy jste nastoupil na oddělení obecné kriminality Městského ředitelství policie Plzeň. Za tu dobu se posunula řada kriminalistických metod (např. analýza DNA), došlo k nárůstu počtu kamer a zvýšení jejich kvality, lidé dnes všude s sebou nosí mobil a zanechávají za sebou nepřeberné množství digitálních stop… Mohl byste čtenářům prozradit, zda a jak se tyto změny promítly do práce detektiva, případně nároků soudů v rámci prokazování viny podezřelým? Můžete v tomto ohledu srovnat počátky 90. let s dneškem? Analýza DNA pro forenzní účely znamenala obrovský posun v práci kriminální policie. Před tím, než se metoda DNA začala v kriminalistické praxi používat, dala se například u krevních stop zjistit maximálně krevní skupina. Ovšem krevní skupina je druhová identifikace. To znamená, že nositelem například krevní skupiny A nebo 0 je řada jedinců, celá řada osob. Kdežto metoda DNA je schopná určit konkrétního jedince. Za ideálních podmínek lze dospět k individuální identifikaci pachatele, a to nejen z krve. Za dobu, co jsem byl na kriminálce, to znamená od počátku devadesátých let, urazila analýza DNA skutečně dlouhou a velice úspěšnou cestu. Výzkum na tomto poli stále probíhá a metoda se postupně zdokonaluje. V dnešní době, aby znalci dospěli k určitému výsledku, postačí jim daleko menší množství zkoumaného materiálu, než tomu bylo v devadesátých letech. A v neposlední řadě, což je v podmínkách policie docela dost důležitým faktorem, metoda DNA se stala cenově mnohem, mnohem dostupnější, než tomu bylo v devadesátkách. Pamatuji dobu, když se zkoumání DNA zavádělo do reálné kriminalistické praxe. V té době bylo v Československu jedno pracoviště, kde byli schopni vzorky zpracovat a vyhodnotit. Nebylo to kupodivu na Kriminalistickém ústavu v Praze, ale dělalo se to v Bratislavě. Jedno pracoviště samozřejmě nezvládalo uspokojit všechny potřeby policie, tak že se policisté s žádostí o zpracování vzorků obraceli i do zahraničí, zejména do SRN. Finančně bylo takové zkoumání velice náročné. Dnes je situace zcela jiná. Krajská ředitelství policie disponují pracovištěm, kde jsou znalci schopni zpracovat a vyhodnotit genetické vzorky. Díky analýze DNA se podařilo objasnit celou řadu starších případů. Co se týká otázky kamer a digitálních stop, myslím si, že v dnešní době má každý člověk díky nejrůznějším detektivním seriálům jakousi představu, jak v tomto směru policie pracuje a samozřejmě, že i takové informace a výstupy v případě potřeby využívá. Téměř na každé větší světelné křižovatce je nainstalovaná kamera. Stačí jen zvednout oči od volantu a nějakou kameru na křižovatce pravděpodobně spatříte. Zrovna tak spousta řidičů používá palubní kameru v autě. Množství kamer monitoruje nejrůznější veřejné prostory. Zrovna tak asi každý zná, jak funguje mobilní telefon. Když se například pátrá po nějakém zatoulaném houbaři, dozvíte se na internetu, že jeho mobilní telefon byl naposledy lokalizován v lesním prostoru XY. Samozřejmě, že i policie takové informace a výstupy v případě potřeby využívá. Je určité procento pachatelů, kteří se na své činy připravují, maskují je a zásadně se nepřiznávají. Ve své knize „Skutečné zločiny na Plzeňsku “ popisujete jednu takovou kauzu, ale ve své bohaté kariéře jste zřejmě narazil na více takových pachatelů. Vzpomenete si v tomto ohledu na nějaký případ, kdy byl pachatel výjimečně rafinovaný a pro policii obzvláště zdatným protivníkem? Z posledních let bych na tomto místě zmínil nechvalně