Jeffrey Dahmer

8. 9. 2009

Jeffrey Dahmer - americký sexuální, sériový vrah, který má na svědomí nejméně 17 obětí. Jelikož šlo o  homosexuála, vybíral si za oběti pouze muže. Mezi jeho úchylky patřila nekrofílie a kanibalismus. Své oběti nejčastěji  uspal, poté je zardousil a znásilňoval, nakonec je rozřezal a uschoval si ostatky, které následně sloužily buď  jako trofeje, nebo je konzumoval. V roce 1992 byl odsouzen na doživotí, avšak v roce 1994 byl zabit spoluvězněm.

  • Narozen: 21. 3. 1960

  • Zemřel: 28 . 11. 1994

  • Země: USA

  • Počet obětí: 17+

  • Unikal: 13 let

  • Vražedná aktivita: 1978 - 1991

  • Přezdívka: "Kanibal z Milwaukee"

Jeffrey Dahmer se narodil v sobotu 21. března 1960 v evangelické nemocnici v Milwaukee jako první dítě Lionela a Joyce Dahmerových. Otec vystudoval inženýrství na univerzitě Marquette v Milwaukee a poté získal ještě doktorát z analytické chemie. Šlo o pracovitého a úspěšného muže, který měl na syna jen velmi málo času. Jeffrey ho později s kapkou hořkosti definoval jako, osobnost cílevědomou a silnou. Lionelova žena Joyce byla obdobně cílevědomá a silná. Navíc šlo o neurotičku, takže se postupem let stávalo manželství značně bouřlivé. Malý Jeffrey si časem zvykl vidět i slyšet veškeré rodičovské hádky, které nejednou přerostly i ve fyzickou inzultaci.

Joyce Dahmer podruhé porodila 18. prosince 1966, kdy se narodil David Dahmer. Jeffrey se cítil opomíjený a odstrčený víc než kdy předtím.

Rodina se často stěhovala, až si našla v roce 1968 stálý byt ve městě Bath ve státě Ohio. Bylo to jejich třetí stěhování během dvou let a šestá adresa v průběhu manželství.

Přesně toho roku, kdy se nastěhovali do nového domova, byl podle výpovědi otce Lionela Dahmera osmiletý Jeffrey sexuálně obtěžován v nedalekém lese. Otec byl přesvědčen, že tato událost poznačila začátek synových sexuálních problémů.

Jeffrey Dahmer v dětství

Jeffrey byl tichý a jemný chlapec. Byl znám jako melancholický samotář, který tráví spoustu času v lesích. Tam se měl oddávat například i samotářské hře s tyčemi, které představovaly lidi, a smyslem hry byla likvidace jedné tyče po druhé. Ve škole Jeffrey miloval pozornost svého okolí a ve vyšším věku ji získával tím, že ve šaškoval. Pitvořil se a rád napodoboval kreslenou postavu Frankensteina. Jeho humor byl údajně groteskní a místy krutý. Ač měl Dahmer poměrně vysoké IQ, jeho školní výsledky byly dost špatné.

V deseti letech projevil Jeffrey velký zájem o pitvání. S postupem let jej víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je na dálnici , kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Poté bral jejich tělíčka domů a tam na nich různě experimentoval. Pohled na vnitřnosti a dotýkání se jich bylo pro mladíka zdrojem vzrušení. Přišlo období sebeukájení, provázené myšlenkami na pitvu prasete a na rozřezávání zvířecích pozůstatků, k čemuž se prý musel neustále vracet. Když u sebe zjistil, že je homosexuál, sjednotily se v jeho mysli představy nahých mužů s morbidními obrazy smrti a ničení. Dahmer záhy podlehl konkrétnějším fantazím - jedna z nich se například spojovala s únosem a následným intimním kontaktem s běžcem, který pravidelně běhával okolo jejich domu na West Bath Road. Protože maldý Dahmer předpokládal, že muž nebude souhlasit s jeho sexuálními plány, představoval si, jak ho praští basebalovou pálkou a pak se sním bude laskat. Jednoho dne skutečně vzal basebalovou pálku a čekal na vhodném místě u cesty, nicméně toho dne tu nic netušící muž neběžel a zklamaný Dahmer se vrátil s basebalkou a nenaplněnými představami domů.

