Vraždy v pohraničí - Emil Hruška
Koupí knihy z tohoto odkazu podpoříte chod webu
Název: Vraždy v pohraničí - kriminální případy z let 1927-1956
Autor: Emil Hruška
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2018, Praha, 210 stran
Často se trápíme tím, co zvolit za úvodní věty, aby co nejvíce zaujaly a zároveň shrnuly náš názor na recenzovanou knihu co nejlépe. Pro tentokrát bychom zvolili tuto větu: „Čistá, poctivá a kvalitní práce, která rozhodně potěší, ale zřejmě asi úplně nenadchne.“ Máme na mysli knihu Vraždy v pohraničí, kterou napsal Emil Hruška (právník, novinář, spisovatel a poradce v oblasti EU), a která se věnuje kriminálním případům z českého pohraničí mezi lety 1927 – 1956. Nejprve ve stručnosti naťukneme to, o čem se v knize můžete dočíst. Kniha má dvanáct kapitol a každá z nich obsahuje jeden „hlavní„ vražedný případ. Ve většině kapitol je pak navíc buď stručně popsáno nebo alespoň zmíněno ještě několik dalších krvavých případů či příběhů, které pojí s tím hlavním místo, kde ke zločinům došlo. Nemá cenu vyjmenovávat všech dvanáct zápletek, ale ať nekupujete zajíce v pytli, zmíníme alespoň ty nejzajímavější. Dočtete se tedy např. o lékaři, který v roce 1931 zavraždil svoji manželku kvůli vyplacení pojistky. Dále o tzv. „rozšířené sebevraždě“, kdy dvě ženy mimo sebe usmrtily i tři děti; o nájemné vraždě z roku 1933, jejíž obětí se stal uprchlý německý občan židovského vyznání, jehož smrt jde na vrub nacistickému Německu; o vrahovi četníků, kterému se poměrně dlouhou dobu dařilo unikat spravedlnosti, aby nakonec spáchal sebevraždu; o nevyjasněné smrti amerického pilota v roce 1945 nedaleko Mariánských lázní; nebo také o raritní sebevraždě, která byla fingována jako vražda. Poslední kapitola se pak věnuje záhadnému nálezu 4 kosterních ostatků z doby 2. světové války kousek od Přimdy.
Pojďme na hodnocení. Klady? Velká pečlivost a důraz na fakta ze strany autora, přičemž zároveň fakty neunavuje. Případy jsou často popsány do hloubky a jsou podávány v souvislostech. To nás bavilo velice. Řada případů je velice zajímavých a „neokoukaných“, i když jde o případy velice závažné. Zápory? No, vlastně nás nic úplně konkrétního nenapadá. Možná jen to, že některé případy přeci jen byly trochu nevýrazné, respektive až běžné (samozřejmě myšleno v množině vražd) – např. ty s loupežným motivem. Ty čtenář asi v paměti dlouho neudrží. Každopádně knihu můžeme vřele doporučit a v silné konkurenci jí udělujeme slušných 2-.
Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-