známou kauzu „kyselinového útoku“ v Plzni. K útoku došlo v listopadu 2013, kdy maskovaný pachatel otevřel dveře u řidiče a žíravinou polil poškozenou, která si právě sedala za volant auta. Obětí pachatele se stala mladá dívka, která byla poleptána na mnoha místech těla, zejména ale v obličeji. Při počátečním úleku otevřela ústa a kyselinu polkla, žíravina proto zasáhla i trávicí trakt, který vážně poškodila. I přes veškerou snahu lékařů se zrak mladé ženě bohužel zachránit nepodařilo, ale přežila. Podezřelým ze spáchání tohoto zbabělého a zákeřného útoku se stal záhy bývalý partner napadené dívky, se kterým se jen pár měsíců předtím rozešla. Prakticky od počátku prověřování případu zaujal vůči kriminalistům odmítavý, dalo by se říci až nepřátelský postoj. Při absenci přímých důkazů se nám však postupně podařilo nashromáždit dostatečné množství důkazů nepřímých, jenž na sebe logicky navazovaly, až nakonec uzavřely pomyslný kruh a pachatel stanul před soudem a byl nakonec pravomocně odsouzen k dlouholetému trestu odnětí svobody. Týmu kriminalistů a vyšetřovatelů se podařilo zadokumentovat, že samotnému útoku předcházela důkladná a promyšlená příprava. Pachatel měl „plán pomsty“ předem dokonale promyšlený, včetně přepravy na samotné místo činu. Za zmínku také stojí, že útok proběhl v den, kdy měl pachatel narozeniny, což samozřejmě může být pouhá náhoda. Tento velice smutný a dojemný případ jsme s kolegyní Michaelou Noskovou prezentovali během cyklu přednášek #plzeňskézločiny ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje. Odprezentovali jsme jej také v rámci filmového festivalu Finále Plzeň , což byla vlastně jediná zpoplatněná přednáška a výtěžek z této akce byl určen pro nadační fond Burn Fighters , který poškozená spoluzakládala. A musím vyzdvihnout, že se vybrala docela slušná částka, Martině jsme na slavnostním zakončení festivalu předali šek na více než 30 tisíc korun. Přednáška i předání šeku byly velice dojemné. Během přednášky jsem sledoval publikum v sále a při závěrečných větách jsem viděl slzy v očích prakticky všech posluchačů, a to i u chlapů. Asi nikdo si nedokáže představit, jakým utrpením ta dívka prošla, co si prožila. Znalci se v posudku vyjádřili, že bolest, kterou prožívala, byla „strašná“ až nesnesitelná. To nejsou běžné obraty, které by soudní znalci ve svých znaleckých posudcích používali, setkal jsem se s nimi snad poprvé. Jak již bylo zmíněno, než jste začal pracovat u „mordparty“, věnoval jste se objasňování loupeží a jiné méně závažné násilné trestné činnosti. Stalo se vám někdy, že jste si o nějakém pachateli řekl „tak ten má našlápnuto k vraždě“ a skutečně jste jej po čase zaznamenal v souvislosti s ještě závažnějším zločinem? Ano, u jednoho pachatele ozbrojené loupeže jsem měl pocit, že je schopen kvůli finančnímu prospěchu spáchat snad cokoliv. On se skutečně během pár let vraždy dopustil. Psychicky však neunesl, že zavraždil člověka, kterého navíc dobře znal. Když to řeknu s trochou nadsázky, při výslechu na něm bylo znát, jak se mu ulevilo, když ten strašný balvan, který ho tížil, ze sebe shodil. To, čeho se dopustil, byl pro něj takový nápor na psychiku, že to zkrátka neunesl. K 1. červenci letošního roku jste skončil ve služebním poměru u policie a po dlouhých letech jste se opět stal civilistou. Po čem se vám bude v tomto ohledu stýskat a co vám naopak na práci kriminalisty chybět nebude? Určitě mi nebudou chybět telefonáty ve tři ráno, že se někde