Představy o zabíjení mladých mužů a užívání si s jejich mrtvými těly se u něj objevily asi ve čtrnácti letech. Pouhé snění mu vydrželo až do  června 1978. Tehdy narazil na stopaře jménem Steven Hicks. Měli spolu sex a pili pivo, ale když chtěl Hicks odejít, Dahmer se nemohl smířit s myšlenkou, že ho opustí, a proto udeřil mladíka do hlavy činkou. Nastala krátká potyčka, při které Dahmer praštil Hickse do hlavy podruhé a ten zůstal ležet v bezvědomí. U Dahmerových nohou poprvé leželo lidské tělo, vydané jemu napospas. Začal bezvládného muže škrtit a rdousit a nepustil tak dlouho, než nabyl jistoty, že je mrtvý.

Steven Hicks

Poté oběť vysvlékl a kochal se krásou jejího těla, načež se s bezvládným tělem mazlil a lehal si vedle něj. Nakonec se postavil nad zavražděného a ukojil se. Když vzrušení opadlo, rozřezal tělo na několik kusů a každý jednotlivě zabalil do trojího plastikového odpadkového pytle. Průkaz totožnosti včetně oblečení spálil v sudu asi 50 metrů od domu. Když nastala noc, hodil pytle do strže asi 6 km odtud. Ironií osudu je, že jeho auto cestou ke strži zastavila policejní hlídka. Byla to však pouze namátková kontrola, po několika otázkách směl pokračovat dál, aniž by policisté jeho vůz prohlíželi.

V té době též dospěl ke konci dlouhý a komplikovaný rozvod jeho rodičů. Hned po zahájení studií na vysoké škole začal mít Dahmer vážné problémy s alkoholem. Ten zničil veškerou jeho vůli pracovat a na školu tak mladík kašlal. Když ho jednoho dne navštívil otec, našel synův pokoj plný prázdných lahví. Dahmer si bral alkohol i na přednášky, kde popíjel. Byl také vyslýchán policíí, když se z jeho pokoje na kolejích ztratil obnos 120 dolarů, nějaké hodinky a rádio.

Hlavně kvůli alkoholu a svém přístupu vydržel na vysoké škole jediný semestr. Neměl žádnou jinou příležitost, a tak se nechal na tři roky zapsat k armádě. V roce 1979 ho převeleli do Baumholderu v západním Německu jako zdravotníka. I tam však pokračovalo jeho neřízené pití. Veškerý volný čas trávil s walkmanem na uších a posloucháním rockové a heavymetalové hudby, oddělený od okolního světa. Dahmer dál morálně a mentálně upadal, až se stal kvůli alkoholu natolik nezpůsobilým, že ho v roce 1981 z armády vyhodili, přestože mu zbývalo ještě 9 měsíců služby.

V době kdy sloužil u vojska Dahmer zřejmě nikoho nezabil což mělo později potvrdit důkladné vyšetřování německé policie.

 

Po propuštění z armády žil Dahmer nějaký čas na Floridě, než se vrátil do Ohia. Jedním z prvních činů po návratu domů bylo, že vyhledal zbytky Hicksova těla a ostatky, které se nacházely v silném rozkladu, těžkým kladivem rozmlátil. Potom je roztrousil po lese. Toto jednání, kdy se pachatel po několika letech vrátí na místo uložení mrtvoly, aby "zdokonalil" vraždu a ještě více znesnadnil odhalení, je opravdu raritní. V československé historii sice něco trochu podobného provedl Jozef Slovák, ale tam neuběhly od vraždy roky a Slovák mrtvole "jen" zastrčil do kapsy fingované jízdenky.

V říjnu 1981 zdrželi jednadvacetiletého Dahmera kvůli opilství. Otec rozhodl, že pro syna bude lepší, když se odstěhuje k babičce do Wisconsinu. Tam se Dahmerovi jakž takž podařilo vyhýbat problémům. Jen v roce 1982 byl zatčen za odhalování na veřejnosti a v září 1986 byl zadržen za to, že se ukájel před dvěma chlapci. Za druhý prohřešek dostal podmínku na jeden rok.

Na rozdíl od řady jiných sériových vrahů dokázal Dahmer vzdorovat své touze zabíjet – alespoň pokud víme - několik let. Ze zoufalství se dokonce pokusil obrátil k bibli, ve které hledal útěchu. Z obchodního domu také ukradl mužskou figurínu v naději, že sexuální kontakt s neživým mužským symbolem  přehluší nutkání opět zabít. Jak už čtenář tuší - nepomáhalo to.