v kraji stala vražda a okamžitě mám přijet do práce nebo rovnou na místo činu. Existuje jedno známé pořekadlo: „Jednou policajt, navždy policajt “. Byl jsem na kriminálce přes třicet let. Za tu dobu vás ta práce, ať si to připouštíte nebo ne, do určité míry poznamená. Vypěstujete si určité návyky. Jiným úhlem pohledu se například díváte na lidi kolem sebe. Všímáte si určitých specifických detailů, které vám napoví, koho máte před sebou. Většinu času, co jsem na kriminálce působil, jsem se zabýval násilnou trestnou činností, ať to byly loupeže na okresním ředitelství nebo později vraždy na krajském ředitelství. U kriminální policie se k zajímavější práci, než je objasňování vražd, zkrátka nedostanete. Ta práce vás mnohdy doslova pohltí. Stýskat se mi asi bude, ale jsem v „civilu“ velice krátce, takže zatím je na nějaký stesk ještě brzy. Existuje za dobu vaší kariéry nějaký „krimipomníček“, kde vás mrzí, že se jej policii nepodařilo objasnit, případně pachatele odsoudit? Takové kriminalistické pomníky pro mě existují dva. O jednom z těchto případů – jedná se o dvojnásobnou vraždu na čerpací stanici v obci Chválenice – se okrajově zmiňuji v knize Skutečné zločiny na Plzeňsku. Druhý případ rozebírat nebudu, protože stále existuje nepatrná naděje, že se ho vyřešit podaří. Ke dvojnásobné vraždě na benzince ve Chválenicích došlo v noci z 23. na 24. února 1998. Pachatel zde připravil o život mladou maminku, na kterou doma čekala čtyřletá dcerka, a staršího pána, který si na benzince přivydělával k důchodu. S vyšetřovatelem Jardou Kohoutem jsme případ znovu otevřeli na jaře roku 2012. Přestože jsme pokročili o velký kus kupředu než naši předchůdci v roce 1998, případ se nám objasnit nepodařilo. Dostali jsme se do bodu, kdy už zkrátka nešlo postoupit dál. Vyčerpali jsme všechny možnosti. Sice jsme měli dva podezřelé, z nichž jeden s velkou mírou pravděpodobnosti v osudnou noc na benzince vraždil, ale neměli jsme v ruce jeden jediný důkaz, byť nepřímý. Pravda je taková, že v tomto konkrétním případě se na sebe nabalil celý řetězec flagrantních pochybení, počínaje ohledáním místa činu. Neměli jsme z místa činu k dispozici jedinou stopu, jediný důkaz, který by proti pachateli svědčil. Byli jsme krůček od vyřešení případu, ale bohužel. Když přes veškerou vynaloženou snahu nemáte v ruce absolutně nic, kromě indicií, které nejsou podpořeny důkazy a podezřelý odmítá vypovídat, potom nemáte šanci pachatele usvědčit. Samozřejmě, že to člověka mrzí, jak po profesní, tak i po lidské stránce. Ti zavraždění lidé měli rodiny, měli své blízké, kteří dodnes přemýšlí, co se tenkrát na benzince přihodilo, proč se to stalo a kdo jim to udělal. Tato dvojnásobná vražda je už několik let „promlčená“. Ale co jiného můžete i u promlčené vraždy jako policista pro pozůstalé udělat než najít vraha. V současné době jsou oba podezřelí po smrti a své tajemství si vzali do hrobu. Sice nerad, ale musím se smířit s tím, že dvojnásobná vražda na benzince u Chválenic navždy zůstane nevyřešeným „pomníkem“. Vzpomenete si naopak na nějaký případ, kde jste obzvláště hrdý na to, že se jej policii podařilo vyřešit? Zažil jste během své kariéry třeba i nějakého sériového pachatele? Na začátku odpovědi bych rád zdůraznil, že dopadnout a usvědčit pachatele není zásluhou jednoho detektiva. Vesměs se jedná o týmovou práci kriminalistů, vyšetřovatelů a dalších zainteresovaných osob. Těch případů, na které můžeme být snad právem hrdi, že se je podařilo