J. Dahmer po zadržení za odhalování na veřejnosti (rok 1982)

J. Dahmer také začal navštěvovat lázně, kde se scházeli homosexuálové. Zpočátku to zkoušel s drogami, kdy se pokoušel se svoje eventuální partnery omámit. Rozdrcená sedativa účinkovala, ale Dahmer na druhé straně rychle získával pochybnou reputaci. A nejen v lázních, ale také na jiných místech mezi homosexuály se to rozkřiknulo. „Někteří muži, kterých se Dahmer tímto způsobem zmocnil, byli homosexuálové, ovšem jiní nebyli,“ vypověděl se o jeho praktikách okresní prokurátor Michael McCann. „ Dělal to vesměs tak, že jim navrhl, aby se k němu dostavili do bytu, kde by je rád vyfotografoval. Tam už ale měl připravené sedativum, které jim podal v nápoji.“ K tomu připojuje poznámku plukovník Robert Ressler z FBI: „Dahmer sám tvrdil, že jakmile se za dotyčnou osobou zavřely dveře, stal se naráz agresivnějším a silnějším. Byla to taková psychologická proměna, v tu chvíli u něho vrcholilo sexuální vzrušení.

 

Hrůzné skutečnosti Dahmerova vraždění vyšly najevo 22. července roku 1991. Na jedné křižovatce v Milwaukee zastavil jakýsi polonahý, vyděšený muž policejní auto, ve kterém seděli policisté Robert Rauth a Rolf Mueller. Viděli neznámého muže, kterému volně od zápěstí jedné ruky visí pouta. Dvaatřicetiletý černoch se identifikoval jako Tracy Edwards. Ten jim vyděšeně a nesouvisle sdělil, že se stal obětí útoku jakéhosi cvoka.

 

Toho večera popíjel s neznámým mužem v jeho bytě, když náhle v nestřežené chvíli vytáhl hostitel velký nůž a zacvakl mu na jednu ruku pouta. Chtěl mu nasadit i druhý náramek, ale Edwards se ze všech sil snažil zůstat naoko klidný a dohodl se s mužem, že ho nebude třeba poutat. Bylo mu nad slunce jasné, že ho dotyčný nechce pustit, proto ho ujistil, že vůbec nemá v úmyslu někam odcházet.

Muž ho nutil jít s ním do ložnice. Tam si Edwards všimnul fotografií znetvořených mužských těl. Společně se dívali na film Exorcista III.  Edwardův věznitel seděl vedle něho na posteli s dlouhým nožem v ruce, houpal se dopředu a dozadu jako v transu a prozpěvoval si. Edwards, vystresovaný do krajnosti, zíral před sebe na obrazovaku a snažil se za každou cenu zachovat klid, i když mu v jednu chvíli muž zřetelně oznámil, že hodlá sníst jeho srdce. Bylo mu jasné, že se musí při první příležitosti pokusit o útěk. Nakonec Edwards využil chvilky nepozornosti a udeřil věznitele prudce do obličeje. Pak vyskočil a rozběhl se ke dveřím. Muž mu byl v zápětí v patách a málem ho chytil, když otevíral dveře bytu a vybíhal na chodbu.

Fotografie Dahmerova obývacího pokoje

Oba policisté tomu příběhu moc nevěřili, nicméně se rozhodli výpověď prověřit. Zašli s mužem zpátky k Dahmerovo bytu, který se nacházel v Oxford Appartments číslo 924 na 29. ulici, byt číslo 213, kde se měl údajný incident odehrát. Zaklepali na dveře a vyzvali majitele bytu, aby otevřel. Ten se identifikoval jako Jeffrey Lionel Dahmer, věk 31 let. Během identifikace udeřil policisty do nosu odporný zápach. Též mužova kůže byla až děsivě bledá, jakoby nikdy roky neviděla slunce. Dahmer sám neprojevoval vůbec žádné viditelné známky nervozity a klidně policistům umožnil vstoupit do bytu.

V prvních chvílích dokonce spolupracoval, to když policisté požadovali klíče od Edwardových pout. Dahmer ukázal na ložnici. Prohodil však, že neví kde přesně jsou, a že jediný způsob, jak pouta sejmout , je upilovat je přímo na ruce. Policisté přesto zamířili ke dveřím do ložnice a tu se jim Dahmer, který náhle jako by ožil, postavil do cesty.

To policisty samozřejmě zaujalo, když navíc jeden z nich spatřil nůž, o kterém jim Edwards říkal, začal ložnici procházet. Pak si policista Miller všimnul pootevřeného šuplíku u nočního stolku, kde uviděl fotografie nahých mužů. Když se podíval blíž, vyděšeně couvl. Na některých snímcích byla lidská těla bez hlavy a torza s useknutými končetinami. Podle pozadí na fotografiích poznal, že byly pořízeny právě v tomto bytě (některé z těchto fotografií jsou umístěny pod článkem, takže VARUJI, "slabší povahy" - raději neotvírejte  "Další fotografie").

Celou situaci popisoval prokurátor Michael McCann: „ Jeden z policistů uviděl fotografie lidských těl stažených z kůže…, poznal, že byly pořízeny přesně v tomtéž pokoji, kde se zrovna nacházeli. Hned křikl na druhého policistu: „Seber ho!

Dahmer se pokusil utéct, ale policisté byli rychlejší a zneškodnili ho. Pak zamířili k ledničce, o které Dahmer Edwardovi prve říkal, ať ji neotvírá, když se jeho host chtěl napít piva. V ledničce našli policisté lidskou hlavu. Nález policisty doslova šokoval. „Za to co jsem provedl, zasloužím umřít,“ ozval se Dahmer, který mezitím ležel na podlaze.

Policie později našla v bytě spoustu pozůstatků lidských těl. Šlo například celou sbírku lebek, některé vybělené a jiné ručně pomalované nebo přestříkané sprejem. V horním mrazáku ležely tři odřezané ruce, dole byl v ledu uskladněn igelitový sáček, naplněný lidským masem a vnitřnostmi. V dalším mrazicím prostoru se nacházela dvě srdce, každé samostatně zabalené v igelitovém sáčku. Taky hrubý plát svalové tkáně. Dole ve skříni stál velký hrnec , jenž obsahoval dvě lidské ruce a vyříznuté genitálie. V kovové skříni v ložnici objevila policie kompletní lidskou kostru spolu se sušenými pozůstatky něčího skalpu a dále vyschlý penis. V rohu místnosti byl umístěn velký modrý barel z umělé hmoty. Byl neprodleně dopraven do kriminalistické laboratoře, kde ho otevřeli. Uvnitř se nacházela tři lidská torza, naložená v kyselině…

Technici ve ochranném obleku vynášejí barel s naloženými torzy těl

Též bylo nalezeno naklepané maso z lidského bicepsu a šťáva ze steaku v nádobce, připravená ke konzumaci, při níž měl údajně onanovat do rozlámaných lidských žeber a ověšovat se přitom krvavými vnitřnostmi. Dahmer uváděl, že trvá přibližně hodinu, než se uvaří lidská hlava a vzápětí nezapomněl dodat, že řadu let usiloval o potlačení svých vražedných impulsů. Tvrdil, že po své první vraždě v sedmnácti letech, nezabil nikoho po celých devět let.

Jeho předsevzetí však vzalo za své během jedné noci v hotelu Ambasador, vyplněné pitím a sexem, v září roku 1987. Údajně prý na přechodnou dobu ztratil vědomí, a když přišel k sobě, nacházel se v jeho pokoji mrtvý muž. Tato další oběť, jíž byl čtyřiadvacetiletý Steven Tuomi, krvácela z úst a měla úplně rozdrcenou hruď, jak do ní Dahmer mlátil.

Steven Tuomi

Poté následovaly vraždy rychle za sebou. Svoje oběti si Dahmer vybíral v barech pro homosexuály, po nočních klubech, v nákupních střediscích nebo na autobusových zastávkách, lákal je k sobě pod záminkou, že je bude za úplatu fotografovat nebo že spolu budou trávit čas sledováním filmů a popíjením, za což jim měl vždycky údajně zaplatit.

Jenže jen co se dotyčný ocitl uvnitř bytu, Dahmer se najednou změnil a začal se chovat jako deviant. Jeho byt byl vybaven elektronickými dveřními západkami. To aby oběť nemohla z bytu utéct. Jen náhodou se to Tracymu Edwardovi povedlo.

Dahmerův typický postup se skládal z omámení dotyčného člověka, uskutečnění „soft sexu“, jak to sám nazýval (to zahrnovalo laskání, felaci a masturbování uspaného partnera), pak přišlo zardoušení a odříznutí hlavy, oddělení všech končetin. Nakonec na sebe nechal odřezané části zmrzačeného těla sexuálně působit. Pro sebe si nechával památky, jako byly fotografie a jednotlivé části těla.