objasnit, je poměrně dost. Jsou to zejména ty případy, kdy pachatel od prvopočátku popíral svoji vinu, a přesto se ho podařilo usvědčit. Ať již se jedná o pachatele zmiňovaného brutálního „kyselinového“ útoku nebo například pachatele, o kterém jsem psal v knize „Skutečné zločiny na Plzeňsku “. Příběh v knize nese název „Já nevinný vrah“. Jednalo se o vraždu, kdy bývalý zaměstnanec zastřelil svého šéfa, jeho tělo rozčlenil a ukryl pod vodní hladinou Berounky. I když byly nepřímé důkazy proti obviněnému, potažmo obžalovanému, přesvědčivé, dá se říci až jednoznačné, stejně svoji vinu popíral. Nikdy se k vraždě nedoznal. Na jednu stranu chápu, proč se nedoznal, a v knize o tom píši. Ten případ byl komplikovaný i tím, že jsme neměli k dispozici části těla, ze kterých by příčina smrti byla zřejmá. Bez nadsázky lze říci, že při objasňování obou zmiňovaných případů se ze strany kriminalistů a vyšetřovatelů jednalo doslova o mravenčí práci, při které jsme jednotlivé nepřímé důkazy skládali do sebe jako střípky mozaiky, až nakonec uzavřely pomyslný kruh. Na obou kauzách jsme strávili neskutečné množství času. Ono to zní trošku jako „klišé“, ale skutečně tomu tak bylo. Sériového vraha jsem nezažil. Setkal jsem se s několika pachateli, kteří měli na svědomí dva lidské životy. Jeden z těchto pachatelů měl ale našlápnuto, aby se z něj sériový vrah stal. V roce 2000 jsme v Plzni řešili vraždu, kdy pachatel oběť uškrtil. Dopadnout a usvědčit vraha nebylo v tomto případě nic složitého. Měli jsme totiž svědka, který na vlastní oči viděl, jak jeho kamarád kvůli pár stovkám škrtí staršího majitele bytu, kde byli na návštěvě. Dostal strach a z místa činu běžel rovnou na policii. Pachatel vraždu ani nezapíral a skončil na vazbě. Když jsme k němu na Městském ředitelství shromažďovali informace, narazili jsme na poznatek, že náš vrah měl určitý vztah k člověku, který bydlel v jednom větším městečku na Plzni-severu a několik měsíců před událostí v Plzni byl nalezen ve svém bytě rovněž uškrcený. Ovšem smrt toho člověka byla uzavřena jako sebevražda. Ten případ jsme znovu důkladně prověřili a ze sebevraždy se náhle stala vražda. I k ní se pachatel nakonec doznal a popsal, jakým způsobem oběť uškrtil, aby navodil zdání sebevraždy. Věřím, že kdybychom ho po vraždě v Plzni nezadrželi, pokračoval by ve stejné trestné činnosti. On totiž vůbec nepočítal s tím, že jeho kamarád, který byl mimochodem stejného ražení jako samotný vrah, bude mít hrůzu z toho, že se zaplete do účasti na vraždě a poběží na policii. Druhý případ, který ve zkratce zmíním, je ještě kurioznější. Stal se také kolem roku 2000. Tehdy jsme v Plzni řešili ozbrojenou loupež v jednom baru. Totožnost pachatele jsme díky otiskům prstů znali během pár dnů. Podezřelý měl také bydliště na okresu Plzeň-sever. Ovšem, z domova se vypařil. Zhruba po čtrnácti dnech se k nám donesla informace, že se nějaký čas ukrýval ve středních Čechách a momentálně se zdržuje v jednom hotelu v Praze. Krom toho jsme se dozvěděli, že se ve Středočeském kraji dopustil nějakého „velkého průseru“, ale o co se jedná, jsme nevěděli. Za celkem dramatických okolností jsme ho v hotelu zadrželi. Během cesty do Plzně se doznal k loupeži. Měl jsem ale na paměti poznatek o „velkém průseru“, kterého se náš lupič měl dopustit ve středních Čechách. Tak že jsem mu v autě naznačil, že loupež v Plzni není tím hlavním důvodem, proč jsme ho zadrželi. Byl to v podstatě tak trochu výstřel od boku, ale jeho