Jeden z detektivů později podrobněji pospal Dahmerův modus operandi: „Dahmer ležel s těmi muži a poslouchal , jak jim tluče srdce. Naučil se už rozeznat okamžik, kdy se po útlumu, způsobeného sedativy, dostaví bezvědomí. Tehdy věděl, že nadešel čas je zabít.

 

Zatímco policisté objevovali další a další hrůzné nálezy, naprosto klidný Dahmer podával krutě podrobný výčet všeho, co stihl provést za posledních několik let. Když skončil byl obviněn z vraždy šestnácti mužů.

V průběhu doplňování výčtu svých činů šel Dahmer do příšerných podrobností, když líčil, co všechno prováděl s těly. „Zakoupil si speciálně upravený rošt, který položil na plynový sporák. Ten byl nalezen. Tvrdil, že na něm opékal maso zavražděných lidí po obou stranách. Uvedl, že k tomu přidával koření…, zeleninu, hříbky a cibuli…, prý v tom měsíci , něž jsme ho dopadli, stačil sníst velké množství lidského masa.“ stálo v jednom z policejních záznamů.

Dahmer ochotně vyšetřovateli Kennedymu, jak podřízl hrdlo jedné z obětí, ale jelikož mu tento způsob likvidace připadal dost špinavý ( a přinášel „příliš mnoho bolesti“ umírajícímu), změnil ho. Další oběti nejdříve uspal lékem Halcion a následně uškrtil. Samotný akt vraždy Dahmera příliš nevzrušoval, teprve to, co následovalo, mu přinášelo pravé vzrušení.

 

Jeho zločiny se množily a podnět sílil,“ líčí situaci detektiv Kennedy.“Silný chtíč ho nutil hledat dokonalý orgasmus, nutil ho provádět nové a nové věci, aby dosáhl ještě většího uspokojení. Začalo to u pornografie, pak následoval homosexuální styk s lidmi v lázních a po něm začal vraždit. Ani to mu však nestačilo, proto zkusil sex s mrtvými, později i s jejich vnitřnostmi, až posléze začal lidi i jíst, což pro něj byla ještě vyšší forma sexuálního uspokojení.

 

Dahmer nebyl sexuální sadista, tedy přinejmenším v běžném smyslu. Prohlašoval, že svým obětem nechtěl nikdy působit utrpení a že všechny ukrutnosti na nich páchal teprve po smrti. Skálopevně se hájil, že jim nechtěl působit bolest. Jenomže na druhé straně sám doznal, že některým živým lidem vyvrtával do lebky otvor a do otvorů potom vléval vařící vodu nebo kyselinu. Důvod k tomu byl naprosto absurdní: měl totiž v plánu vytvořit ze svých obětí jakési tupé roboty, kteří budou naprosto oddaně sloužit sexuálním požadavků svého pána. Slovy plukovníka Roberta Resslera: „ Začal snít o tom, že je schopen učinit věci pro sebe lepší tím, že stvoří sexuální Zombie, a s ní pak napořád zůstane, takže už nebude muset nikoho zabíjet.

Další otázkou bylo zda vraždy nebyly rasově orientované, neboť většina ze 17ti zavražděných mužů byly černoši či hispánci. To Dahmer odmítl a naopak řekl, že pro něj byli přitažlivější a že měli vesměs holou hlavu, což ho vzrušovalo.

Jednou z obětí byl čtrnáctiletý laoský chlapec Konerak Sinthasomphone (jeho bratra Dahmer napadl o několik let dříve). V ranních hodinách 30. května 1990 byl čtrnáctiletý Konerak objeven na ulici, jak jde nahý, pod vlivem drog a s krvácejícím konečníkem. Dvě mladé ženy ze sousedství zmateného chlapce uviděly a zavovaly na policii. Dahmer svoji oběť dohnal a chtěl ji opět odvést zpět k sobě, ale ženy jej zastavily. Když přijela policie Dahmer jim řekl, že chlapec je jeho 19 letý přítel a zrovna měli hádku, protože pije. Dahmer policisty přesvědčil. Konerakův případ byl velmi tragický neboť sami policisté vrátili nahého mladíka, jemuž se podařilo z Dahmerova bytu uprchnout, nazpět do vrahova brlohu. Mrtvola chlapce byla pak nalezena mezi páchnoucími zbytky mrtvých těl. Po bližším ohledání vyšlo najevo, že mládenec měl v lebce vyvrtanou díru.

Konerak Sinthasomphone

Před zahájením procesu měl soud problémy s výběrem porotců. Řada z nich účast v porotě odmítla s odůvodněním, že na to "nemá žaludek"...Nakonec však porota dospěla k závěru, že Jeffrey Dahmer je zcela způsobilý po duševní stránce a uznala ho vinným v patnácti případech vraždy. V polovině února 1992 byl vynesen rozsudek odnětí svobody v délce trvání patnácti doživotních trestů, neboli k odnětí svobody na souhrnou dobu "minimálně" 936 let ( trest smrti nemohl být vynesen, protože ve státě Wisconsin je zrušen). Po vynesení rozsudku se ozvaly výkřiky radosti a spontánní potlesk příbuzných obětí. Jeffrey Dahmer v závěrečné řeči projevil lítost nad jeho činy a řekl, že si přeje vlastní smrt.

Dahmer si  odseděl pouhý zlomek trestu: Ve vězení byl několikrát napaden spoluvězni. Naposled dne 28. listopadu 1994 ve věznici v Portage, když ho při úklidu umlátil násadou od koštěte jeho spoluvězeň a odsouzený vrah Christopher Scarver. Dahmerův mozek byl konzervován ve formaldehydu pro budoucí studium.

Ch. Scarver

Oběti:

Steven Hicks

19 let. Zabit 6. června 1978. Omráčen činkou a následně uškcen. Tělo rozčtvrceno nožem.

Steven Tuomi

24 let. Zabit 15. září 1987. Rozmlácený hruník, poté rozřezán.

James Doxtator

14 let. Zabit 16. ledna 1988. Zdrogován a uškrcen. Torzo vloženo do kyseliny, kosti rozdrceny

Richard Guerrero

23 let. Zabit 24. března 1988. Poté co měl Dahmer s obětí orální sex, byl Guerrero uspán prášky a uškrcen. Tělo bylo rozřezáno a vyhozeno mezi odpatky. 

Anthony Sears

24 let. Zabit 25. března 1989. Uškrcen a rozřezán. Dahmer si uschoval jeho hlavu a genitálie. Lebku později obarvil.

Edward Smith

27 let. Zabit v červnu 1990. Uspán, uškrcen a rozřezán. Tělo bylo rozpuštěno v kyselině.

Raymond Smith

33 let. Zabit v červenci 1990. Uškrcen a rozřezán. Lebku Dahmer obarvil a ponechal si ji.

Ernest Miller

22 let. Zabit v září 1990. Uspán a podříznut. Poté naložen do kyseliny. Jeho kostru Dahmer vybělil. Uschoval si též jeho bicepsy v ledničce pro pozdější konzumaci.

David Thomas

23 let. Zabit 24 září 1990. Uspán a uškrcen.

Curtis Straughter

19 let. Zabit 18. února 1991. Uspán a uškrcen. Tělo rozřezáno.

Errol Lindsey

19 let. Zabit 7 dubna 1991. Uškrcen. Kostru si Dahmer ponechal.

Anthony Huges

31 let. Zabit 24 května 1991.Uspán, uškrcen. Tělo rozřezáno, tkáň odstraněna pomocí kyseliny, část kostry uchována.

Konerak Sinthasomphone

14 let. Zabit 30. května 1991. Uspán, poté mu byla do hlavy vyvrtána malá díra a injekcí vstříknuta do čelního kyselina sodná. Následně uškrcen.

Matthew Turner

20 let. Zabit 30 června 1991. Uspán a uškrcen. Jeho tělo bylo rozřezáno a pochozeno poblíž Dahmerova bytu.

Jeremiah Weinberger

23 let. Zabit 7. července 1991. Uspán, vyvrtán malý otvor do hlavy a následně injekční stříkačkou vpravena vařicí voda. Poté ponechám naživu ještě dva dny. Následně uškcen.

Oliver Lacy

23 let. Zabit 15. července 1991. Uspán a uškrcen. Jeho srdce bylo uloženo v ledničce.

Joseph Bradehoft

25 let. Zabit 19. července 1991. Uspán a uškrcen. Jeho tělo bylo částěčně rozřezáno. Hlava a torzo těla se našly v Dahmerově bytě. 

DALŠÍ FOTOGRAFIE:

DOKUMENTY:

Copyright © 2009-2019 serialkillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno!

  • Facebook
  • Instagram
Komentáře
Pošlete nám vzkaz
jeffrey dahmer