odpověď, když mi řekl, že „toho barmana v noci zastřelit nechtěl“, mě trochu zaskočila. On totiž noc před zadržením přepadl v Praze další hernu a při odchodu střelil barmana do zad. A z toho velkého „průseru“ se nakonec vyklubala také vražda. Kriminální dráha tohoto pachatele a jeho kumpánů by vydala na celý román, ve kterém nechybí útěk z vězení, přestřelka s policisty, dramatické odzbrojení vězeňské eskorty, kterého se dopustila manželka jeho spoluvězně. Spoluvězně, kterému dopomohl z vězení na svobodu. S ohledem na tematiku našeho webu se na tuto otázku se ptáme každého, s kým děláme rozhovor. Jste pro trest smrti, či nikoliv? A proč? Není snad besedy, kdy by tato otázka nezazněla. Je to z mnoha ohledů, ať již etických, morálních či náboženských, velice složité a citlivé téma. Jsem si vědom, jakými právními normami je Česká republika vázána, takže za současného právního stavu je obnova trestu smrti nemožná. Nebudu ale otázku rozebírat do nějakých detailů, ani se jí nebudu vyhýbat a odpovím na ni rovnou. V naprosto výjimečných a ojedinělých případech, mám na mysli samozřejmě vraždu, kdy na sto procent není pochyb, že pachatel se činů dopustil a jeho náprava je zcela nemožná, bych se k trestu smrti asi přikláněl. Kdysi, na počátku devadesátých let, jsem byl ve věznici ve Valdicích, kde jsme měli možnost hovořit s několika doživotně odsouzenými vězni. Jeden rozhovor mi utkvěl v paměti. Jeden z vězňů nám vyprávěl, že v noci se mu zdál krásný sen, jak se brodí po pás v lidské krvi. Tento doživotně odsouzený vrah měl na svědomí několik lidských životů a v podstatě se vyjadřoval tak, že po ničem jiném netouží než znovu vraždit. Taková bytost je krajně nebezpečná pro všechny ve svém okolí, ať už jsou to dozorci nebo spoluvězni, a pokud by se dostal z vězení… Je o vás známo, že jste skvělý vypravěč, o čemž se mohli přesvědčit především fanoušci projektu #plzeňskézločiny, kde jste s kolegyní Michaelou Noskovou přednášeli o vašich případech. Je život operativce rozmanitý a bohatý na kuriózní zážitky a netradiční setkání? Mohl byste se s našimi čtenáři o nějakou „policejní“ příhodu podělit? Začnu „rozmanitostí“, ale asi z poněkud jiného úhlu pohledu, než se ptáte. Každý případ vraždy je jiný, ať již způsobem spáchání, prostředím nebo typem oběti. Různorodí jsou také pachatelé. Setkáte se například s pachatelem bez jakéhokoli vzdělání na pozici pomocného dělníka a na druhé straně máte před sebou člověka s vysokoškolským titulem, který zastává vedoucí postavení. Legenda pražské kriminálky, Honza Štoček, napsal dvě knihy, které nesou název „Vrah je v každém z nás “. V podstatě vyjádřil myšlenku, že vraždy se může dopustit (téměř) každý člověk a nezáleží na vzdělání, ani na pracovním či sociálním zařazení. S několika netradičními, až kuriózními zážitky jsem se za ta léta na kriminálce setkal. Téměř u každého mediálně známého případu, kdy policie pátrá po hledané nebo pohřešované osobě, se ozve člověk, nadaný nadpřirozenými schopnostmi a tvrdící, že tutově ví, kde se daná osoba vyskytuje. Některá setkání s těmito lidmi, ať se nazývali jakkoli, byla vskutku kuriózní, a ještě kurioznější byly prostředky nebo spíše metody a pomůcky, které při své „práci“ používali. Ve své knize jsem na toto téma napsal: „Za svou letitou praxi u kriminální policie neznám jediný případ v České republice, kdy by nějaká vědma, věštec nebo jak se tyto osoby s údajnými nadpřirozenými schopnostmi titulují, přispěly k objasnění vraždy. “ První řádky vaší knihy „Skutečné zločiny na Plzeňsku “ jste začal psát jako vzpomínku na vašeho zesnulého kolegu a kamaráda vrchního komisaře kpt. Jaroslava Kohouta. Také jste se znal a spolupracoval s rovněž zesnulým známým psychologem a oblíbeným pedagogem doc. Pavlem Prunnerem, který mne de facto inspiroval k zájmu o tato témata. Můžete krátce zavzpomínat na oba zmíněné? Ano, knihu „Skutečné zločiny na Plzeňsku “ jsem začal psát jako vzpomínku na kolegu vyšetřovatele, a především kamaráda kapitána Ing. Jaroslava Kohouta. Kromě prvního případu v této knize byl Jarda hlavním vyšetřovatelem u zbylých kauz. S kapitánem Kohoutem jsme se poznali na Městském ředitelství policie v Plzni. Byl to člověk, kterého jsem si nesmírně vážil, ať již po stránce profesní, tak po stránce lidské a morální. S nadhledem a klidem jemu vlastním přistupoval ke všem případům, které vyšetřoval. Řečeno jednou větou, byl to zkrátka „Pan vyšetřovatel“. Pana docenta Prunnera jsem poznal během studií na právnické fakultě. O jeho přednášky z psychologie byl mezi studenty zcela mimořádný zájem. A není divu. Dokázal do svých přednášek poutavým způsobem promítnout své bohaté profesní zkušenosti. Byl to pedagog a člověk, kterého jsem si rovněž nesmírně vážil. K panu docentovi jsem měl blízký vztah i po ukončení studií. Práce u kriminální policie určité znalosti psychologie zkrátka vyžaduje. Jakou taktiku výslechu zvolíte, je především záležitostí psychologického náhledu. Několik složitých kauz, které jsme řešili, jsem s ním konzultoval. Vždy mi ochotně dokázal předat cenné rady, které jsem mnohdy během práce na případu využil. Jaké máte plány po skončení téměř 35 let trvající služby u policie? Šušká se, že na obzoru je další kniha… Můžete našim čtenářům v tomto ohledu cokoli o svých budoucích plánech prozradit a trochu je navnadit? Malinko vás poopravím, moje služba u policie trvala bezmála 38 let. Tehdy prakticky každý začínající policista, než se dostal na kriminálku, nejdříve nastupoval na obvodní oddělení. Takže pár let jsem také odsloužil v uniformě. Ne mnoho, ale byla to pro mě velmi cenná zkušenost. V době mých začátků u policie byla kriminální služba samostatným útvarem. Nebyla spojena s „vyšetřovačkou“, jako je tomu dnes. A co se týče „šuškandy“ o knize na obzoru, tak vám mohu potvrdit, že další kniha se opravdu chystá. Když všechno klapne, vyjde letos 26. září. Pokřtíme ji ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje 3. října, během společné besedy s Honzou Štočkem. Honza bude zároveň kmotrem knihy, rezervace na křest spustíme 19. září. A samozřejmě bude možnost se potkat i na jiných akcích, vše budeme oznamovat postupně na našich sociálních sítích. I tentokráte bude kniha obsahovat několik nejzajímavějších případů z posledních patnácti let, které se udály v Plzeňském kraji. O jednom z případů, který čtenář v knize nalezne, jsem se zmínil během odpovědí na vaše otázky. Ano, je to nechvalně známý útoku kyselinou z roku 2013. V knize představím také případ dvou matek, jež zavraždily svá novorozeňata, a dojde i na vrahy s psychickým onemocněním – ať už v případě zavražděného známého starožitníka nebo knihovnice. Velice Vám děkujeme za Váš čas a odpovědi! Budeme se těšit na Vaši podzimní knihu a jakékoli další Vaše projekty. Přejeme mnoho literárních a jiných úspěchů. (Rozhovor se uskutečnil a byl vydán v červenci 2024). Další interviews Copyright © 2009 - 2024 SerialKillers.cz Po plagiátech je aktivně pátráno!

Recenze knihy s názvem "Zapomenutí sérioví vrazi". Autor: J. L. Morrow, rok vydání 2016, 260 stran Zapomenutí sérioví vrazi - J.L.Morrow Koupit knihu Název: Zapomenutí sérioví vrazi Autor: Jason Lucky Morrow Nakladatelství: DOBROVSKÝ Rok vydání: 2016, 260 stran Na začátek recenze jeden podstatný fakt - kniha Zapomenutí sérioví vrazi se skoro vůbec nevěnuje sériovým vrahům! Naleznete v ní sice jednoho sériového násilníka, který měl jen štastnou shodou náhodou pouze jedinou obět. Dále několik mnohonásobných vrahů se zajímavými osudy a překvapivými zápletkami v jejich případech, a také slepého bombového vyděrače. Ale přesto v ní nenaleznete jediného „klasického“ sériového vraha. On už sám originální název knihy „Famous crimes the world forgot “ neboli „Slavné zapomenuté kriminální případy “ vypovídá o tom, že zvolený český název odkazující na vrahy sériové byl hlavně marketingovým trikem. Co tedy v knize doopravdy najdete? Můžete v ní naleznou 10 amerických kriminálních případů, které se odehrávají mezi lety 1900 – 1961. Ty popisují různé pachatele od zmíněného sériového násilníka, který útočil kladivem na náhodné ženy v ulicích Denveru, přes masového vraha, který skončil díky simulované dušvní nemoci doživotně v léčebně. Kniha je poměrně detailním zpracováním jednotlivých případů, kdy autor využívá jako zdroj převážně dobový tisk. Jednotlivé případy jsou podány uceleně, nezkratkovitě a především čtivě! Kniha tak dokáže čtenáře věrně přenést do nálad, které tyto zločiny v danou dobu vyvolaly a vystihuje i některé americké dobové reálie, např. soudní systém, práci šerifů, atd.. Tedy: Pokud si vysloveně chcete smlsnout pouze na případech méně známých sériových vrahů, obsahem, který by podle názvu titulu koupěchtivý očekával, kniha vás asi zklame. Pokud vás však zajímají i další pachatelé a jiné kriminální případy (samozřejmě včetně vražd), knihu doporučuji přečíst. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Další knihy Komentáře

Recenze a prodej knihy "Doktore, vražda, jedeme - Deník policejní, deník výjezdový", která popisuje zážitky policejního lékaře, člena výjezdové skupiny "mordparty". Autor: Karel Vomáčka. Doktore, vražda, jedeme - Karel Vomáčka Název: Doktore, vražda, jedeme - Deník policejní, deník výjezdový Autor: Karel Vomáčka Nakladatelství: Uniforma Rok vydání: 2021, 170 stran Recenze - zatím nenapsána Publikace Doktore, vražda, jedeme je druhým, doplněným vydáním původní stejnojmenné knihy z roku 1995 . Jak podtitul „Deník policejní, deník výjezdový “ napovídá, čtenář se může těšit na zcela jiné pojetí námětu s „vražednou tématikou“, než je asi zvyklý. Kniha je totiž napsána unikátní formou úryvků z deníku z let 1978-1994 , napsaného dnes již zesnulým policejním lékařem pplk. MUDr. Karlem Vomáčkou . Kniha nabízí autentický pohled na práci policejního lékaře , člena výjezdové skupiny kriminálky - tzv "mordparty ", která vyjíždí na místa vražd, sebevražd a dalších podezřelých úmrtí . Pplk. MUDr. Vomáčka v knize populární, ale zároveň erudovanou formou vypráví o okamžicích, kdy vznikaly kriminální kauzy, které poté hýbaly celou republikou. Čtenáře zprostředkovaně zavede na mnohá místa činu a dá hlouběji nahlédnout do této neobvyklé, dobrodružné a často zajímavé práce, která je však zároveň psychicky i časově velmi náročná a neveselá. Jak sám autor v úvodu avizuje, snažil se knihu od jiných titulů odlišit také tím, že nejde jen o přehled jeho "nejslavnějších“ kriminálních kauz, ale krom nejotřesnějších a nejbrutálnějších vražd (a ano, dostane se i na případy sériových vrahů) záměrně vybral i události jiné, běžnější, které však svou bizarností, tragičností, a často i zbytečností, plasticky a věrně dokumentují tzv. „krvavou paměť města “. Na novém vydání literárně spolupracoval jeden z nejznámějších českých autorů „krimi literatury faktu“ - Viktorín Šulc (autor pentalogie Panoptikum sexuálních vražd ). Ten knihu obohatil o nové informace k některým případům a o předmluvu a epilog, obsahující vzpomínku na pplk. MUDr. Karla Vomáčku . Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2 Koupit Další knihy

Recenze knihy "Václav Babinský", která se věnuje životu a zločinům tohoto nejslavnějšího českého loupežníka a vraha. Autor: Adam Votruba. Václav Babinský - Adam Votruba Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu Název: Václav Babinský - život loupežníka a loupežnická legenda Autor: Adam Votruba Nakladatelství: Libri Rok vydání: 2009, 160 stran Asi každý už někdy zaslechl jméno Václav Babinský. Většina lidí dokonce možná i tuší, že to byl zloděj a loupežník. Ale málo kdo již ví, že to byl i vrah, a že mnoho legend, které o tomto zločinci 19. století vznikly, mají s jeho reálných příběhem společného jen pramálo. A právě tím se zabývá kniha Adama Votruby z roku 2009, která je celá věnována osobě Václava Babinského. Na knize lze vyzdvihnout především to, že jde o poctivou historickou práci, kdy si autor s tématem opravdu "pohrál". Nechybí tak uvádění zdrojů, jejich komparace, poukazování na nesrovnalosti jednotlivých verzí případu, polemika nad rozpory a hlavně vlastní úvahy autora, opřené o bádání, tam kde důkazy a zdroje zkrátka chybí. Tímto však pozitiva nekončí! Kladně lze hodnotit rovněž to, že mimo život asi nejslavnějšího českého loupežníka, se autor věnuje i dobovým reáliím. To pak čtenáři umožní věrněji si představit život a možnosti poloviny 19. století, kdy Babinský žil. Zajímavé je rovněž to, že se na konci knihy autor přímo vyjadřuje k některým nejznámějším pověstem a příběhům „o Babinském“, které za více než 150 let vznikly, a srovnává je s realitou. I přes všechny výše zmíněné klady, mně přišlo, že v knize přeci jen něco chybí. Možná více emocí, které by čtenáře více vtáhly do děje. Možná byl autor až moc zaměřen na analytickou práci, která pak trochu zhoršuje čtivost a někdy až moc odtrhuje čtenářovu pozornost od samotného děje. Možná by bylo vhodnější analytickou část odsunout až na konec a nejprve příběh prostě odvyprávět. Zkrátka, ač jde o úzkou knihu, ta příliš neodsýpá. Není však pochyb o tom, že jde o dílo kvalitní, které, ač útlé, stálo jistě mnoho úsilí a je přímo nabité fakty. Proto dnes mé doporučení a slušné hodnocení: 2-. Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2- Další knihy

Recenze knihy "Vraždil jsem pro Hells Angels", která je zpovědí bývalého člena nebezpečného gangu Hells Angels. Autor: Pierre Martineau. Vraždil jsem pro Hells Angels - Pierre Martineau Další knihy Název: Vraždil jsem pro Hells Angels - Pravdivý příběh Serge Quesela Autor: Pierre Martineau Nakladatelství: Bodyart Press Rok vydání: 2012, 280 stran Recenze: Zatím nenapsána. Ve chvíli, kdy mu bylo patnáct let, Serge Quesnel už věděl, pro koho chce pracovat: pro Pekelné anděly, Aby si ho všimli, vydal se na životní cestu plnou krádeží a zabíjení, která ho dovedla za mříže – a k pracovní nabídce od Pekelných andělů z pobočky v Trois-Rivieres, vedené Louisem „Melou“ Royem. Andělé dali Quesnelovi pocit, že někam patří, který hledal – a kontrakty, aby eliminoval několik jejich nepřátel. Celkově zavraždil pět mužů. Když byl Quesnel zrazen jeho starým kamarádem, neměl jinou možnost, než prodat svoje „bratry“ ve výhodné výměně za novou totožnost a zkrácený čas ve vězení. Nyní Quesnel vypráví novináři Pierru Martineau s mrazicí detailností svůj příběh plný násilí a zrady. Výsledná kronika je moderní zločineckou klasikou. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu

Recenze knihy "Skutečné zločiny v Praze a okolí", která se věnuje těm nejhorším zločinům moderní doby, jenže se odekrály na území hlavního města Prahy a blízkého okolí. Autoři: Ivana Žáková, Vilém Žák. Skutečné zločiny v Praze a okolí - I. Žáková, V. Žák Název: Skutečné zločiny v Praze a okolí Autor: Ivana Žáková, Vilém Žák Nakladatelství: CPress Rok vydání: 2023, 280 stran Recenze: Zatím nenapsána. Kniha české novinářky , Ivany Žákové, mapuje ty nejhorší zločiny moderní doby , které se odehrály na území hlavního města Prahy . Bombový fantom , vrah seniorek , pedofilní vrah , "Klučovský případ ", "Kolínský gang ", vraždy bezdomovců a mnoho dalších případů naleznete v této "true crime" novince. Hodnocení (1-5 jako ve škole): ? Koupit knihu Další knihy Koupí z knihy z odkazu podpoříte chod tohoto webu.